Praha, mìsto, kde se konal Euromedlab 2001

Praha, mìsto, kde se konal Euromedlab 2001 Máte známé, kolegy, pøátele, na kterých vám velmi záleží a rozhodnete se, že byste je chtìli pozvat na návštìvu. A tak je pozvete. Lákáte je. Pøemlouváte je. Ukazujete jim, co všechno neuvidí, když nepøijedou. Vložíte veškerý svùj um do toho, abyste je pøemluvili. A oni najednou souhlasí. Ano pøijedou. Všichni najednou. Z celého svìta. Jejich denní program je jasný - chtìjí se dohromady setkat, chtìjí spolu hovoøit, chtìjí si vymìòovat zkušenosti a chtìjí se navzájem pochlubit. Domluvíte si spoleèný termín. Na vás je, abyste vybrali, kde se setkají, kde budou spát, co budou jíst a jak se budou bavit. Zaènete se na jejich návštìvu pøipravovat. Nejdøív pomalu, sbíráte tipy, tøídíte nápady a hledáte zajímavá místa. První škarohlídi zaèínají malovat èerty na zeï. To nezvládnete! Stejnì nepøijedou! Budete na to vùbec mít? Dìláte to špatnì! Dìláte to pomalu! Odložte to! Vzdejte to, dokud je èas!!! Hop nebo trop! Zintenzivníte pøípravu a zrychlíte tempo. Objevíte v sobì rezervy, o kterých jste nikdy pøed tím nevìdìli. Už nedokazujete jen svým hostùm, ale i sami sobì, že se to zvládnout dá. Lidi kolem vás se dìlí na ty, co vám pomáhají, na ty, co vás podporují a na ty ostatní. A termín se stále blíží. Už máte skoro všechno pøipraveno. A pak se dostaví pochyby. Bude se jim tady líbit? Budou tady spokojeni? Pøijedou vùbec? Budu na to mít? A co když… Tak takhle nìjak se cítili èlenové organizaèního výboru, když pøipravovali 14. IFCC Evropský sjezd klinické chemie a laboratorní medicíny Euromedlab 2001 v Praze a já bych vás jejich jménem chtìla seznámit s tím, kam jsme naše hosty vlastnì zavedli, co jsme pro mì pøipravili, èím jsme je potìšili, a se vší skromností, že jsme je k tomu ještì dokázali pøíjemnì pøekvapit. A aby naše vyprávìní a naše hodnocení bylo objektivní, pøizvala jsem si k tomu úèastníka kongresu na vlastní kùži - Doc. Miloše Tichého, CSc. Pojïte s námi ještì jednou Prahou, mìstem, kam na naše pozvání koncem kvìtna pøijelo více než 4000 lidí z celého svìta.

We Innovate Healthcare

18

Sobota 26.5.2001 – Den pøíjezdu a prvních setkání Obecní dùm

Patrnì v 80. letech 14. století vyrostla na tomto místì z iniciativy krále Václava IV. (1378–1419) královská mìstská rezidence zvaná „Králùv dvùr“, kterou užívali i další panovníci, nebo Pražský hrad v dùsledku husitských válek a následných politických zmatkù znaènì zpustl. Teprve když král Vladisav II. Jagellonský (1471– 1516) rozhodl v 80. letech 15. století o renovaci Hradu a posléze se v 90. letech pøestìhoval do uherského Budína, pøešel dvùr do šlechtického majetku. Ve 30. letech 17. století zakoupil pozemky a budovy pražský arcibiskup a zøídil zde arcibiskupský semináø, jehož souèástí se stal i v letech 1694–1697 podle projektu J. B. Matheye postavený chrám sv. Vojtìcha s výzdobou od malíøù M. L. L. Willmanna a J. K. Lišky. Když se semináø v 70. letech 18. století pøestìhoval do Klementina, pøešly stavby do majetku vojska, které je vlastnilo až do roku 1900. V letech 1902–1903 pak došlo, v rámci programu asanace, ke zbourání celého objektu. V letech 1905–1912 vyrostla na tomto místì budova Reprezentaèního domu obce pražské (Obecní dùm) jako projekt M욝anské besedy na kulturní a spoleèenské centrum èeského obyvatelstva Prahy s výstavními, koncertními a spoleèenskými sály a rovnìž s restaurací, barem, vinárnou a kavárnou. Autory plánù byly architekti A. Balšánek a O. Polívka, kteøí užili kombinace novobaroka se secesí, když se inspirovali podobnými architekturami Paøíže II. císaøství a III. francouzské republiky. Interiér tvoøí množství sálù, salónkù a restaurací, jejichž spoleèným jmenovatelem

Alchymia Musicale „Get-Together Party“ se konala v Obecním domì na námìstí Republiky. Veèer byl nazván „Alchymia Musicale“ a stal se právì takovou alchymistickou kuchyní, která dokázala uvaøit elixír dobré nálady pro všechny bez rozdílu barvy pleti a náboženského vyznání. Pøi vstupu, na schodištích, hrály harfenistky. Nádherná budova Obecního domu byla pro všechny pøístupná se všemi svými sály a salonky, které jsou normálnì nedostupné. Veèer krátkým pøípitkem zahájil prof. Palièka ve Smetanovì sále. Pak zaèala volná zábava ve všech pøilehlých místnostech, kde v každé hrál jiný orchestr. Ve Smetanovì sále hrál k poslechu i k tanci

