Folia venatoria, 36 – 37, 2007
REFERÁTY – PAPERS VÝZNAM ŠKOD ZVĚŘÍ NA POLÍCH A MOŽNOSTI OCHRANY PROTI NIM The importance of game damage to field crops and methods for protection of plants Jiří KAMLER, Jan DVOŘÁK, Miloslav HOMOLKA, Radim CERKAL & Marta HEROLDOVÁ
1. Úvod Volně žijící býložravá zvěř je přirozenou a významnou součástí naší přírody s nezpochybnitelnou kulturní a společenskou hodnotou. V současné době je chov spárkaté zvěře navíc základem mysliveckého hospodaření v České republice a má i rozhodující podíl na ekonomice mysliveckého hospodaření. Stavy drobné zvěře jsou mimo intenzivní chovy na hranici lovitelnosti a tak většina příjmů za zvěřinu, či poplatkové lovy pochází ze zvěře spárkaté. Spárkatá zvěř ovšem působí i výrazné škody v lesním hospodaření a zemědělství a jejímu obhospodařování je proto věnována značná pozornost ze strany myslivců, státní správy i vlastníků honebních pozemků. Za posledních 15 let došlo v souvislosti se značnými škodami na lesních porostech ke snížení početnosti hlavních druhů spárkaté zvěře v nejproblematičtějších oblastech s velkými lesními celky. Nově nastupujícím problémem, se kterým se musí myslivecké hospodaření vypořádat jsou škody zvěří v zemědělství. Ty souvisejí zejména s nárůstem početnosti prasete divokého, ze kterého se stává klíčový druh v produkci zvěřiny i v rozsahu působených škod. V oblastech s menším zastoupením lesů a vysokou početností prasat jsou přitom škody takové, že mohou limitovat ekonomiku zemědělských podniků. Je nesporné, že zvěř při hledání potravy využívá i hospodářsky významné rostliny a její existence je spojena s určitými škodami, které se asi nikdy nepodaří vyloučit (NESVADBOVÁ, ZEJDA 1989, ZEJDA, HOMOLKA 1990, SELTING, IRBY 1997). Myslivecké hospodaření má za úkol škody omezovat na únosnou míru. Prostředkem k dosažení tohoto cíle je vedle regulace početnosti zvěře i soubor dalších mysliveckých opatření, která musejí vycházet ze znalostí potravní preference zvěře a ohroženosti jednotlivých plodin.
2. Význam škod působených zvěří na zemědělských plodinách Škody působené volně žijícími velkými býložravci jsou dlouhodobým problémem, se kterým se potýká zemědělské hospodaření prakticky na celém světě již od doby začátků pěstování kulturních plodin. Ani v současné době není koexistence zvěře a zemědělské výroby vyřešena. Dílčí přehledy o škodách na určitém území, nebo na vybraných zemědělských plodinách byly publikovány v řadě zemí. Přesto dosud asi nikde nefunguje systém, podle kterého by se vliv zvěře na zemědělské plodiny dlouhodobě sledoval. Možnosti vytvoření takového systému velkoplošného a dlouhodobého monitoringu škod zvěří na lesy i zemědělské plodiny pro potřeby státní správy jsou diskutovány ve více publikacích na toto téma (např. CONOVER, DECKER 1991, SALTIEL, IRBY 1998). Základním problémem je ovšem pravidelný a dlouhodobý monitoring poškozování zemědělských plodin, který je významně ovlivňován i každoročními změnami ve struktuře pěstovaných plodin. TZILKOVSKI et al. (2002) anketami provedli inventarizaci škod zvěří na kukuřici 183
v roce 1995 v Pensylvánii. Největší škody byly v oblasti působeny jelencem, medvědem černým, ptáky a mývaly. Asi nejdokonalejší sběr informací o vlivu zvěře na zemědělské hospodaření existuje v různých státech USA, kde státní agentury mají v pracovní náplni i sběr dat o škodách zvěří působených zemědělcům, poradenskou činnost při řešení škod a na základě získaných informací přijímají opatření k minimalizaci škod. Např. odhadované ekonomické ztráty vlivem volně žijících živočichů v USA přesahují tři bilióny dolarů (CONOVER et al. 1995). Naopak z Evropy existuje jen velmi málo ucelených údajů o škodách zvěří na zemědělských plodinách a v mnoha zemích nefunguje systém jejich monitoringu (HELL et al. 2005). Z území ČR pak nejsou podrobné údaje o škodách způsobených zvěří k dispozici. GEISSER, REYER (2004) uvádějí, že škody, které černá zvěř ročně způsobí na zemědělských plodinách přesahují v Evropě několik milionů USD. Podrobnější přehled o poškození různých zemědělských plodin jednotlivými druhy zvěře uvádí PUTMAN, MOORE (1998) z Velké Británie. V tomto přehledu je uvedeno ekonomické zhodnocení škod zvěří na zemědělských plodinách na základě několika podrobných studií zaměřených na kvantifikaci škod v závislosti na různých faktorech a dotazníkové akce, protože jednotnou ucelenou databázi neměli autoři k dispozici. Škody jsou primárně děleny dle druhu plodiny a zvěře. V provedené dotazníkové akci byly nejvíce frekventované škody na loukách a pastvinách. K jejich ekonomickému zhodnocení ale neexistovaly dostatečně přesné údaje a