RECENZE
RECENZIA Velemínský, Miloš, Švihovec, Petr, Velemínský, Miloš, jr a kol.: Infekce plodu a novorozence. 1. vyd. Praha: Triton, 2005. 414 s. ISBN 80-7254-614-7 Jozef Novotný V roku 2005 dostáva sa na trh svojím obsahom mimoriadne signifikantná publikácia, ktorá je určená predovšetkým neonatológom a pôrodníkom, ale i ostatným členom lekárskej obce, a všetkým, ktorí sa venujú prevencii ochrane zdravia. Publikácia vznikla na dvoch pilieroch, tak na základe dlhoročných skúseností starších odborníkov ako aj vďaka vedomostiam a názorom mladých autorov. Vedúca osobnosť celého autorského kolektívu, popredný pediater a neonatológ, profesor MUDr. Miloš Velemínský, CSc., uvádza, že výraznou postavou autorského kolektívu je profesor Martin Vogel, ktorý sa jako prvý v Európe systematicky venoval problematike perinatálnych infekcií. Vedúci autor si cielene vyberal tak členov autorského kolektívu, ako aj oponentov, aby dielo bolo, pokiaľ je to len možné, ucelené,a signifikantné. Výskyt infekcií v perinatálnom období je mimoriadne závažný a významne vplýva na morbiditu a mortalitu. V odbornej literatúre jednotliví autori uvádzajú rôznu frekvenciu výskytu. Táto nejednotnosť súvisí s viacerými skutočnosťami: terminológia infekcie, definícia sepsy a lokálnej infekcie, interpretácia klinických príznakov a laboratórnych výsledkov, zámena patogenity a kolonizácie, nedostatočné hlásenie nozokomiálnych infekcií a podobne. Všetky, resp. hlavné skutočnosti nejednotnosti sa snažili autori ujednotiť v kapitole 2. Terminológia, ktorá je ucelená a obsahuje moderné názory a 71 literárnych údajov. Rozsiahle dielo pozostáva celkom z 28 kapitol a nechýba abecedný register, ktorý umožňuje ľahšiu orientáciu pri vyhľadávaní. Každá kapitola je opatrená literárnymi údajmi, ktoré sú moderné, tak knižné ako aj časopisecké. Mimoriadne zdarilé sú kapitoly 2., 3., 4., 5., 6., ale aj ostatné, ktoré tak po stránke teoretickej, ale aj laboratórnej a klinickej pojednávajú o zápale, zložkách zápalu, imunitnej reakcii novorodenca a plodu, transplacentárnej infekcii, zložkách imunity a možnostiach ich merania. Popis fyziologických pochodov pri zápalovej reakcii je logický a komprehensívny. V kapitole o imunite plodu a novorodenca, sú popísané aj nešpecifické imunitné mechanizmy. V 5. kapitole, ktorá pojednáva o patogenéze infekcie plodu a novorodenca sú veľmi zrozumiteľným spôsobom vypracované
grafy, ktoré sú neoddeliteľnou súčasťou celého diela. Patogenéza amniového zápalu je diskutovaná z aspektu patológa i pôrodníka, ktoré aspekty sú signifikantné na pochopenie vzniku infekcie. Syndrom infikovaného amnia výrazne negativným spôsobom ovplyvňuje morbiditu i mortalitu, čo je veľmi zdarne popísané v 6. kapitole. Infekcia bezprostredne súvisí s predčasným odchodom plodovej vody (PROM). Prestup mikroorganizmov ascendentnou cestou do amniového vaku vyvoláva infekciu. Pri neporušenom amniovom vaku je plodová voda sterilná. Pri PROM zohrávajú dôležitú úlohu aj chlamýdiové, ureaplazmatické a mykoplazmatické kmene. Autori súčasne v kapitole 7. popisujú klinické prejavy a liečebné postupy u postnatálnych infekcií. Popisujú komplikácie, ktoré vznikajú u novorodenca a plodu. V kapitole 8. venujú signifikantnú pozornosť nozokomiálnym infekciám Vo všeobecnej časti