Katka ČURDOVÁ
Martina BLAŽKOVÁ
ŠKOLA Ve škole se učíme, za vědomosti ručíme. I když někdy někdo vrčí, vědomosti teďka frčí.
HOŠÍK Jeden hošík ze Sobotky dal ježkovi k svátku botky, pro lišku měl čtyři vši, myšce dal past na myši a prasátku rypáček, to byl ale hlupáček.
HRAČKY Hraček máme doma dost, hraj si s nimi pro radost. Bejbi bora a Arabela, tu a tu a tu bych chtěla.
ŠTIKA Šeptala mi stará štika: Voda to je naše zlato. Hlavně ať nám neutíká, Nezapomínejte na to!
TĚLO Tělo každý musí mít, nikdo bez něj nesmí žít. Ruce, nohy, tělo hlava, která lidem radu dává, ruce, které pracují, pak se z toho radují, nohy běží k potůčku, obejmout svou Bábušku.
TIŠE Žádné povídání u oběda! Jezte hezky tiše, nebo vás ta spolykaná slova budou tlačit v břiše.
Michaela SVOBODOVÁ ZAJEČÍ ŘÍKADLO My jsme malí ušáci, nemáme nic na práci. Trénujeme běh a skoky přes pařez a přes potoky. Učíme se kotouly, nekoukáme na bouli.
Radim KORDULIAK 1. KAANLIDĚ KAŘLÉKÁS 2. ÝNAZ NÝNOV 3. ALKABAZ RAPVÁ
PŘESMYČKY ANDĚLIKA LÉKAŘSKÁ ANÝZ VONNÝ BAZALKA PRAVÁ
Povídání na slova: Pojď, je, plují, slyšíš, slyšíš, šumí, stéká, omámí, víme, znamenají, našli jsme, napsali jsme, pojď, je, půjdeme, chceme vidět, slyšet, cítit.
Radim KORDULIAK
( 5.ročník)
Pojď sem ! Slyšíš, po řece plují lodě. Slyšíš, jak šumí? Voda jim stéká po bocích. Našli jsme vyřezávané lodičky, víme, co znamenají. Napsali jsme na ně jména. Pojď, půjdeme je pustit po řece. Chceme vidět, jak plují, slyšet, jak hra.
P R Ů Z K U M My, náš myslivecký kroužek, jsme se vydali na průzkum. U Vysokého Mýta leží mýtina, na kterou jsme se omylem nachomýtli. Náš známý myslivec nám ukázal, jak rychle se smýká myška do díry. Postupujeme hlemýždím tempem mezi chmýřím z pampelišek a vidíme rozdmýchaný oheň. Pečeme párky a posloucháme bzučení hmyzu. Před odchodem uhasíme oheň, umyjeme se s mývalem v potoce a hurá domů. Myslím, že se nemýlím, když řeknu, že to byl krásný den.
Kristýna KALINOVÁ
( 4.ročník)
Zajíc Zaza zajel závod za zebrou Zuzanou. Zebra zvítězila za zámkem Zvíkov. Zajíc zabloudil za Znojmem. Zebra Zuzana za závod získala zlato. Zuzanino zlato zázračně září. Zajíc Zaza získal zdravou zeleninu. Zítra zase závodí.
Pavel VYPLAŠIL
( 5.ročník)
Brzy jsem se dozvěděl, Že v Praze je letiště. Vypadá to nevinně, Nazývá se Ruzyně. Mluví se tam jazyky, Nikde žádné paniky. Myš a hlemýžď si usmysleli, že se z mýtiny vydají do Litomyšle. Nejprve se umyli a vydali se na cestu. Po mýtině létal hmyz a chmýří. Také se k nim nachomýtli ptáček. Zeptal se jich, kam jdou. „My jdeme do města,“ řekla myška. Ptáček odpověděl: „Pokud se nemýlím, do města se jde na druhou stranu.“
Radek MÖLLER
( 5.ročník)
Jeli jsme na mýtinu u Litomyšle a mysleli jsme, že tam uvidíme jelena. Mýlili jsme se, nachomýtnul se nám tam jen hlemýžď a myš. Kolem lítal všelijaký hmyz. Vraceli jsme se domů a na silnici to s autem smýkalo. Přijel jsem domů a umyl jsem si ruce mýdlem. Maminka mi říkala, že mám zamykat. Ráno venku poletovalo chmýří pampelišek a my jsme mysleli, že sněží.