autoři je proto hodnotili jako málo významné. Ozimé a jarní obiloviny byly intenzivně poškozované na začátku růstu a poté po dosažení mléčné zralosti. Zdánlivé škody na vegetativních orgánech byly obrovské (až 30 % sledovaných ploch bylo okousáno a podstatné plochy byly rovněž pováleny v době vegetace). Ztráty na výnosu ovšem vlivem kompenzačního růstu nebyly tak vysoké, jak se předpokládalo. Z hlediska škod na zemědělských plodinách je podle dostupných neúplných dat nejvýznamnější černá zvěř, která poškozuje všechny druhy plodin, rozrývá travní porosty a poškozuje i zvláštní plodiny, jako např. hrozny (HELL et al. 2005, VIGNA et al. 2005). Jednou z nejvíce poškozovaných plodin v různých částech světa je kukuřice pro svoji značnou atraktivitu pro velké volně žijící býložravce. Například odhadované hektarové ztráty na produkci zrna kukuřice v Pensylvánii (USA) vlivem pastvy zvěře jsou 0,48 m3, z toho připadá na škody jelencem 0,35 m3 při výnosu zrna 7,31 m3.ha-1. Z toho vyplývají odhadované finanční ztráty ve výši 50,31 USD na ha, což odpovídá 28 mil. USD na 558 tis. ha kukuřice v sledované oblasti (TZILKOWSKI et al. 2002). CONOVER et al. (1995) odhadli celkové ztráty způsobené volně žijící zvěří na produkci polních plodin v USA na 274 mil. USD ročně. WYWIALOWSKI (1996) zjistila ztrátu na výnosu kukuřice vlivem pastvy jelenců 7,6 – 45 kg na ha ve vybraných deseti státech USA. U nás podrobnější inventarizace vlivu zvěře na polní plodiny chybí. OBRTEL, HOLIŠOVÁ (1983a) sledovali poškození porostů kukuřice srnčí zvěří v období od července do října na 145 ha na Jižní Moravě. Zjistili, že srnčí zvěř poškozovala kukuřici od počátku růstu, přičemž procento poškozených rostlin klesalo se vzdáleností od okraje pole na které navazoval remíz, kde se zvěř soustřeďovala. Odhadnutá ztráta na výnosu čerstvé hmoty vlivem poškození vegetativních částí rostlin byla 2,6 % v okrajové, více poškozované části porostu a 0,15 % při přepočtu na celou plochu sledovaného pole. Z občasných, nejčastěji ústních zpráv či článků v odborných časopisech a dílčích studií vyplývá, že nejvýznamnější škody na kukuřici vznikají od černé zvěře, ale i pro ostatní druhy jako zajíce či srnčí zvěř je kukuřice vhodným zdrojem potravy i a poskytuje jim i úkryt (ZEJDA, HOMOLKA 1980). Např. MIKULKA, CHARVÁT (2002) uvádějí, že podíl černé zvěře na škodách způsobených zvěří na zemědělských plodinách na vybraném území byl téměř 90%. Ke škodám zvěří dochází již po zasetí, kdy černá zvěř vybírá klíčící zrna z půdy a později během celého vegetačního období, kdy vznikají škody okusem listů a vrcholů mladých rostlin. Později zvěř ohýbá rostliny a vykusuje zejména šťavnaté části a nakonec vznikají významné škody okusem palic. Protože zvěř kukuřici využívá i jako útočiště vznikají místy i škody od pošlapání a poválení rostlin (OBRTEL, HOLIŠOVÁ 1983a). I po sklizni zůstává na poli významné množství hmoty, která je využívána zvěří jako jeden 184
z mála kvalitnějších zdrojů potravy v zimním období (NESVADBOVÁ, ZEJDA 1989). HOLIŠOVÁ et al. (1982) zjistili na základě rozborů žaludků zvěře z agrocenóz, že listy a zrno kukuřice jsou jednou z hlavních komponent potravy srnčí zvěře. O poškozování jiných plodin je podstatně méně údajů. Z Britských ostrovů pocházejí výsledky sledování vlivu pastvy bernešky tmavé na výnos ozimé řepky. Autoři sledovali celkem šest ploch od listopadu do března a zjistili na nich snížení výnosu v průměru o 11,1 % (maximum 27,5 % u nejvíce poškozené plochy). Škody na travních porostech V několika publikacích byly prezentovány výsledky hodnocení vlivu pastvy zvěře na výnos porostů pícnin. Pastva zvěře sice měla vliv na snížení výnosu zelené hmoty, ale snížení produkce bylo zpravidla zanedbatelné. Jen na nejvíce využívaných lokalitách byly výnosy kontrolních ploch bez vlivu zvěře vyšší až o 40–80 % (např. AUSTIN et al. 1998, TRDAN et al. 2003). U trvalých travních porostů sice nejsou příliš významné škody způsobené spasením hmoty, ale zato jsou na nich působeny velké škody rozrýváním půdy divokými prasaty. Tento druh poškození znamená nejen okamžitou ztrátu na produkci, ale také nutnost nákladné nápravy rozrytého povrchu (HAPP 2005). V České republice se v minulosti dopady pastvy zvěře na zemědělské plodiny nikdo soustavně nezabýval a na většině míst takto vznikající ztráty příliš neznepokojovaly ani představitele zemědělských podniků. Proto máme z dřívějších dob jen málo údajů o využívání zemědělských plodin. OBRTEL et al. 1984 sledovali poškození řepy cukrovky srnčí zvěří. Při celkem třech kontrolách zjistili poškození u 1,48 % rostlin při průměrné ztrátě listové plochy 1,85 %.
