Rakousko - Mondsee
1. den 6.8.2008 Když jsem poprvé uslyšela název rakouského jezera Mondsee napadlo mne, že to místo musí být zajímavé už jen pro tento svůj název.....nejde o jezero v měsíční krajině, ale ono samo připomíná protáhlý tvar půlměsíce. Zjišťuji si, že jezero Mondsee leží v Horních Rakousích a je jedním z nejkrásnějších jezer Rakouska. V jeho blízkém okolí pak jsou další jako např. Attersee, Fuschlsee, Wolfgangsee a Irrsee. Město Gmunden a Salzburg si plánujeme již dodatečně. Den odjezdu je domluven na 6. srpna na 8 hodinu s místem srazu OMV Prostějov. Vyrážíme za krásného letního počasí ...motorky se jen svítí v záři letního sluníčka a cíl dnešního dne je místo našeho ubytování v Grünau im Almtal. Před sebou máme asi 420 km. Naše poslední zastávka v Česku je pro benzín a zde nad mapou ještě doplňujeme naši trasu
o nečekanou zastávku....jde o cisterciácký klášter Stift Zwettl (N48°37'02.43"E15°12'01.74"). Tak rychle na motorky a už si to frčíme krajinou. Míříme směr hraniční přechod Vratěnín. Pár kilometrů Rakouskem a jsme na místě „ovšem s malou objížďkou - už vím, že ta záhadná bílá skvrna na mapě je tankové vojenské cvičiště určené k ostrým střelbám, a tak jsme ani nezkoušeli tu závoru objíždět slyšíc v dálce dunění kanonů" a už vstupujeme hlavním vchodem, tedy největšími dveřmi na celém nádvoří kláštera. A tady už to začalo být trochu zvláštní. Na malém mezonetku stojí boty návštěvníků........no zvláštní to zvyk. Žádné nazouváky ve stylu hrad Bouzov .....….. Co by ne, alespoň si nohy odpočinou z motobot v tom horkém dni. To, že tam byly i civilní přezůvky nám nepřišlo ani trochu divné. Vstupujeme do překrásného interiéru velkého sálu. Koukáme po obrazech, z okna do zahrad....a najednou kde se vzala tu se vzala paní průvodkyně. A my neplatili vstupné! Ne, tak to není průvodkyně, to je místní pracovnice, která nás přišla vyprovodit se slovy „Das ist PRIVAT bitte!!!!" Jé to bylo zklamání. Byl to nějaký správní sektor kláštera. No tak si ještě alespoň prohlédneme kapli s románskou kašnou a už pokračujeme dál. Na trase několika společných kilometrů po břehu řeky Dunaje se necháme unášet barevnou krásou okolí. Protože se už dávno minul čas oběda, děláme si zastávku v příjemném Gasthofu Strudengauhof (N48°13'51.56" E14°56'30.10") rodiny Ettlinger přímo na břehu řeky , na které celou dobu můžeme pozorovat čilý dopravní ruch. Obsluha je příjemná a jídlo ještě víc, ale teď už zase na motorky a pokračujeme již bez zastávky k místu bydlení po dobu dalších 4 dní.
Blíží se 6 hodina a to už nás vyhlíží v Gasthofu Kasbergblick v Grünau im Almtal paní domácí Raffelsberger....bylo to moc milé přijetí a v kroji....tak vítejte. „tak příjemné přivítání jako tady jsem tedy ještě nezažil a kroj paní domácí po celou dobu pobytu byl taky docela nezvyklý zážitek. Jen to „šprechtění " by z mé strany mohlo být lepší........."
