Vladimír Novotn OD PUCHMAJERA K PÁRALOVI. Praha 2001

Vladimír Novotn˘

O D K

P U C H M A J E R A

PÁ R A L O V I

Praha 2001

Vychází za pfiispûní Ministerstva kultury âR, Nadaãního fondu Obce spisovatelÛ a Nadace âeského literárního fondu moto: K fieãnickému pultu se prodral drobn˘ muÏík s tatarsky stfiiÏen˘m knírkem. Na ple‰i se mu leskly krÛpûje potu. Pfiijel teprve pfied chvílí. Spletl si totiÏ tuto konferenci s jinou, ale jiÏ s e h l á s i l o s l ovo. N owo t n y, z n a lec literatury. Obávan˘ kritik.

Václav Vokolek, Okolím Bábelu

© Vladimír Novotn˘, 2001 © Cherm, 2001 ISBN 80-86370-06-2

I

„ D r o b n é , a l e v ˘ z n a m n é d í l k o . . .“

„DROBNÉ, ALE V¯ZNAMNÉ DÍLKO...“ Otazníky nad Puchmajerov˘mi pfieklady z Kouzelné flétny Na‰e klasická literárnûvûdná a literárnûhistorická puchmajeriana po prvních, pfieváÏnû kulturnûhistorick˘ch a osvûtov˘ch statích pfiedminulého vûku, vyvrcholila na pfielomu 19. a 20. století v pfiíslu‰n˘ch pasáÏích fundamentální studie Jaroslava Vlãka První novoãeská ‰kola básnická (kniÏnû vydané roku 1896),1 nadmíru dÛkladnû se zab˘vající rovnûÏ tvorbou Antonína Jaroslava Puchmajera a jeho postavením v kontextu tehdej‰ího ãeského písemnictví. Badatelova rozsáhlá úvaha pfiitom hned na poãátku vychází ze základního konstatování, Ïe rok 1795 se podle jeho mínûní stal v˘razn˘m ãasov˘m pfiedûlem ve v˘voji novodobé tuzemské literární produkce. Právû tenkrát, dne 10. dubna 1795, totiÏ u praÏského vydavatele Jana Josefa Diesbacha vy‰lo „povûstné Sebránj Básnj a ZpûwÛ wydané od Antonjna Puchmayera“.2 Podle Vlãkova soudu „kníÏka tato poesii na‰í pfiinesla jaro“3 – a uãencÛv názor, opírající se o skuteãnost, Ïe zásluhou této kniÏní publikace a jejím prostfiednictvím do‰lo k obnovení ãeského ver‰e, se od té doby v interpretacích na‰eho písemnictví obecnû pfiijímá. Posléze literární historik podrobnû analyzuje Puchmajerovo dílo (vãetnû autorovy pfiekladatelské práce) v prvé fiadû z hlediska geneze fieãené první novoãeské ‰koly básnické, tj. prá-

1 Jaroslav Vlãek: První novoãeská ‰kola básnická. In t˘Ï: Kapitoly z dûjin ãeské literatury. Praha 1952, s. 5-86. Tvorbou Antonína Jaroslava Puchmajera a jeho úlohou v ãeském písemnictví se badatel zab˘vá zejména v oddílech IV-VI (s. 18-59). 2 TamtéÏ, s. 5. 3 TamtéÏ.

11

Vladimír Novotn˘ / PROBLÉMY A P¤ÍBùHY /


vû onoho kruhu Puchmajerova, a zdÛrazÀuje, Ïe zde jiÏ ne‰lo pouze o „nahodilé sdruÏení ver‰ovcÛ star‰ích-mlad‰ích“, n˘brÏ o „uvûdomûl˘ básnick˘ spolek vrstevníkÛ, k jehoÏ organizaci vnûj‰ím vzorem byla cizina“.4 Proto také Jaroslav Vlãek klade ve své dÛkladné monografii takov˘ dÛraz na pozdûj‰í Puchmajerovy pfiekladatelské poãiny, aÈ jiÏ hovofií o jeho pfievodech z polské literatury, anebo zvlá‰È z literatury nûmecké, pfiedev‰ím ov‰em pí‰e o pfiekladech textÛ, v nichÏ tehdy podle badatele vládla „módní poÏitkáfiská filozofie“ a jejichÏ pfietlumoãením na‰i buditelé pfiispívali ke zrození ãeského literárního rokoka. Jeho smyslem, podot˘ká vûhlasn˘ uãenec, bylo pfiece taktéÏ povznesení, estetizace a kultivování nové básnické tvorby.5 Jedním závaÏn˘m Puchmajerov˘m pfiekladatelsk˘m poãinem se v‰ak Jaroslav Vlãek nezab˘val, ponûvadÏ si ho v dobû, kdy pracoval na své inspirativní kniÏní studii, s nejvût‰í pravdûpodobností nikterak nespojoval s básníkov˘m jménem. Také proto se ve svém dÛkladném rozboru ãeské anakreontiky ze sklonku 18. století a obecnû tvÛrãí praxe Puchmajerovy básnické druÏiny ni slÛvkem nezmínil (stejnû jako dal‰í literární historikové z Vlãkov˘ch ãasÛ) o Puchmajerovû „drobném, ale v˘znamném dílku“, které spatfiilo svûtlo svûta uÏ v roce 1794, tedy je‰tû v letech básníkov˘ch praÏsk˘ch bohosloveck˘ch studií, a které tenkrát vy‰lo pod anonymní ‰ifrou.6 Máme na mysli vÛbec první ãeské kniÏní pfiebásnûní proslulého libreta Emanuela

Schikanedera (event. i jeho spoluautora Johanna Georga Karla Gieseckeho) k zednáfiské opefie Wolfganga Amadea Mozarta Kouzelná flétna,7 tj. libreta, které bylo v pfiekladu do ãe‰tiny a v ãtenáfiském prÛfiezu, odpovídajícímu dobovému vkusu, onoho roku 1794 vydáno jako kniÏní aktualita sui generis pod názvem „Zpûwy z âarodûgné Fletny wybrané. W âesstinu vwedené od B. R. A.“ To znamená, Ïe osoba pfiekladatele se v dobû vydání ukryla pod uveden˘mi iniciálami. JenomÏe tyhle relativnû prÛhledné, Ïertovnû kamuflující signatury se podafiilo rozlu‰tit nebo spí‰e pfiesvûdãivû a uspokojivû vysvûtlit teprve v 20. století! Do‰lo k tomu aÏ v fiíjnu 1929 pfiiãinûním renomovaného knihovníka a bibliofila Josefa Volfa (1878-1937), ostatnû taktéÏ erudovaného historika ãeského osvícenského svobodného zednáfiství a rosenkruciánství 18. století8 (v kontextu plzeÀské kniÏní kultury známého mj. sv˘m pokusem o vydávání bibliofilské edice Pils-

4 TamtéÏ, s. 7. 5 TamtéÏ, s. 9. 6 Srov. Jaroslav Vlãek: Dûjiny ãeské literatury 2 (Od století XVIII. k letÛm ãtyfiicát˘m století XIX.). 3. vyd., Praha 1940. Hlava ‰está – Rokoko v ãeské poesii, zvlá‰tû s. 218-225. O uvedení Mozartovy a Schikanederovy Kouzelné flétny v Praze se Vlãek v souvislosti s Puchmajerem nebo Hnûvkovsk˘m vÛbec nezmiÀuje, pouze v následující kapitolce o tehdej‰ím ãeském dramatu a divadelní Ïivotû s mírn˘m despektem pí‰e o „éfie Schikanederovû ve Vídni“ (s. 246) – a praví, Ïe autofii, které v té dobû pfiekládal Václav Thám, „v‰ichni nebyli vkusu právû klasického. Jen po jednom kusu z Molièra a Kleista – ostatní samí Iffland, Schikaneder, Schröder, Engel, Weidmann atd. /.../, to jest v˘pravné nebo fra‰kové zboÏí módní v˘roby továrnické, pouhá pastva pro oãi a u‰i, pro srdce a ducha nic.“ (S. 248.)