3. Vliv pastvy zvěře na růst, vitalitu a výnosy plodin Z hlediska hospodaření mluvíme o škodách až tehdy, kdy dochází k újmě na majetku poškozeného, tedy v případě konzumace rostlin zvěří tehdy, pokud má toto poškození vliv na výnos, nebo jinak ohrožuje hospodaření (např. zvýšené nároky na agrotechniku, nutnost úpravy rozrytého povrchu apod.). Pro výnos běžných zemědělských plodin je důležité, jestli zvěř poškozuje rostliny na začátku vegetace v době intenzivního růstu, kdy tvoří velké množství biomasy, nebo až v době, kdy jsou vyvinuty generativní orgány, které jsou zároveň hlavním produktem. Pokud zvěř poškozuje vyvíjecí se či zralá semena jde o přímou škodu, která snižuje výnos. Proto jsou nejvýznamnější škody popisovány na obilovinách, kukuřici, sóje apod. a málo významné jsou na loukách, pastvinách a pícninách na orné půdě, protože v těchto případech po okusu následuje kompenzační růst. Způsob poškození plodin je zásadní i pro škodu, která takto vznikla. Při poškození vyvinutých semen je možné škodu prakticky okamžitě vyjádřit, protože ji nelze žádným opatřením zmírnit a její výše se bude při dalším využívání porostu zvěří zvyšovat. Naopak v případě okusu vegetativních částí v době růstu jsou sice rostliny často znatelně poškozené, ale výsledný vliv takového poškození na výnos může být malý v závislosti na řadě faktorů (intenzita poškození, doba, klimatické podmínky, zdravotní stav porostu apod.). Přesné stanovení významu takového druhu poškození pro výnos konečného produktu je prakticky nemožné vzhledem k množství faktorů, které na velikost výnosu spolupůsobí. Přesto se dosud na různých druzích zemědělských plodin uskutečnily výzkumy, které řeší reakci vybraného druhu rostliny na určitý druh poškození listové plochy. Podle druhu rostliny, klimatických podmínek, doby, druhu a intenzity poškození a dalších faktorů byly dosaženy rozdílné výsledky. Pro značnou rozdílnost v podmínkách je obtížné výsledky těchto výzkumů zobecnit, či aplikovat v jiné oblasti. Přesto je zřejmé, že tento druh poškození rostlin v raných fázích vývoje neměl často žádný vliv na růst ani vitalitu rostlin. Také se projevil vliv dalších faktorů, jako např. dostatku vláhy, která umožnila dobrou regeneraci poškozených rostlin. Reakce na okus a schopnost kompenzace se proto liší mezi jednotlivými druhy rostlin, intenzitou poškození, vegetační fází rostliny, zdravotním stavem porostu, podmínkami prostředí atd. Obecně lze vyvodit, že do určité fáze růstu má rostlina vysokou regenerační schopnost a i sil185
né poškození asimilační plochy dokáže obnovit. Stejně intenzivní poškození proto může mít v různých letech výrazně rozdílný vliv na výnos. Příklady několika vybraných studií uvádíme v tabulce 1, kde jsou výsledky několika studií zabývajících se výzkumem vlivu simulovaného poškození zemědělských plodin. Tabulka 1 Příklady studií zabývajících se vlivem defoliace na výnos kukuřice. Table 1 Examples of studies dealing with the effect of defoliation on maize yield % poškození1) Stáří rostlin 2) % výnosu3) Pozn. 4) Citace5) 50–100 4 listy6) 84–86 VASILAS et al. 1991 VASILAS, SEIF 1985 50–100 7 listů–vosk. zralost7) 54–169 100 JOHNSON 1978 5 listů6) 76–92 33–66 28 a 35 dní8) 83–100 Dostatek vody9) YANG 2004 8) 64–71 Deficit vody10) 33–66 28 a 35 dní 1) % of damage, 2)age of plants, 3)% of yield, 4)note, 5)references, 6)leaves, 7)leaves – wax maturity, 8)days, 9)water sufficiency, 10) water deficit