Markéta DOLEŽALOVÁ Líný Emil z města Semil Před zrcadlem naříká. Protože se včera nemyl, Uviděl v něm čuníka. ČEŠTINA Čeština je má velká láska, Už vím, co je samohláska. Vymýšlím si na splátky, Nejrůznější pohádky.
( 5.ročník)
NĚMČINA Před němčinou se já šlechtím, Hrozně ráda totiž šprechtím. Říci: „Ich bin dum?“ To dnes není žádný um. Říci: „Ich bin klug.“ To vám řekne každý kluk. PASTELKA Všechny kytky, kočky, tůje Krásně mi je namaluje. Ale hlavně, že má čas Namalovat hezký klas.
KVĚTINA KVĚTA Květina Květa byla chudák, protože ji v květinářství zapomínali zalévat. Ostatní květiny vždy zalévali, ale na Květu zapomínali. Asi proto, že byla tak maličká a nebyla vidět. Ale jednoho dne do květinářství přišla docela malá holčička mamince koupit květák a zahlédla Květu a moc se jí zalíbila. Květu si odnesla domů, ale když uviděla její poslední květ, jak usychá, bylo jí Květy moc líto. Ale holčička se o Květu pečlivě starala, takže Květa neuschla. A šťastná žije, doufám, pořád.
Míša KLIMEŠOVÁ
( 5.ročník)
MYŠ Myš je šedá a nezbedná. Například když doma jíte párek, Ona vám ve spíži okusuje škvarek.
I na poli vám někdy Ukousne řepu nebo brambory. Proto na myš nedejte A ihned jí nandejte !!!!
V Litomyšli u lesa bydlel v hájovně myslivec. Každé ráno se umyl, pozamykal hájovnu a šel na lesní mýtinu. Když přicházel k mýtině, náhle začalo pršet a noha se mu smýkla po pařezu, kde byl hlemýžď a mnoho hmyzu. Štěstím se tam nachomýtl dřevorubec, pomohl myslivci do hájovny. Šel pro dříví, aby mohl rozdmýchat oheň v krbu. Přes cestu mu přeběhla myš a létalo chmýří. HÁDANKY 1. Někdy naštvat nás může, ale často pomůže, je to dobrá věcička, má ho každá babička.
bere nás jak kamaráda, má nás moc ráda.
2. Večer nám pusu dává,
3. Často otravná je, někdy krev nám pije, různou velikost má, ani na svátek pokoj nedá. (mobil, máma, moucha)
KOŤÁTKO Máme malé koťátko, je to naše mláďátko. Mám ho moc ráda,
alespoň mám kamaráda. Má taky matku Katku. Chce si hodně užívat, u nás musí přebývat.
Monika HRONOVÁ
( 5.ročník)
Byl jednou jeden drak a bydlel u Bydžova. Ostatní obyvatelé se ho báli. Jeho příbytek byl obklopen bylinami. Když vstoupil do Bydžova, utekl všechen dobytek i naše kobyla. Jednou si obyvatelé Bydžova oddechli, drak změnil příbytek, odstěhoval se do Přibyslavi. Když jsem byl malý, bydleli jsme v Přibyslavi. Protože jsme měli malý byt a nevešel se nám do něj nábytek, přestěhovali jsme se do Bydžova na venkov. Pořídili jsme si dobytek, v Bydžově byl obyčej chovat býka a kobylu. Také sbíráme léčivé byliny. V novém příbytku se nám žije dobře. PŘÍBĚH O SOVĚ Byla jednou jedna sova a ta viděla druhou sovu a zamilovala se do ní a řekla: „ Pojď na tu skálu, pojď tam, kde plují oblaky rychleji než jinde. Slyšíš, jak šumí obloha a tam šumí ještě víc.“ A tak tam letěly. A obě omámila vůně kytek. „Víš co pro mě ty květiny znamenají?“ pravila sova, ale bylo pozdě, druhá sova byla pryč. První sova našla jen pírko a cítila smutek.