je nesourodost v rozloze a výšce jako úmysl v plánu architektù, kdy však tito znemožnili rozpoznat tyto skuteènosti v harmonickém celku, jímž se dùm jeví být. Celý interiér je vyzdoben velkým

množstvím secesních dekorativních prvkù a rovnìž zaøízení a vybavení èerpá z tohoto slohu. Na výzdobì Obecního domu se podílela celá øada vynikajících èeských umìlcù, malíøù a sochaøù a rovnìž výrobcù zaøízení a vybavení. Mezi jinými to byli M. Aleš, A. Mucha, J. Maøatka, F. Ženíšek, J. Preisler, J. V. Myslbek, M. Švabinský, K. Špillar, F. Hergesel, L. Šaloun, J. Pekárek, B. Kafka, F. Úprka, È. Vosmík aj. Celková cena stavby byla 6.083.000,- zlatých, stavba stojí na rozloze 4214 m2 a objem stavby je 139176 kubických metrù. Právì zde byla 28. øíjna 1918 vyhlášena samostatnost nové Èeskoslovenské republiky. V letech 1994 až 1997 prošla budova Obecního domu nároènou rekonstrukcí. V r. 2001 se zde konalo první setkání úèastníkù Euromedlabu a právì tady jsme jim poprvé dokázali otevøít oèi dokoøán.

19

We Innovate Healthcare

„Big Band“ Milana Svobody, v sále Sladkovského hrál „Vivaldi Orchestra Praga“, v jídelnách hrál „Bohemia Saxophone Quartet“. V Grégrovì salonku hrála cimbálová muzika „Studánka“, v cukrárnì hrál na piano mistrnì Petr Šabaka. Bylo roztomilé sledovat, jak vìtšina exoticky vyhlížejících „kongresmanù“ sedìla v Orientálním salonku. Cítili se tam zøejmì jako doma. Ve všech sálech a saloncích byl bohatì zásobený bufet a výborná obsluha. Zavzpomínali jsme si na kongres v Nice v roce 1993, kde veškeré pohoštìní za celý týden byly 2 jednohubky a deci vína, a na kongres v Basileji v roce 1997, kde jsme se „prali“ o kousek bábovky. Po letech již tìžce vzpomínám na odborný program tìchto kongresù, ale tyto reminiscence zùstávají. Myslím, že kongres v Praze bude dlouho vzpomínán jako velmi pohostinný. Bez pøehánìní mùžeme øíci, že se „Welcome Party“ vydaøila a byla pøímo oslòující.

Ze zahranièních prùvodcù (vybrala Lenka Nováková)

Proè se demonstrace konají právì na Václavském námìstí? Není pochyb, že je svatý Václav patronem èeské zemì více než 1000 let. Ale víte, že to není náhoda, proè se „Sametová revoluce“ odehrávala právì na „jeho“ Václavském námìstí? A víte proè? Pøece proto, aby nám nᚠpatron pomohl zvítìzit. Co myslíte, povedlo se mu to?

We Innovate Healthcare

Proè Pražané o víkendech houfnì opouštìjí Prahu? Praha láká stále více turistù, pro západní svìt je v souèasné dobì atraktivnìjší než Benátky nebo Florencie. Obyvatelé Prahy jsou na „svou“ Prahu velmi pyšní a upøímnì ji milují. Jsou nejen vzdìlaní v její historii, ale intenzivnì prožívají její „probuzení“ a zajímá je i její budoucnost. Ale chtìjí mít Prahu pro sebe. Mezinárodní invaze turistù je vyslovenì obtìžuje a tak v pátek nasedají do svých aut a radìji Prahu zanechávají turistùm napospas. Vìøili byste tomu?

Pravdivá charakteristika o èeském národì? V Praze narozený nìmecký spisovatel Johannes Urzidil napsal v r. 1960: „Èeši byli vždy rozvážliví, bojovní, prùbojní a plni iniciativy, pøedevším pokud se mohli se spoléhat na své pøirozené a dobrovolnì vyvolené vùdce. V jejich historii však lze najít i dlouhá období pasivity a smutné rezignace, ve kterých se jen obèas objeví pokusy o povstání a vzpoury. Tuto dvojakost mùžete objevit i v èeské kultuøe (v èeské hudbì i v èeské literatuøe).“ A právì proto je ideální vùdce nové Èeské republiky Václav Havel. ???

20

Nedìle 27. 5. 2001 – pozvání na na Karlovu Univerzitu Máme za sebou první den kongresu a èestní hosté Euromedlabu byli pozváni na Karlovu Univerzitu

Univerzita Karlova, UK - nejstarší univerzita ve støední Evropì

Založena 7. 4. 1348 v Praze èeským a øímským králem Karlem IV.; univerzita ètyøfakultní (artistická, lékaøská, právnická a teologická) na základì souhlasu obsaženého v bule papeže Klementa VI. (v úøadì 1342–52) z 26. 1. 1347. Z kolejí nejvýznamnìjší Karlova, založená v roce 1366; 1383 pøemístìna do bývalého Rotlevova domu (dnešní Karolinum). 1372 oddìlena právnická fakulta. Po vydání Dekretu kutnohorského, kterým byl zmìnìn pomìr pøi hlasování, odešli v roce 1409 cizí, vìtšinou nìmeètí studenti a Univerzita Karlova se pozvolnì promìnila v národnì a konfesijnì uzavøený ústav pod kontrolou husitù. Pøed husitskou revolucí ukonèily èinnost všechny fakulty kromì artistické. V letech 1420–30 byla Univerzita Karlova v záležitostech víry nejvyšší husitskou autoritou; po celé pøedbìlohorské období pod kontrolou utrakvistù. 1622 pøedána jezuitùm, kteøí ji spojili s vlastní klementinskou akademií, založenou 1562. V letech 1638–54 univerzita opìt samostatná. 1654 definitivním slouèením s klementinskou akademií vznikla Karlo-Ferdinandova univerzita. 1784 v rámci reforem stanoven nový univerzitní øád (mj. vyuèovacím jazykem nìmèina místo latiny). 1882 univerzita rozdìlena na èeskou a nìmeckou. Od 1920 èeská univerzita nazvána Univerzita Karlova; nìmecká univerzita ukonèila existenci v roce 1945. První budovy byly postaveny v gotickém stylu podle Johlina Rothleva a pøestavìny v r. 1718 do barokního stylu Františkem Maxmiliánem Kaòkou. Ve stejné podobì ji nalézáme i dnes.

