Workshop on Biodiversity, Jevany, Czech Republic, 3.7. - 4.7. 2012. p.133-139, ISBN: 978-80-213-2343-8
Raci v České republice: přehled komerčně využívaných druhů Jiří Patoka, Miloslav Petrtýl & Lukáš Kalous Česká zemědělská univerzita v Praze, Fakulta agrobiologie, přírodních a potravinových zdrojů, Katedra zoologie a rybářství, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 – Suchdol, Česká republika, e-mail:
[email protected] Abstrakt Česká republika se řadí mezi přední světové producenty, vývozce a dovozce akvarijních organizmů, mezi které patří i desetinozí korýši včetně raků. Nepůvodní druhy raků se ve volné přírodě často projevují invazně a závažně poškozují populace druhů původních a v současné době nad nimi v Evropě dominují v poměru přibližně 2:1. Největším nebezpečím je přenos račího moru, vůči kterému jsou oproti evropským rakům severoameričtí zástupci čeledí Astacidae a Cambaridae imunní. Podrobná analýza trhu a přehled druhů raků prodávaných v ČR nebyla doposud vypracovaná, a proto nebylo ani možné zhodnotit riziko spojené s chovem nepůvodních druhů raků. Cílem této studie je sestavit seznam druhů, se kterými se v ČR obchoduje a díky lidskému faktoru hrozí jejich únik do volné přírody. Dotazníkovou metodou a vyhodnocením dat z velkoobchodů s akvarijními zvířaty bylo zjištěno, že v ČR je v současné době nabízeno 24 druhů raků ze všech tří čeledí a 10 z nich je vektorem račího moru. Klíčová slova: raci, import, račí mor, nepůvodní druhy, akvaristika 1. Úvod Česká republika je významnou pramennou oblastí evropského kontinentu. Nachází se na hlavním evropském rozvodí - patří do úmoří Severního (povodí Labe), Baltského (povodí Odry) a Černého moře (povodí Dunaje) (Dvorak et al., 1997). Díky tomu se zavlečené vodní organizmy mohou šířit velice rychle do mnoha povodí, jako je tomu například u karase stříbřitého (Carassius gibelio Bloch, 1782) (Lusk et al., 1977). Celosvětově patří Česká republika k největším producentům, importérům a exportérům akvarijních organizmů (Livengood & Chapman, 2007; Miller-Morgan, 2009). Jako zástupci velkých vodních bezobratlých makrofágů jsou raci atraktivními živočichy a mnoho druhů je drženo a odchováváno v akvaristických chovech a minoritně i v astacikultuře (Crandall & Buhay, 2008). Raci patří do druhově velmi bohaté skupiny desetinohých korýšů. V současnosti je vědecky popsáno více než 650 druhů řazených do tří čeledí:
133
Astacidae, Cambaridae a Parastacidae (Holdich, 2002; Crandall & Buhay, 2008). Čeleď Astacidae zahrnuje celkem 6 rodů a 39 druhů (Hobbs, 1989) a patří do ní všech 5 původních evropských druhů raků - rak říční (Astacus astacus L., 1758), rak bahenní (Astacus leptodactylus Eschcholtz, 1823), rak Astacus pachypus (Rathke, 1837), rak bělonohý (Austropotamobius pallipes Lereboullet, 1858) a rak kamenáč (Austropotamobius torrentium Schrank, 1803) (Holdich & Reeve, 1991; Gutierrez-Yurrita et al., 1999; Holdich, 2002). Čeleď je zastoupena i na západě Severní Ameriky rodem Pacifastacus (Bott, 1950). Do tohoto rodu patří druhy endemické a ohrožené (např. Pacifastacus fortis Faxon, 1914) (Eng & Daniels, 1982) i druhy invazní a rozšířené mimo původní areál výskytu - především rak signální (Pacifastacus leniusculus Dana, 1852) (Bubb et al., 2004). Evropští raci čeledi Astacidae jsou velice vnímaví k plísňovému onemocnění zvanému račí mor, jehož původcem je oomyceta afanomyces račí neboli hnileček račí (Aphanomyces astaci Schikora, 1906). Račí mor v minulosti zdecimoval populace původních evropských raků a je pro ně nadále trvalou hrozbou (Kozubíková at al., 2009). Severoameričtí zástupci čeledi jsou vůči račímu moru imunní a jsou jeho přenašeči (Diéguez-Uribeondo & Söderhäll, 2008; Kozubíková et al., 2009). Čeleď Cambaridae je druhově nejbohatší, zahrnuje celkem 12 rodů a 445 druhů, a je rozšířená na východě Severní Ameriky až po Mexiko a jeden endemický rod (Cambaroides Faxon, 1884) se vyskytuje ve východní Asii včetně Japonska (Hobbs, 1989; Crandall & Buhay, 2008). Všichni severoameričtí raci patřící do této čeledi jsou imunní vůči račímu moru a díky introdukci mimo areál původního výskytu jsou jeho nejvýznamnějšími přenašeči (Vogt, 1999; Kozubíková et al., 2009; Chucholl & Pfeiffer, 2010). Do této čeledi patří i rak červený (Procambarus clarkii Girard, 1852), který je nejčatěji využívaným druhem jak v astacikulturních tak i v akvarijních chovech a díky tomu je světově nejrozšířenějším račím druhem (Huner, 2002). Čeleď Parastacidae zahrnuje 15 rodů a více než 175 druhů. Je rozšířená na jižní polokouli. Nejvíce druhů je zastoupeno v Austrálii a okolních ostrovech, několik endemitů obývá Jižní Ameriku a Madagaskar (Crandall & Buhay, 2008). Druhy patřící do této čeledi tvoří dobře definovatelnou monofyletickou skupinu (Shull et al., 2005). Všichni zástupci čeledi Parastacidae jsou podobně jako evropští raci čeledi Astacidae vnímaví k račímu moru (Unestam, 1975). Ačkoliv do této čeledi jsou řazené i málo agresivní druhy náležející k rodům Engaeus (Erichson, 1846) a Engaewa (Horwitz, 1995) (Horwitz & Adams, 2000), většina druhů je velmi agresivní a silně teritoriální. Patří mezi ně hlavně raci rodu Cherax (Erichson, 1846), kteří jsou chováni i v produkční astacikultuře - především Cherax destructor (Clark, 1936), C. quadricarinatus (von Martens, 1868), a C. cainii (Austin & Ryan, 2002) (Staniford & Kuznecovs, 2008; Patullo et al., 2009).
134
V České republice se v současné době ve volné přírodě vyskytuje 5 druhů raků. Rak říční (Astacus astacus) a rak kamenáč (Austropotamobius torrentium) jsou druhy původní. Rak bahenní (Astacus leptodactylus), rak signální (Pacifastacus leniusculus) a rak pruhovaný (Orconectes limosus Rafinesque, 1817) jsou druhy nepůvodní, přesto je rak bahenní jako evropský druh chráněn zákonem stejně jako oba druhy v ČR původní (Kozák et al., 2002; Svobodová, 2002; Kozubíková et al., 2009). Díky importérům a chovatelům akvarijních živočichů se na trhu objevuje i celá řada dalších druhů raků převážně z čeledí Cambaridae a Parastacidae. Kvůli nezodpovědnému chování akvaristů, kteří někdy úmyslně nebo z nedbalosti zaviní únik nepůvodních druhů do volné přírody, je i přes legislativní opatření s dovozem a prodejem raků spojeno riziko, které může vyústit v poškození populací původních druhů (Taugbøl & Skurdal, 1999; Svobodová et al., 2010). Druhové spektrum raků prodávaných nebo nabízených v ČR nebylo dosud zdokumentováno a je cílem této studie. Jelikož některé z těchto nepůvodních druhů představují potenciální nebo reálné nebezpečí pro druhy původní, je tato analýza důležitá pro nastavení správného managementu ochrany přírody a případně i pro úpravu stávající legislativy. 2. Materiál a metody Formou dotazníku byla v září 2012 získána data od osmi předních českých velkoobchodů zabývajících se importem a exportem vodních organizmů včetně desetinohých korýšů. Dotazník byl zaslán emailem, odpovědi byly vypracovány písemně a doplňující informace byly upřesněny telefonicky. Bohužel ne všichni prodejci jsou schopní správně určit prodávaný druh a to samé platí o vývozcích z třetích zemí. Díky tomu se stává, že do České republiky doputují i raci patřící ke zcela odlišnému druhu, než průvodní dokumentace uvádí. Proto bylo nutné zajistit kvalitní fotografie či určit raky přímo v daném velkoobchodu. U prodávaných druhů byly zaznamenány komerční názvy, pod kterými je druh prodáván, věková kategorie nabízených raků a případně i barevná forma. 3. Výsledky Ze získaných dat vyplývá, že v České republice je v současné době nabízeno k prodeji nebo výměně 24 druhů raků. V jednom případě se dokonce jednalo o druh chráněný zákonem, což řešila Česká inspekce životního prostředí. Raci jsou dováženi především ze Singapuru, Indonésie a Thajska. Jednotlivé taxony a jejich nabízené věkové kategorie jsou uvedené v Tabulce 1. Z raků vyskytujících se na našem území se neobchoduje pouze s rakem kamenáčem (Austropotamobius torrentium) a rakem bahenním (Astacus leptodactylus).