definujú presne nozokomiálnu infekciu, ako nákazu vnútorného (endogénneho), alebo vonkajšieho (exogénneho) pôvodu, ktorá vznikla v príčinnej súvislosti s pobytom alebo výkonmi, ktoré boli uskutočnené v liečebno-preventívnych zariadeniach, alebo v ústavoch sociálnej starostlivosti v príslušnom inkubačnom čase. Zdôrazňujú, že pre vznik infekcie je dôležité miesto akvirovania infekčného agensa, nie miesto diagnostiky infekcie. Kapitola je opatrená 55 modernými literárnymi údajmi. Rozsiahla pozornosť je venovaná laboratórnej diagnostike v kapitole 9. Mimoriadne významná je 10. kapitola, ktorá je venovaná antibiotikám v gravidite, v neonatálnom a včasnom kojeneckom období. Vo všeobecnej časti sú popísané hlavné zásady racionálnej farmakoterapie antibiotikami. Antibiotiká sú delené klasickým spôsobom na baktericídne a baktériostatické, ďalej sú popísané toxické prejavy, mechanizmus účinku a v množstve tabuliek ich hlavné skupiny a účinky. Signifikantná pozornosť je venovaná indikáciam antibiotík v gravidite, v novorodeneckom a včasnom kojeneckom období. V prílohe sú rozpísané spektrá účinnosti antiinfekčných liekov. Nie je zabudnuté ani na významnú úlohu kojenia a mlieka v obranyschopnosti novorodenca. Pozornosť autorov sa sústredila aj na bakteriálne a vírusové kmene, ich signifikantný význam v patogenéze ochorení. HIV, dojčenie a infekcia sú predmetom dôležitosti infekcie Kontakt 3-4/2005
377
RECENZE
matka-plod-dieťa. Čo dodať záverom? Je potrebné poblahoželať autorskému kolektívu a kolektívu recenzentov, že vykonali mimoriadne záslužnú prácu, ktorú zhodnotí lekárska obec, nakoľko dielo je prepotrebné tak pre pôrodníkov, neonatológov, pediatrov a lekárov, ktorí sa venujú nielen preventívnej oblasti, ale aj pracovníkom vo verejnom zdravotníc-
tve a v neposlednom rade aj poslucháčom lekárskych i nelekárskych fakúlt, ktorých poslaním v súčasnosti, ale i v budúcnosti je prevencia. Platí to najmä v súčasnosti, ale i v budúcnosti, keď na civilizáciu číha nepreberné množstvo rizikových faktorov, ktoré ohrozujú to najcennejšie, čo človek má, teda zdravie, ktorého hodnota je nevyčíslitelná.
RECENZIA Velemínský, Miloš a kol.: Normální hodnoty krevního tlaku u dětí a dorostu v ČR. Praha: TRITON, 2003. 187 s. ISBN 80-7254-443-8 Jozef Novotný Hoci už v roku 2003 sa dostala na trh významná publikácia od renomovaného autorského kolektívu pod vedením popredného pediatra, univerzitného profesora MUDr. Miloša Velemínského, CSc., pokladáme si za povinnosť zdôrazniť jej nadčasovosť a signifikantný význam i v súčasnosti, v období, kedy neklesá morbidita a mortalita na kardiovaskulárne ochorenia. Uvedená publikácia i keď svojim rozsahom je napísaná iba na 187 stranách, obsahuje enormné množstvo výsledkov, ktoré sú prezentované na 214 grafoch, 20 tabuľkách a 11 obrázkoch. Publikácia je rozčlenená do 10 kapitol, ktoré svojim obsahom a množstvom kvalitných výsledkov sú komprehensívne a nenahraditeľné a poslúžia pre celú lekársku obec, nielen pediatrov, ale i praktických lekárov, vedeckých pracovníkov, pracovníkov klinických pracovísk, učiteľov na univerzitách, lekárskych fakultách, pracovníkov v oblasti preventívnej medicíny a verejného zdravotníctva. Autorský kolektív si postavil neľahkú úlohu, zmerať hodnoty krvného tlaku u detí a dorastu v ČR. Na prvý pohľad veľmi „jednoduchá“ úloha. Krvný tlak „vie“ merať každý, teda nie sú potrebné presné kritériá. Autori však svojim precíznym postupom v kapitolách 7-9 vyvrátili podobné tvrdenia, nakoľko i tí, ktorí sa zúčastnili tohto rozsiahleho diela, potvrdili, že meranie krvného tlaku nie je triviálna záležitosť. Citujem: „Víš, že mi toto školení a přezkoušení dalo velmi mnoho a podstatným způsobem ovlivnilo moje měření TK?