Ivan O. ·tampach
Praha 2001
Vychází za podpory odboru literatury a knihoven Ministerstva kultury âeské republiky
I.
© Ivan O. ·tampach, 2001 © Cherm, 2001 ISBN 80-86370-05-4
7
KAÎD¯ ZA SEBE
Z
azní-li odnûkud v˘zva uvést Ïivot do vztahu k duchovním skuteãnostem a hodnotám, mnoho z nás se zdráhá, ponûvadÏ pomyslí na instituce, které se pokládají za kompetentní nebo které si dokonce pfiipisují monopol na duchovní Ïivot. NemÛÏeme se zbavit dojmu, Ïe takov˘ apel má je‰tû jin˘, nepfiiznan˘ smysl. Obáváme se, Ïe se nám vnucuje nûjaká ideologie a Ïe se máme stát poslu‰n˘mi ãleny nûjaké organizace. Jakkoli mají duchovnû orientované spoleãnosti i svÛj dobr˘ smysl, nemÛÏeme se takov˘m úvahám divit. Zku‰enosti s autoritami tohoto druhu jsou rÛzné. Ale i kdyÏ budeme krajnû shovívaví a nebudeme spûchat s kritikou, musíme pfiiznat, Ïe západní lidstvo, a nejen ono, si proÏilo s duchovními vÛdci v‰ech druhÛ mnoho temného.
9
Nemûlo by nás udivovat, Ïe svûtlé duchovní fií‰e jsou mocensky kontaminovány. PfiipomeÀme si trivialitu, Ïe jsme sociálními bytostmi. Své otázky a pochyby t˘kající se smyslu Ïivota ani své objevy ohlednû tohoto tématu si nenecháváme pro sebe a nasloucháme tomu, co o tom fiíkají druzí. Prostû své spirituální hledání sdílíme s ostatními hledaãi. A nejen to, s podobnû sm˘‰lejícími a cítícími se spojujeme a vytváfiíme duchovní ‰koly, hnutí, seskupení a spoleãnosti. Institucionalizace duchovního Ïivota tedy na sebe nenechává dlouho ãekat. A je-li tu instituce, jsou zde spolu s jejími pfiednostmi i její nev˘hody. Nemûli bychom se divit, Ïe se nám vrací sklon organizovat se kolem rÛzn˘ch, téÏ velmi osobních témat, a to v podobû nárokÛ, jeÏ tyto na‰e (i kdyÏ nám odcizené) sociální produkty vzná‰ejí na nás. Jsme-li zváni na duchovní cestu, je tu zfiejmû nûkdo, kdo nás oslovil. Nûkdy ov‰em mÛÏe vnûj‰í v˘zva absentovat. Takové puzení k vnitfiní reformû mÛÏe pfiece jen vzejít i zevnitfi. Zdá se, jako by se vynofiilo spontánnû. B˘vá to pr˘ zejména v tûÏk˘ch Ïivotních situacích. KdyÏ je napfiíklad ohroÏena ãest, svoboda, zdraví nebo
dokonce Ïivot nበnebo nûkoho nám blízkého. JenÏe i v tûchto pfiípadech se pravdûpodobnû z nitra ohla‰uje nûco, co jsme jiÏ dfiíve sly‰eli a co se tam uloÏilo. Kdyby zdrojem duchovních tuÏeb bylo jen na‰e nitro bez jakékoli komunikace s okolím (kdyby to vÛbec bylo moÏné), pfiinejmen‰ím bychom nedokázali své touhy a otázky, své objevy a svá rozhodnutí artikulovat. V tomto smyslu je touha po spiritualitû i její proÏívání zprostfiedkováno sociálnû a kulturnû a pfiedev‰ím jazykovû. Pfies tuto vítanou i nevítanou vazbu duchovního Ïivota na vnûj‰í zdroje a vnûj‰í autority musíme jasnû fiíci, Ïe duch je nûco jedineãnû osobního. Duchovnû lze pfiece Ïít tím, Ïe nûjak˘m zpÛsobem cítím, sm˘‰lím, hodnotím, mluvím a jednám. Ale tyto úkony mého nitra nejsou kolektivní. Není „pfiese mne mluveno“, „pfiese mne my‰leno“ a tak dále. Nejsem jen nástrojem nebo prostfiedkem nûjakého nadosobního, nebo, nedej BoÏe, kolektivního cítûní, hodnocení nebo jednání. Ano, mohu se podílet na spoleãn˘ch my‰lenkách, mluvím-li, musím uÏívat jazyka vytvofieného a stále vytváfieného spoleãenstvím lidí. Ale
10
11