135
Většinu druhů nabízejí velko- a maloobchody se zvířaty nebo chovatelé na burzách a přes inzerci. Živí raci se také prodávají v obchodních řetězcích (např. Makro, Carefour, Tesco). Nejpočetněji jsou v nabídkách velkoobchodů zastoupeni raci Procambarus clarkii, P. fallax f. virginalis (Martin et al., 2010), Cherax peknyi (Lukhaup & Herbert, 2008) a C. quadricarinatus. Zcela výjiomečně se nabízejí druhy Cherax monticola (Obr. 1), C. lorentzi, C. preissi a Pacifastacus leniusculus. Orconectes limosus a Orconectes nana se vyskytují jen v soukromých chovech.
Obr. 1: Z Indonésie dovezení jedinci druhu Cherax monticola Foto Jiří Patoka
136
Tab. 1: Prodávané druhy raků v České republice, zařazení do čeledi a jejich věkové kategorie (juv – juvenilní, sub – subadultní, ad – adultní). Prodávaná kategorie je označena křížkem věková kategorie Druh čeleď juv sub ad Astacus astacus Cambarellus patzcuarensis Cambarellus schufeldtii Cherax albertisii Cherax boesemani Cherax cainii Cherax destructor Cherax holthuisi Cherax lorentzi Cherax monticola Cherax peknyi Cherax preissii Cherax quadricarinatus Cherax sp. Blue Moon Cherax sp. Hoa Creek Cherax sp. Red Tip Orconectes limosus Orconectes nana Pacifastacus leniusculus Procambarus alleni Procambarus clarkii Procambarus fallax f. virginalis Procambarus milleri Procambarus troglodytes
Astacidae Cambaridae Cambaridae Parastacidae Parastacidae Parastacidae Parastacidae Parastacidae Parastacidae Parastacidae Parastacidae Parastacidae Parastacidae Parastacidae Parastacidae Parastacidae Cambaridae Cambaridae Astacidae Cambaridae Cambaridae Cambaridae Cambaridae Cambaridae
x x x
x x x x
x x
x x x
x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x
Komerční názvy raků často tvoří angličtina nebo domorodé názvy a raci jsou takto nabízeni v zahraničí (hlavně v USA, Indonésii, Singapuru, Číně a Thajsku). Díky prodejcům, kteří někdy nedokáží jednotlivé druhy správně
137
určit nebo se o to ani nesnaží, se tyto názvy objevují i při prodeji v ČR. V Tabulce 2 jsou komerční názvy přiřazené k názvům vědeckým. Tab. 2: Seznam vědeckých názvů druhů raků prodávaných v ČR a jejich komerční názvy vědecký název komerční název Astacus astacus (L., 1758) Cambarellus patzcuarensis (Villalobos, 1943) Cambarellus schufeldtii (Fitzpatrick, 1983) Cherax albertisii (Nobili, 1889) Cherax boesemani (Lukhaup & Pekny, 2008) Cherax cainii (Austin & Ryan, 2002) (dříve C. tenuimanus) Cherax destructor (Clark, 1936) Cherax holthuisi (Lukhaup & Pekny, 2006) Cherax lorentzi (Roux, 1911) Cherax monticola (Holthuis, 1950) Cherax peknyi (Lukhaup & Herbert, 2008) Cherax preissii (Erichson, 1846) Cherax quadricarinatus (von Martens, 1868) Cherax sp. Blue Moon Cherax sp. Hoa Creek Cherax sp. Red Tip Orconectes limosus (Rafinesque, 1817) Orconectes nana (Williams, 1952) Pacifastacus leniusculus (Dana, 1852) Procambarus alleni (Faxon, 1884) Procambarus clarkii (Girard, 1852) Procambarus fallax f. virginalis (Martin et al., 2010) Procambarus milleri (Hobbs, 1971) Procambarus troglodytes (Le Conte, 1856)