21

Universitas Carolina Vos Salutat veèer na Karlovì Univerzitì Èestní hosté zde byli pøivítáni prorektorem prof. Vidimským a presidentem Euromedlabu prof. Palièkou. Prùbìh slavnostního veèera moderoval Doc. Schneiderka. Hosté mìli pøíležitost prohlédnout si slavnostní prostory university, poslechnout si její historii a zaposlouchat se do hudby komorního souboru Musica Gaudeans.

We Innovate Healthcare

Pondìlí 28. 5. 2001 – Veèer pro romantiky Veèer byly pro úèastníky kongresu pøipraveny varhanní koncerty v Chrámu sv. Mikuláše a v kostele sv. Šimona a Judy. V chrámu sv. Mikuláše vystupovali Aleš Bárta na varhany, Eliška Toperczerová zpìv - sopran a František Bílek hrál na trumpetu. Program byl sestaven z velice atraktivních skladeb Telemana, Händela, Gounoda (Ave Maria), Torelliho, Dvoøáka a dalších. Nádhernì zrekonstruovaný a osvìtlený vnitøek chrámu byl tomuto koncertu velmi pùsobivou kulisou. V kostele svatého Šimona a Judy hráli skladby od J. Clarka, J. S. Bacha, J. Pachelbela, A. Skarlettiho, J. Stanleye, D. Ziponiho a G. F. Hendla v obsazení: Josef Popelka (profesor pražské konzervatoøe) na varhany, Miroslav Lašovka na trubku a Ludmila Vernerová zpívala soprán. Tìžko øíci, který koncert byl pùsobivìjší.

Rádi bychom vás pozvali do ulice U milosrdných na Staré mìsto. Ano, zveme vás do kostela Svatého Šimona a Judy.

Kostel Svatého Šimona a Judy

Kostel je v jádru goticko-renesanèní sálová jednolodní tribunová stavba vybudovaná pùvodnì pro èeskobratrskou církev v letech 1615–1620 v sousedství již ve druhé polovinì 14. století postaveného špitálu, zvaného „Bohuslavùv“ (v roce 1354 založen Bohuslavem z Olbramovic). Ten se, spolu s kostelem, stal v roce 1620 majetkem øádu milosrdných bratøí, kteøí chrám nejdøíve ve 30. letech 17. století ranì baroknì pøestavìli, aby jej nechali podle plánù dnes neznámého architekta z okruhu F. M. Kaòky ve 20. letech 18. století upravit ve slohu vrcholného baroka. Z pùvodní stavby zùstala zachována pouze vysoká gotická okna a pozdnì gotická síová klenba. Exteriér zdobí sochy Madony a øádových svìtcù od J. J. Schlansowského z období kol. roku 1721 a sochy sv. Šimona a sv. Judy Tadeáše, patronù kostela, od téhož. V zaøízení interiéru dominuje barokní sloh ve své vrcholné a pozdní fázi. Je to zvláštì iluzivní, na zdi malovaný, hlavní oltáø z roku 1773 od J. Hagera s obrazy sv. Šimona a sv. Judy Tadeáše pøed Nejsv. Trojicí a sv. Augustina se sv. Janem z Boha z roku 1731 od V. V. Reinera, na boèních oltáøích obraz sv. Jana z Boha s nemocným a Archandìlem Rafaelem pøed Madonou z roku 1691 od J. R. Byssa a obraz sv. Leopolda z let 1760–1770 od J. Šterna. Sochaøskou výzdobu dodali J. A. Quittainer, R. J. Prachner, M. V. Jäckel, F. M. Brokoff èi F. Geiger. Prostory chrámu dnes slouží jako vyhledávaná koncertní síò.

A teï se pojïte podívat do jiné vyhledávané koncertní sínì, tentokrát na Malou Stranu do Svatého Mikuláše.