nakonec to není a nemÛÏe b˘t nikdo jin˘, neÏ já sám, kdo cítí, sm˘‰lí, hodnotí, mluví a jedná. Jistû se nûkdy pfiihodí, Ïe mnou zmítají city jin˘ch, Ïe se pasivnû pfiipojím k hromadnému nad‰ení, nebo, coÏ je hor‰í, k davovému zklamání ãi dokonce k davovému hnûvu. Stejnû obãas dojde k tomu, Ïe nemyslím, n˘brÏ pfiejímám hotové my‰lenky, bezpracnû jich uÏívám, ozdobím se jimi a nejvíce mne na nich netû‰í to, Ïe jsou pravdivé, n˘brÏ to, Ïe se v nich s mnoh˘mi shoduji a Ïe jsou úspû‰né. TotéÏ mÛÏe platit pro stupnici hodnot a její aplikaci. Také mohu nûkdy vést fieãi, které se kolem mne vedou, a jednat slepû a bezmy‰lenkovitû podle zaveden˘ch sociálních vzorÛ. JenÏe je toto duchovní Ïivot? Je moÏné jej vést bez osobní angaÏovanosti, osobní tvofiivosti, osobní odpovûdnosti? Je moÏné vést duchovní Ïivot, a pfiitom sám necítit, nepoznávat, nemluvit a nekonat? Spiritualita mÛÏe b˘t spoleãensky zprostfiedkována, mÛÏe b˘t ovlivnûna okolím, ale nakonec jsem v ní nezastupiteln˘. Nûãí duchovní Ïivot není m˘m duchovním Ïivotem. ¤íkám-li jin˘mi slovy, Ïe duchovnû Ïít mohu
jen za sebe a pro sebe, na vlastní odpovûdnost, mohlo by se v tom skr˘vat nenápadné spirituální sobectví. Místo abych Ïil s jin˘mi a pro jiné, Ïiji si v závûtfií pro své vzne‰ené zájmy. Unikám do údajn˘ch existenciálních otázek po smyslu a cíli, místo abych plnil Ïivotní úkoly v rodinû, v obci, ve spoleãném díle. Tato námitka proti osobnímu rázu duchovního Ïivota je ale nedorozumûním. Rozhodnû k duchovnímu Ïivotu nepatfií jen péãe o vlastní du‰i, ale také aktivní péãe o obec a v ní o jednotlivce i o celek. Nemusím b˘t eremitou doslova na pou‰ti ãi v hlubok˘ch hvozdech, ale ani poustevníkem v betonové dÏungli. Individuální povaha duchovnosti znamená, Ïe se své sociální odpovûdnosti ujímám osobnû. Nejsem k ní dotlaãen, nevnutila se mi, nejsem jen souãástí nûãeho, co se beztak dûje i beze mne. Podílím se na tom svobodnû a aktivnû. Zfiejmû nebudeme daleko od pravdy, kdyÏ fiekneme, Ïe Ïít duchovnû znamená Ïít tváfií v tváfi smrti. Bez tohoto pozadí by mohlo jít o pouhou intelektuální zálibu, o kultivovan˘ zpÛsob zábavy nebo o únik pfied v‰ední Ïivotní realitou. Prakticky s jistotou víme, Ïe kaÏd˘ z nás
12
13
zemfie. JenÏe v kaÏdodenních úvahách pfied tím strkáme hlavu do písku. Plánujeme blízkou i dalekou budoucnost a hrajeme v ní vÏdy aktivní roli. Chceme se ze své smrtelnosti vylhat. Oznaãujeme úvahy a fieãi na toto téma za morbidní, nevkusné, nevhodné a demobilizující a myslíme si, Ïe se nám podafií posly smrti zahnat. Tvrdívá se, Ïe pfiedmoderní spoleãnost nebrala smrt dostateãnû váÏnû. Obrazy posmrtného Ïivota mûly pr˘ smrti ulomit osten. Co to je za smrt, kdyÏ je to jen pfiedûl mezi dvûma etapami Ïivota, první doãasnou a plnou utrpení a druhou nekonãící, plnou vûãné blaÏenosti? Tato v˘tka na adresu na‰ich pfiedkÛ není tak úplnû spravedlivá. Îivot ve smrti a po smrti nebyl pro nû samozfiejm˘. Poãítali sice s pokraãováním, ale jednou variantou bylo cosi, co mÛÏe b˘t nazváno vûãnou smrtí, i kdyÏ nemûlo jít o totální zánik. ·lo o vûãné zavrÏení, tedy o naprostou odlouãenost od boÏského zdroje Ïivota, marnost a zkázu. Sv˘m zpÛsobem by to byl permanentní dûs umírání. Ale pfiipusÈme, Ïe si ãlovûk minulosti usnadÀoval své umírání tím, Ïe smrti aspoÀ do jisté míry vzal definitivní hodnotu.