2. den 7.8. Po snídani o jaké se nám ani nesnilo vyrážíme směrem k městu Gmunden vzdálenému asi 45 km. Město leží na severním konci Travenského jezera (Traunsee) a bylo v dávných dobách překladištěm soli. U řeky, která vytéká z jezera stojí dodnes budova celního úřadu (Kammerhof) postavená už Habsburky. Této celnici vlastně vděčí tento kraj kolem horního toku řeky za jméno Solná komora (Salzkammergut). Město je známé také výrobou keramiky, na kterou narazíte na každém kroku, „no pamatuji si, že i v chodníku pod sklem byly nějaké ukázky místní keramičky" chci říct v každé kavárničce i naše milá paní Raffelsberger nám na ní podávala snídani. Zvonkohrou z keramických zvonečků se může pyšnit městská radnice nepodobná zámečku. My se však vydáváme hustým městským provozem v už pěkně pekelném horku do méně známého zámku Gumberland (N47°55'39.54"E13° 48'29.44"). Projdeme si jeho úžasné prostory...nikdo nás nehlídá takže si můžeme v klidu udělat pár hezkých fotek i vystavených novodobých obrazů, asi místních obyvatel. Celý tento půvabný zámek zasazený v pečlivě pěstovaných zahradách slouží jako nějaký ústav.....no blíž jsme to nezkoumali, spíš jsme si zašli do zahrady a obdivovali upravenost všech prostor. Byla tam i útulná kavárnička, bohužel ještě zavřená. Na parkovišti jsme museli udělat malé úpravy své kožené výstroje. Vše šlo v těch 30°C dolů a my zcela netradičně pokračujeme dál všichni jen v kraťasích, tílku a botaskách. Hned je to proplétání městem příjemnější „no Jiti jak pro koho,
ta spálená noha od výfuku mě bolela ještě doma, jsem to ale starý blázen v teniskách a kraťasích na motorku". Zastavujeme se na břehu Travenského jezera a jdeme po dřevěném, 123m dlouhém mostě k zámku Seeschloss Orth - původně vodní pevnosti (N47°55'39.54"E13°48'29.44"). V místní restauraci ochutnáme jejich úžasně sladký dort, místní specialitu a už zase rychle na motorky.. Projíždíme téměř po celé délce po pravé straně kolem jezera Attersee, sledujeme břehy plné lidiček a po krátkém hledání kousku volné pláže a místa pro motorky zaparkujeme. Ve chvilce se rochníme v osvěžující koupeli. Břehy jsou plné dovolenkářů a vypadá to, že je náš rychlý nástup, ale pak i odchod všechny trochu překvapil. No jo, ale my ještě pokračujeme dál a to k jezeru Mondsee. Přijíždíme od východu. Nad jezerem se tyčí známá Dračí stěna.... .to je prý to nej místo pro ty nejvášnivější fotografy. Nám stačí fotka dole vždyť nás přece ještě čeká město St. Wolfgang (N47°44'24.32"E 13°26'22.91 ) rychle vláček do stanice Schafbergbahn odjíždí z první koleje (N47°46'30.72" E 13°26'01.80") už za 4 minuty. Všechno jsme stihli, v neuvěřitelné rychlosti parkujeme, oběhneme nádraží, koupíme lístky a ještě si vyfotíme lokomotivu v oblaku páry. Už ve stanici se divím zvláštnímu tvaru mašinky........Ivo prosím popiš styl a způsob jízdy tohoto vláčku....... „Já Jitko koukal jako blázen, ozubnicová železnice, dva vagonky tlačeny parní lokomoti-vou do kopce. Ovšem do jakého kopce! Necelých 6Km stoupání zdolá převýšení bez mála skoro
1200m!!! Maximální stoupání 255 promile!!! Prostě samé nej a já stojím s otevřenou hubou (pardon pusou). Cesta nahoru trvala něco kolem hodinky a museli jsme v půlce dobírat vodu do kotle, dolů to pak bylo trošku rychlejší....Nejdříve mi přišlo cca 27ojro za ten výlet hodně, ale dnes s odstupem času bych okamžitě nasedl a vyrazil opět do kopce." Cestou sleduji zajímavé pohledy na vzdalující se jezera. Na vláček jedoucí v prudkém náklonu si už pomalu zvykám. Po hodince jízdy jsme nahoře. Je to jedno z nejhezčích míst co jsem kdy viděla. Ještě vyšlápneme pár kroků na vrchol stanice k restauraci Schafbergspitze a podél ochozu se již necháváme unášet krásnými výhledy po kraji....široko daleko pozorujeme jezera Mondsee, Attersee a Wolfgangsee jakoby zaříznutá v kouzelných tvarech do majestátných hor. Ano to jsou úžasné záběry, kdepak Dračí stěna :-) "No teda pro mě pokud tohle nebyla Dračí stěna, tak už nevím jak by měla teda vypadat, trpět tady závratí se rozhodně nemusí vyplatit a krok stranou je jistá smrt!!!" Neodoláme abychom si vše nefotili, netočili....po hodině si dáváme malou svačinku a chystáme se na stanici..... a a ještě Ivo zdržuje... fotí si nějakou dámu.... zcela zahalenou do černé tuniky asi z hodně východní země...no jsou jí vidět jen oči....spíš sluneční brýle.....tedy nevím co na ní vidí :-)))))) "Právě, že jsem nic neviděl, tak proto. ......jak to v tom vedru může vydržet?" A to už se přiblížila hodina odjezdu. A vláček už jede Je to poslední spoj. Dá se jít i pěšky, ale je to kus a navíc moc z kopce :-))) Jestli byla jízda do kopce v ostrém úhlu náklonu nepříjemná, pak cesta zpět v náklonu dolů byla skoro o život. Mám pocit, že jsem to přežila jen díky tomu, že jsem skoro celou cestu měla zavřené oči......ale díky za krásné zážitky....stálo to jistě za to. Dnes se nám to trochu protáhlo. Na parkovišti se už rychle oblékáme, nasedáme na motorky a bohužel v silném dešti a za tmy se vracíme k naší základně.