Chrám svatého Mikuláše

Budova chrámu, spojeného s vedle stojícím bývalým profesním domem a gymnáziem Tovaryšstva Ježíšova, je snad nejvýznamnìjší vrcholnì barokní stavbou Prahy. V roce 1283 byl na tomto místì vysvìcen farní chrám, který nahradila monumentální novostavba ve stylu iluzivního baroka øímského typu. Loï s prùèelím postavil na poèátku 18. stol. Dientzenhofer a vìž se zvonicí pak upravil v letech 1751–1756 patrnì A. M. Lurago. Typická mìdìná, v souèasnosti zelená, støecha je dílem J. Mandelíka. Na prùèelí se nachází znak Františka Liebštejnského hrabìte z Kolowrat, èlena øádu, a plastiky církevních Otcù patrnì od J. B. Kohla, na zvonici znak Malé Strany jako doklad vlastnických práv k tomuto objektu. Interiérová výzdoba je dokladem vrcholnì barokní monumentality, rafinovanosti a iluzívnosti s cílem zapùsobit a ohromit návštìvníka církevních událostí, vyvolat v nìm pohnutí a probudit náboženský cit. Zaujmou pøedevším pilíøe a øímsy kryté umìlým mramorem od J. Hennevogela, freska Oslavení sv. Mikuláše od J. L. Krackera na klenbì, plastiky církevních Otcù pod kopulí a socha sv. Mikuláše na hlavním oltáøi od I. F. Platzera, fresky od F. X. Balka, J. Hagera, J. Kramolína, obraz sv. Køíže a cyklus obrazù Kristovy pašije od K. Škréty, obrazy od I. Raaba a plastiky od J. A. Quittainera. Kazatelnu z roku 1765 vyzdobili øezbami R. J. Prachner a P. Prachner. Na varhany, zhotovené v letech 1745 - 1746 T. Schwarzem, hrál pøi návštìvì Prahy v roce 1787 W. A. Mozart. We Innovate Healthcare

22

A pokud vás honosné klenby dusí a toužíte po trošce èerstvého vzduchu, vydejte se s námi do zahrad Pražského Hradu.

Ledeburské zahrady

Na jižním svahu Pražského Hradu se rozkládá ojedinìlý komplex terasových zahrad italského typu. Tyto pùvodnì užitkové zahrady a vinice byly postupnì - koncem 16. a v prùbìhu 17. stol. - mìnìny na skromné renesanèní okrasné zahrady a stávaly se souèástí jednotlivých palácù. Po devastaci a dobytí Malé Strany Švédy byly zahrady znovu obnoveny, ale již v bohatém barokním stylu. Novodobá historie zahrad je pestrá a relativnì chmurná nebýt štastného konce. Zahrady, zejména zdobná Ledeburská zahrada, zaèaly pustnout, nezachránily je ani úpravy v r. 1852 pod vedením arch. Hegra, zøítily se mnohé balustrády a v roce 1941 i hlavní opìrná zeï. V padesátých letech byl proveden pokus o jejich obnovu, ale velmi nedùslednì, takže chátraly dál a musely být uzavøeny. Projektová dokumentace na rekonstrukci zahrad byla dokonèena v r. 1990, v èervnu 1995 byla dokonèena první èást etapy (Ledeburská a Malá Pálffyovská zahrada), celá rekonstrukce byla dokonèena v srpnu r. 2000. Ledeburská zahrada tvoøí západní hranici tohoto zahradního komplexu. Byla vybudována v r. 1665 Janem Václavem z Kolovrat. Po zmìnì majitelù byla mìnìna i její podoba až do dnešního bohatì zdobeného baroka. Na její výstavbì a výzdobì se podílela øada vážených umìlcù a stavitelù: Giovanni Santini, Giovanni Battista Alliprandi, Václav Vavøinec Reiner a další. Dnes jsou zahrady urèeny pøedevším k procházkám a k posezení, ale i pro poøádání mnoha variant kulturních a spoleèenských akcí. A právì Ledeburskou zahradu jsme si vyvolili pro spoleèné setkání všech øeèníkù Euromedlabu.

23

Po koncertu byli všichni øeèníci kongresu pozváni na slavnostní veèer do Ledeburských zahrad. Celý den bylo pod mrakem a odpoledne zaèalo hustì pršet. Slavnostní veèer se mìl konat kde jinde než v zahradách pod širým nebem a v organizátorech byla jen malá dušièka, aby se celá ta pøipravovaná nádhera nepromìnila v promáèené fiasko. Andìl strážný, který byl za spoleèenský program Euromedlabu zodpovìdný, mìl plná køídla práce, ale veèer zbylo po dešti na zahradních lavièkách jen pár kapek. Po uvítacím slovì doc. Jabora a krátké presentaci fy Agilent se otevøela magická branka a naši hosté si mohli dopøát nerušený vpravdì královský pohled na noèní Prahu. A že to byl pohled lákavý se poznalo i z toho, že mu leckdo dal pøednost pøed neménì lákavým obèerstvením. Nad terasami pražských zahrad se vznášely tóny dobových nástrojù souboru Antiquaria Consort Praga a za kupolí chrámu svatého Mikuláše vykukoval mìsíc. Neuvìøitelná dech beroucí kombinace dojmù pod Pražskou hvìzdnou oblohou. A ostatní úèastníci kongresu se mimo jiné odebrali na Václavské námìstí, kde si u stánku pochutnali na tradièních pražských klobásách s pivem.

We Innovate Healthcare

Úterý 29. 6. 2001 – Výlet do 16. století A nyní nám dovolte, abychom vás pozvali na výlet. Ano, skoro jako na Výlet pana Brouèka, tentokráte do 16. století do Døevèické tvrze.

První zmínka o této tvrzi se objevila v r.1052, v polovinì 15. století sloužila dokonce jako hrad a to až do konce šestnáctého století, kdy byla pøipojena k mìstu Brandýs nad Labem a pøestala plnit svùj úèel. Dnes je využívána pro rùzné spoleèenské akce s dobovým programem 16. století.