Nelze ov‰em vÛbec mluvit o tom, Ïe bychom se my, dne‰ní lidé, stavûli ke smrti ãelem. Ano, pfievládá odváÏnû pravdivé nebo rezignované uznání, Ïe smrt je opravdu konec. To v‰ak platí pouze teoreticky. Nakonec jsme si jen zvolili jiné formy útûku. UÏ takové signály blíÏící se smrti, jako nemoc a stárnutí, jsou maskovány a oddalovány, jak to jde nejlépe. Neslu‰í se b˘t nemocn˘. Lidé, ktefií mluví o svém ‰patném zdraví, b˘vají pokládáni za smû‰né figurky. K dobrému tónu patfií vypadat zdravû, svûÏe, zdatnû a bojovnû. Stárnutí se skr˘vá obleãením, pfiebarvováním vlasÛ, pfiíãesky a parukami a stále vûdeãtûj‰í kosmetikou. Smrt samu odstraÀujeme ze svého dohledu s dÛsledností hodnou uÏiteãnûj‰ích aktivit. Zemfie-li nûkdo na ulici, je co nejdfiíve obalen ãern˘m igelitem, protoÏe je pfiece nechutné se dívat na mrtvého ãlovûka. V nemocnicích nûkdy odváÏejí ãlovûka do zvlá‰tních místností, kde neobtûÏuje rÛzn˘mi nemil˘mi pfiíznaky své okolí a hlavnû neubírá nadûje na uzdravení ostatním pacientÛm. Nejde-li to, je obklopen plentami, které izolují aspoÀ opticky.
14
15
I kdyÏ se s obdivuhodnou du‰evní akrobacií vyh˘báme faktu, Ïe zemfieme, je smrt stále s námi. Filosofové nahlédli, Ïe Ïivot je bytí-ke-smrti, aÈ uÏ je to tematizováno, nebo je povûdomí o tom jen jaksi v pozadí, jako stín, jako vzdálená, nepfiiznaná hrozba. Jsme-li dostateãnû vnímaví, dochází nám pomíjivost mnoha skuteãností a hodnot a marnost v‰emoÏného pachtûní. Jde-li ve smrti pfiedev‰ím o to, Ïe jsme v‰eho zbaveni, Ïe uÏ nic nevlastníme a nad niãím nemáme moc a Ïe jsou prolomeny hranice mezi námi a okolím, pak je nutno fiíci, Ïe v malém, po krÛãcích, se to dûje témûfi stále. VÏdy nás nûco opou‰tí, nûco je zaruãenû naposled. PÛvaby vadnou, krása zev‰ední. Nade v‰ím visí otazník a pode v‰ím, i pod vûcmi zdánlivû nejjistûj‰ími a nejpevnûj‰ími se rozevírá propast nicoty, do které se musí propadnout. VÏdyÈ v‰e je v ãase. V‰e se mûní, vzniká a zaniká. Duchovní Ïití znamená ãelit budoucí i pfiítomné smrti. Vypofiádat se s ní nikoli ustra‰enû, nikoli naivnû. Akceptovat ji v jejím neúprosném chladu, ostrosti a také trapnosti a ubohosti. Akceptovat ji jako aspekt Ïivota. Jako nûco, bez
ãeho by Ïivot byl povrchní, obyãejn˘, snad i nudn˘. Vdûãnû pfiijímat v Ïivotû radost, ale s vûdomím, Ïe není zaruãena, Ïe je tu i moÏnost opaãná. Lidé, ktefií vûdí, Ïe brzy zemfiou a prodûlali jiÏ první krizi, si váÏí kaÏdého dne. V‰e je najednou vzácn˘m darem. Skuteãnosti, které jim dosud unikaly, najednou naléhavû promlouvají a vstupují do Ïivota. Kdo neví, kdy zemfie, jestli dnes nebo za nûkolik desetiletí, mÛÏe b˘t lhostejn˘. NelÏe-li si ale do kapsy, musí i on Ïít s vûdomím, Ïe je permanentnû ohroÏen. To, Ïe zrovna Ïije, nakonec vzbuzuje údiv a respekt. Pfiítomnost smrti dává Ïivotu urãitou plastiãnost. Svûtla vystupují na pozadí temnot. Je-li ale spiritualita Ïivotem vûdomû smrtelného tvora, tvora bez iluzí, poté, co odloÏil marné nadûje, je to tak, Ïe v tom v‰em je sám. Cel˘ Ïivot mÛÏe b˘t ãlovûk obklopen milujícími bliÏními, rodinou a pfiáteli, nebo mÛÏe Ïít uprostfied lhostejného davu, ale v jednom okamÏiku je zaruãenû sám, totiÏ ve smrti. Je krásné doprovázet nûkoho pfies práh. Umírat v rodinném kruhu nebo v dobfie slouÏícím hospici je asi pro umírajícího jiné, neÏli b˘t „hygienicky“ vystrãen nû-
