RECENZE
RECENZE Sapík, M.: Filosofie dějin a civilizace v díle A. J. Toynbeeho, 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2003. 104 s. ISBN 80-7040-660-7. Josef Dolista M. Sapík se ve své práci pokusil prezentovat významného autora A. J. Toynbeeho (nar. 14.4.1889), který je v českém prostředí málo známý. Právem je v jeho práci upozorněno, že se Toynbeeho monografie neobjevila v českém prostředí přes dvacet let (s. 91). Je významné, že autor ve své knize prezentuje Toynbeeho nejvýznamnější díla a další vědeckou literaturu, která se zabývá jeho filosofií. Těžištěm monografie je doložit hlavní tendence Toynbeeho výkladu dějin a analýzu jeho pojetí civilizace. Důležitý je poznatek, že jeho pojetí filosofie dějin představuje nedůvěru v tříštění jednotné vize světa a jednotlivé úzce specializované vědy se pokusil sjednotit metodou jakéhosi příčného propojení. Toynbee odmítá násilné společenské změny, rasové teorie a jednostranné interpretace dějin. M. Sapík se pokouší vyjít z výkladu jeho díla A Study of History, ve kterém sleduje Toynbeeho porozumění dějin a vývoj civilizace. M. Sapík neopisuje myšlenky Toynbeeho, ale snaží se kriticky zhodnotit jeho výklad filosofie dějin a civilizace a dokáže mu oponovat. Sapíkova práce musela překonat jazykové obtíže, protože vycházel z anglofonních pramenů, a nebylo snadné některé pojmy, často obsahově jinak chápané samotným Toynbeem, přenést do české podoby. M. Sapík objevil myslitele, který má co sdělit evropské civilizaci a kultuře v době jejího sjednocování, a to po stránce duchovní, kulturní a politické. Sapíkova monografie je členěna do šesti hlavních kapitol, po závěru autora knihy pak následuje seznam Toynbeeho díla v období let 1922-1971, použitá literatura a bibliografie věnovaná Toynbeemu (s. 94-104). První kapitola s názvem „Prostředí“ (s. 9-23) vysvětluje vliv a charakter jednotlivých období dějin na jednotlivé filosofy a jejich dílo. Toynbee sám je přesvědčen, že kritéria historiků jsou zakotvena v jejich individuálních a společenských konvencích. Proto faktum má subjektivní charakter a záleží na našem zaměření, co si z něj vezmeme (s. 15). Fakt tedy není něčím izolovaným, musí být pochopen v rámci celku, fakt vyjadřuje hlubší společenské zákonitosti. M. Sapík pak analyzuje pojetí dějin a společnosti podle dějinných etap. Druhá kapitola „Kulturně historické pozadí Toynbeeho filosofie dějin“ (s. 24-41) představuje základní teze koncepce filosofie dějin Toynbeeho.
Je přesvědčen o univerzálnosti světové kultury, jednotě světové kultury a progresivním rozvoji světové kultury. Jeho základní teze je možno takto formulovat: Jednotná historie lidstva neexistuje, existuje pouze historie jednotlivých, uzavřených a na sobě nezávislých civilizací. Každá civilizace prochází vývojem, tj. zrodem, růstem, krizí, rozkladem a zánikem. Pokud srovnáváme jevy, které v civilizacích probíhají, pak z nich můžeme vyvodit empirické zákony, které jsou základem jejich rozvoje. Podstata každé civilizace je ale specifická a nemá nic společného s podstatou jiných. Zdrojem rozvoje civilizací je nositel mystického „životního náporu“, „tvořivá menšina“ (s. 24), která tím, že dává zdařilé odpovědi na různé výzvy, vede za sebou většinu, která se nachází na úrovni prvobytného rozvoje. V současnosti se zachovala civilizace pouze čínská, indická, pravoslavná v Rusku, islámská na Blízkém východě a západní. V pojetí Toynbeeho jen dvě poslední jsou schopny rozvoje, ostatní čtyři se již rozkládají. Třetí kapitola „Život a poslání“ (s. 42-56) představuje Toynbeeho stručnou biografii a historické souvislosti doby, ve které žil. První světová válka jistě přivedla tohoto filosofa na myšlenku filosofické jednoty Evropy, druhá světová válka jej pak přivedla k myšlence využití filosofie pro mír ve světě. Během svého života rozlišil na jednadvacet civilizací a musel obhajovat tezi, že civilizace rostou tím, že úspěšně reagují na výzvy pod vedením tvůrčích menšin, a upadají, pokud jejich vůdci na ně nereagují tvůrčím způsobem. A. J. Toynbee zemřel 22.11.1975. Čtvrtá kapitola „Společenský odkaz Studia dějin“ (s. 46-56) navazuje na desetisvazkové dílo Toynbeeho „A Study of History“. Toto dílo bylo napsáno pod patronací Královského institutu mezinárodních záležitostí, jehož byl Toynbee ředitelem. M. Sapík stručně představuje toto dílo a prezentuje autory, kteří se kriticky vyjádřili k tomuto obdivuhodnému spisu a nepřijali Toynbeeho teze. Jmenujme např. francouzského filosofa J. Maritaina, který viděl v díle Toynbeeho silný intelektuální impulz, ale řešení filosofie dějin u Toynbeeho nenašel. Pátá kapitola „Historická syntéza dějů v letech 1918-1961“ prezentuje významné autory (srov. O. Spengler, H. G. Wells, F. Koneczný, L. Kontakt 1/2006
171
RECENZE