12

7 Toto skladatelovo dílo bylo poprvé provedeno 30. záfií 1791 v C. k. priv. VídeÀském divadle. V Praze mûla nová Mozartova zpûvohra premiéru v nûmeckém jazyce rok nato, tj. 25. fiíjna 1792: „V Praze dáváno po prvé nûmecky v Nostitzovû Národním divadle,“ jak se tvrdí v závûreãném faktografickém shrnutí v‰ech pfiekladÛ libreta a závaÏn˘ch inscenací Mozartovy opery, pravdûpodobnû sestavené Pavlem Eisnerem (skr˘vajícím se v dobû protektorátu pod pseudonymem Jan Ort) a oti‰tûné v závûru kniÏní publikace libreta E. Schikaneder – J. G. K. Giesecke: Kouzelná flétna. Praha 1939, nepaginováno. Rakouská historiãka Brigitte Hamannová oproti tomu uvádí, Ïe vídeÀská premiéra se konala v Theater auf der Wieden, ãili v pfiedmûstském Divadle na volném prostranství. Srov. B. Hamannová: Hlava plná hudby. Îivot Wolfganga Amadea Mozarta. Z nûmeckého originálu Nichts als Musik in Kopf. Das Leben von Wolfgang Amadeus Mozart, vydaného ve Vídni 1990, pfiel. Ivana Vízdalová. Praha 1998, s. 194. V˘slovnû se tu konstatuje: „Publikum vídeÀského pfiedmûstí bylo Kouzelnou flétnou okouzleno, jak hudbou, tak i pohádkov˘m dûjem – a také nápadn˘mi kulisami a ve‰kerou tou divadelní technikou, kterou Schikaneder mistrovsky vyuÏíval.“ (TamtéÏ, s. 212.) 8 Josef Volf: J. R. B. A. = B. R. A. = B(P)uchmajer Antonín. Rozpravy Aventina, 5, 1929-1930, ã. 2, 3. 10. 1929, s. 19-20. Z Volfov˘ch zednáfisk˘ch a rosenkruciánsk˘ch studií pfiipomeÀme napfiíklad publikaci Bratfii rÛÏového kfiíÏe (Rosae Crucis) v zemích ãesk˘ch a proroctví jejich na rok 1622 (Praha 1908; jde o samostatn˘ kniÏní otisk studie uvefiejnûné v âeském lidu XVII) a Domnûl˘ pokus svob. zednáfiÛ o vzpouru v Praze 16. V. r. 1766 (Praha 1935).

13



nensia9). Ten sv˘m zji‰tûním samozfiejmû vstoupil do vûcné polemiky s jiÏ zapomenut˘mi a opomíjen˘mi, byÈ pau‰álnû vesmûs nezpochybÀovan˘mi informacemi dávného data, obsaÏen˘mi zprvu v lexikografické práci premonstrátského bibliotékáfie Bohumíra Jana Dlabaãe, posléze podpofien˘mi a pfiipomenut˘mi pfiedev‰ím ve fundamentální faktografické Historii literatury ãeské z pera Josefu Jungmanna.10 Jeho stanovisko je ov‰em ponûkud zdrÏenlivé: odvolává se zde v˘luãnû na cizí svûdectví – a i kdyÏ se Jungmann s Puchmajerem dÛvûrnû pfiátelil, pfiípadné spolupfiekladatele zde uvádí znaãnû nesoustavnû.11

Od Volfova objevu, zvefiejnûného sice v periodiku s relativnû nízk˘m nákladem, nicménû dobfie známého v odborn˘ch kruzích, uplynulo uÏ víc neÏ sedmdesát let, v jejichÏ prÛbûhu se k této autorské kauze Ïádn˘ badatel nevrátil. Nakolik se v‰ak jeho zji‰tûní nebo uvedení záleÏitosti autorství na pravou míru promítlo do nynûj‰ích kodifikujících soudÛ na‰í literární historie a literární lexikografie? Napfiíklad v druhém dílu Lexikonu ãeské literatury (vydaném v roce 1993) ‰ifra mo, pod níÏ psal svá hesla renomovan˘ badatel Mojmír Otruba, konstatuje v slovníkovém hesle o ·ebestiánu Hnûvkovském, Puchmajerovû celoÏivotnímu básnickém druhovi a pfiíteli, Ïe pr˘ „KníÏka pfiekladÛ Zpûvy z âarodûjné flétny vybrané, v ãe‰tinu uvedené od B. R. A. (1794), která nûkdy b˘vá v odborné literatufie (podle údaje B. J. Dlabaãe) uvádûna jako spoleãné dílo H., Puchmajera a V. Nejedlého, je nepochybnû dílem jen /podtrhl V. N./ Puchmajerov˘m.“12 KdyÏ Otruba posléze vypoãítává pfiíslu‰nou odbornou literaturu, t˘kající se Ïivota a díla ·. Hnûvkovského, opût v podobné souvislosti nepfiímo odkazuje na inkriminovan˘ ãlánek Josefa Volfa v Rozpravách Aventina. Témûfi naprosto protichÛdné tvrzení v‰ak ve srovnání s formulací z citovaného hesla o ·ebestiánu Hnûvkovském pfiekvapivû obsahuje tfietí díl akademického Lexikonu ãeské literatury. V hesle o Antonínu Jaroslavu Puchmajerovi totiÏ pfiichází Mojmír Otruba (znovu pí‰ící pod ‰ifrou mo) v závûru své rekapitulace nepfiíli‰ obsáhlé autorovy pfiekladatelské ãinnosti tentokrát s mnohem obezfietnûj‰í a zdrÏenlivûj‰í sentencí, která v kontextu slovníkového hesla zní: „KniÏnû vydan˘ pfieklad básnick˘ch textÛ z Mozartovy opery Kouzelná flét-

9 Srov. Volfovo bibliofilské vydání titulu Bernard Guldener: Vybrané básnû. Pilsnensia, sv. 1, PlzeÀ 1927 (jde o publikaci ver‰Û z pozÛstalosti zapomenutého vrstevníka a pfiítele Jana Nerudy). 10 Mínûno je zde rozsáhlé dílo premonstrátského knûze, posléze strahovského knihovníka (od 1787) a klá‰terního archiváfie a letopisce Bohumíra Jana Dlabaãe (1758-1820) Allgemeines historisches Künstlerlexikon für Böhmen in zum Teil auch für Mähren und Schlesien (I-III), které vy‰lo ve tfiech dílech v roce 1815 nákladem ãesk˘ch stavÛ pod zá‰titou hrabûte Franti‰ka Kolowrata na doporuãení Ignáce Cornovy. Petr Kfiivsk˘, kter˘ v publikaci Bohumír Jan Dlabaã (Literární archiv Písemníku národního písemnictví, Praha 1971) zpracoval knihovníkovu listinnou pozÛstalost, konstatoval, Ïe se tímto dílem Dlabaã „ve vûdecké spoleãnosti nejvíce proslavil“ a Ïe ‰lo o „v˘sledek témûfi tfiicetileté práce Dlabaãovy. DlabaãÛv slovník pfiiná‰í obdivuhodné mnoÏství zpráv o hudebnících a v˘tvarn˘ch umûlcích s peãliv˘m v˘poãtem pramenÛ, s podrobn˘mi Ïivotopisn˘mi daty a autor v nûm upozorÀuje na fiadu umûlcÛ, jejichÏ jména by bez jeho pilné práce byla dávno zapomenuta.“ (TamtéÏ, s. 4.) Stojí za zmínku, Ïe Dlabaã se jiÏ roku 1796 stal ãlenem Královské ãeské spoleãnosti nauk a v letech 1813-1818 byl jejím fieditelem. Kfiivsk˘ dále uvádí, Ïe v dubnu 1816 udûlil Dlabaãovi „Zemsk˘ stavovsk˘ v˘bor v Praze odmûnu 1500 zl. za jeho dílo Künstlerlexikon“ a Ïe v˘bor téÏ „odkoupí 12 svazkÛ tohoto díla“. Dal‰ích 500 zlat˘ch za své dílo obdrÏel Dlabaã z domestikálního fondu. (Srov. P. Kfiivsk˘, tamtéÏ, s. 12.) 11 Josef Jungmann: Historie literatury ãeské aneb Soustavn˘ pfiehled spisÛ ãesk˘ch s krátkou historií národu, osvícení a jazyka. Druhé vydání. Praha 1849, oddíl VI, pol. 628 (s. 409). Ve svém rejstfiíku k soupisu pÛvodních prací v ãe‰tinû a pfiekladÛ do ãe‰tiny Jungmann pfiipojuje poznámku, Ïe „pfiel. od Puchmajera, W. Nejedlého a Hnûvkovského“ (s. 765). Zpûvy potom v Jungmannovû publikaci figurují jako souãást autorova díla téÏ u V. Nejedlého (bez dal‰ích spolupfiekladatelÛ! – s. 602) a Hnûvkovského (s poznámkou „pfiel. spolu s Puchmajerem a Nejedl˘m“), zatímco u Puchmajera uãenec jiÏ Ïádné dal‰í spolupfiekladatele neuvádí! (S. 616.) Zato na zmínûné s. 409 se doãteme za údajem „Zpûwy z ãarodûjné fletny vybrané, w ãe‰tinu uwedené od R. B. A. W Praze u Ant. Zimy v 8. 1794 str. 42.“ inkriminovanou informaci, uvedenou ov‰em aÏ v závorce: „(Boh. Dlabaã ve swém v˘tisku poznamenal, Ïe pfiekladatelé jsou vlastnû Puchmajer, W. Nejedl˘ a Hnûvkovsk˘, a která ãást od kterého z nich pfieloÏena).“ (TamtéÏ.)

14

12 mo (= Mojmír Otruba): ·ebestián Hnûvkovsk˘. Lexikon ãeské literatury. Díl 2, sv. I, H-J. Academia, Praha 1993, s. 213.

