MASARYKOVA UNIVERZITA Filozofická fakulta
Ústav hudební vědy
Srovnávací uměnovědná studia
Bc. Vladimíra Halouzková Recepce brněnské architektury a bytové kultury první poloviny třicátých let 20. století v časopisech Bytová kultura, Stavba a Žijeme Magisterská diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Miroslav Jeřábek, Ph.D. Brno 2012
Prohlášení Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. …………………………….................. V Brně 3. 1. 2012
Poděkování Děkuji všem, kteří mi při vzniku diplomové práce byli nápomocni svými názory. Moje díky patří zejména vedoucímu práce Mgr. Miroslavu Jeřábkovi, Ph.D.
Obsah Úvod ........................................................................................................................................................ 5 Kritika literatury....................................................................................................................................... 7 1.
Kulturněhistorický kontext doby první republiky .......................................................................... 10 1.1. Vývoj města Brna v období mezi válkami ................................................................................... 11 1.2. Urbanistické koncepce v meziválečném Brně ............................................................................ 13 1.3. Individuální bydlení – vila a rodinný dům .................................................................................. 15 1.4. Bytová výstavba .......................................................................................................................... 17 1.5. Veřejné stavby ............................................................................................................................ 17
2.
Architektura................................................................................................................................... 18 2.1. Nástin architektonického vývoje na počátku dvacátého století ................................................ 18 2.2. Brněnské architektonické trendy ............................................................................................... 21
3.
Kultura bydlení - tvorba interiérů.................................................................................................. 24 3.1. Tradice nábytkové tvorby na Moravě ........................................................................................ 25 3.2. Nábytkářství - UP závody a společnost SBS ................................................................................ 27 3.2.1. Přesahy bytové kultury do interiérového designu .............................................................. 29
4.
Brněnské prvorepublikové časopisy .............................................................................................. 30
5.
Časopis Bytová kultura (1934-1935) ............................................................................................. 33 5.1. Reflexe tematiky bydlení v Bytové kultuře ................................................................................. 34 5.1.1. Ideové východisko funkcionalismu v bydlení ...................................................................... 37 5.2. Filozofie bydlení a vztah k materiálu na stránkách Bytové kultury ............................................ 39 5.3. Anketa Vliv obydlí na tvůrčí práci člověka .................................................................................. 41 5.4. Anketa Obraz v moderním bytě ................................................................................................. 43
6.
Časopis Stavba (1930-1935) .......................................................................................................... 44 6. 1. Dobová architektonická východiska ......................................................................................... 45 6.2. Koncept kolektivního domu a rodinného domu ........................................................................ 47 6.3. Vědecké studie o bydlení ........................................................................................................... 51 6.4. Reference o brněnských realizacích ........................................................................................... 53 6.5. Soutěže a urbanizační plány ....................................................................................................... 54 6.5.1. Zastavění Kraví hory ............................................................................................................ 54 6.5.2. Dopravně-komunikační plán ............................................................................................... 55 6.6. Nové vlivy v plánech škol............................................................................................................ 58 6.7. Brněnské výstaviště a jeho aktivity ............................................................................................ 59 6.8. Dobrodružství nábytku ............................................................................................................... 62 3
7.
Magazín Žijeme.............................................................................................................................. 65 7.1. Bydlení a životní styl ................................................................................................................... 66 7.1.1. Význam barevnosti .............................................................................................................. 67 7.2. Obytné domy .............................................................................................................................. 68 7.3. Veřejné stavby ............................................................................................................................ 70 7.4. Urbanizační plány a stavba měst ................................................................................................ 72 7.5. Rubrika Bytová reportáž ............................................................................................................. 74 7.5.1. Materiály a barvy v bytové kultuře ..................................................................................... 74 7.5.2. Malé byty ............................................................................................................................. 77 7.5.3. Problematika osvětlení interiérů ......................................................................................... 78 7.6. Nábytkářství a stavby ze dřeva ................................................................................................... 79
Závěr ...................................................................................................................................................... 81 Resumé .................................................................................................................................................. 85 Použitá literatura a prameny................................................................................................................. 89 Seznam vyobrazení ................................................................................................................................ 92
4
Úvod
Vznikem československého státu se město Brno ocitlo v důleţité pozici. Z pouhého „předměstí Vídně“ se postupně stalo politickým, kulturním a reprezentativním centrem, coţ se odrazilo zejména v architektuře. Tématem diplomové práce je vývoj brněnské architektury a bytové kultury první poloviny třicátých let 20. století a jejich recepce v dobových časopisech Bytová kultura, Stavba a Ţijeme. Tato problematika doposud zpracována nebyla. Architektura a bytová kultura je zasazena do kulturněhistorického kontextu meziválečné doby prostřednictvím odrazu soudobého ţivotního stylu ve sledovaných společenských časopisech. Závěrem je pak provedena komparace tématu architektury a kultury bydlení v jednotlivých časopisech a analýza specifik redakčních stylů těchto časopisů. V Brně se projevovaly nacionalistické tendence, které se úzce prolínaly s ekonomickými problémy a se snahou vybudovat protipól praţské tradice. Brno se mělo stát druhým hlavním městem v českých zemích. V brněnském prostředí se hledaly esteticky osobité a novátorské postupy při vytváření moderního města. Předmětem mého zkoumání bude snaha objasnit, jak hledání nové identity města probíhalo a jak se odrazilo v dobových časopisech. Základem pro studium brněnské výstavby a architektury je kniha Karla Kuči Brno. Rozsáhlá publikace poskytuje podrobný popis stavebního vývoje města a jeho předměstí. V prvních kapitolách mé diplomové práce je stručně načrtnuto brněnské architektonické dění na pozadí společenském, ekonomickém i kulturním. Faktografické údaje o stavebním vývoji a obecně teoretické poznatky umoţní porozumění dané problematice, coţ je charakteristické pro metodu hermeneutiky. Uvedení do kulturněhistorických souvislostí se budou věnovat první kapitoly mé práce. Stěţejním postupem diplomové práce bude heuristika, tedy pečlivé shromaţďování a studium historických pramenů, jeţ představují dobová periodika. Pro studium a následnou komparatistickou práci jsem vybrala časopisy Bytová kultura, Stavba a Ţijeme. Výběr časopisů byl pro další práci zásadní, neboť jde o časopisy rozdílné povahy. Budeme sledovat, jak se v konkrétních periodikách uvedená tematika projevila. Bytová kultura má svým vznikem v roce 1924 přímý vztah k Brnu, neboť zde byl časopis zaloţen; po znovuobnovení časopisu ve třicátých letech je vazba na Brno stvrzena jiţ 5
jen osobností Jana Vaňka, který pak časopis vydával v Praze. V druhém ročníku vyšla pouhá čtyři čísla, pak časopis z ekonomických důvodů zanikl. Časopis Ţijeme vycházel v Praze od roku 1931 do roku 1933, vyšly dva ročníky. Byl to magazín tehdejší doby, jenţ se zabýval tematikou moderního ţivotního stylu s akcentem na estetizaci ţivota. Články o architektuře v něm patřily k těm nejčetnějším. Styl časopisu vycházel z povahy nakladatelství Druţstevní práce, jeţ mělo za cíl osvětovou činnost v oblasti uţitého umění. Vizuální podobu Druţstevní práce vytvářel Ladislav Sutnar. Druţstvo tak pomáhalo budovat vkus svých čtenářů a zlepšovat kulturu bydlení. Poslední periodikum představuje časopis Stavba s podtitulem Měsíčník pro stavební umění. Vydával jej Klub architektů v Praze v letech 1922-1938, vyšlo čtrnáct ročníků. Pro náš výzkum byly zpracovány ročníky VIII, IX, XI a XII, jak je vymezeno časovým rozsahem práce. Od VI. ročníku byl šéfredaktorem Stavby architekt Oldřich Starý, který byl také zakladatelem časopisu a předsedou Klubu architektů. Předmětem zkoumání nebudou podrobná faktografická data vztahující se na vznik a vydávání jednotlivých periodik, protoţe problematika periodik byla v posledních letech jiţ zpracována.
Zajímá nás časopisecká reflexe architektury a bytové kultury v brněnském
prostředí. Cílem je vytvořit ucelený obraz tehdejšího architektonického dění na pozadí sociálního klimatu ve vymezeném období první republiky. Analýza dobových časopisů bude uvedena vţdy v samostatné kapitole. Členění kapitol bude vycházet ze zaměření obsahu jednotlivých periodik, nebude tedy jednotné. Osobností, která významně zasáhla do vývoje avantgardní architektury, byl kritik, teoretik umění a publicista Karel Teige. Uţ ve dvacátých letech vznikala pokroková avantgardní hnutí s myšlenkou sociální revoluce a levicově orientovaný Teige, jako hlavní mluvčí Devětsilu, zde hrál důleţitou úlohu. Zvláště jeho dílo Nejmenší byt, vydané v edici soudobé mezinárodní architektury v roce 1932, mělo vliv na utváření podoby vznikající architektury a koncepci bydlení se sociálním akcentem. Budeme tedy sledovat, nakolik se pokrokové tendence v architektuře promítly do reálného ţivota, o němţ nám bezprostředně referují dobová periodika. Další část práce se zaměří na proměny bytové kultury v souvislosti se změnami společenské struktury. V prvorepublikovém Brně převaţovaly moderní názory na bydlení propagované mimo jiné Spojenými uměleckoprůmyslovými závody, v jejichţ čele stál zpočátku Jan Vaněk a od roku 1930 Jindřich Halabala. Jejich nazírání na podobu interiéru překročilo hranice regionu a stalo se významným i v evropském kontextu. Prosazování
6
moderního bydlení dostupného široké veřejnosti dokumentují časopisy soudobé kultury v Československu. Lze tedy shrnout: cílem práce je zmapovat reference dobových časopisů o tématech architektury a kultury bydlení a zjistit, do jaké míry byly architektura a bydlení odrazem soudobé společnosti, ţivotního stylu a dobových ideálů a jakou měrou se odborné časopisy mohly podílet na vzdělávání široké veřejnosti.
Kritika literatury
Základem pro výzkum brněnského územního a architektonického vývoje je publikace Karla Kuči Brno. Rozsáhlá publikace poskytuje podrobný popis stavebního vývoje města, jeho předměstí i dříve samostatných obcí, které jsou dnes součástí statutárního města. Kniha je doplněna mnoţstvím starých i nových map, fotografií a plánků, které jsou pro tuto práci důleţitým vodítkem. Popisuje územní vývoj brněnské aglomerace. Autor knihy vystudoval v Brně Fakultu architektury VUT a byl odborným pracovníkem v brněnském Památkovém ústavu. Kniha vznikala postupně od roku 1989 a zachycuje urbanistické dění aţ do konce 20. století. Nevýhodou knihy při tomto zaměření práce je vylíčení urbanistického vývoje bez popisu jednotlivých staveb po stránce architektonické. Je východiskem pro další bádání. O historii Brna jsou poznatky čerpány z Kárníkovy rozsáhlé a podrobné publikace České země v éře První republiky (1918 - 1939). Obraz o meziválečném kulturním ovzduší města Brna pomohly dotvořit přednášky Miroslava Jeřábka a eseje Josefa Kroutvora. V katalogu Muzea města Brna O nové Brno, brněnská architektura 1919 – 1938 jsou obsaţena fakta o brněnské architektuře, její dataci a lokaci. Součástí jsou i ţivotopisy architektů, kteří v Brně své stavby realizovali. Ve Slavných vilách od kolektivu autorů jsou naopak informace o výstavbě ve městě Brně pouze výběrové, vytváří však zajímavý pohled na umělecký vývoj brněnské individuální architektury v historickém kontextu. Kniha je také doplněna praktickými mapkami s vyznačenou polohou popisovaných objektů. Co se týče teorie vývoje naší architektury, vycházela jsem především z díla Josefa Pechara a Petra Urlicha Programy české architektury. Kniha popisuje vývoj uměleckých proudů v architektonické tvorbě od přelomu století aţ do padesátých let 20. století. Některé pasáţe jsou bohuţel zasaţeny socialistickou ideologií, a tak je třeba při jejím studiu text 7
dekódovat. Přínosná byla také kapitola s informacemi o dobových architektonických časopisech. Le Corbusierovy názory, tvořící východisko architektury dvacátého století, představuje studie Za novou architekturu. Revoluční myšlenky Le Corbusiera navozuje uţ obálka a netradičně pojatá grafická úprava knihy, která byla v českém překladu zachována. Autor ve studii vyzdvihuje krásu čistě účelových a racionálně řešených inţenýrských konstrukcí, vyzývá pány architekty k dodrţování zásad objemu, povrchu a plánu, které je třeba dodrţovat. Architekturu povaţuje za umění, ale pouze účelné uznává za krásné. Jeho teoretické úvahy jsou doplněny také černobílými fotografiemi. Kniha tvoří vhodný odrazový můstek ke studiu a k pochopení moderní architektury. Teigeho Nejmenší byt z roku 1932 je avantgardním dílem své doby; propaguje myšlenku sociálního bydlení, které by dokázalo uspokojit potřebu bydlení pro všechny pracující. Podrobně rozkresluje způsob kolektivních domů se zachováním všech standardů bydlení. Reflexe Teigeho díla se objevila v mnoha dobových časopisech, které se zabývaly tematikou bydlení. Historie české architektury je přehledně zpracována kolektivem autorů v práci Velké dějiny zemí Koruny české, tematická řada Architektura. Přehled architektonických děl je na stránkách této publikace spíše jen rámcový vzhledem k zaměření této práce pouze na tvorbu brněnskou; přesto pomůţe v orientaci tvůrčích tendencí moderny. Správně pochopit interpretace různých autorů a kunsthistoriků můţe být někdy dost obtíţné. Mnohoznačnost a mnohotvárnost dnešního světa se snaţí přiblíţit sborník textů zahraničních architektů a hlavně historiků architektury, který vyšel pod názvem O smyslu a interpretaci architektury. Uspořádal jej Petr Kratochvíl. Je to zajímavá sonda umoţňující vhled do individualistických názorů významných osobností v oboru historie architektury, jeţ můţe napomoci k lepší orientaci v dané problematice. Pokud se podařilo dohledat, neexistuje souborně zpracovaná problematika bytové kultury. Bytová kultura to je především nábytek, osvětlovací technika a bytové doplňky. Centrem výroby nábytku, její reklamy, prodeje, ale také osvěty v této oblasti byly bezkonkurenčně Spojené UP závody; proto bylo třeba čerpat z publikace Jindřich Halabala a Spojené uměleckoprůmyslové závody v Brně, na jejímţ vytvoření se podílel mimo jiných autorů také Halabalův syn Jindra, profesor Ústavu nábytku Mendelovy univerzity v Brně a kunsthistorička Dagmar Koudelková, jeţ se specializuje na nábytkovou tvorbu a byla nápomocna radou při vzniku této práce.
8
Co se týká časopisecké problematiky, v brněnském okruhu je zásadní pro základní orientaci práce Jaromíra Kubíčka: Brněnské noviny a časopisy od doby nejstarší aţ do roku 1975, v níţ je popsán také nástin konstituování periodického tisku na Moravě. Více pozornosti je zde však věnováno hlavně časopisům politickým. Ostatní periodika jsou zastoupena jen v soupisové části. Obsáhlejší informace o časopisecké tvorbě a jejím zaměření přinesla kniha autorů Bronislavy Gabrielové a Bohumila Marčáka Kapitoly z dějin brněnských časopisů. Badatelský zájem o tuto pramennou oblast v posledních desetiletích vzrůstá. Některé časopisecké tituly jiţ byly zkoumány v diplomových pracích podobného zaměření, jako je tato studie. Jde například o pojednání Elišky Plotěné Uměnovědná tematika v revue Horizont v letech 19271932, Petry Tománkové Proměny ţivotního stylu v první polovině třicátých let 20. století v časopisech Měsíc a Ţijeme, dále pak Časopis Bytová kultura v letech 1924-1925 Blanky Musilové či práce Aleny Trojanové Architektura a bytová kultura v časopise Měsíc (19321941). Bylo tedy nezbytné provést výzkum v jiţ provedeném zpracování dobových časopisů a teprve poté se mohla utřídit konečná podoba obsahu této diplomové práce. Hlavní zdroj pro výzkum poskytlo podrobné bádání v dobových pramenech. Jsou jimi časopis Bytová kultura, ročník II., magazín Ţijeme I. a II. ročník a měsíčník Stavba, ročníky VIII., IX., XI. a XII. Dostupnost některých historických materiálů byla poměrně obtíţná, většina z nich je uloţena v depozitáři Moravské zemské knihovny v Brně. Druhý ročník Bytové kultury poskytla Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové. Poslední dobou narůstá zájem o prvorepublikovou kulturu. Dobové časopisy jsou pro poznávání klimatu a kultury sledovaného období vhodným odrazovým můstkem.
9
1. Kulturněhistorický kontext doby první republiky Po vyhlášení samostatné Československé republiky 28. října 1918 se v první fázi začal budovat politický systém; T. G. Masaryk prosazoval nezávislé Československo jako demokratickou republiku. Ovšem po třech stech letech nesamostatnosti bylo nutno poloţit samotné základy principů politické demokracie, které by obstály v moderní Evropě. Státní reprezentace musela vyvíjet velkou aktivitu v zahraniční politice, abychom se mohli vydat na cestu samostatnosti, vyrovnat se západním demokraciím a zajistit sociální jistoty svým občanům. Hospodářský vývoj a jeho sociální dopad byl ovlivněn hospodářskou krizí, která se z USA na konci roku 1929 opoţděně dostala i do Evropy a přerušila tak plynulé budování našeho nového státu. Krize tehdy zasáhla do období vrcholného rozkvětu společnosti. Po období konjunktury dvacátých let se krize dala očekávat, ovšem nikdo nepředvídal tak velký rozsah. V roce 1933 dosáhla nezaměstnanost maxima; od poloviny třicátých let dochází jiţ k oţivení výroby a tím ke zlepšení ekonomických podmínek. Vlivem Spojených států pronikly do Evropy nové technologie, které nové objevy aplikovaly do průmyslu, a Evropa se musela s touto konkurencí vypořádat. Sociální situace byla ve válkou zničené zemi sloţitá, coţ se pokoušela napravit státní moc podporou sociálního zákonodárství. Podpora ve stavebnictví byla řešena zákonem. Pracovní doba byla například jiţ osmihodinová, byly zrušeny šlechtické tituly a provedena pozemková reforma. Republika byla rozdělena na čtyři samostatné jednotky – země; Brno se stalo hlavním městem Země moravskoslezské. Nejváţnějším problémem v republice byly zřejmě vztahy mezi národy. Byl ustanoven stát národnostní, ale ve skutečnosti šlo o útvar mnohonárodnostní s početnými menšinami, coţ vytvářelo velmi křehkou situaci. Brno bylo město z velké části německé. Občané německé národnosti zde ţili bezproblémově uţ celé generace. Konec 1. světové války přinesl však radikální změnu. Jako příslušníci národa, který utrpěl historickou poráţku, se museli smířit v novém státě s postavením menšiny. V polovině dvacátých let se díky praktikované demokracii německá menšina v podstatě přidala k budování československého státu, nikoliv k linii rodícího se nacismu. Nicméně vztah národů v nové republice byl velmi křehký. Významné společenské posuny v kultuře byly inspirovány kulturou západní. 1 1
Kárník, Zdeněk. České země v éře První republiky (1918 - 1938). Díl první. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918 – 1929). LIBRI. Praha 2000.
10
Historik umění a esejista Josef Kroutvor ve svých textech o první republice píše, ţe národní obrození obrodilo duši národa, ale ţe teprve první republika zrodila ducha, poskytla národu sebevědomí. Období první republiky mělo i své stinné stránky, jakými byly chudoba a nezaměstnanost, ale převaţující byl ekonomický a kulturní rozmach. O kulturním rozkvětu se Kroutvor vyjadřuje takto: „Kultura je záleţitost stylu a společnosti a právě o styl 1. republika usilovala. Nebývalý zájem o architekturu, uţité umění, estetiku ţivotního prostředí dosvědčuje potřebu elegance, vkusu, kvality. Vznik Druţstevní práce, Krásné jizby, existence vynikajících časopisů, to vše patří ke konkrétním projevům kulturně výchovných snah. Nový ţivotní styl je důleţitou součástí demokratického programu.“
2
Prvorepublikové časopisy byly hodnoceny
opravdu skvěle; Kroutvor přímo říká: „Magazíny Ţijeme a Gentleman představují nejlepší z nejlepšího.“3 Kromě časopisů od třicátých let vzrostla také kvalita plakátového umění, spojená především s činností Osvobozeného divadla. Nový styl třicátých let byl pojat jako kulturní a sociální reforma. Bylo třeba vytvořit demokratickou tradici. Po éře spolků devatenáctého století narůstá význam klubů jako vlivu západní kultury. Uţ se nedeklamují myšlenky slovanství, ale módní je anglofilství. Členství v klubu vyţadovalo aktivní přístup, přátelské vztahy a individuální osobnost. Ducha společnosti vytvářel intelektuál. Demokratický styl zábavy, to byl nejen kult TGM, ale také zábava pro široké vrstvy občanů a občanem byl kaţdý. Zrodily se nové způsoby společenských vztahů, nová komunikace a projevy elegance. Morálka první republiky vznikla na demokratickém principu. 4 1.1. Vývoj města Brna v období mezi válkami Samostatnost Československa přinesla městu Brnu v novém státě novou roli. Z pouhého „vídeňského předměstí“ si Brno začíná budovat novou kulturní, politickou, administrativní a reprezentativní pozici. Kromě hlavního města Prahy je tu také další velké město, které se nachází takřka v geografickém středu republiky. Uţ německé Brno bylo významným průmyslovým a kulturním střediskem a chtělo být městem moderním. Ale v prvních desetiletích mladého státu se brněnská architektura snaţila odpoutat od německého vlivu a vyzvednout význam českých architektů. To se stalo hlavní ideou budování nového moderního města ve dvacátých letech. Třicátá léta pak přinášejí posun k problematice sociální, coţ je navíc ztíţeno ekonomickou krizí. 2
Kroutvor, Josef. Potíţe s dějinami – eseje. Prostor. Praha 1990. s. 30. Tamtéţ. 4 Tamtéţ. 3
11
Vývoj města je problematika dlouhodobá a komplexní. Velký urbanistický rozvoj města Brna probíhal uţ v letech 1848-1918. Uţ v tomto období dostalo město charakter velkoměsta; budovali ho hlavně vídeňští architekti. Byl to především vznik brněnské okruţní třídy v letech 1825 - 1918 po vzoru Vídně, jíţ předcházel zánik městských hradeb. V poslední čtvrtině 19. století vně okruţní třídy probíhala výstavba nových reprezentativních obytných čtvrtí. Teprve to zásadně změnilo charakter města. Nyní uţ novou zástavbu netvořily pavlačové domy, ale nájemné domy pro střední a vyšší vrstvy, většinou tvarosloví novorenesančního, později i secesního. Velké plochy nové zástavby vznikaly na zelené louce, mohly mít proto pravidelný půdorys. Byly to čtvrti Křenová, Veveří a Luţánky, později i vilová čtvrť Černá Pole, budovaná v sedmdesátých letech na terase nad údolím Ponávky. Vyvrcholením urbanistického vývoje města na přelomu století byla asanace historického jádra v okolí
náměstí
Svobody a Zelného trhu, provedená hlavně
z komunikačních důvodů. Úzké středověké uličky jiţ nestačily poţadavkům na moderní komunikace. Dalšími čtvrtěmi, které procházely radikální přestavbou, byly Ţlutý kopec a Ţabovřesky. Všechny tyto stavitelské kroky utvořily zásadní změny v urbanismu Brna a připravily tak půdu dalšímu vývoji. Do války však bylo Brno německé město s českými předměstími. Českým centrem byl pouze Besední dům. Národnostní otázka se po roce 1918 dostala do popředí zájmu obyvatel města. Území města Brna nebylo od poloviny 19. století rozšiřováno aţ do roku 1919, protoţe německá městská rada se obávala českého ţivlu, který byl usídlen v předměstských obcích. Zástavba Brna však s okolními obcemi tvořila jednu souvislou aglomeraci. Naproti tomu byl výjimečný stavební vývoj Husovic a Králova Pole, kde začala vznikat nová pravidelná městská struktura zástavby. V Husovicích byl vytvořen pravoúhlý půdorys, jenţ byl orámován na západě ţelezniční tratí Brno – Tišnov a na východě řekou Svitavou. Na tomto půdorysu vznikly dvě souběţné hlavní třídy, které pak vytvořily osy dalšího členění ulic, a sice starší Dukelská a mladší Vranovská ulice. Podobný vývoj probíhal také v Králově Poli, kde hlavní osu vytvořila silnice na Letovice, dnešní Palackého třída. Kolem této nové osy začala vznikat zástavba novorenesančních patrových domů a na ni byly pak vytyčovány další kolmé ulice. Vznikl tak pravidelný městský rastr ulic. Městská zástavba Brna se výrazně zvětšila aţ v poslední třetině 19. století, v době spojené především s expanzí průmyslových zón. Tehdy se zformoval, i kdyţ víceméně
12
ţivelně, základní urbanistický rozvrh území města. Další plošný nárůst městského území se odehrál aţ v době první republiky, coţ je námi sledované období. 5 1.2. Urbanistické koncepce v meziválečném Brně Dne 16. 4. 1919 byly k Brnu připojeny přilehlá města a vesnice. Tím vznikla městská aglomerace tzv. Velké Brno: „Územní rozsah města se tak zvýšil z 1732 ha na 12379 ha (roku 1930 12376 ha). Tak bylo konečně vytvořeno tzv. Velké Brno, jehoţ rozvoj v podmínkách demokratické první republiky se proto jiţ mohl – v ideálním případě – dít koncepčně. Rozsah Brna se pak dlouho neměnil. Roku 1937 projevilo zájem o připojení k Brnu i městečko Líšeň, integrace však byla uskutečněna aţ roku 1944.“ 6 Uţ po roce 1918 bylo zřejmé, ţe při rozvíjení moderního města bude nutno postupovat promyšlenými urbanistickými plány. Řešení koncepce urbanistického rozvoje napomohly dvě soutěţe. První soutěţ byla vypsána na regulaci vnitřního města roku 1924; cílem bylo rozšířit centrum města. Padl také podnět k odsunutí hlavního vlakového nádraţí. Soutěţ na regulaci vnitřního Brna se soustředila na komunikační problémy při zachování historického půdorysu s propojením nově připojených obcí. Regulace měla přispět k budování Velkého Brna, zvláště pak propojit Husovu třídu přes Denisovy sady ke stávajícímu nádraţí. Bohuţel nepřinesla potřebný výsledek, protoţe otázka ţelezničního nádraţí nebyla vyřešena. V roce 1926 tak byla vypsána druhá soutěţ, která měla v první řadě řešit otázku přemístění hlavního nádraţí, dále otázku vnitroměstské i dálkové komunikace a také vyhradit místa pro budování veřejných budov, sadů a hřišť. Soutěţ byla původně zamýšlena jako mezinárodní, to se ale neuskutečnilo. Byla obeslána čtrnácti projekty. Ţádný však nedostal první cenu. Druhou cenu získal návrh „Tangenta“ kolektivu autorů - architekt Bohuslav Fuchs, geodet Josef Peňáz a ţelezniční inţenýr František Sklenář. Projekt řešil rozšíření centra posunutím nádraţí a do vzniklého prostoru umístil úřední, obchodní a další veřejné budovy. Dnešní Benešova třída se měla prodlouţit a vytvořit tak hlavní tepnu města. Nové obytné čtvrti se měly soustředit na obvod města mezi Královo Pole a Ţabovřesky. I kdyţ tento projekt zůstal pouze teorií, byl významným počinem pro poučení, ţe urbanismus města je třeba zadávat kolektivu specialistů. Jedině tak je moţné plánovitě budovat organismus města. Rozvoj výstavby za první republiky nebyl zcela plynulý, byl narušen hospodářskou krizí. Roku 1921 byl vydán zákon na podporu stavebního ruchu, který formou státních subvencí zvýhodnil stavební podnikání a tím na nějakou dobu zvýšil stavební aktivity. 5 6
Kuča, Karel, Brno. Baset, Praha – Brno 2000. Tamtéţ. s.154.
13
Prvního maxima dosáhla výstavba v letech 1923 – 1924, vrchol nastal roku 1927, oţivení po hospodářské krizi nastalo pak aţ v letech 1936 – 1939. 7 Zásadním krokem v architektuře Brna se stalo vypsání soutěţe na stálé Zemské výstaviště v letech 1923-24 a jeho uskutečněná realizace. Projekt tohoto velkolepého podniku představoval mimořádnou akci v rámci celé republiky. Areál výstaviště byl slavnostně otevřen výstavou Soudobé kultury, uskutečněnou k desátému výročí vzniku republiky. Vítězný návrh areálu od Josefa Kalouse s ústředním pavilonem v čele dvou sbíhajících se os zaloţil kompozici pro trvalý vývoj areálu, dostavovaného aţ do současnosti. K výstavě Soudobé kultury se vázaly i další stavební podniky. Nejvýznamnější z nich byla vzorová kolonie Nový dům, situovaná v Ţabovřeskách pod Wilsonovým lesem. Inspirována byla kolonií ve Stuttgartu z roku 1927. Jednalo se o experimentální projekt šestnácti rodinných domů více autorů ve stylu moderního bydlení. Zadání pro architekty znělo v duchu zásad nastávajícího desetiletí – úsporný stavební program tvořící dům o malobytové, účelně promyšlené dispozici. Stejně jako výstaviště, tak i kolonie Nový dům vznikaly jiţ zcela v duchu funkcionalismu. 8 Další soutěţ si vyţádal rozvoj vysokého školství, uvaţovalo se o velkorysé koncepci studentského komplexu s velkým Akademickým náměstím. Zřízení české univerzity v Brně9 znamenalo vzrůst českého sebevědomí. Návrhy na akademickou čtvrť měly demonstrovat právě probuzené národní sebevědomí. Akademická čtvrť měla vytvořit české centrum v Brně. Při přípravách koncepce dalšího rozvoje Brna hrál od roku 1920 významnou roli architekt Jindřich Kumpošt,10 který byl v letech 1920-1925 hlavním architektem Stavebního úřadu města Brna. Byl také autorem první studie na Akademickou čtvrť, umístěnou na Kraví hoře. Další jeho studie z roku 1919 situuje Masarykovu univerzitu do čtvrti Veveří. Teprve v roce 1932 byla otevřena nová budova právnické fakulty na ulici Veveří. Ta byla jedinou realizovanou stavbou ze soutěţe z roku 1925 z projektu praţského architekta Aloise Dryáka. Budova právnické fakulty byla hned po svém vzniku kritizována pro velkou 7
Kuča, Karel, Brno. Baset, Praha – Brno 2000, s. 154-162. O nové Brno, brněnská architektura 1919 - 1939. Kudělka, Zdeněk, Chatrný, Jindřich. Muzeum města Brna, Brno 2000, s. 28. 9 Masarykova univerzita v Brně byla zřízena 28. 1. 1919 a její čtyři fakulty byly umístěny provizorně. Pro stavbu univerzity se jevily jako nejvhodnější lokality na Kraví Hoře nebo nezastavěná část mezi Ţabovřeskami a nedokončenou ulicí Veveří. Na řešení nového areálu byly vypsány postupně tři soutěţe, ale i přes smělé projekty zůstávala Univerzita stále v provizorních podmínkách. 10 Jindřich Kumpošt (1891 Brno – 1968 Brno) byl český architekt a urbanista, v letech 1920–1925 působil jako hlavní architekt Stavebního úřadu města Brna. Od roku 1920 pracoval jako vedoucí Regulačního a architektonického oddělení Stavebního úřadu města Brna a zpracovával důleţité urbanistické i architektonické plány Brna. Na jeho popud začali pro Brno pracovat mladí architekti jako Jan Víšek, Jaroslav Grunt, Josef Polášek nebo Bohuslav Fuchs. Po odchodu z úřadu začal pracovat jako samostatný projektant. 8
14
provozní náročnost, poté, co se v době hospodářské krize proměnil náhled na demokratickou funkci architektury. Demokratičnost kultury byla základním poţadavkem tehdejších intelektuálů.
Demokratická
architektura
měla
za
cíl
slouţit
nejširším
vrstvám.
Reprezentativní funkce architektury se proměnila do role sociální. Tato role pak ve třicátých letech dominovala. 11 1.3. Individuální bydlení – vila a rodinný dům Brněnští kunsthistorikové se o typu vily vyjadřují: „Vila se jako typologický druh architektury vyhranila v římské antice raného císařství na počátku našeho letopočtu. Jednalo se o individuální sídlo příslušníků nejvyšších společenských vrstev, náročně architektonicky ztvárněné, se vším dostupným komfortem a často aţ marnotratně umělecky vybavené.“ 12 Vila jako druh obydlí procházela vývojovými změnami, její vrcholnou podobou je vila Palladiovská.