Martina DVOŘÁKOVÁ KDO JE TO ? Je moc krásná, rád ji mám. Milá šťastná, tu já znám. A nad její pohlazení v celém širém světě není. JARNÍ KVĚTY Jarní květy krásně voní, kdo je moudrý, ten se skloní. Jarní slunce s láskou svítí, kdo je moudrý, ten to cítí. BERUŠKA Sedm teček na kabátku, každá černá jako noc. Beruška je na oplátku nosí ráda -a to moc ! MICINKA U babičky máme kotě, říkáme jí Micinka. Tiše spinká v malé botě, protože je malinká.
SPORTOVEC Chci být silák jako táta, sportování to mne láká. Přeskočím překážku, každičkou laťku, doženu Pepíka, předběhnu taťku. LÍSTEK Mám barevné šaty jako nikdo jiný, poletím si taky,
( 4.ročník)
vůbec nejsem líný. DRAKŮV FRAK Koupil si dráček na nový fráček. Na každém knoflíčku bude mít pentličku. A teď si drak obletí mrak. ZIMA Bílá barva – to je sníh, Bílá barva – to je smích. Bílá barva – to je zima A ta zima –ta je príma. ZIMA Zima to je bílá paní, těšíme se všichni na ni. Potom přijdou Vánoce přesně jednou po roce. SMRČEK I když jsem jen šprček, říkají mi smrček. Na Vánoce u lidí, to se teprv uvidí ! Nazdobí mi větvičky, budu zářit celičký. LYŽE My jsme dvě sestřičky, na vaše nožičky, Jezdíme z kopečka, nemáme kolečka.
Katka ČURDOVÁ
( 4.ročník)
Zebra Zuzana V jedné zoologické zahradě bydlela v kleci číslo 36 tříletá zebra Zuzana. Bylo to velmi zajímavé zvířátko. Zebra Zuzana měla spoustu kamarádů, ale nejlepší byl Zdeněk, to je zubr z jižní Ameriky, přezdívkou Zub. Jednoho krásného rána se zoologická zahrada rozproudila dětmi ze Základní školy Domamil. Za chvíli byly děti u klece, kde bydlela zebra Zuzana a vedle ní zubr Zdeněk. Mezi dětmi byly dvě kamarádky Zora a Zdeňka. Obě dvě holky měly vanilkovou zmrzlinu. Zora řekla Zdeňce :“Hele, ta zebra vypadá ,jako kdyby měla hlad, pojď, dáme jí trochu líznout.“ Zdeňka si myslela, že se zvířata v ZOO nemají krmit. Ale to už dávala Zora ruku do klece, kde bydlela ta zebra. Zuzana hned běžela ke kleci, byla by si lízla, ale Zdeněk křikl:“ Pozor, Zuzano, jestli si lízneš, tak tě budou bolet tvoje zářivé zuby a později i břicho!“ Zebra Zuzana chvíli přemýšlela a potom raději odešla ke kupce sena. A od té doby se Zuzana vyhýbala všem zmrzlinám v okolí.
Pyšný netopýr V jednom skalním útesu žil netopýr a ten netopýr byl velice pyšný na svá třpytivá křídla. Strejda slepýš mu říkal, aby nebyl pyšný, že se s ním nikdo nebude kamarádit ! Dokonce ani strýček slepýš. Jednoho třpytného rána do skalisek,kde bydlel netopýr, přišli dva pytláci a jako první jim přinesl pysk na slinu náš pyšný netopýr. Řekli si : „Ten má ale třpytivá křídla.“ Chytli ho do pytle a šli do jejich chaty. Netopýr zbytečně naříkal, nikdo ho neslyšel. Strýčkovi slepýšovi bylo taky pyšného netopýra líto, ale v duchu si říkal : „Pýcha předchází pád.!!!“
HÁDANKY 1. Chodí stále za patami, Když je slunce, Je tu s námi a Pouze když kráčíš tmou, Opustí zem u nohou. 2. Čtyři nohy v kožichu, Chodí lovit potichu, Dvanáct drápků v kožichu Číhá, číhá na myšku.