We Innovate Healthcare

Villa Dreucici Ze svìta špièkových laboratorních technik 21. století nás firma Roche veèer pøemístila o 5 století zpátky. Asi 400 hostù firmy Roche z celého svìta bylo dopraveno autobusy od hotelu Corinthia Tower do støedovìké tvrze Døevèice nedaleko Prahy. Cesta na nádvoøí tvrze byla lemována hoøícími pochodnìmi. Na nádvoøí hosty vítaly dívky v dobových krojích pohárem medoviny. Všichni se museli obléknout do modrých „suknic“, což, jak se ukázalo, byla velmi praktická ochrana pøed „pokecáním“ pøi veèeøi. Hned po usazení v jedné hodovní místnosti (3 poschodí, v každém poschodí byl prostorný sál se stoly a lavicemi) došlo k „vážnému“ incidentu. Pøed urozeného pána Miloše z Tøebíèe postavilo služebné dìvèe džbán s neznámým nápojem. Bylo velké štìstí, že Miloš z Tøebíèe vèas rozpoznal, že je to džus a nenapil se a tak zabránil tìžké újmì na svém zdraví. V spravedlivém hnìvu poslal služebnou dívku do pr...vního poschodí pro pivo. Pod pohrùžkou uplatnìní útrpného práva, bude-li se to opakovat, dívka pak ke spokojenosti všech urozených pánù zásobovala tento stùl pøednostnì a pravidelnì plzeòským pivem. Následovala bohatá hostina, pøi které vystupovali rùzní kejklíøi, taneènice, potulní herci a pìvci, jak tomu na støedovìkých hradních hostinách bývalo. Na nádvoøí se opékalo sele na rožni a kdo chtìl, tak si u ohnì mohl sám opéci buøta. V dobré náladì se všichni o pùlnoci vrátili do zpìt do víru velkomìsta.

24

Kongresové perlièky Miroslava Engliše Pan profesor Miyai, pøedseda organisaèního výboru svìtového kongresu klinické biochemie který se bude konat pøíští rok v Kyotu, chtìl na konci svého pozvání øíci èesky „Na shledanou v Kyotu“. Mnì napadlo, abych totéž øekl japonsky. Pan profesor neumí èesky, já neumím japonsky. Mnì to pøeložil a nauèil pan dr. Herodes z OKB v Karviné, který japonsky hovoøí, panu profesorovi jsem trochu s pøekladem pomohl já.V prùbìhu kongresu jsme se pak témìø každý den potkávali v japonském stánku, pan profesor øekl „Na shledanou f Kyotu“, já „Minasan rainen Kyoto de a i ma šou“, na což všichni Japonci ve stánku vèetnì pana profesora pøikývovali, uklánìli se a usmívali se. Problém byl v tom, že to dìlají stále. Pøi Closing ceremony vyšlo panu profesorovi krásné „v Kyotu“ a mé japonské replice se všichni pøítomni Japonci zase zdvoøile usmívali a uklánìli. Doufám jen, že pan dr. Herodes opravdu umí japonsky.

Národ sobì Národní divadlo v Praze - je pravdìpodobnì jediné na svìtì - postavené nikoli státem, mìstem nebo vladaøem, ale ze sbírky penìz mezi obyèejnými lidmi, kteøí usilovali o to, aby mìl národ èeský své vlastní divadlo, ve kterém by se hrálo èesky. Vìtšina z tìch, co dala peníze (a dokonce dvakrát, znáte pøece tu historii) patøila mezi ty nejchudší, kteøí dobøe vìdìli, že ONI se do toho divadla nikdy nepodívají, ale jejich Èešství bylo silnìjší.

Dnes je Národní divadlo plné cizincù, protože pravnuci tìch nejchudších, kteøí na Národní divadlo dali své peníze, se dnes radìji dívají v televizi na akèní filmy a nebo nemají na vstupenku.

25

Co možná nevíte? Uprostøed Josefova se nachází starý židovský høbitov.

To víte!

Samotný høbitov je velmi malý (necelých 200 m dlouhý)

To jste tušili!

Ale zdalipak víte, že - jeho historie se zapoèala už v r. 1439 a jako høbitov se používal až do r. 1787, že se prùbìžnì celých tøi sta padesát let pohøbívalo stále na stejná místa a to tak, že další hrob byl umístìn nahoru pøímo na hrob pøedcházející. V nìkterých èástech høbitova je až devìt hrobù nad sebou a na tom jednom malém høbitùvku je pohøbeno nejménì 200 000 lidí (slušné krajské mìsto).

Nìco z historie Zahranièním vykladaèùm naší historie pro turisty se moc líbí naše Knìžna Libuše a její proroctví, ale našeho Otakara II., krále železného a zlatého už nazývají jen Železným králem. Tvrdí, že se stala Praha dvakrát za celou svou historii jedním z nejznámìjších mìst Evropy a v obou pøípadech její sláva konèila katastrofou. Rozkvìt za vlády Karla IV. vystøídala nièivá zlost husitských válek a za prosperujícím obdobím vlády Rudolfa II následovala tøicetiletá válka. Pražská defenestrace v obou pøípadech pøedznamenala poèátek tragedie. Pro její dramatickou historii nazývá francouzský historik Ernest Denise Prahu tragickým mìstem.

V jaké etapì se nalézáme nyní?