16
17
kam, kde nepfiekáÏí provozu Ïiv˘ch. Ale ti, kdo si dodali odvahy a obãas pomáhají lidem na poslední cestû, vûdí, Ïe takové sdílení strastí a radostí, jaké je moÏné za Ïivota, zde uÏ moÏné není. Mezi Ïiv˘m a Ïivot opou‰tûjícím se roz‰ifiuje vzdálenost, i kdyÏ se tfieba drÏí za ruce a dokud to jde, spolu mluví. Smrt je úkol, kter˘ se v‰í moÏnou asistencí nakonec musíme zvládnout zcela sami. Je to úkon spoãívající právû v tom, Ïe jsme v‰ech opor zbaveni. Îe se ocitáme ve volném prostoru. Znamená-li tedy duchovnû Ïít jin˘mi slovy se v‰í váÏností ãelit smrti, která je osamûlá a která je zdrojem v‰í skuteãné osamûlosti, je duchovní Ïivot nûãím nezastupitelnû osobním. Je bezv˘hradnû nepfienosn˘. Aã v nûm jde o prolomení individuality, o otevfiení Jinému, jsem to pfiece jen já, k nûmuÏ v‰e plyne a od nûhoÏ se v‰e vylévá na okolí. To nemá b˘t egoismus nebo py‰n˘ individualismus. Jde o to, Ïe se nemám nûkam nofiit a v nûãem, tfieba boÏském, tonout ãi se rozpou‰tût. Mûl by b˘t spí‰e m˘m vykroãením, prolomením, tvorbou, v˘mûnou darÛ. KdyÏ uÏ bych si musel na spirituálních cestách vybírat
mezi blaÏeností a svobodou, mûl bych volit svobodu. Spiritualita, tfiebaÏe sdílená, pfiejímaná, zprostfiedkovaná, je pfiece jen osobní také proto, Ïe kaÏd˘ jsme svÛj a jin˘. Nevíme snad, Ïe jakákoli osobní zku‰enost je nepfienosná? Druh˘ se v podobné situaci chová podobnû jako já. Smûje se, je váÏn˘, zajímá se, je sklesl˘, nafiíká. Ale vím bezpeãnû, co se dûje v jeho nitru? Mohu se to pouze domnívat. Nelze pfiímo vstoupit do citÛ, vzpomínek, rozhodování a my‰lenek druhého ãlovûka, i kdyÏ ten druh˘ je ve sv˘ch projevech upfiímn˘. O nepfiekroãitelnosti dvou vnitfiních svûtÛ mohou nûco fiíci lidé v hlubokém vztahu. Po nûjakou dobu se to mezi nimi mÛÏe jevit tak, Ïe jsou bezv˘hradnû svoji, Ïe si patfií, Ïe je mezi nimi dokonalé odevzdání a dokonalé pfiijetí. Snad témûfi splynutí tûl a du‰í. A pak se uprostfied vztahu rozevfie cosi jako propast. âím víc ti dva chtûli b˘t zcela svoji, tím je to teì pro nû bolavûj‰í. Vztah trvá, ale ukázala se hranice jeho moÏností. Je najednou vidût, Ïe nikdo nemÛÏe nûkomu totálnû patfiit. A obrácenû nikdo nemÛ-
18
19
Ïe nûkoho jiného totálnû ovládat, alespoÀ pokud je ovládan˘ zcela pfii smyslech. Je to „zafiízeno“ tak, Ïe nûkde v nitru je cosi, co není k dispozici nikomu cizímu, i kdyby ten „cizí“ byl nûkdo hodnû blízk˘. Tato bariéra je nepfiekonatelná mezi manÏely, mezi rodiãi a potomky, jakmile pomine nejranûj‰í dûtství. Trvá také mezi sourozenci a mezi pfiáteli. Je to poslední intimita, oáza opravdového soukromí, fií‰e nejtajnûj‰ích snÛ, obav a nadûjí. To, ãemu se fiíkává vnitfiní svatynû. Druhého není moÏné zvládnout ani poznáním, ani vÛlí. Není totiÏ vypoãitateln˘ a tudíÏ pfiedvídateln˘. Pfiedstavme si, Ïe jednou budeme znát jakousi „objektivní“, fieknûme biologickou sílu v‰ech vnûj‰ích podnûtÛ, které prostfiednictvím smyslÛ vstupují do nitra. Pak mÛÏeme mít zmapovány geneticky podmínûné a relativnû stálé zpÛsoby reagování i momentální citlivost organismu na rÛzné impulsy. Ani tehdy nemÛÏeme s jistotou fiíci, jak se nበprotûj‰ek zachová. Ani za tûchto okolností nemÛÏeme odmûfiováním podnûtÛ stanovit smûr jeho jednání. A není tomu tak jen proto, Ïe je ve hfie mnoho veliãin ve sloÏit˘ch vztazích. Je asi mnoho pfiípadÛ, kdy