Protože nejvíce prací na tohle téma pochází z USA, je nejfrekventovanější plodinou kukuřice. I u ní vedly různé pokusy v různých podmínkách k velmi rozdílným ztrátám na sklizni. Výsledný vliv poškození na výnos rostlin byl totiž v řadě případů minimální i při silném poškození a v některých případech byl výnos poškozených rostlin i vyšší oproti kontrolním. Např. HICKS et al. 1977 po dobu tří let simulovali poškození listů v několika fázích. Ve vegetační fázi pěti listů způsobila totální defoliace u jednoho testovaného hybridu zvýšení výnosu zrna o 48 %, zatímco u druhého testovaného hybridu jeho snížení o 7 %. Při poškození listů v pozdější době byl jeho vliv na výnos významnější. VASILAS, SEIF (1985) provedli podobné experimenty s větším počtem hybridů kukuřice a rostliny poškozovali od fáze sedmi listů, až po fázi voskové zralosti. Ve většině případů zjistili, že poškození listů v pozdějších fázích zralosti vedlo k mírnému zvýšení výnosu zrna pravděpodobně zvýšením transpirace, popřípadě oddálením kvetení. Nejvyšší snížení výnosu zrna bylo zaznamenáno při poškození listů ve fázi květu. SHAPIRO et al. (1986) sledovali ztráty na výnosu při simulované defoliaci a zjistili malý vliv poškození listů ve fázi 4, 5, a 6 listů, kdy ani stoprocentní defoliace průkazně nesnížila výnos zrna. Poškození listů ve fázi šesti až dvanácti listů se na výnosu zrna negativně projevil a snížení výnosu bylo přímo úměrné intenzitě poškození listové plochy. U nás se simulací poškození kukuřice zabývali OBRTEL, HOLIŠOVÁ (1983b), kteří sledovali vliv simulovaného poškození srnčí zvěří a zjistili, že poškození vegetativních částí v raných vývojových fázích vede k poklesu výnosu čerstvé hmoty palic o 17,9 % a při poškození v pozdějších fázích o 38,8 %. Kukuřice se tak v několika studiích ukázala být poměrně odolnou na poškozování listové plochy a zejména v raných fázích vývoje dokáží rostliny bez vlivu na výnos překonat i téměř 100 % zničení listové plochy. To přirozeně platí za předpokladu, že nedojde k takovému poškození rostliny, že by uhynula, ale zvěř zpravidla křehké listy odkusuje a rostliny nevytrhává. Mimo kukuřice byl vliv poškození listové plochy na výnos zrna sledován i u dalších rostlin. Např. CAVINESS, THOMAS (1980) sledovali efekt defoliace na výnos sóji a zjistili, že poškození rostlin mělo mnohem menší efekt na výnos semen, pokud proběhlo ve vegetativní fázi než v době tvorby semen. Snížení výnosu sice záviselo na intenzitě defoliace, ale nebylo proporcionální k množství odebrané biomasy. Při odebrání 50 % se výnos snížil o 10 %, zatímco poškození 100 % listů znamenalo snížení výnosu jen o 40 %. Podobné výsledky byly získány i v dalších studiích. KOPTUR et al. (1996) porovnávali poškozené a kontrolní porosty bobu a zjistili průkazné snížení výnosu poškozených. Celkové výnosy a cukernatost řepy po poškození chrástu sledovali DRACHOVSKÁ et al. (1960). Zjistili značný vliv doby poškození chrástu a vegetačních podmínek v daném roce. K největším škodám došlo v roce, kdy byly všeobecně velmi nepříznivé klimatické podmínky a silný 186
výskyt mšic přispěl k poklesu cukernatosti. Poškození chrástu se nejvíce projevilo na jižní Moravě, zejména při poškození v červnu, opět v souvislosti s nedostatkem vláhy. Výsledky poměrně rozsáhlého výzkumu vlivu simulovaného poškození plodin zvěří provedla DIEKMANN (1983). Sledovala brambory, cukrovou řepu, kukuřici, obiloviny a ve většině případů zjistila významné snížení výnosů. Výsledky několika dalších studií simulujících poškození ze zahraničí jsou uvedeny v tabulce 1. Několik autorů se snažilo získat i údaje o skutečných důsledcích pastvy zvěře na vybrané plodiny, protože v experimentálních simulacích nepůsobí na rostliny všechny faktory. AUSTIN, URNESS (1993) hodnotili ztráty na výnosu vojtěšky spásané jelenci ušatými. K tomu použili párové plochy o velikosti 1m2, které na vybraná pole instalovali ihned po první seči na jaře. Kontrolní plochy byly ohrazené pletivem do výšky 1,2 m. Spolu s kontrolou vlivu pastvy zvěře při sklizni monitorovali vycházení jelenců na pokusné plochy. Přes velkou variabilitu mezi kontrolními a pokusnými plochami zjistili průkazný úbytek biomasy u pasených ploch, který se pohyboval od 0,9 do 4,1 kg na jednoho pozorovaného jelence na pastvě. Propracovaný systém ploch pro sledování poškození sadů pistácií ptactvem navrhli CRAB et al. (1994). Pro náhodně plošně rozmístěné poškození doporučují jako nejvhodnější alternativu procházení porostů transektem