We Innovate Healthcare

Støeda 30.5.2001 - ještì nás èeká jedna cesta - ta poslední - pùjdeme spolu do kláštera. Veèer se konal „Gala Dinner“ v Bøevnovském klášteøe. Gala veèery na kongresech bývají jakousi teèkou za spoleèenským programem, èasto to bývá poslední veèer pøed odjezdem, dostavuje se kongresová únava a všechny èeká louèení. Ale velkolepé prostøedí Bøevnovského kláštera nikomu tesknit nedovolilo. Na nádvoøí byli všichni pøivítáni slavnostními fanfárami a prof. Palièkou a pak už všem bylo dovoleno vstoupit do nádherných prostor Bøevnovského kláštera a usadit se (to byl jediný veèer kongresu, kde mohli hosté pøi jídle sedìt) k prostøeným stolùm. A abychom potìšili svùj sluch a to nejen cinkáním pøíborù (a to není špatný zvuk), hrálo nám k tomu Telemannovo kvarteto pod vedením Vladimíra Petra a hrálo krásnì…. Zákuskem veèer ještì neskonèil. Nádvoøí se promìnilo v romantickou kavárnu pod širým nebem, osvìtlenou jen mihotavým svìtlem svíèek a dole ve vinárnì nás za doprovodu skupiny Gambit obsluhovali muži v mnišských kápích. Jen zlatá muška by poznala, pro koho je kápì pøevlek a pro koho životní poslání. Každý mohl ochutnat výbìr z èeských sýrù a moravských vín. I já tam byl, jedl a pil. Nezbylo. (Èeských úèastníkù tam pravda moc nebylo, poplatek 150 SFR byl pro nì nepøekonatelná pøekážka.)

We Innovate Healthcare

Bøevnovský klášter

„Pøed více než tisíci lety byli do Bøevnova uvedeni sv. Vojtìchem, druhým pražským bis-kupem, mniši øádu sv. Benedikta. Od té doby se na tomto místì uèí žít podle øeholních pravidel sv. Benedikta, v nichž je mimo jiné položen dùraz na pohostinnost. Poskytovat tedy na tomto místì pohostinství je jakousi samozøejmostí a proto ze srdce žehnám všem, kteøí je na naší pùdì budou poskytovat i všem, kteøí si na toto místo pøijdou ales-poò na chvíli odpoèinout a nabrat nových sil.“ Anastáz Opasek, arciopat bøevnovský V r. 993 èeský kníže Boleslav II. z rodu Pøemyslovcù a biskup svatý Vojtìch Slavíkovec založili opatství na cestì od Pražského Hradu na vesnici Bøevnová a u pramene potoka Brusnice. Vojtìch pøivedl z øímského kláštìra na Aventinu mnichy øádu svatého Benedikta v èele s opatem Anastázem. Tak vznikl souèasný nejstarší mužský klášter v èeských zemích. V ranném a støedním støedovìku zaujal Bøevnovský klášter místo pøedního politického, kulturního a hospodáøského centra zemì. Nejstarší bøevnovská architektura byla pravdìpodobnì døevìná a nedochovala se. V dobì 11. a 12. stol. byl klášter vystavìn v románském stylu pøevážnì z opuky. Od druhé poloviny 13. století vyrùstaly budovy vìtšího gotického konventu a gotického chrámu, jehož projekt nebyl dokonèen. Po vyplenìní husity roku 1420 zùstal klášter v ruinách a sídlo opatství se na dvì století pøesunulo do Broumova. Gotický chrám byl vícekrát opravován a v r. 1664 byl dostavìn nový konvent. V roce 1678 došlo k požáru celého kláštera. Další rozkvìt kláštera je patrný v první polovinì 18. stol a v jeho druhé polovinì utrpìl váleèné škody, když byl zdecimován josefínskými restrikcemi. V padesátých letech minulého století byl zrušen konvent a novostavby sídlištì znièily klášterní vesnici a vnìjší pás klášterních pozemkù. Po generální opravì na konci minulého století (1990–1994) klášter opìt slouží Benediktinùm. Povýšením na arciopatství papežskou bulou z r. 1993 se tak znovu zaøadil mezi pøední náboženská centra Evropy a dál vìren prohlášení svého arciopata bøevnovského Anastáze Opaska, návštìvníkùm dále poskytuje své pohostinství. Svou pohostinnou náruè rozevøel i návštìvníkùm Euromedlabu.

26

Euromedlab Prague 2001 - Nìkolik zastavení Josefa Kratochvíly Zastavení první V sobotu se konalo „Pre-congress satelite Symphosium „Preanalytical Phase“. Zúèastnilo se ho asi 70 až 80 odborníkù z celého svìta a jeho program zajišovalo na 20 pøednášek. Jednání probíhalo v parném sobotním odpoledni v Klubu, který leží v blízkosti zasklených otevøených prostor kongresového paláce a to ještì umocòovalo již i tak vysokou teplotu uvnitø místnosti. Sedìl jsem vedle menšího èernovlasého Japonce, který se mi pøedstavil jako profesor Y (prof. Hiroshi Yoshida, Board of Executive Director, Japanese Society of Clinical Chemistry, Fukushima). Byla na nìm již vidìt únava, kterou umocòovala teplota prostor a zøejmì i èasový posun naší republiky vùèi Japonsku. Náhle si vyzul obì boty, nohy jen v ponožkách dal na židli tak, že si na nì døepl „jako na bobek“ (jako to vidíme obèas v japonských domech na kobereècích u gejš v nìkterých japonských filmech) a další pøibližnì 3 hodiny pøednášek sledoval v této zvláštní poloze mírnì se obèas pohupujíc, klimbajíc i diskutujíc až do skonèení pøednášek (protože byl menší postavy, nijak nad stolem nevynikal a tak si toho asi ani nikdo nevšiml. Pak vyndal nohy z pod sebe, opìt si nazul boty a s úsmìvem odešel. Prosím, zkuste si to sami, podotýkám, že židle nemìla opìradlo a nebyla ani moc stabilní. Já jsem si to zkoušel prakticky bezúspìšnì doma a vydržel bych v této poloze snad nìkolik minut… Zøejmì tato speciální „sedící poloha“ slouží v Japonsku k úèinné relaxaci…