15



na (E. Schikaneder) je snad spoleãnou prací /podtrhl V. N./ P., ·. Hnûvkovského a V. Nejedlého.“13 Zde badatel uvádí a charakterizuje zmínûnou pfiekladatelskou publikaci jako jeden ze tfií kniÏních pfievodÛ Puchmajerov˘ch, ov‰em bez udání pfiípadn˘ch spoluautorÛ, pfiiãemÏ si je vûdom skuteãnosti (jiÏ uvádí v oddíle bibliografie), Ïe tyto „Zpûvy“ vy‰ly v novém vydání bibliofilsky roku 1931 z iniciativy a v péãi dal‰í tehdej‰í vûhlasné knihovnické veliãiny, totiÏ Jana Thona. V textu uvedeném na malém lístku, vloÏeném do této bibliofilie, se konstatuje toto: „V Praze âs. Spoleãnost Knihovûdní na podnût ãlena svého v˘boru Dr. Jana Thona, klade jako ãlenskou premii na rok 1931 do rukou ãesk˘ch milovníkÛ knih drobné, ale v˘znamné dílko spojené s dûjinami na‰í hudby i na‰eho písemnictví. Je to ãesk˘ pfieklad textu Mozartovy ,Kouzelné flétny’, která byla od chvíle prvního svého provedení tak na‰enû pfiijata hudební Prahou. âesk˘ pfieklad, pofiízen˘ – jak nedávno zji‰tûno Dr. Josefem Volfem (Rozpravy Aventina Roã. V., 19.) – zakladatelem novoãeského básnictví, Antonínem Puchmajerem (1759-1820), ,aby tak zalíbenou operu téÏ i dobfií âechové v svém matefiském jazyku ãísti mohli’, stal se hrou kniÏních osudÛ dílkem velmi vzácn˘m. Vy‰el s názvem ,Zpûvy z âarodûjné flétny vybrané, v ãe‰tinu uvedené od B. R. A. (1794)’.“ V bibliofilském vydání se dále praví, Ïe „dnes v‰ak jest znám˘ jen jedin˘, dosti chatrn˘ v˘tisk tohoto textu, opatrovan˘ v Ústfiední knihovnû hlav. mûsta Prahy. Vydávajíc proto nyní tyto ,Zpûvy’ ve vûrné reprodukci, domnívá se âeskoslovenská Spoleãnost Knihovûdní, Ïe tento poãin rádi uvítají v‰ichni pfiátelé na‰eho písemnictví i Mozartova umûní. Pfiipojuje se pfiitom k oãekávání, které vyslovil 1794 i první vydavatel ,ZpûvÛ z âarodûjné flétny’, Antonín Zima, kdyÏ oznamoval, Ïe kníÏku ,s velikou chutí sem vytiskl, jsa té na-

dûje, Ïe vdûãní âechové v hojnûj‰ím odkoupení exempláfiÛ mnû napomocni budou, tak abych tudy podnût dostal k budoucímu vydávání podstatnûj‰ích vûcí.’ – V Praze dne 10. prosince r. 1931. – V˘bor âs. Spoleãnosti Knihovûdné v Praze XVIII ãp. 730.“14 Stojí ov‰em za zmínku, Ïe v jiném novûj‰ím, dnes jiÏ klasickém díle na‰í literární lexikografie, v tzv. Modrém slovníku – ãili ve Slovníku ãesk˘ch spisovatelÛ, vydaném v roce 1964 – se v hesle Antonín Jaroslav Puchmajer jeho autor, v˘znamn˘ literární historik a lexikograf Vladimír Forst nejenÏe vÛbec nezmiÀuje ve v˘kladové ãásti hesla o moÏné existenci spisovatelova pfiekladu Schikanederova libreta Kouzelné flétny, aã jinak vyzvedává buditelovu ãilou ãinnost pfiekladatelskou jako velice závaÏnou a vûnuje jí relativnû rozsáhlou pasáÏ, nicménû (na rozdíl od následující shrnující interpretace Mojmíra Otruby) neuvádí toto pfietlumoãení, pocházející z pera budoucího radnického kaplana, aÈ jiÏ pfiiznané, nebo nepfiiznané, ani v oddílu bibliografickém. Zdá se, Ïe Forst s nejvût‰í pravdûpodobností zámûrnû ponechal dostateãnû otevfien˘ prostor pro celou puchmajerovskou kauzu jako pro doposud je‰tû neuzavfienou a nevyfie‰enou lexikografickou záleÏitost.15

13 mo (= Mojmír Otruba): Antonín Jaroslav Puchmajer. Lexikon ãeské literatury. Díl 2, sv. II, P-¤. Academia, Praha 2000, s. 1161.

14 Puchmajerovy pfieklady ze Schikanederova libreta pod názvem Zpûvy z âarodûjné fletny vybrané znovu vydal Jan Thon v roce 1931 jako ãlenskou prémii âeskoslovenské Spoleãnosti Knihovûdné. Zatímco dochované pÛvodní v˘tisky se nyní nalézají v oddûlení rukopisÛ Národní knihovny v Praze (mj. signatura 54 J 1767), publikace pofiízená Janem Thonem jako bibliofilsk˘ tisk je pfiístupna mj. v Knihovnû Národního musea v Praze (signatura 173 G 310). Z tohoto textu pfiebíráme rovnûÏ pojmenování námi pfiedkládané úvahy: „Drobné, ale v˘znamné dílko...“ 15 vf (= Vladimír Forst): Antonín Jaroslav Puchmajer. Slovník ãesk˘ch spisovatelÛ. Eds. Rudolf Havel a Jifií Opelík. Praha 1964, s. 408-409. – Lexikograf se problému tehdej‰ího pfiekladatelského autorství libreta Kouzelné flétny nakonec vyhnul, ponûvadÏ v bibliografii hesla dal pfiednost formulaci „Z pfiekladÛ“ a soustfiedil se na kniÏní tituly z let 18041817 (tamtéÏ, s. 409), pfiiãemÏ ov‰em uváÏlivû ponechal zmínûnou otázku Puchmajerova autorství jakoby zcela stranou a pfiipustil i pfiípadné doplnûní. Na druhé stranû zde slovník v hesle Václav Thám uvádí ve v˘bûrové bibliografii dramatikov˘ch pfiekladÛ rovnûÏ údaj „Kouzelná pí‰Èala (ze Schikanedra), prem. 1795“. (TamtéÏ, s. 513, autorem hesla je Miroslav Hefiman – ‰ifra mh.)

16

17



Mezi letopoãty vydání obou svazkÛ Lexikonu ãeské literatury je rozdíl pouh˘ch sedmi rokÛ, coÏ není nikterak dlouhá doba, zejména ve srovnání s tím, Ïe od kniÏního vydání prvního pfiekladu Schikanederova (snad ov‰em pocházejícího téÏ z pera Gieseckeho, coÏ kupfiíkladu Pavel Eisner nejprve zcela akceptoval, posléze jednoznaãnû popfiel16) libreta Kouzelné flétny uplynulo jiÏ 206 let. Pfiesto v‰ak byla v kontextu na‰í literární lexikografie v pfiípadû A. J. Puchmajera zformulována tato dvû vzájemnû se vyluãující hodnocení a posuzování jednoho „drobného, ale v˘znamného“ pfiekladatelského autorství. Pfiitom jde o nemálo podstatn˘ moment ve v˘voji ãeského básnictví a kniÏní kultury, ponûvadÏ pfiedmûtem tûchto sporÛ a úvah se stalo „dílko“, které je star‰ího data neÏ zakladatelské Puchmajerovo „Sebránj Básnj

a ZpûwÛ“. Ve dvou rozporupln˘ch a protichÛdn˘ch formulacích jsme tudíÏ svûdky sice decentního, pfiece jen ale pfiímého zpochybnûní dfiíve zdánlivû nepochybného Puchmajerova autorství, t˘kajícího se anonymního kniÏního pfietlumoãení vybran˘ch árií a v˘stupÛ ze Schikanederova libreta populární Mozartovy zpûvohry. Pro úplnost je ov‰em zapotfiebí konstatovat, Ïe v dlouho oãekávaném tfietím dílu Lexikonu ãeské literatury je badatelsky zpracováno (opût Mojmírem Otrubou) rovnûÏ heslo o Vojtûchu Nejedlém, v nûmÏ jiÏ o pfiípadné alternativû jakékoli moÏné ãi pfiedpokládané pfiekladatelské spoluúãasti Puchmajerova pfiítele Vojtûcha Nejedlého (resp. téÏ ·ebestiána Hnûvkovského) na dávném pfievodu ZpûvÛ z âarodûjné flétny uÏ nenajdeme sebemen‰í zmínku, a to ani v lexikografické interpretaci autorovy osobnosti, ani v bibliografii jeho díla nebo v oddílu odborné literatury, zab˘vající se Ïivotem a tvorbou V. Nejedlého. V˘sledná podoba tohoto encyklopedického hesla (zejména pfiíslu‰n˘ch partií, t˘kajících se osvícencovy pfiekladatelské ãinnosti) tudíÏ vyznívá jako pádn˘ argument na podporu obhájcÛ Puchmajerova autorství, vztahovaného na tehdej‰í pohotové pfietlumoãení praktického ãtenáfiského v˘tahu ze Schikanederova operního libreta.17 Navíc Mojmír Otruba uÏ neodkazuje v této souvislosti v Ïádném ze tfií zmínûn˘ch slovníkov˘ch hesel na jakoukoli novou odbornou literaturu, která by se problematice fieãeného autorství dÛkladnû nebo aspoÀ okrajovû vûnovala. VÏdyÈ ani on sám se ostatnû v jubilejním puchmajerovském zamy‰lení z roku 1969, uvefiejnûném v bohemistickém periodiku âesk˘ jazyk a literatura u pfiíleÏitosti 200. v˘roãí umûlcova narození, nezastavuje nad v˘znamem umûlcov˘ch pfiekladÛ pfii konstituování novo-