diagonálně. V případě, že je poškození koncentrováno do určitých míst poskytuje nejpřesnější údaje náhodný soubor zkusných ploch. ENGEMAN, STERNER (2002) se zaměřili na porovnání vybraných způsobů stanovení škod na kukuřici. Na vybraných polích přesně stanovili veškeré poškozené rostliny a poté zkoušeli několik prakticky využitelných postupů k ohodnocení škody. Jako potenciálně nejméně pracnou a přitom dostatečně přesnou metodu vyhodnotili systém transektů o variabilní velikosti. Naopak pokud poškození rostlin hodnotili pomocí čtverců nebyl odhad dostatečně přesný. Specifické postavení jak co se týká významu, tak druhu působených škod má černá zvěř. Ta vzhledem ke své potravní strategii působí malé škody v lesním hospodářství, ale v zemědělství je nejvýznamnějším druhem. Prasata škodí jak okusem obilovin a kukuřice, tak ničí velké plochy poválení, pošlapáním a přerýváním. Zatímco škody okusem se často nerozlišují od ostatních druhů spárkaté zvěře, poválení a přerývání je zcela specifické pro černou zvěř.
4. Možnosti omezení škod zvěří na zemědělských plodinách Větší množství prací se týká výzkumu faktorů, které škody zvěří na zemědělských plodinách ovlivňují a možností, jak jejich výši omezovat. Pozornost je věnována vedle nutnosti udržování přiměřených stavů zvěře i mysliveckému hospodaření a správné péči o zvěř, agrotechnickým opatřením i různým způsobům ochrany ohrožených porostů. Z výsledků většiny prací vyplývá, že veškeré druhy zvěř jsou velmi přizpůsobivé a rychle si zvykají na rušivé podněty, které nejsou spojeny s nebezpečím. Z toho důvodu je účinnost světelných, zvukových a pachových opatření jen krátkodobá, případně prakticky žádná. Jako účinné se ukázaly být pouze zařízení, která mechanicky znemožní přístup zvěře na pole, částečně elektrické ohradníky a určitý vliv měly i agrotechnická opatření ve spojení s cíleným lovem. Na Slovensku zkoušeli GAŠPARÍK et al. (1993) ochranu porostů kukuřice zejména proti jelení zvěři elektrickým ohradníkem. Účinnost takové ochrany byla vysoká (až 100 %), jen od černé zvěře, která několikrát vnikla na ohrazené plochy byly zaznamenány mírné škody. Přesto jde o nákladný způsob ochrany, který nelze využít na velkých plochách. Oplocení je třeba každý den kontrolovat a po dobu využívání se musí odstraňovat vegetace z dosahu vodičů. Ochranou pomocí elektrických ohradníků a pevného oplocení se zabývali i CURTIS et al. (1994). Masivní oplocení považují za nejúčinnější, ale velmi drahou ochranou, kterou je možné provádět jen ve výjimečných případech zvláště cenných rostlin. Využití elektrických ohradníků snižuje výdaje při zachování dostatečné spolehlivosti. Autoři doporučují i kombinaci elektrického ohradní187
ku s pachovými repelenty a psy, kteří budou uvnitř chráněné plochy. Systém přenosného oplocení pro ochranu kukuřice a sóji vyzkoušeli i ROSENBERRY et al. 2001. Jimi navržené ploty sice bezpečně bránili vstupu zvěře na chráněné plochy, ale cena za oplocenku 12×12 m byla 115 USD. Různé druhy pachových, optických a akustických repelentů byly vyzkoušeny v několika dalších studiích. Jejich účinnost je zpravidla jen krátkodobá a zvýšení účinnosti vyžaduje vyšší úsilí i náklady. NOLTE et al. (1994) testovali tři skupiny různých pachových repelentů, z nichž se jako neúčinnější ukázaly deriváty kyseliny antranilové. V dalších studiích byly vyzkoušeny látky, jako např. srst kojotů při ochraně kukuřice před škodami, které působil jelenec běloocasý (SEAMANS et al. 2002), vápno, aktivované uhlí, křemenný prach a bílý křemenný písek pro ochranu osiv. VERCAUTEREN et al. (2003) zjistili minimální účinnost červeného laseru pro plašení zvěře z polí. BERINGER et al. (2003) sledovali vliv plašiče v podobě strašáku, jež byl aktivován zvěří a jednostrunového plotu proti škodám působeným jelencem běloocasým na sóje. Plot měl průkazný a dlouhodobý vliv na snížení škod. Efekt strašáků byl pouze krátkodobý a tento druh ochrany je vhodný pouze na malé plochy a po