Tatínek pùvabné harfenistky Kateøiny Englichové, která záøila na Opening ceremony Euromedlabu, získal kdysi ve svém mládí skautské jméno Pes. Èasem ponìkud povyrostl a díky své poklidné letoøe ho jeho pøátelé dnes bìžnì zvou Velkým vlídným psem. Protože harfu na jevišti KC bylo tøeba pøedem ozvuèit, musela Kateøina s tatínkem, který zajišoval technickou stránku vystoupení, pøijet již o pùl osmé ráno. Harfa nìco váží a tak bylo tøeba zajistit pøíjezd jejich auta až ke služebnímu vchodu na jevištì, což není jinak povoleno. Vše bylo proto peèlivì pøedjednáno, domluveno a aby vìci mìly hladký prùbìh, èekal pøed pùl osmou pøed závorou parkovištì KC pøedseda organisaèního výboru s rozmìrnou a dobøe z dálky èitelnou cedulí „Velký vlídný pse, follow me!“, se kterou nad hlavou kráèel pøed autem k patøiènému vchodu. Z místa øidièe se ozvalo: „Káèo, koukej, co ten bláznivý M. vyvádí!“ Po úspìšném vystoupení odjíždìla Kateøina s harfou autem sama a za zadním boèním sklem auta si odvážela suvenýr, který všem hlásal: „Velký vlídný pse, follow me!“. Když kráèeli tøi mohutní pøedstavitelé svìtové a evropské klinické biochemie v èele s panem profesorem Blatonem po jevišti KC, aby pøedali ceny za nejlepší práce, zaèala se pod nimi podlaha jevištì docela zøetelnì houpat. Vedle mnì sedícího prof. Müllera to ponìkud znepokojilo a zeptal se mnì, co se dìje. Já jsem ho ujistil, že se nic nemùže stát, pokud umí plavat, protože pod námi je vodní bazén z musikálu Monte Christo. Pan prof. Müller se uklidnil. Umí plavat.

27

We Innovate Healthcare

V pátek pøed kongresem byla v hotelu Adria naplánována tisková konference s èeskými novináøi, kterou mìl vést president kongresu, pan prof. Palièka. Ve ètvrtek veèer mì zastavil na schodišti a jen tak mimochodem mi øekl, abych ho tam šel zastoupit , protože on nemá èas. Zmohl jsem se jen na dotaz: „A o èem tam mám, prosím Tì, mluvit?“ President se na chvíli zamyslel a lakonicky mi poradil: „teorie, praxe, výzkum“ a klidnì odspìchal neznámo kam. Tisková konference probìhla nad oèekávání dobøe, vše jsme zvládli a odpoledne jsem na stejných schodech potkal opìt prof. Palièku. Na jeho dotaz, jaké to bylo, ve mnì zvítìzil duch pomstychtivostí a ujistil jsem ho, že vše probìhlo dobøe jen s malou chybièkou: když jsme ho omlouvali , øekli jsme sice novináøùm správnì, že jel na Hrad, ale místo k presidentovi pro profesorský diplom tak ke kardinálovi Vlkovi (snad mnì to promine) pro svatoøeèení. A a si na zítøejší Opening ceremony rychle opatøí svatozáø, protože novináøi si to zapisovali s velkým zájmem. A pak jsem po tìch schodech rychle odspìchal pro zmìnu zase já. Prof. Palièka svatozáø nemìl, no nic, nikdo není dokonalý!

We Innovate Healthcare

Zastavení druhé Tentýž den se konala veèer ve všech prostorách Obecního Domu výbornì zorganizovaná a pøipravená „Get-together Party“ a paní profesorka R. ze Španìlska (Dr. Carmen Ricós, Barcelona Catalunia) mne požádala o doprovod od Kongresového paláce, protože neznaje dobøe Prahu mìla strach, že do Obecního Domu správnì a vèas netrefí. Protože jsme pøijeli metrem dost brzy, byl ještì èas na procházku centrem Václavské námìstí, Pøíkopy, Národní tøída k její lepší orientaci v Praze. Španìlé jsou vìtšinou katolického vyznání a vìtšinou i znaènì pobožní (jistì se staví vedle obyvatel Polska, a Itálie). Zajímalo jí proto, jak a kde se konají v Praze bohoslužby a kde se nachází malostranský kostel „Pražské Jezulátko“, který patøí již tradiènì k poutním místùm lidí z Pyrenejského poloostrova u nás. Slíbil jsem, že jí to doma na Internetu vyhledám a donesu na kongres. Protože jsem jel po zahajovacím veèeru ještì domù, na Internetu jsem jí v noci našel požadované, vytiskl všechny kostely v Praze 1 a Praze 2 i s termíny bohoslužeb a v jakém jazyce se kde konají. Dále jsem jí zatrhl všechny, které leží blízko stanic metra a samozøejmì i „Pražské Jezulátko“ (pro nezasvìcené, to není zase tak velký problém, vše jednoduše najdete na webu www.cirkev.cz a tak je to otázka asi 5ti minut práce). Když jsem jí to v nedìli ráno v kongresovém paláci pøedával pøed kongresovou „Opening ceremony“, byla dosti ohromena a myslím, že žila a žije v pøedstavì, že jsem celou noc nic jiného nedìlal, než se snažil splnit její pøání... Zastavení tøetí Mìl jsem sebou na kongresu nìkolik výukových CD ROM v anglickém jazyce a o dvì z nich mne požádal pro svoje studenty pan profesor S. (DR. K. O. Sedaa, School of Medicine, All-Fatah University, Tripolis, Libya). Protože jsem zprvu nevìdìl o koho se jedná, dal jsem mu vizitku a on sáhl rukou do vnitøní kapsy svého saka. Když ji vyndal zùstalo mu v ruce a i na zem vypadlo nìkolik zmuchlaných a umazaných neznámých bankovek a k tomu i nìkolik amerických stodolarovek (ještì nikdy jsem 100 US D za svoji vizitku nedostal!). Když jsme je spoleènì posbírali a on je opìt zasunul do svého saka, vyndal vizitku s adresou: University All-Fatah, Tripolis, Libye. Pøedtím jsem se bavil s panem profesorem Z. z Izraele (Oren Zinder, Tel Aviv, Izrael), zøejmì by z mého setkání a daru této universitì moc radosti nemìl…