“ (str. 172). Autori pritom vychádzali z publikácie DUŠEKA a FEBERA, ktorá bola uverejnená v Čs. pediatrii v roku 2002 (str. 172), a pritom väčšina z pracovníkov mala viac ako 20 ročné klinické a praktické skúsenosti v pediatrii a medicíne. Autori pod vedením skúseného klinika, popredného pediatra a neonatológa, vychádzali zo 378
Kontakt 3-4/2005
skúsenosti i literatúry, že najčastejšou príčinou morbidity a mortality v Českej republike sú kardiovaskulárne choroby. Toto bol taktiež jeden z dôvodov vzniku medicínskeho odboru, ktorý sa zaoberá prevenciou týchto ochorení, teda preventívnej kardiológie. Všeobecne je totiž známa i skutočnosť, že jeden z faktorov, ktoré vedú k ireverzibilným zmenám a smrti, je arteriálna hypertenzia. Tradícia je železná košeľa, a i v pediatrii sa dlho tradovala myšlienka, že u detí je hypertonická choroba spôsobená ochorením obličiek. Opak je však pravdou, nakoľko v posledných rokoch sa stále častejšie zdôrazňuje, že hypertenzia dospelých má svoje počiatky už v detskom, resp. dorastovom veku. Z uvedených dôvodov sa venuje stále viac pozornosti sledovaniu hodnôt krvného tlaku v detskom a dorastovom veku, ktorý popri ďalších rizikových faktoroch je príčinou zvýšenej morbidity a mortality u dospelých. Z vyššie uvedených dôvodov sa jedná o mimoriadne signifikantný počin kolektívu autorov pod vedením renomovaného pediatra, ktorý svojou empatiou, intuíciou a zvedavosťou, pracovitosťou a entuziazmom viedol celý kolektív k naplneniu cieľov a hypotéz, ktoré autori fomulovali pre svoje dielo. Predsavzali si zistiť a teda zmerať hodnoty krvného tlaku v súbore 18.000 jedincov, ktorý počet signifikantne prekročili. Konečný počet hodnotených jedincov tvoril súbor pozostávajúci z 22.598 probantov. Namerané hodnoty autori štatisticky vyhodnotili a získané výsledky poslúžia pracovníkom vo všetkých oblastiach medicíny. Uvedené dielo vrele odporúčam všetkým, ktorí sa chcú poučiť a zdokonaliť nielen v správnom meraní krvného tlaku, ale všetkým, ktorí pracujú v rôznych vedných odboroch experimentálnej i klinickej medicíny, v oblasti prevencie, preventívnej kardiológie
Vedúci autor monografií: prof. MUDr. Miloš Velemínský, CSc. Doktor medicíny, kandidát lekárskych vied a docent pediatrie na KU. Významný pediater a neonatológ. Autor mnohých monografií a publikácií. V súčasnosti popredný odborník v oblasti sociálnej pediatrie, riešiteľ zdravotne sociálnej problematiky. Člen mnohých vedeckých rád,
RECENZE
i verejného zdravotníctva. Odporúčam vôbec všetkým, ktorým leží na srdci to, aby slovo prevencia nebolo iba literárnym útvarom, ale aby sa premietlo skutočne do sŕdc tých, ktorým zdravie je popredné, sväté, aby naša populácia bola skutočne zdravá a aby zbytočne nezomierali jedinci v plnom rozkvete svojich síl. Blahoželám autorom k významnému počinu na poli klinickej medicíny.