krátkou dobu. S podobných výsledkem skončily i studie sledující vliv petard a elektronického hlídače na škody jelencem na kukuřici (BELANT et al. 1996, GILSDORF 2004). Škody zvěří na zemědělských plochách mohou být významně ovlivněny i agrotechnickými postupy. Velmi cenné jsou zkušenosti zemědělských podniků, které se aktivně snažily škody omezovat. Např. NOVÁK (2005) zjistil pozitivní vliv bezorebného setí na následné škody po kukuřici. Tím, že posklizňové zbytky nejsou zaorány, černá zvěř pole sice navštěvuje, ale po jejich zkonzumování na poli neryje. Ponechání posklizňových zbytků navíc zvěř přitahuje, umožňuje její lov a snižuje její škody na ostatních místech a jde tak o jedno z velmi účinných agrotechnických opatření ke snížení celkových škod zvěří. Intenzita poškození se také liší dle jednotlivých odrůd. Např. pozdní hybridy kukuřice byly poškozované výrazně méně, jak rané a odrůdy pšenice s osinami jsou zvěří přijímány jen neochotně. Na míru poškození porostů má nemalý vliv i osevní sled a rozložení ploch jednotlivých plodin. Zejména je třeba zabránit kombinaci ozimu po kukuřici, kdy černá zvěř intenzivně vyrývá zbytky kukuřice a poškozuje následný porost. Opakovaně byla potvrzena určitá minimální výměra porostu nutná pro to, aby jej prasata využívala i jako denní stávaniště a neodcházela do jiného krytu. Pokud jsou porosty zejména kukuřice, ale i jiných plodin poskytujících kryt na souvislých plochách o velikosti do 10–12 ha, které jsou odděleny pásy nízkých plodin. V tomto případě se zde prasata nezdržují přes den, což výrazně omezí působené škody a usnadní lov při přecházení (VELEK 2004, NOVÁK 2005). Několik studií se také pokusilo zhodnotit problematiku škod zvěří na zemědělských plodinách komplexněji, stanovit vliv různých faktorů a navrhnout zásady pro zemědělské a myslivecké hospodaření v problematických oblastech. GEISSER, REYER (2004) hodnotili účinnost cíleného lovu, přikrmování a elektrického oplocení pro snížení škod černou zvěří na zemědělských plodinách. Z jejich vyhodnocení dat z celkem 44 honiteb v kantonu Thurgau, Švýcarsko vyšlo, že jediným efektivním způsobem, jak škody černou zvěří omezit je cílený lov. Přikrmování pro odlákání zvěře dál od ohrožených ploch a pro její snadnější lov, ani oplocení elektrickým ohradníkem nepřinesly žádoucí výsledky. Autoři proto navrhují, aby z důvodu neustále rostoucích stavů černé zvěře byly přehodnoceny dosavadní zásady jejího obhospodařování. Maximální důraz doporučují věnovat zavádění nových způsobů lovu černé zvěře a vývoji nových modelů pro stanovení výše lovu v rámci lokálních sdružení myslivců. Podobnou účinnost cíleného lovu na ohrožených plochách zjistil STRAUB (2003). Za důležitý předpoklad přitom považuje, aby myslivci hlídali rizikové plochy polí ještě dříve než je zvěř začne navštěvovat a lovili ji již při první návštěvě porostu. Škody na kontrolních plochách ve sledované oblasti klesly z 25 000 franků na 8 000 franků. FREIBERGER (2002) navrhnul, aby se na řešení škod zvěří aktivně podíleli zemědělci oplocením a elektrickými ohradníky. Podle něj samotní myslivci ani zemědělci nemohou škodám zvěří zabránit. Za únosnou hranici považuje 3 % poškozené plochy na malých pozemcích a 1 % plochy na velkých polích. 188
5. Závěr Z uvedeného přehledu významu škod, které působí volně žijící býložravá zvěř na zemědělských plodinách vyplývá, že jde o dlouhodobý problém, který na některých místech ohrožuje hospodaření zemědělských subjektů. Největší význam má poškození rostlin, v období zrání. Spásání na začátku vegetace rostliny sice znatelně poškozuje, ale často je rychle vyrovnáno intenzivnějším růstem a na celkovém výnosu se neprojeví. Pro omezení škod je nutno vedle udržování přiměřené početnosti zvěře provádět na ohrožených plochách cílená opatření jak ze strany myslivců, tak zemědělců.
Poděkování Tato publikace byla vypracována s podporou NAZV, projekt č. QF4192. Došlo 4. 9. 2006 Lektoroval doc. Ing. J. SLAMEČKA, CSc.