noble crayfish mexican dwarf crayfish dwarf blue crayfish red brick (chilli) crayfish marron yabby apricot crayfish brown coral crayfish zebra crayfish koonac red claw crayfish blue pearl crayfish
spiny-cheek crayfish midget crayfish signal crayfish electric blue crayfish red swamp crayfish marble crayfish Miami cave crayfish eastern red swamp crayfish
Některé druhy jsou cíleně šlechtěné na barvu. U druhů Cherax cainii, C. destructor, C. quadricarinatus, Procambarus alleni (Faxon, 1884), P. clarkii
138
a P. troglodytes (Le Conte, 1856) preferují chovatelé modré zbarvení. P. clarkii se dále prodávají i jako celoplošně oranžově, jasně červeně a bíle zbarvení a pod názvem „ghost“ se objevuje skvrnitá červeno-modro-bílá varianta. Pro oranžovou variantu druhu Cambarellus patzcuarensis (Villalobos, 1943) se vžila zkratka CPO. 4. Diskuse a závěr Během devatenáctého a dvacátého století bylo do Evropy zavlečeno několik nepůvodních druhů raků, které hlavně díky přenosu račího moru značně zdecimovaly populace původních raků (Kozubíková et al., 2009). V současné době převyšují nepůvodní druhy početností druhy původní přibližně v poměru 2:1 a je pravděpodobné, že za několik desetiletí budou nepůvodní druhy zcela dominovat (Holdich et al., 2009). Většina evropských států, včetně České republiky, zavedla ve snaze zamezit šíření již etablovaných druhů a introdukcím druhů nových přísná legislativní opatření (Svobodová et al., 2002). Přesto se nedaří obchod s raky v ČR účinně regulovat, jelikož jednotlivé taxony jsou v mnoha případech špatně určené a prodávají se pod nesprávným názvem. V některých případech dochází dokonce k porušení zákona, jako tomu bylo u řetězce Makro, který v roce 2007 nelegálně prodával raky říční, což odhalila Česká televize a případ následně řešila Česká inspekce životního prostředí [online] Čt24. 29. srpna 2007 [cit. 29. srpna 2007]. Dostupné z
. Někteří zákazníci si raky říční nekupovali na jídlo, ale vypouštěli je do volné přírody. Takový zásah ale může mít za následek likvidaci geneticky unikátních divokých populací a je samozřejmě nežádoucí (Svobodová et al., 2002). Další velkou a trvalou hrozbou je nezodpovědné chování laické veřejnosti, kdy lidé přemísťují a vypouštějí do volné přírody nepůvodní raky, případně jim umožní uniknout např. ze zahradních jezírek (Taugbøl & Skurdal, 1999). Ačkoliv klimatické podmínky v ČR znemožňují trvalou adaptaci a přežití zimy tropickým rakům, jsou v nabídce i druhy, které se v sousedních zemích již etablovaly a jejich uchycení se ve vodách ČR je proto pravděpodobně možné. Mezi takové druhy patří především Procambarus fallax f. virginalis, který se v současnosti vyskytuje v Německu, Itálii a Nizozemí (Holdich et al., 2009; Chucholl & Pfeiffer, 2010) a rak červený (Procambarus clarkii), který se rozšířil po celé jižní Evropě a