predseda odborovej komisie ZSF JU. V súčasnosti interný profesor a dekan Zdravotne sociálnej fakulty Juhočeskej univerzity v Českých Budějoviciach. Recenzent: prof. MUDr. Jozef Novotný, Ph.D.(Med.) Doktor všeobecnej medicíny, špecializácia vo vedných odboroch internej medicíny, experimentálnej a klinickej farmakológie, farmakoterapie, toxikológie a ošetrovateľstva. Pobyty na renomovaných univerzitách, hosťujúci profesor na Kráľovskej univerzite v Štokholme. Riešiteľ významných grantových úloh. Autor stoviek publikácií a citácií v SCI, člen edičných rád a LFIBA. V súčasnosti interný profesor na Juhočeskej univerzite.
RECENZE Trojan, S., Druga, R., Pfeiffer, J., Votava, J.: Fyziologie a léčebná rehabilitace motoriky člověka, třetí přepracované a doplněné vydání, Grada Publishing, Praha 2005, 240 str., ISBN 80-247-1296-2 Miloš Velemínský O úspěšnosti této práce a zájmu čtenářů svědčí výmluvně fakt, že se jedná v krátké době už o třetí přepracované a doplněné vydání. Monografie se skládá ze šesti základních kapitol a celé řady detailněji rozpracovaných podkapitol. První dvě hlavní části jsou výlučně teoreticky zaměřeny a seznamují čtenáře s nejnovějšími poznatky oboru rehabilitace. Ve třetí a čtvrté kapitole se autoři zaměřují na pohybovou soustavu z klinického hlediska.
Pro Zdravotně sociální fakultu JU znamená však největší přínos pátá a šestá kapitola, jejichž obsahem je koncepce léčebné rehabilitace dětí a systém moderní rehabilitace. Akademická obec naší fakulty by se měla seznámit především s obsahem šesté kapitoly, ve které autor vysvětluje význam našeho magisterského studia „Rehabilitační - psychosociální péče o postižené děti, dospělé a staré osoby“, proto vřele doporučuji se s touto publikací seznámit.
RECENZE Vorobel, J.: Úvod do sociálnej politiky. Prešov: Prešovská univerzita v Prešove, 2005, s. 104. ISBN 80-8068-360-3. Josef Dolista Autor publikace J. Vorobel předkládá vysokoškolskou učebnici pro studijní obor sociální práce. Publikace je výsledkem řešení vědeckovýzkumného projektu pod názvem Charitatívna a sociálna služba v společnosti a Cirkvi /VEGA č. 1/249/05. J. Vorobel přednáší obor sociální práce na Pravoslavné bohoslovecké fakultě Prešovské univerzity. Učebnice „Úvod do sociálnej politiky“ je lo-
gicky členěna na jedenáct kapitol. Kapitola „Vysvětlení pojmů“ klade otázku po podstatě pojmu „sociální“ a „politika“, vysvětluje pojem „sociální politika“ a „pojem „welfare state“. Další kapitola „Principy sociální politiky“ se vyrovnává s vysvětlením a analýzou velkých témat, jako jsou spravedlnost, solidarita, subsidiarita, participace a zásluhovost. Třetí kapitola „Funkce sociální politiky“ vymezuje význam ochranné funkce, rozKontakt 3-4/2005
379
RECENZE