16 Srov. Pavel Eisner: Kouzelná flétna. In Wolfgang Amadeus Mozart: Kouzelná flétna. Opera o dvou jednáních (10 obrazech) na text Emanuela Schikanedera. Praha 1957, s. 527. V zevrubné pfiedmluvû k novému vydání pfiepracované verze jeho star‰ího pfiekladu libreta k Mozartovû opefie se jiÏ Eisner kategoricky rozchází s tím, co hájil je‰tû v dobû prvního kniÏního vydání svého pfiekladu zjara 1939: srov. Jan Ort (= Pavel Eisner): K novému ãeskému znûní Kouzelné flétny. In E. Schikaneder – J. G. K. Giesecke: Kouzelná flétna. Praha 1939, s. 5-6. TéÏ tenkrát sice zdÛrazÀoval autorství Schikanederovo, pfiesto ale nadvakrát pfiipomenul i podíl GieseckeÛv a dokonce ho uvedl jako spoluautora pfiímo na titulním listû pod jménem Johann Georg Karl Giesecke. Ve své esejisticky ladûné pfiedmluvû z roku 1957 v‰ak Eisner pokládá Emanuela Schikanedera za jediného autora libreta a konstatuje, Ïe „SchikanederÛv herec Karl Ludwig Gieseke /sic! pozn. V. N./ napsal libreto Oberon, král vil. Text zhudebnil ná‰ rodák Pavel Vranick˘. Z Giesekova libreta si Schikaneder vypÛjãil to a ono.“ (S. 12-13.) Pak ov‰em pfiekladatel libreta v poznámce podot˘ká: „Schikanederovi nepfiátelé pak houÏevnatû tvrdili, Ïe Kouzelnou flétnu napsal Gieseke a Ïe Schikaneder je plagiátor. Je to tvrzení klevetné jako v‰elicos jiného, co se o Schikanederovi roztru‰ovalo.“ (TamtéÏ, s. 13.) Svého ãasu Václav Juda Novotn˘ tvrdil v pfiedmluvû ke kniÏnímu vydání svého pfiekladu Kouzelné flétny, Ïe „nyní v‰ak jiÏ jest zji‰tûno, Ïe vlastním pÛvodcem textu jest Ludvík Giesecke“ (!) (Srov. V. J. Novotn˘: Pfiedmluva. In W. A. Mozart: Kouzelná flétna. Praha 1878, s. 6.) NeÏ pfiekladatel dále uvádí, Ïe pr˘ bylo zapotfiebí od základu zmûnit pÛvodní SchikanederÛv text: „Zmûna dûje byla nutna. Kdo zmûnu tu provedl, nelze urãitû doloÏiti, ale ze v‰eho moÏno souditi, Ïe bystr˘ Giesecke, jemuÏ z historick˘ch studií pfiedstava o v‰emocné kastû staroegyptsk˘ch knûÏí v pamûti uvázla a jenÏ byl tehda ãlenem zapovûzené jednoty svobodn˘ch zednáfiÛ, pfiipadl na my‰lénku, aby v pfiíznivé svûtlo postavil vzne‰en˘ úãel jednoty, jíÏto náleÏel, v obraze moudré a dobrodûjné kasty knûÏí staroegyptsk˘ch. Ze zlého ãarodûje stal se tedy dobrodûj lidstva, v˘kvût v‰í ‰lechetnosti a dobroty, Sarastro, representant svobodn˘ch zednáfiÛ v rou‰e staroegyptského veleknûze.“ (TamtéÏ, s. 7.)

18

17 mo (= Mojmír Otruba): Vojtûch Nejedl˘. Lexikon ãeské literatury. Díl 3, sv. I, M-O. Academia, Praha 2000, s. 461-463.

19



ãeské básnické ‰koly a nezmiÀuje se ani o (rozlu‰tûném?) tajemství ‰ifry B. R. A. Ostatnû podle jeho tehdy zformulovaného názoru jen „tûÏko mÛÏeme operovat s pfiedstavou, Ïe v druhé tfietinû 18. století byl ãesk˘ literární v˘voj totálnû pfieru‰en, Ïe dosavadní literární produkce klesla aÏ nûkam k nulovému stupni a nová poetická tvorba musela zaãínat takfiíkajíc z niãeho, znovu“. Z Otrubov˘ch soudÛ, vysloven˘ch v této citované úvaze, posléze vypl˘vá, Ïe „radikální zásah do v˘vojové struktury ãeské poezie nastává – zhruba v 80. letech 18. stol. – nikoli tím, Ïe se snad obnovuje básnûní v ãeské fieãi nebo Ïe se odtud stává poãetnû bohat‰í, ani tím, Ïe je tematicky jinak orientováno nebo umûlecky dokonalej‰í, n˘brÏ v prvé fiadû tím, Ïe je ãeská literární produkce zámûrnû a pfiednostnû vytváfiena jako umûlecká literatura, Ïe se znovu vytváfií sumarizující pfiedstava ãeské literatury.“18 Pro takto interpretovan˘ v˘vojov˘ posun tuzemského písemnictví mûly mimo ve‰kerou pochybnost v ‰ir‰ím kulturním kontextu nesmírnû velk˘ v˘znam rovnûÏ poãetné a aktuální pfieklady nejnovûj‰ích a nejrozmanitûj‰ích slovesn˘ch textÛ vãetnû populárních operních libret, nabízejících nezvykle pestré a ‰iroké spektrum moÏností literární komunikace. Ná‰ renomovan˘ literární historik tedy v jedné své lexikografické interpretaci de facto podpofiil stanovisko Volfovo nebo Thonovo, v jiném pfiípadû se ov‰em ponûkud pfiiklonil spí‰e k citovanému vyjádfiení Dlabaãovû z roku 1815, pfievzatému, jak jiÏ bylo fieãeno, s urãitou obezfietností rovnûÏ Josefem Jungmannem, podle nûhoÏ jde o spoleãnou práci tfií pfiekladatelÛ, a to ·ebestiána Hnûvkovského, Vojtûcha Nejedlého a Antonína Puchmajera. Toto „dlabaãovské“ stanovisko je v‰ak v pfiíkrém rozporu s novûj‰ími postoji a názory na‰í literární historie po roce

1918, zejména v období meziváleãném, ale také v následujících letech. Z toho vypl˘vá, Ïe Mojmír Otruba zaujal pfiinejmen‰ím v jednom ze sv˘ch slovníkov˘ch hesel zfietelnû zdrÏenlivou badatelskou pozici zvlá‰tû ve vztahu k názorÛm takov˘ch kritick˘ch osobností jako zmínûného Josefa Volfa, ale rovnûÏ literárního historika Arna Nováka19 – nebo filologa, pfiekladatele a esejisty Pavla Eisnera. Co ale tenkrát Josef Volf konkrétnû vyloÏil ve svém inkriminovaném ãlánku, uvefiejnûném v Rozpravách Aventina v fiíjnu 1929? Po ponûkud rozvláãném pfiipomenutí, Ïe on sám rád lu‰tí pseudonymy a anonymy v literatufie, uãenec kvitoval, Ïe „nyní se mi podafiilo rozlu‰titi opût jeden pseudonym, na jehoÏ vysvûtlení se dosud nikdo netroufal. Jungmann zaznamenává totiÏ v Historii lit. ãeské, 2. vyd., VI., s. 628, ãesk˘ pfieklad textu k Mozartovû Kouzelné flétnû, kter˘ napsal Schikaneder v duchu svobodn˘ch zednáfiÛ, takto: ,Zpûvy z ãarodûjné flétny vybrané, v ãe‰tinu uvedené, od R. B. A. V Praze, u Ant. Zimy v 80, 1794, s. 42’. A v závorce praví: ,Boh. Dlabaã ve svém v˘tisku poznamenal, Ïe pfiekladatelé jsou vlastnû Puchmajer, V. Nejedl˘ a Hnûvkovsk˘ a která ãást od kterého z nich byla pfieloÏena.’ Literární historie u nás si ZpûvÛ pfiíli‰ nev‰ímala: nemilovala je snad pro jejich zednáfiskou tendenci.“ Josef Volf tu dále pí‰e, Ïe („tfiem pfiekladatelÛm odpovídají zdánlivû tfii poãáteãní písmena R. B. A., aã nemají s uveden˘mi básníky na‰eho obrození nic spoleãného. Literárním kritikÛm staãilo svûdectví Dlabaãovo, prÛkazné souãasností bibliotékáfie na Strahovû, a knihovníci si také hlavy pfii katalogisaci nelámali, ponûvadÏ ZpûvÛ v knihovnách nemûli.“)20 Potom badatel rekapituluje, jak vzácn˘ tisk shánûl, dlouho pr˘ marnû, protoÏe i na Strahovû byly Zpûvy nezvûstny, jak pí‰e, pak v‰ak koneãnû narazil na jejich

18 Mojmír Otruba: Antonín Jaroslav Puchmajer (1769-1820). âesk˘ jazyk a literatura, 19, 1968-1969, ã. 4, s. 145-150; citovaná pasáÏ je na s. 146. Badatel se v této stati (asi i vzhledem k limitovanému rozsahu jeho úvahy) sice nezab˘vá Puchmajerovou pfiekladatelskou tvorbou, pfiipomíná v‰ak i rÛzné jiné závaÏné okolnosti, související s umûlcov˘m dílem.

