QUIP - PROJEKTOVÁ ZPRÁVA K 7. LEDNU 2013

Individuální projekt MPSV: Inovace systému kvality sociálních služeb

QUIP - PROJEKTOVÁ ZPRÁVA K 7. LEDNU 2013 Předkládá: stálá pracovní skupina

OBSAH 1 VÝCHODISKA A CÍLE PRO PRÁCI NA REVIZI STANDARDŮ = RÁMEC PRO PRÁCI SKUPINY 3 2

CO BYLO UDĚLÁNO DO KONCE ROKU 2012: Z ČEHO VYCHÁZÍME

5

3

VÝSLEDKY

5

3. 1 Smysl standardů a jeho ztráta

5

3. 2 Dosavadní obsahové složení standardů (řízení, rámec, výsledek, proces) a jeho slabiny Dosavadní standardy

7 7

3.3 Zákon a vyhláška: provázanost a zdvojování 3. 3.1 Detailní podněty pro vyladění zákonných povinností poskytovatelů sociálních služeb a standardů 3.3.2 Povinnosti poskytovatelů podle § 88 a 89 a navazující delikty

8 9 11

3. 4 Chápaní standardů a povinností: standard jako minimum vs. standard jako ideál: měřitelnost, kontrolovatelnost, hodnotitelnost Zadání projektu zní 3. 4. 1 Smysl povinností poskytovatele sociálních služeb včetně standardů 3. 4. 2 Opatření omezující pohyb - podněty ke změně 3. 4. 3 Stav zdravotně sociálních služeb – podněty ke změně

12 12 13 14 16

3. 5 Napětí subjekt – subjekt, pojmová (a myšlenková) nejednotnost: cíle, potřeby atp.

17

3. 6 Hodnotové a dobové souvislosti současné revize: hodnoty a zásady (Evropský dobrovolný rámec, Úmluva o právech osob se zdravotním postižením) 18 3. 7 Sociální začlenění a patření 3. 7. 1 Podněty pro revizi standardů plynoucí z „Kritérií transformace“

22 23

3. 8 Podněty k inspekcím a vzdělávání pracovníků

25

4 CÍLE SKUPINY A NÁVRHY NA ZMĚNY

26

5 SOUHRN NÁVRHŮ, POMOCNÝCH OTÁZEK A OMEZENÍ

27

TENTO PROJEKT JE FINANCOVÁN Z PROSTŘEDKŮ ESF PROSTŘEDNICTVÍM OPERAČNÍHO PROGRAMU LIDSKÉ ZDROJE A ZAMĚSTNANOST A STÁTNÍHO ROZPOČTU ČR

CÍL 1

K PŘIPOMÍNKÁM – verze 3. ledna 2013

Strana 1 (celkem 31)


6 CO JSME (ZATÍM) NEUDĚLALI Metodologická kritéria pro tvorbu nástrojů kvality

30 30


CÍL 1




1 VÝCHODISKA A CÍLE PRO PRÁCI NA REVIZI STANDARDŮ = RÁMEC PRO PRÁCI SKUPINY 1. Upevnění významu standardů pro rozvoj kvality sociálních služeb1 a pro aplikaci principu subsidiarity. 2. Aktualizace rámce pro zajištění kvality sociálních služeb v návaznosti na Dobrovolný evropský rámec pro kvalitu sociálních služeb. 3. Revidování provázanosti povinností poskytovatele se standardy v oblasti kvality a paragrafů 88, 89 zákona o sociálních službách a odstranění historicky vzniklé duplicity. 4. Zachování platnosti obecných standardů pro všechny druhy sociálních služeb při současném zohlednění jejich specifik včetně provázanosti se zdravotními službami. 5. Udržení kontinuity stávajících standardů, zejména jejich hodnot a zásad vyjádřených v § 2 zákona 108/2006 Sb. – sociální začleňování, důstojnost, ochrana práv, individualizace, samostatnost. 6. Zpřehlednění formální stránky standardů, aby se zjednodušila administrativa a zachoval jejich smysl. Z úvodních dvou diskusí členů skupiny s představiteli MPSV vyplynulo: 7. Standardy a zákonné podmínky poskytování služeb se budou nově zaměřovat nejen na proces, ale také na výsledky poskytování sociálních služeb. Základem pro naše úvahy je existující koncept sociálního začlenění, odkud vychází prvotní úkol sociálních služeb – začleňování. Povinností služeb je vztahovat se ke koncovému výsledku, tj. k ZAČLENĚNÍ i k PROCESU poskytování služeb – je potřeba dbát na důstojnost lidí, chránit jejich práva a služby poskytovat podle individuálních potřeb a hodnot (cílů). Za dobrou službu (podporu) se považuje výsledek (začlenění) i doložitelná cesta (začleňování). 8. Návrhy změn budou formulovány ve vazbě na jejich kontrolu, která má ukazovat kýžený /dobrý/ cílový stav. 9. Pro slnění úkolu „revidovat standardy kvality a zákonné povinnosti poskytovatelů“ sociálních služeb bude potřeba revidovat smysl standardů2 a zákonných povinností, upřesnit, čeho jsou nástrojem, a jak je dobrým nástrojem udržet.

1

Pozn. v diskusi: jestliže standardy popisují, jak vypadá kvalitní a efektivní praxe, pak jejich naplňování ke kvalitní a efektivní praxi vede. 2 „Vrátit smysl standardům“ bylo dodatečné zadání MPSV. TENTO PROJEKT JE FINANCOVÁN Z PROSTŘEDKŮ ESF PROSTŘEDNICTVÍM OPERAČNÍHO PROGRAMU LIDSKÉ ZDROJE A ZAMĚSTNANOST A STÁTNÍHO ROZPOČTU ČR

CÍL 1




Procesně: Kvůli zajištění max. kvality výstupů budou zapojeny všechny klíčové zájmové skupiny – zejm. inspektoři, úředníci, zaměstnanci krajských úřadů, specializovaní odborníci, poskytovatelé a uživatelé sociálních služeb. Východiskem pro formulování změn bude výzkum a ověřená dobrá praxe. Výsledky nebudou závislé pouze na sběru dat v rámci projektu; budou využity dostupné informace ministerstva z posledních let a výstupy nezávislých výzkumů. Do práce zapojeni odborníci ze zahraničí, konkrétně z Německa a Rakouska. Z diskusí členů skupiny s představiteli MPSV též vyplynuly ÚKOLY MPSV: Je třeba vyladit výstupy skupiny s dalšími vstupy ve (vyvíjejících se) souvislostech: • Nové znění musí být vymahatelné v rámci pravidel státní kontroly. Je žádoucí znát variantu v případě vyjmutí inspekcí mimo státní kontrolu. • Změny ve standardech a zákonných povinnostech poskytovatelů sociálních služeb budou zohledňovat výstupy dalších systémových projektů MPSV zejména materiál Karty služeb. Dále se do návrhů změn promítnou prvky obsažené v návrhu zákona o dlouhodobé péči a nové právní úpravě sociálně-právní ochrany dětí. • Změny budou navrženy také s ohledem na registrační podmínky: návrhy změn zajistí provázanost právní úpravy zákonných povinností, standardů, registračních podmínek a správních deliktů. V registračních podmínkách budou obsaženy zejm. vstupy (např. personální podmínky pro poskytování služeb), jejichž dodržování bude kontrolované státní kontrolou. REVIZE, KTERÉ MÁME MÍT NA PAMĚTI, neboť tvoří rámec našeho snažení: • Revidovat koncept kvality – případně ho nahradit (kultura) • Revidovat koncept výsledků – případně ho nahradit (účelnost) • Revidovat koncept začlenění – lidská práva vs. patření • Revidovat koncept standardizace Jednoduše řečeno: CÍLEM NAŠÍ SKUPINY je, aby se zvýšila pochopitelnost standardů včetně jejich zasazení do společensko-kulturních souvislostí.


CÍL 1




2 CO BYLO UDĚLÁNO DO KONCE ROKU 2012: Z ČEHO VYCHÁZÍME • Schůzky pracovní skupiny a zpracování jejich výstupů • Rozbor Evropského dobrovolného rámce pro kvalitu sociálních služeb • Analýzy dalších dokumentů a politik: zejména nová právní úprava OSPOD; povinnosti poskytovatelů podle §§ 88 a 89 zákona 108/2006 Sb. včetně vazby na správní delikty a další části zákona; Karty služeb, Vybrané dokumenty projektu Transformace • Zpracování dotazníků a ohniskových skupin; oponentura • Výstupy z práce podskupiny pro zdravotně sociální péči: zdravotní péče a evropské standardy (kvalita a bezpečnost zdrav. péče); zohlednění specifik zdravotních služeb • Zpracování přehledů: Rešerše výzkumu na téma zavádění standardů kvality v sociálních službách (David Kocman); Důraz na soulad písemných postupů a praxe (kapitola 6. z dokončované zprávy Formalismus a inspekce kvality sociálních služeb: zpráva z kvalitativního šetření, Kocman, D. a Paleček, J. 2012) • Výstupy z konzultačního dne 5. 12. 2012

3 VÝSLEDKY Potěšitelné je, že různými cestami jsme dospívali ke shodným výsledkům. Hlavní otázka: Mohou standardy být hlavním nástrojem hlídačem kvality (= procesu, vztahu, výsledku) sociálních služeb spolu s inspekcemi a registracemi? Proces standardizace obecně vytváří očekávané pole pravidel hry, které usnadňují kontakt, očekávání a domluvu v širém poli. Konfigurace prvků vytváří jistotu; chci vědět, co mě tam potká, a rozhoduju se. Vytváří též nároky. 3. 1 Smysl standardů a jeho ztráta Funkčnost standardů ohrožuje ztráta hodnotového rámce a pokleslá praxe, kterou na druhé straně nejsou standardy schopny udržet. Častá námitka v diskusi: ve standardech to je, není to problém standardů, jde o problém vymahatelnosti. Atp. Úspěchy a neúspěchy zavedení standardů • Standardy uspěly: jako lidsko-právní rámec poskytování sociálních služeb – kvalitou se musí nějak zabývat všichni poskytovatelé; jako nástroj rozvoje konkrétní služby;