13
Vila představuje samostatně stojící dům vhodně vyuţívající terénu,
obklopený upravenou zahradou. Volba místa je tu důleţitá, kromě přístupu slunce a vzduchu je kladen důraz na dobrý výhled do krajiny. Obytné prostory ve vile jsou propojeny s dalšími funkcemi domu – pracovní, společenskou a obsluţnou. První dvě jsou odvislé od profesního zaměření majitele, který potřebuje v domě pracovnu či ateliér a prestiţ svého podnikání potřebuje demonstrovat společenskými kontakty. Bydlení proto doplňují hostinské pokoje a také pokoje pro sluţebné. Dominantní funkcí vily je funkce reprezentační. K dalším typům obydlí, které ovlivnily architektonickou tvorbu naší oblasti, patřily také vzory venkovského domu, které k nám přišly z Anglie. Jde o dům pro jednu rodinu s promyšlenou dispozicí pro malý zastavěný půdorys. Promyšlené menší řadové domky jsou pravidelně uspořádány ve čtvrtích s malými zahrádkami, vytvořily ideál bydlení pro střední třídu. Oba tyto typy se mohly také prolínat a vytvořit tak středoevropskou podobu rodinného bydlení. Holandizující vlnu ve výstavbě rodinných domů představuje příklad vlastní vily Jindřicha Kumpošta v Barvičově ulici z konce dvacátých let. Venkovní reţné zdivo kontrastuje s moderně koncipovanými vnitřními prostorami. Tento architektonický proud se
11
O nové Brno, brněnská architektura 1919 - 1939. Kudělka, Zdeněk, Chatrný, Jindřich. Muzeum města Brna, Brno 2000, s. 20. 12 Sedlák, Jan – Černá, Iveta – Černoušková, Dagmar – Chatrný, Jindřich – Kudělková, Lenka – Vybíral, Jindřich. Slavné brněnské vily. Foibos. Praha 2008, s. 10. 13 Andrea Palladio (1508-1580) italský renesanční architekt a teoretik inspirován římskou antikou vytvořil symetrickou renesanční stavbu Villa Rotonda u Vicenzy; její schéma bylo v západní architektuře mnohokrát napodobováno. Obdivována byla pro dokonalé vyváţení proporcí a účelu stavby.
15
u Kumpošta od poloviny dvacátých let mění v názor puristicko-funkcionalistický, jeţ zastupuje kavárna Savoy na Jakubském náměstí (1929–1930). Výstavba vil probíhala v Brně od poslední třetiny 19. století zejména v lokalitách za Luţánkami, v Černých Polích, v Pisárkách, v Ţabovřeskách a v Masarykově čtvrti. Na začátku dvacátého století v době velkého přílivu obyvatel, kteří přicházeli za prací, pokračuje nová výstavba rychlejším tempem. Příkladem vilové výstavby z počátku 20. století je vila dr. Karla Reissiga, tehdejší kritikou uznávaná za první moderní dům v celé monarchii. Vila splňovala všechny poţadavky pro pohodlný ţivot, oplývala všemi technickými a hygienickými vymoţenostmi a byla v dispozičním řešení plně podřízena potřebám majitele. Další zajímavou stavbou z počátku století je Jurkovičova vila, která byla řešena na způsob anglického venkovského domu, kdy osu domu tvoří hala přes dvě patra se schodištěm vedoucím na ochoz, odkud jsou vchody do loţnic. V přízemí je z haly vstup do přijímacího pokoje, knihovny a kuchyně. Po válce nastává důleţité období hledání. Architekti se rozcházejí s přeţitky minulosti a v prvních letech po převratu se střetávají rozdílné názory na podobu architektury. Do popředí se dostává otázka sociálního bydlení. Ve Stuttgartu byla v roce 1927 na výstavě Wohnung předvedena výstavní kolonie vzorových rodinných domů navrţených Le Corbusierem, Miesem van der Rohe, Walterem Gropiem. Výstava fascinovala české architekty, kteří se také pokusili o podobný projekt. V Brně vznikla v roce 1928 po vzoru stuttgartské výstavy vzorová kolonie nazvaná Nový dům. Představena byla na výstavě Soudobé kultury k desátému výročí vzniku republiky. Následoval pak podobný podnik v roce 1932 v Praze - kolonie Baba podle architekta Pavla Janáka. Nejvíce vil vzniklo v Brně v roce 1928, v námi sledovaném období v důsledku hospodářské krize byl uţ stavební ruch zpomalený a obnovil se aţ ve druhé polovině třicátých let. Období konjunktury zakončuje stavba vily Tugendhat z roku 1930; dílo unikátní jak prostorovým uspořádáním, tak konstrukčním systémem a vysokým technickým standardem. Mies van der Rohe zde uţil také mnoţství exotických drahých materiálů, čímţ narostla cena stavby do astronomických výšek. V době krize se zájem stavebníků, architektů a teoretiků přesouval více do sféry sociální, luxusní projekt vily Tugendhat se tak stal terčem soudobé kritiky. I kdyţ si střední a bohaté vrstvy dále staví své rodinné domy a vily, v první polovině třicátých let se uskutečňuje především výstavba nájemních domů s malými byty. 14
14
Sedlák, Jan – Černá, Iveta – Černoušková, Dagmar – Chatrný, Jindřich – Kudělková, Lenka – Vybíral, Jindřich. Slavné brněnské vily. Foibos. Praha 2008.
16
1.4. Bytová výstavba Nejreprezentativnější bytová výstavba se nacházela mezi ulicemi Kounicova a Lidická, kde plynule doplnila novorenesanční nájemní domy. Vznikly zde nejkvalitnější blokové obytné čtvrti. Funkcionalismus se v tomto prostoru projevil jen v malé míře, především ve skupině činţovních domů v Zahradníkově ulici a v souboru budov Husův sbor, Stadion a studentský domov v ulicích Botanická, Kounicova a Cihlářská. Počátek funkcionalistických nájemních domů tvoří projekty Jindřicha Kumpošta. První čistě funkcionalistické byty vznikly v dnešních Husovicích na ulici Vranovské podle návrhu Josefa Poláška. Soubor se skládá ze čtyř pětipatrových domů s hladkou fasádou a s rovnými střechami. Dvorní trakt uţ je rozbitý a prostor je otevřený. Toto řešení bylo dobovým ideálem, i kdyţ později se stalo terčem kritiky sídlištní zástavby. Na začátku třicátých let vznikaly další bytové domy, a to od Josefa Poláška na Skácelově ulici, kde vznikla průběţná patrová budova do ulice a k ní kolmo připojených pět bytových blokových částí. Dále od Jindřicha Kumpošta v ulici Tábor, ty představují první příklad řádkové sídlištní zástavby v Brně a v dobových časopisech je jim věnována náleţitá pozornost. Další nájemné domy byly postaveny na Staňkově ulici od Adolfa Liebschera. V tomto trendu pokračuje výstavba nájemných domů i ve druhé polovině třicátých let. 1.5. Veřejné stavby Nově vzniklá demokratická společnost si kladla za cíl zlepšit kvalitu bydlení všech občanů, to kromě vlastního bydlení představují společenská zařízení pro vzdělávání, sportování, zábavu, nákupy a pro další nutné aktivity obyvatel. V sociálním duchu třicátých let se nesla výstavba občanské vybavenosti. Dobový trend malých bytů vyţadoval potřebná hygienická zařízení, aby mohl být dodrţen poţadavek na zdravý způsob ţivota. Minimální byty nemohly zcela zabezpečit komfort očisty těla, praní a dalších potřeb. Proto byly budovány lázeňské areály, jeţ spojovaly potřebnou funkci hygienickou se sluţbami kosmetickými, kadeřnickými a relaxačními. Takto komplexně řešené areály splňovaly poţadavky na zdravý ţivotní styl v demokratickém duchu doby. Další důleţitou oblastí, jíţ první republika věnovala patřičnou pozornost, bylo školství. Školní budovy z dob monarchie zastupovaly zastaralý řád a nemohly vyhovovat moderním myšlenkám na výchovu budoucí generace. Étos doby si ţádal svěţí myšlenky a ty byly v projektování škol zhmotněny do pravidel – slunce a vzduch do tříd, dostatek prostoru ve třídách i na chodbách škol, sportoviště v blízkosti škol. Uvádíme zde na příklad Odbornou 17
školu pro ţenská povolání Vesna v ulici Lipová, projektovanou Bohuslavem Fuchsem a Josefem Poláškem. Pro zdraví občanů byly v novém duchu budovány také nové nemocnice a sanatoria. Většina z těchto zařízení slouţí takřka beze změn aţ do dnešních dnů, coţ jistě nejlépe vypovídá o kvalitě projektů i úrovni tehdejšího stavebnictví. Kromě výše zmíněného zázemí se další výstavba pro sluţby občanům týkala také poštovních budov, bank a pojišťoven. Veřejné funkcionalistické budovy se sice ve skromnějším provedení, ale zato v hojném počtu budovaly také v menších venkovských městech, například v Třebíči a v Tišnově. Na konci třicátých let vznikla v Brně na Jánské ulici První moravská spořitelna, která završila vývoj finančních paláců první republiky. Odklon od strohosti, který charakterizuje toto období, se zde projevuje dominantním spirálovitým schodištěm, působícím měkkým a elegantním dojmem. 15
2. Architektura 2.1. Nástin architektonického vývoje na počátku dvacátého století Pro období přelomu století byly charakteristické ideové spory o celkové pojetí architektury. Skupina pokrokových architektů v čele s Janem Kotěrou zastávala racionální tendence. Architektura však jako jediný druh umění zůstávala stále pod vlivem vídeňské Wagnerovy školy, protoţe v českých zemích dosud srovnatelná architektonická škola neexistovala. Koncept architektonické moderny vyšel uţ z myšlenek německého architekta Gottfrieda Sempera, vlastní teoretické základy moderny však poloţil aţ Otto Wagner v roce 1895. U nás je pak realizoval Jan Kotěra a jeho současníci. Protipólem názorů moderny byl problém národní tradice, který řešil hledání odpovědi, jak vlastně vyjádřit tradiční hodnoty, jak definovat rysy národní architektury a jak se přitom vyhnout kopírování historických slohů. Souboj národní tradice a moderních snah byl fenoménem doby začátku nového století. Další generace českých architektů vyšla ve své práci z pozic vydobytých modernou: „Architektonický program české moderny se ustavil v roce 1900, tedy, v porovnání s uvedenými zahraničními podněty, velmi brzy. Hlavní tribunou moderny byly Volné směry, vedené tehdy Janem Kotěrou, Janem Preislerem, Stanislavem Suchardou a Františkem Xaverem Šaldou. Ve snaze dokumentovat přerod, který se udál s nástupem 20. století, začaly zde převaţovat informace o nových architektonických názorech, návrzích a realizacích, 15
O nové Brno, brněnská architektura 1919 - 1939. Kudělka, Zdeněk, Chatrný, Jindřich. Muzeum města Brna, Brno 2000.
18
z nichţ jako první byla publikována díla Dušana Jurkoviče, Jana Kotěry, Josipa Plečnika, Josefa Gočára. Heslo integrovat umění se ţivotem, programově uskutečňované modernou, proniklo i do dalších oblastí umělecké tvorby, neoddělitelně spjatých s architekturou.“ 16 Zásadní význam pro nastupující moderní architektonickou tvorbu má teorie, ţe hybnou sílu tvorby tvoří účel, konstrukce a místo, kdeţto forma je pouze jejich důsledkem. Po první světové válce nastupují na uměleckou scénu nová hnutí. Jedním z východisek se stal purismus, který přinášel zcela nové myšlenky a estetické názory. Ve dvacátých letech se v Praze a v Brně uskutečnilo několik přednášek předních zahraničních architektů – Adolfa Loose, Waltera Gropia, Le Corbusiera, Amédée Ozefanta, Jacoba Johana Pietra Ouda a Theo van Doesburga, jeţ přivály do našich zemí nejnovější evropské trendy a teorie. 17 Puristický názor Le Corbusiera a Amédée Ozenfanta je zformulován v díle Za novou architekturu, jeţ tvoří důleţitý teoretický spis pro architekturu dvacátého století.18 U nás byl bohuţel vydán s notným zpoţděním, aţ v roce 2005. Brněnští architekti i široká veřejnost však měli moţnost se s Le Corbusierovými revolučními názory seznámit prostřednictvím přednášek přímo v Brně. 19 Le Corbusier ve svých spisech vyzdvihuje krásu čistě účelových a racionálně řešených inţenýrských konstrukcí, poukazuje na čistotu povrchu stavby, na určující význam půdorysu a hlavně klade důraz na primární formy, u kterých dle něho „slunce odhaluje krásu“. Architekturu povaţuje za umění, protoţe dle autora „překračuje otázky uţitku“ (tím se odlišuje od mnohých svých současníků, kteří architekturu povaţují za pouhé naplnění své praktické funkce). Ve skutečnosti poţaduje funkci jak estetickou, tak i praktickou. Účelové řešení je krásné - „Dům je stroj na bydlení“. Své úvahy často dokládá fotografiemi tehdejších automobilů, ţelezničních vozů či letadel. Jednoznačně dává přednost práci inţenýra, matematika před estetickým úsilím. Inţenýr provádí výpočty, kdeţto architekt uspořádává formy. A jak tvrdí Le Corbusier, forma není to hlavní. Le Corbusier zdůraznil začátek velké epochy, kdy se domy vyrábí sériově, tomu je třeba přizpůsobit naše myšlení! Slohy uţ neexistují, vládnou moderní technologie - ţelezo a
16
Pechar, Josef - Ulrich, Petr. Programy české architektury. Odeon, Praha 1981, s. 20. Tamtéţ, s. 36. 18 Základní myšlenky Corbusierových teorií jsou shrnuty v knize Vers une architecture (česky vyšla pod názvem Za novou architekturu. Praha: Petr Rezek, 2005.), kterou vydal spolu s Amédée Ozenfantem (ale pouze pod svým jménem a svému příteli věnované) roku 1923. Kniha je povaţována za nejdůleţitější dílo architektonické teorie dvacátého století. 19 Plné texty přednášek byly uveřejněny v prvním ročníku časopisu Bytová kultura. Tento časopis se podílel na propagaci nových trendů moderního způsobu bydlení a bral ohled také na ekonomickou stránku bydlení. 17
19
beton. Instinktem kaţdého tvora je opatřit si příbytek, ale dnes mnoho lidí příbytek nemá. Architekt apeloval, ţe je třeba vytvořit standardy bydlení – vše účelné, nic zbytečně. Vyslovil nový - puristický názor: „Standard je nezbytnost řádu, vnesená do lidské práce. S. se zavádí na určitých základech, ne libovolně, ale s jistotou zaloţenou na dostatečných motivech a s logikou řízenou analýzou a experimentováním. […] Ustavit standard znamená vyčerpat všechny praktické a rozumové moţnosti, vyvodit typ uznaný odpovídajícím funkcím, uvést na maximální výkon při minimálním pouţití prostředků – ruční práce a materiálu, slov, forem, barev, zvuků.“
20
Autor uvedl nutnost zavedení standardů, to
dle něho povede v praxi k snadnějšímu řešení problémů. August Perret projektoval uţ dříve věţové město s ideou ušetřit místo. Soustředil ţivot do šedesáti poschodí z betonu, chtěl šetřit plochu a vše přenést do výšky; dole nechat zahrady, hřiště, silnice. Kritizuje Haussmanna, ţe v Paříţi nebudoval domy do výšky.21 Mohlo tak vzniknout více parků. Perret ovšem překročil únosnou hranici a vytvořil tak nebezpečný futurismus! Koncepci domu na pilotách má i Le Corbusier. Ten však dává domům jiné proporce - pro skutečné potřeby.22 Dole umisťuje rozvody vody, plynu, kanalizace, komunikace pro auta, vlaky a metra. Na střechy umístil kavárny a rekreaci. 23 Le Corbusierovy teorie tvoří základ moderní architektury a jeho dílo se stalo inspirací mnoha dalším generacím tvůrců. Poloţil základy kolektivního domu.24 V souladu s filozofií, ţe vše volně plyne, stojí stavba na sloupech a přízemí je tak volné pro pohyb obyvatel. Záměrem byla čistě účelová stavba s maximálně pojatým sociálním přístupem. Jeho ideje byly později rozpracovány a staly se východiskem pro sídlištní panelovou výstavbu v celé Evropě. Později se však Le Corbusierovy myšlenky zprofanovaly a panelová sídliště vytvořila satelity ubytoven okolo měst, která postrádala kulturního ducha. 25
20
Le Corbusier-Saugnier. Za novou architekturu. Podle francouzského originálu VERS UNE ARCHITECTURE, Paris1923 přeloţil Halík, Pavel. Nakladatelství Petr Rezek. Praha 2005, s. 108. 21
V roce 1870 paříţský prefekt Haussmann s architektem Alphandem probourali ve středověké zástavbě města široké bulváry, tehdy se ještě zdály nadbytečné. Jejich komunikační plán je nejradikálnějším příkladem velkých adaptací vnitřního města. Do výšky ovšem limitovaly výstavbu na čtyři patra. Zdroj: Teige, Karel. Nejmenší byt. Esma, nakladatel Václav Petr, Praha 1932, s. 133. 22
Podle Le Corbusiera jiţ od počátku lidské kultury spojuje stavby jedna základní myšlenka, ať uţ jde o obydlí či chrám - půdorysy jsou pravoúhlé a mají lidské měřítko, to je krok, stopa, palec, loket a vytváří osu symetrie. Osa je směrná linie, která vede člověka k cíli. Člověk určil vzdálenost mezi objekty, vnesl do práce řád. 23 Tak to udělal například architekt Karfík na zlínském mrakodrapu. 24 Stavba byla postavena v Marseille a měla název „Zářící město“. Dům tvořil celek jako jediné město, chodby byly ulicemi, měl 330 bytových jednotek pro 1100 obyvatel. Kaţdý byt měl západní i východní okna, čehoţ architekt dosáhl zajímavým komponováním přes dvě patra. Na rovné střeše byla zóna k odpočinku s výhledem na moře. V domě byla také pekárna, restaurace, galerie, knihovna, školka, zkrátka vše potřebné sociální zázemí. 25 Myšlenkou kolektivního domu se u nás zabýval Karel Teige, jeho teorie byly zveřejněné v měsíčníku Stavba, jak o tom budeme dále podrobněji referovat.
20
Dvacátá léta byla vyplněna názorovými střety, z nichţ první kladl důraz na architekturu jako na umění; druhý názor zastával pozice vycházející uţ z moderny, tedy čistě racionální. Představoval architekturu jako výsledek díla funkčního a technického, pro nějţ se vţilo označení funkcionalismus, a stal se od konce dvacátých let v architektuře názorem převládajícím. Od počátku třicátých let se dostalo do centru zájmu sociální poslání architektury. Mohla tak být uskutečňována vybavenost měst veřejnými budovami - poštovních úřadů, ţelezničních nádraţí, spořitelen. To vedlo k šíření funkcionalismu i mimo velká města. Co se týká prvotní slohové střízlivosti, byla architektura obohacena o tvary zaoblené, které našly uplatnění v průčelích, na schodištích, zaoblených nároţích i balkonech. Umoţnily to také technické inovace. Změnu tvarosloví můţeme charakterizovat: „Vývojový posun v rámci těchto dvou dekád bylo by moţné vykládat tak, jak jej zpětně reflektovali samotní příslušníci tehdejší avantgardy, totiţ jako posun od forem zdůvodněných striktně praktickou funkčností k jejich výtvarnému obohacování a většímu respektu k psychickým i reprezentativním funkcím stavby.“26 2.2. Brněnské architektonické trendy Před vznikem republiky bylo Brno hlavním městem Moravy s politickými vazbami na Vídeň. Po získání samostatnosti se snaţili zastupitelé města tyto vazby zpřetrhat. Vznikaly nové české úřady a školy, pro něţ bylo třeba stavět nové budovy. Tak hned od začátku dvacátých let začala velká vlna nové výstavby, která byla záměrem urbanistického plánování. Tento plán se ovšem dařilo plnit jen částečně. Tak vedle sebe existovaly dva světy: urbanistická teorie a proti ní ţivelná stavební praxe. Co se týká konkrétní architektonické tvorby, je začátek dvacátých let ještě spojen s přetrvávajícím vlivem vídeňské školy. Však také obor architektury byl na brněnské technice otevřen aţ v roce 1919. Ale úsilí o zpřetrhání vídeňského vlivu je tu od počátku patrné a poměrně brzy se mladým architektům podařilo vliv historismu potlačit a vytvořit brněnský fenomén funkcionalismu. Charakteristikou architektury dvacátých let je důstojnost a monumentalita přetrvávajících historizujících tendencí s důrazem na monumentální účinek. V Brně naštěstí neměl velký ohlas doznívající národnostní styl, nebyla tu česká architektonická tradice, a tak bylo toto prostředí více neţ Praha otevřené působnosti nové generace architektů a novým vlivům pronikajícím ze zahraničí. Dalším vlivem, který se 26
Kolektiv autorů. Velké dějiny zemí Koruny české, tematická řada Architektura. Paseka, Artefactum. Praha 2009, s. 655.
21
v Brně uplatnil, byl vliv holandské architektury. K holandské architektonické škole odkazuje například vlastní rodinný dům architekta Jindřicha Kumpošta. Názorový přerod, který se udál během dvacátých let při budování nového moderního města, vyústil ve vítězství funkčního stylu, i kdyţ souběţně s ním probíhala i tvorba s přeţívajícím názorem dekorativním. Tvářnost vznikající architektury byla různorodá; architektonická produkce se promítala do podob dekorativních i racionálních. Potřeba reprezentace ve spojení s novoklasicismem se projevila v návrhu Akademického náměstí z roku 1925, z něhoţ byla z finančních důvodů realizována pouze budova Právnické fakulty. Brněnská architektura našla po létech hledání a názorových střetů nakonec svou polohu ve vrcholné fázi funkcionalismu. Meziválečná brněnská architektura se stala nejvýznamnější v historii architektury Brna, i co se týká významu mezinárodního. K prvním významným realizacím v duchu puristické estetiky u nás patří brněnské stavby Arnošta Wiesnera 27 : jsou to palác Moravské zemské ţivotní pojišťovny (1921-22) na Mozartově ulici a budova České banky Union (1923-25) na Beethovenově ulici. Wiesnerova tvorba byla ovlivněna myšlenkami Adolfa Loose. Architekt Jan Víšek 28 byl autorem puristického Husova sboru církve československé v Brně-Veveří na ulici Botanické (1926-28). Původní návrh nepočítal s věţí, která byla dodána na návrh objednavatele. První, jiţ čistě funkcionalistickou stavbou v Brně byla Zemanova kavárna z roku 1925 od Bohuslava Fuchse.29 V budově samostatně stojící v městském parku se mohly plně rozvinout principy budování prostoru od interiéru k vnějšku stavby, propojení interiéru se zahradou velkými pásovými okny, rovné střechy a odpočinkové venkovní terasy. To vše tvořilo znaky moderní stavby. Výstava soudobé kultury v Československu v Brně 1928 byla nejvýznamnějším stavebním počinem pro funkcionalistické Brno, kterému i Praha záviděla. Jak později komentoval Oldřich Starý, Brno mělo výhodu mladšího prostředí, které, na rozdíl od Prahy, nebylo zatíţeno tradicí historismu.30 Hlavní pavilon - Obchodně průmyslový palác od Josefa 27
Arnošt Wiesner (1890-1971) byl letech 1919-1939 samostatný projektant v Brně, v roce 1939 emigroval do Anglie, kde zůstal a tvořil do konce ţivota. Z jeho díla: Česká banka Union, rodinné domy v Brně - Pisárkách, krematorium, kavárna Esplanade, palác Morava, s B. Fuchsem Moravská banka a další. 28 Jan Víšek (1890-1966) studoval na Českém vysokém učení technickém v Praze, 1924-26 projektant Státního pozemkového úřadu v kanceláři pro výstavbu Masarykovy univerzity v Brně, 1926-49 samostatný projektant v Brně. Účast v soutěţi na Akademické náměstí a právnickou fakultu MU v roce 1924-25. Nájemný dům s obchody Brno-město (1929-30), Šilhanovo sanatorium (1935), Brno, ulice Veveří, a další. 29
Bohuslav Fuchs (1895-1972), studium na AVU v Praze, praxe u Jana Kotěry. V letech 1923-1929 pracoval na Stavebním úřadu města Brna. Jeho dílem jsou například hotel Avion na České ulici (192627), vlastní dům ve Hvězdárenské ulici (1927-28), škola Vesna, Domov Elišky Machové (1929-30) a další. 30 Kolektiv autorů. Velké dějiny zemí Koruny české, tematická řada Architektura. Paseka, Artefactum. Praha 2009, s. 642.
22
Kalouse a Jaroslava Valenty - vévodí celému areálu. Rozmístění pavilonů v areálu provedl architekt Emil Králík. Na výstavbě dalších pavilonů se podílela celá řada architektů, včetně praţských, v čele s Pavlem Janákem a Josefem Gočárem. U příleţitosti výstavy soudobé kultury byla také dokončena vzorová kolonie Nový dům v Brně - Ţabovřeskách. Plány byly od Bohuslava Fuchse a Jaroslava Grunta a představovala rodinné domy slouţící myšlence propagace a osvěty moderního bydlení.31 Funkcionalismus se v Brně prosadil především zásluhou dvou významných osobností, Bohuslava Fuchse a Arnošta Wiesnera. Na rozdíl od Fuchse se Wiesner tradičních pojetí tak úplně nevzdal. Dokladem jsou jeho rodinné domy v Brně – Pisárkách z 20. let. Jeho tvorba se výrazně projevila v prostředí velkoměsta; to se projevilo v projektech budov bank a dalších veřejných budov. U jeho staveb je důleţitá organizace prostoru, volí klasicky pojatou formu. Tvář města změnily jeho stavby paláce Morava a krematoria. Palác Morava má obchodní, administrativní a obytnou část, kino a kavárnu a vytvořil symbol moderního města. Konstrukce je z betonu a reţného zdiva, vrchní část je prohnutá, coţ umoţňuje dobré osvětlení v interiérech. Krematorium je stavba s jehlancovými pilíři, jeţ jsou projevem vertikálního směřování jako symbol duchovna. Oba dva, Fuchs a Wiesner, spolupracovali na budově Moravské banky (1928-30) na náměstí Svobody. Kromě těchto dvou osobností pracovala v Brně celá řada dalších architektů, jako byli Josef Kranz (kavárna Era, 1927-29), Oskar Poříska, Jan Víšek, Otto Eisler, Emil Králík, Jaroslav Grunt. Nadšení pro mrakodrapy se v Brně odrazilo v soutěţi na obchodní dům Baťa na Kobliţné ulici (1930-31). Projekt Vladimíra Karfíka se nakonec realizoval v zredukované výšce; důvodem bylo nestabilní podloţí. Nejslavnější brněnskou vilu ovšem vytvořil architekt zahraniční: Mies van der Rohe pro manţele Tugendhatovy na Černopolní ulici. V soudobé literatuře byla kritizována pro velký luxus.32 Záměrem funkcionalismu však nebylo budovat luxusní sídla pro bohatou klientelu. Hlavním smyslem bylo poskytnout sociální byty, které by splňovaly hygienickou úroveň. Tato kritéria chtěli osvícení architekti spojit s novou estetikou. Počátkem třicátých let ekonomická krize ještě naléhavěji otevřela tento sociální aspekt nové architektury. Krize bohuţel pozastavila stavební činnost, takţe mnohé z projektů nebyly realizovány. 31
O nové Brno, brněnská architektura 1919 - 1939. Kudělka, Zdeněk, Chatrný, Jindřich. Muzeum města Brna, Brno 2000. 32 Vznikala v letech 1928-30. V prosinci 2001 byla zapsána do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Vila Tugendhat stojí po boku dalších tří rodiných domů, které jsou povaţovány za klíčové stavby moderní architektury v této kategorii: domu Robie od Franka Lloyda Wrighta v Chicagu z let 1908-10, vily Steiner od Adolfa Loose ve Vídni z roku 1910 a vily Savoy od Le Corbusiera v Poissy z let 1929-30. Zdroj: Kolektiv autorů. Vila Tugendhat. Nadační fond vila Tugendhat. Brno 2008.
23
Je zajímavé a mimořádné, ţe brněnský funkcionalismus, i přes svou stavební četnost, neupadl do tvarového schematismu. Tomu zabránila velká invence a vynalézavost brněnských architektů, kteří tak město Brno vyzdvihli nejen v měřítku národním, ale éra meziválečné funkcionalistické brněnské architektury je ceněna i na scéně mezinárodní. Právě dnešní doba, kdy v oblasti umění a designu převládá retrospektivní styl, se návrháři vrací k inspiraci první republikou. Seznámení s architekturou první republiky také usnadní nový projekt, pojmenován: Projekt Brněnské architektonické stezky, který vznikl ve spolupráci statutárního města Brna a Domu umění města Brna díky finanční podpoře Evropských fondů pro regionální rozvoj. Odborným garantem projektu je Rostislav Koryčánek. Projekt funguje od září roku 2011 a nese název Brněnský architektonický manuál (BAM). Pomocí projektu mohou zájemci získat informace o stavbách, které vznikly v Brně v letech 1918-1945. Informace jsou přístupné na internetových stránkách www.bam.brno.cz, dále jsou k dispozici tištěné mapy a bude existovat také moţnost stáhnout si audiovizuálního průvodce do MP3. V databázi jsou podrobné mapy, informace a architektech a stavebnících, historie staveb, přesné adresy i popis tras. Součástí databáze je fotografická a plánová dokumentace a interaktivní mapa Brna, která umoţní snadné vyhledávání objektů. 33
3. Kultura bydlení - tvorba interiérů Pojem „kultura bydlení“ můţeme sledovat ve dvou rovinách. V širším pohledu ho můţeme pojmout jako celkový ţivotní styl, jako způsob ţivota, na jehoţ základě je nutno budovat svá obydlí. Jde o celek tvořený konstrukcí budovy, dispozičním řešením prostoru umoţňujícím komunikaci, společenské příleţitosti, práci i odpočinek. Konstrukce budovy je pak svázána s dispozičním řešením nábytku a ostatních doplňků dotvářejících prostor. Tvorbou interiérů se odnepaměti zabývali významní umělci a hlavně architekti, kteří měli k této problematice nejblíţe. Uţší význam pojmu „kultura bydlení“ je vázán k oboru nábytkářství, tedy k nábytkovému designu, který je úzce propojený s technologickými moţnostmi výroby a s ekonomickými podmínkami. V nábytkářství během prvního desetiletí po I. světové válce probíhaly střety dekorativních tendencí uměleckých řemesel a nových poţadavků na sériovou
33
z http://www.bam.brno.cz/?filter=code, [cit. 23. 10. 2011]
24
výrobu. Nové moderní myšlení s sebou přineslo nové nároky na bydlení. První světová válka je zásadním milníkem v ţivotním stylu Evropy. V kultuře bydlení se to odrazilo v odlišné skladbě nábytku, v typologii, v konstrukci, ve tvaru nábytku a v pouţitých materiálech. Vlády se ujala estetika jednoduchosti, funkčnosti a technické čistoty.34 Oblibu v čistých geometrických tvarech podporovali revoluční architekti, v první řadě to byl Le Corbusier. Umělci a architekti povznesli smysl pro funkčnost na estetický kánon doby. Elegance znamenala opustit dekorativní tvarosloví. Nový styl bydlení určoval chrom, zrcadla a sklo. Do oblak sahající mrakodrapy, například Rockefellerovo centrum v New Yorku, a stavby jako je Golden Gate Bridge v San Francisku byly oslavovány jako zázračná díla techniky a podporovaly víru v pokrok. 35
3.1. Tradice nábytkové tvorby na Moravě Pro pohodlné bydlení je kromě účelně koncipovaného domu podmínkou také dům účelně vybavit nábytkem, koberci, závěsy a dalšími doplňky. Tvorba interiérů vţdy tvořila součást práce architektů. První designéři nábytku se rekrutují z řad architektů a jejich práce je úzce spjata s produkcí nábytkářských firem na území habsburské monarchie. V našem kulturním okruhu je tradice výroby nábytku především spojena s rodinou Thonetů.36 Zásadním principem ve výrobě nábytku se stal fenomén ohýbání materiálu. Jeho počátky sahají aţ do 17. století, ale rozmach je spojen s počátky tovární výroby na konci 19. století. Michael Thonet v 50. letech 19. století vystavěl továrny na výrobu nábytku na našem území.37 Kromě firmy Thonet vznikaly i další podniky. Ve Vsetíně to byla podnikatelská rodina Kohnů, která zaujala důstojné místo vedle tehdy jiţ věhlasné firmy Thonet. Obě firmy se celkem shodovaly v pouţitých technologiích a v tvarovém charakteru výrobků. Lišily se 34
Výtvarná kultura v Brně 1918-1938. Sedlářová, Jitka. Moravská galerie v Brně. Brno 1993, s. 54-56. Charlotte Seelingová. Století módy, 1900-1999. Kőln, Slovart 2000, s. 129. 36 Začátek dynastie Thonetů je v Boppardu v Německu, kde se narodil Michael Thonet (1796-1871). Vyučil se truhlářskému řemeslu a zařídil si vlastní dílnu. Okolo 1830 jeho ţivnost kvetla, v té době začal první experimenty - výrobu nábytku z dýhovaných pruhů, klíţených ve vrstvách. Po úspěchu na výstavě v Mainzu v roce 1842 přesídlil i s rodinou do Vídně. Při zařizování paláce Lichtenstein ve Vídni nabídl Carl Leistler Thonetům spolupráci. Po této úspěšné zakázce si Michael Thonet se svými pěti syny zařídil podnik, kde vznikl model ţidle č. 1. Pak přešel od soukromých zákazníků k ţivnostníkům. Pro kavárny vznikl model ţidle č. 4. Na světové výstavě v Londýně v roce 1851 předvedl luxusní nábytek z palisandrového dřeva s vkládanou mosazí. 37 První byla v Koryčanech na Moravě - 1856, druhá v Bystřici pod Hostýnem - 1861. Předpokladem byly bohaté bukové lesy a výrobní sílu si Thonet zaškolil sám. Pro urychlení výroby zavedl dělbu práce. Tím byly poloţeny základy průmyslového nábytkářství u nás. V roce 1853 převedl podnik na svých pět synů a nazval firmu „Gebrȕder Thonet“. Zdroj: Princip Thonet - od ohýbaného dřeva k trubce. Germanisches Nationalmuseum, Nȕrnberg, Okresní vlastivědné muzeum Vsetín, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, Moravské galerie v Brně, Slovenská národná galéria Bratislava. Nȕrnberg 1989. 35
25
hlavně zaměřením na cílovou skupinu spotřebitelů. Thonet vyráběl sedací nábytek pro široké vrstvy, kdeţto Kohn se zaměřoval na produkci luxusnějšího zboţí pro zámoţné. Při zvyšování produkce výroby byly důleţité nové impulsy, které oţivovaly sortiment nábytkových modelů po stránce vzhledu. Návrhy uţitkových věcí se dostávaly do popředí zájmu umělců a architektů; to vyţili ve své firemní strategii nejdříve Kohnové. Prvním architektem, jenţ s nimi spolupracoval, byl brněnský rodák Adolf Loos. Pro firmu J. & J. Kohn dále navrhovali Gustav Siegel, Josef Hoffmann, Otto Wagner, Koloman Moser. Prvním návrhářem u Thoneta byl Marcel Kammerer, ţák Otto Wagnera. Postupně se zapojili i další umělci: Leopold Bauer a Otto Prutscher. Ekonomická situace po 1. světové válce vedla ke spojování nábytkářských podniků a ke vniku koncernu Thonet-Mundus.38 Ve dvacátých letech se ohýbaný nábytek dostal opět do povědomí uţivatelů zásluhou švýcarského architekta Le Corbusiera. Le Corbusier pouţíval pro zařízení svých staveb ohýbaný nábytek průmyslově vyráběný. Tento trend se prosadil u meziválečné avantgardy na výstavě Werkbundu v roce 1927 ve Stuttgartu na sídlišti Weissenhof. Koncern Thonet-Mundus uspořádal ještě v roce 1929 soutěţ, ve snaze obrodit 39
tradici ohýbání dřeva. Ze strany široké veřejnosti uţ ale zájem o ohýbané dřevo nebyl. Začala éra kovového materiálu.