19 Arne Novák: Vzácné libreto. Lidové noviny, 43, ã. 175, 6. 4. 1932, s. 9, ranní vydání, ‰ifra: ne. 20 Josef Volf: R. B. A. = B. R. A. = B(P)uchmajer Antonín. TamtéÏ, s. 19.

20

21



stopu a po del‰í korespondenci zjistil, Ïe se toto vydání dostalo jako dar antikváfie Taussiga do vlastnictví hudebního oddûlení Ústfiední knihovny mûsta Prahy. KdyÏ ale Zpûvy nakonec pfiece jen leÏely pfied Volfov˘ma oãima, nezbylo mu neÏ nad nimi zahofiekovat: „Jsou vypraveny chudiãce a uboze, od pouÏívání jsou ‰pinavé a trochu po‰kozené – tak vypadá jedin˘ dnes znám˘ v˘tisk ãeského textu Kouzelné flétny, uloÏen˘ mezi vzácn˘mi knihami Ústfiední knihovny mûsta Prahy, kamÏ se také nejlépe hodí. Na tûchto Zpûvech jsem se setkal se jmény pfiekladatelÛ, jenomÏe v jiném pofiádku neÏ u Jungmanna. Zpûvy z âarodûjné flétny byly pfieloÏeny od B. R. A. a nikoli od R. B. A. a tato písmena si snadno vysvûtlíme, víme-li, Ïe se Puchmajer je‰tû r. 1794, kdy Zpûvy byly vydány, psal Buchmajer nebo Buchmajeroviã: jsou to zaãáteãní a koneãná písmena jeho jména B(uchmaje)R A(ntonín). Na titulním listu nejsou tedy uvedeni tfii pfiekladatelé, n˘brÏ pouze jedin˘, Ant. Puchmajer.“ V ãlánku uvefiejnûném v Rozpravách Aventina vzápûtí Josef Volf pfiechází k dal‰ím argumentÛm a odvolává se i na dobové názory. Tvrdí, „Ïe Zpûvy pfievedl do ãe‰tiny jedin˘ muÏ, praví také nakladatel a tiskafi jejich Ant. J. Z˘ma,“ naãeÏ Volf v souvislosti s aktivitou buditelského tiskafie v˘slovnû konstatuje, Ïe pfiece ten „v oznámení ZpûvÛ praví v˘slovnû, Ïe nalezna muÏe, kter˘Ï je v ãisté ãe‰tinû a dle hudby co nejlépe uspofiádal, pfiikroãil k jich tisku. Netfieba sice svûdectví Dlabaãovo znehodnocovati, Ïe na pfiekladu pracovali Puchmajer, Nejedl˘ a Hnûvkovsk˘, ale dluÏno zdÛrazniti, Ïe Puchmajer mûl pfii tom hlavní podíl, takÏe jest na titulním listu jako jedin˘ autor uveden.“21 Zanedlouho v‰ak jménem akademické obce literárních historikÛ vyslovila naprost˘ souhlas s tímto pfiekvapujícím Volfov˘m zji‰tûním dokonce i taková kritická autorita, jakou byl tehdy jiÏ v Brnû pÛsobící literární kritik a historik Arne Novák. Ve své la-

pidární glose v Lidov˘ch novinách vysoce ocenil ediãní poãin âeskoslovenské Spoleãnosti Knihovûdné, která vydala jako svou první kniÏní prémii „vûrnou a spanilou reprodukci ZpûvÛ z ãarodûjné flétny“.22 Po struãné informaci o pradávném praÏském vydání libreta v ãasech osvícenství Novák pfiipomíná ‰ir‰í vefiejnosti, Ïe „jako pfiekladatel se uvádí na titulním listû B. R. A., kterouÏto zkratku rozlu‰til Josef Volf jakoÏto ‰ifru A. J. Puchmajera (BuchmajeR Antonín), popfiev zároveÀ, Ïe se pfiekladatelské práce patrnûji zúãastnili Puchmajerovi pfiátelé V. Nejedl˘ a ·eb. Hnûvkovsk˘.“ „Spisek má znaãn˘ v˘znam literární,“ zdÛrazÀuje ve své hutné novinové replice Arne Novák, „neboÈ pfiedchází je‰tû pfied Puchmajerov˘m památn˘m prvním almanachem literárním Sebrání písní a zpûvÛ z roku 1795 a obsahuje zdafiil˘ pokus o rokokovou zpûvnou lyriku, k ãemuÏ na‰emu rozmarnému a vtipnému anakreontikovi dodával mozartovsk˘ tekst v Praze tehdy oblíben˘ mnoho podnûtÛ.“ Svou glosu literární historik uzavírá tûmito slovy: „Je‰tû památnûj‰í je v‰ak ona kníÏeãka bibliotékafisky, neboÈ se z ní zachoval jedin˘ exempláfi, a to chatrn˘, v Ústfiední knihovnû hl. mûsta Prahy. I pfiichází úpravn˘ novotisk v‰em knihomilÛm vhod a âs. Spol. Knihovûdná mÛÏe opakovati nadûje prvního jeho vydavatele A. J. Zimy, Ïe ,vdûãní âechové v hojnûj‰ím odkoupení exempláfiÛ mnû napomocni budou, tak abych tudy podnût dostal k budoucímu vydávání podstatnûj‰ích vûcí’“.23 Víc neÏ sto ãtyfiicet let po Puchmajerovû obdivuhodném pfiekladatelském ãinu, tj. teprve na konci tfiicát˘ch let 20. století do-

21 TamtéÏ.

22

22 Srov. Arne Novák, tamtéÏ, s. 9. Badatel dále konstatuje, Ïe praÏ‰tí knihovníci vydali „ãesk˘ to pfieklad Schikanederova textu k proslulé opefie Mozartovû Kouzelná flétna. Pfieklad vy‰el r. 1794, tedy tfii roky po praÏské premiéfie Flétny a tfii léta po Mozartovû smrti, a vydal jej znám˘ buditelsk˘ horlivec pro ãeskou knihu a ãeské divadlo: A. J. Zima.“ Ná‰ vûhlasn˘ literární historik se ov‰em v jedné vûci zm˘lil: dotyãn˘ ãesk˘ pfieklad ZpûvÛ z âarodûjné flétny vy‰el dva, nikoli tfii roky po praÏské premiéfie Mozartovy opery. 23 TamtéÏ.

23



konãil dal‰í pfievod Schikanederova libreta Mozartovy Kouzelné flétny ãesko-nûmeck˘ literát Pavel Eisner, kter˘ pak svÛj pfiekladatelsk˘ opus mohl kvÛli Ïidovské národnosti kniÏnû vydat v roce 1939, ãili uÏ za protektorátu, jedinû pod pseudonymem nebo spí‰e „skryt˘m jménem“ Jan Ort. Zde také v kratiãkém dovûtku ke knize odkazuje pfiímo na Antonína Jaroslava Puchmajera jako na nûkdej‰ího pfiekladatele „ZpûvÛ“ a na prokázanou fakticitu jeho pfiekladatelského autorství, které bylo podle jeho tvrzení pouze „nedávno zji‰tûno“. Na tomto místû se Pavel Eisner odvolává pfiímo na pregnantnû zformulované stanovisko Volfovo a pozdûji Thonovo, jakoÏ i na následující, uvefiejnûné o nûco pozdûji, o to v‰ak jiÏ jednoznaãnûji vyznívající odborné vûdecké dobrozdání z pera Arna Nováka.24 Po necel˘ch dvaceti letech Eisner v pojednání o Mozartovû opefie a o ãesk˘ch pfiekladech jejího libreta podot˘ká, Ïe zpoãátku se tato zpûvohra v Praze uvádûla rovnûÏ pod alternativními názvy Kouzelná pí‰Èala nebo Pí‰Èala kouzedlná („ãe‰tí herci zjednali zpûvní hru novou, to Pí‰Èalu kouzedlnou“), a to v prÛkopnickém pfiekladu jiného na‰eho národního obrozence Václava Tháma (jeho pfietlumoãení do ãe‰tiny mûlo ov‰em premiéru aÏ roku 1795, a to právû pod názvem Kouzelná pí‰Èala).25 Hned nato, s prÛkaznou znalostí zásadní Volfovy stati a jistûÏe téÏ následujícího Thonova editorského poãinu z roku 1931, Eisner prohla‰uje s naprostou urãitostí: „TéhoÏ roku 1794 vydal Puchmajer své Zpûvy z âarodûjné flétny vybrané. Opera rychle zlidovûla, a nejen pro svou hudbu: byla sv˘m humanistick˘m duchem pro ãeské prostfiedí jako pfiedurãena. MozartÛv Ïivotopisec Fr. Nûmeãek ji naz˘vá ,na‰í národní operou’ (napsal tato slova ov‰em pfied vy-