Kroeber, H. J. Müller), kteří vedli odborný dialog k civilizačním tématům spolu s A. J. Toynbeem. M. Sapík představuje i vznik metodologie holismu, jejímž zakladatelem byl jihoafrický premiér v letech 1939-1948 J. CH. Smuts, který tuto teorii uplatnil i v zájmu britského impéria. M. Sapík poukazuje právem na představy tehdejších moderních kosmologií a přiřazuje je k jednotlivým autorům. Poslední šestá kapitola Sapíkovy monografie s názvem „Srovnávací zkoumání civilizací“ (s. 7688) představuje Toynbeeho snahy o srovnávání civilizací od doby římské po současnost. Zde Toynbee vyzdvihuje význam křesťanství pro vývoj civilizace a důvody zániku barbarství (s. 79). Jistě by bylo zajímavé zkoumat vztah křesťanské nauky a panteismu v díle Toynbeeho. Snaha tohoto filosofa vytvořit intelektuální a emotivní most mezi věřícími a nevěřícími je zajímavým pookusem. Toynbeeho hodnocení civilizací není jednoznačně a nabízí subjektivní hodnocení, kde se můžeme dotknout témat hodnotových stupňů, nejvyšší hodnotové míry, dynamických aktivit civilizací nebo jejich stagnací. M. Sapík vysvětluje svůj postoj k výroku „lidé bez dějin“ a hledá odpověď. Neopisuje myšlenky Toynbeeho, ale staví se k nim i kriticky a neobává se je hodnotit (srov. s. 40). Sapíkova monografie „Filosofie dějin a civili-
zace v díle A. J. Toynbeeho“ je přínosem pro českou filosofii a hodná doporučení studentům filosofie, religionistiky a kulturologie. Přivádí čtenáře nejen k otázce po smyslu civilizací, ale také jednotlivého člověka. Autor monografie: doc. PhDr. Miroslav Sapík, Ph.D. Miroslav Sapík působí jako docent na PF JU v Českých Budějovicích a je rovněž vedoucím katedry společenských věd na Pedagogické fakultě JU v Českých Budějovicích. Disertační práci obhájil na FF UK v Praze na téma Filozofie a civilizace v díle A. J. Toynbee (1998; PhDr., Ph.D.), školitel prof. PhDr. Ladislav Hejdánek. Habilitační řízení ukončil na FF UKF v Nitře v roce 2005 (doc.), habilitační spis na téma Filozofie dějin a civilizace u A. N. Whiteheada. Na PF JU – katedře společenských věd působí od roku 1992. Přednáší dějiny filozofie, filozofii dějin 20. století, kulturní a sociální antropologii a etiku. Je garantem předmětů filozofie pro základní a střední školu na PF JU (ve společném základě) a filosofie dějin. Na katedře společenských věd je rovněž studijním poradcem pro obor výchova k občanství, garantem předmětu didaktika výchovy k občanství (pro 2. stupeň ZŠ). Katedra garantuje výuku filozofie s celofakultní působností.
RECENZE Feber, J.: Náboženská filozofie S. L. Franka. Ostrava: Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava, s. 227, 2005. ISBN 80-248-0974-5. Josef Dolista Autor práce prezentuje S. L. Franka s úmyslem připomenout tohoto málo známého filozofa a jeho dílo, o kterém veřejnost v České republice i v západní Evropě mnoho neví. J. Feber zdařilým způsobem předkládá jeho náboženskou filosofii a upozorňuje na přechod jeho myšlení od náklonnosti k marxismu až k jeho příklonu k Husserlově ontologii a hlubokému náboženskému cítění. Práce obsahuje úvod, čtyři hlavní kapitoly, závěr a poznámky s bibliografií. Autorovi práce, podobně jako S. L. Frankovi, se jedná o zodpovězení otázky, nakolik je možné rozvíjet a zdůvodnit náboženskou filosofii a nakolik lze určit vztah víry a filosofie jako racionální disciplíny. J. Feber se tématem racionality a vztahu rozumu a víry zabývá již delší dobu. S některými výsledky jeho práce jsme se mohli seznámit například na stránkách 172
Kontakt 1/2006
časopisu Filozofia. Ve studii Pluralita forem racionality a teleologický rozum (Feber, J.: Pluralita forem racionality a teleologický rozum. In: Filozofia č. 2, 1997) nejprve překonává redukcionistické pojetí rozumu, které ztotožňuje rozum s vědeckou racionalitou, a následně ve studii Rozum a víra. Poznámky ke struktuře lidského vědomí (Feber, J.: Rozum a víra. Poznámky ke struktuře lidského vědomí. In: Filozofia č. 3, 2002) zdůvodňuje širší pojetí rozumu, který v sobě zahrnuje vedle racionality i víru jako svůj konstitutivní základ. J. Feber čerpá především své poznatky pro posouzení náboženské filosofie S. L. Franka z jeho tří stěžejních děl, tj. z Předmětu vědění, Nepostižitelné a Realita a člověk. První kapitola (s. 20-69) předkládá biografické údaje S. L. Franka a poukazuje na ty osobnosti,
RECENZE
které měly vliv na vytváření filosofického systému S. L. Franka. Ačkoliv byl Frank nejprve náboženské filosofii a náboženskému přesvědčení vzdálen, přibližně od r. 1908 své stanovisko mění. Je zřejmé, že Frankovi leží na srdci hloubka duchovního života vyplývající z křesťanství, zná nejen situaci v západní Evropě, ale také náboženské myslitele Východu. Frank usiluje v pojmu všejednoty najít řešení pro spolupatřičnost víry a filozofie. To dosvědčuje především dílo Nepostižitelné. J. Feber se snaží dokumentovat, jakým způsobem čerpá Frank z ruských autorů i těch význačných osobností, které patří k tradici církve (srov. M. Kusánský). Druhá kapitola (s. 70-106) prezentované práce se pokouší představit ruskou filosofii a umístit v ní S. L. Franka. Zajímavé jsou diskuze samotných ruských filosofů v hodnocení Franka. Tato