Na Bauhausu40 se zabýval experimenty s laminovanými překliţkami a s ocelovými trubkami Marcel Breuer, z jehoţ dílny pochází jeden z prvních modelů ţidle z kovové trubky. Autorství pruţící konstrukce z kovových trubek je však sporné, protoţe Holanďan Mart Stam předvedl roku 1927 také návrh pruţící ţidle. I přes spory o výrobní a uţivatelská práva na pruţící ţidli je jisté, ţe třicátá léta patří „ohýbané trubce“. Toto téma není dosud uzavřené. 41 K zániku dekorativního umění došlo přibliţně ve třicátých letech, kdy se začal uplatňovat směr vzešlý z hnutí De Stijl, Esprit nouveau a z Bauhausu. Z těchto vlivů vzešel začátek sériové výroby nábytku. Tak se ocitla výroba předmětů bytové kultury poprvé před úkolem plnit poţadavky široké obce spotřebitelů. Poprvé v historii se projevila potřeba 38
V roce 1923 proběhla fúze menších firem, později se přidaly další firmy: J. & J. Kohn a nakonec i Gebrȕder Thonet. Přijali název: „Thonet-Mundus“, prezidentem se stal podnikatel z Haliče Leopold Pilzer (1871-1959). Koncern sdruţoval asi dvacet továren. 39 Zdroje: Princip Thonet - od ohýbaného dřeva k trubce. Germanisches Nationalmuseum, Nȕrnberg, Okresní vlastivědné muzeum Vsetín, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, Moravské galerie v Brně, Slovenská národná galéria Bratislava. Nȕrnberg 1989. Uhlíř, Jiří. SEMPER SURSUM – Jacob a Josef Kohn. ERA. Brno 2005. 40 Umělecko-historická škola zaloţená v roce 1919 W. Gropiem ve Výmaru v Německu. Stala se evropským centrem meziválečné výtvarné avantgardy. V roce 1925 pro útoky nacistů přesídlila do Dessau, v této fázi byl kladen důraz na spojení tvorby s průmyslem. V 1932 se Bauhaus přestěhoval do Berlína, 1933 nacisty uzavřen. 41 Návrhy na různé varianty ţidle z ohýbané trubky předvedlo v té době mnoho návrhářů. V letech 1928-1932 to byli například Le Corbusier a jeho spolupracovnice Charlotte Perriandová, Pierre Janneret, Ludwig Mies van der Rohe, Marcel Breuer, Lilly Reichová, André Lurçat, Bruno Weil a další. Zdroj: Tamtéţ.
26
nezbytnosti průmyslového designu. Henry Morant definoval pojem krásy začátku moderní doby – předmět je krásný, kdyţ je funkční. Programovou přísnost Bauhausu po roce 1930 přehodnotili Američané, kdyţ do designérství vnesli nový prvek, a to prvek módy. Tím se design stal obchodním artiklem. 42 3.2. Nábytkářství - UP závody a společnost SBS Na tradice a zkušenosti nábytkářství na Moravě navázaly ve dvacátých letech v Brně Spojené uměleckoprůmyslové závody.43 Brno patřilo v době mezi válkami k jednomu z center moderní architektury v Československu. S moderními názory na architekturu se v Brně prosazovaly také moderní názory na bydlení, jejichţ reprezentantem v průmyslové výrobě byly hlavně UP závody.
44
Zásluhu o vznik UP závodů měl především Jan Vaněk.
45
K propagaci podniku a k osvětě potenciálních zákazníků firmy vznikl časopis Bytová kultura.46 Vaňkovou zásluhou do časopisu přispívali svými články čeští i zahraniční architekti. Bohuţel spolupráce s architekty, vydávání časopisu Bytová kultura i pořádání přednášek byly finančně nákladné, a tak z finančních důvodů Jan Vaněk z firmy roku 1925 odešel. 47 UP závody chtěly vyrábět kvalitní nábytek za dostupné ceny pro nejširší veřejnost. Tomu měly dopomoci zásady standardizace a typizace výroby.48 S programem typového
42
Morant, Henry. Dějiny uţitého umění od nejstarších dob po současnost. Odeon. Praha 1983, s. 455-464. Dále jen UP závody. 44 Základem firmy bylo umělecké nábytkové a stavební stolařství Karla Slavíčka, sloučené s třebíčskými Uměleckoprůmyslovými dílnami Jana Vaňka v roce 1921. Výrobní budovu měly na Cimburkově ulici v Brně. V roce 1922 se změnil název na Spojené uměleckoprůmyslové závody, a.s., Brno. Vrchním ředitelem byl Jan Vaněk (1923-1925), po jeho odchodu František Plhoň a jeho zástupcem byl Vladimír Mareček. V té době firma začala vydávat časopis Bytová kultura. 45 Jan Valerián Vaněk se narodil 13. ledna 1891 v Třebíči. Pocházel z rodiny majitele stolařské dílny. Vystudoval odbornou školu pro zpracování dřeva a prošel praxí ve výrobě nábytku v zahraničí. V roce 1911 převzal třebíčský rodinný podnik, který reorganizoval a rozšířil pod názvem „Umělecko-průmyslové dílny“. Firma se v roce 1921 stala jednou z výrobních základen nově vznikajících Spojených uměleckoprůmyslových závodů (UP), v nich se stal Jan Vaněk hlavním členem správní rady. V letech 1923-1925 byl vrchním ředitelem UP závodů. Pracoval také jako teoretik a publicista. 46 První ročník časopisu Bytová kultura s podtitulem Sborník průmyslového umění, nábytku, skla, porcelánu, keramiky. Vydavatel: Jan Vaněk, v Brně. Ročníky: 1 (1924 – 1925). Měsíčník. Téţ v německé verzi. Později pokus o návrat – 1934. Zdroj: Pechar, Josef, Urlich, Petr. Programy české architektury. Odeon, Praha 1981. 47 Vaněk zaloţil v průběhu následujících let zpočátku v Brně a od roku 1934 v Praze vlastní podniky spojené s bytovým designem: S.B.S. Brno = Standard bytová společnost Brno, PMB Praha = Poradna moderního bydlení, DDZ Praha = Dílny pro dům a zahradu. Jeho firma S.B.S. realizovala vnitřní vybavení vily Tugendhat a Loosovy Müllerovy vily. 48 Ve výrobní a prodejní praxi se typem rozumí výrobek, který se v téţe podobě a se stejnými vlastnostmi vyrábí vícekrát. Typizace je činnost v přípravě výroby směřující k tomu, aby úpravou předmětu byly vytvořeny nejlepší předpoklady pro hromadnou výrobu. Výhody typizace se projevují v tom, ţe se výrobek pro svoji niţší cenu stává dostupnější daleko širšímu okruhu spotřebitelů. Uţší vymezení pojmu standard chápeme jako úroveň. Standard vymezuje jisté hranice moţnosti ve způsobu ţivota, který je dán především hospodářskou, technickou 43
27
nábytku přišel Jan Vaněk jako první a navázal tak na moderní názory architekta Le Corbusiera. Druhým významným podnikem vyrábějícím moderní bytové zařízení byl Standard SBS, který zaloţil Jan Vaněk roku 1925 a vedl ho aţ do rozpadu v roce 1932. Také tento podnik vyráběl typový nábytek a svůj výrobní program měl obohacen o barevně lakovaný nábytek i o projekty malých standardizovaných domků. Společnost také realizovala vybavení interiérů, například hotelu Avion nebo vily Tugendhat.49 Jan Vaněk hledal cestu, jak zlevnit výrobu nábytku a tím umoţnit „dobré bydlení všem“. Vznikem UP závodů začala nová éra nábytkářské výroby u nás. Vaněk propojil nejmodernější technologii se zajímavým návrhem. Navázal spolupráci s předními architekty, jakými byli Joseph Maria Olbrich, Richard Riemerschmid, Bruno Paul, Jan Kotěra a Rudolf Stockar. Vaněk je autorem „přistavovacího“ nábytku, jenţ se stal základem pro celou další nábytkářskou etapu trvající aţ do dnešní doby.50 Další důleţitá etapa v historii UP závodů byla ve třicátých letech 20. století spojena s působením Jindřicha Halabaly:
51
„Jako hlavní architekt brněnských Spojených UP závodů,
podniku, který je všeobecně povaţován za průkopníka průmyslové výroby nábytku u nás, měl zásadní vliv na formování výrobního programu, na reklamní a prodejní strategii této významné nábytkářské společnosti. Ovlivnil vývoj obou základních řad skříňového sestavovacího nábytku, vyráběných pod názvem H a E, a mnoha typů dřevěného sedacího nábytku, navrhl originální modely nábytku kovového, které se vyráběly po roce 1930 v hodonínské pobočce Spojených UP závodů.“ 52 Halabalovo pojetí navrhování nábytku spočívalo v poţadavcích na nábytek tvarově elegantní, dokonale zpracovaný, funkční, skladebný, variabilní a mobilní, který by byl zároveň dostupný nejširším vrstvám obyvatelstva. Tvorba UP závodů se stala synonymem dobrého vkusu a kvalitního bydlení a svým nadčasovým odkazem zůstává stále inspirující.
nebo kulturní úrovní jednotlivce. Zdroj: Halabala, Jindřich. Výroba nábytku, tvorba a konstrukce. Nakladatelství technické literatury. Praha 1969, s. 60 – 68. 49 Výtvarná kultura v Brně 1918-1938. Sedlářová, Jitka. Moravská galerie v Brně. Brno 1993. 50 Jan Vaněk patřil k prvním, jiţ se v Brně zaslouţili o moderní nábytkový design a celkovou koncepci interiérové tvorby meziválečného období. Přinesl do nábytkové produkce nové tvůrčí pojetí, záměry a programy. Svým dílem ovlivnil meziválečnou avantgardu interiérové tvorby. 51 Jindřich Halabala (24. 5. 1903-18. 11. 1978) se narodil v Koryčanech v rodině stolaře Štěpána Halabaly. V otcově dílně se vyučil. Vystudoval odbornou školu ve Valašském Meziříčí, praxi vykonával v UP závodech, kde se seznámil s Janem Vaňkem. Studoval na UMPRUM u profesora Pavla Janáka. Od roku 1928 je jeho ţivot spojen se Spojenými UP závody, od roku 1930 se stal hlavním architektem UPZ. Zdroj: http://www.czechdesign.cz/index.php?status=c&clanek=30. [cit. 20. 1. 2011]. 52
Tamtéţ. 28
Při hodnocení aktivit Spojených UP závodů je třeba vidět především komplexnost pohledu na bytovou kulturu, šíři a rozmanitost produktů. UP závody nabízely v prodeji kompletní vybavení domácnosti od loţnic, obývacích pokojů a jídelen aţ po praktické a účelné kuchyně. Představu o produkci Spojených UP závodů lze dnes získat především z reklamních materiálů publikovaných v časopisech Měsíc, Salon, Ţijeme, Bytová kultura a v mnoha dalších. V těchto materiálech však bohuţel není sortiment podniku kompletní. 53 Shrneme-li dění v Brně v oblasti architektury i kultury bydlení, vidíme, ţe bylo pokrokové díky otevřenosti novým myšlenkám a úzkým kontaktům se světovými tvůrčími kapacitami. Koncepty moderního bydlení k nám pronikají ze zahraničí: „Podněty k prosazení nového stylu přicházely ze sousedních zemí: blízká Vídeň s odpůrcem ornamentu Adolfem Loosem a s produkcí Wiener Werkstatte, Německo s vysoce vyvinutým designem Bauhausu a Werkbundu a esteticky i funkčně dokonalými díly Marcela Breuera, i země vzdálenější – Francie s Corbusierovým architektonickým purismem aplikovaným i do tvorby nábytku, Holandsko s neoplasticismem skupiny De Stijl, Rusko se sociálně podbarvenými myšlenkami kolektivismu“.54 Poţadavek doby - dobré bydlení pro všechny - se dal splnit přechodem od řemeslné výroby k výrobě sériové. Zásadami nábytkářské výroby se staly pojmy typ, typizace, standard a sériová výroba. Zájem o kulturu bydlení všech vrstev obyvatel začal v období mezi válkami a je spojen s demokratizací společnosti v tehdejší době. Bytovou kulturu vytvářeli především architekti a osvícení výrobci nábytku motivovaní otázkou sociální politiky, jeţ se dostala v poválečné době na první místo. Naléhavost dané problematiky názorně ilustrují dobové časopisy. 3.2.1. Přesahy bytové kultury do interiérového designu Bytová kultura meziválečného období pro nás představuje cenný zdroj poučení; tehdy totiţ byly poloţeny základní principy moderního bydlení, jak je známe dnes. Komplexnost pohledu na bytovou kulturu a šíře rozmanitosti jejích produktů jsou i dnes hodnoty, které jsou inspirací.
53
Tamtéţ. Halabala, Jindra a kolektiv autorů. Jindřich Halabala a Spojené uměleckoprůmyslové závody v Brně. ERA, Muzeum města Brna, Muzeum umění Olomouc. Brno 2003, s. 25. 54
29
V současnosti je problematika bytové kultury transformována do samostatného oboru interiérový design.
55
Tato disciplína se věnuje praxi navrhování interiérového prostoru a
zahrnuje jak bytovou architekturu, tak i revitalizace staveb. Designér se musí snaţit porozumět kvalitám daného prostoru a současně zohlednit nároky uţivatelů. Interiérový design je umění zpracování interiéru, které má prostoru vtisknout určitý styl v souladu s danou architekturou. Interiérový design se zabývá povrchovými vzory, ornamenty, nábytkem, bytovým textilem, osvětlením a materiály. Lidstvo se vţdy ve své historii zabývalo kulturou bydlení. V novověku tento úkol připadl architektům. Od počátku 20. století se interiérové návrhářství začíná vyvíjet jako profese. Mezi první návrháře patří Adolf Loos a Le Corbusier. Pojem interiérový designér se začal pouţívat aţ v padesátých letech 20. století. 56
4. Brněnské prvorepublikové časopisy Noviny při svém vzniku měly slouţit především funkci inzertní - tedy pro oţivení obchodu, průmyslu a ţivností. Větší význam však měly články a recenze osvětového charakteru, jeţ seznamovaly čtenáře s pokroky zemědělství, řemesel a výroby.
57
K velkému
rozvoji novinářství došlo po první světové válce. Uţ v průběhu války vznikl velký zájem o nové informace a ten přetrval i do let poválečných. „Vznik samostatné republiky se projevil v Brně velmi podstatně. Po 28. říjnu 1918 došlo především k národnostním změnám ve správě. České většině se dostalo takového zastoupení, jaké jí uţ dříve náleţelo, a začalo se úřadovat česky. Zákonem z 16. dubna 1919 bylo vytvořeno Velké Brno, které vzniklo připojením předměstských obcí k vnitřnímu městu. Tímto sloučením došlo k podstatnému vzrůstu počtu obyvatel, a to ze 130 000 na 210 000. V letech mezi světovými válkami měl pak další přirozený růst města za následek, ţe ke konci roku 1938 dosáhlo Brno 306 000 obyvatel a bylo stále druhým největším městem v republice.“ 58
55
„Od počátku 21. století uţ je design interiéru vnímán jako obor bohatý na historii i teorii; obor, který můţe mít příznivý vliv na způsob, jakým je prostor obýván. Interiérový design je termín, pod který se většinou řadily veškeré typy interiérových projektů a zahrnoval vše, počínaje dekoracemi aţ po rekonstrukci.“ Zdroj: Brooker, Graeme – Stone, Sally. Co je to interiérový design. Slovart. Praha 2010, s. 11. 56 Tamtéţ. 57 Kubíček, Jaromír – Šimeček, Zdeněk. Brněnské noviny a časopisy od doby nejstarší aţ do roku 1975. Universitní knihovna, Archiv města Brna, Musejní spolek. Brno 1976, s. 27. 58 Kubíček, Jaromír – Šimeček, Zdeněk. Brněnské noviny a časopisy od doby nejstarší aţ do roku 1975. Universitní knihovna, Archiv města Brna, Musejní spolek. Brno 1976, s. 128.
30
Brno v období první republiky dosáhlo novinářské samostatnosti. Většinu časopisů lze zařadit do skupiny politických, neboť je vydávaly politické strany. Nepolitické časopisy tvořily menšinu a měly tematicky vyhraněný obsah. Největšímu zájmu se těšily časopisy se zaměřením na literaturu a kulturu. Ve dvacátých a třicátých letech byly vydavatelské poměry zcela jiné neţ v dnešní době. Z větší části byly závislé na aktivitě a iniciativě blízkého okruhu spolupracovníků. Denní tisk slouţil okamţiku, vyšší sloţku tisku tvořily různé podoby týdeníků a měsíčníků, a které měly specifické zaměření. Paleta vydávaných časopisů byla velmi široká. Ústřední deníky politických stran dosahovaly rekordních nákladů okolo dvou set tisíc výtisků. U regionálních periodik byl náklad samozřejmě mnohem niţší. Jen málo listů ovšem vycházelo pravidelně a po celé období první republiky. Šlo o tisk svobodný a vydávaly jej zavedené nakladatelské firmy. Nejvýznamnější z časopisů měly charakter celospolečenský a kulturně politický. V meziválečné publicistice patřily k nejhodnotnějším. Měly význam pro intelektuální ţivot, osvětu obyvatelstva a seznamovaly s novinkami ve všech oblastech kultury. K významným prvorepublikovým brněnským časopisům patřil Host, Pásmo, Bytová kultura a ve třicátých letech pak Telehor, Horizont a Index. Zcela mimořádné postavení mezi kulturními časopisy měly společenské revue Salon a Měsíc. V roce 1921 začal vycházet Host se svým literárním zaměřením. Byl to časopis mladé generace brněnských spisovatelů, název měl podle sbírky Jiřího Wolkera Host do domu. Časopis zanikl v roce 1929.
59
První číslo Pásma, prvního časopisu Devětsilu, vyšlo v roce
1924. Kromě brněnské redakce měl časopis i redakci praţskou a měl i zahraniční kontakty. Byl to měsíčník umělecké avantgardy, zanikl v roce 1926.
60
Jako revue současné kultury byl
zaloţen měsíčník Horizont, který se však později specializoval na problematiku moderní architektury. Jeho zakladatelem a odpovědným redaktorem byl architekt Jiří Kroha. Tematika moderní funkcionalistické architektury byla na stránkách časopisu propojována také s problémy sociálními. Vycházel v letech 1927-1932. 61 Časopis Bytová Kultura měl dvě etapy své existence. První ročník vycházel v Brně v letech 1924-1925 a měl i německou verzi, druhý ročník se zrodil v Praze aţ po deseti letech a vyšla pouhá čtyři čísla. Tematika periodika z let 1934-1935 je předmětem této diplomové práce, a proto budeme ještě Bytové kultuře věnovat náleţitou pozornost. 62 59
Gabrielová, Bronislava – Marčák, Bohumil. Kapitoly z dějin brněnských časopisů. Masarykova Univerzita a GEORGETOWN. Brno 1999, s. 41-43. 60 Tamtéţ, s. 44-51. 61 Tamtéţ, s. 49-50. 62 Tamtéţ, s. 52-59.
31
Redaktoři a autoři významného brněnského kulturního časopisu Index (vycházel v letech 1929-1939) patřili ke kulturní levici. V Indexu byl kladen důraz na svobodu slova. Redigován byl Bedřichem Václavkem, literárním historikem a tvůrcem meziválečné marxistické kritiky, literární vědy a estetiky. Redakce seskupovala pozoruhodné tvůrčí osobnosti, patřil tam básník a dramatik Jiří Mahen, literární historik Roman Jakobson a další.63 Telehor byl monografického charakteru, seznamoval s dílem všestranného umělce László Moholye-Nagyho. Vyšel v roce 1936. 64 Měsíčník Salon se na rozdíl od výše jmenovaných periodik nehlásil k ţádnému uměleckému spolku. Jeho vznik a první fáze existence byla závislá na osobnosti Bohuslava Kiliana. Brněnská léta Salonu (1922-1932) se liší od další, praţské etapy (1932-1943), kdy ztratil nezávislost propojením s agrární kulturní politikou. Revue Salon byla elegantním luxusním časopisem, zaměřeným na celé kulturní spektrum, jeţ prozrazuje jeho podtitul: Společnost – Sport – Divadlo – Film – Moda – Výtvarné umění. Po svém odchodu ze Salonu se Bohuslav Kilian rozhodl vydávat konkurenční společenský časopis Měsíc.
65
Měsíc si na rozdíl od Salonu udrţel svou nezávislost a tím i
uměleckou úroveň po celou dobu existence (1931-1941). Od druhého ročníku vycházela německá verze časopisu s názvem Der Monat, která nebyla naprosto totoţná s českou verzí, ale měla obdobná témata. 66 Specializovaným časopisem na architekturu byl měsíčník Horizont. Jako pramen pro tuto práci ho však nelze pouţít, byl jiţ vytěţen v jiné studii. Podobně jako společenský časopis Měsíc, na jehoţ stránkách se také architektonická problematika poměrně často vyskytovala. Naopak luxusní revue Salon nebyla dosud zpracována, věnuje se však jiným uměleckým okruhům neţli architektuře. Bytovou kulturu na stránkách Salonu představují pravidelné reklamy UP závodů. Propagace obsahuje barevný obrazový materiál, který inspiroval čtenáře, jak si zařídit byt a byl často doplněn krátkou úvahou o bydlení. Výše zmíněné argumenty vedly k tomu, ţe v práci o brněnské architektuře a bytové kultuře bylo třeba sáhnout po časopisech z praţské provenience. Brno, ač poměrně malé centrum – oproti hlavnímu městu – mělo natolik zajímavé a významné architektonické dění, ţe i praţská periodika ho reflektovala. Největší měrou informovala zvolená Stavba, měsíčník
63
Tamtéţ, s. 60-74. Tamtéţ, s. 50-51. 65 Tematiku architektury a bytové kultury v časopise Měsíc zpracovala Alena Trojanová ve své diplomové práci v roce 2007. 66 Gabrielová, Bronislava – Marčák, Bohumil. Kapitoly z dějin brněnských časopisů. Masarykova Univerzita a GEORGETOWN. Brno 1999, s. 75-91. 64
32
pro stavební umění; dále časopis velmi vysoké úrovně, magazín Ţijeme, zaměřený na ţivotní styl, kde ovšem texty o bydlení byly dosti početné. 67
5. Časopis Bytová kultura (1934-1935) Časopis Bytová kultura s podtitulem Sborník průmyslového umění vznikl v Brně, kde v letech 1924-1925 vycházel jeho první ročník.
68
Vydavatelem byl Jan Vaněk a redakci
tvořili Adolf Loos, Bohumil Markalous, Arnošt Wiesner a Jan Vaněk. Jak měl časopis ve své brněnské fázi význam, nám ilustruje citát: „První ročník, […] je důleţitou součástí brněnské atmosféry dvacátých let, zejména jejich první poloviny. Bytová kultura ústrojně zapadá do brněnské mozaiky moderního myšlení o umění a kultuře vůbec, z něhoţ vzešla Literární skupina (1921), Brněnský Devětsil (oficiálně ustanovený 1924), periodika jako Host, Pásmo, později sborník Fronta, měsíčník Index.“
69
V prvním ročníku Bytové kultury vyšlo deset
čísel a po odchodu Jana Vaňka do Prahy časopis zanikl. Druhý ročník Bytové kultury vycházel v Praze v letech 1934 – 1935 a u jeho znovuzrození stála opět osobnost Jana Vaňka. Srovnáme-li první a druhý ročník, proměnil se nejen vzhled časopisu, ale také jeho obsah. První ročník Bytové kultury byl přehledně členěn do tří rubrik: teorie, praxe a informace. Měl větší mnoţství inzerátů a reklam, osou teoretických východisek byly přednášky s mezinárodní účastí architektů, pořádané Klubem architektů a UP závody. S jejich názory a myšlenkami se tak měla prostřednictvím časopisu moţnost seznámit také široká veřejnost. Dalším důleţitým znakem byla úzká vazba na UP závody, jejichţ propagaci časopis slouţil. Produkce nábytku UP závodů byla na stránkách Bytové kultury představována vzorově vybavenými interiéry s pomocí průkopnické formy reklamy. /obr. 1/ Ve druhém ročníku vyšla pouhá čtyři čísla, formát časopisu se změnil situováním na šířku a jeho členění spíše neţ časopis připomíná odbornou architektonickou publikaci. Časopis měl esteticky kultivovanou podobu, nebyl koncipován komerčně a cílovou skupinu představoval čtenář intelektuál s odborným zaměřením na kulturu bydlení. Články obvykle nepředkládaly hodnotící ani kritické stanovisko, ale z mnoţství předloţeného materiálu si 67
Dobové časopisy jsou uloţeny ve sbírkách Moravské zemské knihovny v Brně, kromě druhého ročníku Bytové kultury, který ke studiu poskytla Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové. 68 Analýze tohoto ročníku se rozsáhle věnuje celá samostatná práce Blanky Musilové Časopis bytová kultura v letech 1924 – 1925. 69 Gabrielová, Bronislava – Marčák, Bohumil. Kapitoly z dějin brněnských časopisů. Masarykova Univerzita a GEORGETOWN. Brno 1999, s. 54.
33
kaţdý čtenář mohl vyvodit názor na věc sám; text přímo vybízel k zamyšlení. Od čtenáře byla vyţadována předchozí kulturní zkušenost, jeţ dopomohla k nalezení vlastní interpretace. Kaţdý výtisk má šestnáct číslovaných stran, obálky jsou pojaty vizuálně. Oproti prvnímu ročníku značnou část obálky zaujímá fotografie zajímavé stavby nebo interiéru, jeţ je doplněna krátkým citátem. Například v prvním čísle je to citát Adolfa Loose zatracující ornament jako skutečné zlo doby.
70
Vnitřní strana obálky nemá stručný a přehledný obsah,
ani reklamní materiály podniků, jak tomu bylo v ročníku prvním. Reklam zde není mnoho a jsou sjednoceny stejnou grafickou úpravou i typem písma a umístěny aţ na zadní straně. Kromě hlavního článku obsahuje kaţdé číslo několik dalších postřehů, esejí či citátů o architektuře a bytové kultuře vztahujících se k hlavnímu tématu. 71
5.1. Reflexe tematiky bydlení v Bytové kultuře První číslo znovuzrozeného časopisu uvádí Jan Vaněk v článku Pro dobré bydlení všem! těmito slovy: „Usiluji řadu roků o vysoký standard ušlechtilého bydlení pro všechny. Pokračuji v díle započatém a po deseti letech vychází opět „Bytová kultura“. Reminiscence na tehdejší radostnou práci průkopnickou, jeţ vzbudila přímo bouřlivý souhlas širokých inteligentních vrstev, potvrzuje dnes správnost cesty, kterou jsem tehdy Bytové kultuře rýsoval a prokázal prakticky výstavami U. P. nábytku v umělecko-průmyslových museích v Praze a v Brně.“
72
O motivech svého záměru dále v úvodním článku vypovídá: „Dosud není boj o moderní bydlení vyhrán, dosud stojíme na témţe místě, z něhoţ ještě stále vedou 3 cesty do světa…“ 73 Do prvních dvou směrů Vaněk řadí spotřebitele se zastaralými názory a snoby, kteří nejsou schopni pochopit moderní dobu. Teprve třetí cesta směruje pokrokového moderního člověka, vedeného principy světla, vzduchu a pohyblivosti. Z toho vyplývá Vaňkovo usilovné snaţení o osvětu širokých vrstev obyvatel a jeho neúnavné snahy o propagování moderního myšlení v problematice kultury bydlení, jak to sám dokládá v závěru svého článku: „Na této třetí cestě, kterou půjde také Bytová kultura, věřím, ţe s námi půjde stále mohutnější proud uvědomělých moderních lidí. Věřím konečně, vzdor hospodářsky těţké době, ţe nezadrţitelný 70
Kromě Adolfa Loose jsou zde citováni Le Corbusier, Karel Teige, Erih Mendelsohn, Jan Vaněk, Karel Čapek a další. 71 Číslo 1 ročníku II. vyšlo v září 1934. Data na obálce inzerovala, ţe časopis bude vycházet 12krát ročně, coţ se ale neuskutečnilo. 72 Vaněk, Jan. Pro dobré bydlení všem! Bytová kultura, 1934, roč. II., č. 1. s. 1. 73 Tamtéţ.
34
vývoj lidské společnosti přinese pokrok nebývalých moţností vysokého standardu dobrého bydlení všem.“74 V rubrice Poznámky a literatura je vţdy několik odkazů na aktuální dění, jako jsou výstavy, právě vydané knihy, časopisy a zprávy z architektonického dění. Najdeme tu zajímavou zprávu o tom, ţe se v Praze ustavila ústřední delegace všech architektonických spolků Československé republiky; další zpráva referuje o vypracování analýzy stavebnictví bytovým odborem v Praze a o jeho jednání s primátorem o zlepšení situace, neboť za 16 let se podle bytového odboru v Praze nic nezměnilo. Architekti ţádají více příleţitostí současné moderní architektonické veřejnosti pro vybudování moderní Prahy. Kritizují ţe: „Kdyby nebylo velkorysé odvahy – práce a iniciativy dřívějších generací, neměla by Praha vyjma několika málo soukromých dobrých staveb se čím chlubiti. Přijedou-li cizinci a chtějí viděti moderní město, vozíme je do Brna, Hradce Králové a Zlína.“ 75 Ze zprávy jasně vyplývá, ţe stavební úřad hlavního města je zaujat předsudky a ţe propaguje zastaralé formy a způsoby ve srovnání s menšími městy, kterým nechybí odvaha dát průchod moderním myšlenkám. Brno je zde jmenováno mezi třemi moderními městy nového Československa. Chcete ušetřiti na stavebních a zařizovacích nákladech? Zařiďte se jako Diogenes.