3. Kožich má však chodí bos, Nejlepší je na něm nos, Když návštěva nese dárek, Z dálky pozná – je to párek ! 4. Kdo vejde do místnosti i zavřeným oknem? 5. Čemu se podobá půlka melounu?
(stín, kočka, pes, světlo, druhé půlce)
ZIMA Zima, zima už je tady, Radostí je plno všady. Postavíme sněhuláky, Bambulaté panďuláky.
NA SANÍCH Zima je, zima je, Každý se raduje, Padá sníh, padá sníh, Už jedeme na saních
MĚSÍCE Leden na rampouchy hrál, Únor posune den dál, Březen trávu tlačí vzhůru, Duben barví stromům kůru. Květen barevný má fráček, Červen zpěvavý je ptáček, Červenec je léto u vody, Srpen prázdninové příhody. Září – škola volá zas, Říjen podzimní je čas, Listopad spí zahrádka, Prosinec je pohádka.
S každým lístkem dal si práci A znovu se k němu vrací.
ŘÍJEN Říjen – barevný je sen, Jen pohleďte do oken. Žlutá, červená a hnědá, Malíř říjen plátna hledá.
Prší, voda jako z nití, Šněruje kraj do svých sítí, Prší, pejska zebou tlapky, Na zápraží sčítá kapky.
A jak teplo ztrácí sílu, Malíř se má stále k dílu, Až nakonec barvy slunce, Objeví se na jablůňce. PRŠÍ Prší,voda padá z výšky Na lidi i malé myšky, Prší, voda padá tence Na cesty i na mravence.
Marek MENČÍK BŘEZEN S březnem zelená se vrací, S březnem přilétají ptáci, Země probouzí se ze sna, Po špičkách jde krajem Vesna. Jarní vítr větve houpe, Voda v noci měsíc koupe A celá ta jarní sláva Zelená se jako tráva. Zima před chvílí tu byla, Bílé kvítky upustila A zmizela Kdovíkam. DUBEN Duben dřevem lesů voní, Stády vypuštěných koní Na pastvinách pod horami. Duben barvy zlehka míchá, Připravuje místa tichá, Která srdce lidí mámí. Duben je hrad písniček Od dvou mladých jiřiček, Ale zpívat – zkuste sami. KVĚTEN Květen, to je měsíc něhy, Ten kdo o něm pranic neví, Ten se diví: Co ta kytka? Pročpak tají úsměv Jitka? A proč prosí Lenku, aby přišla za chvilenku? A proč barevný je den Z toho sadu nad městem? Kdopak květy tolik krášlí, Že jsou jako Katka s mašlí, Kterou vzala do vlasů Na májovou procházku? Jen ten, kdo umí mít rád, Nemusí se tolik ptát. ČERVEN V červnu léto začíná A poslední hodina.
( 4.ročník)
Ta než slunce přes plot skočí, Když ti teplem zlátnou oči, Než si léto, když noc bledne Na trůn z trávy zlehka sedne, Kouzlem bývá opentlená, Do tajemství zahalená. Že se bojíš svatojánků_ Spěcháš honem zavřít branku? A nevěříš? To je škoda, Pak si poklad vezme voda. ČERVENEC Červenec, To je věc. Začínají prázdniny, Můžem sbírat maliny Nebo taky jahody A cákat se u vody. Borůvkami natřít nos, Každý může chodit bos, Hledat hříbky na mechu, Trochu dělat neplechu, chodit pozdě spát, Celý den si hrát Na kovboje, Na zloděje, Pořád se tu něco děje…. Řeknu ti to zrcadlo, Jak mě to teď napadlo. Červenec je v zemi zdejší Vážně měsíc nejkrásnější. SRPEN Srpen, to je dukát zlatý, Zlaté obléká si šaty, Kudy chodí, zlatá řeka Rozleje se dodaleka. V srpnu lesní kapradí Po tváři tě pohladí, když si lehneš u studánky A počkáš si na červánky. Srpen trnem ostružiny Bodne toho, kdo je líný. Ve dne zvoní zlatým klasem, V noci zpívá vílím hlasem : Ještě chvíli mezi stromy, Než se léto v podzim zlomí.