28

Zastavení ètvrté Mùj dobrý dlouholetý pøítel doktor G. z Nìmecka (dr.W.J.Geilenkeuhser, DGKC Bonn, SRN) se rozhodl, že si ve ètvrtek odpoledne trochu od kongresu odpoèine a provede relaxaci procházkou po vnitøním mìstì pražském tak, aby se ještì stihl vrátit na pátou hodinu na „Closing Ceremony“ kongresu. To se mu opravdu podaøilo a asi deset minut pøed pátou se dostavil do kongresového paláce, pøipjal si „batch“, došel do velkého kongresového sálu a pohodlnì se usadil do hlubokého køesla. V sále již „nìco“ probíhalo. Stále se jen mluvilo èesky, nicménì mùj pøítel to akceptoval a toleroval s tím, že si øekl, je to koneènì i Èeský národní kongres klinické biochemie a stále to bylo celé jen anglicky, proè by si Ti Èeši zase chvíli nepromluvili i ve svém rodném jazyce èesky? Nicménì když to trvalo dost dlouho, a on nikoho na pódiu ani nepoznával a jediné slovo, které mu uvízlo v pamìti bylo stále se opakující slovo „kooperativa“ uvìdomil si, že je asi „nìkdeúplnì jinde“. Ovšem než našel ten správný sál Dvoøák byla už „Closing Ceremony“ kongresu u konce. Mùj pøítel doktor G. se asi jako jediný významný zahranièní „delegát“ zúèastnil „plnì èeského“ výroèního jednání èeské pojišovny Ès. Kooperativa! Zastavení páté V pátek probíhalo v kongresovém sále hotelu ILF celodenní otevøené zasedání EQALMu (European Committee for External Quality Assurance Programmes in Laboratory Medicine) jako „Post-congress -satelite symphosium“. Jednání se zùèastnilo pøibližnì 60 odborníkù z asi 40 systémù EQA nejen z Evropy (napø. byl pøítomen i kolega z EQA v jižní Africe). Na zasedání a v jeho prùbìhu fotografoval doktor N. ze Švédska (Gunnar Nordin, Eqalis, Uppsala, Sweden). Po skonèení jednání jsem ho asi o pùl ètvrté odpoledne ještì pøed jeho odjezdem na letištì požádal, zda by mi mohl nìkolik snímkù z jednání EQALMu poslal a on to pøislíbil. Následující den, v sobotu ráno, jsem mìl v E-mailové poštì šest povedených snímkù z páteèního zasedání EQALM. Doktor N. použil totiž digitální fotoaparát a po pøíjezdu domù do Uppsaly snímky pøetáhl do poèítaèe a ihned mi je poslal... Napadl mne u té pøíležitosti jeden z výrokù Jana Wericha ze známých pøedscén spolu s M. Horníèkem v divadle ABC kolem roku 58 (pokud necituji pøesnì, a mi laskavý ètenáø promine...) „Døív, ve støedovìku, když chtìl jeden král, vyøídit druhému králi, že je vùl, no to pane ale trvalo..., ale dnes? Dnes to máte eeeeeeee... a ví to døív, než se to vùbec øekne. Ovšem pravda je, že dnes nejsou lidi tak hákliví...!“

A pak øekl prof. Engliš: „Minasan rainen Kyoto de a I ma šou“, nashledanou v Kyotu, všichni si øekli: „uvidíme se v Kyotu“, pokývali hlavami a odjeli. Pohádky je konec a zbývá jen podìkovat. Za všechny hosty, kteøí mìli tu èest „ochutnat“ èeské pohostinství, bych chtìla podìkovat paní Tesaøové a paní Šenderové z CBT, které bdìly nad každou minutou spoleèenského programu, panu Oliveriovi, který pro nás peèlivì vybral a zajistil hudební program a panu Èerbaèeskému, který nám výbornì vaøil. A taky bych chtìla podìkovat panu Luïkovi Novákovi, svému muži, který byl na všechna setkání pozván jako èestný host, což doopravdy znamenalo celé veèery fotografovat, po návratu v noèních hodinách obrázky uspoøádat a v ranních hodinách vypálit na CD, aby byly okamžitì k dispozici pro další vydání Euromedlab News. Lenka Nováková a Miloš Tichý

Fotografická dokumentace: Gerd Herweh Ludìk Novák Petr Kocna Lenka Nováková

29

We Innovate Healthcare