76
Tímto heslem vybízí kreslíř Pelc čtenáře k zamyšlení, jak řešit bytovou otázku. Ilustrace evokuje ţivot řeckého filozofa Diogena, jenţ uskutečňoval ideály nejprostšího ţivota bez hmotných potřeb, kultury a náboţenství. Stejně jako představitelé kynické školy, tak i on odmítal konvence a hlásal návrat k přírodě, ctil hrubou práci. Pro potvrzení tohoto učení se Diogenés uchýlil k ţivotu v sudu. Satirická ilustrace připomíná čtenářům moţnost volby, jak si vybudovat svá obydlí. Chcete jít cestou moderního člověka v duchu technického pokroku, či se zařídit jako Diogenés? 77 K Diogenově filozofii se obrací i citát Karla Teigeho: „Moderní dům, vybavený veškerým mechanickým komfortem, nebude míti charakter těţkopádného aparátu: jeho svrchovaná jednoduchost, vyţadovaná seriovou výrobou, bude spíš bliţší sudu Diogenovu. Ve svrchované jednoduchosti, opírající se o veškerou sloţitost naší civilisace, je moudrost moderní doby. Ve svrchované umělosti, která harmonuje s ţivým ţivotem, s přírodou a s jejími 74
Tamtéţ. Bytová kultura, 1934, roč. II., č. 1. Nečíslovaná vnitřní strana obálky. 76 Diogenés ze Sinópy (kolem 400-323 př. Kr.) byl nejproslulejším představitelem školy Kynické, vyznávající primitivní přízemně pojatou soběstačnost. Zdroj: Kolektiv autorů. Filosofický slovník. 2. rozšířené vydání, Olomouc 2002. 77 Bytová kultura, 1934, roč. II., č. 1. Nečíslovaná vnitřní strana obálky. 75
35
silami.“ 78 Teige, zastánce sociální politiky v bydlení, opěvuje jednoduchost v ţivotním stylu. Spolu s opuštěním rukodělného způsobu práce nahrazeného strojní výrobou přichází jednoduchost tvarosloví, která přímo vychází ze sériové výrobní technologie. Teigeho citát doprovází sadu reklamních fotografií U. P. závodů, jeţ zachycují sestavy moderního bytu sloţené z prvků průmyslově vyrobených.79 Nábytek UP závodů je na stránkách Bytové kultury jediným zástupcem, který odráţí sociální aspekt v bydlení.80 Podnik UPZ přešel jiţ v roce 1924 od výroby typového ke skladebnému nábytku. Vytvořil tak moţnost variabilního tvoření interiéru ze sériově vyrobených kusů. Základními Vaňkovými typy byly úzká skříňka na soklu a malý sekretář na noţkách, které měly velké moţnosti kombinování a dobré funkční i estetické uplatnění. Po Vaňkově odchodu prošly tyto typy dalšími úpravami a posléze došel Jindřich Halabala k výrazu sestavovacího nábytku vyráběného pod označením nábytek „řady H“.81 Ukázky moţností zařízení bytů na stránkách Bytové kultury znázorňují pracovny, obytné pokoje, jídelny. Obytné pokoje jsou vytvořeny ze spací pohovky a skříněk na knihy, často v rohové sestavě, která je úsporná z hlediska prostoru malého bytu. Skříňkové sestavy vytvářejí i pracovny a jídelny. Typy skříněk jsou buď prosklené či plné, někdy je tvar skříňky asymetricky zaoblen v duchu estetiky pozdního období funkcionalismu. Vestavěné skříně, charakteristické pro individuálně řešené byty, zde UP závody neprezentují. Co se týká sedacího nábytku, favorit dvacátých let - Thonetova ţidle - ustoupila a vedoucí postavení převzala ţidle z ohýbané trubky.
82
Varianty trubkové ţidle jsou pouţity
v sestavách pánských pokojů, relaxačních koutů v knihovnách, v obytných pokojích či halách a také v jídelnách. Jsou zde i sestavy jídelen s dřevěnými ţidlemi, ale ţidle z ohýbané trubky převaţují. Ţidle z ohýbané trubky jsou doplněny také stoly s nosnou konstrukcí z ocelové trubky. Hlavní články se podrobně věnují danému tématu (většinou detailně seznamují s jednou významnou stavbou moderní architektury), jsou bohatě doplněny černobílými fotografiemi, skicami i půdorysnými plány, doplňují je také citáty či kratší texty vztahující se 78
Bytová kultura, 1934, roč. II., č. 1. s. 11. Bytová kultura, 1934, roč. II., č. 1-4, s. 11-14, 29 - 30, 32, 42 - 44, 57 - 59. 80 Jak bude dále řečeno, většina zde přestavených objektů, jsou vily luxusní jedinečné vybavené modelovým zařízením s důrazem na moderní techniku. 81 Řada H se vyráběla od roku 1930 do roku 1935. 82 Největším výrobcem trubkového nábytku byla firma Thonet-Mundus, jeţ přenesla své vedení i výrobu do Německa. U nás se vyráběl nábytek z ohýbané trubky buď v licenci, nebo se vyvíjel v dalších variantách. Zdroj: Adlerová, Alena. České uţité umění 1918-1938. Odeon. Praha 19983. 79
36
k hlavnímu tématu. Článek v prvním čísle seznamuje s dílem Ericha Mendelsohna; jde o vilu na Rupernhornu u Berlína. K pracím E. Medelsohna se v článku Nový dům – nový svět vyjadřuje Amédée Ozenfant. 83 Ozenfant se do hloubky zamýšlí nad nutností krásy v architektuře. Odmítá stanovisko současných architektů, ţe krása je automaticky produktem účelnosti: „Zatím co práce inţenýrova je toliko racionální a odpovídá bezprostředně účelu, je volná architektura zcela neúmyslná. Její uţitek je týţ, jako uţitek nějaké básně - […] „84 Dům na Rupernhornu hodnotí jako velmi krásný, pohodlný a velice účelný. Účelnost přece nemusí odporovat kráse, účelnost je pouze vodítkem a je nutné propojit účelnost s proporcemi, které zajistí harmonii celku. Kdyby toho nebylo třeba, nebylo by zapotřebí ani architektů; domy by mohli produkovat inţenýři na základě technických parametrů. O kráse v architektuře autor napsal: „Pouze umělecká intuice je s to vymysleti krásné, osvěţující proporce a tím vyvoditi z poslední účelnosti bezprostřední způsob upotřebitelnosti. Neboť funkcionalismus, tedy uspokojující řešení praktického poţadavku, nemá nikterak za následek vytouţenou krásu, na kaţdý způsob jen náhodou a velmi zřídka.“ 85 Ozenfant obhajuje, ţe byl v minulosti chybně čtený, neměl na mysli nouzi, ale hospodárné řešení se zajištěním co moţná největšího komfortu bydlení. Zařídit byt bez zbytečných předmětů, jaké průkopníci purismu povaţují za typické pro dekorativní styl. Ovšem nové technické vymoţenosti si moderní pracující člověk zaslouţí, aby mu ţivot v domě ulehčovaly. Dům musí být pěkný; ve vile na Rupernhornu je hodně prostoru věnováno hudbě, umění a knihám, jak to vyţaduje ţivotní styl majitelů. Ozenfant chválí, jak skvěle je v tomto díle sladěn funkcionalismus s krásou. 5.1.1. Ideové východisko funkcionalismu v bydlení Na tomto místě by bylo vhodné zmínit počáteční puristické stanovisko, které bylo východiskem funkcionalistické moderny. Tak jako v architektuře, tak i v oblasti bytové kultury se město Brno inspirovalo moderními zahraničními teoriemi a stálo tak na pomyslné špici republikového ţebříčku. Atmosféra poválečného Brna byla příznivá pro tvorbu mladé
83
Amédée Ozenfant (1886-1966), francouzský malíř, teoretik a publicista, hlavní představitel purismu, v roce 1917 uveřejnil teoretickou stať o purismu, seznámil se Le Corbusierem, společně vydali v roce 1918 manifest purismu Après le Cubisme a společně redigovali časopis L Esprit Nouveau. V jejich názoru na umění se symbolem všeho stala estetika stroje. Zdroj: Mráz, Bohumír – Mrázová, Marcela. Encyklopedie světového malířství. Academia, Praha 1988. 84 Ozenfant, Amédée. Nový dům – nový svět. Bytová kultura, 1934, roč. II., č. 1. s. 2-8. 85 Tamtéţ.
37
generace architektů a myšlenky zahraničních osobností pronikly do Brna také díky přednáškám, jeţ se konaly na přelomu roku 1924 a 1925. 86 S nástupem revolučního puristického názoru na bydlení, jehoţ součástí byl i sociální problém, bylo třeba řešit nové způsoby bytového zařízení. Mezi hlavní hlediska patřilo bydlet hygienicky, účelně a s finanční dostupností i pro chudé obyvatelstvo. Podnětným impulsem byly zvláště myšlenky švýcarsko-francouzského architekta Le Corbusiera87. Své zásady bydlení vyjádřil velmi expresivně ve svém spise VERS UNE ARCHITECTURE88, uvozujícím moderní éru. Pro ilustraci je zde uveden úryvek z jeho příručky bydlení: „Příručka bydlení Ţádat koupelnu plnou slunce, jako jednu z největších místností bytu, například bývalý salon. Celá stěna jako okno, otevřené pokud moţno na terasu pro sluneční koupele; porcelánová umyvadla, koupací vana, sprchy, gymnastické pomůcky. Přilehlá místnost: šatna, kde se budete oblékat a svlékat. Nesvlékejte se v loţnici. Není to vhodné a vzniká tak nepříjemný nepořádek. V šatně (Nevím, proč v moderních jazycích slýcháme, ţe „šatna“ potřebuje ţidli s nočníkem; doby lesku posedávání jsou pryč.) ţádejte regály na prádlo a na obleky ne vyšší neţ 1,5 m se zásuvkami, věšáky atd. Ţádejte jeden veliký obytný pokoj místo všech salonů. Ţádejte holé stěny v loţnici, ve velkém obytném pokoji a v jídelně. Skříňové stěny nahradí drahý nábytek, který uţírá místo a vyţaduje údrţbu. […] Vyţadujte ve všech místnostech okna s vyhlídkami. Poučte své děti, ţe dům je obyvatelný, jen kdyţ překypuje světlem a kdyţ podlahy a stěny jsou čisté. Abyste mohli udrţovat podlahy, odvrhněte nábytek a orientální koberce. Ţádejte od majitele pro kaţdý byt garáţ pro auto, kolo či motocykl. Ţádejte pro slouţící pokoj v poschodí. Nedávejte je pod střechu. Najímejte si byty dvakrát menší, neţ na jaké byli zvyklí vaši rodiče. Uvaţujte o ekonomii svého konání, svého řádu a svých myšlenek.“89
86
Přednášky pořádaly UP závody ve spolupráci s Klubem Architektů. Le Courbusier (1887-1965), vlastním jménem Charles Edouard Jeanneret, francouzský architekt a malíř švýcarského původu, v roce 1918 se seznámil s A. Ozenfantem. Byl vůdčí osobností moderní architektury. Zdroj: Mráz, Bohumír – Mrázová, Marcela. Encyklopedie světového malířství. Academia, Praha 1988. 88 společné dílo Amédée Ozenfanta a Le Corbusiera, ovšem podepsán je sám Le Corbusier. Le CorbusierSaugnier. Za novou architekturu. Podle francouzského originálu VERS UNE ARCHITECTURE, Paris1923 přeloţil Halík, Pavel. Nakladatelství Petr Rezek. Praha 2005. 89 Le Corbusier-Saugnier. Za novou architekturu. Podle francouzského originálu VERS UNE ARCHITECTURE, Paris1923. Přeloţil Halík, Pavel. Nakladatelství Petr Rezek. Praha 2005, s. 96. 87
38
Le Corbusier poţadoval, aby v domě či v bytě byly důmyslně promyšleny všechny uţitkové funkce a tím se uţivatelům zvýšil komfort bydlení, aniţ by bylo třeba zvyšovat náklady. Jak je vidět z ukázky „příručky bydlení“, byly Le Corbusierovy názory dosti radikální a ve své době velmi pokrokové. Jeho návrhy však byly stěţí realizovatelné pro širší vrstvy obyvatel; důvodem byla paradoxně jejich příliš velká finanční náročnost. 5.2. Filozofie bydlení a vztah k materiálu na stránkách Bytové kultury Druhé číslo Bytové kultury představuje Gočárovu vilu ve Dvoře Králové, třetí číslo dům v Los Angeles R. M. Schindlera a ve čtvrtém čísle najdeme vilu na Barrandově od Ladislava Ţáka. Ţádný z hlavních článků druhého ročníku Bytové kultury se nezabývá konkrétním domem v brněnském prostředí. Všechny představené objekty v této kategorii jsou unikátní a luxusní povahy, srovnatelné s brněnskou technicky vyspělou stavbou, vilou Tugendhat, která neunikla ani mezinárodní pozornosti. Vila však byla realizována v letech 1929-1930 a to byl zřejmě důvod, proč v Bytové kultuře není uvedena. Cíleně k Brnu se vztahuje vila od Karla Kotase90, jeţ je zveřejněna v čísle 4.91 Fotografie odkazují na původní zdroj - revue Měsíc.
92
V zájmu zachování soukromí majitele
zde není uvedena ani ulice, ani jméno majitele, stavba je zveřejněna pod označením „vila P.“. Tato stavba stojí v kontrastu s ostatními zde publikovanými díly spadajícími do kategorie rozlehlé a luxusní vily, neboť v případě Kotasovy vily jde spíše o menší rodinný dům se zahradou. Kromě zachycení exteriéru je zde také záběr do interiéru, který zachycuje obývací pokoj s vybavením provedeným firmou SBS Jana Vaňka. Snímky provází úvaha Karla Kotase Vlastní obytný dům. Architekt se v něm zamýšlí nad volbou bydlení v bytě či v rodinném domě a úvahu zasazuje do pomyslného dialogu s dámou. K. Kotas chválí výhody zdravého bydlení v zahradě za městem, které preferovali uţ staří Římané. Angličané v 19. století objevili pro urbanismus způsob zahradních měst a Němci je v tomto řešení následovali. Architekt s uspokojením konstatuje, ţe takový způsob bydlení začíná být čím dál více ţádaný i v naší společnosti. Ovšem v závěru rozhovoru dáma prohlásí, ţe velký dům je náročný na údrţbu a cestování do centra je zdlouhavé, a proto dává
90
Karel Kotas (1894-1973) studoval na Akademii ve Vídni a na Akademii výtvarných umění v Praze. Ve dvacátých letech působil v Kanceláři pro výstavbu MU v Brně a na Stavebním úřadě města Brna. Člen Skupiny výtvarných umělců v Brně a Sdruţení architektů. Výběr z díla: 1921-22 soutěţní návrh na umístění lékařské fakulty MU na Ţlutém kopci, 1923 soutěţní návrh na Akadenickou čtvrť na Kraví hoře, 1923-24 rodinné domky Maloměřice, 1924 soutěţní návrh na Zemské výstaviště, (1925) nájemné domy Brno – Ponava, (1930) rodinný dům Brno – Obřany a další. 91 Bytová kultura, 1934, roč. II., č. 4, s. 53-55. 92 Kotas, Karel. Vlastní obytný dům. Měsíc, září 1932, s. 6-9.
39
přednost malému bytu v centru města, který má všechny vymoţenosti civilizace, jako jsou kavárny, divadla, obchodní domy, přímo za dveřmi. Mary Wigmanová se ve svém krátkém textu Sklo
93
vyznává z obdivu k tomuto
materiálu: „Sklo – není jiţ v tom slově podstata bytí? Je to tiché, nebezpečné slovo! Ostré a jemné, zlé i svůdné. Jiţ ze zvuku cítíme v konečcích prstů onu nervositu, s níţ se jemného skla dotýkáme.“
V tomto lyrickém duchu autorka pokračuje i dále v textu, který je oslavou
materiálu, jenţ se stal symbolem architektury funkcionalismu. Ocel a sklo vytvářejí styl doby. Funkcionalisté odhodili ornament a nechali tak vyniknout ušlechtilé vlastnosti materiálu. Opálové sklo tvoří obloţení stěn a podlahy v koupelně. Aby krása materiálu nebyla rušena, jsou potřebné zásuvky a skříňky vestavěné. Tomuto pojetí odpovídají i další uveřejněné fotografie zobrazující nápojové soupravy z krystalového skla, vázy či bowle se sklenkami z amerického skla. Symbol funkcionalismu sklo - propouští světlo do interiéru; hra světla je důleţitá v koncepci interiéru a doplňky ze skla tento jev podporují. Ve třetím čísle je příklad skleněné soupravy na bowli v jednoduché čisté formě od Aloise Meteláka.94 /obr. 5/ Pro podporu hry světla je často v interiéru vyuţíváno zrcadel, tak jako je tomu v jídelně, kde je zrcadlová celá zadní stěna nad příborníkem. Zajímavé řešení má osvětlení další jídelny, kde není ţádný lustr; osvětlení je z mdlých skleněných pruhů zasazených podél oken. V pracovně je osvětlení integrováno do stropu obloţeného dřevem s výplněmi z mléčného skla pro rozptýlené světlo. Kromě skla a oceli není ani dřevo zapovězeno v interiéru, často bývají uţívána i dřeva exotická. Jednoduchá a čistá forma tvarů nechává vyniknout ušlechtilost materiálu. Zde je v pracovně pouţito dřevo ořechové v leštěné úpravě, návrh a provedení Emil Gerstel, Praha. 95
Dřevo bývá často doplněno také chromem, například nohy od stolu v jídelně. Potahy
93
Wigmanová, Mary. Sklo. Bytová kultura, 1934, roč. II., č. 1, s. 16. Alois Metelák (1897-1980) český sklářský výtvarník, architekt a pedagog. Zpočátku pod vlivem funkcionalismu, později se přiklonil k lyrickému a dynamickému pojetí tvorby, zaměřené na návrhy uţitého skla a dekorativních realizací (světelná sloupová stěna pro výstavu v Paříţi v roce 1937). Sehrál významnou roli v dlouhodobém formování sklářské školy v Ţelezném Brodě a Turnově. Zdroj: http://abart-full.artarchiv.cz/osoby.php?Fvazba=osobanavystavach&IDosoby=8234. [cit. 31. 10. 2011]. 95 Pod značkou Emil Gerstel se vyráběl kvalitní nábytek. Firmu zaloţil Emil Gerstel (1870-1919) koncem 19. století a navazuje na rodinnou tradici výroby stylového nábytku uţ od 18. Továrny se ujal syn Bedřich Gerstel, který výrobu zdokonalil a rozšířil. Za Bedřicha dosáhla továrna velkých úspěchů. Vyráběl se zde nábytek na míru podle předloh významných architektů. Adolf Loos tu nechal vyrábět zařízení pro Müllerovu vilu. V letech 1927-1939 firma zaměstnávala vlastního architekta, kterým byl Arthur Blitz. Firma zařizovala nábytkem interiéry jak na evropských královských dvorech, prvním českým prezidentům, Masarykovi a Benešovi, tak i mnoha bohatším domácnostem. Zdroj: http://www.prostorad.cz/pruvodce/psever/pbrezany/gerstel.htm, [cit. 31. 10. 2011]. 94
40
sedacího nábytku bývají z textilní metráţe s jemnými abstraktními či geometrickými motivy. Rohová pohovka v pracovně je potaţena vepřovou koţí, stejně jako dveře do pracovny. Také kůţe patří ke kvalitním a efektním materiálům a v luxusním funkcionalistickém interiéru má své nezastupitelné místo. Ohýbaná trubka - typický produkt první poloviny třicátých let našla v tomto domě také své místo. Je z ní zhotovená pohovka v pokoji pro hosta se sklápěcím řešením. Skládací, sklápěcí a vestavěné prvky jsou však typické hlavně pro malé a nejmenší byty. 5.3. Anketa Vliv obydlí na tvůrčí práci člověka Ve druhém ročníku Bytové kultury uspořádal Jan Vaněk dvě ankety. Jiţ v prvním čísle vyšla anketa s názvem Vliv obydlí na tvůrčí práci člověka.
96
V úvodu ankety tam Jan Vaněk
píše o tom, jak ve své praxi měl moţnost sledovat vliv obydlí na člověka. Soudí, ţe harmonický ţivot a práci zajistí dobré obydlí jako jeden z hlavních předpokladů ţivota člověka. Byt by měl mít dobře utvořený půdorys pro uspokojování funkce bydlení, mít účelný nábytek a doplňky a měl by v něm panovat ušlechtilý barevný soulad. Vyzval proto řadu intelektuálů, aby mu tuto domněnku potvrdili. Názory různých osobností jsou někdy i poněkud protichůdné, proto bude zajímavé je navzájem konfrontovat. Dr. Josef Macek nepochybuje o tom, ţe nevlídný a nezdravý byt má nepříznivé účinky na práci, zvláště pak na práci tvůrčí. Podle Macka skličující prostředí tlumí rozlet obrazotvornosti. Konstatuje však, ţe tyto špatné vlivy způsobuje spíše chudoba. Prof. MUDr. Hynek Pelc nahlíţí tuto problematiku jako lékař z pohledu zdraví člověka. Nevhodně zařízené a špatně uţívané byty mají škodlivý vliv na lidské zdraví. Nechápe, ţe v této době ještě musí lidé ţivořit ve špatných bytech. Dokonce i tam, kde není finanční nedostatek, není bydlení vţdy na dobré úrovni. Kromě tělesného ovlivňuje bydlení i zdraví duševní, zvláště u lidí ţijících ve městech. O svých zkušenostech napsal: „Na základě svého pozorování jsem přesvědčen o tom, ţe vhodné bydlení je nejdůleţitější sloţkou v ţivotosprávě lidské, která umoţňuje udrţeti rovnováhu v nervové soustavě moderního člověka.“
97
. Mimo věci zásadní, jako jsou klid a
čerstvý vzduch, zmiňuje také vlivy neprobádané, jakými jsou vliv barev na lidskou náladu a celková atmosféra obydlí. Ve své výpovědi podporuje Jana Vaňka v názoru, ţe obydlí působí na člověka. Končí přáním: „Proto mnoho zdaru snahám o zlepšení bytové kultury u nás!“ 98
96
Vliv obydlí na tvůrčí práci člověka. Bytová kultura, 1934, roč. II., č.1, s. 12-15, č. 2, s. 32, č. 3, s. 43-46. Bytová kultura, 1934, roč. II., č.1, s. 14. 98 Tamtéţ, s. 15. 97
41
Redaktor Josef Rybák píše o kulturním rozvoji, který má úzkou návaznost na kvalitu bytu. Ta osobnost v jejím rozvoji buď potlačuje, nebo ji podporuje; prostředí vţdy působí na výkony člověka. „Je-li tvůrčí práce výsledkem a měřítkem kultury, je byt její součástkou, a proto není moţno neviděti mezi bytem a tvůrčí prací všechny ty souvislosti, které jsou směrodatny pro celé rozpětí tohoto kulturního a tvůrčího podnikání.“ 99 Josef Čapek se vyjádřil krátce a výstiţně. Naprosto souhlasí s Janem Vaňkem, ţe obydlí, které dobře funguje, slouţí ţivotu i práci. „Ovšem nebudeme na člověkovo obydlí pohlíţeti jen jako na pouhý hladce a prakticky fungující stroj na bydlení – ten harmonický ţivot a tvůrčí práci nelze si přece jen s hotovým zařízením koupiti.“100 Zato Jiří Mahen se domnívá, ţe umělec dokáţe tvořit i v ruchu hospody nebo v podstatě kdekoliv, kde má vhodnou inspiraci. Domov mu slouţí především jako útočiště po práci. Podle Vladislava Vančury by člověk měl občas měnit místa, kde bydlí. Proto by zařízení bytu mělo být jednoduché a laciné, aby se věcí mohl lehce zbavit a nezatěţovat tím svou mysl. Nejobsáhlejší příspěvek napsal Dr. K. J. Beneš. Děkuje Janu Vaňkovi za anketu a přeje si, aby veřejnost tomuto tématu věnovala náleţitou pozornost. Velmi si cení toho, ţe se o této problematice diskutuje, coţ se v minulosti nedělo. Tomu pak odpovídala i kultura bydlení. Byty působily jako muzea, v jejichţ útrobách člověk stárnul rychleji, jsa obklopen historickým zařízením. O bydlení prohlásil: „Bytová kultura je mi tedy otázka tak samozřejmá jako otázka tělesné a duševní hygieny, a vzhledem k tomu, co jsem právě napsal, je snad vůbec zbytečné, abych podrobněji rozváděl důsledky, jeţ odtud plynou pro práci tvůrčí. Mám na mysli hlavně obor své vlastní činnosti, práci literární, která je přece tak úzce spjata s bytem, v němţ člověk bydlí. Také k myšlení a snění je třeba volného prostoru (těsné byty zabíjejí) a krom toho prostoru účelně rozčleněného a vkusně vyplněného.“ 101 Není důleţité mnoţství vybavení a přepych. Spisovatel vidí smysl výchovy k bytové kultuře právě v tom, ţe vkusná a krásná obydlí si mohou vybudovat všichni, pokud osvěta pronikne do nejširších vrstev. „Bytová kultura má velký úkol sociální, a tuto skutečnost bych chtěl zdůrazniti ze všeho nejvíce“.
102
Beneš těmito slovy výstiţně shrnul a zakončil anketu
o kultuře bydlení.
99
Tamtéţ, s. 15. Tamtéţ, s. 32. 101 Tamtéţ, s. 45. 102 Tamtéţ, s. 46. 100
42
5.4. Anketa Obraz v moderním bytě Druhou anketu Obraz v moderním bytě
103
uvádí Jan Vaněk slovy: „Mnozí architekti,
stoupenci absolutní věcnosti, vypověděli výtvarné umění zcela z bytů, které projektují. Jelikoţ měla býti stavba pouhým ukojením potřeb na základě vědeckých metod, nemělo tu jiţ nic dalšího přebytečného místa.“104 Takový názor zavedl občany do nejistoty, zda se obraz hodí do moderního interiéru. V anketě byly předloţeny čtyři otázky, z nichţ nejzajímavější byla tato: “Odkud pramení odpor proti obrazu v bytě.“ Vaněk v anketě opět oslovil řadu známých osobností a jejich názory otiskl na stránkách svého časopisu. Nejstručnější odpověď je opět od Josefa Čapka. Obrazy dělí v podstatě na dobré a špatné. Těm dobrým rozhodně přináleţí místo v našich bytech. Vnášet kus duchovní krásy do lidského ţivota. Nejobsáhlejší odpověď je od architekta Ladislava Ţáka, člověka nanejvýš povolaného v problematice moderního bytu. Ţák se v první řadě zamýšlí nad pojmem obraz: „Obraz jako jedinečný originální umělecký produkt, který se stává soukromým majetkem jednotlivce, neodpovídá po stránce sociální současné ani budoucí společnosti.“
105
Míní, ţe obraz jako
dílo vytvořené starými řemeslnými prostředky patří do muzea, nikoliv do moderního bytu. Tam podle něho patří díla vzniklá podobně moderními technikami jako nábytek, tedy sériová. Soudobou architekturu nechápe jako umění, ale jako nástroj ţivota. Do bytu jsou vhodné reprodukce či fotografie. „Průmyslová reprodukce umoţní obecné rozšíření všech výtvarných druhů, při čemţ originály mohou být přístupny v galeriích, jejichţ počet a rovnoměrné umístění vzroste.“
106
Byty včetně jejich vybavení pojímá jako něco pomíjivého,
proměnlivého bez trvalé hodnoty. Byt má roli nástroje ţivota. Shrneme-li význam obou anket, můţeme říci, ţe názory představitelů inteligence, ať uţ přímo architektů nebo umělců z jiných oborů, nám bezprostředně interpretují postoje, v nichţ se odráţí stav soudobé společnosti. Analýza bydlení v anketě je reflexí ţivotního stylu tehdejší doby. Je pro nás zdrojem, který nám svěţím pohledem ukazuje ţivotní styl doby – na rozdíl od teoretických statí popisujících bydlení pohledem ţivotních funkcí a nástrojů přináší informace o stavu kultury bydlení v době první republiky.
103
Obraz v moderním bytě. Bytová kultura, 1934, roč. II., č. 3, s. 34 – 40 a 47 - 48, č. 4, s. 62 - 64. Bytová kultura, 1934, roč. II., č. 3, s. 34. 105 Tamtéţ, s. 36. 106 Tamtéţ, s. 36. 104
43
6. Časopis Stavba (1930-1935) Odborný časopis Stavba s podtitulem Měsíčník pro stavební umění vycházel v Praze v letech 1922-1938; celkem vyšlo čtrnáct ročníků. Vydával ho Klub Architektů.107 Členové redakčního kruhu Stavby byli voleni valnou hromadou. V ročníku VIII. bylo sloţení redakčního kruhu následující: Antonín Černý, Karel Hannauer, Karel Honzík, Vladimír Jeţek, Jan Emil Koula, Ludvík Kysela, Oldřich Starý, Alois Špalek, Karel Tausenau, Karel Teige, Miloš Tereba, Oldřich Tyl, Karel Tymich, Jan Víšek. Od roku 1939 do roku 1990 vycházel časopis pod názvem Architektura: spojené časopisy Stavba, Stavitel, Styl. 108 Časopis slouţil poslání mladé avantgardy, která dychtila po seznámení se se zahraničním protidekorativním hnutím. Moderní myšlenky vnášeli do časopisu hlavně Karel Teige a Oldřich Starý. Periodikum lze charakterizovat jako odborný časopis zaměřený na profesionální skupinu architektů, stavebníků a stavebních úřadů měst. Formální stránka časopisu má jasnou a čistou podobu. Obálky nemají ţádné ilustrace.109 Nápisy obálek jsou provedeny v černé barvě s přidáním další barvy, která se kaţdý měsíc obměňuje. /obr. 10, 12 a 16/ Ostatní texty i obrazové části časopisu jsou pouze v černobílém provedení. Kaţdý výtisk má šestnáct číslovaných stran; několik stran je nečíslovaných s reklamou a s inzeráty, které se týkají jen praţských firem. Velikost formátu časopisu během ročníků VIII. aţ XII. nebyla jednotná. Kaţdé číslo má rubriku Rozhled, v níţ jsou zprávy redakce o výstavách, přednáškách, soutěţích vypsaných i uzavřených. Zprávy referují nejen o akcích probíhajících v Československu, ale stejnou měrou časopis informuje i o dění světovém. Zprávy o brněnském stavebním ruchu proto nejsou zase tak četné. Velká pozornost je věnována odborným diskuzím architektů. Názorové střety na mezinárodní úrovni umoţnily srovnávání rozličných postojů, způsobů práce i celkového pojetí staveb a urbanistických projektů. To vedlo k dosaţení vysoké úrovně předkládaných článků a jejich závěrů promítajících se do stavební praxe. Odborné stati jsou vţdy doprovázeny mnoha studiemi, skicami, půdorysy návrhů staveb i fotografiemi a dokumentací staveb jiţ realizovaných. 107
Pechar, Josef - Urlich, Petr. Programy české architektury. Odeon, Praha 1981. Moravská zemská knihovna. 109 Na rozdíl od umělecky pojaté Bytové kultury, kde lze říci, ţe fotografická dokumentace byla převaţující částí plochy obálek. 108
44
6. 1. Dobová architektonická východiska V textové části VIII. ročníku jsou příspěvky orientovány na mezinárodní architekturu nebo jde o teoretické stati. Článek Jana Emila Kouly Stabilisace a specialisace pojednává o vývoji nové architektury, jeţ v současnosti dosáhla určitého stupně vývoje, který zatím dále nepokračuje. Koula píše o nutnosti nový sloh stabilizovat. Myslí tím vyjasnit pouţívání nových stavebních hmot a konstrukcí, které je nutno vědecky prozkoumat a vyvodit z toho pak pravidla pro další stavební činnost. Dosud se postavily různé pokusné kolonie, při jejichţ výstavbě se opakovaly některé chyby. Proto je čas na etapu stabilizace. Koula se k problému vyjadřuje takto: „Architektura jako věda, toť především vědecké prozkoumání předpokladů a jejich vědecké zpracování – nikoli příleţitostné „výtvarné“ pokusy, ale systematická laboratorní práce, na jejímţ podkladě jsou moţny zkoušky další, pokusy ve skutečnosti, obytné domy a celé kolonie – nikoli jako výstavy, na nichţ si dáváme záleţet, ale jako stavby z nutnosti vytvořené, nutností zdůvodněné, dokumentující bytovou kulturu – nikoli bytovou bezradnost.“
110
J. E. Koula
konstatuje, jak je důleţité novou architekturu zpětně přehodnotit, aby mohla směřovat k novým cílům a rozvinout se v nových moţnostech. V roce 1932 redakce časopisu připomíná desetileté trvání časopisu znovuuvedením programu Stavby týkajícího se nové architektury, Z programu citujeme: „Dnešní architektura musí míti zvýšený sociální smysl. Tvořiti estetické hodnoty na úkor sociálních jest sociální křivdou. Kaţdá stavební věc, vytvořená jen pro estetický poţitek, znamená poškození jisté vrstvy společnosti. Úkolem architektury jest především zlepšiti a zvýšiti všeobecnou úroveň ţivota, zejména bydlení, aby zdravý byt nebyl výsadou jen některých členů společnosti.“ 111 Z textu je patrno, ţe sociální problematika jako vedoucí směr architektury poloviny třicátých let se dostává do popředí zájmu architektů jiţ mnohem dříve. Zdůrazňuje se úloha architekta, jehoţ tvorba je podmíněna poznáním ţivota lidí a jejich potřeb. Závěrem se uvádí: „Nová architektura musí do důsledků odpovídati zásadám ekonomie. To jest hospodářský i sociální cíl dnešní architektury.“ 112 Druhým fenoménem nové architektury je forma vycházející z čisté funkce, jejíţ puristické východisko zaměřil uţ Le Corbusier. Ve Stavbě je formulováno takto: „Nové konstrukce nesmí předurčovati ţádný estetický zámysl; dokonalá ekonomická jednotná 110
Koula, Jan Emil. Stabilisace a specialisace. Stavba, 1929, roč. VIII., č. 2, s. 18. Klub architektů. Stavba, 1932, roč. XI., s. 1. 112 Tamtéţ. 111
45
konstrukce vyhovuje mentalitě dnešního člověka, jako jí vyhovuje dokonalý stroj.“
113
Funkční, technické a hygienické předpoklady určují výslednou formu, nikoliv naopak. Program z roku 1924 je následně nahlíţen výsledky v praxi. S odstupem času je tehdejší program hodnocen jako uţitečný, protoţe pomohl v době, kdy si funkcionalismus teprve dobýval své místo mezi architektonickými proudy. Za pozitivní povaţuje Klub architektů zavádění nových konstrukcí a nových hmot ve stavebnictví: ocelové a ţelezobetonové kostry, izolace proti vlhkosti a proti chladu, pohyblivé stěny, nové podlahové materiály a další. Dalším kladem jsou dobré výsledky dispozičního řešení, zaloţeného na studiu provozu. Citujeme: „Konkrétně bylo dosaţeno ojedinělých výsledků […] v dispozicích obchodních domů, průmyslových staveb, rodinných domů, obytných domů, zejména: minimálního bytu, administračních budov, ozdravoven a léčebných ústavů, částečně i u škol.“114 Ovšem všechny výsledky výzkumu ještě v praxi zcela nezakořenily. To se odráţí také v hodnocení záporů, mezi něţ patří právě malé procento realizovaných projektů a také nezdolání bytové krize. Nebylo dosaţeno ani soustavné typizace a standardizace ve stavební výrobě. Zásady nové architektury se zatím neprojevily ve stavbě měst. Příčiny neúspěchu jsou spatřovány v nedostatečném rozšíření nových poznatků u široké veřejnosti, zvláště pak mezi stavebníky a v jejich nedostatečném pochopení. Svůj podíl má jistě i nedůvěra a předsudky vůči novým materiálům a hospodářské poměry ve společnosti, coţ je komentováno následovně: „Hlavní příčinou nedosaţení cílů nové architektury pro uspokojení bytových potřeb nejširších mas jest malá jejich kupní síla. Jest nemoţno uhradit náklady i na nejmenší byt z vlastních prostředků u značného procenta nebydlících nebo špatně bydlících. Ani nejkrajnější ekonomisace staveb zde nestačí bez dalšího přispění veřejnosti.“ 115 Dostali jsme se zpět k jádru problému, který nebylo moţno vyřešit v architektonickém rámci, protoţe šlo o celospolečenské problémy hospodářského plánu, regulačních plánů měst, nedostatků v zákonodárství i škodlivého vlivu spekulace a předsudků. Řešení takových problémů bylo jistě během na dlouhou trať. 116
113
Klub architektů. Stavba, 1932, roč. XI., s. 1 Tamtéţ, s. 2. 115 Tamtéţ, s. 2. 116 Tímto problémem se zabýval i Karel Teige: Minimální byt a kolektivní dům, Stavba, roč. IX., s. 28 – 29, 46 – 50, 65 – 68. (viz. následující kapitola) 114
46
6.2. Koncept kolektivního domu a rodinného domu Další významná teoretická stať Minimální byt a kolektivní dům
117
pochází z pera
Karla Teigeho. Tematice sociálního bydlení a nejmenšího bytu se Teige ve svém díle široce věnoval.