CÍL 1




jako metodika poskytování sociálních služeb (proces) se zaměřením na individuální plánování. Standardy určily a sjednotily témata, na něž se služby musí zaměřit, přičemž pro řadu služeb to byla témata nová; přinášejí do všech služeb orientaci na klienta a na jeho práva; vnášejí do poskytování služeb řád a formu. Člověk přestal být předmětem péče, stal se jejím uživatelem. TO NENÍ ŽÁDNÁ VÝHRA, LEČ: Začalo se s ním vyjednávat, nastavily se procesy partnerství. Objevil se koncept osobního cíle a později cíle spolupráce navazující na rovněž nově zavedené vyjednávání s uživatelem. Standardy ukotvily kroky případového vedení: hodnocení – plánování – revize. • Standardy zůstaly v půli cesty: Důraz na stížnosti a dokumentaci pramení z moderního managementu. Praxe ho však neumí uchopit. Koncept „individuální potřeby“ je užíván nejednotně a není jisté, zda chceme jít cestou potřeb nebo cílů. Není jasné, zda u námitek proti individuálnímu plánování jde o nepružnost výkladu standardů, nevzdělanost pracovníků nebo o nemožnost postup ind. plánování u některých služeb uplatnit. Standardy dostatečně nepovzbudily míření k cíli (= k soc. začlenění). Sociální ani sociálnězdravotní služby v tomto směru pracují nedostatečně. Není provázanost s obcí a neformálními zdroji opory, objevuje se uzavření do služeb. • Problematické jsou standardy jako nástroje kontroly (v souvislosti s inspekcemi) i hodnocení (problematicky vystavěná kritéria). Výsledky inspekcí, kde předmětem kontroly je především plnění standardů a zákonných povinností, jsou tajné, nečitelné a k rozvoji nepřispívají.3 Jak naplňování standardu měřit? - Jak měřené interpretovat? Jde pravděpodobně o nevyjasněnost různorodosti dat (tvrdá vs. měkká), o neznalost postupů na měření měkkých dat a nedohodu kolem interpretace kvalitativních údajů. Ztráta smyslu standardů Ze zákona o soc. službách vypadly popisy standardů, ztratil se hodnotový rámec, kritéria se vyprázdnila. Smysl standardů byl mj. v kvalitě, která byla definována prostřednictvím očekávání uživatele (aby věděl, co může od služby očekávat) a zájmových skupin. Smysl standardů souvisí se smyslem (výsledkem) sociálních služeb, což je začleňování.

3

Zásadním problémem je, že koncept pro “neustálé zlepšování” byl vypuštěn mezi organizace, které jej většinově manažersky nebo kulturně nebyly schopny přijmout a integrovat a navíc byla tato myšlenka zasazena do režimu státní kontroly, což je příměrem podobný případ, jako bychom chtěli měřit průměrnou rychlost větru při obletu kolem zeměkoule krejčovským metrem. TENTO PROJEKT JE FINANCOVÁN Z PROSTŘEDKŮ ESF PROSTŘEDNICTVÍM OPERAČNÍHO PROGRAMU LIDSKÉ ZDROJE A ZAMĚSTNANOST A STÁTNÍHO ROZPOČTU ČR

CÍL 1




Smysl standardů se ztratil, neboť i výkon praxe ztratil smysl služeb ze zřetele a začalo se šustit papírem: ve standardech se postupně (od 2001 do 2006) stala prioritou metodika (pravidla služby): „má metodiku, postupuje podle ní“ je dnes na prvním řádku. Formálnost – papírovost – standardů je pravděpodobně působena bezradností nad kritérii (špatně nastavená kritéria) a výsledným strachem a obranou (nebýt napaditelný znamená mít věci popsány). Jde o problém manažerský: povrchní a rychlé osvojení si hantýrky lidských práv, (alibistická) ochrana před postihem a nepropojení s řízením na jedné straně a s praktickou podobou péče na straně druhé.

Velký proud inspektorů si vystačí s tím: poskytovatel má písemně zpracováno a podle toho postupuje – ano, ne. A málokdo má odvahu jít dovnitř do těch problémů a ptát se na tu praxi. Jde o to, aby jakýkoli písemný postup plnil svůj účel. Služby to ale označují za překročení kompetence inspektorů. Mně se ale chce trvat na tom, že u písemných materiálů je hlavní jejich účel, ne to, jestli je něco napsaného nebo ne. (poznámky z prezentace inspektorky na konferenci „Dobrá praxe v zavádění SQSS“, 2011)

Souhrnně: SMYSLem sociálních služeb je začlenění. Kvalita sociálních služeb může být postavena na lidské důstojnosti a začlenění. SMYSL standardů Ze strany státu: Jde o prohlášení toho, co považuje za dobré pro svého občana. Ze strany občana: ví, co může od služby očekávat a co jsou jeho práva a jak se jich domoci. (Má občan nějaké povinnosti spojené s kvalitou procesu a výsledku?) Ze strany poskytovatelů: jde o systémový nástroj řízení, poskytovatel ví, co je důležité = co má sledovat, kontrolovat a rozvíjet, aby mohl dobře sociálně sloužit Standardy slouží též k porovnávání služeb v sociální síti, mohou na jejich základě soutěžit kvalitou (standard však musí být definován jako kýžený ideál). Standardy – jeden z nástrojů pro dosahování kvality: co kontrolovat, co rozvíjet. Inspekce – jeden z nástrojů pro dosahování kvality: co kontrolovat, co rozvíjet.

3. 2 Dosavadní obsahové složení standardů (řízení, rámec, výsledek, proces) a jeho slabiny

Dosavadní standardy se zaměřují na: • Řízení služby (management) cíle a rámec poskytování služeb; dokumentace o poskytování služby; stížnosti na kvalitu nebo způsob poskytování služby; personální a organizační zajištění služby; profesní rozvoj zaměstnanců; nouzové a havarijní situace; zvyšování kvality služby = standardy 1, 6, 7, 9, 10, 14, 15 • Výsledky pro uživatele


CÍL 1




Ochrana práv osob (POZOR! omezuje se na vytváření písemných pravidel) = standard 2 • Procesy pro pracovníky (metodika) Jednání se zájemcem o službu; smlouva o poskytování soc. služby; individuální plánování průběhu služby; dokumentace o poskytování služby; návaznost poskytované služby na další zdroje = standardy 3, 4, 5, 6, 8 • Rámec poskytování služby Místní a časová dostupnost služby; prostředí a podmínky = standardy 11, 13 Slabiny dosavadního obsahového složení • Nerovnoměrnost – chybí zaměření na výsledky pro uživatele (na začleňování) • Nesourodost – rámec poskytování služby jsou „tvrdé“ údaje, ostatní „měkké“ • Nedostatečně podpořený a nedostatečně kontrolovaný management – například se má starat o profesní rozvoj zaměstnanců, o jeho odborně-manažerský profesní rozvoj (který je zásadní) se nemusí starat nikdo; není metodické vedení např. v chápání nouzových a havarijních situací • Nezřetelný hodnotový rámec

Možná náprava: Provázat všechny standardy s výsledkem = se začleněním. Aplikovat hodnoty a zásady standardů včetně zaměření na výsledky rovnoměrně na všechny úrovně (management – pracovníci – uživatelé - rámec).

3.3 Zákon a vyhláška: provázanost a zdvojování § 88, 89, 91 se výrazně vztahují ke standardům a místy se zdvojují. Povinnosti poskytovatelů sociálních služeb § 88 Obsahuje důraz na: a) informační dostupnost (doplnit stand. 11) b) postup při uzavírání smlouvy (viz stand. 4 a § 91) c) lidská a občanská práva, ochrana proti střetu zájmů (viz stand. 2) d) vnitřní pravidla a uplatnění oprávněných zájmů (ve standardech na řadě míst?) e) stížnosti (viz stand. 7) f) individuální plánování (viz stand. 5) g) evidence žadatelů – dokumentace (doplnit stand. 6) i) smlouva (viz stand. 4 a §91) TENTO PROJEKT JE FINANCOVÁN Z PROSTŘEDKŮ ESF PROSTŘEDNICTVÍM OPERAČNÍHO PROGRAMU LIDSKÉ ZDROJE A ZAMĚSTNANOST A STÁTNÍHO ROZPOČTU ČR

CÍL 1




Stačilo by h): dodržuje standardy kvality soc. služeb Vymyká se j): propojení s §48, přednost ústavní výchově § 89 Opatření omezující pohyb osob Obsahuje: 1) oprávněnost užití OOP 2) komunikační postup (metodika) – nepatří vůbec, nebo patří k 5) 3) souhlas lékaře (zrušeno?) 4) postup OOP: fyzické úchopy – místnost – léky 5) prevence (POZOR! LZE ZNEUŽÍT – preventivní podávání léků) 6) informování zákonného zástupce o užití OOP 7) evidence OOP – dokumentace (doplnit stand. 6) Smlouva o poskytnutí sociální služby § 91 Metodika uzavírání smlouvy (doplnit stand. 4)

3. 3.1 Detailní podněty pro vyladění zákonných povinností poskytovatelů sociálních služeb a standardů • Znění úvodních ustanovení zákona (§§ 2 a 3), zákonných povinností poskytovatele (§ 88) a kritérií standardů nejsou vždy v souladu. Povinnosti jsou rozprostřeny do vícero §§. • Je potřeba dát do souladu obsah i právní vazbu mezi zákonem a vyhláškou. Zákon stanovuje práva a povinnosti zatímco vyhláška specifikuje provádění. Tzn. že ve vyhlášce by se neměly vyskytovat další povinnosti, jen jejich upřesnění. Ve skutečnosti je někde zákon specifičtější než vyhláška – viz např. 3a, 3c, 4a, 4b) nebo dokonce zákon a vyhláška nejsou kompatibilní (např. kritérium 5b a §88 c, nebo 6a a 88 f). Někde by prospěla specifikace povinnosti – např. viz pozn. ke kritériím 8 a) a c). Elegantnější řešení by bylo zrušit § 88 h), kde je ustanovení plnit standardy při současné reviziúpravě povinností s tím, že výklad povinností (např. smysl a kritéria) jsou obsahem prováděcího předpisu. (Tím by se vyřešil problém, způsobený aktuálním vypuštěním znění standardů, kde byl obsažen smysl standardů i nejednotnosti výkladu. Navíc by došlo ke snížení administrativní zátěže poskytovatelů i inspektorů.) • Některá kritéria se překrývají s obsahem registračních podmínek např.: 9 a) a b), 13. za účelem snížení administrativní zátěže poskytovatelů i inspektorů a kontrolních pracovníků krajských úřadů provádějících kontrolu registračních podmínek by bylo užitečné sjednotit povinnosti pod jeden typ kontroly (do § 79 nebo do § 88) • Právo uživatel sociální služby na poskytnutí sociální služby v co nejméně omezujícím prostředí (§ 38) nemá jasný protipól v povinnosti poskytovatele. Bylo by dobré propojit toto právo jednoznačněji s povinností zakotvenou v kritérium 8a) Nenahrazovat sociální službou běžně dostupné veřejné služby.