kapitola přiřazuje Franka k těm autorům, kteří koncipovali ruskou náboženskou filosofii všejednoty. Neméně zajímavé je sledování vztahů mezi Frankem a Solovjevem. Frank prožil svůj duchovní vývoj, v jehož procesu pochopil možnosti syntézy mezi filosofií a náboženstvím, protože Bůh je absolutním bytím. Filosofie pak má respektovat Boha jako osobu, ze které má vše základ, je Všejednotou. Na této bázi neexistuje rozpor mezi vědou a vírou, jak o tomto učení dosvědčuje i encyklika Jana Pavla II. Fides et ratio. Proto Feber právem tvrdí, že jádrem filosofie Franka je propojení božského a lidského. Bytí ipsum esse subsistens je východiskem v ontologii Frankově. Třetí kapitola (s. 107-153) nazvaná Všejednota odkazuje na znalce ruské filosofie Zeňkovského, který zařazuje Franka do metafyziky všejednoty a je současně jeho kritikem, problematiku J. Feber pochopitelně předkládá. Problematika vztahu racionality a iracionality, poznání a vědění, zkoumaného a prožitého, reálného a transcendentního, absolutního a relativního je velká, ale autor práce vše mistrným způsobem srozumitelně představuje. Čtvrtá kapitola s názvem Bůh (s. 154-194) prezentuje ontologický důkaz Boží existence v pojetí Frankově. Poznatelnost Boha je předmětem Frankova zkoumání s hlubokou znalostí argumentace T. Akvinského. Zná námitky proti ontologickému argumentu, ale snaží se jej nově vysvětlit a vede dialog s Descartem. Rovněž Frankovi v prezentaci ontologického argumentu napomáhá filosofické myšlení M. Kusánského. J. Feber vhodně formuluje, „že Bůh se podle Franka v ontologickém důkazu aktualizuje jako evidence rozumu, protože Boha jako Absolutno nelze nemyslet (…) myšlení totiž Absolutno nutně předpokládá“ (s. 163). Frankův ontologický argument
ve prospěch Boží existence nabízí cestu k víře, která nemusí být nutně v rozporu s rozumem. S tímto tvrzením je spojena problematika, které si je F. Feber vědom a v textu ji dosvědčuje, podobně jako téma pochybování. Důležitý je poznatek, že ontologická argumentace zasahuje i do filosofické antropologie, protože „transcendentnost a imanentnost Boha tvoří v člověku transracionální jednotu“ (s. 181), přičemž Bůh nestojí vůči člověku jako jeho ohrožení, ale jako Tvůrce. Druhá, třetí a čtvrtá kapitola jsou v práci J. Febera stěžejní. Cíl autorovy práce byl splněn, protože se mu podařilo představit velmi zajímavě koncipovanou náboženskou filosofii S. L. Franka a dokázal ji aktualizovat pro současnost. Ukázal, že náboženská filosofie a ontologie S. L. Franka není překonanou záležitostí, naopak, tyto filosofické přístupy jsou stále moderní a tato témata zasahují současného člověka. Předložená studie postihuje aktuální stav výzkumu S. L. Franka a vědeckou erudici J. Febera. Formální stránka předložené práce splňuje standardní kritéria. Práce má 225 stran, pak následuje bibliografie. Text je opatřen poznámkovým aparátem. Odkazy na prameny a literaturu jsou dobře zajištěny. Poznámky slouží k identifikaci studijních pramenů, z nichž J. Feber čerpá. Významné jsou i podpůrné bibliografické údaje, které umožnily rozvíjení filosofických idejí v publikovaném textu. Členění práce je přehledné. Autor se nedopustil žádné gramatické chyby, jazykový styl je odborný a věcný. Vzhledem k tomu, že autor bádal z pramenů v ruské jazykové oblasti, prezentace filosofie S. L. Franka v českém jazyku je bez zbytečných stylistických chyb a nejasností. Předložená literatura na konci textu poukazuje na slovníky, encyklopedie, prameny, překlady a ostatní literaturu. Předloženou studii s názvem „Náboženská filozofie S. L. Franka“ doporučuji ke studiu religionistům, historikům, filosofům a teologům. Autor monografie: PhDr. Jaromír Feber, CSs. Jaromír Feber absolvoval Filozofickou fakultu Sankt Pětěrburské státní univerzity obhajobou diplomové práce Dialektika historického a logického (1985). Na katedře ontologie a teorie poznání téže fakulty obhájil disertační práci Jednota a celistvost myšlení (1992). Titul PhDr. získal na Univerzitě Karlově v Praze. Patří k zakládajícím členům katedry (1990). Je garantem předmětů Filozofie, Filozofická antropologie a Filozofie vědy. V současné době pracuje na habilitačnín práci z oblasti ruské křesťanské filozofie (Vyústění filozofie všejednoty v díle Kontakt 1/2006
173
RECENZE
Franka, Losského a Zeňkovského). Působí na katedře společenských věd – Technické univerzity Ostrava. Katedra má celoškolskou působnost. Zajišťuje výuku společenskovědních předmětů v šesti oborech: filozofie, psychologie, sociologie, politologie, historie a právo. Recenzent: prof. dr. Josef Dolista, Ph.D., Th.D.
Vykonává pedagogickou činnost na Jihočeské univerzitě od roku 1992. Studoval v SRN a v Itálii. Kromě teologie učí filozofii, zabývá se bioetikou a etnickými problémy v biotechnologii na Zdravotně sociální fakultě JU v Českých Budějovicích. Jeho pedagogická a publikační činnost je známá i v zahraničí. Je členem Filozofického ústavu Akademie věd České republiky.