3. den 8.8. Ráno mne probudí ostré klapání vody na římsu. No to snad ne, ono nepřestalo pršet. Jdeme si spravit náladu na snídani a rozhodujeme se kam v tom počasí vyrazíme. Naplánujeme jen blízké okolí. Je to jezero Almtal (N47°45'04.90"E13°57'22.97"). Hurá, přece jen ustal déšť takže odvážně vyjíždíme. Cesta je ještě mokrá....škoda, žádný provoz a krásný asfalt. U jezera už to voní...... pečou se tu v hospůdce na břehu ryby. Mňam ...no škoda, že jsme se tak mocně nasnídali. GPS nám ukazuje, že se jezero dá objet, s tím jsme i počítali, ale ta cesta prostě nikam dám nevede navíc vidím i ty strmé kopce hustě porostlé vysokými stromy naproti „ono tam ta cesta je, ale spíše pro bahnomily či offroadisty typu Evičky Uň". No nic tak to vzdáme a vracíme se zpět a to tentokrát k jezerům Ödsee a Kleiner Ödsee. Tak trochu cesta necesta. Vypadá to jako v 97 po povodni cestou do Starého Města. Je dost kamenitá a už za rohem čekám, že ta řeka, teď ještě tekoucí korytem vylije se z břehu směle nám naproti po silnici. „no jóó není se čemu divit, celou noc lilo jak z konve." Parkujeme na parkovišti u Almtaler Haus ( N 47°45'17.78" E14°01'03.86") a po svých pokračujeme lesem plným polámaných větví k malému jezeru, tedy ke Kleiner Ödsee (N47°45'34.07" E14°01'10.15"). Směrovka ukazuje asi 1,5 km. Cesta utíká rychle, směrovek přibývá, metrů ubývá.....ale čím jsme blíž cíli tím je těch posledních 100 m delších a delších. No to je dobrý.....člověk si takhle myslí,
že je cíl už za rohem celou poslední třetinu cesty. Ale pohled na jezero schované v tichu lesa nám to vynahradí.I lavička pro ty znavené tu je.....po zpáteční cestě, už přece jen vyhládlí dáváme něco k snědku v restauraci u parkoviště. Hm tak Most.....čteme v nápojovém lístku. Natěšení na jablečnou šťávu si objednáme hned po půllitru a k tomu pořádnou polévku. Tak ano, polévka byla skvělá, ale to pití bylo k bl...í. Vůbec jsme si v tom rozradostnění nevšimli, že Most byl v alkoholische nápojích....fujky... jakési zkyslé a ještě naředěné víno v jakosti krabicových vín. Teda mně to tak připadalo. „A já už zase vím, že pokud mi někdo v germánsky mluvících zemích nabídne „most" pošlu ho hezky po česky do ř...i." Než se rozmyslíme co s tím, začne pršet a my raději odjíždíme směrem ke Gmundenu. No tak když prší, zajedeme se aspoň podívat do keramického muzea a do přilehlé výrobny. Jaké bylo naše zklamání, když jsme v nepromocích stanuli před zavřenou bránou muzea. No tak nic. Mohli jsme jim udělat velký kšeft v podnikové prodejně a nic. :-))) „Jiti nevěš hlavu, alespoň už víme, že klubové barvy mají zeleno-bílé takže když si k bílému hrnku koupím zelenou barvu a štětec a vzpomenu si na Přemka Podlahu........." Zklamaní a mokří až na kost se vracíme do naší základny Kasbergblick. Kluci koukají na zahájení olympiády a já už hledám v prospektech kam vyrazíme zítra. Chceme zajít ještě na večeři, tak to tam slavnostně přednesu :-) Prošli jsme si už ztemnělé a velmi klidné městečko a zavítali na úžasnou večeři. Pro mne určitě, zapomněla jsem v rozrušení té mňamky kam jsem to vlastně zítra chtěla jet :-)))