118
Na Teigeho novou knihu Nejmenší byt byla na stránkách Stavby zveřejněna
recenze O. Starého, který v ní napsal: „Nejmenší byt nejdůkladnější a nejucelenější kniha Karla Teigeho, jest beze sporu přínosem v naší chudé architektonické a sociologické literatuře. Má velmi širokou základnu podávajíc dialekticky sociologický rozbor bytové otázky, vývoje společnosti a jejich ţivotních forem, hospodářství i proměn architektonických v disposici i urbanismu. Nezabývá se jen nejmenším bytem pro existenční minimum, ale v širší souvislosti i vývojem bydlení.“ 119 Podle Starého je kniha nabita fakty, jeţ svědčí o velkém rozhledu autora. Čtenáři se však v textu mohou obtíţně orientovat. Otázka nejmenšího bytu se dostala do popředí moderní architektury. Podle slov K. Teigeho je však především nutno změnit společnost. Teige preferuje nové formy bydlení, které zatím odmítá i proletariát. Ve své knize burcuje veřejnost i architekty a propaguje myšlenku kolektivního bydlení. V závěru recenze O. Starý doporučuje knihu k přečtení kaţdému - architektovi, sociologovi i ekonomovi.120 Minimální byt se stal heslem architektonické avantgardy. Teige na stránkách Stavby analyzuje příčiny nejen stavu bydlení, ale celé společnosti. Bytová bída má mnoho příčin. Kromě velkých a častých přesunů obyvatelstva za prací, znamenajících velký nárůst počtu obyvatel měst,121 vidí jako hlavní důvod nárůst vrstev hospodářsky velice slabých. Skupina dělnictva a nezaměstnaných je zároveň skupinou ve společnosti nejpočetnější. Minimální mzda nemůţe v ţádném případě pokrýt náklady i na ten nejnuznější byt. Řešení bytové nouze můţe být podle Teigeho vedeno dvěma směry. Moderní architektura stojí před úkolem řešit problém minimálního obydlí čistě, laboratorně, tedy bez ohledu na finanční překáţky „…jako problém generální linie lidské potřeby, jako problém generálního plánu: jak bydlet. Standart bytu, vyhovující masám a typickým biologickým,
117
Teige, Karel. Minimální byt a kolektivní dům. Vyšla na pokračování. Stavba, roč. IX., s. 28 – 29, 46 – 50, 65 – 68. 118 Teige, Karel. Nejmenší byt. Esma, nakladatel Václav Petr, Praha 1932. Čtenářům této knihy byly doporučeny časopisy věnované moderní architektuře, otázce bydlení, bytové kultuře, nábytku a zařízení: Stavba, Stavitel, Ţijeme. 119 Starý, Oldřich. Karel Teige: Nejmenší byt. Stavba, 1933, roč. XI., s. 158. 120 Tamtéţ, s. 158 – 160. 121 Častá stěhovavost dělnictva byla důvodem, kdy vlastní rodinný dům by byl přítěţí.
47
sociálním a kulturním potřebám.“122 Standard je základním rysem nové architektury. Teige při určení standardu bytu definuje rozdíl v ţivotním stylu měšťanstva 19. století a dělnictva. Dosavadní způsoby bydlení v činţovních domech nemohou vyhovovat dělnictvu, jeţ změnilo zásadně způsob ţivota. Největší změnou je nové postavení ţeny ve společnosti. Ţena byla vyhnána z rodiny na trh práce, často se stala i ţivitelkou rodiny. Musí být tedy osvobozena od kuchyně, úklidu a od výchovy dětí. Tyto činnosti se musí stát věcí veřejnou a k tomu je třeba budovat novou strukturu bydlení, jeţ můţe naplnit emancipaci ţeny. „Ideální návrhy“ na moderní bydlení Teige formuluje slovy: „Nejmenší byt je třeba řešiti jako obytnou buňku pro dospělého jednotlivce; tyto buňky jest třeba seskupiti do velkých obytných úlů. Takovýto kolektivní dům se tedy přibliţně podobá dosavadním velikým hotelům, boarding-houseům, fletům, svobodárnám, coţ jsou různé varianty obydlí, …
123
Bydlení
hotelového typu společně s lidovými kuchyněmi, jídelnami, dětskými jeslemi a školkami mohou naplnit ideu bydlení moderních emancipovaných ţen. Individuální obytná buňka nebude ani jídelnou, ani pracovnou – to vše se bude odehrávat ve veřejných prostorách. Individuální prostor bude slouţit pouze pro spánek, odpočinek a citový ţivot. Úl takovýchto buněk bude doplněn kolektivním zařízením kuchyní, bufetů, čítáren a prádelen. Takovéto obrovské mnohopatrové kolektivní domy vytvoří obytné komplexy se zelenými plochami. Stavbami do výšky se odstraní nevýhoda zahradních měst, jakou je velká vzdálenost za prací a tím i přetíţená příměstská doprava. Tak se dospěje k zahradnímu městu, které je rozvinuto do výšky. Dospěje se k nové formaci: „k továrně na bydlení“. Druhý způsob řešení problému bytové nouze viděl Teige v oblasti sociální politiky. Pravé jádro bytové nouze podle něho tkví v oblasti hospodářské a sociální. Takovéto problémy se v oblasti podnikání nevyřeší. Byty pro existenční minimum by se nemohly rentovat, ani kdyby byly postaveny z nejlevnějšího materiálu a úplně bez komfortu. Zde musí pomoci prostředky veřejné nebo státní. A nezaměstnaným by měl být byt poskytován zdarma. Teige ve své stati posuzuje studie na kolektivní bydlení od Le Corbusiera. Le Corbusier poukazuje na otázky lékařské (vzduch, hluk, sluneční světlo), technické (topení, větrání), architektonické (jaký počet pater lze pokládat za výhodný, jak mají být dlouhé chodby, jakou plochu vymezit pro jednoho obyvatele). Nebere však v potaz sociální fenomén. Proto je jeho nazírání beze změny v sociální struktuře dle Teigeho nereálné.
122
Teige, Karel. Kongresy mezinárodní moderní architektury a otázka nejmenšího bytu. Stavba, 1930, roč. IX., č. 2, s. 29. 123 Teige, Karel. Minimální byt a kolektivní dům. Stavba, 1930, roč. IX., s. 48.
48
Stavbami do výšky se zabýval ve Stavbě článek 3. mezinárodní kongres moderní architektury v Bruselu,124 kde o programu kongresu podrobně a rozsáhle referoval opět Karel Teige.
125
Jádrem programu a diskusí bylo téma „Vysoké, střední či nízké obytné domy?“
Proběhla revize ustálených a snad i zastaralých názorů na výhodnost určitých vţitých stavebních útvarů, to jest domů nízkých a středních. Aktuální otázkou byl obytný mrakodrap. V diskusi vystoupili Le Corbusier, Walter Gropius, R. I. Neutra a další. 126 Kongres posléze přijal rezoluci, v níţ se konstatuje, ţe pro domy nízké a střední (4-5 pater) mají architekti uţ dostatek zkušeností. Vysoký dům je ale novou obytnou formou, která by mohla vyřešit problém minimálního bytu. Musí se ovšem teprve zkoumat jeho přínos, a tak prozatím není pokládán za útvar jedině správný a ţádoucí. Kongres doporučil další výzkum vysokého domu, i přes výskyt finančních a technických překáţek. 127 Na opačné straně spektra moţností bydlení oproti domu kolektivnímu stojí dům rodinný. Oldřich Starý v článku Individuelní a typový rodinný dům tuto variantu bydlení obhajuje. Říká, ţe rodinný dům jiţ v centru úsilí dnešních architektů není (kvůli sociálním problémům je větší pozornost věnována budování velkých obytných celků a řešení minimálního bytu), není však zcela odsunut, podle Starého je „nutno jen zkoumati jeho oprávnění sociální, hospodářské i důsledky urbanistické. To vedlo k tomu, ţe příkladné velké počiny, jako Mayův Frankfurt či Gropiův Dammerstock u Karlsruhe a nesčetně jiných, řeší řadové rodinné domy, jak jest jiţ dávno obvyklé v Anglii i v Holandsku. Dům s minimálním bytem nemůţe správně ani jinak býti pojímán.“128 Řadová výstavba nebyla v té době ještě příliš oblíbená a Oldřich Starý v článku vyzdvihuje její přednosti, jako jsou úspora pozemku i investic na výstavbu. Další úspory vzniknou při vyuţití typizace projektu. Ovšem vyřešit „dům-typ“ není tak jednoduché. Proto je zapotřebí mít více typů dle poţadavků obyvatel domu. Rodinný dům, ať jiţ jde o řadový či individuální zástavbu, prodělal v poslední době velký vývoj. O. Starý
124
Základy mezinárodní organizace architektonické avantgardy a levice byly poloţeny v létě roku 1928 ve Švýcarsku na prvním přípravném kongresu. Výsledkem bylo ustanovení výkonného výboru: CIRPAC = Comité International pour la Réalisation du Problème d Architecture Contemporaine. Druhý kongres se konal na podzim roku 1929 ve Frankfurtu nad Mohanem. Třetí kongres – listopad 1930. 125 Teige, Karel. 3. mezinárodní kongres moderní architektury v Bruselu. Stavba, 1931, roč. IX., s. 105 – 120. 126 Tamtéţ, s. 106. 127 Tamtéţ, s. 111. 128 Starý, Oldřich. Individuelní a typový rodinný dům. Stavba, 1931, roč. IX., č.8, s. 121.
49
zakončuje svůj příspěvek konstatováním, ţe rodinný dům můţe i dnes přinášet výhodné řešení hlavně při urbanizaci venkova, kde se kolektivní forma bydlení nehodí. 129 Ke statím o rodinných domech je vţdy přiřazena obrazová příloha domů a vil. V tomto článku je to například rodinný dům paní S. v Praze XIX., který autor projektoval. Z Brna jsou fotografie rodinného domu od Oskara Pořísky. V dalších číslech Stavby jsou vyobrazení vily v Brně na Kraví hoře od Jaroslava Grunta.130 /obr. 10/ Vily a rodinné domy v Brně jsou ve Stavbě zastoupeny v malé míře, coţ je celkem logické vzhledem k době krize, kdy byl v popředí stavitelského zájmu kolektivní dům. Na závěr této kapitoly je vhodné zmínit se o studii profesora Janáka z posledního čísla Stavby v námi sledovaném období. Jde o společnou práci školy architektury prof. Janáka na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Zveřejněna byla pod názvem Srovnávací studie mezi osídlením domky s přidělenou půdou a kolektivním bydlením. Podnětem k této studii byla aktuální otázka té doby, a tím bylo osídlování předměstí velkých měst. Úkolem bylo porovnat náklady malého domku existenčního minima, který byl vytyčen programem poslední doby jako „kladný sociální typ“, s typem kolektivního bydlení. Domky byly redukovány prostorově i konstruktivně. V zadání bylo řešit obydlí pro šest jedinců. Architekti upustili od všech ne nutně nezbytných částí domu, dům byl bez předsíně, bez sklepení, bez půdy; v kuchyni byly kumulovány i funkce lázně a praní. Obytný prostor zachoval umístění stolu a ţidlí, prostor pro spaní byl redukován, jen s nejnutnějším oddělením lůţek a místo skříní navrţeny police a věšáky. Splachovací záchod z hlediska moderního bydlení byl nutný. Dá se říci, ţe šlo formu nuzného bydlení. Nevýhodou se zdálo rozdělení pozemku na malé parcely. Pro porovnání byl vypracován projekt na stejné rozloze na principech kolektivního bydlení. Program byl pro stejný počet bytových jednotek po šesti jedincích. Nejvýhodnější se ukázala dispozice čtyřpodlaţní. Kaţdá bytová jednotka měla přirozené světlo ze dvou světových stran, obytný prostor bez kuchyně pro šest jedinců byl 4,35 x 7 m. Lázeň i wc byly společné pro jedno podlaţí. Bytové jednotky propojovala 2 m široká pavlač, zprostředkující slunění a pohled do přírody. Soukromé buňky doplňovala společná část situovaná v samostatném přízemním objektu; představovala ji čítárna, jídelna, kuchyně, prádelna, sušárna a ţehlírna. Malá část kolektivu měla být zaměstnána ve společné části například v jídelně a v prádelně. Výhodou 129 130
Tamtéţ, s. 121 - 124. Stavba, roč. VIII., s. 174.
50
byla velká zelená plocha pro hřiště a zahradu se zemědělským vyuţitím. Projekt byl vhodný tam, kde se vysoce cenila půda. Kolektivní dům měl poskytovat všechny přednosti moderního bydlení, ale jeho náklady byly 2,6 krát vyšší neţ u samostatných domků. Srovnávací studie měla objasnit ekonomické stránky obou způsobů bydlení a výsledky, i kdyţ ne naprosto přesné, ukazují, ţe: „Stavební náklady domku existenčního a konstruktivního minima jsou oproti kolektivnímu domu nepatrné. Jimi se vysvětluje, proč k této formě, ve vývoji současné kultury tak skličující, uchylují se vrstvy existenčně ohroţené. Umoţňuje jim ţivot a bydlení za daleko niţších podmínek, neţ ve velkých městských domech. Je také zřejmo, proč princip kolektivního domu, s hlediska ţivotní kultury tak kladný, nestává se obecnější formou. Jeho nákladnost je veliká.“ 131 132 Tento verdikt Pavla Janáka posouvá radikální sociální projekty počínaje Le Corbusierem přes Teigeho propracované teorie do oblasti science fiction. Ukázalo se, ţe myšlenky levného kolektivního bydlení se nedají realizovat, protoţe technické vymoţenosti i v té nejvíce redukované formě jsou pro nejchudší obyvatelstvo finančně nedostupné. Tam by musel přispět velkou finanční účastí stát. A to, jak víme, nebylo v době hospodářské krize absolutně moţné. 6.3. Vědecké studie o bydlení Architekt Jiří Kroha jako profesor na České vysoké škole technické v Brně se věnoval problematice bydlení rovněţ v rámci své pedagogické práce. Ve Stavbě je společně s jeho statí Věda a bydlení uveřejněna také práce Sociologický fragment bydlení, která byla uskutečněna ve spolupráci s Ústavem architektury vysoké školy technické. Kroha představuje problém bydlení jako souhrn procesů, který často bývá pro zjednodušení označen jako „bytová otázka“. Je to problém natolik sloţitý, ţe nutně přecházíme k dalším sloţkám a tím vzniká potřeba vědy o bydlení. Bytová politika se skládá z mnoha faktorů. Kroha je dělí na biologické, sociologické, technicko-ekonomické, hospodářské, politické, psychologické a genetické. Kaţdou z těchto sloţek pak jednotlivě analyzuje v samostatné části textu. Hospodářské příčiny souvisejí s postupující proletarizací společnosti, proto je třeba dle Krohy vědu o bydlení propojit s vědou o práci.
131
Janák, Pavel. Srovnávací studie mezi osídlením domky s přidělenou půdou a kolektivním bydlením. Stavba, 1935, roč. XII., s. 184. 132 Tamtéţ, s. 182 - 184.
51
Biologie bydlení vede k poznání procesů lidského organismu, ovlivněných prostředím, klimatem: „Biologie bydlení zachycuje člověka rodícího se a umírajícího a vyţívajícího se bytem. Sexuální provoz v rodině, jeho formy bytem vyvolané, vzrůst rodiny, ţivot dětí, těhotenství, nemoce, úmrtnost, hygiena, výţiva, odpočinek, práce, toť jsou z hlavních kapitol biologie bydlení.“133 O sociologii bydlení Kroha napsal: „Osvětluje byt jako součást prostoru sociálního děje, sloţitými faktory vytvořenou, pro určité účely, jedni praví, vytvořenou, jiní dokazují vyvlastněnou.“
134
Autor pohledem sociologie dává do vztahu formu bydlení s provozem
rodiny tvořící domácnost. Proto sleduje vývoj rodiny v bytě, zjišťuje příčiny rozkladu rodin měšťanských a proletářských, vytvářejících nový útvar rodinný. Objasňuje rozvrstvení společnosti s organizací bydlení. Z hlediska psychologie bydlení si autor všímá toho, ţe do bytu se člověk vrací unavený a vyčerpaný, hledá zde potřebný klid pro regeneraci sil. A protoţe základní úlohou bytu je člověku slouţit, měl by být při jeho zařizování kladen důraz na uklidnění psychických reakcí člověka. Psychologie souvisí úzce i s kulturními faktory: „Umění v bytě, vzdělání, politika a všechny formy toho, kniha, studium, obraz, socha, hudba, toť všechno jsouc dnes chápáno jen samoúčelně, individuálně, […] Aplikace psychologie bydlení vede nesporně k estetice bytu, ovšem s účinem značně odlišným od účinu estetiky idealistně pojímané.“ 135 Oblast ekonomie bydlení je celkem zpracovaná v zájmu typizace a standardizace stavební výroby. Ale je tu navíc ohled spotřeby, který je třeba propojit se sociologií. Technologie vysvětluje vztah materiálu, formy a účelu. Kromě výrobních vztahů, ozřejmuje Jiří Kroha také vliv materiálů na bydlícího člověka. Nejpropracovanější autorovou pasáţí je technika bydlení; architektura dosud měla základní úlohu, a tou je úloha bydlení. Technická forma v dobách historických i v dnešní době není samoúčelná, vţdy sledovala určitou funkci politicko - hopodářskou. Technika bytu se týká konstrukce, půdorysu, utváření prostoru, autor se vyjádřil slovy: „Dům jako technický ústroj, avšak nikoli jako v poslední době jen racionalisticky chybně vykládaný stroj na bydlení: bydlení se nevyrábí, bydlení je proces, který se dostavuje.“136 Z předcházejících slov je patrno, ţe ve třicátých letech měla největší význam sociologie bydlení, protoţe navázala na všechny ostatní sloţky. Profesor Jiří Kroha shrnul
133
Kroha, Jiří. Věda a bydlení. Stavba, roč. XI., s. 185. Tamtéţ. 135 Tamtéţ, s. 187. 136 Tamtéţ, s. 188. 134
52
v závěru článku význam vědy o bydlení v poznatku, ţe je třeba všechny dosavadní výsledky vyuţít pro účinné vyuţití sociální. 137 6.4. Reference o brněnských realizacích Podrobných referencí o brněnských realizovaných projektech není ve Stavbě mnoho. Spíše neţ textový materiál o Brně zde nalezneme teoretické stati, které doprovázejí fotodokumentace domů z nejrůznějších míst Československa i z ciziny. Přesto některé významné brněnské projekty ve Stavbě nalezneme. Čtenáři jsou seznámeni s projektem Jana Víška Husův sbor církve československé, nacházejícím se v ulici Botanické. Projekt vyšel z veřejné soutěţe na jaře 1927. Stavba začala aţ na jaře roku 1929 a na podzim téhoţ roku byla předána do uţívání. Je to jedna z prvních poválečných sakrálních staveb v Brně. Víšek byl přesvědčivým zastáncem purismu v Brně. V projektu Husova sboru zjednodušil formální prostředky na minimum, kompozici vytvořil skládáním jednoduchých kubusů. Stavba je doplněna štíhlou věţí, která však v původním projektu nebyla.138 /obr. 12/ Ve XII. ročníku Stavby byla věnována pozornost dalšímu Víškově projektu, a to sanatoriu MUDr. V. Šilhana a MUDr. R. Fišerové-Šilhanové na Veveří ulici. Při výstavbě byly brány v úvahu úsporné zřetele, aby ústav mohl být skutečně lidovým. Budova měla betonovou konstrukci a cihelné zdivo. Stavbu provedla firma Ing K. Hruban a Ing. A. Macík. Stavba referuje o účelu budovy k léčebným porodnickým a gynekologickým účelům. Uliční strana budovy je obrácena na sever; zde jsou umístěny operační sály, schodiště a výtah. V zahradním traktu, obráceném na jih, jsou pokoje pacientek. Technické zázemí je v suterénu, v půdním patře jsou pokoje personálu, prádelna a sušárna. Reference doprovází obrazová příloha. 139 /obr. 17/ Další významnou brněnskou funkcionalistickou stavbu najdeme v XI. ročníku; představeny jsou zde městské lázně v Brně - Zábrdovicích. Potřeba očistných lázní vznikla z faktu, ţe pouhých 28 % brněnských bytů mělo koupelnu. Proto městská rada rozhodla o vybudování okrskových lázní. V roce 1929 byla vypsána soutěţ, ve které získal první cenu návrh Bohuslava Fuchse. Lázně byly otevřeny v létě 1932. Lázně mají dvě samostatné části - zimní a letní. Zimní lázně mají rámovou kostru budovy ze ţelezobetonu, výplňové zdivo je z dutých cihel a betonu. Okna i zárubně jsou
137
Kroha, Jiří. Věda a bydlení. Stavba, roč. XI., s. 184 – 188. Husův sbor v Brně. Stavba, 1930, roč. IX., s. 63 – 64. 139 Sanatorium MUDr. V. Šilhana a MUDr. R. Fišerové-Šilhanové v Brně. Stavba, 1934, roč. XII., s. 20. 138
53
ţelezné. V budově jsou začleněny lázně parní, vanové i sprchy, rozdělené do jednotlivých podlaţí, vybavených vţdy šatnami a čekárnami. Parní lázně mají prostornou lehárnu k relaxaci a masáţní stoly. Čekárna v prvním patře je s rozhlasem a se sluţbami holiče. Budova má moderní systém vytápění a větrání. Středem letních lázní je bazén o rozměrech 50 krát 50 metrů, rozdělený na část pro plavce a pro neplavce. Bazén je doplněn věţí pro skoky, hloubka bazénu je maximálně tři metry. Součástí areálu je menší bazén pro výuku plavání. Bazény mají vlastní čističku, která pak přefiltrovanou vodu vrací zpět. Šatny tvoří dvorní křídlo budovy s rovnou střechou, která se dá vyuţívat pro slunění. Volné prostory jsou upraveny pro odpočinek a jako hřiště. Celkový náklad na stavbu činil sedm a půl milionu korun. 140 Další brněnská realizace architektury zveřejněná ve Stavbě patří do kategorie drobnějších staveb, jde o tramvajovou stanici od Oskara Pořísky. Poříska patřil spolu s Víškem k zastáncům purismu v Brně. Jeho ranou prací byla trojice čekáren pouliční dráhy, z nichţ se dochovala jediná na Údolní ulici. Z dvacátých let pochází také budovy pošty a mateřské školy v Ţabovřeskách a městská ubytovací kancelář. 141 6.5. Soutěže a urbanizační plány 6.5.1. Zastavění Kraví hory Redakce Stavby se také vyjadřuje k soutěţi na zastavění Kraví hory v Brně, kde měla vzniknout lékařská a přírodovědecká fakulta. Tato lokalita byla odkoupena městem. Jedná se o území s prudce svaţitým terénem, které vystupuje nad reliéf města. Jiţní svah je vhodný pro záměr lékařského zařízení; přírodovědecká fakulta by plynule navázala na objekty české techniky při Akademickém náměstí. /obr. 15/ Návrh projektu musel řešit otázku terénu a dopravní a zpřístupňovací komunikace. Pro lékařskou fakultu se nabízí výhodnější spojení z Babákova náměstí, neţ z náměstí Konečného či z Tábora. V zásadě se mělo rozhodnout, zda bude lepší dispozice souvislého komplexu budov nebo pavilonové výstavby, která je však vhodnější pro výstavbu v etapách s časovým odstupem. 142 Na soutěţ na zastavění Kraví hory okamţitě reagoval Bohumír Kozák článkem: Má býti Kraví hora jako staveniště klinik zavrţena či nikoliv? A uvedl ho: „Rozsáhlá a pracná 140
Stavba, 1933, roč. XI., s. 20 - 22. Stavba, 1930, roč. VIII., s. 173. 142 K soutěţi na zastavění Kraví hory v Brně. Stavba, 1933, roč. XI., č. 6., s. 81 – 82. 141
54
soutěţ na zastavění Kraví hory v Brně prošla, byla jurována, ceny přičteny. Soutěţ měla dáti podklad k početí stavby některých klinických budov, jichţ naléhavá nezbytnost je uznávána nejen lékařskou fakultou brněnskou, ale i veřejností.“143 Soutěţ byla naplněna. Vládní rada Ing. B. Šel zveřejnil studii, podle níţ se ale Kraví hora k této stavbě nehodí. Ve své studii rozvádí argumenty, které mají dokázat vhodnost jiné parcely, na které by stát ušetřil mnoho milionů. Argumenty vypočítávají příliš příkrý terén, skalnaté podloţí, nutnost vybudování komunikací a kanalizace a v neposlední řadě i důvod estetický. Komplex moderních budov by prý zohyzdil panorama města Brna. Takový postoj Bohumír Kozák kritizuje: „Tento názor asi najde odpůrce, myslím, ţe dal-li středověk Brnu za značku Petrov, absolutní monarchie Špilberk, ţe universitní a léčebné město by bylo novou korunou, jeţ by dobře vyjádřila snaţení současnosti a věru by slouţila hlavnímu městu Moravy ke cti.“144 B. Kozák dále podrobně analyzuje všechna fakta pro a proti stavbě na Kraví hoře a zakončuje pochmurnou rozvahu: „Obávám se, ţe vyhověti návrhům p. vládního rady Ing. Šela znamená prakticky takřka znemoţniti stavbu klinik pro tuto generaci vůbec.“ 145 146 6.5.2. Dopravně-komunikační plán Ve XII. ročníku Stavby se dr. A. Mikuškovic článkem K soutěţi na dopravněkomunikační plán a získání námětů pro hospodářský plán města Brna vyjadřuje ke změně v centru Brna. Veřejnost je v textu informována o plánovité úpravě v ČSR, kterou reprezentují dvě soutěţe – praţská a brněnská. Brněnský projekt je zde hodnocen jako značně pokročilejší neţ praţský, protoţe se snaţí jít více do hloubky daného problému. Plán má vyřešit, jak se bude rozvíjet stavební vývoj Brna v nejbliţší době. Přiznává nedostatky a nesoulad s ţelezničním řešením soutěţe z roku 1927 a reaguje na změnu situace; plán v roce 1927 byl vypracován v období konjunktury a v dnešní krizové době je v původní verzi neuskutečnitelný. V novém projektu byla u nás poprvé uskutečněna ukázka tzv. produktivního regionálního plánu, coţ znamenalo oţivení regionálního hospodářství jihomoravského regionu na podkladu zemědělském, ale bylo přihlédnuto i k otázce rekreace, lázeňství, bydlení a práce a hustoty obyvatelstva. Brno bude tvořit distribuční funkci celého regionu a tím se opět po krizi obnoví hospodářská prosperita, jak plán komentuje autor. 143
Kozák, Boh. Má býti Kraví hora jako staveniště klinik zavrţena či nikoliv? Stavba, 1933, roč. XI., č .6, s. 84. Tamtéţ, s. 84. 145 Tamtéţ, s. 87. 146 Tamtéţ, s. 84 – 87. 144
55
Mikuškovic o plánu napsal: „Prakticky patrně nejcennějšího výsledku docíleno v oţehavé a pro další plánování města skutečně aktuelní otázce ţelezniční, jejíţ analysa je vysoké úrovně. Lze říci, ţe soutěţ byla definitivně rozřešena, vyjasněn poměr ţeleznice a města, posice budoucích nádraţí, jejich systém i realisační postup.“147 Přestoţe soutěţ byla obeslána pouze devíti projekty, hodnotí ji autor článku jako přínosnou a příkladnou pro plánovitý rozvoj města. První cena udělena nebyla. Druhé místo získal projekt B. Fuchse, J. Kumpošta a F. Sklenáře za zvlášť cenné náměty v řešení ţelezničním a pro hospodářský plán města v regionálním rámci. Dvě třetí místa byla udělena projektu profesora Krohy s Ing. Mazačem za náměty pro regionální řešení a nové myšlenky k ţelezničnímu řešení a projektu M. Kopřivy s Ing. B. Mrázem za podrobné propracování ţelezničního plánu a vyznačení etap pro jeho uskutečňování. 148 Alois Mikuškovic se k tomuto tématu ve Stavbě ještě jednou podrobněji vrátil. Seznamuje čtenáře s obsáhlým projektem trojice autorů Fuchs, Kumpošt a Sklenář, který odpověděl
na
zadání
řešit
dopravně-komunikační
plán
v souvislosti
města
Brna
s hospodářskou oblastí a dodal tím náměty ke zvýšení aktivity a ke zdolání hospodářské krize. Plán je základem pro další úsilí vybudovat komunikační systém: „[…] ve svých základních tratích je součástí zde řešené celostátní soustavy autostrád. Projekt navazuje na síť mezinárodních spojů a navrhuje zejména dokonalé spojení Z-V republiky dvěma magistrálami od Chebu do Košic a odtud jednou větví do Rumunska. Transversální spojení přes Moravu vede: Bohumín - Zlín - Hodonín k Vídni. Brno je dobře připojeno na tuto síť […].“149 Jak je patrné z těchto tras, plán brněnských autorů měl nadregionální ambice. Škoda jen, ţe nebyl za první republiky realizován. 150 Také Emanuel Hruška vyjádřil svůj posudek k dané problematice v textu K ţelezničnímu řešení města Brna. Píše, ţe nejlepší řešení ţelezničářské i z hlediska urbanistického můţe narazit na organizaci městské dopravy. O návrhu přijatém k provedení prohlásil, ţe: „[…] velmi správně opouští fantastické řešení z r. 1927, kde se osobní nádraţí překládalo o 600 m dále od města.“151 Osobní nádraţí by se mělo podle něho ponechat přibliţně ve stejném místě, jen s korekturou kolejiště (důvodem jsou příliš krátké peróny) a přeloţením přijímací budovy. Tím se otevře větší prostor pro městskou dopravu. /obr. 19/
147
Mikuškovic, Alois. K soutěţi na dopravně-komunikační plán a získání námětů pro hospodářský plán města Brna. Stavba, 1934, roč. XII., s. 15. 148 Tamtéţ, s. 15 – 16. 149 Mikuškovic, Alois. Rekultivační plán jihomoravské hospodářské základny. Stavba, 1934, roč. XII., s. 72. 150 Tamtéţ, s. 70 – 73. 151 Hruška, Emanuel. K ţelezničnímu řešení města Brna. Stavba, 1935, roč. XII., s. 110.