RECENZE Ramba, J.: Slavné české lebky. Antropologicko-lékařské nálezy jako pomocníci historie. 1. vyd. Edice Makropulos, Praha: Galén, 2005. s. 305. 91 dokumentačních zobrazení, 4 ilustrace Miroslava Bartáka. ISBN 80-7262-325-7.Vydalo a distribuuje nakladatelství Galén, Na Bělidle 34, 150 00 Praha 5 (www.galen.cz). Stanislav Tůma V málokteré populárně naučné publikaci se prolíná tak hluboké studium historických reálií s odbornými znalostmi jako je tomu v antropologicky pojatém výkladu doc. MUDr. Jiřího Ramby, DrSc., odborníka v ústní, čelistní a obličejové chirurgii. Kniha je věnována zkoumání tří poúrazových nálezů u známých případů z historie našeho národa. Je uvedena obecným výkladem významu obličeje a jeho výrazu v průběhu dějinného vývoje. Úvodní kasuistika je zasvěceným odborným výkladem současného pohledu na deformovaný skelet obličeje dvou žen z doby lovců mamutů, žijících před pětadvaceti tisíci lety v Dolních Věstonicích. Dokument o zhojených úrazech čelistního skloubení významným způsobem přispěl k poznávání kulturního vývoje lidstva. Druhý případ vysvětluje nález na lebce Karla IV. jako poúrazové změny vzniklé při rytířském turnaji. Nejen výklad mechanismu úrazu si zaslouží pozornost. Samostatným badatelským činem je průkaz úmyslného zatajení vážného poranění budoucího římského císaře, nemluvě o znaleckém výkladu úrovně středověkých léčebných postupů i u tak závažných poranění. Konečně třetí, regionálně zajímavý příběh změn nalezených na lebce Bedřicha Smetany, má původ v době jeho školního pobytu v Jindřichově Hradci. Na přelomu let 1834 a 1835 zakopal se spolužáky na poli u Vajgaru do hlíny láhev se střelným prachem, láhev vybuchla a poranila Smetanu na pravé tváři. Smetana na čas ohluchl, přechodná ztráta sluchu se od té doby opakovala a spolu s bolestmi se v průběhu života zhoršovala. Smetanův prospěch se zhoršil tak, že musel jindřicho174
Kontakt 1/2006
hradecké gymnázium opustit. Výklad medicínských závěrů vedl doc. Rambu k diagnóze chronické osteomyelitidy, čímž přispěl k očištění Smetany od domněnek a pomluv vztahujících se k původu jeho pozdější hluchoty. Vědecký přínos publikace doc. Ramby je umocňován poutavou krásnou češtinou, která z knihy činí nesporný kulturně historický čin. Společný základ rozboru medicínských nálezů tkví ve výkladu morfologických změn na podkladě poškozené a změněné funkce, přičemž se uplatňuje hluboká znalost funkčních změn u vyvíjejícího se organismu dětského a dospívajícího jedince. Detektivní postup vyšetření vychází z metod paleochirurgického a paleorentgenologického zkoumání kosterních pozůstatků. Medicínské závěry jsou konfrontovány se známými literárněhistorickými údaji. Navíc jsou diskutovány s novějšími dostupnými prameny. Autor navíc přináší vždy vlastní nový výklad historických dat vztahujících se k pravděpodobným okolnostem úrazu. Závěry se opírají o hodnocení skiagramů, panoramatických snímků a CT vyšetření lebky a obličejového skeletu. Každá jednotlivá studie ve svém shrnutí vysvětluje změny, k nimž za života nositele došlo, včetně rozboru léčebné péče dostupné v dané době. Konečně je každý díl uzavřen úvahou upozorňující na léčebné možnosti podobných situací dnes. Autor knihy: Doc. MUDr. Jiří Ramba, DrSc. (*1940) Vystudoval stomatologii (1964) a všeobecné lékařství (1974) na Fakultě všeobecného lékařství UK
RECENZE
v Praze. V letech 1971 až 2000 pracoval na Dětské stomatologické klinice 2. lékařské fakulty UK v Praze – Motole, v letech 1990 až 1992 jako její přednosta. Je odborníkem ve stomatologii a v ústní, čelistní a obličejové chirurgii. V roce 1991 byl habilitován, v roce 1997 obhájil doktorát
lékařských věd. Autor publikací a monografií z oblasti léčebných postupů u poranění obličejového skeletu u dětí. Odbornou životní náplní je zájem o dětskou traumatologii obličejového skeletu s aplikací znalostí funkčního zatížení čelistního kloubu na vyvíjející se organismus.
RECENZE Kautz, William H.: Opening the Inner Eye. Explorations on the Practical Application of Intuition in Daily Life and Work (Otevírání vnitřního vidění. Vysvětlení na praktické aplikaci intuice v denním životě a činnostech). Lincoln: iUniverse, 400 s. 2005. ISBN 0–595–27584–2. Stanislav Tůma Intuice je univerzální duševní schopnost přímo přijímat znalosti a vědomosti bez vztahu na jejich porozumění či srozumitelnost, na paměť a pět vlastních smyslů. Jde o vztah k vnitřním zásobám uloženým v hlubokých vrstvách nevědomí, který zvyšuje lidskou schopnost tvorby, jasnozření, inspirace a porozumění. Kniha známého amerického psychologa žijícího a tvořícího v České republice se zabývá intuicí nikoli jen jako momentálním vnitřním zážitkem, ale její praktickou aplikací v duševním i praktickém dennodenním životě. Autor, zakladatel Centra pro aplikovanou intuici v Kalifornii, v ní shrnuje výsledky své více než 35leté výzkumné práce. V patnácti kapitolách se postupně zabývá a praktickými příklady uvádí problematiku intuice ve filosofické a společenské souvislosti, v expertních názorech individualit a přechází do aplikací praktického uplatnění v různých životních etapách. Experimenty v úvodních kapitolách se zdají potvrzovat, že úroveň užitečnosti intuitivních odpovědí přímo závisí na serióznosti, přímosti a srozumitelnosti položených otázek. Tento závěr lze aplikovat na nejrůznější oblasti života. V obchodním světě má intuice široké uplatnění v různých oblastech podnikání, v řešení finančních situací a v rámci neobvyklých jednání. Lze obecně potvrdit, že různé typy organizací fungují obdobně – odborové organizace, profesionální společnosti, politické strany, soukromé kluby, společenské organizace a nadace, církevní instituce, státní instituce a další. Jejich vzájemný vztah je rozšiřován, jejich vliv je v současnosti globalizován, dochází k interakci mezi nimi. Využívání intuice k vyhledávání ztracených předmětů či lidí je v knize uváděno příklady a rozšiřováno i o možnosti vyhledávání naftových či minerálních ložisek anebo památek v archeologickém výzkumu. V této oblasti dochází k nejtěsnějšímu spoje-