4. den 9.8. Ráno je zase trochu uplakané. Nevadí, soukáme se do nepromoků a vyrážíme do Gmundenu udělat druhý pokus na návštěvu keramického muzea. Využívám zastávky na benzině a teď to přijde, přednesu svoje přání.....ANIF, krásný vodní hrad. Není to zajížďka, skoro přímo na cestě do Salzburgu, kam
vede další naše cesta. Hurá jedeme!!!! Asi v polovině jsme si celý zkřehlý udělali malou zastávku na něco teplého do žaludku. Žádný velký dlabanec, jen čaj a sladkost v cukrárně ve městečku Faistenau (N47° 44'41.38" E13°04'06.26" ) ještě obdivujeme místní kostel a nádhernou, snad něco kolem 300 let starou lípu, a mezi tím nám přestalo pršet. Pokračujeme směr hrad Anif........a už jsme tu........Ó jak jsem smutná. Hrad je dnes uzavřen. Sklesle sedám do sedla motorky a pokračuji za ostatními směrem do hlavního města Salzburska - Salzburgu - čtvrtého největšího města Rakouska též rodného město Mozartova. A to je tu poznat na každém kroku. Já jsem tu byla poprvé a velmi mi to svou živostí a kulturním životem připomnělo Vídeň. Provoz šílený, nějaké postávání při dávání přednos-ti, se mi hned vymstí a moji rychlejší kamarádi už jedou, tak rychle za nimi, no zaparkovat další oříšek. Naštěstí tu kluci mají známou na parkovišti „ loni jsme se tu stavěli cestou ze Zell am See, jen to parkoviště jsem musel trošku hledat" takže po chvilce domlouvání nám dokonce nechá u sebe v budce i helmy. Tak a vyrážíme do víru města. Mozart kam se podívám...po tom všem jsem při odjezdu měla pocit, že jsem ho snad i potkala :-). V historickém centru pozorujeme místní lidové tvořivce. Malíře, zpěváky, klauny, pohyblivé sochy, kvarteto doplněné o maxi ruskou balalajku nebo velký šachový mač...Kasparov versus Karpov.....no to né, ale taky se tak vážně tvářili. Neodoláme si koupit Mozartovy koule....sladkost kulatého tvaru, a také si sedneme na lahodnou kávu v
jedné z kavárniček. Je tu živo a plno, stihneme ještě obdivovat Salzburský chrám - Dóm z dob ranné gotiky a na skále nad městem pevnost Hohensalzburg. A je to tu, zase déšť, který nás donutí k odjezdu. Pravda, máme před sebou ještě kousek cesty, ale nakonec se zastavujeme na focení večerního zámečku Seeschloss Orth na jezeře Traunsee v Gmundenu. Čekáme na setmění......... Za dne je to krásná podívaná, ale za tmy....to posuďte sami. Mám toho dnes docela dost. Jak kilometrů na motorce tak kroků v nohách. Tak rychle do postele....i když zítra nás už čeká jen cesta domů...
5. den 10.8. Probouzím se do slunečného dne. Tak to jsem ráda, aspoň to nebude tak smutné to odjíždění. Nemusíme spěchat a tak se po dobré snídani v klidu nabalíme a už je tu loučení s paní domácí. Ještě zamáváme a „a paní běží za námi jako o život, jejda zapomněli jsme tam ručník, no toto" zůstává za námi zase kousek poznané země. Neodoláme zastavení na našem známém místě na břehu Dunaje. Tak si dáme rybu, když už jsme u té vody, ne? A při vybírání kostiček vzpomínáme na vše co jsme prožili. Po skvělém papkání jedeme po proudu levým břehem Dunaje směrem na Krems a obdivujeme městečka a zříceniny hradů. Škoda, že ta nádherná řeka neteče až k Olomouci. To by byla romantika.......... Bohužel za městem Krems musíme točit k severu a tak nezbývá, než se těšit zase někdy příště..........