56
V nově navrhované úpravě prostoru před nádraţím chtěli autoři návrhu změnit charakter městského systému z průjezdného nádraţí na hlavový a celý prostor otočit o 90˚. Toto řešení vyhovuje v celkovém pojetí, ale způsobuje problémy v rozuzlení městské dopravní struktury, proto: „Máme oprávněné obavy, ţe státní ţelezniční správa ani tento jí předkládaný projekt nebude povaţovat za definitivní, neboť docílené provozní zlepšení je spojeno stále ještě s neobyčejně vysokými náklady, jeţ ţelezniční erár nebude chtít uhradit.“152 Hned na následující stránce Stavby se Bohuslav Fuchs rozepisuje o postupech a metodách stavebních plánů. Textem Stavební plán a jeho realisace objasňuje Fuchs, jak probíhá sloţitý a zdlouhavý proces takového náročného projektu. Od myšlenky plánu přes výzkum nových moţností aţ po finální podobu, která musí brát v úvahu také stavební předpisy. Zde si Fuchs stěţuje, ţe naše stavební předpisy pocházejí ještě z konce 19. století. Podle Fuchse je budoucnost stavitelství v nosné konstrukci, která můţe být dřevěná (pro přízemní stavby), betonová (pro střední stavby do 8 pater) nebo ocelová (pro výškové budovy). U nás je nejoblíbenější betonová kostra.153 Fuchs dále uvádí a podporuje to i svými zkušenostmi z praxe, ţe čím je projekt důkladněji propracován, tím kratší dobu pak trvá montáţ stavby. K otázce zprůmyslnění stavebnictví píše: „Vývoj stavební techniky zůstal velmi pozadu za ostatním technickým pokrokem. Stavební nauka se přednáší dle předpisů z minulého století.“ Po překonání zastaralých předpisů podle Fuchse stavební technika dojde k přesnosti a k dokonalosti: „Na konec musím rád konstatovati, ţe zlínské stavitelství provedlo kus pionýrské práce a dalo podnět k začátkům industrialisace stavebnictví.“ 154 V rubrice Knihy připomíná velkorysý brněnský počin v oblasti plánování ještě jednou Oldřich Starý, a sice recenzí na novou knihu Cesta k hospodářské obrodě: „Krásně vypravenou publikací překvapili agilní brněnští architekti Bohuslav Fuchs a Jindřich Kumpošt. Publikovali našim čtenářům jiţ známý z 5. čísla hospodářský výzkum jihomoravské oblasti […]“. O. Starý si cení bystré analýzy autorů a vyzdvihuje její význam hlavně v tom, ţe i přes některé nedostatky ukázala metody plánování, snaţila se povzbudit hospodářství
152
Tamtéţ, s. 110. I kdyţ v Americe je 80 % rodinných domů dřevěných, naše předpisy to nedovolují. Ocelová kostra se rozšířila dosud v Americe, v Anglii a v poslední době i v Německu. Zásluhou progresívního ţelezářského průmyslu v Německu se ocelové konstrukce dostávají do popředí. 154 Fuchs, Bohuslav. Stavební plán a jeho realisace. Stavba, 1935, roč. XII., s. 111. 153
57
Brněnska a probudila zájem o regionální plánování. Pojali dopravu v širším kontextu regionu a přiloţili i dopravní plány střední Evropy.155 V posledním sledovaném ročníku Stavby v rubrice Soutěţe je krátká zpráva, avšak se silnou vypovídací hodnotou: „Ilustrací dnešních poměrů architektů jest, ţe poprvé za všechna léta časopisu nemůţeme referovat o soutěţích. Není jich.“156 6.6. Nové vlivy v plánech škol Pod tímto názvem referuje ve svém obsáhlém článku Vladimír Stříbrný o stavbách škol. Píše o tom, jak v moderní demokratické společnosti vzrostly poţadavky na školní budovy. Poţadavky zde rozděluje na tři skupiny, a sice: pedagogické, hygienické a poţadavky účelnosti a úspory v provozu i nákladech. Moderní konstrukce s maximálním osvětlením a s dalšími moţnostmi, jeţ skýtá moderní technika, jsou někdy v protikladu ke sloţce úspornosti. Přirozené osvětlení a větrání vyţaduje nové rozměry, umístění a konstrukce oken. Stříbrný píše, ţe rozličné moţnosti provedení oken jsou stále ve stadiu experimentování. Popisuje zde podrobně různé školní budovy postavené v poslední době v Evropě a srovnává jejich výhody a nevýhody. Dalším prvkem rozboru škol je vnitřní zařízení, především šatny a wc, a jejich nové dispoziční začlenění do budovy, o kterém autor napsal: „Po vyřazení věšáků na šaty z učeben bylo vyzkoušeno několik způsobů v situování šaten. Šatny, včleněné jako samostatné místnosti mezi učebny, vedle nevýhod provozních zabírají a zmenšují frontu osvětlením výhodnou pro učebny. Situování šaten v chodbách vede ku rozšíření chodeb a zvětšení nákladu, nehledě ke stejným nevýhodám provozním.“157 Jak je patrné z citátu, architekti celé Evropy se zabývají potřebou správně řešené školní budovy pro zdraví ţáků. Hygienické podmínky musí splnit správné umístění šaten. „Nejvýhodnější jsou šatny centrální, umístěné v přízemí nebo souterainu, kde dostatek volné plochy. Zkoncentrované odkládání plášťů a výměna obuvi zaručuje nejsnáze maximální čistotu školní budovy…“ 158 Jak je vidět, je obtíţné skloubit poţadavky hygienické s finanční dostupností stavby. Dalším novým poţadavkem ve vzdělávání ţáků je důraz na tělesnou výchovu. To má také vliv na stavbu školní budovy. Je třeba do ní začlenit tělocvičny a vybudovat dostupná venkovní cvičiště. 155
Tamtéţ, s. 111. Soutěţe. Stavba, 1934, roč. XII., s. 48. 157 Stříbrný, Vladimír. Nové vlivy ve stavbě škol Stavba, 1931, roč. IX., č.9, s. 145. 158 Tamtéţ, s. 145. 156
58
V celkové koncepci škol se vytvořily dva směry. Jedním z nich je „poţadavek tříd na volném vzduchu“, který je náročný na velkou plochu, a proto se nehodí do center měst. U nás nebyla tato koncepce dosud vyuţita. Druhý směr šetří hlavně na komunikacích horizontálních, pouţívá vícepatrové řešení stavby. Vzniká systém hallový či bezchodbový. Vícepatrové budovy jsou vhodné do městské zástavby. „Tyto nové pokusy a směry ve výstavbě škol snaţí se přetvořiti stavbou školu v duchu moderních zásad pedagogických a hygienických, a vybudovati ji tak, aby vyhovovala plně svému účelu. Architekt i učitel se setkávají při společném díle pro blaho příští generace.“159 Celý text doplňuje mnoţství plánků a fotografií různých typů škol. 160 Z Brna jsou zde uvedeny mateřská škola Oskara Pořísky a škola Mojmíra Kyselky na Zemědělské ulici v Černých Polích. 6.7. Brněnské výstaviště a jeho aktivity Brněnské výstaviště hostilo významnou architektonickou akci konanou na podzim roku 1933. Měsíčník Stavba přinesl v článku Výstava stavebnictví a bydlení v Brně 1933 informace o pracovním výboru, o sloţkách výstavy a zhodnotil úsilí, které bylo vynaloţeno na přípravu této akce. Stavba přinesla několik referátů od různých autorů. Referát Antonína Heythuma se věnoval způsobům instalace. Autor popisuje vyuţití rozdílných materiálů v jednotlivých sektorech pavilonu. Zdůrazňuje vyuţití diagramů, které zachycují fakta stavebního vývoje Brna. Zdařilou brněnskou expozici zhotovil architekt Zdeněk Rossmann. Heythum hodnotí sekce ostatních měst: „Vedle těchto brněnských exposic se ovšem po stránce exposiční méně uplatnil materiál druhých měst, který nebyl tak výtvarně připraven.“
161
Instalaci plánů a fotografií staveb brněnských architektů vytvořil architekt
Rozehnal. Instalaci Bedřicha Rozehnala ocenil ve svém příspěvku také O. Starý Emanuel Hruška ve svém projevu hodnotí význam urbanismu měst, srovnává plánování dříve a dnes, v době hospodářské krize. Autor míní: „Byl-li dříve regulační plán neţivotným ornamentem, prací výtvarnou, stává se dnes naopak pseudo-vědecky-utopistickým elaborátem bez moţnosti realisace, tedy vědou pro vědu.“
162
Kladně Hruška hodnotí
vědeckou studii struktury kraje, která zachycuje optimální místa s vhodnými podmínkami pro budování léčebných zařízení. Taková studie se podle něho určitě v budoucí praxi vyuţije.
159
Tamtéţ, s. 147. Tamtéţ, s. 141 – 165. 161 Více autorů. Výstava stavebnictví a bydlení v Brně 1933. Stavba, 1933, roč. XI., s.131. 162 Tamtéţ. 160
59
Podobnou studii věnující se plánování a zejména dopravě má také Brno. Zařadit by se sem mohla se svými plány také Olomouc a práce školy profesora Krohy a Janáka. Ovšem města Ţilinu, Prostějov a Hodonín zařadil E. Hruška v oblasti plánování mezi neúspěšná. Příspěvek Bohumíra Kozáka Samospráva na výstavě vyzdvihuje kvalitu i mnoţství materiálu o Brně. Nezapomíná ale ani na ostatní expozice, jeţ hodnotí následovně: „Také Zlín má pozoruhodnou exposici. Ostatní města: Praha, Bratislava, Mor. Ostrava, Olomouc, Prostějov, Ţilina, Znojmo, Hodonín, Luhačovice vystavují statistiky a svoje regulační plány, ale v celku – přirozeně – dominuje Brno. Jsou tu vkusně vypravené diagramy a tabulky, upozorňující názorně na činnost městské stavební politiky a městských úřadů technických.“163 Bohumír Kozák za tabulkami plných čísel nevidí jen strohou řeč statistiky, ale cení si její vypovídací hodnoty. Z čísel lze vyčíst nárůst a pokles stavebních činností v Brně v souvislosti s hospodářskou krizí. Činnost stavebníků má opoţděný průběh za stavem hospodářství, coţ je zajímavé zjištění. Exponáty obecních staveb sociálních i uţitkových, zvláště pak škol, se podle Kozáka honosí úrovní v Praze nedostiţenou. Oldřich Starý uvedl svůj referát o výstavě přehledem aktivit architektury v Československu, zejména zastoupení Moravy zde bylo silné. Hodně realizovaných staveb z Čech tu ovšem O. Starý postrádal; tato skutečnost dala vyniknout početní převaze moderních počinů v Brně. Celkově O. Starý ve svém příspěvku velmi obšírně komentoval snad všechny představené exponáty a jejich autory. „Nelze však toliko hodnotit jednotlivá díla, z nichţ mnohé má vysokou úroveň, ale zejména a hlavně ono společné a cílevědomé úsilí, kterým se poštěstilo v poměrně krátké době realisovati tolik moderních staveb, ţe u nás se stěţí najde obdoba, i uskutečnit nabádavou výstavu a připoutat k ní tak velký zájem,“
164
jak napsal O. Starý. Chválil dále úzký kontakt
města a architektů: „Sluší se ocenit v tomto směru činnost a podporu ředitele stavebních úřadů Ing. Zikmunda, architektů J. Kumpošta, B. Fuchse, J. Víška, J. Grunta, J. Vaňka, A. Wiesnera, Dra Václavka, Černíka, dra Markalouse a mnohých jejich spolupracovníků, kteří po léta se namáhali tuto příznivou atmosféru vytvořit.“165 Oldřich Starý dále vyjmenovává celou plejádu brněnských architektů a jejich děl. Jmenujme alespoň několik příkladů ve stavbě škol: dispozičně vtipné řešení „Vesny“ od Bohuslava Fuchse a Josefa Poláška, školu v Černých Polích od Mojmíra Kyselky. Další skupinu úsporných staveb tvoří obytné domy od J. Kumpošta, Josefa Poláška a A. Liebschera. 163
Tamtéţ, s. 132. Tamtéţ, s. 133. 165 Tamtéţ, s. 133. 164
60
Dále uvádí dvoje lázně od B. Fuchse, starší u výstaviště, novější v Zábrdovicích s výborně řešenou dispozicí a vtipem. Nebudeme zde vyjmenovávat všechna Fuchsova díla, některá ani na výstavě nebyla zastoupena. O. Starý o jeho tvorbě napsal: „Stavební činnost B. Fuchse jest velmi obsáhlá a nutno mu přiznati, ţe při tak velké produkci jeho práce ani nezbanálněly, ani neztratily vtip. Propagoval prakticky, svým dílem, nové stavební myšlenky, snaţil se o technickou vyspělost své práce a o Brno se zaslouţil i svou regulací města.“ 166 Fuchsův spolupracovník J. Kumpošt je zde jmenován v souvislosti s pozoruhodným dílem, jímţ jsou řadové obytné domy v Brně. Také Josef Polášek vedle školních budov vytvořil malobytové domy. O těchto tvůrcích referoval O. Starý: „Tato trojice architektů: B. Fuchs, J. Polášek, J. Kumpošt, má největší počet realisovaných staveb v Brně, souběţné úrovně architektonické se solidní konstruktivní basí. Výtvarně nový výraz byl impulsem jejich práce. Estetickou úrovní se s touto skupinou vyrovnává, technickými a ekonomickými hledisky však rozlišuje početná skupina architektů, většinou techniků, kteří mají rovnocenné zásluhy o propagaci a uplatnění nových zásad v architektuře: Jan Víšek, Jaroslav Grunt, Emil Králík, Mojmír Kyselka, Oskar Pořízka, J. Kranz, B. Rozehnal a jiní.“ 167 Referát O. Starého je obšírným podrobným výkladem brněnské architektury a mohl by slouţit jako studijní materiál. Nelze v tomto pojednání podrobně popisovat všechny architekty a jejich dílo. Ale ještě bychom měli zmínit zástupce německých brněnských architektů, z nichţ nejvýraznější osobností byl A. Wiesner. Jeho práce se poněkud odlišuje od racionalistických tendencí doby; projevuje se u něj určitý romantismus a inspirace Loosovým obdivem k materiálu. Na výstavě byly následující ukázky jeho tvorby: brněnské krematorium, palác Morava, kavárna Esplanade, kino Kapitol a vily včetně interiérů. Z komentovaných materiálů si můţeme utvořit závěry o kvalitě brněnské expozice, která, jak je vidět, vynikala jak v počtu vystavených projektů i realizovaných staveb, tak také kvalitou a nápaditostí při instalování. Coţ je, jak článek informoval, zásluha z velké části města Brna, které podporovalo architektonické podhoubí v jeho aktivitách. Z moravských měst byla zajímavá expozice Zlína, Čechy a Slovensko měly na výstavě poněkud slabší zastoupení. 168 Na výstavu navázal článek informující o sjezdu architektů-projektantů konaný 15. -16. září 1933 u příleţitosti výstavy. Sjezd se konal za četné účasti architektů nejen brněnských,
166
Tamtéţ, s. 133. Tamtéţ, s. 134. 168 Tamtéţ, s. 131 – 134. 167
61
ale i z Prahy, Čech a Slovenska. Předneseno zde bylo devět referátů s diskusními příspěvky. Výtahy referátů zveřejnila Stavba v dalších číslech. Účastníci sjezdu vyslechli referáty o aktuální situaci v architektuře a o vlivu hospodářské krize na rozsah stavební činnosti. Projevy se dotkly i zaměstnanosti architektůprojektantů. V rezoluci se všichni zúčastnění shodli na vytvoření jednotné celostátní organizace kvalifikovaných architektů, která by plánovitě působila při nápravě nynějších nedostatků a přihlíţela přitom jak k sociálním potřebám veřejnosti, tak i k zájmům architektů. Sjezd delegátů a členů se shodl na potřebě jednoho ústředí, které bude projednávat a hájit společné zájmy. 169 6.8. Dobrodružství nábytku „Má-li býti plán moderního domu skutečně přetvořen, jest potřebí rozřešiti si jasně otázku nábytku. Zde jest gordický uzel, který jest třeba rozetnouti, jinak kaţdá moderní myšlenka jest neplodná.“
170
Těmito slovy Le Corbusier začal svou úvahu o bytové kultuře
s názvem Dobrodruţství nábytku. Zamýšlí se v ní nad podobou našich příbytků, plných různých zbytečností, na které jsme si prostě zvykli. Ale naše byty zaostávají za dobou: „Nová doba nastala, nový duch! Chvíle je příhodná. Vyčisťme svůj dům a v této prázdnotě vytvořme něco nového, naplněného novým duchem.“171 Takto radikálně, jak bylo autorovým zvykem, burcuje ke změně. Autor chválí ţeny, jak dokázaly udrţet krok s dobou a reformavaly svůj oděv. Aby ţena udrţela ţivotní rytmus, aby mohla naplno vyuţívat techniky a moţností vydobytých emancipací „ustřihla si vlasy, sukně a rukávy“. Tak to udělejme také se svými příbytky. Le Corbusier si klade otázku, co je vlastně nábytek? Je to přece prostředek k dobrému bydlení, proto „ […] má odpovídati kaţdodenním, konstantním a pravidelným funkcím.“172 Potřeby kaţdého člověka se stále opakují, dají se tudíţ snadno nalézt průměrné hodnoty pro předměty, které nám slouţí, a s vyuţitím moderních materiálů, jako je ocelová trubka, ohýbaný plech, uskutečnit změny. Le Corbusier definuje: „Standardní funkce, potřeby, předměty i rozměry. Otázka standardu učinila jiţ velké pokroky. Jest stará jako svět, a vytvořila konečný tavr v kaţdé civilisaci. Zmatené XIX. století jiţ minulo.“ 173
169
Sjezd architektů projektantů v Brně 15. -16. září 1933. Stavba, 1933, roč. XI., s. 135. Le Corbusier. Dobrodruţství nábytku. Stavba, 1931, roč. IX., č. 12, s. 189. 171 Tamtéţ. 172 Tamtéţ, s. 190. 173 Tamtéţ, s. 190. 170
62
Otázka standardu velmi pokročila zvláště v oblasti kancelářského nábytku. Tam se průmyslová výroby ujala nejdříve. Kdyţ se však pracující člověk vrátí domů, najde tam staré „harampádí“, které nemůţe naplnit pocit dobrého uspokojení z bydlení. Jak si uspořádat byt: „Podívejme se na rozestavení nábytku a řez tradicionelní světnice. Velká normandská skříň, stylová komoda dovolí jen velmi špatné a nevhodné upořádání. Jejich pouţití znamená ztrátu času a zaplnění místnosti.“ 174 Těţký masívní rukodělný nábytek působil dobře na zámcích a v rozlehlých sídlech, ale nehodí se do moderního bytu, kde je potřeba důmyslné uspořádání pro úsporu místa. Předměty, které mají pouze estetickou funkci, nazývá autor parazity. Z úsporných důvodů je třeba stanovit standardní rozměry skříní, stolů, sedadel, postelí, aby se mohl standard uvést i do plánování půdorysů bytů. Le Corbusier se otázkou stanovení standardů v nábytku zabýval jiţ při přípravě pavilonu Esprit nouveau na výstavu v roce 1925, coţ tenkrát nebylo oceněno dobře. Ale po pár letech došla Charlotte Perriaud ke stejným rozměrům. Cestou standardizace by se usnadnilo zařizování: „Představte si nový byt: kaţdý kus nábytku jest zredukován na postačitelné minimum; osvětlení jest dokonalé (okna jsou po celé délce stěny neb celé skleněné stěny). Tvar vyhovuje určení.“175 Svými revolučními myšlenkami Le Corbusier změnil přístup k bydlení… svou úvahu o dobrodruţství nábytku zakončuje: „Děje se převrat. Zmizela prestyţ nábytku a jest nahraţena novým slovem: domácí zařízení.“176 Le Corbusierovu úvahu o nábytku doprovázejí ilustrace lehkého nábytku z ocelové trubky firmy Thonet od předních designérů. Kromě samotného Le Corbusiera je zde uveden P. Jeanneret, Ch. Periaud, André Lurçat, Ladislav Ţák a R. Coquery. 177 Stejnou problematiku řeší také Jiří Voţenílek v textu Variabilita vnitřního zařízení. Posuzuje stupeň variability vnitřního zařízení v souvislosti s historickým vývojem bydlení. V historické architektuře se objevují konstrukce proměnlivého nábytku, které se v zásadě pouţívají dodnes; byly to například posuvné dělení skříní, nůţkové sklopné stoličky, roztaţitelné stolní desky, empírové sekretáře se sklopnou psací deskou. Rozdílnost byla ve skladebném postupu: „Přitom však volné sestavování nábytku podle funkčních potřeb bylo
174
Tamtéţ, s. 190. Tamtéţ, s. 191. 176 Tamtéţ, s. 192. 177 Tamtéţ, s. 189 – 192. 175
63
omezeno formální jednotou, která spojovala nábytkovou soupravu pro stejnou prostorovou funkci (loţnice, jídelny atd.) ve slohový celek.“178 Reprezentativní poslání formy bylo narušeno teprve při konfrontaci s průmyslovými předměty: „Této destruktivní úloze byly věnovány pamflety A. Loose, třebaţe ještě jejich útoky byly vedeny ve jménu dobrého řemesla a poţadovaly od řemeslné výroby funkční dokonalost a tvarové vlastnosti masových výrobků.“179 Rozvíjí se ryze funkční zřetele a tím narůstá potřeba variability prostoru. Vnitřní zařízení je úzce spjato s funkcí prostoru a můţe dokonce určovat prostorové hranice, například skříně pouţité jako příčky. „Cílem je montáţní nábytek, který lze skládat z normalizovaných prvků v největší počet funkčních celků.“ 180 V oboru minimálního obydlí jsou jiné tendence variability nábytku. Minimální plocha bytu kumuluje více funkcí a tomu je potřeba přizpůsobit vnitřní zařízení. Nutným předpokladem pro oba směry je průmyslová výroba. Nábytek musí být lehký, přenosný a co nejskladnější. Odlehčení umoţňují nové materiály – překliţky, kovový nábytek. Průmyslově vyráběný nábytek, jako jsou Thonetovy ţidle, kancelářský a nemocniční nábytek, se hromadně rozšířil v kolektivních zařízeních. Neproniká však stále do vybavení domácností. Nejniţší vrstvy totiţ postrádají kupní sílu a burţoazie se stále nevzdala svého reprezentačního poslání. 181
178
Voţenílek, Jiří. Variabilita vnitřního zařízení. Stavba, 1931, roč. IX., s. 181. Tamtéţ, s. 181. 180 Tamtéţ, s. 181. 181 Tamtéţ, s. 181 – 183. 179
64
7. Magazín Žijeme Praţské nakladatelství Druţstevní práce182 začalo od roku 1931 vydávat časopis Ţijeme s podtitulem Obrázkový magazín dnešní doby; v letech 1931 aţ 1933 vyšly dva ročníky. Druţstevní práce byla zaměřena na vydávání umělecky hodnotné literatury a soustředila své úsilí nejen na prodej, ale i na osvětovou činnost. Redakční kruh měl následující sloţení: Josef Cerman, A. Cink, Václav Kaplický, B. M. Klika, Jan E. Koula, Oldřich Starý, Bohuslav Fuchs, Karel Herain, Antonín Hořejš, Pavel Janák, Ladislav Sutnar, Ladislav Ţák. Odpovědným redaktorem byl Josef Cerman. Časopis se zabýval tématy moderního ţivota se všemi jeho stránkami, kromě bydlení psal také o hudbě, divadle, filmu, literatuře, technice, přírodě a o sportu. Byl zaměřen na střední vrstvy a jeho celkové vyznění bylo mírně kritické. Díky svým přispěvovatelům měl časopis vysokou úroveň. V otázce bydlení zastával redakční tým sociální přístup - moţnost bydlení pro všechny. Redakce uveřejňovala články o výstavbě veřejných budov, o budování lázní, sanatorií, věnovala pozornost projektům budov bank a pojišťoven. Vycházely také články například o vybavení škol a o odborném školství. Citát Bohuslava Fuchse v prvním čísle uvádí čtenářům nově vzniklé periodikum: „Úkol nového časopisu? Zvýšiti kvalitu národní produkce!“183 Vznik nového časopisu doplnil svými slovy také Miloš Gašparec: „Vkus má prenikať kaţdé naše počínanie. Časopis „Ţijeme“ má slouţiť tomuto vkusnému ţitiu, vyvolávať ho a pečovať oň vo všetkých vrstvách národa.“
184
Další čísla opět provází krátké citáty různých osobností. Architekt F. Zelenka
o časopisu napsal: „Obsah časopisu „Ţijeme 1931“ musí být ţivý i 1971.“ Časopis chtěl být magazínem pro ţivot, a to pro ţivot lidí aktivních a moderních, kteří udrţují krok s duchem doby. Chtěl působit na vkus svých čtenářů tak, aby se to promítlo do jejich poţadavků na kulturní bydlení. Prostřednictvím důvěrníků Svazu čs. díla chtěl časopis navázat kontakty po celé republice, aby magazín Ţijeme, pronikl i na venkov a do malých měst: „V menších městech 182
Nakladatelství DP bylo zaloţeno v roce 1922 s cílem vydávat esteticky hodnotnou literaturu, jeţ měla působit jako osvěta v oblasti uţitého umění pro nejširší vrstvy obyvatel. Za dobu své existence vydala DP téměř osm set titulů. O vizuální stránku se starali designér Ladislav Sutnar a fotograf Josef Sudek. Od začátku třicátých let vydávala jeden z nejvýraznějších dobových magazínů - Ţijeme. V roce 1927 byla zaloţena pobočka Krásná jizba, byla to prodejna bytových a uměleckých předmětů a také slouţila jako poradna v oblasti bytové kultury. Zdroj: http://www.czechdesign.cz/index.php?status=c&clanek=1208&lang=1, [cit. 21.8.2011]. 183 Ţijeme, roč. I., s. 11. 184 Ţijeme, roč. I., s. 11.
65
v týdenících bude moţno důvěrníkům referovati o obsahu kaţdého nového čísla Ţijeme, rozšiřovat jej a upozorňovat na vše, čeho potřebuje denní ţivot obyvatelstva. Přednášky o bydlení, průmyslu, dobrém nábytku atd.“185 Svaz čs. díla proklamuje: „Časopis Ţijeme jest určen nejširším vrstvám. Má-li se státi opravdovým populárním magazínem, musí býti hojně rozšiřován a přizpůsobován.“ 186 Ještě v posledním čísle se architekt Jan Emil Koula zamýšlí nad budoucností časopisu. Shrnul dosavadní činnost: „Přinesli jsme v mnohých směrech sice kusý, ale přece jen pestrý a obsaţný obraz svým čtenářům, ţe si snad dovedli sami učiniti jasnou představu o dnešním kulturním ţivotě.“
187
V budoucnosti chtěl magazín více referovat o zkušenostech, které by
redakce čerpala z rozhovorů s lidmi. Koula byl přesvědčen, ţe chybovat a tím získávat nové zkušenosti je důleţité pro poučení. Veškerá předsevzetí o činnosti magazínu bohuţel zhatila postupující krize a časopis po druhém ročníku existence zanikl. 7.1. Bydlení a životní styl Od dvacátých let pronikaly do architektury a kultury bydlení radikální myšlenky, které od základu změnily pohled na bydlení. Werner Gräff v článku s patřičným názvem Zmatená situace kritizuje dosavadní stav bydlení většiny obyvatel. Široké vrstvy obyvatelstva, bez ohledu na ekonomickou zdatnost, si vzaly za ideál bydlení „měšťanský byt“. Ovšem se změnou společenských poměrů je nutné svůj byt dispozičně změnit; měšťanský byt je symbolem včerejška, a proto byla potřebná změna. Byt má slouţit člověku a jeho ţivotnímu stylu. Specializace pokojů na přijímací salon, hudební salon, jídelnu a loţnici není vhodná pro byty širokých vrstev, je to přeţitek, kterého jsme se zatím nedokázali zbavit. Autor zdůrazňuje, ţe grotesknost by byla více zřejmá, pokud by ideál měšťanského bytu nebyl tak velmi rozšířen. V době, kdy panuje bytová nouze a plocha bytů se minimalizuje, je nutné kumulovat funkce bydlení do několika důleţitých zón: společenské, hospodářské a intimní zóny - tím můţe vzniknout dobré bydlení. Zastaralé názory přeţívající v moderní době Werner Gräff komentuje následovně: „Nutno konstatovati, ţe ani mezi nejúspěšnějšími moderními architekty není mnoho těch, v jejichţ stavbě se změnilo více neţ fasáda, kteří tedy vedli skutečně k novému způsobu
185
Kupka, Bohuš. Význam důvěrníků Svazu. Ţijeme, roč. II., s. 256. Tamtéţ. 187 Koula, Jan, Emil. O dnešku. Ţijeme, roč. II., s. 290 – 291. 186
66
bydlení.“188 Tento fakt autor zdůvodňuje, buď nedostatečnými schopnostmi architekta, či vůlí vyhovět přáním nepoučeného stavebníka. Posledním důvodem jsou finanční úspory, které mají přednost před moderními poţadavky. Z těchto argumentů, jeţ nám autor předloţil, vyplynulo: „Není zatím ještě k dispozici mnoho bytů, které by přispívaly k novému způsobu bydlení.“189 Přesto lze pozorovat pozvolné zlepšení. Pokud však osvěta a reklama nebudou působit v ţádaném směru, dosáhne v úvodu citovaný zmatek svého vrcholu. Sloupek Škodlivý aristokratismus burcuje čtenáře k prozření v občany. Kritizuje veřejnost, ţe uţ od druhé poloviny 19. století si libuje v napodobování ţivota bývalé aristokracie. Neomlouvá ji ani to, ţe si to neuvědomuje. Upozorňuje: „Tento aristokratismus není však naší době prospěšný. Od kaţdého třeba dnes ţádati smysl pro veřejné dobro a povinnost spolupráce. Jestliţe by se této výchovné a civilisační práci vyhýbaly právě vrstvy inteligentní, mohli bychom zoufati nad budoucností.“190 Text apeluje právě na cílovou skupinu tohoto periodika - na inteligenci - která má moţnost měnit veřejné mínění. O novém způsobu bydlení píše také Hana Kučerová-Záveská, aplikuje ho na situaci koupelen, text uvedla: „Heslem doby je zpřístupnit to, co bylo dřív privilegiem jen velkých národů a jen zámoţných a exklusivních vrstev, také vrstvám nejširším a ve všech zemích.“ 191 Za takovou vymoţenost povaţuje autorka koupelnu v kaţdém bytě. Architektka Hana Kučerová-Záveská poukázala na rozdíly ve vymezení koupelny v minimálním bytě a ve vile. U nejmenších bytů lze otázku hygieny řešit sprchovým koutem o malé rozloze. Ve větších bytech je vhodná malá sedací vana. Velká koupelna ve vile můţe být vybavena kromě sprchy a vany také bidetem. Solventnost a rozloha bytu jsou určujícími faktory pro podobu koupelny, vţdy je ale moţné dopřát tuto vymoţenost doby všem. 7.1.1. Význam barevnosti Funkcionalismu se dostalo přízviska „bílý“; většina realizovaných brněnských staveb měla totiţ bílou fasádu a také interiéry příliš barvami nehýřily, ctila se barevnost materiálu. Barvy však zcela zapovězeny nebyly a na stránkách magazínu Ţijeme se objevila pojednání o barvách. Kromě bílé vápenné omítky se v interiérech vyuţila barevnost textilních doplňků, jako byly koberce, záclony, polštáře, ubrusy a prostírání, dále umělé podlahové krytiny, tzn. linolea. O barvě v příbytku uvaţovala i řada architektů. 188
Gräff, Werner. Zmatená situace. Ţijeme, roč. I., s. 56. Gräff, Werner. Zmatená situace. Ţijeme, roč. I., s. 56. 190 Škodlivý aristokratismus. Ţijeme, roč. I., s. 94. 191 Kučerová-Záveská, Hana. Koupelna. Ţijeme, roč. I., s. 62. 189
67
Barva je důleţitou součástí architektonické tvorby a její vhodnost je třeba posuzovat podle fyziologického účinku, podle světlosti prostoru i podle barevnosti okolí. Významem barev v architektuře se zabýval Jan Vondrouš. Důraz kladl na harmonii barev, jejíţ pomocí architekt dociluje poţadovaného efektu. Popsal různé barevné účinky barev v interiéru a zásady jejich vyuţití, přičemţ pro exteriéry platí zásady opačné. Připomněl, ţe uţ staří Řekové a Římané přiznávali barvě v architektuře velkou důleţitost. Kromě estetického působení barva ovlivňuje psychické zdraví: „Je proto nutné pouţíti barev nejen se stanoviska estetického, ale také sociálního a hygienického, jelikoţ obyvatel velkoměsta, zbavený přírody, má ţíti a pracovati v prostředí, zbaveném veškeré barevnosti, coţ není bez vlivu na jeho nervovou a fysiologickou disposici.“ 192 Význam barvy v bytě vyzdvihla ve svém příspěvku také Zdenka Wattersonová. Funkcionalismus je prvním slohem, který se oprostil od všech dekorů, ozdob a bohatého tvarosloví, coţ způsobilo chladný vzhled interiéru. Wattersonová vytýká architektům, ţe z bytů odstranili barvy nebo je pouţívají bez ohledu na cit. Lidé se pak v těchto bytech necítí dobře. O účinku barev v bytě napsala: „Není to přísná linie nábytku a bytového inventáře, je to spíš tvrdost a nepřijatelnost aţ fysiologická některých studených kombinací, které většinou architekt navrhne, aniţ by věděl zbla o poměru svého, snad neuvědoměle citlivého zákazníka.“193 A závěrem dodává: „Dům nemá smyslu, je-li bezcitnou buňkou na bydlení.“
194
Barvám v interiéru se věnovali také architekt Jindřich Halabala s Josefem Poláškem ve svém společném díle: Jak si zařídím byt. Podle nich člověk vnímá barvu dříve a intenzivněji neţ tvar. Barva má tak velký vliv na to, jak se nám v bytě líbí.195 7.2. Obytné domy Redakce v prvním čísle informuje o tom, ţe během roku přinese reference o dvanácti rodinných domech s plánky, popisy a rozpočty tak, aby si v nabídce mohl vybrat kaţdý. Zveřejněné domy jsou jak z Čech, tak i z Moravy. Z Brna je zde zastoupena luxusní vila továrníka Tugendhata. Poprvé u rodinného domu je vyuţita ocelová konstrukce na sloupech, čímţ je umoţněno otevření stěn do exteriéru zahrady a vzniká tak netradiční pojetí obytného prostoru. Navíc umístění stavby ve svahu nad Luţánkami poskytlo nádherný výhled na město Brno. Jako projektanta domu si manţelé 192
Vondrouš, Jan. O významu barvy v architektuře. Ţijeme, roč. I., s. 169 -170. Wattersonová, Zdenka. Barva v příbytku. Ţijeme, roč. I., s. 48. 194 Wattersonová, Zdenka. Barva v příbytku. Ţijeme, roč. I., s. 48 – 49. 195 Halabala, Jindřich – Polášek, Josef. Jak si zařídím byt. Index. Olomouc 1935. 193
68
Tugendhatovi vybrali berlínského architekta Miese van der Rohe.196 Hlavní stavební práce na vile proběhly během roku 1930. Dům je ukázkou všech technických vymoţeností a zcela jednoduchý interiér je vykládán exotickými materiály. Funkcionalistická koncepce konstrukce domu je zde ukázkově realizována, avšak tisk ji kritizoval: „I kdyţ jde o dílo, činící zevně dojem stavby účelové a konstruktivní, podrobná prohlídka nás přesvědčí, ţe podstata representační vily nebyla v podstatě opuštěna a nejde tedy o čin, který by byl bliţší budoucnosti, neţ minulosti. Jen šat byl přizpůsoben době, nikoliv logika celého projektu, která zůstává včerejší.“197 Luxusní vila, která vznikla v době, kdy se dopad hospodářské krize prohluboval a kdy počet nezaměstnaných rostl, byla kritizována celkem pochopitelně. Ústředním tématem první poloviny třicátých let byl minimální byt, kdy architekti byli nuceni vyřešit, jak do jedné obytné místnosti začlenit všechny funkce bydlení a ušetřit tak na nákladech co nejvíce. A taková luxusní stavba, neúměrná na brněnské poměry, budila samozřejmě pozornost kritiků. Velkou pozornost věnoval magazín Ţijeme obecným informacím, jak projektovat obytný dům. Na toto téma vyšla v té době také řada knih. Svou kvalitou vybočuje Koulova kniha Obytný dům dneška, jejíţ recenzi přinesl čtenářům Ţijeme architekt Ladislav Ţák. O Koulově knize píše takto: „Autor předvádí čtenáři soustavně všecky významné podněty nové evropské architektury, veškeré vymoţenosti, týkající se stavby nových měst, nových obytných domů a jejich zařízení.“198 Kniha začíná pojednáním o nových ţivotních způsobech; ţivotní styl se musí nutně odrazit v bydlení. V dispozici a organizaci domu došel Koula od činţovního a rodinného domu k novému způsobu kolektivního bydlení. Jednotlivé kapitoly informují o nových stavebních hmotách, o konstrukcích oken a dveří, o osvětlování a o vnitřním zařízení. Ladislav Ţák oceňuje Koulovu snahu vysvětlit vznik nových forem teprve na základě nové organizace společnosti a práce, nových ţivotních způsobů. 199 Vzorové projekty na rodinné domy, volné i řadové, jsou publikovány v broţuře Nejmenší dům. Svaz československého díla s podporou ministerstva školství vypsal na podzim roku 1929 veřejnou soutěţ na nejmenší dům. Výsledek soutěţe zpracoval architekt Oldřich Starý a upravil Ladislav Sutnar. Vznikla tak broţura obsahující osmnáct nejlepších 196
Architekt byl v roce 1931 povolán k vedení Bauhausu v Desavě. Od roku 1938 přednášel na vysoké škole v Chicagu. 197 Stavba architekta Miese van der Rohe v Brně. Ţijeme, roč. I., s. 275. 198 Ţák, Ladislav. Koulův Obytný dům dneška. Ţijeme, roč. I., s. 53. 199 Tamtéţ, s. 53 – 55.