by podrobná znalost s velkou pravdûpodobností vedla k úspû‰nému odhadu. Na tom je zaloÏena úspû‰nost psychologie ve sluÏbách politiky a obchodu. Ne vÏdy jednáme impulzivnû a tudíÏ propoãitatelnû. KdyÏ si ale ãlovûk na rozcestí poloÏí otázku kudy dál a kdyÏ o smûrech, které se nabízejí, zaãne uvaÏovat, mÛÏe se vydat zcela jinudy, neÏ by pfiedpokládal i zdatn˘ manipulátor. Odvolá-li se ãlovûk na svou svobodu a uÏijeli jí, je nezvládnuteln˘. Z vnûj‰ku se to mÛÏe jevit jako chaos a libovÛle. Vnitfiní smysl urãitého rozhodování bude unikat. KdyÏ se spiritualita dot˘ká povrchov˘ch vrstev, mÛÏe snad b˘t i nûjak spoleãná s druh˘mi. KdyÏ jde ke kofienÛm osobního Ïivota, kdyÏ je v tomto smyslu radikální, je také osamûlá. Je to paradox. Duchovní Ïivot ãiní ãlovûka pfiíbuzn˘m v‰eho a v‰ech. V duchu se ãlovûk setkává se v‰emi bytostmi. TakÏe, jaká osamûlost? A pfiece, v tomto spfiíznûní se v‰ím nestojí v jednom ‰iku vedle ostatních. Není bez zajímavosti, Ïe v rÛzn˘ch duchovních ‰kolách není cílem transformované lidstvo, n˘brÏ ãlovûk, kosmick˘ a boÏsk˘ âlovûk. Takovou bytost si sotva mÛÏeme pfied-
20
21
stavit osamûlou ve smyslu nudy, prázdnoty a nenaplnûné touhy. Ale není v tom nic masového, nic sociálnû determinovaného. KaÏd˘ ãlovûk je nûjak záhadnû, aniÏ by ztrácel svou identitu, oním âlovûkem. Pluralita a jednota zde pfiestávají b˘t v rozporu. I tam, kde jsme pod tlakem daností a kde jsme tak nebo onak zvnûj‰ku omezováni a zafiazováni, je kaÏd˘ z nás jedineãn˘. Nikdo se totiÏ zcela nevejde do schémat pfiipraven˘ch napfiíklad rÛzn˘mi klasifikacemi. Nesnadné je urãit uÏ i to, kdo pfiesnû je cholerik, sangvinik, melancholik nebo flegmatik. A i kdyÏ se nám to podafií pfiehlednû a srozumitelnû (ale bohuÏel schematicky) vymezit, sotvakdo z nás se vejde do urãen˘ch pfiihrádek. Skoro kaÏd˘ bude nûkde pfieãnívat. Stejná potíÏ jako s tradiãními lidsk˘mi letorami je i s typologiemi z doby rozkvûtu moderní mentality. Málokdo je po cel˘ Ïivot ãist˘m introvertem nebo ãist˘m extrovertem. Málokdo zcela vyhoví seznamu vlastností cyklotymní nebo schizotymní osobnosti. A to je jen nûkolik pokusÛ vtûsnat jednotlivce do apriorních rámcÛ. Neúspûch takového tfiídûní by mohl vést k rezig-
naci. Diagnostici nenapravitelnû touÏící mûfiit ãlovûka se ale nevzdali. Nakonec udûlali z typÛ to, ãemu fiíkají faktory. Na‰tûstí tím vzniká tolik moÏností, Ïe kombinace bodov˘ch hodnot v jednotliv˘ch ukazatelích je zfiejmû u kaÏdého jiná. A i kdyby nûkdo dal za dlouhá desetiletí uÏívání tûchto testÛ dohromady lidi se stejn˘mi nebo velmi podobn˘mi v˘sledky faktorové anal˘zy, byli by to nakonec moÏná lidé velmi rozdílní. Zfiejmû je ve hfie je‰tû více ãinitelÛ, i nekvantifikovateln˘ch. Zku‰enost s typy a faktory mÛÏe vést k nedÛvûfie vÛãi takovému typu interpretace ãlovûka. Ukazuje se, Ïe kaÏd˘ z nás je spí‰e originál neÏ jeden z exempláfiÛ druhu homo sapiens. Nikdo také nejsme pouhou sloÏeninou rÛzn˘ch a rÛznû silnû zastoupen˘ch vlastností. Jsme kaÏd˘ celistvou bytostí. Faktory jsou definovány z praktick˘ch diagnostick˘ch dÛvodÛ a jejich mûfiení je urãitû jakousi informací. Pfiíli‰ná dÛvûra v mûfiení vzniká ze snahy udûlat z psychologie vûdu na zpÛsob novovûké exaktní pfiírodovûdy; v nûkter˘ch knihách a ãláncích najdeme více vzorcÛ, grafÛ a tabulek neÏ ve fyzikálních textech.