Monika HRONOVÁ
Markéta DOLEŽALOVÁ
…….. Běhá, běhá po lese, Směje se a směje se. Utíká a brečí Terka spanilá, Hodná a hezká, Běhá a běhá po lese, Nebreč, mámo, najde se.
(5.roč.) BOBR Bobr dneska povídal, že jezevec pojídal Žaludy a kaštany A byl z toho naštvaný.
……..
SOVA
Mami, mami, mamičko, Utíká nám sluníčko, Utíká nám čím dál víc, Nebreč,Víte, večerník.
Sova houká, Že veverka zoufá. Sova říká nezoufej, Do rána ti bude hej.
KOČKA Kočka, kočka ušatá, Na dva vousy chlupatá, Běží, běží po lese, Třese se a třese se.
Veverka se urazila, Že ji sova podrazila. Veverka zas zoufala A sova si houkala.
HÁDANKY
ČERVENKA Červenka dnes říkal, Že se kuna loudala. Kde jsi kuno byla dnes? Žes zameškala ples?
Učí se, Těší se, Podvádí I dovádí.
HÁDANKA
Leží doma v posteli, Lenoší a lenoší.
Hodně bručí BRUM Nepije rum. Včera, dneska, zítra zas, Nevadí mu ani mráz.
Šikovný je Hrozně moc, Každému je pro radost (žák, lenoch, šikula)
(medvěd)
HÁDANKY 1. Popelka ho přebírá, pne se do výšky. Kdo si na něm pochutná? Holub nejspíše.
2. Má tvar jako báň kostela, sukní, co jen si ráčí, uvnitř panenku doběla, po které oči pálí.
3. Zelené, žluté, červené člověku žízeň zažene. Který strom má v září k mání to slaďoučké pochutnání.
4. Kdo k němu čichá v malé chvíli, uroní slzy krokodýlí. Ne každému takhle škodí, k ovaru se tuze hodí.
5. Tenké tělo, velká hlava, ostré zoubky. Dírkou do dveří pojukává do chaloupky. (hrách, cibule, jabloň,křen, klíč, smeták, židle, činely, slepice, voda)
Nikola
URBÁNKOVÁ (5. ročník) 6. Vousy nosí na tyčce. Celou kuchyň vysmýčí.
7. Pěkně vítám ! Dobrý den ! Hned budete usazen. Jako pejsek věrně čeká vedle stolu. Nezaštěká !
8. Mlčely a seděly, zlatě na svět hleděly. Když spustily svoje břinky, roztančily se i holinky ve svátek a v neděli.
9. Když udělá ko, ko, ko, načechrá si peří. Bude vejce naměkko pro mne na večerři.
10. Pluje v mráčku, mává z vláčku, padá v dešti, listí leští. Když ji mrazy na zem srazí, leží v závějích coby bílý sníh.
O líném myslivci Nikola
URBÁNKOVÁ (5. ročník)
V Nezamyslicích v myslivně bydlel myslivec Přemysl se svojí ženou a synem Přemyslem. Mladý Přemysl si usmyslil, že nebude pracovat a bude líný. Tento úmysl dobře plnil. Nepohnul se ani, když kolem lezl starý myšák nebo když bylo potřeba rozdmýchat oheň v peci. Přemyslovi se líbila mladá mydlářka, která chodila kolem myslivny s mýdlem na zámek. Mladá mydlářka byla velice krásná a na líného myslivce ani nepomyslela. Přemysl se nad sebou zamyslel, vymýtil svoji lenost z těla a namluvil si krásnou mydlářku.
Ludmila BŘINKOVÁ SAFARI Pojedeme na safari, Viděli jsme pivovary. V nich si pivo dáme, Pak si zazpíváme. Viděli jsme hezkou opici, Jak má Dlouhou hadici. Potkali jsme hezkého jelena, Před námi louka zelená. Viděli jsme Vítka, Jak má na sobě smítka. Pak jsme jeli nazpátek, Už má Vítek čistý kabátek?