CÍL 1




• Některé povinnosti jsou nejspíš upraveny jinými právními předpisy – např. ochrana osobních údajů (a to včetně sankcí – např. porušení mlčenlivosti je sankcionováno podle 108/96 Sb. není to delikt i podle zákona o ochraně osobních údajů?). • Vypuštěním celkového hodnocení plnění standardů pomocí bodového hodnocení se ztratila hranice, na jejímž základě by bylo možné konstatovat nedodržování standardů kvality a vyvodit z něho důsledky předpokládané zákonem (až zrušení registrace poskytovatele). Tzn., že oproti dřívějšku stačí neplnění jediného kritéria k tomu, aby inspekce mohla konstatovat, že standardy nejsou plněny. V situaci, kdy standardy nemají standardizovaný výklad, povede k tomu, že inspektoři budou z opatrnosti váhat konstatovat, že některé kritérium není plněno, když důsledky mohou být natolik závažné, což ochromí účel systému kvality coby nástroje ochrany práv a zajištění naplňování účelu sociálních služeb. • Požadavek plnit účel sociálních služeb, tj. posilovat sociální začlenění a samostatnost lidí, je dán pouze nepřímo vazbou mezi formulováním poslání a cílů podle kritéria 1a) (při zajištění souladu s §§ 2 a 3), při současné kontrole toho, zda poskytovatel postupuje toho, co sám naformuloval podle 15 a) a ve vazbě na osobní síle uživatelů sociálních služeb. To nemusí být srozumitelné ani poskytovatelům sociálních služeb ani inspektorům. Přitom jde o důležitý požadavek obsažený i v Evropském rámci pro kvalitu – zaměření na výsledky. Bylo by účelné zakomponovat plnění účelu sociálních služeb jako jednu z povinností poskytovatele. Vedle toho by bylo žádoucí zrevidovat formulace § 2 (2) – zpřesnit, zjednoznačnit. • Prováděcí předpis by měl specifikovat, jak provázat hodnocení výsledků sociální služby ve vazbě na plnění toho, co bylo dohodnuto s uživateli služeb v rámci individuálního plánování. Hodnocení spokojenosti uživatelů služeb, pracovníků apod. by naopak mohlo být ponecháno na rozhodnutí poskytovatelů, čímž by se snížila jejich administrativní zátěž (k dalším způsobům hodnocení by se v organizaci přistupovalo dobrovolně). • Delikty: Sankcionovány jsou následující delikty: nevedení evidence žadatelů, se kterými nemohl uzavřít smlouvu; • Nenaplňování účelu sociálních služeb není sankcionováno. • Aktuální znění kritériu nezohledňuje fakt, že zákon v podstatě obsahuje účel sociálních služeb (sociální začleňování, prevenci sociálního vyloučení a posilování soběstačnosti znevýhodněných lidí) a je zbytečné toto požadovat ještě po poskytovatelích. V zájmu snižování administrativní zátěže poskytovatelů by bylo v dnešních podmínkách možné požadovat pouze stanovení cílů sociálních služeb – jde o měřitelné hodnoty, jejichž sledování by mohlo pomoci vyhodnocovat efekt sociálních služeb – plnění účelu. • Standardy někde obsahují pouze povinnost připravit pravidla a postupovat podle nich. Pokud jsou pravidla špatná, mělo by kritérium být splněno. Na druhou stranu pokud je praxe dobrá, ale pravidla jiná, je kritérium rovněž nesplněno – např. 2a, 2b, 2c. • Pojem osobní cíl je nejasný a používaný v různých významech (viz např. 3b, 4c, 5b a § 88f). Pojem osobní cíl je potřeba specifikovat a dát mu jasné místo v právním rámci – resp. v procesu dojednávání služby, uzavírání smlouvy, individuálního plánování i vyhodnocování služby (viz 1a, std. 5 b, 5c a 15 a). • Kritéria se váží na hodnocení potřeb cílové skupiny (např. 11a Místní a časová dostupnost) přičemž není jasno, jak vyhodnocení provádět. Snadno pak mohou vznikat otázky, jak např. vyhodnocovat plnění kritéria v případě pobytových sociálních služeb, za kterými se lidé musí odstěhovat ze svého přirozeného prostředí.


CÍL 1




• Srozumitelnost je požadována v zákoně (§ 88) i ve standardech na různých místech (3a, 3b, 4b, 7a, §88a, b, d, e a logicky by to patřilo i do 88 f). Možná by stálo za to to sjednotit ustanovením, že vše, co se týká uživatele služeb je podáváno ve formě „srozumitelné“ cílové skupině.

3.3.2 Povinnosti poskytovatelů podle § 88 a 89 a navazující delikty Tento materiál obsahuje přehled kritérií Standardů s propojením na jednotlivé zákonné povinnosti poskytovatelů uvedených v dotyčných paragrafech, tedy povinnosti vztahující se primárně ke způsobu poskytování služeb, a jejich navázání na správní delikty v příslušných ustanoveních zákona. Plnění těchto povinností je předmětem inspekce poskytování sociálních služeb podle § 97 odst. 2 písm. a). Správní delikty podle tohoto zákona v prvním stupni projednávají v rozsahu své působnosti krajská pobočka Úřadu práce, krajský úřad a ministerstvo. Dodržování Standardů je samo o sobě jednou z povinností poskytovatele podle § 88 (písm. h). Kdekoliv tedy není některé jednání samo o sobě správním deliktem (respektive u standardu nevidíme specifickou povinnost, k jejímuž upřesnění slouží), je jeho nedodržení porušením této obecné zákonné povinnosti. Znění kritéria musí být ovšem takové, aby z něho bylo možno určit obsah povinnosti – lapidárně řečeno co má poskytovatel dělat. Hodnocení plnění standardů kvality sociálních služeb upravuje vyhláška č. 505/2006 Sb. v § 38. Ten stanoví bodové ohodnocení plnění jednotlivých kritérií. S účinností od 1. 1. 2012 bez náhrady zrušen jeho odst. 3, který obsahoval kategorie celkového hodnocení v závislosti na počtu získaných bodů. Z předpisu tak zmizel ukazatel toho, jak dotyčný poskytovatel v rámci inspekce uspěl, respektive na jaké úrovni splňuje standardy kvality. Absence pojmenování jednotlivých stupňů logicky implikuje nemožnost relativního pojmenování stavu, kdy poskytovatel standardy kvality neplní. Fakticky tak v současné době zcela chybí oboustranně předvídatelné a známé kritérium – tzn. hranice (dříve alespoň počet bodů), na jejímž základě by bylo možné konstatovat nedodržování standardů kvality a vyvodit z něho důsledky předpokládané zákonem (až zrušení registrace poskytovatele). To vše v situaci nepředvídatelnosti výkladů kritérií, což je primární problém systému. Pokud se před vypuštěním stupnice dalo jen stěží z něčeho vycházet, dnes není nic. Při stávající úpravě tak je výrazně zproblematizována možnost hodnocení kvalitativních kritérií a tedy i případného zrušení registrace poskytovatele za nedodržování odpovídající kvality služby. To je pro jednotlivého kontrolujícího o to těžší, že chybí závazný výklad toho, jak rozumět kritériím. Při kontrole pak proti sobě stojí dvě interpretace. Závazné výklady jsou zásadním prvkem pro zajištění objektivity nebo alespoň předvídatelnosti hodnocení otevřených kvalitativních ukazatelů. Jinými slovy se otevírá velký prostor pro činnost vysoce erudovaných a samostatných inspektorů, kteří precizně formulují své závěry a jsou schopni je obhajovat. Pro inspektora, který některou z těchto vlastností postrádá, se hodnocení kvalitativních (tedy nikoliv pouze dvouhodnotových, „ano – ne“) kritérií stává výrazně větším problémem a lze se obávat, že poklesne ochota jejich porušení konstatovat. TENTO PROJEKT JE FINANCOVÁN Z PROSTŘEDKŮ ESF PROSTŘEDNICTVÍM OPERAČNÍHO PROGRAMU LIDSKÉ ZDROJE A ZAMĚSTNANOST A STÁTNÍHO ROZPOČTU ČR

CÍL 1




Lze tedy říci, že při stávající úpravě byla výrazně zproblematizována možnost hodnocení kvalitativních kritérií a tedy i případného zrušení registrace poskytovatele za nedodržování odpovídající kvality služby. 3. 4 Chápaní standardů a povinností: standard jako minimum vs. standard jako ideál: měřitelnost, kontrolovatelnost, hodnotitelnost

Situace: Se zaváděním standardů kvality se očekávalo, že tlak konceptu důstojnosti bude schopen vymýtit pět lidí na pokoji. Nestalo se tak, proto se některé naděje nyní upírají ke kvantitativním standardům. Trojúhelník „stát – občan – poskytovatel služeb“ postaven v tomto projektu na poskytovatelích; čelíme slabému rozhodnutí státu, co chce garantovat (ačkoli inspekce má být státní kontrolou), a slabému občanství. Příklad: Podle inspekcí standard 8.1 naplňován nejlépe, protože kritériem je povrchní kontakt se světem typu „přijel podomní prodavač brambor“, nikoli řetězec „nepříznivá situace - postupy řešení – výběr začleňujícího“. Klíčové je i definování lidské důstojnosti: zvenku – ten člověk neskončí v pangejtě; zevnitř – mám možnost volby, kde a jak chci skončit. Zásadní: Aby to nebylo o nás bez nás. Včetně dokumentace. Důstojnost začíná u základních výdobytků kultury nebo u respektu k hodnotám člověka? Zadání projektu zní (cíl 5): Udržení kontinuity stávajících standardů, zejména jejich hodnot a zásad vyjádřených v § 2 zákona 108/2006 Sb. – sociální začleňování, důstojnost, ochrana práv, individualizace, samostatnost. §2 odst. 2 zákona zachází s hodnotami a zásadami takto: • Lidská důstojnost: musí ji zachovávat „rozsah a forma pomoci a podpory poskytnuté prostřednictvím soc. služeb“. • Individualizace: pomoc musí vycházet z individuálně určených potřeb osob. • Samostatnost: pomoc musí podporovat rozvoj samostatnosti. • Sociální začleňování: pomoc musí posilovat sociální začleňování pravděpodobně i tím, že na osoby působí aktivně a motivuje je k činnostem, které nevedou k dlouhodobému setrvávání nebo prohlubování nepříznivé sociální situace. • Dodržování lidských práv a základních svobod: služby musí být poskytovány v zájmu osob a náležité kvalitě. MÍSTNÍ A ČASOVÁ DOSTUPNOST SLUŽBY; PROSTŘEDÍ A PODMÍNKY (standardy 11, 13) a snad i (v závislosti na výkladu) ROZSAH A FORMA POMOCI A PODPORY ve vztahu k lidské důstojnosti z § 2 odst. 2 zákona jsou kvantitativně měřitelná a snadno kontrolovatelná tvrdá data. „Standard“ zde je minimální úroveň, kterou stát garantuje svým občanům. Za příplatek je možný „nadstandard“.