dělení funkcí, stimulační funkce, preventivní funkce a homogenizační funkce. Kapitola „Subjekty a objekty sociální politiky“ právem předkládá významné pojmy pro sociální politiku, jako jsou jednotlivec, rodina, obec, občanská sdružení, církev, charita a řehole, odbory, zaměstnavatelé, stát, mezinárodní organizace. Kapitola „Sociální událost“ vysvětluje, co je tímto pojmem vlastně míněno: chudoba, invalidita, nemoc, dětství a mládí, mateřství a rodičovství, stáří, smrt živitele, nezaměstnanost. Autor rozlišuje mezi sociální událostí a kritickou situací a sociální katastrofou až exkluzí. Tato kapitola předkládá také deset zásad pro politiku zaměstnanosti na Slovensku. Šestá kapitola „Formování základů evropské sociální politiky“ nabízí texty k formování základů evropské sociální politiky, poukazuje na německý, britský a švédský sociální model. „Vývoj sociální politiky na Slovensku“ od r. 1918 tvoří sedmou kapitolu, kde se čtenář seznámí s množstvím důležitých zákonů na Slovensku v oblasti sociální politiky. Čtenář obdrží informace o sociální politice na Slovensku po r. 1948 a po r. 1989. V r. 1993 byla přijata nová strategie sociální reformy na Slovensku, proto „nová sociální politika“ na Slovensku nabízí podněty občanům, kteří na tuto situaci ještě nejsou zvyklí. Osmá kapitola „sociální pojištění“ se zaměřuje na výklad sociálního pojištění, důchodové reformy, důchodového pojištění a spoření na starobní důchod. Devátá kapitola „Státní sociální podpora“ nabízí charakteristiku státní sociální podpory, jejího systému a vysvětluje s odvoláním se na příslušné zákony přídavky na dítě, rodičovský příspěvek a zaopatřovací příspěvky, příspěvky na pěstounskou péči a příspěvek na pohřeb. Desátá kapitola „Sociální pomoc“ vysvětluje charakteristiku sociální pomoci, nabízí řešení hmotné a sociální nouze a klade důraz na sociálně právní ochranu a prevenci. Významné postavení zde mají nestátní subjekty poskytující sociální pomoc
a občasní sdružení, nadace, neinvestiční fondy a neziskové organizace poskytující všeobecně prospěšné služby. Financování sociální pomoci je v této kapitole přehledně členěno. Závěrečnou kapitolu tvoří „Sociální pomoc pravoslavné církve na Slovensku“. J. Vorobel sděluje čtenářům, že pravoslavná církev na Slovensku je filantropicky orientovaná a vykazuje její konkrétní sociální činnost. Pak následuje závěr, použitá bibliografie a v příloze nalezneme přehled sociálních dávek a česko-anglický slovník, důležitý pro pojmosloví v daném oboru. Závěrečné zhodnocení publikace: Autor J. Vorobel prezentuje skutečně úvod do sociální politiky a nelze tedy očekávat od této publikace hlubší vědecké pojednání. Sám autor v textu uvádí, že jeho cílem je „pomoci“ lidem vyznat se ve spletitých normách sociální politiky a motivovat pomoc lidem v nouzi. Studentům sociální práce tato publikace určitě pomůže při studiu. Autor monografie: Mgr. Jozef Vorobel Jozef Vorobel pracuje na Pravoslavné bohoslovecké fakultě jako odborný asistent (katedra kresťanskej antropológie a sociálnej práce). Adresa: Masarykova 15, 080 01 Prešov.
[email protected] Recenzent: prof. dr. Josef Dolista, Ph.D., Th.D. Vykonává pedagogickou činnost na Jihočeské univerzitě od roku 1992. Studoval v SRN a v Itálii. Kromě teologie učí filozofii, zabývá se bioetikou a etnickými problémy v biotechnologii na Zdravotně sociální fakultě JU v Českých Budějovicích. Jeho pedagogická a publikační činnost je známá i v zahraničí. Je členem Filozofického ústavu Akademie věd České republiky.