Literatura BERINGER, J., VERCAUTEREN, K.C., MILLSPAUGH, J.J. 2003: Evaluation of an animal-activated scarecrow and a monofilament fence for reducing deer use of soybean fields. Wildl. Soc. Bull., 31: 492–498. BELANT, J.L., SEAMANS, T.W., DWYER, C.P. 1996: Evaluation of propane exploders as white-tailed deer deterrents. Crop protection, 15(6): 575–578. AUSTIN, D.D., URNESS, P.J. 1993: Evaluating production losses from mule deer depredation in alfalfa fields. Wildl. Soc. Bull., 21: 397–401. AUSTIN, D.D., URNESS, P.J., DUERSCH, D. 1998: Alfalfa hay crop loss due to mule deer depredation. J. Range Manager., 51: 29–31. CAVINESS, C.E., THOMAS, J.D. 1980: Yield reduction from defoliation of irigated and non-irigated soybeans. Agronomy. J., 72: 977–980. CONOVER, M.R., DECKER, D.J. 1991: Wildlife damage to crops – perceptions of agricultural and wildlife professionals in 1957 and 1987. Wildl. Soc. Bull., 19: 46–52. CONOVER, M.R., PITT, W.C., KESSLER, K.K., DUBOW, T.J., SANBORN, W.A. 1995: Review of human injuries, illnesses, and economic-losses caused by wildlife in the united-states. Wildl. Soc. Bull., 23: 407–414. CRABB, A.C., MAROIS, J.J., SALMON, T.P. 1994: Evaluation of field sampling techniques for estimation of bird damage in pistachio orchards. Proc. 16th. Vertebr. Pest Konference.: 335–344. CURTIS, P.D., FARGIONE, M.J., RICHMOND, M.E. 1994: Preventing deer damage with barrier, electrical, and behavioral fencing systems. Proc. 16th. Vertebr. Pest conf.: 223–227. DIEKMANN, M. 1983: Einfluss von Wildverbiss auf den Ertrag verschiedener landwirtschaftlicher Kulturpflanzen-Ergebnisse von Verbiss-Simulationsversuchen. Z. Jagdwiss., 29: 95–110. DRACHOVSKÁ, M., KEC, V., NOVOTNÝ, J. 1960: Vliv poškození chrástu na výnos a cukernatost řepy. Listy cukrovarnické, 15: 49–53. ENGEMAN, R.M., STERNER, R.T. 2002: A comparison of potential labor-saving sampling methods for assessing large mammal damage in corn. Crop protection. 21:101–105. FREIBERGER, F. 2002: Wildschadensbegrenzung auf grossen Flaechen. Beitraege zur Jagd und Wildforschung, 27: 333–340. GAŠPARÍK, J., HELL, P., SABADOŠ, K. 1993: Ochrana kultúry kukurice elektrickým oplotením proti škodám sposobených raticovou zverou. Folia venatoria, 23: 89–98. GILSDORF, J.M., HYGNSTROM, S.E., VERCAUTEREN, K.C., CLEMENTS, G.M., BLANKENSHIP, E.E., ENGEMAN, R.M. 2004: Evaluation of a deer-activated bio-acoustic frightening device for reducing deer damage in cornfields. Wildl. Soc. Bull., 32: 515–523.
189
GEISSER, H., REYER, H.U. 2004: Efficacy of hunting, feeding, and fencing to reduce crop damage by wild boars. J. Wildl. Manage., 68: 939–946. HAPP, N. 2005: Myslivecká péče a lov černé zvěře. Víkend, 173 s. HELL, P., BUČKO, J., ŠEBO, M., KRAJNIAK, D. 2005: Wildschaden in Forst und Feld durch Grosswild in der Slowakei. In: Internationales Symposium Wildschaden durch Grosswild, Wien: 83–94. HICKS, D.R., NELSON, W.W., FORD, J.H. 1977: Defoliation effects on corn hybrids adapted to the northern corn belt. Agronomy J., 96: 387–390. HOLIŠOVÁ, V., OBRTEL, R., KOŽENÁ, I. 1982: The winter diet of roe deer (Capreolus capreolus) in the southern moravian agricultural landscape. Folia Zool, 31: 209–225. JOHNSON, R.R. 1978: Growth and yield of maize as affected by early-season defoliation. Agronomy J., 70: 995–998. KOPTUR, S., SMITH, C.L., L AWTON, J.H. 1996: Effects of artificial defoliation on reproductive allocation in the common vetch, vicia sativa (Fabaceae: Papilionoideae). Amer. J. Bot. 83: 886–889. MCNAUGHTON, S.J. 1983: Compensatory plant-growth as a response to herbivory. Oikos, 40: 329–336. NESVADBOVA, J., ZEJDA, J. 1989: Food-supply for roe deer (Capreolus capreolus) and hare (Lepus europaeus) in fields in winter. Folia Zool., 38:289–298. MIKULKA, J., CHARVÁT, A. 2002: Metodická příručka. MZe ČR, 84 s. NOVÁK, Z. 2005: Efektivně proti škodám působeným černou zvěří. Svět myslivosti, 2:14–15. NOLTE, D.L., CAMPBELL, D.L., MASON, J.R. 1994: Potential repellents to reduce damage by herbivores. Proc. 16th. Vertebr. Pest conf.: 228–232. OBRTEL, R., HOLISOVA, V. 