stoupením Smetanov˘m!). V tehdej‰í malé Praze se dílo provozovalo v trojím znûní – nûmecky, ãesky, italsky (Il flauto magico). Nûkteré nápûvy zlidovûly aÏ do prostfiedí písní kramáfisk˘ch.“ V tomto svém zamy‰lení pfiekladatel pfiipomíná dÛleÏitou okolnost, Ïe je‰tû v roce 1794, tj. právû v dobû vydání ZpûvÛ z âarodûjné flétny vybran˘ch, se v praÏském Nosticovû divadle uvádûla Kouzelná flétna taktéÏ v italském pfiekladu, a Ïe náv‰tûvníci, ktefií v metropoli âech shlédli nastudování Mozartova díla v ital‰tinû, mohli obdivovat nové dekorace i nové kost˘my. Poté Eisner zdÛrazÀuje dal‰í závaÏnou kulturnûhistorickou okolnost: „S ostatními Mozartov˘mi operami se Kouzelná flétna podílela o v˘znamnou funkci pfii vytváfiení jevi‰tní a operní ãe‰tiny. BuditelÛm nesmírnû záleÏelo na divadle a zvlá‰tû na divadle zpívaném. KaÏdá opera ãesky provedená mûla národní poslání, aby v‰em zlobiv˘m nactiutrhaãÛm, ale i pochybovaãÛm ve vlastním tábofie dokázala zpûvnost, hudebnost, estetickou nosnost ãe‰tiny.“26 JiÏ na sklonku tzv. první republiky se totiÏ Pavel Eisner pod pseudonymem Jan Ort dÛkladnû zab˘val (pfiedev‰ím s pfiihlédnutím ke specifick˘m momentÛm poetiky a estetiky operního libreta) Puchmajerov˘m pfiekladem Kouzelné flétny (aniÏ by pfiitom na okamÏik zapochyboval, zda jde o pfievod PuchmajerÛv) ve srovnání s následujícím, o tfii desetiletí pozdûji vznikl˘m romantizujícím pfietlumoãením Schikanederova libreta z pera buditele Josefa Krasoslava Chmelenského z roku 1825. Ten pak z estetického hlediska plnû preferuje, neboÈ aÏ v éfie preromantismu a zejména romantismu, tedy za ãasÛ, kdy se Chmelensk˘ pustil do pfiekládání Kouzelné flétny, docházelo k postupnému konstituování ãeské operní dikce. Ve své studii oti‰tûné v Kritickém mûsíãníku Eisner upfiesnil, Ïe ono vydání s pfiekladatelsk˘mi iniciálami B. R. A. vypou‰tí z libreta „spojovací dûjové prózy“ a Ïe v komparaci s opusy Puch-

24 Srov. Jan Ort (= Pavel Eisner): K novému ãeskému znûní Kouzelné flétny. In E. Schikaneder – J. G. K. Giesecke: Kouzelná flétna. Praha 1939, nepaginováno / = s. 70/; viz téÏ pozn. 16. 25 Srov. Pavel Eisner: Kouzelná flétna. In Wolfgang Amadeus Mozart: Kouzelná flétna. Praha 1957, s. 21. Viz téÏ pozn. 16.

24

26 TamtéÏ, s. 22.

25



majera a Chmelenského „máme tedy vzácnou pfiíleÏitost srovnat úkolovû shodn˘ v˘kon dvou buditelsk˘ch generací po sobû jdoucích. Z dÛvodÛ, jeÏ vysvitnou pozdûji, má Chmelensk˘ nesrovnatelnou pfiednost co do v˘znamu své práce, a to pfies to, Ïe v˘kon PuchmajerÛv se zdá po mnohé stránce daleko lep‰í.“ – A na jiném místû badatel hodnotí Puchmajerovo pfietlumoãení takto: „To je hezké, jenÏe to není Mozart. /.../ Je to anakreontika, poesie past˘fiská, je to rokoko. /.../ Puchmajer byl nitrnû o pÛl století star‰í neÏ Mozartova ,Kouzelná flétna’, byl je‰tû a také zÛstal v rokuku. Proto dal novotáfiské, tragick˘mi akcenty opl˘vající árii v g-moll slovní tóninu poesie past˘fiské, která pro MozartÛv proÏitkov˘ a v˘razov˘ svût byla plusquamperfektem.“27 K srovnání dvou nejstar‰ích poãe‰tûní libreta k Mozartovû opefie se Eisner (jiÏ jako vûhlasn˘ tvÛrce a nanejv˘‰ renomovan˘ pfiekladatel germanista) vrátil nûkolika lapidárními slovy i v eseji z roku 1957, v nûmÏ se vÛbec poprvé zmiÀuje taktéÏ o pfievodech Václava Tháma, v závûru svého textu v‰ak konstatuje: „Právû ke Kouzelné flétnû se poutá jeden z posmû‰kÛ, kter˘m byli buditelé ãastováni pfii svém heroickém usilování, aby národní jazyk tak zoufale poklesl˘ povznesli a vytfiíbili. Mezi odpÛrci ãeské národní vûci se ujalo tvrzení, Ïe Sarastrovu velkou arii ã. 15, jeÏ je ideov˘m jádrem celého díla: – In diesen heilgen Hallen / kennt man die Rache nicht – Ïe tuto hudební deklaraci humanity nelze po ãesku tlumoãit jinak neÏ slovy: Na tomhle konku se nefackuje. NuÏe – nebyla fieã o fackách na konku ani v textu Václava Tháma z roku 1794, tím ménû pozdûji; ale kaÏd˘ âech by si mûl pfii poslechu Kouzelné flétny pfiipomenout, kde národ byl v dobû jejího vzni-

ku a kam aÏ se za tûch sto padesát let dopjal prací a vûdûním.“28 V‰echny Eisnerovy úvahy, v rÛzné mífie se vztahující k Puchmajerovû pfiekladu Kouzelné flétny, samozfiejmû vypl˘vají z dobré obeznámenosti s ãlánkem Josefa Volfa, zab˘vajícím se problematikou autorství nebo pfiípadného spolu- nebo víceautorství prvního kniÏního pfievodu Schikanederova libreta. Ná‰ historik a knihovník si poloÏil rovnûÏ zcela pochopitelnou a pfiirozenou otázku, „proã se Puchmajer pln˘m jménem nepodepsal“, – a odpovídá na ni stejnû upfiímnû jako nanejv˘‰ uváÏlivû: „Nevíme.“ A potom v této souvislosti vyzvedává z dávnovûkého zapomnûní dal‰í závaÏn˘ fenomén tehdej‰ího spoleãenského Ïivota: „KdyÏ Zpûvy roku 1794 vy‰ly, zapadalo jiÏ nádherné slunce praÏského zednáfiství a mnozí jeho stoupenci, jichÏ miláãkem svobodn˘ zednáfi Mozart byl, poãali se obávati noãních stínÛ nastávající reakce. Puchmajer ov‰em svobodn˘m zednáfiem nebyl a tudíÏ z pohnutek zednáfisk˘ch text nepfiekládal. Vedla jej pfii pfiekladu pouze snaha, ,aby tak zalíbenou operu téÏ i dobfií âechové v svém matefiském jazyku ãísti mohli’. Milovníci pfiekladatele znali: chlubíÈ se Puchmajer Hnûvkovskému r. 1794, Ïe i na venkovû mu k pfiekladu gratulovali, zpívajíce úryvky ze ZpûvÛ. Snad to bylo skromnost poãáteãníka, jeÏ ho ponoukala, aby své jméno tajil, snad i jeho duchovní povolání, aã byl jinak zcela svobodomysln˘: napsalÈ 13. srpna 1818 jako faráfi v Radnicích svému pfiíteli Hnûvkovskému na ten ãas ne-

27 Jan Ort (= Pavel Eisner): Zrození ãeské dikce operní. Kritick˘ mûsíãník, 2, 1939, ã. 4, s. 147-157. Eisner se ve svém v˘ãtu pfiekladÛ, v nûmÏ pfiipomíná i pfietlumoãení Jindfiicha Böhma (z roku 1875) – vydané s podtitulem „velká opera ve dvou jednáních. Slova od Em. Schikanedera“ – a potom Václava Judy Novotného (viz téÏ pozn. 16), uveden˘ podtitulem „Zpûvohra o 4 jednáních“ s pfiípisem „nov˘ text napsal a scénu upravil“ (tj. VJN) – na konci tfiicát˘ch let vÛbec nezmiÀuje o prÛkopnick˘ch pfiekladech Václava Tháma.