RECENZE Klinická radiobiologie, editoři Pavel Kuna a Leoš Navrátil, vydalo nakladatelství MANUS Praha, 2005, ISBN 80-86571-09-2, 222 stran Vlastislav Hlavatý V uplynulých dnech se mi dostala do ruky učebnice, kterou nedávno vydalo nakladatelství MANUS Praha, s názvem odborně mi hodně blízkým „Klinická radiobiologie“. Tomuto oboru jsem věnoval více než 40 let svého odborného života, a je proto pochopitelné, že jsem ji dychtivě otevřel. 380
Kontakt 3-4/2005
Byl jsem především zvědavý, kdo se skrývá pod označením kolektiv. Oba editory za léta spolupráce dobře znám, ostatně radiobiologů nikdy nebylo v naší republice tolik, abychom o sobě nic nevěděli. Protože jsou oba mladší než já, mohl jsem léta sledovat i jejich odbornou kariéru. A musím říci, že když jsem si přečetl seznam
RECENZE
autorského kolektivu, byl jsem mile potěšen. Vedle mých vrstevníků, jakými jsou třeba prof. V. Hušák či Ing. J. Singer, jsem našel i celou řadu jmen mladých spolupracovníků, kteří tak garantují, že obor radiobiologie má perspektivu. Namátkou doc. J. Österreicher, doc. K. Odrážka, doc. H. Kolářová, odb. as. J. Škopek, odb. as. R. Havránková. Potěšilo mě, že v autorském kolektivu má zastoupení 5 českých a 1 slovenská fakulta a Státní úřad pro jadernou bezpečnost. V autorském kolektivu je zastoupeno 5 profesorů a 5 docentů. Oponenty jsou dva zkušení specialisté, jeden se zkušenostmi v experimentální (doc. P. Poučková), druhý v klinické (doc. J. Vaňásek) radiobiologii. Obsah knihy je rozdělen do 11 kapitol. První shrnuje nejnovější poznatky z radiační fyziky. Snad nejzajímavější pro mne byla druhá kapitola, věnovaná molekulárním a buněčným změnám po působení ionizujícího záření. Uvědomil jsem si, jaký obrovský krok udělala radiobiologie za poslední léta díky rozvoji laboratorních metod na subcelulární úrovni. Další tři kapitoly jsou věnovány klinickým projevům akutního radiačního syndromu, léčbě a péči o nemocné při radiačních haváriích. I zde jsem našel řadu nových poznatků dokumentujících bohaté zkušenosti, opírající se o literární poznatky v dané problematice. Šestá kapitola jasně demonstruje blízkost a nezbytnost těsné spolupráce dvou oborů - radiobiologie a radioterapie. Sedmá kapitola je zaměřena na možnosti ovlivnění mechanizmu působení ionizujícího záření různými faktory, které mohou ovlivnit mechanizmus jeho působení. Následující kapitoly jsou věnované neionizujícím formám záření, které již také našly uplatnění v radiobiologii i v řadě terapeutických a diagnostických oborů. Tím je především laser a magnetické pole. I zde jsou autory specialisté, kteří jsou v dané problematice uznávanými odborníky nejen doma, ale i v zahraničí. Pro mne bylo zvláště radostné, že autorem jedné z těchto kapitol je kolega ze Slovenska a editoři ponechali text v jeho rodném jazyce. Uvědomil jsem si tak, že ani hranice oba naše národy nerozdělila, a jak jsme si blízcí. Před autory poslední kapitoly stál nelehký úkol. Podat čtenáři čtivou formou vysvětlení řady zákonů a vyhlášek týkajících se radiační ochrany. A tento úkol nejmladší členové autorského kolektivu splnili. Publikace má 222 stránek a je doplněna přehledem další základní literatury. Úvodní slovo napsal jeden z našich nejzkuše-
nějších radiobiologů prof. M. Dostál, čerstvý nositel medaile Jana Evangelisty Purkyně. Z vlastní praxe vím, že se jedná o nesmiřitelného kritika, který by rozhodně nepropůjčil své jméno publikaci, s jejímž obsahem by se neztotožnil. Pochopitelně žádné dílo není dokonalé a chybám se nevyhnuli ani autoři nové učebnice. Pro druhé vydání bych jim doporučoval věnovat více stránek molekulárním a buněčným změnám jako nejdynamičtější kapitole oboru radiobiologie a text rozšířit o rejstřík. Vydaná publikace je určená především studentům zdravotně sociálních a lékařských fakult, ale neměla by chybět