22
23
V oãích pfiísn˘ch scientistÛ beztak zÛstává mûfiení faktorÛ nûãím subjektivním, nepfiesn˘m, tûÏko ovûfiiteln˘m. Jedinû mûfiení podnûtÛ a reakcí je vûdecké. Nûktefií psychologové soutûÏí s pfiírodovûdci ve snaze o vy‰‰í objektivitu a pfiesnost. Vyjímat ze zakou‰ené skuteãnosti jen poãetnû vyjádfiitelné vlastnosti a ostatní pfiehlíÏet, to se dnes zaãíná jevit jako jednostranné dokonce i v pfiírodních vûdách. Mimolidsk˘ a zejména neÏiv˘ svût se v‰ak této tortufie nûjak podvoluje. Urãitû lze pomocí této metody mnoho zjistit a mnohé vyloÏit o pfiírodû i o ãlovûku. Je to do jisté míry úspû‰n˘ postup, pokud pfiírodu nebo ãlovûka chceme zvládat. Lidské nitro ale vzdoruje mûfiení a poãítání mnohem silnûji neÏ ostatní Ïiv˘ svût a je‰tû víc ve srovnání se svûtem neÏiv˘m. Tak jako jsme tûÏko zafiaditelní do psychologick˘ch ‰uplíkÛ, tak jsme kaÏd˘ svÛj i ze sociálního hlediska. Jiná je mentalita lidí v tropech a jiná na dalekém severu. PfiipusÈme, Ïe nás ovlivÀuje ráz krajiny. Tak máme pfiedstavu o tom, jací jsou horalové, a máme pfiedstavu o obyvatelích mofiského pobfieÏí. Asi budou jiní obyvatelé velko-
mûst a jiní venkované. NemÛÏeme popfiít vliv vzdûlání. ZáleÏí tedy na tom, jak byl kdo z nás schopen absolvovat nûjaké studium, ale také na tom, jaké mûl ‰tûstí se k nûãemu takovému dostat bez ohledu na své schopnosti. Základní otázky o Ïivotû si jinak klade manuálnû pracující ãlovûk a jinak intelektuál. Nûco jiného znamenají spirituální hodnoty pro toho, kdo má potíÏe s obÏivou ze dne na den, a nûco úplnû odli‰ného pro lidi syté, pohodlné a zabezpeãené. Takhle bychom mohli pokraãovat dál. Existuje ale hromadná spiritualita? Lze mluvit o charakteristické duchovnosti rÛzn˘ch sociálních vrstev a skupin? Jak rozmanité zájmy a vlivy se skládají u jednotlivce? Budeme snad donekoneãna vytváfiet skupiny a podskupiny? RovnûÏ zde jde o sloÏitou souhru obsahovû rÛzn˘ch determinací a jejich rÛzné síly. Také by se moÏná mohlo mluvit spí‰ o faktorech neÏ o typech, i kdyÏ se to snad zatím v této oblasti neãiní. Jisté ale je, Ïe se pak vracíme k jedineãnosti a nezastupitelnosti kaÏdého z nás. V lecãems mÛÏeme b˘t nahrazeni. Vypadneme-li z nûjak˘ch dÛvodÛ ze hry jako pracovníci nebo jako voliãi, mÛÏe pfií-
24
25
padnû na‰i nepfiítomnost nûkdo kompenzovat. MÛj duchovní Ïivot bude ale nakonec stále mÛj. Mluvíme-li zde o duchovním Ïivotû, napadne nás, Ïe se pfiece obvykle realizuje v nûjak˘ch ‰kolách, spoleãenstvích, komunitách, vyznáních a smûrech. Nepfiekonává se aspoÀ tady jeho individuální ráz? Nemáme snad pfied oãima typické západní monoteisty s jejich pokorou a poslu‰ností, krajnû nedÛvûfiivé k jinak sm˘‰lejícím lidem a zahledûné do budoucnosti? Nebo typické buddhisty, laskavé, umûfiené, stfiízlivé, metodicky krok za krokem pfiipravující své prozfiení a koneãné osvobození? Není uÏ pfiedem urãeno, Ïe antroposof bude spojovat spiritualitu s umûním a s komplementární vûdou, Ïe bude trochu elitáfisk˘ a ponûkud povznesen˘ nad radosti a starosti v‰edních smrtelníkÛ? Nezafiazuji se pfiíslu‰ností k nûkterému z hermetick˘ch smûrÛ uÏ rovnou mezi lidi zvídavé, obdafiené imaginativním my‰lením, nûkdy nadmíru dÛvûfiivé a obãas tak trochu upravující skuteãnost podle oãekávání? Nebo jsou typické znaky tûchto smûrÛ jiné? MoÏná existují typiãtí kfiesÈané a typiãtí taoisté, typiãtí hinduisté a typiãtí svobodní zednáfii. Jen-