28 Pavel Eisner: Kouzelná flétna. TamtéÏ, s. 23. – ale zde v pfiípadû ãeské libretistiky ‰lo o v˘voj kfiivolak˘ a trnit˘. Je‰tû v závûru 19. století si totiÏ poloanonymní divadelník st˘ská a nafiíká, Ïe do libret pronikají tuze neãeské prvky, aãkoli „ver‰ libreta musí b˘t co moÏná plastick˘, snadn˘, lehkonosn˘“. A prohla‰uje: „Libreto operní je podfiízen˘ druh. Libretem nikdo nebude jazykov˘m formám raziti cestu. Skladba libreta zpravidla pfiedpokládá uÏ jist˘ v˘voj ostatních druhÛ písemnick˘ch: básnictví, prosy, praktického i spoleãenského jazyka. Toho v‰eho za doby ·tûpánkovy nebylo. /Zde mínûn rok 1825 – pozn. V. N./ Odtud obtíÏe, s jak˘mi zápasil, obtíÏe v nejjednodu‰‰ích vûcech, ona nejapnost, která v dne‰ních vy‰kolen˘ch pomûrech dojímá tak naivnû.“ (Srov. Staré libreto. In J. Kuffner: Scéna za scénou. Volné listy z kroniky rozvoje na‰eho divadla. 1883-1898. Psal ·. Praha 1900, s. 127-128.) Svou úvahu pisatel v euforii uzavírá slovy: „Jak zámoÏni jsme dnes proti sv˘m otcÛm z let tfiicát˘ch!“ (TamtéÏ, s. 133.)

26

27



obvykle znûjící vûtu: ,Îe mi /sic! V. N./ âe‰i dosavad nemáme Ïádn˘ch smû‰n˘ch humoristick˘ch kusÛ a povídaãek jak Boccacio a j., coÏ âe‰i pfiedce nejradûji ãítati touÏí.’“29 Na konci dvacát˘ch let vyrukoval Josef Volf ve sv˘ch úvahách nad Puchmajerov˘m pfiekladatelsk˘m poãinem je‰tû s jedním pádn˘m argumentem, prokazujícím básníkovo autorství. Ve studii o umûlcovû skladbû Veãír v létû, uvefiejnûné v Listech filologick˘ch, badatel v úplnosti cituje latinskou pasáÏ z Puchmajerova dopisu Hnûvkovskému, která podle historikova mínûní jednoznaãnû potvrzuje básníkovo pfiekladatelské autorství ZpûvÛ z âarodûjné flétny vybran˘ch. Své stanovisko ov‰em Josef Volf formuluje zpoãátku velmi obezfietnû. Praví, Ïe Puchmajer „pí‰e tu o zpûvech (cantilenae), vydan˘ch jím, V. Nejedl˘m a ·eb. Hnûvkovsk˘m u Ant. Z˘my r. 1794: Zpûvy z âarodûjné flétny vybrané a v ãe‰tinu uvedené od B. R. A. Zpûvy ty pocházejí podle Dlabaãe (viz Jungmann VI, 628) od tûchto tfií jmenovan˘ch muÏÛ (viz Rozpravy Aventina 1929). S druhé strany vypl˘vá z dopisu, Ïe byl psán pfied vydáním Sebrání básní a zpûvÛ (I, 1795), takÏe jej mÛÏeme poloÏiti pfiesnû do r. 1794, t. j. krátce po vydání ZpûvÛ.“30 Josef Volf navenek respektuje tradovanou Dlabaãovu a Jungmannovu verzi o trojici pfiekladatelÛ libreta Kouzelné flétny, dává v‰ak mezi fiádky zfietelnû najevo, Ïe s interpretací nesouhlasí, a proto také upozorÀuje na tento moment, svûdãící o Puchmajerovû jediném autorství. Tolik hypotéza Volfova, ani potvrzená,

ani vyvrácená dal‰ími pokoleními na‰ich literárních a kulturních historikÛ, nicménû pfiijímaná jako víceménû definitivní a legitimní – leã zfiejmû pouze do nynûj‰ího vydání tfietího svazku Lexikonu ãeské literatury. Stojí za pfiipomenutí, co v ‰ir‰ím kulturním a literárním kontextu tehdej‰í epochy soudí o v˘znamu inkriminovaného autorova „drobného, ale v˘znamného dílka“ znám˘ literární historik Albert PraÏák: „Puchmajer, odchovanec PelclÛv, se pokou‰el se sv˘mi druhy Hnûvkovsk˘m, Nejedl˘m, Zieglerem, Rautenkranzem, Jungmannem a j. podati ãeskému vzdûlanectvu, a zejména studentstvu, nûco podobného, jako byly Die Erstlinge, ale chtûl se tu cele vybavit z nûmecké Seibtovy sféry a vÛãi nûmecké básnické skupinû vytvofiiti ãesk˘ protiklad. JestliÏe je‰tû r. 1794 sv˘mi Zpûvy z ãarodûjné flétny vybran˘mi vûzel jednou nohou v nûmeckém ver‰ovnickém tábofie,31 nyní se chtûl sv˘mi almanachy navÏdy s ním rozejíti a tvofiiti ãesky a slovansky.“32 NaãeÏ má badatel za to, Ïe

29 Josef Volf: J. R. B. A. = B. R. A. = B(P)uchmajer Antonín. TamtéÏ, s. 20. V poznámce k tomuto citátu Josef Volf pfiipojil Ïivotopisn˘ pfiípis, v nûmÏ konstatoval, Ïe Puchmajer „zemfiel 50 let stár 30. záfií 1820 na Novém Mûstû PraÏském v ã. 499. na vodnatelnost“. (TamtéÏ, s. 20.) Toto datum básníkovy smrti pak bylo opraveno: Puchmajer vydechl naposledy jiÏ o den dfiíve, tj. 29. záfií. Srov. pozn. ã. 16. 30 Josef Volf: J. PuchmajerÛv „Veãír v létû“. Listy filologické, 57, 1930, se‰it II/III, s. 171. Latinsk˘ text, na nûjÏ autor stati odkazuje, zní: „Ceterum magno mihi est solatio atque gaudio, quod Zyma omnia exemplaria vendiderit, denovoque impresirit. Jam mihi foris, ubi passim cantileneae decantatur, gratulati fuerunt. Unde resciverunt nos fecisse, ignoro. /.../ Tuus Amicus Buchmayerowicz.“ (TamtéÏ, s. 172.)

31 Brigitte Hamannová (viz téÏ pozn. 7) ve své mozartovské biografii v rámci zamy‰lení nad umûlcovou koncepcí Kouzelné flétny zdÛrazÀuje, Ïe tehdy byly ve Vídni kouzelnické hry velkou módou a Ïe konkurent Schikanederova pfiedmûstského divadla právû s velk˘m úspûchem uvádûl hru „Ka‰par fagotista aneb Kouzelná citera“ a Ïe Emanuel Schikaneder pro repertoár svého divadla nutnû potfieboval podobn˘ „kouzelnick˘ kousek“, a to se je‰tû kouzelná citera musela zmûnit v kouzelnou flétnu, protoÏe tenorista vyhlédnut˘ pro hlavní roli byl také vynikající flétnista. JenomÏe Mozart pr˘ váhal: „Tak rád by oÏivil své staré salcburské téma o Thamosovi, pfiíbûh u‰lechtilého egyptského krále a jeho knûÏí zasvûcen˘ch ,Isidû a Osirisovi‘, kter˘ vychvaloval my‰lenku svobodn˘ch zednáfiÛ. Také Schikaneder byl svobodn˘ zednáfi. Pochopil, co má Mozart na mysli, a zaãlenil ThamosÛv pfiíbûh do Kouzelné flétny. Z Thama se stal Tamino, kter˘ s pomocí flétny obstojí ve v‰ech zkou‰kách a je pfiijat ,zasvûcen˘mi knûÏími’ – a dostane i svou Paminu. A tak byla hra zároveÀ kouzelnickou operou, komedií se ‰a‰kem, mechanizovan˘m kouskem, chvalozpûvem na svobodné zednáfie a je‰tû lecãím jin˘m.“ Srov. B. Hamannová, tamtéÏ, s. 204-205. – Stojí za zmínku, Ïe v této kníÏce v‰echny citáty z opery Kouzelná flétna pocházejí ze star‰ího pfiekladu Václava Judy Novotného, navíc jsou pfievzaté aÏ z jeho pozdního, posmrtnû upraveného pfievodu Kouzelné flétny, vydaného v Praze roku 1932, nikoli z novûj‰ího pfietlumoãení Pavla Eisnera, existujícího ve dvou redakcích ze tfiicát˘ch a padesát˘ch let. Napfi.: „Zvonku, ãarnou silou, kéÏ bys nyní znûl, abych svoji milou zase uvidûl“ (tamtéÏ, s. 206). – Badatelka tuto pasáÏ uzavírá konstatováním, Ïe „ze skromné obyãejné hry pro pfiedmûstské divadlo se stává hudební zázrak, kter˘ kaÏd˘ proÏívá a chápe jinak a kter˘ vyz˘vá ke stále nov˘m v˘kladÛm – a pfiece zÛstává tajupln˘.“ (TamtéÏ, s. 207.) 32 Albert PraÏák: Duch na‰í obrozenecké literatury. In t˘Ï: âeské obrození. Praha 1948, s. 43.