CÍL 1




Přesto i zde vzniká otázka - příklad: Jak hodnotit dostupnost domova pro seniory. Je z MPSV slyšet hlas, co je dostupnost pro seniory? – hledáme dostupnost služby? ZBÝVAJÍCÍ STANDARDY A ZBÝVAJÍCÍ BODY § 2 odst. 2 zákona zachycují kýženou úroveň, společensky domluvené dobro, k němuž je třeba do/spět ve spolupráci s občanem. Vyjadřované a utvářené jsou vztahem. Jde o měkké údaje kvalitativní povahy, jsou měřitelné a hodnotitelné, avšak vyžadují vyšší erudici hodnotitelů a participaci s klientem či zájmovými skupinami. Mohou se objevit „nestandardní“ postupy, které je třeba manažersky zkoumat, neboť mohou obsahovat nové vývojové trendy. Rozdílné povahy jevů vyžadují rozdílné zacházení i ve výkonu praxe: • Cíle nasmlouvané s klientem by se měly spíše proměňovat (pokud jsou funkční = reálné a živé), nikoli zůstávat statickými atp. • Jakmile je ve hře ideál, je dobré vědět, kdo a v jakých dobových souvislostech ho zastává; s ideálem poměřovaná skutečnost bývá formulována spíše dilematicky než kategoricky. • Standardem v soc. službách by mělo být, že služba se má transformovat - sehrávat různé role podle proměňujících se potřeb. Realitou je volání po číselných normativech: Letos se inspekce zaměřuje na smlouvy a na úhrady. K diskusi: ? Chce stát říct, čeho si váží, nebo co garantuje? Každopádně tím říká, za jakých podmínek reagování na potřeby je ochoten dávat peníze na služby. Podmínky se normují. Minimální standard není definovaný. NEPODKROČITELNÉ MINIMUM vyjádřené tvrdými apriori kvantifikovanými údaji: kolik (stát) garantuje jídla a metrů na osobu, jaké teplo v místnosti. Ještě možná jakou ochranu osobních údajů. ? Jak zajistit nastavení standardů na kvalitní výsledek (začlenění), nejen na proces? ? Jak definujeme kvalitu procesu a kvalitu výsledku? Nebo: Jak poznáme procesy, které s větší pravděpodobností vedou ke kýženému výsledku – jsou tedy „standardní“? (Pokud neuspějí standardní, je možné s rozvahou a dohledem volit nestandardní.) Standardní hodnotící dotaz by měl být: Vytvořila služba podmínky, aby člověk mohl využít vlastního potenciálu pro začlenění?

3. 4. 1 Smysl povinností poskytovatele sociálních služeb včetně standardů Plnění povinností poskytovatelů sociálních služeb – včetně povinnosti plnit standardy – může mít jen omezený vliv na sociální začleňování lidí (včetně naplňování práv uživatelů služeb). Nelze tím řešit všechny odpovědnosti všech stran (státu, krajů, obcí, i uživatelů služeb). Povinnosti poskytovatelů služeb řeší povinnosti jen jedné strany – poskytovatelů. Poskytovatel sociální služby může odpovídat za přizpůsobení služeb jednotlivým uživatelům TENTO PROJEKT JE FINANCOVÁN Z PROSTŘEDKŮ ESF PROSTŘEDNICTVÍM OPERAČNÍHO PROGRAMU LIDSKÉ ZDROJE A ZAMĚSTNANOST A STÁTNÍHO ROZPOČTU ČR

CÍL 1




svých služeb, ale nikoli za vytvoření dostatečné kapacity požadovaných služeb v regionu, za poskytnutí všech potřebných služeb uživateli služeb, když nemá nárok na proplacení nákladů, atp. V zákoně chybí definování povinností – odpovědností zúčastněných stran. Můžeme si vymezit si odpovědnosti jednotlivých stran v plnění účelu posilovat sociální začlenění a předcházet sociálnímu vyloučení. Poskytovatel: službou působí u jednotlivých lidí směrem k sociálnímu začlenění a přitom respektuje lidská i občanská práva lidí, kteří jeho služby využívají. Stát (MPSV): vymáhá, aby práva znevýhodněných lidí nebyla krácena v důsledku asymetrie vztahu uživatel - poskytovatel, aby veřejné prostředky byly používány na realizaci státní politiky, tj. za účelem sociálního začleňování znevýhodněných skupin obyvatel. Současně je jeho povinností zajistit spravedlivé rozdělení veřejných prostředků pro sociálně vyloučené nebo sociálním vyloučením ohrožení občany. Kraj v roli zadavatele: rozlišuje – oceňuje kvalitu a nekvalitu zřizovatelů a poskytovatelů a dává jasná vodítka pro toto rozlišování, komunitně plánuje. Obec v roli zadavatele a v roli koordinátora péče pro občany. Uživatel sociální služby: např. využívá efektivně příspěvek na péči, v rámci svých možností službu hodnotí a cíle dojednává ve směru sociálního začlenění. Nepodkročitelné minimum Co je nepodkročitelné minimum pro poskytovatele sociální služby? Metry čtvereční, objem jídla? K tomu nemůže stát poskytovatele služeb nutit bez toho, že jim zaručí příjem peněz, aby se za to požadovaná kvalita dala zajistit. To nelze udělat zákonem 108/06, protože rozpočet se mění každý rok. Vůči komu má stát vlastně mít závazky - vůči poskytovatelům (aby měli dost peněz na nepodkročitelné minimum) nebo lidem sociálně vyloučeným/ohroženým sociálním vyloučením (aby mohli být sociálně začleněni)? Co měřit? Poskytovatelé nemůžou garantovat výsledek, když nemají garantované zdroje. - Všechno, co mají k dispozici, by měli používat na to, aby lidé se mohli sociálně začlenit, a nesmí přitom nahrazovat to, co může udělat jiná veřejná služba. Je proto třeba zjišťovat, zda byl naplněn princip subsidiarity.

3. 4. 2 Opatření omezující pohyb - podněty ke změně • Do výčtu sdělovaných ukazatelů přidat, kolikrát bylo použito opatření u konkrétní osoby • Zavést mechanismus informování soudu o použití OOP při poskytování sociální služby TENTO PROJEKT JE FINANCOVÁN Z PROSTŘEDKŮ ESF PROSTŘEDNICTVÍM OPERAČNÍHO PROGRAMU LIDSKÉ ZDROJE A ZAMĚSTNANOST A STÁTNÍHO ROZPOČTU ČR

CÍL 1




• Vzhledem k tomu, že použití OOP má v sociálních službách charakter krajního opatření, je s ohledem na možnost kontroly namístě zvážit posílení mechanismu dohledem soudu, stejně jako tomu je u analogických opatření při poskytování zdravotních služeb (§ 40 zákona č. 372/2011 o zdravotních službách) • Zvážit možnost vypuštění mechanické restrikce – místnosti nebo jiné varianty řešení • Při zachování hierarchie kroků použití zklidňující medikace přivolaným lékařem muselo předcházet neúspěšné umístění do místnosti zřízené k bezpečnému pobytu. V každém zařízení, které použilo (spíše iniciovalo použití) chemické restrikce tak lze předpokládat existenci této místnosti a to, že byla použita. • Na druhé straně není dána možnost využití místnosti v okamžiku potřeby upravené pro bezpečný pobyt. Otázkou zůstává, nakolik je vhodné zřizovat zvlášť určené místnosti v zařízeních sociálních služeb. U služeb poskytovaných mimo instituce je využitelnost tohoto ustanovení diskutabilní. Řešením z druhé strany by tak mohlo být i upravit znění tak, že v popisu bude: „do jakékoliv místnosti, kterou se ve chvíli incidentu snaží personál uzpůsobit na bezpečnou“(APLA). Pozn. BB: mám s tím problém. Rozuměla jsem při konz. skupině jinak. Jak má vypadat postup, aby se blížil životu mimo rezidenční služby? • Posílit mechanismus využití dokumentace a inspekční činnosti zaměřené na zjišťování stavu rozhovory, pozorováním apod. • Dbát i na analytickou práci s informacemi zejména na úrovni krajů: pokud zařízení, v němž lze předpokládat určitou míru používání OOP, jich vykazuje neobvykle málo, mělo by to být podnětem k inspekční činnosti zaměřené na zjišťování skutečného stavu. Pozn. BB: Opět s tím mám problém. Co to znamená? • Podporovat i přibírání dalších osob – uživatelů i odborníků • Zapojit sebeobhájce do výkonu inspekcí. • Zkušenost z psychiatrické péče: pacientský ombudsman. • Zabývat se možností změn v typologii služeb, zejména vypuštění DZR. Otázkou je zejména propojení s transformací psychiatrické péče. Z hlediska typu služby se jako nejproblematičtější jeví DZR - APSS žádá MPSV o zrušení typu služby DZR, a typologie vůbec - zavést jen rozdělení na ambulantní, terénní, pobytové, příp. uzavřená oddělení – model funguje v západní Evropě. Z debaty je zjevné, že řadu potíží s uplatňováním OOP, včetně implicitní stresovosti, která může být považována za jednu z příčin rizikového chování, implikuje poskytování služeb v institucích. Pozn. BB: Ano, tak proč to na instituce stavíme? Není to uvězněné v psychiatrii? • Zabývat se tzv. preventivní medikací a vymezit roli sociální služby při dodržování léčebného režimu


CÍL 1




Paragraf 89 řeší pouze omezení pohybu ve chvíli incidentu. Závažným problémem je preventivní podávání zvýšených dávek medikace, která také omezuje klienta v pohybu, ale není již nikde podchycena sociální službou. Pro identifikaci této situace je nezbytné přibrat k inspekci odborníka – psychiatra. Stávající úprava nedovoluje inspekci nahlížet do zdravotnické dokumentace. Řešením situace je vymezit roli sociální služby v rámci dodržování léčebného režimu. Součástí povinností poskytovatele služby je i pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu. Poskytovaná podpora má rovněž směřovat k tomu, aby rozvíjela samostatnost uživatele služby a tedy i schopnost zvládat základní úkony spojené s péčí o své zdraví. Užívání léků se vykládá z pohledu zdravotníků jako podávání léků spadající mimo kompetence inspekci sociálních služeb a komplikuje to ochranu uživatelů služeb s problémovým chováním, které je pacifikováno preventivně – pravidelným užíváním psychiatrických léků.