Ïe kdo je typick˘m kfiesÈanem? Je to pravoslavn˘ Srb nebo fiímskokatolick˘ Chorvat? Bojovník irské republikánské armády nebo ãlen oranÏského fiádu? Anonymní jihoamerick˘ zemûdûlsk˘ dûlník nebo nûkter˘ ze zazoban˘ch agresivních „obchodníkÛ pro plné evangelium“, pfiesvûdãen˘, Ïe skuteãnû vûfiící, obrácen˘ a znovuzrozen˘ kfiesÈan nemÛÏe b˘t chud˘? Byl to kfiesÈansk˘ muãedník pfiedhazovan˘ lvÛm nebo kfiesÈansk˘ inkvizitor posílající do plamenÛ jiné kfiesÈany? Poslové BoÏí nároãnosti a pfiísnosti jako Savonarola nebo Kalvín, ãi velkorys˘ MikulበKusánsk˘? Stfiedovûk˘ prosÈáãek Franti‰ek nebo renesanãní intelektuál Erasmus Rotterdamsk˘? Budeme lehkovûrnû pfiedpokládat, Ïe v‰ichni jmenovaní duchovnû Ïili nebo Ïijí. O ãem pak ale vypovídá jejich kfiesÈanská pfiíslu‰nost? Spí‰e se tu potvrzuje nesmírná rozdílnost uprostfied jednoho smûru. A navíc si dnes mnozí v‰ímáme toho, Ïe nûkter˘ kfiesÈan mÛÏe b˘t hodnotami, k nimÏ se hlásí, a stylem Ïivota blíÏe nûkterému buddhistovi, nûkterému muslimovi, nûkterému svûtskému humanistovi, spí‰e neÏ nûkterému jinému pfiíslu‰níkovi vlastního kfiesÈanského
26
27
vyznání. MÛÏeme pfiíslu‰et tam nebo onam, ale jsme jedineãní a nezamûnitelní. Duchovnû hledajícímu ãlovûku mÛÏe poslouÏit, kdyÏ se pfiipojí k existujícímu smûru. KdyÏ pfiijme jeho my‰lenky nebo se pfiidruÏí k nûjakému seskupení. Bude-li pfievzaté my‰lenky jen ukládat do pamûti a pfiemílat, nebude mu asi jejich pfiijetí pfiíli‰ platné. Bude-li my‰lenky znovu prom˘‰let, provûfiovat, rozvíjet a doplÀovat, mÛÏe b˘t jeho duchovní Ïivot autentick˘. Bude-li slepû poslu‰n˘ autoritám, bude-li hájit své duchovní spoleãenství jako klan proti cizím klanÛm, bude-li klást loajalitu nad kritiãnost a tvofiivost, bude mu ãlenství v takové organizaci spí‰e na pfiekáÏku neÏ ku pomoci. Ukazuje se ale, Ïe je nesnadné vyjádfiit celé hledání a nalézání jedinou pfiíslu‰ností. Zpravidla se vytváfií síÈ rÛzn˘ch tûsnûj‰ích a volnûj‰ích vazeb. Nûkteré se ãásteãnû prolínají, u jin˘ch se zdá, Ïe se spí‰e navzájem vyluãují. Kdo v této subtilní Ïivotní oblasti uplatÀuje barbarskou mentalitu, zakazuje sobû i jin˘m takovou vícenásobnou a dûlenou pfiíslu‰nost. Neklade ãlenství v náboÏenské nebo jiné podobné organizaci pfie-
dev‰ím do souvislosti s hledanou a nalézanou ãi nenalézanou pravdou a dobrem, n˘brÏ je to pro nûj záleÏitost solidarity, vûrnosti a zrady a boje proti spoleãn˘m nepfiátelÛm. Souãasné pomûry umoÏÀují ‰ir‰í poznání rÛzn˘ch ‰kol a smûrÛ. Nemusíme se spoléhat na informace z druhé ruky. Oslovují nás pÛvodní texty (dáme-li si tu práci, tfieba i v pÛvodních jazycích) a nikoli vícenásobnû zprostfiedkované a hodnoceními zatíÏené pfievyprávûní jejich obsahu jako dfiíve. Máme mnohem víc moÏností se setkávat s lidmi Ïijícími ten ãi onen smûr a nejsme odkázáni na domnûnky o jejich názorech morálce nebo duchovní praxi. To ale vede k tomu, Ïe nás rÛzné ‰koly a smûry mohou zasáhnout a skuteãnû také zasahují celou silou svého poselství. Vnímavého ãlovûka takové setkávání nenechá v klidu. âlovûk má dnes b˘t chladn˘ a lhostejn˘. Je-li hledaãem, budou ho nejspí‰e rÛzné smûry vzru‰ovat a znepokojovat. Pluralita vlivÛ se odráÏí v podobû vícenásobné pfiíslu‰nosti nebo rÛznû rozloÏen˘ch sympatií. Projeví se pfiijímáním podnûtÛ od rÛzn˘ch autorit, stfiídáním vÛdcÛ a uãitelÛ podle toho, jak
28
29
budí ãi nebudí dÛvûru a naplÀují nebo nenaplÀují oãekávání. Lidé, ktefií se dobfie orientují v informacích a dobfie s nimi pracují, zkrátka lidé se ‰irok˘m zábûrem, pfiijímají tolik podnûtÛ, Ïe jejich vnitfiní svût tûmito podnûty spoluvytváfien˘ se zdá b˘t pfiesycen˘ a chaotick˘. Tuto mnohost asi není snadné sladit s doporuãeními a v˘klady spirituálních ‰kol. Tito lidé se obrací k rÛzn˘m postavám, jeÏ není moÏné zároveÀ obdivovat a ctít, uãit se od nich nebo je dokonce poslouchat. V diskusích na toto téma se ozfiejmuje, Ïe v˘bûr podnûtÛ je u kaÏdého jin˘. Îe tedy, pro nûkoho snad pfiekvapivû, i s pfiidruÏením k tûm nebo onûm pfiedem dan˘m smûrÛm zÛstává kaÏd˘ jedineãn˘. Dûlené sympatie tam, kde se vyÏadovala nebo je‰tû vyÏaduje totální odevzdanost jediné boÏské moci, propojování odli‰n˘ch interpretací téÏe skuteãnosti v jednom vnitfiním svûtû, to uÏ dostalo názvy. A nûktefií nezÛstali u klasifikace. Pfiáli by si, aby se lidé oznaãení nûjakou nálepkou lekli a pfiijali nûkterou z jedin˘ch a v˘luãn˘ch pravd. Sl˘cháme nebo ãteme, Ïe to je moderní ãi postmoderní liberalismus, neúcta