28

29



v pfiípadû puchmajerovcÛ sice ‰lo o napodobitele a parafrastiky, o drancovatele svûtového Parnasu, nicménû rovnûÏ tito napodobitelé a parafrastikové „mûli své velké zásluhy, protoÏe sv˘mi ohlasy a napodobeninami vyplnili mezery, jeÏ se rozevfiely v ãeském písemnictví v dobû úpadku a básnického odmlãení“.33 Jin˘mi slovy ani v˘znamn˘ literární historik Albert PraÏák ve svém analytickém zamy‰lení, vznikajícím nikoli náhodou právû v polovinû tfiicát˘ch let, uÏ ani v nejmen‰ím nepochyboval o pfiekladatelském autorství Puchmajera, jeÏ si nespojoval ani s Hnûvkovsk˘m, ani s Nejedl˘m, a v pfiípadû prvního ãeského pfietlumoãení libreta Kouzelné flétny spatfioval v˘razn˘ v˘vojov˘ pfiedûl ve v˘voji na‰eho písemnictví. ZároveÀ v‰ak znovu pfiipomnûl bytostné sepûtí rané obrozenecké ãeské literatury se svûtovou literaturou, jejíÏ novodobou, moÏná rokokovou, moÏná nastupující preromantickou, moÏná tenkrát v prvé fiadû ze v‰eho nejvíc svobodozednáfiskou podobu reprezentovala v ãeském kulturním kontextu na pfielomu 18. a 19. století Schikanederova a Mozartova Kouzelná flétna – a posléze i Puchmajerova âarodûjná flétna a vzápûtí taktéÏ Thámova Kouzelná pí‰Èala.34 Pfiesvûdãení o Puchmajarovû pfiekladatelství nûkter˘ch arií z Kouzelné flétny ov‰em od dob Volfov˘ch nebo Eisnerov˘ch jiÏ zaznûlo v ãeské kulturní historii vícekrát. Podpofiil je kupfiíkladu

i na slovo vzat˘ teatrolog a znalec na‰eho divadelního Ïivota Jan Vondráãek, kter˘ ve sv˘ch Dûjinách ãeského divadla v˘slovnû konstatoval ve spojitosti s osudy Mozartova díla ve stfiedoevopském regionu, Ïe pr˘ tato zpûvohra „i ãeské kruhy upoutala a roku 1794 vy‰el ãásteãn˘ její pfieklad. Pofiídil jej A. J. Puchmajer: Zpûvy z âarodûjné flétny vybrané. A téhoÏ roku (1794) uvedl Vasbach tuto operu na jevi‰tû divadla u HybernÛ v pfiekladu Václava Tháma.“35 V souzvuku s Albertem PraÏákem taktéÏ Jaroslav Vlãek pohlíÏí na Puchmajera pfiedev‰ím jako na básníka rokokového ãi jako na anakreontika, tfiebaÏe si jeho tvorbu spojuje pfiedev‰ím s ver‰i thámovsk˘mi, a hovofií o poezii nûmecké severní i jiÏní, o Blumaerovû ‰kole vídeÀské, nebo o ver‰ích francouzsk˘ch, jichÏ byl pr˘ A. J. Puchmajer piln˘m ãtenáfiem, ale i o souãasném básnictví polském, kter˘m se umûlec zevrubnû obíral. Posléze Vlãek zdÛrazÀuje: v Puchmajerov˘ch lyrick˘ch básních nás ovívá podobné ovzdu‰í jako u tehdej‰ích sousedních básníkÛ nûmeck˘ch a stejnû jako v jejich skladbách je tu „cel˘ harém milenek, ov‰em jen na papífie. /.../ La‰kování s nimi je vrcholem moudrosti Ïivotní,“ konstatuje uãenec zámûrnû sarkasticky.36 Nakonec literární historik Jaroslav Vlãek ve svém pojednání pfiipomíná nejednou od té doby citované dobovû rozkochané

33 TamtéÏ, s. 45. 34 Právû kvÛli ãasovému sousedství dvou nejstar‰ích pfietlumoãení se doposud udrÏují rÛzné nejasnosti, pfiedkládané vefiejnosti. Od dubna 1993 si náv‰tûvníci pfiedstavení Kouzelné flétny v opefie Národního divadla mohou v programu, pfiipraveném Helenou Havlíkovou, doãíst, Ïe odpovûdná redaktorka tohoto programu Alena Val‰ubová v kapitolce nazvané Kouzelná flétna na ãeském jevi‰ti (podepsané ‰ifrou AV) odkazuje (srov. s. 61) na publikaci Zpûvy z nejv˘bornûj‰ích zpûvoher ãesk˘ch (aÏ z roku 1799), mezi nimiÏ najdeme i ThámÛv pfievod Schikanederova libreta. Inscenace Kouzelné flétny (s titulem Kouzedlná pí‰Èala, pfiesnûji fieãeno dokonce Zpûvy z Kouzedlné pí‰Èaly: srov. tehdej‰í „divadelní ceduli“) se v divadle U HybernÛ uskuteãnila poprvé dne 1. listopadu 1794, ãili nûkolik mûsícÛ po vydání Puchmajerov˘ch ZpûvÛ z âarodûjné flétny vybran˘ch. Vzápûtí Val‰ubová pfiipomíná tento první kniÏní pfieklad Mozartova a Schikanederova díla v âechách a konstatuje bez jakéhokoli doplÀujícího komentáfie, Ïe ono B. R. A. pfiedstavuje „pseudonym pfiekladatelÛ A. Puchmajer, V. Nejedl˘, ·. Hnûvkovsk˘“ (tamtéÏ, s. 62).

30

Tuto informaci pravdûpodobnû autorka s dÛvûrou v lexikografickou akribii pfievzala z právû vydaného druhého dílu Lexikonu ãeské literatury; viz téÏ pozn. 12. Pfiípadného spoluautora libreta v tomto divadelním programu uvádí ‰ifra hah (= Helena Havlíková) jako „Karl Ludwig Giesecke“ (tamtéÏ, s. 39, viz rovnûÏ pozn. 16), pfiesvûdãivû se tu ov‰em vyslovuje pro Schikanederovo autorství. JenÏe event. spolutvÛrce libreta nemá v âechách ‰tûstí na správnou podobu svého jména! Lexikon ãeské literatury jej v hesle Pavel Eisner (‰ifra vk = Viktor Kudûlka) uvádí jako „J. G. Giesecke“ (srov. Lexikon ãeské literatury. Díl 1, A-G. Praha 1985, s. 652), zatímco heslo o Eisnerovi ve Slovníku ãesk˘ch spisovatelÛ od roku 1945 (Praha 1998), podepsané ‰ifrou bsv (= Blanka Svadbová) pfiichází zniãehonic s dal‰í variantou, tj. „K. J. G. Giesecke“ (s. 161). 35 Jan Vondráãek: Dûjiny ãeského divadla. Doba obrozenská 1771-1824. Praha 1956, s. 227. 36 Jaroslav Vlãek: Dûjiny ãeské literatury 2 (Od století XVIII. k letÛm ãtyfiicát˘m století XIX.). Hlava ‰está – Rokoko v ãeské poesii. TamtéÏ, s. 221.

31


básníkovy sloky, adresované v roce 1797 ·ebestiánu Hnûvkovskému, které i z odstupu ãasu prozrazují nebo aspoÀ naznaãují, proã se právû Antonín Jaroslav Puchmajer nûkolik málo rokÛ pfiedtím s takov˘m gustem a potû‰ením pustil do pfiekládání vybran˘ch zpûvÛ z âarodûjné ãili Kouzelné flétny, pozdûji chápan˘ch jako souãasné dílo nebo spí‰e dílko evropské rokokové zpûvné lyriky: „Nyní hleì, neÏ tobû zbûlí vlasy, hudbou, tanci vesel˘mi, hrami lásky milostn˘mi, v radostech své mladé trávit ãasy, veãír ti‰e kradmo bleptat, s k˘m ti nejmileji ‰eptat.“37

37 TamtéÏ.

32

Vladimír Novotn OD PUCHMAJERA K PÁRALOVI. Praha 2001

Recommend Documents