3. 4. 3 Stav zdravotně sociálních služeb – podněty ke změně Prvoplánově problematické: SDÍLENÍ INFORMACÍ + PODÁVÁNÍ LÉKŮ V novém zákoně o zdravotních službách 372/2011 Sb. – sdílení informací mezi pracovníky je možné; jak přesto udržet „vlastnictví informací“ klienty (podpořeno i ochranou osobních údajů). Návaznosti mezi službami zajišťované koordinátorem přechodu nebo jiným pracovníkem, který by procházel s klientem přes hranice resortů – můžeme to podpořit prostřednictvím standardů? Není jasné, co v tomto mají soc. služby dělat. K návaznostem směřoval i návrh zákona o dlouhodobé péči. Dlouhodobá péče je koncept, který má zajistit resortu zdravotnictví odbyt lůžek; zdravotnictví se zatím nepřipojilo ke kvalitativním kritériím. Podpora rozhodování: nemělo by být „o nich bez nich“. Někdy si lidé platí za něco, na co mají nárok – je to z jiných zdrojů, a tváří se to stejně (domácí zdrav. péče a pečovatelská služba). Lidé mají právo na různé pomůcky a zdrav. péči a na využití běžných systémů; např. po CMP nemají informace. Jde i o podporu pracovníka při rozhodování – kdy je člověk schopen posoudit dopady svých postupů (krátkodobé vs. dlouhodobé). Podpora rodin jako v rané péči, kde klientem je rodina; jak udělat u dospělého člověka, aby byla zachována jeho vůle, i když ji neumí prosadit? (Podporu rodin chce i Dobrovolný Evropský rámec.) Povinností poskytovatele by mělo být zastáncovství a obhájcovství. • Propojit hodnocení rizik (zdraví a bezpečí) jako součást IP • Posílit roli sociálních služeb v oblasti spolupráce se zdravotními službami. Kooperace sociální služby se zdravotní péčí a sociální prací na obci a to na úrovni jednotlivých uživatelů služeb – vazba na individuální přizpůsobení služeb (std. 5 a § 88


CÍL 1




f) zákona 108/06 Sb.), zprostředkování dalších služeb (std. 8), pomáhat prosazovat práva podle std. 2 a § 88c) zákona 108/06 Sb. – posílení povinnosti spolupracovat. • Vymezit roli sociální služby v péči o zdraví, např. při užívání léků Rozhodování a realizace užívání léků jsou dvě odlišné věci. Poskytnutí pomoci při souhlasu s dodržováním léčebného režimu a poskytnutí podpory při jeho dodržování by mělo spadat do kompetence sociální služby. Pobytové služby mohou pomíjet souhlas s dodržováním léčebného režimu, protože za relevantní je považován pouze názor lékaře, který léčbu indikoval. • Doplnit mezi činnosti služeb (§ 35) – podpora při dodržení léčebního režimu • Využití konceptu podpory při rozhodování řeší kritéria 1 b: Uplatnění vlastní vůle při řešení nepříznivé sociální situace a 2a Vnitřní pravidla pro předcházení situacím, kdy by mohlo dojít k porušení práv a svobod a § 88 c) sociální služby umožní osobám naplňovat lidská i občanská práva ---- jde o to posílit roli sociálních služeb při poskytování podpory při rozhodování? Standardy ani zákonné povinnosti výslovně neřeší poskytování podpory v péči o zdraví a potažmo při užívání léků. Ustanovení zákona § 88 c) pro respektování práva člověka rozhodovat se např. o dodržování léčebného režimu, ale zřejmě je ustanovení příliš obecné nebo špatně vykládané. • Namísto spokojenosti hodnotit podporu v návaznosti na potřeby a cíle a posílit tak flexibilitu sociálních služeb – schopnost reagovat na měnící se potřeby uživatelů služeb/cílové skupiny 3. 5 Napětí subjekt – subjekt, pojmová (a myšlenková) nejednotnost: cíle, potřeby atp.

Pojmy týkající se směřování lidí v zákonu a standardech: § 2 odst. 2: individuálně určené potřeby osob, zájmy osob, lidská a občanská práva § 88: povinnosti, zájmy osob, lidská a občanská práva, oprávněné zájmy, osobní cíle, potřeby a schopnosti standard 1: individuálně určené potřeby osob, vlastní vůle standard 2: základní lidská práva a svobody osob, zájmy osob standard 3: požadavky, očekávání, osobní cíle, možnosti a schopnosti standard 4: osobní cíl závislý na možnostech, schopnostech a přání osoby standard 5: osobní cíle a možnosti osoby standard 8: osobní cíle, individuálně určené potřeby standard 9: potřeby osob; oprávnění a povinnosti zaměstnanců standard 10: osobní profesní cíle a potřeby standard 11: potřeby osob standard 13: individuálně určené potřeby osob standard 15: osobní cíle, spokojenost


CÍL 1




Prozatímní výstupy projektu (jednoty nebylo zatím dosaženo, neboť jde o věc zásadní – pojetí, kdo je člověk) A) CÍLE (osobní, praktické, cíle služby) VS. POTŘEBA – PROBLÉM Jak postupovat u cílů, které čl. nedokáže zformulovat? Přímou otázkou na cíle se málokdy něco dozvím. Pracovník někdy vnáší témata, která klient sám nepřinesl, má moc podsunout, co klient sám nechce. Perspektivu by zároveň vnášet měl. Cíle souvisejí s výsledkem, mají k němu vést: dlouhodobý horizont je sociální začleňování; domlouváme se obvykle na krátkodobých cílech, ptáme se pak, zda to krátkodobé, na čem se domluvíme, vede k dlouhodobému horizontu začlenění. Klient neuvažuje v konceptu cíle, ale problému; cíle jsou naším konstruktem. Klient chce řešit praktické cíle, ne osobní cíle. Cíle služby – často popisovány jako „zkvalitnit lidem život“ (a podobné nic neříkající formulace), není v tom vidět sociální začleňování. Dojednávání cíle mj. odpovídá na otázku: Čeho chceme dosáhnout službou? B) POTŘEBY Jedna z možností chápání potřeby je, že jde o definovaný problém. Rozpor mezi pohledem zvnějšku a zvnitřku řeší rozčlenění na potřeby - normativní (potřebu má ten, kdo nedosáhne na výdobytky kultury) a komparativní (potřebu můžeme odezřít ze situace vrstevníka), - pociťované (pociťuji problém) a vyjadřované (vyjadřuji, že mám problém). C) INDIVIDUÁLNÍ PLÁN KLIENTA A POSLÁNÍ SLUŽBY • uplatňování moci, role pracovníka + sociální začlenění = IP x podpora zájmů klienta Obsahuje cíl (CO), prostředky (JAK). Cyklus posouzení (včetně očekávání) – plánování – provedení – vyhodnocení. Opakuje se, dokud nedosaženo kýženého výsledku. Osobní cíle a cíle služby se potkávají v cílech spolupráce. Pracovník spolu s klientem se společně dohodnou, čeho má být prostřednictvím služby dosaženo. Průběžně vyhodnocují. Zároveň služba vyhodnocuje, nakolik odpovídají cíle spolupráce poslání služby.

K další diskusi: Jaký koncept (potřeba? hodnota?) užívat tam, kde klient vidí svoji situaci jinak než služba (např. ve službách orientovaných aktivizačně a na změnu). Upřesnit též rozlišování mezi pojmy: účel, výsledek, cíle, nástroje.

3. 6 Hodnotové a dobové souvislosti současné revize: hodnoty a zásady (Evropský dobrovolný rámec, Úmluva o právech osob se zdravotním postižením)


CÍL 1




Situace: Od doby vytváření standardů uplynulo zhruba deset let. Za tu dobu se vyzkoušely v praxi. Byl přijat zákon o sociálních službách (2006), náš stát se v 2010 Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením zavázal poskytovat službu v co nejpřirozenějším prostředí. Člověk má právo si vybrat. Chceme se hlásit k Evropskému dobrovolnému rámci (2010), probíhá přechod služeb na obce, deinstitucionalizace. Módním se stalo slovo „hodnota“ včetně hodnotového managementu. Standardy jsou jeden z předpisů, který je třeba aplikovat. Co tyto společenské změny znamenají a jaká je (kýžená) reakce na ně ve vývoji služeb? Co ze změny právního prostředí plyne pro stát? Co má a chce do svých zákonů promítnout?

Hodnoty a zásady zákona a standardů Vyjádřené: lidská důstojnost; individualizace; samostatnost; sociální začleňování; dodržování lidských práv a základních svobod dostupnost: místní, časová, informační, finanční smlouva oprávněné zájmy srozumitelnost pravidla Nevyjádřené: Občané se rozdělili na poskytovatele a uživatele. Kde se to vzalo, když v zákoně se důsledně mluví o osobách? Uživatelova aktivita se příliš nepředpokládá, pomoc na osoby „působí aktivně a motivuje je k činnostem, které nevedou k dlouhodobému setrvávání nebo prohlubování nepříznivé sociální situace“. Pravděpodobně přechod od paternalismu k maternalismu. Hodnoty a zásady Evropského dobrovolného rámce pro kvalitu sociálních služeb Evropský rámec pro kvalitu sociálních služeb (EU rámec) byl schválen v roce 2010 sociálním výborem Evropské komise pro sociální ochranu. Cílem EU rámce je „vytvořit jednotné chápání kvality sociálních služeb v rámci EU, prostřednictvím identifikace kvalitativních principů, jež by tyto služby měly splňovat“.