ní intuice s pojmy úspěchů. V uvedeném smyslu je úspěch intuitivní volbou, která ne vždy a ne nezbytně úspěšně znovu vyvolá v paměti již zavržená fakta či znovu oživí zapomenuté situace a osoby, působí preventivně a zabraňuje zničení již uskutečněného objevu. Příležitostně je ztráta úspěchu považována za bezděčnou intuitivní volbu, diskutován je vztah výsledku k intuici. Zajímavým experimentálním přínosem je verifikace intuitivní historie. Zvláštní kapitolou přechází autor k intuitivnímu očekávání a k předpovědím zemětřesení. Primárními podněty jsou zřejmě pocity energetických změn, včetně vlivů mimozemských a atmosférických. Kombinace vlivů vede ke spouštěcímu mechanismu cítění, který je souhrnem pocitů energetických změn. Třebaže je možné některé intuitivní změny zaznamenávat, zůstává problémem, zda lze zemětřesení předpovídat. Z medicínského pohledu je zajímavou kapitolou pojednání o intuici u syndromu náhlého úmrtí dítěte (SIDS). Zatím neexistuje vědecky akceptabilní způsob, jak nefyzikálně vysvětlit příčiny náhlého úmrtí dítěte. Lze u dítěte smrt předpovědět? Intuice by měla spíše upozorňovat na příznaky, které se mohou objevit v době umírání či hrozící smrti, nikoli na zjišťování příčiny smrti. Z psychických chorob se autor zabývá problematikou mysterióznosti maniodepresivní psychózy. Aplikací intuitivního vysvětlení na bipolární afektivní poruchu dokazuje, že sled relativně malého množství symptomů obsahuje informace o komplexní poruše, obtížné k léčení. Doporučuje dohled kvalifikovaných profesionálů schopných přijmout odpovědnost za následky svého léčebného postupu. Jako příklad lze uvést kapitolu o potravě a životní síle přijímané výživou. Zkušeným dovolí intuice rozpoznat potraviny vysoce přínosné pro život Kontakt 1/2006
175
RECENZE
Kniha uvádí široké možnosti a životní situace, o nichž intuice může poskytnout téměř neomezené informace. K přínosu patří prezentace výsledků různých experimentů s aplikací v poradenství, obchodním jednání, ve vědě, medicíně a na jiných polích. Odpověď na to, zda je možné intuicí obdržet užitečnou vědeckou či technickou informaci, je jednoznačně ano. Nejsou však stále známy jednoznačné vlivy a omezení. Autor monografie: William H. Kautz, Sc.D., M.I.T. Zakladatel a bývalý ředitel Centra pro aplikovanou intuici (Center for Applied Intuition – CAI) v San Francisku v Kalifornii v letech 1977 až 1993. Experimentálně se zabýval praktickým využitím intuice a experimentálním testováním a pěstováním intuice k využívání v praktickém životě, ve vzdělávání a vědě a ve vzájemném dorozumívání. Na své knize pracoval v různých zemích. Dokončil ji po svém odchodu do důchodu v České republice, kde nyní žije.
Recenzent: prof. MUDr. Stanislav Tůma, CSc. (*1934) Vystudoval Fakultu dětského lékařství UK v Praze (1958). V letech 1960 až 1999 pracoval v Dětské fakultní nemocnici a Fakultní nemocnici v Praze – Motole, v letech 1990 až 1999 jako přednosta Kliniky zobrazovacích metod 2. lékařské fakulty UK v Praze – Motole. V letech 2000 až 2002 zastával místo ředitele odboru vzdělávání a vědy na Ministerstvu zdravotnictví České republiky. Od roku 2002 je pedagogickým pracovníkem katedry radiologie a toxikologie Zdravotně sociální fakulty JU v Českých Budějovicích. Je odborníkem v dětském lékařství a radiologii. Habilitován roku 1992 a jmenován profesorem Karlovy univerzity pro obor radiodiagnostika v roce 1997. Je autorem publikací a monografií převážně z oboru pediatrické radiologie. Centrem jeho odborného zájmu je kardiologická radiologie.
RECENZE Gatterer, G., Croy, A.: Geistig fit ins Alter. Neue Gedächtnisübungen für ältere Menschen. Springer-Verlag Wien New York, 2002, 77 s. ISBN 3-211-83675-6. Lenka Motlová Rakouští autoři Antonia Croy a Gerald Gatterer, zabývající se tréninkem kognitivních funkcí u osob vyššího věku, vydali v roce 2002 monografii s názvem „Geistig fit ins Alter. Neue Gedächtnisübungen für ältere Menschen“, která je úspěšným pokračováním jejich první knihy „Nimm Dir Zeit für Oma und Opa“ (Springer Wien New York, 2000, ISBN 3-211-83542-3). Publikace „Geistig fit ins Alter. Neue Gedächtnisübungen für ältere Menschen“ je zpracována na 77 stranách a skládá se z předmluvy, úvodu zahrnujícího praktické rady k samotnému duševnímu tréninku, poté následuje tzv. vstupní test, jehož výsledek seniorům ukáže, jaký typ obtížnosti cvičení je pro ně vhodný. Stěžejní část knihy je tvořena konkrétními cvičeními, která jsou na základě náročnosti rozdělená do tří částí A, B a C. V předmluvě se autoři zmiňují, že každý z nás bych chtěl být ve vysokém stáří duševně a tělesně fit a aktivní, aby se nám to ale také podařilo, musíme naše tělo i mozek trénovat. Vedle pravidelné tělesné aktivity je trénování kognitivních funkcí jedním z předpokladů zachování dobrého zdraví 176
Kontakt 1/2006
ve stáří. Autoři zdůrazňují, že nikdy není pozdě začít s duševním tréninkem. Seniorům je sděleno, že pokud budou s touto tréninkovou knihou pravidelně pracovat 15 až 20 minut denně, mohou zůstat duševně fit. Osoby vyššího věku jsou upozorněny, že některá cvičení jim mohou jít zcela lehce, naopak jiná mohou být pro ně obtížnější, a ne vždy se jim cvičení musí hned napoprvé podařit. V úvodu knihy je stáří definováno jako proces, zahrnující nejen biologické, tělesné, sociální, psychologické, ale také životní faktory. Autoři se krátce zmiňují o kalendářním věku, biologickém stáří, o sociálních aspektech stáží, o psychologii stáří a o psychických změnách doprovázejících proces stárnutí. Zdůrazněny jsou čtyři pilíře terapie kognitivních poruch ve stáří, k nimiž paří farmakologická léčba, trénování duševních funkcí, vytváření a podpora sociálních kontaktů včetně péče o pečující, zajištění péče a životních podmínek osob postižených kognitivní poruchou. Úvod je zakončen několika praktickými typy. Seniorům je doporučeno jednotlivá cvičení si nakopírovat, aby si je mohli následně častěji procvi-