69
projektů. O existenci této broţury byli čtenáři magazínu Ţijeme informováni v krátkém textu.200 Architekt Josef Polášek, jenţ byl v brněnském prostředí zastáncem naplňování myšlenky bydlení pro nejchudší vrstvy, je autorem článku Bytová péče města Brna v posledních létech. Sociální zaměření architektury funkcionalismu bylo začátkem třicátých let oslabeno v důsledku hospodářské krize. To se negativně promítlo ve stavebním ruchu města. Radnice proto s povděkem přivítala zákon o podpoře staveb s malými byty roku 1930. Reagovala na něj činem: „Hned po vyjití zákona v r. 1930 vypracován projekt na stavbu 200 bytů a 24 svobodáren v ulici Vranovské a ještě v srpnu téhoţ roku započato se stavbou. Celý komplex tvoří čtyři dvojdomy po 50 bytech. Kaţdý má malou předsíňku, kuchyni a pokoj o ploše 30-32
“201
Uzavřené dvory jsou v tomto projektu jiţ částečně otevřeny. Postavení domů vůči světovým stranám však není ideální. Čtvrtina domů směřuje na sever, a nemá tedy dostatek slunce. Uprostřed bloku je velké hřiště a v plánu byla i výstavba bazénu. Toto sídliště pro chudé se stalo první vlaštovkou kolektivního bydlení v Brně. Kvalitnější nájemné domy začaly vznikat o rok později v Králově Poli v ulici Skácelově, rovněţ podle projektu Josefa Poláška. Zde je jiţ členění domů řádkové, které předznamenává sídlištní výstavbu dalších let. Pět řad čtyřpatrových dvojdomů je propojeno příčnou patrovou budovou, ve které jsou byty o dvou podlaţích s vlastnostmi rodinného domku, dále pak obchody a sluţby. Areál je doplněn zelení s hřišti. Uspořádání prádelen je v obou projektech kolektivní. Text je doplněn skicou sídliště v Králově Poli včetně nákresu půdorysu jednoho podlaţí. /obr. 24/ Josef Polášek ho skromně ukončuje slovy: „Je to malý pokus o kolektivizované bydlení za dnešního společenského systému.“ 202 203 7.3. Veřejné stavby Odbornou školu pro ţenská povolání Vesna a Domov Elišky Machové navrhl Bohuslav Fuchs a významně se na práci podílel Josef Polášek. Šlo o dvě vzájemně propojené budovy, školy a internátu pro dívky, situované ve svahu nad výstavištěm v ulici Lipové. U těchto staveb byl uplatněn nový konstrukční systém: „tzv. holandský systém, s nímţ se Polášek podrobněji seznámil při svém studijním pobytu v Holandsku. Otevřený půdorys školy 200
Nejmenší dům. Ţijeme, roč. I., s. 118 – 121. Polášek, Josef. Bytová péče města Brna v posledních létech. Ţijeme, roč. I., s. 84. 202 Tamtéţ., s. 85. 203 Tamtéţ, s. 84-85. 201
70
s učebnami, chodbou propojitelnými i se zahradou, pouţili nedlouho předtím oba autoři uţ u školní budovy na náměstí Míru. Tento systém spočíval v přenesení nosné funkce z podélných zdí na zdi příčné […]“204 S tímto projektem seznámila čtenáře magazínu Ţijeme R. Schűtzová v článku Vesnin pensionát v Brně: „Obě budovy, budova městského učitelského ústavu […] a dům Elišky Machové, jsou v překrásné, ba jedinečné vilové čtvrti brněnské a tvoří spolu architektonický celek. Ti, kdoţ navrhovali dům i vnitřní zařízení, měli jedině na mysli vytvořiti opravdu moderní prostředí, moderní bydlení v nejkrásnějším slova smyslu pro studentky.“205 R. Schűtzová dále popisuje kvalitu bydlení dívek. Článek je stylizován zcela v duchu hesla magazínu Ţijeme - nehodnotí architektonické kvality projektu, jeţ jsou mimořádné, ale popisuje proměnu ţivotního stylu studentek. Interiéry, tzn. pokoje i studovna, působí však na fotografiích poněkud strohým a chladným dojmem. Exteriér ukazuje jedinečný výsledek odhmotnění stavby, jeţ dal vzniknout rastru ohraničujícímu zasunuté balkony. Obrovské balkony daly průchod slunci a vzduchu do dívčích pokojů. 206 /obr 23/ K problematice školních budov se Josef Polášek ještě v magazínu Ţijeme vrací, a to v článku O moderní školu, který pojednává obecně o koncepci moderní školy. Za příklad uvádí školy holandské a vyzývá naše úřady k vypsání soutěţí, ze kterých by vzešly typy škol. Typizované školy by slouţily výstavbě školních budov v celé republice. Polášek měl na mysli především školy venkovské, které se staví ţivelně a při jejich stavbách se plýtvají prostředky na nevyhovující budovy. Článek opět provází fotodokumentace Odborné školy Vesna v Brně, jsou zde zachyceny učebny s pracovní částí, jeţ jsou propojeny shrnovací stěnou a vytvářejí tak volný variabilní prostor. Takový prostor je plný denního světla a čerstvého vzduchu, s moţností propojení do zahrady. Tam, kde zahrada není moţná, poţaduje Polášek terasy pro trávení volného času ţáků i případnou moţnost výuky pod širou oblohou. Dodrţování takových zásad je podle autora nezbytné pro zdravou populaci. 207 Redakce magazínu se otázce moderní školy věnuje často, byť jen v drobných příspěvcích. Redakce nezapomíná ani na školy mateřské a na tzv. dětské útulky, jeţ mají dítě zaopatřit po celý den. Marta Úlehlová ve svém článku probrala různé koncepce mateřských 204
O nové Brno, brněnská architektura 1919 - 1939. Kudělka, Zdeněk - Chatrný, Jindřich. Muzeum města Brna, Brno 2000, s. 37. 205 Schűtzová, R. Vesnin pensionát v Brně. Ţijeme, roč. I., s. 76. 206 Tamtéţ, s. 75 - 77. 207 Polášek, Josef. O moderní školu. Ţijeme, roč. I., s. 200 – 203.
71
škol a jejich výhodnost pro zaměstnanou ţenu. Z hlediska dopravy dětí do škol je podle ní lépe stavět školy menší a na více místech; jako optimální kapacitu školy zvolila 30 - 40 dětí. Dále se věnovala hygieně, stravování dětí a zvláště podrobně zkoumala pedagogické metody výchovy dětí. Zdůraznila poţadavek na jednotnou demokratickou výchovu, jiţ povaţuje za vhodnější neţ individuální výchovu rodinnou. Text o moderní koncepci mateřských škol doplňují fotografie dvou brněnských zařízení pro děti z atelieru Sandalo - mateřská škola od Josefa Poláška na Kotlářské ulici a škola v Brně – Medlánkách. Vyobrazení ukázalo učebny, které mají v duchu pedagogické metody napodobit domácí rodinné prostředí, jen provedené v menším, dětském měřítku. Prostorné učebny jsou vybaveny kulatými stoly pro dvanáct dětí, nábytek je dřevěný, po celé délce jedné stěny jsou velká okna. 208 Jak lze vyvodit ze zmíněných témat, magazín reflektoval sociální program brněnské radnice více neţ produkci pro bohaté stavebníky. Kromě škol je zde také krátká zmínka o brněnských lázních od Bohuslava Fuchse. Pozornost byla věnována instalaci potrubí, která byla realizována promyšleně úsporně s ohledem na budoucí údrţbu. 209 Dalšími veřejnými stavbami, kterým se v Ţijeme věnovala pozornost, byly nemocnice a sanatoria. Úvahu o péči o nemocné zveřejnil architekt Oldřich Starý. 210 Tématu se věnoval také lékař Karel Novák, který péči o nemocné pojal jako součást celkové kulturní úrovně národa: „Jsou však ještě jiné věci, které hluboce pravdivě mluví o kulturní výši národa, například roční spotřeba mýdla, úmrtnost kojenců a výška ročního nákladu, určeného lidovému zdravotnictví.“ 211 Autor dále napsal, ţe není třeba ani být odborníkem, stačí jen mít otevřené oči. 7.4. Urbanizační plány a stavba měst Texty o plánování měst byly na stránkách časopisu také zveřejňovány, i kdyţ ne tak často a v takovém rozsahu, jak se tomuto tématu věnoval časopis Stavba. Velký prostor zde dostal Le Corbusier a jeho velkolepý plán výstavby nového středu Paříţe. Le Corbusier vytvořil radikální urbanistickou proměnu města. Jeho plány byly: „vystaveny po prvé roku 1922 v „Podzimním salonu“ a budily překvapení svou odvahou a novostí na Mezinárodní výstavě dekorativních umění v Paříţi r. 1925.“ 212 Návrh architekt provedl ve stylu myšlenky 208
Úlehlová, Marta. O mateřských školách. Ţijeme, roč. II., s. 87-90. Fuchs, Bohuslav. Chvála instalace. Ţijeme, roč. II., s. 239 – 242. 210 Starý, Oldřich. O nemocnicích. Ţijeme, roč. II., s. 257 – 260. 211 Novák, Karel. Nemocnice, jak vypadat nemá. Ţijeme, roč. II., s. 260 – 263. 212 Le Corbusier. Ţít! Ţijeme, roč. I., s. 162. 209
72
stroje na bydlení. Upozornil na převrácené hodnoty: „Pracujeme, abychom ţili. Neţijeme, abychom pracovali.“ 213 Le Corbusier svůj projekt zaloţil na růstu města do výšky, čímţ by se dosáhlo větší hustoty obyvatel a větší rozlohy zelených ploch, které například anglická zahradní města rozdrobila do malých soukromých zahrad. Zahradní města pak musí sloţitě řešit komunikační systém spojení do zaměstnání. To autora vedlo k novátorskému pojetí: „Zrušme, zrušme zahradní města s jejich falešnou přírodou; odstraňme, zapovězme vilové čtvrti; pak se jiţ nebude mluvit o dopravní krisi. A na místě tupé, zavřené, dusné Paříţe vystavme zelené Zářivé město! Přenesme přírodu do lůna Paříţe. Přírodu o nic méně umělou, neţ byla příroda vilových čtvrtí, avšak přírodu, která zde bude uţitečná.“ 214 215 /obr. 26/ Le Corbusierovo pojetí regulace města je velmi moderní a odváţné. Avšak i po téměř jednom století víme, ţe praxe naráţí na spoustu problémů a ţe takto budované město by bylo příliš ekonomicky náročné. V Ţijeme byly také uvedeny příklady vzorové výstavby měst ze SSSR, kde se výstavba uskutečňovala plánovitě. Vznikla tam nová socialistická města s komfortním bydlením - například Magnitogorsk, Stalinsk, Zaporoţje a další. 216 O výstavbě měst v Československu se zamýšlel architekt Ladislav Ţák. V roce 1932 pohlédl zpět na posledních třináct let demokratického vývoje a zhodnotil, jak se budování samostatné republiky projevilo v růstu měst. Za největší nedostatek povaţoval Ţák to, ţe se dostatečně neřešil plán vztahu měst s venkovem, města rostla spontánně a chaoticky: „Vývoj byl ponechán náhodě – jako ostatně ve všech zemích kromě nového Ruska.“ 217 Architekt Ţák upozornil na nutnost plánování, přičemţ podotkl, ţe ani hlavní město Praha nemá regulační plán. Zmínil výjimky československých měst, kde se plánování věnovali - v Hradci Králové a v Brně, ale: „ani v těchto městech není jisto, budou-li jejich dobré regulační plány uskutečněny bez zkomolení.“ 218 Kromě celkové urbanizace autor zmínil i kvalitu jednotlivých staveb, ale ani tam nešetřil kritikou: „Dobré stavby lze spočítati v Praze snad na prstech jedné ruky. V Brně jsou poměry daleko lepší tím, ţe se šťastnou náhodou podařilo po převratu jaksi vpašovati do města řadu kvalitních staveb.“ 219
213
Le Corbusier. Ţít! Ţijeme, roč. I., s. 162. Tamtéţ, s. 164. 215 Tamtéţ, s. 160 – 165. 216 Brauner, Jiří – Chládek, Josef. Rostoucí nová města. Ţijeme, roč. II., s. 208 – 211. 217 Ţák, Ladislav. Film o stavbách. Ţijeme, roč. II., s. 325. 218 Tamtéţ, s. 325. 219 Tamtéţ, s. 325. 214
73
V hodnocení období demokratického vývoje Ţák upozornil na celkovou nekulturnost, dezorientaci ve stavitelství a těţkopádnost produkce, jeţ se vůbec neslučují s moderním věkem automobilů, vlaků a letadel. Ve srovnání se zbytkem Evropy pak autor konstatoval, ţe i hloupost je internacionální. Text apeloval na obecenstvo, neboť jeho vliv na stavbu měst povaţoval Ladislav Ţák za rozhodující. 220 7.5. Rubrika Bytová reportáž V rubrice Bytová reportáţ se autoři věnují otázkám bydlení. Reportáţe jsou teoretickými statěmi, které kromě informativního, mají i charakter kritický. Zaměřeny byly jak na celkovou dispozici bytů, tak i na nábytek, osvětlení, textilní doplňky a v neposlední řadě také na zvyky bydlení. Ladislav Ţák byl jedním z častých dopisovatelů rubriky a stál u jejího zrodu. Uvedl ji následovně: „Tato rubrika bude reprodukovati snímky relativně dobrých předmětů bytového zařízení, seriově vyráběných. Má-li míti toto uveřejňování účel, bude nutno pokusiti se o kritické zjišťování předností i případných vad a upozorňovati na moţnosti zlepšení. Tím lze prospěti výrobci i obecenstvu víc neţ pouhým otištěním obrázků nebo jednostrannou reklamní pochvalou, obvyklou v inserci.“
221
Tímto svým kritickým přístupem se magazín Ţijeme
vymykal společenským časopisům a zajistil si své výjimečné postavení. 7.5.1. Materiály a barvy v bytové kultuře Funkcionalismus přinesl do stavitelství a do bytové kultury mnoho nových materiálů, jejichţ vyuţití se stalo krédem doby. S odvrţením ornamentu započal A. Loos, jenţ ve své tvorbě vyzdvihoval krásu materiálu upřednostňovanou jednoduchými formami. V rubrice Bytová reportáţ se objevovaly krátké i delší úvahy na téma materiálu - ať uţ to byl kov, dřevo, sklo, textil, umělé hmoty nebo porcelán. Všem pouţívaným materiálům magazín věnoval pozornost a upozorňoval své čtenáře na nové moţnosti pouţití těchto materiálů. V krátkém textu Pouţití kovu v nábytku J. Hesoun vyzvedl výhody vlastností kovové trubky ve výrobě nábytku. Ale současně upozornil i na kýč, který někdy vznikne, pokud se do účelné dřevěné konstrukce za kaţdou cenu přidá kovová trubka: „Výrobci by měli pamatovat, ţe začátky kovového nábytku dnešního byly dokonalejší a dosáhly svého účelu (ţidle a křesla – Bauhaus). Proto by neměli padělat nesmyslně a hloupě tyto prvé snahy a měli
220 221
Ţák, Ladislav. Film o stavbách. Ţijeme, roč. II., s. 325 -330. Ţák, Ladislav. Bytová reportáţ. Ţijeme, roč. II., s. 56.
74
by konstrukci víc studovat, aby tak nalezli mnoţství případů, kdy je moţno kovové trubky pouţíti u nábytku skutečně pro dobro věci, pro účel.“222 S. Vondráčková se v rubrice Bytová reportáţ zamyslela nad pouţitím textilu v bytech. Vyzdvihla krásu strojně vyrobených textilií nad ručně tkanými: „V příbytcích nového směru pouţívalo se v posledních letech hojně látek ručně tkaných. To není nijak z důvodu návratu k romantismu à la Ruskin. Ani zdaleka ne. Ručně tkaná látka není technicky tak dokonalá jako mechanicky tkaná, také vybarvování při tovární velkovýrobě za pomocí moderních barviv umoţňuje dokonalejší provedení. […] prostě proto, ţe tovární výroba neposkytovala dostatečný výběr, vyhovující moderním poţadavkům.“ 223 Slávka Vondráčková označila ručně tkaný výrobek za přeţitek z dob feudálních a strojní výrobu upřednostňovala i z hlediska ekonomického. Zákazník i průmyslník by potřeboval školení v estetické oblasti: „Vkus není jen zájmem výtvarným, ale řídí náš celý kulturní ţivot. I výtvarná úprava spolupůsobí při výchově, i byt s disharmonickým nevkusem nemůţe zůstat bez vlivu na vývin dětí. Nedá-li ani domov pak děcku tuto kulturu vkusu, dále porostou výrobci nevkusu, a konsumenti tento nevkus poţadující.“
224
Sláva Vondráčková
preferuje bytové textilie zcela hladké, bez vzoru, pouze jednobarevné. Autorka článek uzavírá myšlenkou, ţe velká sériová výroba vkusného zboţí také zlevní výrobky a tím je zpřístupní všem vrstvám. Textilní výtvarník Antonín Kybal na rozdíl od Vondráčkové neuplatňuje ve svém názoru na bytové textilní doplňky takovou přísnost a strohost. Uznává kromě strojní produkce textilu i rukodělnou tvorbu, vţdy však v dezénech razí zásadu, ţe vzor textilie musí vycházet z technologických moţností dané techniky. Oba výtvarníci však jednoznačně zavrhli vzorování a pouţívání materiálů historizujících stylů: krajky, třásně a výšivky povaţovali za nepraktické, a tudíţ v duchu doby za neestetické. S materiálem se úzce pojí jeho barevnost - to jsou otázky, jeţ na stránkách Ţijeme Slávka Vondráčková často řešila. Moderní člověk se podle ní uţ vymanil ze snobských kultů; zdůraznila, jak je důleţité, aby byt slouţil člověku a aby se v něm jeho obyvatel cítil dobře. Toho můţe dosáhnout citlivou volbou materiálů a barevností, jeţ autorka nazvala „barevné dorozumění“. Nezapomněla ani na aspekty úspornosti: „Prostor, formy, barvu uvádět
222
Hesoun, Josef. Bytová reportáţ. Ţijeme, roč. II., s. 187. Vondráčková, Slávka. Bytová reportáţ. Ţijeme, roč. II., s. 307. 224 Tamtéţ. 223
75
v souzvučný akord se zvykem, pracovní metodou a dobou člověka, to je zařídit byt. A protoţe je to 1932, tedy činit tak co nejekonomičtěji […]“ 225 K textu S. Vondráčkové o zařizování bytu doplňky je připojena Sudkova fotografie s bílým porcelánovým souborem od Ladislava Sutnara. Slávka Vondráčková radila čtenářům, aby ve výběru barev pro bytové doplňky byli zdrţenliví (čím více barev zvolí do svého bytu, tím hůře dosáhnou barevné harmonie); tlumené či neutrální barvy se dobře kombinují. 226 V další reportáţi se Vondráčková opět dotkla zařizování bytu, hlavně stolování. Odsoudila přeţitky dekorativního stylu, nehodícího se pro moderní ţenu se sportovními ambicemi. Uvedla příklady hladkého stolu s praktickými deskami a s povrchovou úpravou pro dobrou hygienu. Pro stolování navrhla jednoduché lýkové, rákosové či textilní podloţky. V boji proti dekoru obhájila jako vhodný doplněk květiny. Upozornila na národnostní rozdíly ve stolování: „Stůl je z uţitkových předmětů, slouţících neinternacionální potřebě: jíst. A přece: stůl a jeho úprava je odlišný případ Němce, Francouze nebo Angličana, odlišný případ bohatého a chudého.“227 Těmto rozdílnostem se v dalším textu podrobněji věnovala. Vţdy však uvedla důleţitost estetiky, která je pro všechny lidi potřebná. Uzavřela článek aktuální zmínkou, ţe v roce 1932 narůstá počet lidí, jejichţ hlavní starostí je to, co na ten stůl vůbec dají. 228 Dalším materiálem, kterému se v magazínu věnovala pozornost, byly umělé konstruktivní hmoty. Na trhu se objevily pod různými názvy. Článek Josefa Havlíčka si nekladl za cíl informovat odborně o vzniku, historii a výrobě těchto umělých pryskyřic, ale chtěl ocenit mechanické vlastnosti nových hmot. Jejich všestranné vyuţití překvapovalo všechny - začaly vytlačovat sklo, porcelán, dřevo i kov. Autor popsal jejich expanzi: „Začalo to v elektrotechnice a končí to dnes nábytkem a uţitkovými předměty.“
229
Na fotografii je
zachycen čajový soubor z nerozbitné izolační hmoty „Futurit“. Inţenýr Havlíček věří, ţe je blízko doba, kdy se začne z umělých hmot vyrábět i nábytek. To bude mít za následek obrovské moţnosti v barevnosti výrobků. Výrobky se lisují, coţ odstraní spáry a tím i vrzání nábytku. Zatím tomu brání vysoké ceny. Budoucnost umělých hmot však vidí Havlíček příznivě.230
225
Vodráčková, Sláva. Doplňky skoro dekorační. Ţijeme, roč. II., s. 139. Vodráčková, Sláva. Doplňky skoro dekorační. Ţijeme, roč. II., s. 139 – 141. 227 Vodráčková, Sláva. Bytová reportáţ. Stoly. Ţijeme, roč. II., s. 118. 228 Vodráčková, Sláva. Bytová reportáţ. Stoly. Ţijeme, roč. II., s. 117 – 119. 229 Havlíček, Josef. Umělé konstruktivní hmoty - umělé pryskyřice. Ţijeme, roč. II., s. 244. 230 Tamtéţ, s. 244 – 245. 226
76
Co se týká sériově vyrobeného nábytku, Ladislav Ţák pozitivně hodnotil zahradní nábytek architektky Kučerové-Záveské. Povaţuje ho za nejlepší výrobek toho druhu, i kdyţ uţ není novinkou. Ţák ho uvedl jako příklad dobré spolupráce výtvarníka s průmyslem: „Jeho předností jest, ţe není tu nic zbytečně vynalézáno, jsou tu domyšleny starší principy skládacích ţidlí způsobem výrobně, prakticky i esteticky zralým.“ 231 Nábytek UP závodů v Brně má výhodný sestavovací systém, umoţňující libovolné sestavy podle účelu a velikosti bytu. V malých bytech jsou oblíbeny rohové sestavy, šetřící volný prostor. Z nabídky podniku jsou v obrazové příloze uvedeny knihovna, otoman a křeslo se stolkem, které autor vyzvedl: „Křeslo UP (návrh arch. Halabaly) je výrobek vyspělý. Oboustranné pérování (vpřed i vzad), jednoduchá vtipná konstrukce, řadí ho mezi nejlepší výmysly tohoto druhu u nás se objevivši.“ 232 Kriticky Ladislav Ţák nahlíţel na okázalou líbivost nábytku. Vadilo mu uţívání krásných dřev a potahových látek, jeţ znehodnocují podstatu dobré myšlenky. Dle jeho názoru oblíbená a úspěšná produkce firmy nepotřebuje podléhat komerčním tlakům. Obliba firmy a další propagace však mohou do budoucna učinit zlepšení ve smyslu čistého účelu. Jednoduchost a čistá funkčnost v nábytkovém tvarosloví však ve třicátých letech postupně ustoupily větší bohatosti forem. Ukázky dalších výrobků UP závodů byly v magazínu reprodukovány formou reklamy, a to poměrně často. Avšak ne jiţ kriticky komentované. 7.5.2. Malé byty Magazín Ţijeme zveřejnil letáky na nájem malých bytů včetně půdorysného nákresu. Sice nejde o lokalitu brněnskou, ale autorovy postřehy o bydlení jsou obecné platnosti, tudíţ je vhodné zmínit je. Architekt Ladislav Ţák popisuje výhody bydlení v malých bytech: „Stoupající poptávka po malých bytech nového typu prozrazuje nutnost, která posunuje vývoj směrem od bytů-domácností přes pensionový útvar ke kolektivním obytným domům: ústřední topení, studená a teplá voda, plyn na přípravu jednodušších pokrmů, vlastní koupelna, w. c., umyvárna s výklenkem pro vaření, obytná místnost se skříní ve zdi.“ 233 Dále se architekt věnuje nábytku, upozorňuje na fakt, ţe do malých bytů se nehodí nábytkové soubory, jaké byly oblíbeny v měšťanských bytech. Tím by se pohodlného bydlení nedosáhlo. Byt o jediné obytné místnosti musí být vybaven nábytkem tak úsporným, který je zároveň loţnicí a ve dne obývacím pokojem, pro odpočinek i pro návštěvy. 231
Ţák, Ladislav. Bytová reportáţ. Ţijeme, roč. II., s. 56. Tamtéţ. 233 Ţák, Ladislav. Bytová reportáţ. Ţijeme, roč. II., s. 243. 232
77
Tento projekt s malými byty hodnotí Ţák pozitivně a vidí ho jako přechodové stadium k buňce kolektivního domu. Zevnějšek bytové kolonie ovšem kritizuje pro zbytečné a nefunkční řešení forem. Důleţitější je však přínos pro moderní lidi, i kdyţ tento typ bydlení povaţují pouze za přechodný: „Největší překáţkou je však atavistický sklon k t. zv. rodinnému ţivotu, jenţ přes to, ţe daleko více obtěţuje neţ dává pohodlí, je stále ještě cílem mnoha, ba většiny.“
234
Závěrečný citát uţ naznačuje přechod do oboru sociologie, ovšem jeho důsledky mají vliv na poptávku bytů určitého typu. Také v dnešní době, kdy mladí lidé preferují ţivotní styl singls - namísto rodinného ţivota - narůstá zájem o malé byty. 7.5.3. Problematika osvětlení interiérů Miloslav Prokop jako jeden z mála odborníků na problematiku osvětlení v bytech se věnoval tomuto tématu v magazínu Ţijeme častěji. Například v úvaze v Bytové reportáţi napsal, ţe osvětlování nemá ještě tradici, a není tedy lehké o něm psát a ani nelze v jedné reportáţi podat uspokojivý výklad. Je ale potěšitelné, ţe v posledních letech narostl zájem o techniku osvětlení a technické moţnosti šly hodně kupředu. Bohuţel zůstaly dosud i některé předsudky: „dosud jsme se nezbavili přesvědčení, ţe účelem osvětlovacího zařízení i osvětlení samého je předně ten, abychom něco ozdobili.“235 Výběr osvětlení musí být racionální, v první řadě je funkce světelná a pak je samozřejmě nutný soulad se stylem zařízení bytu. Pokud se volí kompromis, musí být výsledek uspokojivý: „Osvětlení, provedené na základě tohoto kompromisu zůstává dobrým, pokud bylo oběma vyhověno nejlépe. Po technické stránce musí tedy být za daných architektonických podmínek nejdokonalejší a naopak za daných technických podmínek architektonicky nejvhodnější.“236 Technická dokonalost je dána nejvhodnějším materiálem a nejúčelnější formou. Různé druhy svítidel jsou koncipovány pro různá pouţití - z hlediska účelu i estetiky je nutná spolupráce architekta i technika. A další zkoumání a experimentování vede do budoucna k dalšímu pokroku v osvětlování interiérů. O osvětlování psal také Josef Hesoun; pochvalně se vyjádřil k pokroku osvětlovací techniky. Zanedbaná jsou podle něho doprovodná malá svítidla, například noční lampičky, jejichţ nedokonalá konstrukce způsobuje více oslnění očí neţli osvětlení, které spotřebitel poţaduje. Přiloţené fotografie představují konkrétní typ lampičky na zeď, která uvedené 234
Ţák, Ladislav. Bytová reportáţ. Ţijeme, roč. II., s. 244. Prokop, Miloslav. Několik problémů z osvětlování. Ţijeme, roč. II., s. 216. 236 Tamtéţ. 235
78
nedostatky odstranila a poskytuje uţivateli mnohem větší komfort. Jedná se o typ svítidla H-32 Garcon s kovovým pláštěm, jenţ je současně reflektorem. Sdruţením funkce reflektoru a pláště vzniklo úsporné řešení. 237 7.6. Nábytkářství a stavby ze dřeva Dvě zveřejněné fotografie lůţek provázejí článek přinášející srovnání dvou výrobků vzniklých v různou dobu na různém místě. Přesto je jejich tvar téměř totoţný; byl totiţ diktován účelem. Jak uvedl Amédée Ozenfant ve své teorii, účelnost nejlépe hledá správné formy. Redakce preferuje moderní názory na nábytek, vycházející z hlediska účelnosti: „Standard jest tvar, který zcela vyhovuje účelu a je zbaven všeho zbytečného. Standartnímu tvaru nelze ničeho přidat ani ubrat. Avšak standard je schopen vývoje, mění se například zdokonalením výroby.“238 Dřevěné lůţko s lýkem vyrobené ve slovenském lidovém prostředí je standardního tvaru, který převzala moderní doba takřka beze změn. /obr. 22/ Změny, jeţ ve tvarosloví nastaly, jsou dosaţeny pouze tím, ţe kovovou trubku lze tvarovat a má větší pevnost neţ dřevěná konstrukce. V podstatě lze shrnout: „Duch konstrukce a účelnosti, dnes vědecky rozvinutý v moderní architektuře ţil jiţ dříve i tam, kde mnozí dosud hledají jen zdobivou krásu.“239 V tematice nábytkářství byly v časopise často zveřejňovány reklamní fotografie produkce UP závodů - například odpočinkový kout nebo kovové křeslo ke psacímu stolu od architekta Jindřicha Halabaly. Ze sortimentu podniku byly vybírány jak výrobky dřevěné, tak z ohýbané trubky. Reklamní snímky zachycovaly pohled do sestaveného a vkusně zařízeného interiéru, který měl zákazníky inspirovat při zařizování vlastního bytu. Sestava byla ucelená včetně koberce, závěsů, knih i květin. V reklamní činnosti byly u nás UP závody pionýrskou firmou. /obr. 21 a 25/ Kromě produkce UP závodů zde mívala reklamu také továrna SAB, značka kvalitního kovového nábytku, která měla svou výrobu i prodej v Praze. Na rozdíl od UP závodů mívala firma SAB svou reklamu provedenou pouze typograficky, bez obrazového materiálu. Firma UP závody vyráběla kromě nábytku a doplňkového bytového sortimentu také standardizované domky pro rekreaci. Vystaveny byly v Praze na Babě, kde prvního listopadu
237
Hesoun, Josef. Bytová reportáţ. Ţijeme, roč. II., s. 186. Bez názvu. Ţijeme, roč. I., s. 58. 239 Tamtéţ. 238
79
1932 skončila výstava bydlení a staveb. Svaz čs. díla o ní referoval: „Velmi dobrým přínosem výstavy letního a weekendového bydlení, byly domky Spojených UP závodů a firmy Bratři V. a F. Kavalírové.“ 240 Další výstava, kde byly prezentovány dřevěné domky, byla uspořádána v Bratislavě. Výstavu uspořádal Svaz čs. díla v čele s architektem Dušanem Jurkovičem a Antonínem Hořejšem. Architekt Antonín Heythum napsal postřehy z výstavy: „Vtipný je návrh weekendových domků Bohusl. Fuchse.“
241
Na výstavě A. Heythum popsal změnu
v konstrukci, jeţ se od historických dřevěných srubů stavěných z masívního dřeva posunula k úspornému systému. Soudobé konstrukce byly z co moţná nejmenších profilů, z trámků a z latí v kombinaci s různými izolačními materiály. Stěny domků byly připraveny v dílně do šablon, ze kterých na staveniště proběhla rychlá montáţ. Dřevěné domky na výstavě představilo několik architektů výrobců. UP závody představily typ domku pro dva obyvatele s dokonale promyšleným půdorysem, kde na minimální rozloze 16
je vše potřebné. Duté stěny byly vyplněny impregnovanými
pilinami. Cena domku byla velmi příznivá. Antonín Heythum jako architektonicky nejzajímavější vyhodnotil domek Zdeňka Rossmanna, jehoţ obývací pokoj má příjemné proporce, půdorys má zalomený tvar, coţ dle Rossmanna působí útulně, a prostor dotváří okno přes celou jednu stěnu a barevné lakování palubek. Domek se zastavěnou plochou 35
stál 10.000 korun, coţ byla cena nízká. Všechny domky měly krátkou dobu výstavby. Architekt Heythum příznivě hodnotil zájem o dřevěné domky a naznačil pozitivní
prognózy jejich výroby: „Zájem je povzbuzován i za dnešní krise lákavými cenami, které umoţňuje právě stavitelství ze dřeva. Dřevo zvláště na venkově a v lesnatých krajinách má svůj velký význam, a především venkovské stavitelství se k němu jistě bude za dnešních poměrů více vracet.“242
240
Ze Svazu čs. díla. Ţijeme, roč. II., s. 221. Heythum, Antonín. Výstava obývání ve dřevě. Ţijeme, roč. II., s. 51. 242 Tamtéţ, s. 53. 241
80