CÍL 1




Zásady fungování služeb: dostupnost, dosažitelnost individualizovaná podpora a individuální potřeba jako její základ (+ zlepšovaní kvality života a rovné příležitosti, tj. zohledňovaní a podpora specifických potřeb kulturních, intelektuálních apod.) integrovanost a provázanost služeb kontinuita podpory orientace na výsledky Vztahy mezi osobami, organizacemi a službami: respekt vůči právům osob (včetně – rovné příležitosti, rovné zacházení, svoboda rozhodování, kontrola nad vlastním životem, aj. pozornost ochraně zranitelných osob před zneužitím) zapojování, účast, partnerství: aktivní zapojování uživatelů, jejich rodin, blízkých přátel, neformálních pečovatelů, uživatelských organizací do rozhodování (o plánování, rozvoji, dodávce, poskytování, monitorování, hodnocení služeb) včetně pravidelných prověrek spokojenosti uživatelů – efektivní spolupůsobení mezi zainteresovanými skupinami v komunitě (tvorba politiky a identifikace potřeb ve jménu kontinuálnosti, snadnosti, komplexnosti a začlenění) - koordinace státních úřadů, sociálních partnerů a zainteresovaných stran při navrhování, řádném financování a dodávce služeb – zapojení uživatelů a soc. partnerů do vývoje vzdělávacích programů – aktivní účast pracovníků, odborů, případně dobrovolníků na rozvoji, dodávce a hodnocení služeb prostřednictvím sociálního dialogu dobré řízení: otevřenost, transparentnost, vykazatelnost, koordinace Inspirace pro revizi českých standardů Většina zásad a hodnot je v českém prostředí známa; při tvorbě standardů byly využity. Některé zásady fungování systému služeb (např. provázanost služeb) byly v ČR řešené jako specifický problém v projektu komunitního plánování. Dnes se zdají být řešené Kartami služeb. Změna: Do standardů je třeba vtělit provázanost s cíli služeb. Důsledněji využít zásady zapojování – účasti – partnerství; její nedostatek vykukuje jako zásadní. Viz např. HAVLÍKOVÁ, Jana, HUBÍKOVÁ, Olga (2007). Rovnoprávný uživatel: Nový trend v sociálních službách na bedrech pracovníků pobytového zařízení. Biograf: časopis nejen pro biografickou a reflexivní sociologii, 42, 33-60. V současné době se v České republice stává aktuálním požadavek tzv. zapojení uživatelů - tj. aktivní a rovnoprávná participace uživatelů sociálních služeb na utváření těchto služeb a rozhodování o nich. Děje se tak v souladu s pojetím, které sociální služby vnímá jako prostor, v němž uživatelé (klienti) těchto služeb mohou realizovat svá sociální práva, formulovat své zájmy a v neposlední řadě řídit vlastní biografii. Klíčovou podmínkou pro uskutečnění tohoto ideálu je přijímání uživatelů ostatními aktéry (tj. především zástupci zadavatelů, poskytovatelů i řadovými pracovníky sociálních služeb) jako rovnocenné, kompetentní partnery. V tomto článku TENTO PROJEKT JE FINANCOVÁN Z PROSTŘEDKŮ ESF PROSTŘEDNICTVÍM OPERAČNÍHO PROGRAMU LIDSKÉ ZDROJE A ZAMĚSTNANOST A STÁTNÍHO ROZPOČTU ČR

CÍL 1




si na pozadí aktuálních empirických dat získaných během kvalitativní případové studie vybraného zařízení sociálních služeb klademe otázku, zda ostatní aktéři budou schopni podmínce respektu ke klientům a uznání jejich kompetentnosti dostát. Při analýze získaných dat jsme se zvláště zaměřily na ty aspekty nastavení intervence a celkového pojetí práce s klienty, které podle našeho názoru mohou nejlépe odrážet současné postavení a role klienta v rámci zkoumané služby. Všímat si dilemat (možných zdrojů konfliktů): (státní) ochrana vs. (osobní) kontrola nad vlastním životem průhlednost vs. důvěrnost zaměřenost na osobu a její potřeby vs. „související příjemci poskytované služby“ a další trojúhelníkové vztahy, které jsou „poskytování služeb“ vlastní Hodnota soudržnosti (koheze): Posilování sociální koheze znamená začleňování a budování komunity na základě sdílených hodnot a angažovanosti občanů v místě, kde žijí ap., dnes se význam posunul ke kohezivní – regionální politice: dobrý správce má na mysli regiony jako jednotky správy (a koheze) a jejich ekonomický a sociální rozvoj a soudržnost, do čehož lze zahrnout celé pole témat - nyní také téma sociálních služeb. POZOR! Evropský rámec neobsahuje dříve běžnou pojistku kvality (= služba je konečná, dobrý výsledek její práce je, že může přestat být), neboť sociální služby jsou stabilizujícím zaměstnavatelem, a hodnotou pro EU je zaměstnanost. Kompromisem může být „rekonfigurovatelnost služeb na základě proměňujících se potřeb vs. ukončitelnost“. POZOR! My musíme daleko více dávat pozor na dodržování principu subsidiarity, neboť si sociální služby v nerovnocenném trojúhelníku přisvojily většinu zodpovědnosti. POZOR! U každého rámce, pro který se rozhodneme, je třeba uvědomit, jakou představu o člověku (antropologii) obsahuje: Je náš pohled na člověka pozitivistický nebo teleologický? Člověk z našeho pohledu je pravděpodobně bytost, která přirozeně žije ve skupině a v jejím rámci naplňuje svoje cíle. Základem pro naše úvahy je zřejmě člověkovo postavení ve společenství, nikdy ne člověk sám. Mluvíme o důstojnosti, možnosti se rozhodovat podle vlastních hodnot a preferencí. Uvědomujeme si, že: má-li člověk v naší společnosti dostatek peněz a lidí, kteří se angažují pro jeho zájem, nepotřebuje sociální služby. V tomto smyslu panuje nerovnost v distribuci zdrojů. Sociální služby (nutnost je využít) tuto nerovnost potvrzují. TENTO PROJEKT JE FINANCOVÁN Z PROSTŘEDKŮ ESF PROSTŘEDNICTVÍM OPERAČNÍHO PROGRAMU LIDSKÉ ZDROJE A ZAMĚSTNANOST A STÁTNÍHO ROZPOČTU ČR

CÍL 1




Z toho důvodu je důležité do společenství patřit, být začleněn (= lidi, kteří se angažují pro můj prospěch, jsou možná důležitější než peníze; peníze jsou prostředkem, nikoli koncovou hodnotou). Společenství po člověku vždy chtělo, aby přispíval k jeho životu a přežití. Nemožnost přispět rovná se být mrtvý, od vlastní užitečnosti lidé odvozují svou hodnotu. Vzájemnost pomoci je nutná. Jak je spolu s rozložením vděčnosti zajišťována dnes? Lidská a občanská práva jsou součástí začlenění, plně však přijetí do společenství nezajistí. Jaké prostředky podporují patření (belonging)?

3. 7 Sociální začlenění a patření Zadání projektu zní (cíl 7): Standardy a zákonné podmínky poskytování služeb se budou nově zaměřovat nejen na proces, ale také na výsledky poskytování sociálních služeb. Základem pro naše úvahy je existující koncept sociálního začlenění, odkud vychází prvotní úkol sociálních služeb – začleňování. Povinností služeb je vztahovat se ke koncovému výsledku, tj. k ZAČLENĚNÍ i k PROCESU poskytování služeb – je potřeba dbát na důstojnost lidí, chránit jejich práva a služby poskytovat podle individuálních potřeb a hodnot (cílů). Za dobrou službu (podporu) se považuje výsledek (začlenění) i doložitelná cesta (začleňování). POZOR! Koncept sociálního začleňování je v §2 odst. 1 provázán s řešením nepříznivé sociální situace nebo jejím předcházením. Není jasné, zda v praxi jde o propojení funkční – zda ho pracovníci chápou. Opět příklad: Podle inspekcí standard 8.1 naplňován nejlépe, protože kritériem je povrchní kontakt se světem typu „přijel podomní prodavač brambor“, nikoli řetězec „nepříznivá situace - postupy řešení – výběr začleňujícího“. V souladu s upřesněným zadáním MPSV má být do standardů kvality sociálních služeb doplněno téma výsledků, tj. plnění úkolu posilovat sociální začlenění a předcházet sociálnímu vyloučení. Právní úprava definuje v § 3 e) zákona 108/2006 Sb. pouze proces – co se rozumím sociálním začleňováním:

proces, který zajišťuje, že osoby sociálně vyloučené nebo sociálním vyloučením ohrožené dosáhnou příležitostí a možností, které jim napomáhají plně se zapojit do ekonomického, sociálního i kulturního života společnosti a žít způsobem, který je ve společnosti považován za běžný. Tato definice je příliš obecná a dosavadní praxe ukazuje, že pro poskytovatele sociálních služeb nedává představu toho, k čemu sociální služby mají přispívat. O bezradnosti svědčí různorodost při definování cílů služby v rámci plnění kritéria 1a. Jinou ilustrací existujícího neporozumění je diskutovaný standard 8 pamatující na začleňování ustanovením o tom, že


CÍL 1




sociální služby nemají nahrazovat běžné služby v obci, přičemž tento standard paradoxně patří k nejlépe naplňovaným standardům. Vymezení pomocí komparativních a normativních potřeb nebude stačit: – může žít životem srovnatelným s životem vrstevníka, aby měl vyrovnané příležitosti; - má právo využívat výdobytků společnosti. Co znamená sociální začlenění Jednou z možností, jak definovat pojem sociální začlenění je vyjmenovat všechny oblasti, „které celostně zachycují životní situaci občana v produktivním věku, o němž bude možné říct, že žije běžný život, obdobný mnoha jiným životům jeho vrstevníků. S pojmy sociální začlenění a sociální vyloučení se zacházelo jako s antonymy“. Tento soubor oblastí sociálního začlenění (OSZ) vznikl na tzv. konsenzuálních workshopech v létě 2009 jako odpověď na otázku „co to vlastně sociální začlenění je a jaké jsou jeho výsledky“. 4 Naplňování lidských a občanských práv je pro sociální začlenění podmínkou nezbytnou, nikoli však dostatečnou. Občanství je definováno též patřením – kterého se dociluje mj. přínosem znevýhodněného člověka společnosti: být nějak prospěšný, mít hodnotnou roli ve společnosti (babička, co občas pomůže s vnoučaty, zaměstnanec, který platí daně, vytváří hodnoty, kamarád - je s ním dobře). Případná kritéria:

3. Lidé sami se o někoho nebo něco starají 3.1. Lidé se o něco nebo někoho sami starají 3.2. Lidé se /dobrovolnicky/ podílejí na veřejných aktivitách /záležitostech/ ve svém okolí 4. Lidé jsou zaměstnaní 4.1. Lidé mají placené zaměstnání Jinou možností, jak definovat výsledky služeb v podobě sociálního začlenění je uvedení příkladů vázaných na jednotlivé druhy služeb/cílové skupiny. Jak hodnotit, že služby posilují sociální začleňování Jak se pozná, že sociální služba podporuje sociální začlenění lidí - jak hodnotit, zda služby sociální začleňování podporují? Mezi přetrvávající klíčové problémy patří zejména nejednoznačné propojení mezi hodnocením služeb a změnami v životě jednotlivců. Pro začlenění je nutné oddělit sociální službu od bydlení (viz podněty z Kritérií transformace).