RECENZE
čovat. Žádoucí je cvičit nejlépe denně, pokud možno ve stejný čas a na stejném místě, omezit hluk ve svém okolí, dbát na dobré osvětlení a usilovat každý den o zlepšení své koncentrace a duševních schopností. Při vypracovávání cvičení je potřebné dbát na klidnou a uvolněnou atmosféru, udělat si na trénování dostatek času a mezi cvičeními dělat pauzy. Osoby vyššího věku mohou jednotlivá cvičení vypracovávat rovněž v malých skupinkách s přáteli, známými či příbuznými, což vede ke vzájemnému povzbuzování a ke zlepšení motivace k samotnému trénování kognitivních funkcí. V prvé řadě by vždy mělo platit, že jednotlivá cvičení by měla seniorům přinášet radost a úspěchy. Po úvodu autoři cíleně zařazují tzv. vstupní test, jehož úkolem je pomoci seniorovi zvolit si správný druh cvičení vzhledem k typu obtížnosti. Samotný test je vytvořen na principu převrácení slov a smyslem cvičení je co nejrychleji přečíst text s přehozenými slovy. Vypracuje-li senior tento test do 15 minut, jsou pro něj určena nejnáročnější cvičení (část A). Pokud k vypracování testu senior potřebuje více jak 15 minut, jsou mu doporučena cvičení středně těžká (část B). V případě, že provedení testu je pro seniora obtížné, jsou pro něj určena cvičením nejméně náročná (část C). Do praktické části knihy je zařazeno celkem 11 typů cvičeních, která jsou přizpůsobena náročnosti jednotlivých oddílů A, B a C. Jedná se o cvičení zaměřená na posílení koncentrace, na trénování paměti a logického myšlení, na posílení koncentrace a hledání slov, na zlepšení na logického myšlení a flexibility, na dlouhodobou paměť a logické myšlení, další cvičení se týkají procvičení motoriky a paměti, motoriky a prostorové představivosti, dále následují cvičení na zlepšování počtů, pojmenování předmětů a flexibilitu myšlení. V záhlaví každé ze tří cvičebních částí A, B a C jsou uvedeny též tzv. cvičné otázky typu: Jaký máme rok? Jak se jmenujete? Kolikátého je dnes? Jaký je váš oblíbený herec? Monografie je kvalitně zpracovaným dílem a nabízí především praktické využití v oblasti ge-
rontologie. Knihu mohou využít nejen senioři, žijící v domácím prostředí, kteří chtějí být fit a zachovat si duševní zdraví, ale i laičtí a profesionální pečovatelé. Cvičení v části C jsou velmi dobře aplikovatelná při práci s klienty postiženými syndromem demence. Jedná se tedy o praktickou pomůcku a podporu pro laické i profesionální pečovatele, starající se o osoby trpící Alzheimerovou chorobou. S publikací pracuji v rámci kurzu trénování paměti pro seniory na ZSF JU a mohu ji vřele doporučit dalším odborníkům, a to zejména trenérům paměti, sociálním pracovníkům, socioterapeutům a pracovníkům sociální péče, věnujícím se aktivizaci a mozkovému tréninku ve zdravotnických a sociálních zařízeních pro osoby vyššího věku. Publikaci lze doporučit studentům ZSF JU jako součást povinné či doporučené zahraniční literatury. Závěrem je však potřebné podotknout, že kniha bohužel dosud nebyla přeložena z německého originálu do češtiny. Autoři monografie: Mag. Antonia Croy je psychoterapeutka zabývající se kognitivním tréninkem a zastává funkci prezidentky Svépomocné skupiny pečovatelů starajících se o osoby trpících Alzheimerovou chorobou v Rakousku. Univ.-Lekt. Dr. Gerald Gatterer je psychoterapeut a pracuje jako vedoucí psycholog v Geriatrickém centru ve Wienerwaldu v Rakousku. Recenzentka: Mgr. Lenka Motlová vystudovala ZSF JU v magisterském studiu obor Rehabilitační péče o postižené děti, dospělé a staré osoby. Na ZSF JU působí od roku 2003 jako odborná asistentka, kde garantuje činnost Univerzitního centra pro seniory PATUP a vyučuje předmět odborná praxe a supervize. Na Teologické fakultě JU vede semináře gerontologie. Od roku 2003 studuje v doktorandském studijním programu na Lékařské fakultě UK v Plzni obor sociální lékařství.
RECENZE Payne, J. a kolektiv: Kvalita života a zdraví. 1. vydání. Praha: TRITON, 2005. 629 s. ISBN 80-7254-657-0 Jozef Novotný Pred, resp. medzi vianočnými sviatkami, teda ešte v roku 2005 sa dostala na náš trh veľmi významná publikácia autorov Jana PAYNA a kolektivu „Kvalita života a zdraví.“ Publikácia vznikla z pera
a usilovnej práce 17 autorov pod vedením Jana PAYNA. Dielo je obsiahle a tvoria ho dva zborníky, 1. diel – Filozofia - sa venuje najmä filozofickým otázkam kvality života a zdravia a 2. diel Kontakt 1/2006
177
RECENZE
Empíria - ich meraniu. Rozsiahle dielo bolo podporené grantovou agentúrou MŠMT v Prahe ako „Cíle mediciny: Kvalita života“, č. CEZ: J 13/98: 111100007. Vedúcim autorského kolektívu je MUDr. PhDr. Jan Payne, Ph.D., a členmi autorského kolektívu sú poprední pracovníci: prof. Arenberger, doc. Balcar, doc. Bednář, prof. Bencko, doc. Drbal, dr. Hnilica, dr. Hnilicová, dr. Janečková, prof. Křivohlavý, dr. Křížová, prof. Říhová, dr. Sláma, prof. Sundin, dr. Vavrda, doc. Ventura a Mgr. Žák. Monografia je dvojdielna a obsahuje príspevky popredných odborníkov, ktorí riešia v súčasnosti, ale i v minulosti mimoriadne zaujímavú problematiku kvality života a zdravia na základe ich dlhodobej profesionality. Zdravie a jeho kvalita tvoria ústrednú podstatu a hodnotu diela. Hodnota zdravia je nevyčísliteľná a človek sa pozastaví a rozmýšľa o hodnote zdravia iba, resp. až vtedy, keď mu dačo chýba, keď má pocit, že zdravie začína strácať, zhoršuje sa, cíti bolesť a pod. Parafrázovane možno povedať, že „lepšie je byť zdravý a mať plné vrecká peňazí ako chudobný a chorý.