jeho výskyt je potvrzený i v Německu (Troschel & Dehus, 1993). Oba zmíněné druhy jsou velice adaptabilní a přenáší račí mor (Kozubíková et al., 2009). Procambarus fallax f. virginalis se rozmnožuje partenogeneticky, což z něj činí velice nebezpečný druh z hlediska invazního chování (Scholtz et al., 2003). Příležitostně se může partenogeneticky rozmnožovat další přenašeč račího moru, rak pruhovaný (Orconectes limosus) (Buřič et al., 2011), který se v nabídkách objevuje jen u soukromých chovatelů,
139
zatímco P. fallax f. virginalis je zřejmě nejrozšířenějším druhem chovaným v akváriích v ČR. Dalšími druhy, které přenáší račí mor a prodávají se v ČR, jsou Procambarus alleni, P. milleri (Hobbs, 1971) P. troglodytes, Orconectes nana (Williams, 1952), Pacifastacus leniusculus, Cambarellus patzcuarensis a C. schufeldtii (Fitzpatrick, 1983) (Kozubíková et al., 2009). Z těchto šesti druhů jsou nejběžnějšími C. patzcuarensis a P. alleni. Prodej a chov všech severoamerických zástupců čeledí Astacidae a Cambaridae provází zvýšená míra rizika zavlečení račího moru do volné přírody v ČR. Oproti tomu druhy náležející k čeledi Parastacidae, zastoupené na trhu především rodem Cherax, se v Evropě etablují jen zcela výjimečně, protože jsou vnímavé na račí mor a nejsou schopné přežít v našich klimatických podmínkách zimní období (Holdich, 2002). Svobodová et al. (2010) navrhuje legislativní opatření zakazující dovoz všech živých raků podobně jako je tomu v Irsku, Norsku, Švédsku, Španělsku, Francii a Polsku. Zákaz obchodování se všemi druhy raků se ovšem nejeví jako zcela nutný, jelikož zástupci čeledi Parastacidae, kteří se v ČR prodávají, nepředstavují pro naše původní druhy raků vážné nebezpečí. 5. Poděkování Tato práce vznikla jako součást řešení projektu TAČR TD010045 financovaného Technologickou agenturou České republiky. Rádi bychom poděkovali pracovníkům jednotlivých velkoobchodů za vstřícné jednání. 6. Použitá literatura Bubb D. H., Thom T. J.& Lucas, M., C. 2004: Movement and dispersal of the invasive signal crayfish Pacifastacus leniusculus in upland rivers. Freshwater Biology. 49 (3). pp 357-368. Buřič M., Hulák M., Kouba A., Petrusek A., & Kozák, P., 2011: A successful crayfish invader is capable of facultative parthenogenesis: a novel reproductive mode in Decapod crustaceans. PLoS ONE. 6 (5). e20281. Chucholl C. & Pfeiffer M., 2010: First evidence for an established Marmorkrebs (Decapoda, Astacida, Cambaridae) population in Southwestern Germany, in syntopic occurence with Orconectes limosus (Rafinesque, 1817). Aquatic Invasions. 5 (4): pp 405-412. Crandall K. A. & Buhay J. E., 2008: Global diversity of crayfish (Astacidae, Cambaridae, Paeastacidae – Decapoda) in freshwater. Hydrobiologia. 595:pp 295-301. Diéguez-Uribeondo J. & Söderhäll K., 2008: Procambarus clarkii Girard as a vector for the crayfish plague fungus, Aphanomyces astaci Schikora. Aquaculture Research, 24 (6), pp 761-765.