3. 7. 1 Podněty pro revizi standardů plynoucí z „Kritérií transformace“ Úvod 4

http://www.kvalitavpraxi.cz/res/data/017/002012.pdf


CÍL 1




Tento materiál má identifikovat a shrnout podněty, které plynou pro revizi standardů kvality z dokumentu „Kritéria transformace, humanizace a deinstitucionalizace vybraných služeb sociální péče“ (dále jen „Kritéria transformace“), který v pracovní verzi publikovalo Národní centrum podpory transformace sociálních služeb. Materiál nejprve shrnuje obsah dokumentu „Kritéria transformace“, poté shrnuje obecné podněty, které z něj plynou pro revizi standardů kvality. Co obsahuje dokument „Kritéria transformace“ Hlavním cílem dokumentu „Kritéria transformace“ je „nastavit jasný rámec transformace vybraných zařízení služeb sociální péče na základě individuálně určených potřeb uživatelů, umožnit uživatelům sociálních služeb jejich aktivní zapojení se na trh práce a do společnosti a přispět k realizaci deinstitucionalizace pobytových zařízení sociálních služeb v České republice”. “Kritéria transforamce” tak vycházejí ze shodného hodnotového rámce individualizace podpory a směřování k sociálnímu začleňování jako standardy kvality. Dokument vznikl proto, že české sociální služby pracují s konceptuální (a následně také institucionální a rozpočtovou) jednotou bydlení a poskytování některých druhů sociálních služeb. Sociální služby řeší otázku bydlení a jeho parametrů jako problém sociálních služeb a ne jako problém bydlení obecně (a tedy jako rozpočtovou kapitolu MMR a obcí). Proto také investiční náklady MPSV na transformaci služeb směřují z velké části do bydlení. Jak říká sám dokument „Kritérií“: “budou podporovány především investice do transformace zařízení, a to do staveb zajišťujících bytovou situaci uživatelů” (s.6). Ostatně, zaměření na bydlení a prostředí obce je možné sledovat také ve standardech kvality sociálních služeb (zejména ve standardech 8, 11, a 13) “Kritéria transformace” vymezují pět kategorií prostorů, kterých se týká poskytování vybraných druhů služeb sociální péče (DOZP, DZR, CHB, TS, OdlS): (1) domácnosti uživatelů, (2) zázemí pro ambulantní služby a denní programy, (3) zázemí pro terénní služby, (4) zázemí pro management, a (5) změny ve velkokapacitních zařízeních. „Kritéria“ pro tyto kategorie prostorů stanovují technické charakteristiky, kam patří nároky na lokalitu a prostředí, stejně jako znaky domácnosti a protor zázemí. „Kritéria“ dále stanovují procedurální charakteristiky, které ve vybraných druzích služeb definují „metody a způsob poskytování sociální služby“, a personální charakteristiky, které sledují „personální otázky poskytování sociální služby“. V obou případech „Kritéria“ přímo navazují a rozvíjejí oblasti standardů kvality (tj.to čemu se dříve říkalo procedurální a personální standardy). „Kritéria“ nakonec stanovují charakteristiky samotného procesu transformace. Obecné podněty Dokument „Kritéria transformace“ je pracovním dokumentem, který je ve fázi připomínkového řízení a dalších úprav. Jeho závaznost není v současné době ustálená. Proto je možné uvažovat o pouze (možných) obecných podnětech pro revizi standardů kvality. Zamezit duplikaci a případné nesourodosti v oblastech, které jsou regulované jak ve standardech kvality, tak v „Kritériích transformace“. Cílem „Kritérií“ je návaznost na a doplnění standardů kvality. Svědčí o tom opakované trvání na tom, že „služby naplňují standardy kvality“. Přesto existuje riziko, že budou vytvořené různé sady vodítek, které mohou vytvážet napětí v praxi poskytování služeb a jejich hodnocení. TENTO PROJEKT JE FINANCOVÁN Z PROSTŘEDKŮ ESF PROSTŘEDNICTVÍM OPERAČNÍHO PROGRAMU LIDSKÉ ZDROJE A ZAMĚSTNANOST A STÁTNÍHO ROZPOČTU ČR

CÍL 1




Možným způsobem, jak zamezit případné duplikaci a nesourodosti je vyjmout ze standardů ty oblasti, které regulují vlastnosti bydlení a prostředí, a přenechat tyto oblasti “Kritériím”. Symetricky by bylo možné vyjmout detailní regulaci případového procesu (procedurální charakteristiky) z “Kritérií” a přenechat je regulaci ve standardech kvality.

3. 8 Podněty k inspekcím a vzdělávání pracovníků Diskuse o standardech se pravidelně vyvine v diskusi o inspekcích. Ministerstvo nemá v zákoně vzdělávání inspektorů a supervizorů, ač obé jsou nástroje řízení kvality. Dobrovolné ovlivnění inspektorů je metodika, ale její následování není formálně vymahatelné. V původním britském pojetí inspektoři dělali výklad k jednotlivým kauzám. Inspektor je ministerstvu podřízen, musí postupovat podle něj, ale není závazné pro poskytovatele, který se musí jen držet zákona, nikoli výkladu MPSV. Kvalitativní požadavky svádí k různosti výkladů. Režim státní kontroly – napětí mezi vymahatelným a dobrovolným zvýšením kvality. Nejednotnost ve výkladu kvality u inspektorů. Do metodik vrátit původní smysl standardů, tedy hodnoty a zásady. Standardy jsou norma pro zralé organizace: tato norma potřebuje kalibrované inspektory – v komerční sféře tyto normy existují (ISO, TQM). Poskytovatel na úrovni základky bude volat po metrech. Nepředvídatelnost toho, jak standardy použít při inspekci – očekává se nejhorší inspektor. S tím souvisí negativně vnímaná administrativní zátěž – cokoli metodickému postupu neodpovídá, je označováno za chybu, a musí to generovat další papíry vtělení postupu do metodiky. Na semináři ke vzděl. programu měli přítomní kromě jednoho pozitivní zkušenosti s inspekcí. Nejednoznačný vztah mezi výsledným hodnocením inspekce a kvalitou služby; inspekce mohou potvrdit správnost špatného postupu, neboť kritériem je, že postup je popsán. Výsledky inspekcí jsou tajné a nečitelné, k rozvoji nepřispívají. Certifikace v českém prostředí neznamená výběr kvalitních. sčítající vs. uvažující inspektor Inspektoři by měli spadnout pod zákon o sociální práci.Kvalifikační požadavky: vzdělání v sociální práci + zakotvení v úkolu a roli.


CÍL 1




Objevily se dva přístupy, v čem je problém kvality: problém je v porozumění standardům poskytovateli vs. v nejednotnosti výkladu kritérií a v hodnocení inspektory. Revidujeme standardy nebo jejich chápání? Na čem chápání selhává? Erudice pracovníka slouží k tomu, aby uměl propojovat dlouhodobý a krátkodobý koncept. Ne všichni pracovníci jsou erudovaní – potřeba jednoduchých návodných podpor, nástrojů chybí definice role pracovníka při dojednávání cílů. S rolí souvisí úkol: Co je pracovníkova zodpovědnost? Do jaké míry zodpovídá za rozhodnutí a za proces, který k němu vede? Co znamená sdílené rozhodnutí, sdílený souhlas? Profesní způsobilost pracovníka x pravomoc pracovníka smysl standardů souvisí i se smyslem dokumentace

4 CÍLE SKUPINY A NÁVRHY NA ZMĚNY 1. Upevnění významu standardů pro rozvoj kvality sociálních služeb a pro aplikaci principu subsidiarity. Nesplněno: nemáme definovanou kvalitu a princip subsidiarity se objevoval jen zčásti. Je to pravděpodobně tím, že ve slabé roli státu a slabé občanské společnosti na sebe strhávají poskytovatelé příliš mnoho zodpovědnosti. Je třeba přizvat zástupce obcí. 2. Aktualizace rámce pro zajištění kvality sociálních služeb v návaznosti na Dobrovolný evropský rámec pro kvalitu sociálních služeb. Hotovo. 3. Revidování provázanosti povinností poskytovatele se standardy v oblasti kvality a paragrafů 88, 89 zákona o sociálních službách a odstranění historicky vzniklé duplicity. Návrh hotov. 4. Zachování platnosti obecných standardů pro všechny druhy sociálních služeb při současném zohlednění jejich specifik včetně provázanosti se zdravotními službami. Kolem toho zatím diskuse a nejasnosti. 5. Udržení kontinuity stávajících standardů, zejména jejich hodnot a zásad vyjádřených v § 2 zákona 108/2006 Sb. – sociální začleňování, důstojnost, ochrana práv, individualizace, samostatnost. Kontinuitu hodnot (soc. začleňování a lidská důstojnost) je možné udržet, změní-li se zásady: zatímní jsou formulovány maternalisticky. 6. Zpřehlednění formální stránky standardů, aby se zjednodušila administrativa a zachoval jejich smysl. Důkazy („kritéria“) budou muset být jiná než papírová. To zatím nemáme.


CÍL 1




• 7. Standardy a zákonné podmínky poskytování služeb se budou nově zaměřovat nejen na proces, ale také na výsledky poskytování sociálních služeb. Základem pro naše úvahy je existující koncept sociálního začlenění, odkud vychází prvotní úkol sociálních služeb – začleňování. Povinností služeb je vztahovat se ke koncovému výsledku, tj. k ZAČLENĚNÍ i k PROCESU poskytování služeb – je potřeba dbát na důstojnost lidí, chránit jejich práva a služby poskytovat podle individuálních potřeb a hodnot (cílů). Za dobrou službu (podporu) se považuje výsledek (začlenění) i doložitelná cesta (začleňování). • Máme nakročeno, aby to tak bylo. • • 8. Návrhy změn budou formulovány ve vazbě na jejich kontrolu, která má ukazovat kýžený /dobrý/ cílový stav. • Věc hodnotících kritérií. Ta ještě nemáme. • • 9. Pro slnění úkolu „revidovat standardy kvality a zákonné povinnosti poskytovatelů“ sociálních služeb bude potřeba revidovat smysl standardů a zákonných povinností, upřesnit, čeho jsou nástrojem, a jak je dobrým nástrojem udržet. Na tom se pracuje i touto zprávou.