“ S pojmom zdravie sa stretneme vo filozofii, etike, medicíne, zdravotníctve a v mnohých ďalších odboroch. Preto je mimoriadne obtiažne vymedziť, definovať pojem zdravie. Veľmi často môžeme mať pocit, keďže chýba presná definícia pojmu zdravie, že ho ani za pojem nemôžeme pokladať. Jedná sa teda iba o slovo s mnohými významami a tieto významy sa vynárajú v rôznych súvislostiach rôzne, v dôsledku čoho často dochádza k značnej zmätenosti v diskusiách a v klinickej praxi často dochádza k nezrovnalostiam s vážnymi dôsledkami, často aj katastrofálnymi. V klinickej praxi na prvom mieste by malo byť totiž nihil nocere a salus aegroti suprema lex, čo je súčasťou i morálneho kódexu a v zmysle Hippokratovej prísahy. Zaujímavá a veľmi prospešná monografia sa skladá z dvoch častí, ktoré veľmi plynule na seba nadväzujú, a to: 1. diel tvoria filozofické aspekty a 2. diel empirické aspekty. V prvom dieli knihy má predhovor vedúci autor dr. Payne a k 2. dielu dr. Hnilica. Prvý diel pozostáva zo 4 kapitol, a to: 1. Dějiny, 2. Prvky, 3. Léčba a 4. Pojem. 2. diel tvoria podobne 4 kapitoly, a to: 1. Měřaní, 2. Společnost, 3. Změna a 4. Nemoc. V predhovore k 1. dielu vedúci autor uvádza, že filozofia si kladie za cieľ preskúmať filozofickú povahu toho, o čo sa vlastne jedná každému z nás, teda aby bol život „naplnený“, „zaujímavý“, „štastný“, „hodnotný“ apod. Podobné úvahy rezonujú aspoň niekedy u každého človeka bez vý178
Kontakt 1/2006
nimky, avšak v medicíne sú tieto problémy takmer každodennou náplňou, konfrontáciou, pacienta i lekára. Keby tomu tak nebolo a otázka „márnosť nad márnosť a všetko je márnosť“, nebolo by toľko samovrážd. O tom, že slovo zdravie je na porade dňa, svedčí aj definícia SZO(WHO), ktorá hovorí, že „zdravie je stav fyzickej, psychickej a duševnej pohody a nie iba neprítomnosť choroby alebo poruchy.“ Čo je to pohoda (?), nie je v definícii zavádzajúca (?). Well-being je ťažkopádny preklad pohody, je to kľúčové grécke slovo „eudaimonia.“ Oveľa vhodnejší by bol preklad zmyseľ života, alebo bytie vôbec. Z uvedeného teda plynie, že zmyseľ života či prekonanie pocitu márnosti sa ponúka, vynára všetkým ľuďom pri niektorých míľnikoch (výročiach apod.), keď sú nútení hodnotiť, čo dobré vykonali pre seba, blížnych apod. Táto skutočnosť sa hodnotí aj v náboženstvách, veď konať dobro je našim poslaním. Láska je všeobjímajúca. Je však potrebné povedať, že tak zdravie, ako aj zmyseľ života nie sú niečim, čo by sa dalo získať iba zo skúseností okolo nás, jedná sa totiž o to, čo má byť a nie čo je. Oboje je niečo, o čo sa musíme snažiť. Je teda vôbec možné za týchto okolností skúmať zmyseľ života a zdravia? Áno, je, a práve na to nám dávajú návod autori publikácie, ktorí sa pokúsili riešiť túto náročnú problematiku, každý svojou cestou, pričom kladný výsledok ich práce a snaženia je v úplnej zhode s uvedenou heuristickou úvahou, že zmyslom života i zdravia je spontánne a kreatívne tvorenie seba samého tvárou v tvár (face to face) voči riziku, ktoré predchádza úzkosť a strach. Najmä empirická časť monografie rieši na vysokej intelektuálnej úrovni otázky, ktoré sú otázkami celej spoločnosti pri globalizácii sveta, teda meranie kvality života, spoločnosť, životné údalosti, ktoré menia kvalitu života, a najmä choroba. Popredný odborník v oblasti merania kvality života prof. Křivohlavý hodností viaceré spôsoby merania kvality života a jednoznačne uvádza, že Spitzerov systém vyjadrenia kvality života pacienta (QoL, Quality of Life of the patient) patrí doposiaľ k najčastejšie používaným systémom hodnotenia kvality života pacientov v celosvetovom meradle (Spitzer, W. O. et al., 1981: Measuring the quality of life of cancer patients. J. of Chronic Diseases 34: 585-597). Záverom možno poblahoželať autorom za kvalitnú publikáciu, ktorou sa pokúsili v priebehu rokov 1999-2004 riešiť koncíznym spôsobom kvalitu života, ktorá je v súčasnosti na porade dňa. Kvalita života a zdravie sú hodnoty, ktoré majú navyčísliteľnú hodnotu, ktorú si začíname uvedomovat často až vtedy, keď ich strácame. Každý si
Recenzent: prof. MUDr. Jozef Novotný, Ph.D.(Med.) Doktor všeobecnej medicíny, špecializácia vo vedných odboroch internej medicíny, experimentálnej a klinickej farmakológie, farmakoterapie,
RECENZE
pod uvedenými pojmami hodnotí svoj vlastný svet a pritom môže byť aj šťastný. Monografiu vrele odporúčam všetkým, ktorým leží opravdu na srdci kvalita života a zdravia, ktorí sa uvedenej problematike venujú a svojou hrivňou chcú prispieť na spoločnom diele. Odporúčam lekárom, študentom, filozofom, etikom a všetkým nemenovaným, ktorým uvedená monografia svojimi výsledkami pomôže preklenúť i niektoré chyby a nedostatky pri tápaní a definovaní hodnoty ľudského zdravia a jeho kvality. Je totiž potrebné povedať, že každý jedinec je entita, ktorá je mu vlastná, je to neopakovatelná bytosť, ktorá má svoju hodnotu, hodnotu, ktorá je nevyčísliteľná. Pre naplnenie tejto skutočnosti signifikantným spôsobom pomôže a poslúži aj táto publikácia. Napomôže pri naplnení často želaných, ale nesplnených túžob a očakávaní.
toxikológie a ošetrovateľstva. Pobyty na renomovaných univerzitách, hosťujúci profesor na Kráľovskej univerzite v Štokholme. Riešiteľ významných grantových úloh. Autor stoviek publikácií a citácií v SCI, člen edičných rád a LFIBA. V súčasnosti interný profesor na Juhočeskej univerzite. Autor monografie: MUDr. PhDr. Jan Payne, Ph.D., vedúci kolektívu autorov významného diela „Kvalita života a zdraví“ pracuje na 1. lekárskej fakulte Karlovej univerzity v Prahe v Ústave pro humanitní studia v lékařství. V popredí jeho záujmu je štúdium zdravia ako ústrednej hodnoty pre medicínu a zdravotníctvo vôbec. Zdravie ako nevyčerpateľnú a stimulujúcu problematiku študuje najmä z hladiska filozofického, pričom sa sústreďuje na jeho autenticitu a zdravím podmienenú kvalitu života. Študuje najmä otázky pojmového aparátu, ktoré súvisia s kvalitou zdravia.