1983a: Assessment of the damage done to a crop of maize (zea-mays) by roe deer (Capreolus capreolus). Folia Zool., 32: 109–118. OBRTEL, R., HOLISOVA, V. 1983b: Effects of a simulated damage done to maize plants by roe deer (Capreolus capreolus). Folia Zool., 32: 33–39. OBRTEL, R., HOLISOVA, V., KOZENA, I. 1984: Deer damage to sugar-beet leaves. Folia Zool., 33: 99–108. PUTMAN, R.J., MOORE, N.P. 1998: Impact of deer in lowland Britain on agriculture, forestry and conservation habitats. Mammal Rev., 28: 141–163. ROSENBERRY, C.S., MULLER, L.I., CONNER, M.C. 2001: Movable, deer-proof fencing. Wildl. Soc. Bull., 29: 754–757. SALTIEL, J., IRBY, L.R. 1998: Perceptions of game damage in montana by resource agency personnel and agricultural producers. Wildl. Soc. Bull., 26: 84–91. SEAMANS, T.W., BLACKWELL, B.F., CEPEK, J.D. 2002: Coyote hair as an area repellent for white-tailed deer. Int. J. Pest Manage., 48: 301–306. SELTING, J.P., IRBY, L.R. 1997: Agricultural land use patterns of native ungulates in south-eastern Montana. J. Range Manage., 50: 338-345. SHAPIRO, C.A., PETERSON, T.A. 1986: Flowerday ad yield loss due to simulated hail damage on corn - a comparison of actual and predicted values. Agronomy J., 78: 585–589. STRAUB, M. 2003: Die Intelligenz des Wildtiers nutzen: Kraeftemessen mit der Wildsau. Zuercher Umweltpraxis-Information bulletin der Umweltschutz, 33: 39–40. TRDAN, S., VIDRIH, M., VESEL, A., BOBNAR, A. 2003: Research on the influence of red deer (Cervus elaphus L.) Grazing on grassland production in the south-eastern part of Slovenia. Comm. Appl. Biol. Sci. Ghent university, 68: 313–320. TZILKOWSKI, W.M., BRITTINGHAM, M.C., LOVALLO, M.J. 2002: Wildlife damage to corn in Pennsylvania: farmer and on-the-ground estimates. J. Wildl. Manage., 66: 678–682. VASILAS, B.L., FUHRMANN, J.J., TAYLOR, R.W. 1991: Response of 3 corn hybrids to defoliation of neighboring plants. Can. J. Plant Sci., 71: 311–315. VASILAS, B.L., SEIF, R.D. 1985: Defoliation effects on 2 corn inbreds and their single-cross hybrid. Agronomy J., 77: 816–820.
190
VELEK, V., 2004: K problematice snížení škod působených černou zvěří. Svět myslivosti, 4: 12–13. VERCAUTEREN, K., PIPAS, M., PETERSON, P., BECKERMAN, S. 2003: Stored-crop loss due to deer consumption. Wildl. Soc. Bull., 31: 578–582. VIGNA, B., MASERA, R., MAZZOCCHI, A. 2005: Zukunft des Grosswildes in der Kulturlandschaft. In Internationales Symposium Wildschaden durch Grosswild, Wien: 117–138. WYWIALOWSKI, A.P. 1996: Wildlife damage to field corn in 1993. Wildl. Soc. Bull., 24: 264–271. YANG, Z., MIDMORE, D.J. 2004: Experimental assessment of the impact of defoliation on growth and production of water-stressed maize and cotton plants. Experimental agriculture, 40: 189–199. ZEJDA, J., HOMOLKA, M. 1980: Habitat selection and population density of field roe deer (Capreolus capreolus) outside the growing season. Folia Zool., 29: 107–115. ZEJDA, J., HOMOLKA, M. 1990: Některé vlivy koncentrace a specializace rostlinné výroby na srnčí a zaječí zvěř. Folia venatoria, 20: 257–265.
Summary Damage cause by wild herbivorous game species to agricultural crops as presentedd above represents long lasting problem which, in some cases, endangers management of some agricultural lands. The most serious damage is caused in the phenological stage of plant crop ripening. Even vast grazing on the vegetative organs in the beginning of plant growth is mostly balanced and has none or low effect on its yield. For game damage control it is important not only to maintain adequate game abundance on endangered plots butan attention should be paid to preventive measures from the part of game as well as agricultural management. Key words: field crops, damage, ungulates, game impact Ing. Jiří K AMLER, Ph.D., RNDr. Miloslav HOMOLKA, CSc., RNDr. Marta HEROLDOVÁ, CSc. Ústav biologie obratlovců AVČR, Květná 8, CZ–603 65 Brno
Ing. Jan DVOŘÁK, Ph.D., Ing. Radim CERKAL, Ph.D. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Zemědělská 1, CZ–613 00 Brno
191