ani v knihovničce radioterapeuta, internisty, rehabilitačního lékaře či radiohygienika. Editoři monografie: prof. MUDr. Pavel Kuna, DrSc. Pavel Kuna, profesor a zástupce vedoucího katedry radiologie a toxikologie Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity, člen výboru společnosti pro radiobiologii a krizové plánování České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, člen několika odborných zahraničních splečností. Oboru radiobiologie se věnuje déle než 40 let v celé jeho šíři, patří mezi světově uznávané odborníky v problematice studia mechanizmu působení radioprotektivních látek. doc. MUDr. Leoš Navrátil, CSc. Leoš Navrátil, proděkan pro vědu a výzkum a vedoucí katedry radiologie a toxikologie Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity, předseda společnosti pro radiobiologii a krizové plánování České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, člen několika odborných zahraničních splečností. Ve své odborné práci se zabývá zejména možnostmi diagnostiky nemoci z ozáření a terapeutickými možnostmi využití neionizujícího záření. Recenzent: doc. MUDr. Vlastislav Hlavatý, CSc. Vlastislav Hlavatý biofyzik a radiobiolog, jeden ze zakladatelů Ústavu a katedry biofyziky a nukleární medicíny Fakulty všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze, později primář oddělení brachyterapie v Lázních Jáchymov. V současné době se odborně především věnuje studiu elektroterapie a magnetoterapie při léčbě pohybového aparátu.
Kontakt 3-4/2005
381
RECENZE
RECENZE Medicínská biofyzika - Kolektiv (editoři Leoš Navrátil a Jozef Rosina), vydala Grada Publishing, Praha, 2005, ISBN 80-247-1152-4, 524 stran Evžen Amler Lékařská biofyzika je nepochybně nesmírně komplexní předmět a definovat přesně jeho hranice je značně subjektivní. Pokusů více či méně úspěšných již byla celá řada. Autoři knihy přinesli svůj vlastní pohled, který již v minulosti zdárně rozvíjeli. Různorodost předmětu v konfrontaci s nemírně omezeným rozsahem, který je možné vtěsnat do učebnice, musí být jistě frustrující pro každý, i velmi zkušený, autorský kolektiv. Premisa, že studenti na lékařských fakultách mají získat soubor poznatků o fyzikálních principech biologických a fyziologických dějů, je jistě správná a praxí prověřená. Kniha se v odpovídající šíři také těmito tématy zabývá. Se stále rychlejším nástupem sofistikovanějších metod však stoupají i nároky na porozumění a zvládnuti teoretických i praktických základů fyzikálních diagnostických a terapeutických metod. Ukazuje se naléhavá potřeba lepšího porozumění principům klinické biofyziky, zejména pochopení a využití moderních zobrazovacích metod. I s tímto úkolem se tvůrci učebnice zdárně vypořádali. Učebnici uvádí kapitola věnovaná stavbě hmoty a molekulové biofyzice. Její koncepce je vyvážená a zřetelně navazuje na pozitivní prvky starších verzí učebnice. Následující kapitola o teple a energii je stručnější. Obsahuje nejen nezbytné základy pro pochopení termodynamických dějů, ale například i základy termoterapie. Rozrůzněná tematicky i hloubkou záběru je kapitola o základech biomechaniky a kineziologie, která v mnohých oblastech jen prokazuje již zmíněnou flexibilitu hranic biofyziky s řadou souvisejících oborů. Biofyzika elektrických projevů a účinků elektrické energie, diagnostické a terapeutické metody využívající elektrickou energii je kapitolou rozsahem nevelkou, významově však důležitou a potřebnou pro budoucí práci lékařů. Z tohoto pohledu je cenná zejména praktická část zahrnující základy elektroterapie a magnetoterapie. Systematická, přehledná a kvalitně zpracovaná je kapitola o optice a biofyzice vidění, věnující se především detektorům zářeni, základům přístrojové optiky a mechanismu vidění. Kapitola o akustice se snaží v maximální míře dostát korektnosti a úplnosti fyzikální podstaty probíraných dějů, k čemuž často využívá marginálií a poznámek. Pro čtenáře, hledajícího hlubší souvislosti, je to jistě chvályhodný počin. 382