5 SOUHRN NÁVRHŮ, POMOCNÝCH OTÁZEK A OMEZENÍ Návrh koncepční změny Zrušit stávající typologii služeb založenou na cílových skupinách. Z hlediska typu služby se jako nejproblematičtější jeví DZR - APSS žádá MPSV o zrušení typu služby DZR, a typologie vůbec - zavést jen rozdělení na ambulantní, terénní, pobytové, příp. uzavřená oddělení – model funguje v západní Evropě. Z debaty je zjevné, že řadu potíží s uplatňováním OOP implikuje poskytování služeb v institucích. Zásady při revizi standardů Mít na mysli: • Preambule a hodnoty Standardy by měly být uvedeny prohlášením o pozici (antropologické, hodnotové), z níž vycházejí. K této pojistce by měly být všechny další standardy vztaženy (včetně hodnotících kritérií). Aplikovat hodnoty a zásady standardů včetně zaměření na výsledky rovnoměrně na všechny úrovně (management – pracovníci – uživatelé - rámec). • Začlenění a patření Smyslem sociálních služeb je začlenění. TENTO PROJEKT JE FINANCOVÁN Z PROSTŘEDKŮ ESF PROSTŘEDNICTVÍM OPERAČNÍHO PROGRAMU LIDSKÉ ZDROJE A ZAMĚSTNANOST A STÁTNÍHO ROZPOČTU ČR

CÍL 1




Povinností poskytovatele je naplňovat veřejný zájem, kterým je sociální začleňování, a vztahovat se ke koncovému výsledku, kterým je začlenění. Na této cestě mu mj. pomáhají standardy kvality, které zachycují zásady, jako je ochrana práv a lidské důstojnosti, subsidiarita a participace: podpora do výše postižení; zvážení zdrojů a priorit; aktivní přístup; popis nepříznivé situace, co můžu sám, co s podporou blízkých, co s pomocí soc. služeb, které nenahrazují běžné zdroje. Provázat všechny standardy s výsledkem = se začleněním. K zásadě začlenění se přiřazuje zásada využití a podpory vlastního potenciálu. (Zásady v §2 vysvětlit, co to znamená v praxi a že jde o individuální plánování napříč službami, vedení případu, důraz na soc. začlenění.) Provázanost cílů služby (= sociálního začlenění) s cíli spolupráce: kontrola std. 1 přes std. 15 (poslání – vyhodnocení IP). • Subsidiarita, obec (komunita), účelnost a účinnost Komunitní přístup (jako mobilizace obecních = občanských zdrojů) zatím nemá v našich sociálních službách místo, je zaměňován za plánování služeb v místě. Standardy

neumožňují asertivní práci v terénu včetně dlouhodobého navazování kontaktu a vztahu důvěry. • Plány a cíle se vyjednávají: spolupráce a zodpovědnost, smlouva Organizace má strategický plán, pracovníci plán rozvoje, klienti plán individuální. Jde přitom o naplňování cílů – nebo potřeb v souladu s hodnotami. Cíle spolupráce: osobní cíle a cíle služby by měly vyústit v cíle spolupráce, které směřují k soc. začlenění nebo předcházejí soc. vyloučení. Osobní cíle (hodnoty) a potřeby při řešení nepříznivé životní situace. Osobní cíle (hodnoty) a potřeby se někdy opírají o rámec vrstevníka. Služba má vědět, čeho je schopna – čemu je schopna dostát. Všechny strany mají mít definovány práva a povinnosti včetně (pružně se proměňující) zodpovědnosti při řešení nepříznivé situace a směřování k začlenění. • Vztah: partnerství v asymetrii Pamatujme (Evropský rámec): asymetrický vztah mezi poskytovatelem a příjemcem soc. služeb (v případě jeho zranitelnosti) se liší od komerčního vztahu dodavatel – spotřebitel. Pojistkou by snad mohlo být vyjednávání.

Pomocné otázky (náznaky „šifrovací mřížky“ standardů) Ví poskytovatel, co je důležité = co má sledovat, kontrolovat a rozvíjet, aby mohl dobře sociálně sloužit? Standardy jsou příliš složité, takže se ztratí důležité věci – ochrana práv, stížnosti, uplatňování vlastní vůle. Rozumí pracovník, co má dělat a proč? Přispívá tento postup a toto pravidlo k začleňování? Jak? Přispívá tento postup a toto pravidlo k ochraně /před čím/? Jak? Jak je řešeno dilema mezi začleňováním a ochranou? Vytvořila služba podmínky, aby člověk mohl využít vlastního potenciálu pro začlenění?(Je díky službě pro někoho užitečný, prospěšný?)


CÍL 1




Má občan nějaké povinnosti spojené s kvalitou procesu a výsledku? Ví občan, co může od služby očekávat a co jsou jeho práva a jak se jich domoci? Začleňuje to? Začleňuje to důstojně? = Chová se služba slušně (proces poskytovatele) a začleňuje člověka nebo předchází jeho soc. vyloučení (výsledek, který chce velký zákazník stát)? Byly v rámci jednání a plánování vyloučeny všechny přirozenější a nižší stupně podpory? Dojednávání cíle mj. odpovídá na otázku: Čeho chceme dosáhnout službou? Otázky, které nás provázely Mohou standardy být hlavním nástrojem hlídačem kvality (= procesu, vztahu, výsledku) sociálních služeb spolu s inspekcemi a registracemi? Chce stát říct, čeho si váží, nebo co garantuje? Jak zajistit nastavení standardů na kvalitní výsledek (začlenění), nejen na proces? Jak definujeme kvalitu procesu a kvalitu výsledku? Nebo: Jak poznáme procesy, které s větší pravděpodobností vedou ke kýženému výsledku – jsou tedy „standardní“? Jakým způsobem, kdo a s jakou sankcí toto a toto kontroluje? Jak se pozná, že sociální služba podporuje sociální začlenění lidí - jak hodnotit, zda služby sociální začleňování podporují? Jak naplňování standardu měřit? - Jak měřené interpretovat? Je vyjednávání cestou k partnerství a jeho pojistkou? Je partnerství cestou k začlenění a jeho pojistkou? Co by mělo být na prvním řádku? Jsou jiná měřítka kvality než standardy? Jaká? Co znamená „standardizace“ dnes? Jak to má být s manažerskými vodítky? Má se revize týkat procesů řízení kvality?Jaké historické souvislosti jsou teď? Lze to popsat? Co tyto společenské změny znamenají a jaká je (kýžená) reakce na ně ve vývoji služeb? Důstojnost začíná u základních výdobytků kultury nebo u respektu k hodnotám člověka? Jaké prostředky podporují patření (belonging)?

Omezení naší práce: chybějící partneři (stát, obec, občané) Státní představa „dobra“ je nejasně vyjádřená, občanská společnost zatím slabá. Čelíme slabému rozhodnutí státu, co chce garantovat (ačkoli inspekce má být státní kontrolou) a slabému občanství. Přetížené doufání v poskytovatele a sociální služby umocňováno situací, kdy chybí zákon o sociální práci, případně v zákonu o obcích není jasně řečena jejich sociální zodpovědnost. Zákon o sociální práci by měl podporovat kvalitní výkon sociální práce na obcích. (Někde si myslí, že důležité je, aby v obci byl klid.) Sociální služby předběhly sociální práci. Možná i proto máme slabý důraz na komunitní přístup, návaznosti a subsidiaritu. TENTO PROJEKT JE FINANCOVÁN Z PROSTŘEDKŮ ESF PROSTŘEDNICTVÍM OPERAČNÍHO PROGRAMU LIDSKÉ ZDROJE A ZAMĚSTNANOST A STÁTNÍHO ROZPOČTU ČR

CÍL 1




Sociální pracovník na obci má být případovým pracovníkem (case managerem). Chybí dlouhodobá kontinuální práce s člověkem – brokerství. Nebo poradenství jako vedení případu. Doporučení pro MPSV: Zavést koordinátory podpory na obcích – ke koordinaci pohybu lidí mezi službami, nechávat to na službách samotných nestačí. Klíčové je oddělit bydlení od služeb. (Agentury bydlení, sociálních služeb, zdravotních služeb.)

6 CO JSME (ZATÍM) NEUDĚLALI NEREVIDOVALI JSME HODNOTÍCÍ KRITÉRIA NAPLŇOVÁNÍ STANDARDŮ. Potřebujeme se nejdříve dohodnout na hodnotách a rámci, bez toho se hodnotící kritéria nedají vytvářet. Pak kritéria pro hodnocení a měření „měkkých údajů“ nově promyslet: používat též příběhy a dilemata.

NEDOSÁHLI JSME SOUHLASU U SPORU POTŘEBY VS. CÍLE. SOUVISÍ TO TÉŽ S DOHODOU O HODNOTÁCH A RÁMCI. ZATÍM JSME NEVYUŽILI INSPIRACI PRO TVORBU NÁSTROJŮ KVALITY Z EVROPSKÉHO DOBROVOLNÉHO RÁMCE. VIZ NÍŽE. Metodologická kritéria pro tvorbu nástrojů kvality

VYSTAVĚNÉ NA CÍLECH DEFINICE CÍLŮ - ZACHYTIT PODSTATU CÍLŮ SLUŽEB A ZAJISTIT JASNOU A AKCEPTOVATELNOU NORMATIVNÍ INTERPRETACI. MĚLY BY SE VZTAHOVAT K CÍLŮM SLUŽEB. ZALOŽENÉ NA ANALÝZE SPECIFIK POSKYTOVÁNÍ SLUŽEB. MOHOU BÝT KVALITATIVNÍ NEBO KVANTITATIVNÍ, OBJEKTIVNÍ NEBO SUBJEKTIVNÍ JASNÉ DEFINICE, MINIMALIZACE NEJISTOT PŘI VÝKLADU. ORIENTOVANÉ NA VSTUPY, NA PROCESY, NEBO NA VÝSTUPY. METODOLOGICKY ROBUSTNÍ TENTO PROJEKT JE FINANCOVÁN Z PROSTŘEDKŮ ESF PROSTŘEDNICTVÍM OPERAČNÍHO PROGRAMU LIDSKÉ ZDROJE A ZAMĚSTNANOST A STÁTNÍHO ROZPOČTU ČR

CÍL 1




VALIDNÍ A RELIABILNÍ. TVOŘENÉ PODLE DOBRÉ PRAXE TVORBY NÁSTROJŮ KVALITY SBĚR DAT (NAPŘ. PODNĚTŮ) MÁ MINIMALIZOVAT CHYBY, KTERÉ PRAMENÍ Z NEJASNÝCH OTÁZEK, NÍZKÉ NÁVRATNOSTI, NEBO CHYB ZPRACOVATELŮ. STATISTICKY RELIABILNÍ VALIDIZOVANÉ MEZINÁRODNĚ SROVNATELNÉ DEFINICE, STANDARDY SBĚRU DAT MĚLY BY OD POČÁTKU PAMATOVAT NA MEZINÁRODNÍ POROVNATELNOST, VÝMĚNU ZKUŠENOSTÍ. POSTAVENÉ NA ZÁKLADĚ DOSTUPNÝCH DAT PŘI VYUŽITÍ EXISTUJÍCÍCH NÁRODNÍCH A MEZINÁRODNÍCH ZDROJŮ INFORMACÍ. PRUŽNÉ BÝT OTEVŘENÉ REVIZI NA ZÁKLADĚ NOVÝCH POZNATKŮ, NOVÝCH NÁRODNÍCH POLITIK, APOD.


CÍL 1



QUIP - PROJEKTOVÁ ZPRÁVA K 7. LEDNU 2013

Recommend Documents