RECENZE Ubaldo, N.: Obrazové dějiny filozofie. Praha: Euromedia Group, k. s. – Knižní klub, 2006, 584 s., přel. Naděžda Bonaventurová, 1. vydání, ISBN 80-242-1578-0 Jan Vitoň Je potěšující, že se v záplavě nejrůznějších titulů společenskovědní provenience čas od času objeví kniha, jejímž záměrem není jen informovat a poučit již poučené, nýbrž získat váhavé a neodradit nepoučené. V oblasti filozofie se takovým titulem v polovině devadesátých let nepochybně stal celosvětově nejprodávanější titul roku 1995 Sofiin svět (česky ve více vydáních, naposledy v r. 2005), dílo zprvu neznámého norského učitele Josteina Gaardera (*1952), přeložené do pětačtyřiceti jazyků a prodané v počtu více než třiceti milionů výtisků. Jen tak na okraj poznamenejme, že Gaarder se především v devadesátých letech stal dalším z řady z profese zběhlých, a zároveň v literatuře veleúspěšných pedagogů. Uběhlo několik let a můžeme být potěšeni dalším počinem, který v duchu odkazu velikána Komenského pootevírá brány poznání pro ty, kteří se ostýchají velkých jmen, myšlenek, problémů. Euromedia Group, k. s. – Knižní klub čas od času mile překvapí. Letošní vydání Obrazových dějin filozofie je toho přesvědčivým důkazem. V populárně či především informativně zaměřené literatuře tohoto typu není příliš publi-
kací, které by optimálně spolu spojovaly obraz a slovo. Přehledné publikace se zaměřením na laiky a popularizující buď dějiny filozofie, nebo prezentující dílčí problém (osobnost) ve filozofii se většinou ikonografickému způsobu prezentace tématu vyhýbaly a dále vyhýbají. Možná přežívá názor, že ikona, obraz je vlastně vnuceným naplněním představy, vize, kterou by si důstojný zájemce o klenot myšlenkového vývoje měl vytvořit podle svého. Zmíněná publikace se naopak snaží o něco docela jiného, přirozenějšího: nabízí ve spojení s pojmem i jeho v čase často proměnnou ikonu. Do publikace bylo vybráno (nobilitováno) dvě stě osmdesát významných témat, jejich rozpětí z chronologického hlediska nabylo dimenze přinejmenším 4 500 let. Nebudeme-li chápat návod „Jak nejlépe používat tuto knihu“ na počátku publikace jako příliš komerční – mimochodem, nenabízí se nám příliš často a bezúplatně „optimální úhel pohledu“ na ledasco (?) – můžeme přijmout podnět studovat ji, „…číst tím nejtradičnějším způsobem, od první stránky až do Kontakt 1/2006
179
RECENZE
poslední. V tom případě je vlastně historií idejí – od Bohyně Matky až po postmodernu.“ Myslím si, že přijatelnější, vzhledem k zacílení knihy, je způsob druhý, taktéž prezentovaný – začíst se podle svého kdekoliv, aniž by hrozilo, že kontinuita četby bude nadlouho přerušena. Obrazové dějiny filozofie jsou v prvé řadě lákavým vstupem do hájemství věkovitého vývoje myšlení, jež je možno na rozdíl od standardních učebnic prožívat i emotivně. Nejenom vývoj myšlení jako celek, ale i jeho jednotlivé etapy, odbočky, slepé uličky i strhující proudy můžeme prožívat jako lákavé dobrodružství, jako stránky na dobrou noc – promiňte mi to přirovnání – kdy usínáme třeba s Ironií, a probouzíme se v Nihilismu. Filozofie pro laiky, pro nepříliš zasvěcené je nabízena jako příběh, jako dobrodružství, jež nahrává především těm, kdož vědí, že dynamika současného života jim nenabízí kouzlo, ale zvláště řeholi hlubokého analytického pohroužení. Obrazové dějiny filozofie mohou představovat promyšlenou prostorovou konstrukci s uzlovými body, jejichž vzájemné vazby, souvislosti můžeme sami hledat. Připomínají mi při čtení na přeskáčku kdysi módní kompozici francouzského nového románu, kdy kauzalita děje byla roztříštěna a bylo na čtenáři, nakolik se s tím dokázal vyrovnat. Tehdy, záhy po druhé světové
180
Kontakt 1/2006
válce to však byla reakce na „svět naruby“, hledání formy pro vyjádření ztráty těch nejzákladnějších hodnot lidské civilizace. Obrazové dějiny filozofie jsou na rozdíl od výše uvedeného především tajenkou, testem hledání a nalézání souvislostí, analogií v dobrém a možná nejlepším smyslu slova. Vítanou orientační pomůckou je jednak chronologický rejstřík – pro zájemce o globální v časové posloupnosti uspořádané tematické bloky, jednak abecední rejstřík pro zájemce o otázky dílčí. Nechybí ani výběrová bibliografie k jednotlivým tematickým blokům z pera domácích autorů nebo dostupná v českém překladu. Obrazové dějiny filozofie mají nepochybně vysoké ambice. Stejně jako klíčem k filozofii se mohou s mírnou nadsázkou stát impulzem ke studiu výtvarného umění, kulturologie, počátku zájmu o ikonologii, psychologii, historii … Mohly by být v každé slušné knihovně s početnější nabídkou literatury kdykoliv po ruce, nebo alespoň na očích. Recenzent: PhDr. Jan Vitoň Absolvent Filozofické fakulty UK v Praze, který působí na ZSF JU v Českých Budějovicích jako odborný asistent na katedře etiky a filozofie v pomáhajících profesích.