k pravdû, chaos, povrchnost, nevûrnost, pfielétavost, nespolehlivost, rozbfiedlost, individualismus, relativismus, synkretismus, ba i duchovní promiskuita. Rád bych zde nabídl alternativní hodnocení tohoto jevu v duchu pfiedchozích úvah. RÛzné interpretace, pokyny a v˘hledy nemusí b˘t hned v nepfiekonatelném rozporu. Nûkdy staãí prozkoumat terminologii a ukáÏe se, Ïe fiíkají totéÏ jin˘m zpÛsobem. Jindy se rÛzné v˘klady spí‰e doplÀují neÏ vyluãují. Jsou-li pfiece jen v rozporu, nemusí to hned svûdãit v jejich neprospûch. MoÏná to diskvalifikuje logiku, která jim zakazuje setrvat v klidu vedle sebe. Logika mÛÏe b˘t dialogikou, mÛÏe b˘t tedy péãí o to, abychom mohli vést smyslupln˘ dialog. Abychom si totiÏ rozumûli. Taková logika nepfiikazuje mluvit vÏdy jednoznaãnû. Dovoluje odstínûné hodnocení pravdivosti v˘povûdí. Pfiipisuje smysl také otázkám, v˘zvám a hodnocením, nikoli pouze v˘rokÛm. Je to logika komunikace, ne logika samomluvy. Existuje ale i nepfiiznanû totalitní logika. Pozná se snadno podle toho, Ïe stále nûco zakazuje, napfi. uvaÏování na základû
30
31
analogie, metafory, vût‰inu filosofick˘ch v˘povûdí, ba celé obory, které se jimi zab˘vají. Mnoho otázek diskvalifikuje jako pseudootázky. Jejím cílem je nivelizace fieãi. Pfiirozen˘ jazyk je jí podezfiel˘. Umûl˘ jazyk se stává normativním. Tato logika schvaluje pfiesn˘, technicky pouÏiteln˘ v˘klad svûta, ale neumí si poradit s tím, Ïe soubor v˘povûdí, jimÏ dovolila existovat, je ploch˘, prázdn˘ a neÏivotn˘. RÛzná paralelní hodnocení, rÛzné rady, rÛzné paradigmatické pfiíbûhy a rÛzné v˘zvy, rÛzné vÛdãí postavy, to v‰e mÛÏe existovat, a i kdybychom si to nepfiáli, Ïije to v myslích a srdcích mnoha z nás. Není tfieba pfiedstírat jednoduch˘ soulad: Pfiiznané napûtí mÛÏe b˘t tvÛrãí. Není snad starou známou zku‰eností, Ïe nûco nového, obohacujícího mÛÏe vzniknout z vnitfiního zápasu? Musí b˘t v˘sledkem boje vÏdy vítûzství jednoho názoru nad druh˘m? Hybatelem v˘znamného díla b˘vá trvající rozpor, nebo rozpor obnovovan˘ po pfiechodném smífiení a vyfie‰ení. Vûta, Ïe opakem jist˘ch hlubok˘ch pravd jsou jiné hluboké pravdy, nemusí b˘t jen liberálním intelektuálsk˘m bonmotem. Pozorujeme-li bo-
hatû rozrÛznûnou mysl, tu‰íme za rozpory jakousi nesnadno vyjádfiitelnou základní intuici, skryt˘ motiv, jehoÏ variacemi jsou v‰echny uplatnûné symboly a v˘povûdi. Na‰e dne‰ní snaha duchovnû se orientovat není tak nová, jak by se zdálo. Patfií k souãasnému duchovnímu pohybu v celé euroatlantické civilizaci. Chceme si v dal‰ích úvahách v‰imnout toho, jak pfiímo nebo nepfiímo, vûdomû nebo nevûdomû navazujeme na ãeskou spiritualitu konce devatenáctého a zaãátku dvacátého století. Chceme tedy duchovní Ïivot nበa na‰ich souãasníkÛ zafiadit do národních a náboÏensk˘ch souvislostí. Proto bylo tfieba pfiedeslat nûco o jeho osobním rázu. Následující text si bude v‰ímat víc originálních hledaãsk˘ch osobností neÏ pasivních nositelÛ tradic. Nemûla by nastat paradoxní situace, Ïe by nûkdo slepû následoval tvÛrãí postavy. Nejde o to fiíkat, co fiíkaly ony, odmítat to, s ãím nesouhlasily, a pfiijímat to, co schvalovaly. Lze se inspirovat jejich postfiehy a touhami, jejich odvahou a samostatností. Smysluplné je ale pokraãovat na cestû Ïivotem zcela na vlastní odpovûdnost.
32
33