Závěr Předkládaná diplomová práce si kladla za cíl pomocí kulturněhistorické metodiky, heuristiky a uměnovědné analýzy zjistit stav reference architektury a bytové kultury v dobových periodikách. Závěrem jsem se pokusila o komparaci materiálů získaných výzkumem jednotlivých časopisů. Zaměření studie vychází z charakteru srovnávacích studií, jeţ se snaţí o propojení uměnovědných oborů a universálnějšího pohledu. Cílem bylo zjistit, nakolik dobové časopisy informovaly o architektonickém dění a jak se v architektuře a bytové kultuře projevily změny ve společnosti. Do časopisů většinou přispívali samotní architekti a bytový designéři, dotýkali se aktuálních otázek, které ţivot první republiky přinášel. Dvacátá léta vyvrcholila v Brně svém závěru v nejlepších činech architektonické tvorby; v té době vrcholí také produkce stavebních firem. V průběhu první poloviny třicátých let jsme mohli sledovat, i přes mírný pokles stavebních aktivit, snahy o stabilizaci vydobytých pozic architektury a o udrţení kvalitní produkce ve stavitelství. Ve společnosti rostl zájem o podmínky bydlení, na scénu se dostala etika a sociální cítění jako projevy nového demokratického zřízení. Ve třicátých letech postupující hospodářská krize změnila priority v kultuře bydlení; na palčivosti získala otázka bydlení těch nejchudších vrstev a v odborných architektonických kruzích se řešil problém minimálního bytu. O všech těchto změnách ve společnosti námi sledované časopisy pravidelně referovaly. Město Brno patřilo svými projekty v celorepublikovém rámci k těm nejpokrokovějším. Druhý ročník Bytové kultury představuje odborný časopis s vytříbeným vkusem a kultivovanou formou. Obsah je zaměřen na exkluzivní domy a vily, vybavované nábytkem většinou individuálně zhotoveným. Konstrukce nábytku byla často řešena vestavným systémem, coţ zakázková tvorba umoţnila. Komfort takového bydlení zajišťovaly nejmodernější technické vymoţenosti, časopis uváděl takové domácnosti jako vzorové. Moderní bydlení té doby bylo zosobněno ikonami - světlo, vzduch a pohyblivost. S veškerými těmito podněty měl čtenář Bytové kultury moţnost se seznámit prostřednictvím článků, esejí, filosofických úvah, citátů i fotografií. Architektura a bytová kultura jsou dvě sloţky, velmi úzce na sebe navazující. Můţeme však říci, ţe větší prostor byl v tomto časopisu věnován bytové kultuře v jejím širším smyslu; 81
tedy nejen nábytku, bytovým doplňkům, stolování, ale také ţivotnímu stylu, který charakter bydlení určuje. Brněnské realizace zde byly zastoupeny jen v minimální míře, z architektury pouze vila dr. Průši v Brně – Obřanech od Karla Kotase; nábytková tvorba byla uvedena prostřednictvím výrobků UP závodů, jeţ měly sídlo v Brně. Kromě prezentace zdařilých moderních rodinných domů včetně jejich vybavení se časopis věnoval otázkám umění i ţivotního stylu, jeţ dosvědčují například popsané ankety. Témata anket, vliv obydlí na tvůrčí práci člověka či obraz v moderním bytě, jistě nepatří k těm, o která by se zajímala nejširší vrstva obyvatel, tedy těch s minimálními příjmy. Stejně tak jako filozofie bydlení a zamýšlení se nad vztahem k materiálům nebo vybavení společenského pokoje uměleckými díly. Můţeme-li shrnout, obsah druhého ročníku Bytové kultury byl určen pro umělecky zaloţené, vzdělané a dobře situované lidi. Časopis Stavba tvořil stěţejní pramen výzkumu diplomové práce, bylo to dáno jednak časovým rozsahem existence periodika, jednak erudovaností jeho obsahu, jak napověděl jiţ podtitul časopisu měsíčník pro stavební umění. Texty časopisu byly teoreticky zaměřeny, psány byly odborným jazykem a doplněny bohatou dokumentací. Na rozdíl od Bytové kultury, byla ve Stavbě věnována velká péče kolektivním formám bydlení. Byly zde uvedeny zdařilé projekty ze zahraničí, v nichţ se naši architekti mohli seznámit se světovými trendy. Dobová periodika věnovala velkou pozornost také urbanizaci a plánování měst. Vzorem byly Le Corbusierovy projekty, s nimiţ se měli moţnost seznámit čtenáři Stavby i Ţijeme. Autor veřejnost šokoval svými avantgardními myšlenkami o kultuře bydlení pojaté jako stroj na bydlení. Mnoho moderních architektů však jeho vize přijalo jako východisko pro další práci. Jako příklad kvalitního plánování regionálního rozvoje bylo uváděno město Brno, kde regionální plán vzešel z veřejné soutěţe. Navázal na předchozí plán z roku 1927. Problematiku plánování na rozdíl od Prahy pojal více do hloubky se záměrem oţivit hospodářství regionu po krizi. Časopis Stavba vydávala mladá avantgarda; zajímala se o inovativní postupy a o metody urbanizace i architektury v zahraničí. Měsíčník Stavba informoval o mezinárodních kongresech moderní architektury a na jeho stránkách se probíraly otázky plánování měst s obytnými čtvrtěmi pro dělnictvo. Ústředním tématem byl nejmenší byt a časopis Stavba o tom přinášel podrobné reference. Problematikou minimálního bytu se často zabývali zvláště Karel Teige a Oldřich Starý; poukázali na přesahy bytové otázky do strukturálních změn společnosti. Zákon o podpoře staveb s malými byty z roku 1930 Brno okamţitě vyuţilo. Dokládají to projekty domů s malými byty od Josefa Poláška na ulicích Vranovské a Skácelově. 82
O kolektivních formách bydlení informoval také magazín Ţijeme. Kromě otázky malých bytů celkově reflektoval sociální program brněnského úřadu. Z veřejných staveb, o nichţ tyto časopisy, referovaly uvádíme následující: Husův sbor a sanatorium od Jana Víška, školy od Bohuslava Fuchse a Josefa Poláška, Fuchsovy městské lázně, čekárny tramvajových zastávek Oskara Pořísky. Měsíčník Stavba přinesl zprávy o výstavě stavebnictví a bydlení v roce 1933, pořádané v areálu výstaviště. To prezentovalo vrchol brněnské funkcionalistické tvorby z konce dvacátých let. Redakce časopisu Ţijeme věnovala hodně prostoru otázkám úspornosti při pořizování nového bydlení. Autoři článků seznamovali své čtenáře s novými materiály, které byly nejen levné a kvalitní, ale měly i estetickou úroveň. Časopis představoval průmyslové výrobky a současně přinášel jejich kritický rozbor. Kritika byla programovým cílem redakce; jedině tak mohla plnit své sociální poslání, jeţ si při vzniku vytkla. O bytové kultuře ze všech zmíněných časopisů referoval nejvíce magazín Ţijeme. Ve Stavbě se o nábytku dovídáme spíše okrajově; například prostřednictvím Le Corbusierovy úvahy nebo formou reklamních sdělení. Osobnosti, činné v oboru architektury, dopisovaly do všech námi sledovaných časopisů. Příspěvky se lišily rozsahem pojednání a také způsobem prezentace podle cílové skupiny čtenářů. Bytová kultura, se ve svém druhém ročníku zaměřila na klientelu střední a vyšší třídy, intelektuály a umělce. Architekt Jan Vaněk byl v počátcích svého podnikání v nábytkářské tvorbě zaměřen na kvalitní bydlení pro všechny. V Bytové kultuře třicátých let se jeho zájem proměnil a začal více propagovat individuální formy bydlení. Stavbu vydával Klub architektů; jeho členové, zvláště Karel Teige a Oldřich Starý, přinášeli čtenářům pokrokové myšlenky. Rubrika Rozhled informovala o probíhajících výstavách, přednáškách, soutěţích; interakce dopisovatelů a čtenářů se odráţela v praxi zvyšováním celkové architektonické úrovně. Časopis Ţijeme byl koncipován jako magazín o ţivotním stylu. Svým čtenářům nabízel popularizaci témat z různých oborů kultury. Úvahy o bydlení byly v Ţijeme obecnějšího charakteru, se zřetelem k praktickému vyuţití. Tím časopis naplňoval své osvětové poslání. Témata kolektivních forem bydlení jsou pro obě periodika podobná odráţela sociální aspekty demokratické společnosti. Výsledkem pramenného bádání je zjištění, ţe brněnští architekti éry funkcionalismu oplývali velkou invencí a představivostí a ţe za přispění města Brna dokázali realizovat své projekty a prosadit se svou tvorbou v celorepublikovém i v mezinárodním kontextu. Povznesli provincionální město na pozici jednoho z mála měst v Československu, které se mohlo pyšnit 83
moderní výstavbou. Kvalita a styl tvorby brněnských architektů a designérů první republiky aktuálně inspiruje návrháře retrospektivních stylů v kultuře bydlení. Přínos dobových časopisů je nesporný, svým bezprostředním zachycením atmosféry pomáhají dotvořit obraz étosu tehdejší společnosti. Právě architektonická tvorba a bytová kultura výstiţně reprezentují kulturu první republiky. Její demokratický ráz se výrazně projevil ve snaze poskytnout dobré bydlení všem. I přes hospodářskou krizi Brno řešilo bydlení pro nejchudší vrstvy a nebálo se poukázat na sociální problémy. Architektura tehdejší doby odráţela kulturní a sociální praxi společnosti. Recepce architektury a bytové kultury sledovaného období se projevila především ve své funkci etické.
84
Resumé Diplomová práce chce ukázat recepci brněnské architektury a bytové kultury první poloviny třicátých let 20. století v dobových časopisech Bytová kultura, Stavba a Ţijeme. Jedná se o periodika různé povahy, která vycházela v Praze. Bytová kultura vznikla v Brně a po desetileté pauze ji Jan Vaněk začal vydávat v Praze, její druhý ročník vycházel v letech 1934 - 35. Časopis Stavba s podtitulem měsíčník pro stavební umění vydával Klub architektů, celkem vyšlo čtrnáct ročníků, předmětem této práce byl VIII., IX., XI. a XII. ročník. Magazín Ţijeme vycházel v letech 1931 - 1933 a vyšly dva ročníky. Zásadní pro práci byl výběr časopisů, neboť zájem o dobová periodika roste a některá jiţ byla zpracována. To byl důvod, proč autorka nezkoumá faktografická data, ale zajímá se o recepci dané problematiky ve jmenovaných časopisech. Po kritice literatury počáteční kapitoly uvedou do kulturně-historického kontextu první republiky a připomenou vývoj a obecně platné charakteristiky architektury a bytové kultury počátku dvacátého století. Heuristická metoda a podrobná analýza jednotlivých periodik tvoří stěţejní kapitoly práce. Rozbor kaţdého časopisu má členění kapitol vycházející z jeho obsahu. Druhý ročník Bytové kultury představuje kultivovaný časopis zaměřený na individuální výstavbu rodinných domů včetně jejich vybavení a je určen pro intelektuály a umělecky zaloţené čtenáře. Kromě článků o bydlení, filosofických úvah a citátů je zde mnoho fotografií zachycujících jedinečné vily i s jejich plány a půdorysy. Prostor je věnován také úvahám o umění v bytech. Časopisy Stavba a Ţijeme se více věnují kolektivním formám bydlení a průmyslově vyráběným bytovým doplňkům. Stavba je odborný časopis pro architekty, stavitele a stavební úřady. Vydávala ho mladá avantgarda, která se zajímala o moderní architektonické trendy v zahraničí. Odborné diskuse, soutěţe a výstavy přispívaly ke zkvalitnění práce našich architektů. Karel Teige a Oldřich Starý patřili k autorům, kteří se zabývali otázkou minimálního bytu. Velká pozornost byla ve Stavbě věnována urbanizaci a plánování měst. Magazín Ţijeme byl časopisem pro moderní aktivní lidi a přinášel čtenářům informace z oblasti kultury. Referoval o divadle, filmu, literatuře a sportu, nejvíce však o architektuře a kultuře bydlení. Při vzniku si redakce kladla za cíl nejen informovat, ale také kriticky hodnotit zveřejněné projekty či průmyslové výrobky. Tím čtenáře vychovávala k dobrému 85
vkusu. Cílovou skupinou byli čtenáři s těmi nejniţšími příjmy a redakce usilovala o zlepšení jejich kultury bydlení. Závěr práce přináší srovnání časopisů po stránce obsahového zaměření i redakčních stylů. Oceňuje přínos dobových pramenů pro poznání kultury první republiky, neboť hodnoty tehdy vytvořené jsou inspirací pro současnou tvorbu.
Resümee Die Diplomarbeit behandelt die historische Wahrnehmung der Brünner Architektur und Wohnkultur in der ersten Hälfte des 20. Jahrhunderts in den damaligen Zeitschriften „Bytová kultura” (Wohnkultur), „Stavba” (Der Bau) und „Ţijeme” (Wir leben). Es handelt sich um Periodika unterschiedlicher Charakteristik, die in Prag herausgegeben wurden. „Bytová kultura” (Wohnkultur) entstand in Brno und nach zehnjähriger Pause wurde die Zeitschrift dann erneut von Jan Vaněk in Prag herausgegeben, der zweite Jahrgang erschien in den Jahren 1934 – 1935. Die Zeitschrift „Stavba” (Der Bau) mit dem Untertitel „Monatszeitschrift für Baukunst” wurde von der Architektenvereinigung „Klub architektů” herausgegeben, insgesamt erschienen vierzehn Jahrgänge, wobei den Gegenstand dieser Diplomarbeit die Jahrgänge VIII., IX., XI. und XII. darstellen. Das Magazin „Ţijeme” (Wir leben) erschien in den Jahren 1931 – 1933, insgesamt wurden zwei Jahrgänge herausgegeben. Die Grundvoraussetzung für die Verfassung meiner Diplomarbeit war die Auswahl der Zeitschriften, da das Interesse an historischen Periodika wächst und einige bereits analysiert wurden. Dies war auch der Grund, warum die Autorin nicht die fotografischen Fakten erforschte, sondern sich für die historische Wahrnehmung der angeführten Problematik in den genannten Zeitschriften interessierte. Neben der Bewertung von Fachliteratur führen die Zeitschriften den Leser im Eingangskapitel in den kulturhistorischen Kontext der Ersten Republik ein und stellen die Entwicklung und allgemeine Charakteristik der Architektur und Wohnkultur zu Beginn des 20. Jahrhunderts vor. Die heuristische Methode und die genaue Analyse der einzelnen Periodika stellen die grundlegenden Kapitel der Diplomarbeit dar. Die Analyse einer jeden Zeitschrift ist, ausgehend vom Inhalt, in Kapitel gegliedert. Der zweite Jahrgang der „Bytová kultura” (Wohnkultur) stellt eine kultivierte Zeitschrift vor, mit Ausrichtung auf das individuelle Bauen von Familienhäusern, inklusive der Innenausstattung, und ist für Intelektuelle und kunstorientierte Leser gedacht. Außer Artikeln zum Thema Wohnen, philosophisch angehauchten Stellungnahmen und Zitaten
86
findet man hier viele Fotografien, die einzigartige Villen samt Bauplänen und Grundrissen zeigen. Ausreichend Raum wird auch Artikeln zum Thema Kunst in Wohnräumen gegeben. Die Zeitschriften „Stavba” (Der Bau) und „Ţijeme” (Wir leben) beschäftigen sich vermehrt mit kollektiven Wohnformen und industriell hergestellten Wohnaccessoires. „Stavba” (Der Bau) ist eine Fachzeitschrift für Architekten, Bauleute und Bauämter. Diese wurde von der jungen Avantgarde herausgegeben, die sich für moderne Architektur und internationale Trends interessierte. Fachdiskussionen, Wettbewerbe und Ausstellungen trugen zur Erhöhung der fachlichen Qualität tschechischer Architekten bei. Karel Teige und Oldřich Starý gehörten zu den Autoren, die sich mit der Frage der Kleinstwohnung beschäftigten. Erhöhte Aufmerksamkeit wurde in der Zeitschrift „Stavba” (Der Bau) auch der Urbanisierung und Stadtplanung gewidmet. Das Magazin „Ţijeme” (Wir leben) war eine Zeitschrift für moderne aktive Menschen und informierte ihre Leser über verschiedene Kulturbereiche. Berichtet wurde über Theater, Film, Literatur und Sport, hauptsächlich jedoch über Architektur und Wohnkultur. Bei der Entstehung hat sich die Redaktion zum Ziel gesetzt, nicht nur zu informieren, sondern auch kritisch veröffentlichte Projekte oder industriell hergestellte Produkte zu bewerten. Dadurch sollte der Leser zu einem Menschen mit gutem Geschmack erzogen werden. Die Zielgruppe stellen Leser aus niedrigen Einkommensgruppen dar, und die Redaktion bemühte sich auch um die Verbesserung deren Wohnkultur. Der Abschlussteil der Diplomarbeit vergleicht die einzelnen Zeitschriften miteinander, und zwar was den inhaltlichen Schwerpunkt sowie Redaktionsstil betrifft. Weiter wird die Bedeutung historischer Quellen für das Kennenlernen der Kultur der Ersten Republik hervorgehoben, da die damaligen Werte als Inspiration für das heutigen Schaffen dienen.
Resume The thesis aims to show the reception of Brno architecture and housing standards of the early 1930s in the period magazines Bytová kultura, Stavba and Ţijeme. They concern periodicals of a various nature published in Prague. The Bytová kultura magazine was established in Brno and after a ten-year break Jan Vaněk started publishing it in Prague; its second volume was published in 1934-1935. The Stavba magazine with the subtitle "magazine for building art" was published by the Club of Architects; a total of fourteen volumes were published. This thesis analyses the 8th, 9th, 11th and 12th volumes. The Ţijeme magazine was published between 1931-1933 in two volumes. 87
The choice of magazines for the thesis was critical as the interest in period periodicals has been increasing and some of them have already been processed. It was the reason why the author does not explore the factual data but is interested in the reception of the respective issue in the said magazines. After the literature criticism, the introductory chapters introduce the cultural and historical context of the First Republic and remind the reader of the development and generally applicable features of architecture and housing standards of the beginning of the 20th century. The heuristic method and detailed analysis of the individual periodicals form the fundamental chapters of the thesis. The analysis of each magazine is structured according to its contents. The second volume of Bytová kultura represents a cultured magazine focused on the individual construction of detached houses, including their furnishing, and targets intellectuals and artistic readers. In addition to articles about living, philosophical contemplations and citations, there are many photographs capturing unique villas together with their projects and floor plans. Space was also given to contemplations about art in lodgings. The Stavba and Ţijeme magazines devote more to collective forms of dwelling and industrially manufactured indoor decorations. Stavba is a technical journal for architects, building contractors and construction authorities. It was published by a young avant-garde interested in modern architectonic trends abroad. Expert discussions, competitions and exhibitions contributed to the quality improvement of our architects' work. Karel Teige and Oldřich Starý ranked among the authors who studied the issue of the minimalist flat. Great attention in Stavba was paid to urbanization and city planning. The Ţijeme magazine was dedicated to modern active people and offered information about cultural life. It reported about theatre, film, literature and sport, however, most about architecture and the culture of living. Upon its establishment, the editorial staff aimed at not only informing but also critically evaluating published projects or industrial products. In this manner, the magazine was culturing the good taste of readers. The target group covered readers with the lowest income and the editorial staff attempted to improve their culture of living. The thesis' conclusion compares the magazines in terms of contents and editorial style. It values the contribution of period sources for understanding the culture of the First Republic as the values created at that time inspire the contemporary works.
88
Použitá literatura a prameny Literatura: Adlerová, Alena. České uţité umění 1918-1938. Odeon. Praha 1983. Brooker, Graeme – Stone, Sally. Co je to interiérový design. Slovart. Praha 2010. Le Corbusier-Saugnier. Za novou architekturu. Podle francouzského originálu VERS UNE ARCHITECTURE, Paris1923 přeloţil Halík, Pavel. Nakladatelství Petr Rezek. Praha 2005. Flodrová, Milena. Brněnské ulice a vývoj jejich názvů od 13. století po dnešek. Magistrát města Brna. Brno 1997. Gabrielová, Bronislava – Marčák, Bohumil. Kapitoly z dějin brněnských časopisů. Masarykova Univerzita a GEORGETOWN. Brno 1999. Halabala, Jindra – Chatrný, Jindřich – Jaros, Janek – Koudelková, Dagmar – Máčel, Otakar – Šimková, Aneţka. Jindřich Halabala a Spojené uměleckoprůmyslové závody v Brně. ERA, Muzeum města Brna, Muzeum umění Olomouc. Brno 2003. Halabala, Jindřich – Polášek, Josef. Jak si zařídím byt. Index. Olomouc 1935. Halabala, Jindřich. Výroba nábytku, tvorba a konstrukce. Nakladatelství technické literatury. Praha 1969. Jeřábek, Dušan. Brno – kulturní město předválečné a válečné. Barrister & Principal. Brno 2006. Kárník, Zdeněk. České země v éře První republiky (1918 - 1938). Díl první. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918 – 1929). LIBRI. Praha 2000. Kárník, Zdeněk. Malé dějiny československé (1867-1939). Dokořán. Praha2008. Kolektiv autorů. Filosofický slovník. 2. rozšířené vydání, Olomouc 2002. Kolektiv autorů. Velké dějiny zemí Koruny české, tematická řada Architektura. Paseka, Artefactum. Praha 2009. Kolesár, Zdeno. Kapitoly z dějin designu. Vysoká škola plecko-průmyslová v Praze. Praha 2004. Koryčánek, Rostislav, Česká architektura v německém Brně:město jako ideální krajina nacionalismu. ERA. Brno 2003.
89
Kratochvíl, Petr. O smyslu a interpretaci architektury. Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze. Praha 2005. Kroutvor, Josef. Potíţe s dějinami – eseje. Prostor. Praha 1990. Kubíček, Jaromír – Šimeček, Zdeněk. Brněnské noviny a časopisy od doby nejstarší aţ do roku 1975. Universitní knihovna, Archiv města Brna, Musejní spolek. Brno 1976. Kuča, Karel, Brno. Baset, Praha – Brno 2000. Morant, Henry. Dějiny uţitého umění od nejstarších dob po současnost. Odeon. Praha 1983. Mráz, Bohumír – Mrázová, Marcela. Encyklopedie světového malířství. Academia, Praha 1988. Pechar, Josef - Urlich, Petr. Programy české architektury. Odeon, Praha 1981. Samek, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska. (díl A-I). Academia, Praha 1994. Riedl, Dušan. Brněnská architektura 20. století. Brno 1992. Sedlák, Jan. Náčrt dějin architektury na Moravě 1919 – 1938. Uměleckohistorický sborník, Jaroslav Sedlář 1985. Sedlák, Jan – Černá, Iveta – Černoušková, Dagmar – Chatrný, Jindřich – Kudělková, Lenka – Vybíral, Jindřich. Slavné brněnské vily. Foibos. Praha 2008. Sedláková, Radomíra. 20. Století české architektury. Titanic. Praha 2006. Teige, Karel. Nejmenší byt. Esma, nakladatel Václav Petr, Praha 1932. Uhlíř, Jiří. SEMPER SURSUM – Jacob a Josef Kohn. ERA. Brno 2005.
Prameny:
Bytová kultura. Brno: Jan Vaněk, 1924-1925, ročník I. Bytová kultura. Praha: Jan Vaněk, 1934-1935, ročník II. Stavba. Praha: Klub architektů, 1929-1935, ročníky VIII, IX, XI a XII. Ţijeme. Praha: Druţstevní práce, 1931-1933, ročníky I-II. Měsíc. Brno: Bohuslav Kilian, 1932, ročník I.
Katalogy: Adolf Loos – dílo v českých zemích. Muzeum hlavního města Prahy a nakladatelství KANT, Praha 2009.
90
Bytové zařízení – český funkcionalismus. Adlerová, Alena. Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze a Moravská galerie v Brně, 1978. nové Brno, brněnská architektura 1919 - 1939. Kudělka, Zdeněk - Chatrný, Jindřich. Muzeum města Brna, Brno 2000. Princip Thonet - od ohýbaného dřeva k trubce. Germanisches Nationalmuseum, Nȕrnberg, Okresní vlastivědné muzeum Vsetín, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, Moravské galerie v Brně, Slovenská národná galéria Bratislava. Nȕrnberg 1989. Výtvarná kultura v Brně 1918-1938. Sedlářová, Jitka. Moravská galerie v Brně. Brno 1993.
Online zdroje: Ţivotopis Jindřicha Halabaly [online]. [cit. 20. 1. 2011]. Dostupné z: http://www.czechdesign.cz/index.php?status=c&clanek=30
Jan Vaněk: Civilizované bydlení pro kaţdého [online]. [cit. 20. 1. 2011]. Dostupné z: http://www.tugendhat.eu/cz/aktualni-informace/vystava-jan-vanek-1891-1962-civilizovanebydleni-pro-kazdeho-136.html Brněnský architektonický manuál [online]. [cit. 23. 10. 2011]. Dostupné z: http://www.bam.brno.cz/?filter=code Archiweb [online]. [cit. 23. 10. 2011]. Dostupné z: http://www.archiweb.cz/ Archiv výtvarného umění, o.s. [online]. [cit. 31. 10. 2011]. Dostupné z: http://abart-full.artarchiv.cz/osoby.php?Fvazba=osobanavystavach&IDosoby=8234 PROSTOR – architektura, interiér, design [online]. [cit. 31. 10. 2011]. Dostupné z: http://www.prostor-ad.cz/pruvodce/psever/pbrezany/gerstel.htm
91
Seznam vyobrazení 1/ Obálka časopisu Bytová kultura, II. ročník 2/ Návrh a provedení E. Gerstela: Jídelna s nepřímým osvětlením vsazeným podél oken, časopis Bytová kultura, II. ročník 3/ UP nábytek, časopis Bytová kultura, II. ročník 4/ UP nábytek - obytný pokoj, časopis Bytová kultura, II. ročník 5/ Alois Metelák: Bowle se sklenkami, časopis Bytová kultura, II. ročník 6/ E. Gerstel: Ţidle do jídelny, časopis Bytová kultura, II. ročník 7/ Jan Vaněk: Pánský obytný pokoj, časopis Bytová kultura, II. ročník 8/ Ladislav Ţák: Spací pohovka postavená do rohu v obytné síni, časopis Bytová kultura, II. ročník 9/ Obálka časopisu Stavba, VIII. ročník 10/ Jaroslav Grunt: rodinný dům na Kraví hoře v Brně, časopis Stavba, VIII. Ročník 11/ Obálka časopisu Stavba, IX. ročník 12/ Jan Víšek: Husův sbor v Brně, časopis Stavba, IX. ročník 13/ Josef Polášek: malobytová kolonie v Brně – Kr. Poli, 1932, časopis Stavba, XI. ročník 14/ Josef Polášek: malobytová kolonie v Brně – Kr. Poli, 1932, časopis Stavba, XI. ročník 15/ Soutěţní návrhy na Akademickou čtvrť na Kraví hoře v Brně, časopis Stavba, XI. ročník 16/ Obálka časopisu Stavba, XII. ročník 17/ Jan Víšek: Šilhanovo sanatorium v Brně, ul. Veveří, časopis Stavba, XII. ročník 18/ Josef Polášek: malobytová kolonie v Brně – Kr. Poli, 1932, časopis Stavba, XI. ročník 19/ Emanuel Hruška: Schéma městské dopravy u brněnského hlavního nádraţí, časopis Stavba, XII. ročník 20/ Obálka časopisu Ţijeme, I. ročník 21/ Plakát UP závodů, časopis Ţijeme, I. ročník 22/ Lůţko z lýka ze sbírky prof. J. Vydry, časopis Ţijeme, I. ročník 23/ Bohuslav Fuchs: Domov Elišky Machové, časopis Ţijeme, I. ročník 24/ Josef Polášek: městská obytná kolonie v Brně – Králově Poli, časopis Ţijeme, I. ročník 25/ Nábytek UP závodů, časopis Ţijeme, II. ročník 26 / Le Corbusier. Návrh nového středu Paříţe, časopis Ţijeme, I. ročník
92
Obrazová příloha Časopis Bytová kultura
1/ Obálka časopisu Bytová kultura, II. ročník
2/ Návrh a provedení E. Gerstela: Jídelna s nepřímým osvětlením vsazeným podél oken, časopis Bytová kultura, II. ročník
93
3/ UP nábytek, časopis Bytová kultura, II. ročník
4/ UP nábytek - obytný pokoj, časopis Bytová kultura, II. ročník
5/ Alois Metelák: Bowle se sklenkami, časopis Bytová kultura, II. ročník
94
6/ E. Gerstel: Židle do jídelny, časopis Bytová kultura, II. ročník
7/ Jan Vaněk: Pánský obytný pokoj, časopis Bytová kultura, II. ročník
8/ Ladislav Žák: Spací pohovka postavená do rohu v obytné síni, časopis Bytová kultura, II. ročník
95
Časopis Stavba
9/ Obálka časopisu Stavba, VIII. ročník
10/ Jaroslav Grunt: Rodinný dům na Kraví hoře v Brně, časopis Stavba, VIII. Ročník
96
11/ Obálka časopisu Stavba, IX. ročník
12/ Jan Víšek: Husův sbor v Brně, časopis Stavba, IX. ročník
97
13/ Josef Polášek: Malobytová kolonie v Brně – Králově Poli, 1932, časopis Stavba, XI. ročník
14/ Josef Polášek: Malobytová kolonie v Brně – Králově Poli, 1932, časopis Stavba, XI. ročník
98
15/ Soutěžní návrhy na Akademickou čtvrť na Kraví hoře v Brně, časopis Stavba, XI. ročník
99
16/ Obálka časopisu Stavba, XII. ročník
17/ Jan Víšek: Šilhanovo sanatorium v Brně, ul. Veveří, časopis Stavba, XII. ročník
100
18/ Josef Polášek: Malobytová kolonie v Brně – Králově Poli, 1932, časopis Stavba, XI. ročník
19/ Emanuel Hruška: Schéma městské dopravy u brněnského hlavního nádraží, časopis Stavba, XII. ročník
101
Časopis Žijeme
20/ Obálka časopisu Žijeme, I. ročník
22/ Lůžko z lýka ze sbírky prof. J. Vydry, časopis Žijeme, I. ročník
21/ Plakát UP závodů, časopis Žijeme, I. ročník
102
23/ Bohuslav Fuchs: Domov Elišky Machové, časopis Žijeme, I. ročník
24/ Josef Polášek: Městská obytná kolonie v Brně – Králově Poli, časopis Žijeme, I. ročník
103
25/ Nábytek UP závodů, časopis Žijeme, II. ročník
26/ Le Corbusier. Návrh nového středu Paříže, časopis Žijeme, I. ročník
104