140
Dvorak V., Hladny J. & Kasparek L., 1997: Climate change hydrology and water resources impact and adaptation for selected river basins in the Czech Republic. Climatic Change, 36: pp 93-106. Eng L. L. & Daniels R. A., 1982: Life history, distribution, and status of Pacifastacus fortis (Decapoda: Astacidae). California Fish and Game, 68 (4): pp 197-212. Gutierrez-Yurrita P., Martinez J. M., Bravo-Utrera M. A. & Montes C., 1999: The status of crayfish populations in Spain and Portugal. In: Gherardi F. & Holdich D. M., (eds), Crayfish in Europe as alien species — how to make the best of a bad situation? CRC Press. Brookfield, pp 161– 192. Hobbs H. H. Jr., 1989: An illustrated checklist of the American Crayfishes (Decapoda: Astacidae, Cambaridae, and Parastidae). Smithsonian Contributions to Zoology, 480: pp 1-236. Holdich D. M., 2002: Distribution of freshwater crayfish in Europe and some adjoining countries. Bulletin Français de la Pêche et de la
Pisciculture, 367: pp 611-650. Holdich D. M. & Reeve I. D., 1991: Alien crayfish in British waters. Final report on GR3/6842 for Natural Environment Research Council, 38 pp. Holdich D. M., Reynolds J. D., Souty-Grosset C. & Sibley P. J., 2009: A review of the ever increasing threat to European crayfish from non-indigenous crayfish species. Knowledge and Management of Aquatic Ecosystems, 11: pp 394-395. Horwitz P. & Adams M., 2000: The systematics, biogeography and conservation status of species in the freshwater crayfish genus Engaewa Riek (Decapoda: Parastacidae) from south-western Australia. Invertebrate Taxonomy, 14 (5): pp 655-680. Huner J. V., 2002: Procambarus. In: Holdich D. M., (ed), Biology of freshwater crayfish. Blackwell Science, Oxford, pp 541-584. Kozák P., Ďuriš Z. & Policar T., 2002: The stone crayfish Austropotamobius torrentium (Schrank) in the Czech Republic. Bulletin Français de la Pêche et de la Pisciculture, 367: pp 707-713. Kozubíková E., Filipová L., Kozák P., Ďuriš Z., Martín M. P., Diéguez-Uribeondo J., Oidtmann B. & Petrusek A., 2009: Prevalence of the Crayfish Plague Pathogen Aphanomyces astaci in Invasive American Crayfishes in the Czech Republic. Conservation Biology, 23 (5): pp 1204-1213. Livengood E. J. & Chapman F. A., 2007: The ornamental fish trade: An introduction with perspectives for responsible aquarium fish ownership. University of Florida IFAS Extension, pp 1-8. Lusk S., Baruš V. & Veselý V., 1977: On the occurrence of Carassius auratus in the Morava River drainage area. Folia Zoologica, 26: pp 377-381.
141
Miller-Morgan T., 2010: A Brief Overview of Ornamental Fish Industry and Hobby. In: Roberts H. E., (ed), Fundamentals of Ornamental Fish Health. Blackwell Publishing, Indianapolis, pp 25-32. Patullo B. W., Baird H. P. & Macmillan, D. L., 2009: Altered aggression in different sized groups of crayfish supports a dynamic social behaviour model. Applied Animal Behaviour Science, 120: pp 231-237. Scholtz G., Braband A., Tolley L., Reimann A., Mittmann B., Lukhaup C., Steuerwald F. & Vogt G., 2003: Parthenogenesis in an outsider crayfish. Nature, 421: p 806. Shull H. C., Pérez-Losada M., Blair D., Sewell K., Sinclair E. A., Lawler S., Ponniah M. & Crandall K. A., 2005: Phylogeny and biogeography of the freshwater crayfish Euastacus (Decapoda: Parastacidae) based on nuclear and mitochondrial DNA. Molecular Phylogenetics and Evolution, 37 (1): pp 249-263. Staniford A. J. & Kuznecovs J., 2008: Aquaculture of the yabbie, Cherax destructor, Clark (Decapoda: Parastacidae): an economic evaluation. Aquaculture Research, 19: pp 325-340. Svobodová J., Vlach P. & Fischer D., 2010: Legislativní ochrana raků v České republice a ostatních státech Evropy. Vodohospodářské technickoekonomické informace, 52 (4): str 1-5. Troschel H. J. & Dehus P., 1993: Distribution of crayfish species in the Federal Republic of Germany, with special reference to Austropotamobius pallipes. University of Southwestern Louisiana. Lafayette. USA, pp 390-398. Taugbøl T. & Skurdal J., 1999: The future of crayfish in Europe: How to make the best of a bad situation? In: Gherardi F. & Holdich D.M., (eds), Crayfish in Europe as alien species – how to make the best of a bad situation? A. A. Balkema, Rotterdam, pp 271–279. Unestam T., 1975: Defence reactions in and susceptibility of Australian and New Guinean freshwater crayfish to European–crayfish–plague fungus. Australian Journal of Experimental Biology and Medical Science, 53: pp 349-359. Vogt G., 1999: Diseases of European freshwater crayfish, with particular emphasis on interspecific transmission of pathogens. In: Gherardi F. & Holdich D. M., (eds), Crayfish in Europe as alien species – how to make the best of a bad situation? A. A. Balkema, Rotterdam, pp 87-103.
142