Kontakt 3-4/2005
Vedle popisu vlastností zvuku a základů fyziologické akustiky se autoři věnují i sluchovému orgánu, metodám vyšetřování sluchu, ale i ultrazvuku v medicíně. Kapitola věnovaná rentgenu, radiodiagnostice a radioterapii je stručná a náročná. Může však dobře posloužit studentům ke správnému pochopení klinických aplikací. Kapitola zabývající se charakteristikou ionizujícího záření, radionuklidy a terapií ionizujícím zářením je rozsáhlejší zejména vzhledem k popisu zdrojů ionizujícího záření, jaderného reaktoru i jaderné zbraně. Nepochybně významná je jedna ze stěžejních kapitol věnovaná zobrazovacím a vyšetřovacím metodám. Tato část patří jistě pro studenty lékařské biofyziky ke klíčovým . Kniha je dále doplněna kapitolkami o fyzikálních vlastnostech nových materiálů (zejména ve stomatologii) a popisem fyzikálních dějů ve stomatologii. Je zřejmé, že nové materiály včetně jejich nového fyzikálního zpracování (například na bázi nanostruktur) budou mít v medicíně stále významnější postavení. Proto je tuto kapitolku třeba jen přivítat. Kniha je zakončena užitečným suplementem s přehledem fyzikálních veličin a jednotek. Autoři knihy měli nelehký úkol: přiměřeným způsobem, rozsahem a formou vysvětlit širokou škálu fyzikálních principů a souvislostí. Úkol, kterého se zhostili se ctí. Snad jen snaha o třídění informací a složitějších fyzikálních souvislostí, která je jistě nezbytná pro studenty medicíny, by mohla být doplněna vhodnými odkazy a příslušnými poznámkami pod čarou, aby i náročnější čtenáři byli z fyzikálního hlediska plně uspokojeni. Možná i vysvětlením některých jevů souvisejících s radioaktivitou či elektromagnetickým zářením by slušel elementární kvantově-mechanický přístup, minimálně jako alternativa přístupu klasického. Přes některé drobné dílčí nedostatky je kniha Medicínská biofyzika nepochybně přínosem pro studenty lékařské biofyziky a úspěšně navazuje na předchozí učebnice Lékařskou biofyziku i Biofyziku v medicíně. Bude určitě nezbytnou a užitečnou pomůckou pro studenty biofyziky na lékařských fakultách. Kniha je v mnohých aspektech v porovnání s předchozími učebnicemi inovována a přiblížena studentům tak, aby pochopení základních fyzikálních principů jim usnadnilo další studium medicíny.
Recenzent: doc. RNDr. Evžen Amler, CSc. Evžen Amler je dlouholetý vědecký pracovník Fyziologického ústavu Akademie věd České republiky, dnes přednosta Ústavu biofyziky 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Ve své odborné činnosti se věnuje především studiu biofyzikálních dějů na buněčné membráně a výsledky jeho práce jsou v celém světě přijímány s náležitým respektem. Editoři monografie: doc. MUDr. Leoš Navrátil, CSc. Leoš Navrátil, proděkan pro vědu a výzkum a vedoucí katedry radiologie a toxikologie Zdra-
RECENZE
Lze si jen přát, aby kniha spatřila světlo světa i v anglické mutaci.
votně sociální fakulty Jihočeské univerzity, předseda společnosti pro radiobiologii a krizové plánování České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, člen několika odborných zahraničních splečností. Ve své odborné práci se zabývá zejména možnostmi diagnostiky nemoci z ozáření a terapeutickými možnostmi využití neionizujícího záření. doc. MUDr. Jozef Rosina Jozef Rosina, docent katedry radiologie a toxikologie Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity a vedoucí Ústavu biofyziky a informatiky 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Ve své odborné práci se zabývá zejména studiem využití biofyzikálních metod v klinické diagnostice, zejména v nukleární medicíně abiologickým účinkům ultrafialového záření.
Kontakt 3-4/2005
383
