QUEST ATLET
Quest ATLET Atletika - co to je? Atletika (z řeckého áthleon) je základní sportovní odvětví, které zahrnuje přirozené pohybové vlastnosti člověka, tj. běhy, chůzi, skoky, vrhy a hody; původně znamenala boj, závodění. Atletika zahrnuje různorodé pohybové činnosti, jejichž obsahem jsou pohyby cyklické, acyklické a smíšené podle charakteru jednotlivých disciplín. Uplatňují se při ní také základní dynamické zákony - jde o přechod z klidu do pohybu (start), změnu směru pohybu (odraz při skoku), dokončení pohybu (doskok). V atletických disciplínách se uplatňuje pohyb rovnoměrný (např. běh v trati) nebo pohyb rovnoměrně zrychlený přímočarý či rotační (např vrh koulí a hod diskem). Atletika zajišťuje všestranný rozvoj a současně poskytuje široký výběr pro sportovní vyžití. Atletická cvičení mohou být prováděna i v přírodních podmínkách (louka, les, park), což zvyšuje jejich emocionálnost a zdravotní význam. Jsou součástí tělesné přípravy většiny sportů. Cvičení, převzatá v novém věku ze starořecké atletiky, se rozdělila na dvě sportovní odvětví: lehká atletika - obsahuje běhy, skoky, vrhy a hody, chůzi a víceboje těžká atletika - obsahuje zápas, vzpírání, silový trojboj a kulturistiku
Ujdi po rukou 3 metry. „Jé, to já nikdy nedokážů“, řekne si mnohý nováček. A já bych odpověděl, „Dobře, nikdy to nedokážeš, pokud nebudeš chtít a pokud Ti někdo nepomůže.“ Zde je drobný návod jak na to. Buď se chůzi po rukou naučíš sám, pak super a príma, nebo s pomocí minimálně dvou bratrů to během dvou dnů zvládneš. (převzato z www.fotbal-trenink.cz) Začínáme ze stoje na rukou. Stoj na rukou řadíme mezi statické rovnovážné prvky. Jeho obtížnost je dána malou plochou opory, postavením těla hlavou dolů a poměrně velkou vzdáleností těžiště od místa opory. Stoj na rukou vyžaduje dostatečnou sílu paží, pletence ramenního (nesou celou váhu cvičence) a prostorovou orientaci. Proto je vhodné, aby vlastnímu nácviku předcházela průpravná cvičení zaměřená na posílení paží.
K technicky správnému provedení a zachování rovnováhy je potřeba maximálního zpevnění celého těla a zachování přímého úhlu mezi pažemi, trupem a nohama. Stoj na rukou můžeme zakončit buď návratem přes odrazovou nohu zpět do základní polohy nebo kotoulem. Stoj na rukou provádíme ze stoje přednožného levou (nebo přednožení) a z předpažení. Švihem švihové a odrazem odrazové nohy (odrazová noha se dotýká země, současně s tím se předkláníme) dohmatáváme na zem co nejdále před sebe, asi tak půl metru před odrazovou nohu a na šířku ramen. V okamžiku, kdy se ruce dotknou země, švihneme švihovou nohou a odrazovou se odrazíme od země. Oči sledují prsty a hlavu nepředkláníme ani nezakláníme. Jakmile se nohy dostanou do svislé polohy a spojí se, snažíme se o co největší odtlačení rukama od země. Ve stoji jsou ruce v šíři ramen, prsty směřují vpřed, paže vytaženy z ramen, celé tělo zpevněno, tvoří přímku. (Neprohýbat v bedrech). Při přechodu dolů spustíme nejprve jednu nohu, potom teprve druhou. Dopomoc Poskytuje se ze strany, zpočátku třeba i dvěma cvičenci. Uchopíme cvičence za nohy nad koleny. Hned zpočátku naučíme cvičence se „zachránit“ při přepadávání ze stoje na rukou přehmatem jednoruč a stočením stranou (seskok zánožkou). U začátečníků věnujte zvýšenou pozornost dopomoci za boky a nohy cvičence opřete o své rameno. Chyby švihová noha je pokrčená malý odraz odrazové nohy příliš velký odraz (přepadnutí) dohmat rukama je moc blízko odrazové nohy nezpevněný trup - kotoul roztažené nohy předklon nebo záklon hlavy prohnutá záda ruce široko od sebe
Pak již jen trénujeme chůzi po rukou, nohy máme mírně pokrčené dopředu a při chůzi natáčíme tělo do stran. Chůze robota s pevnou neohebnou páteří.
Udělej dokonalou hvězdu. „Jé to je pro holky.“ „Co povídáš? A to jsi bojovník kmene? Nebojácný na noční hlídce i při zkoušení ve škole a u zubaře? Ovšem já znám hodně hochů, kteří hvězdu umí. A pokud mohou a chtějí, tak jí cvičí. Třeba jen tak, z radosti.“ (převzato z www.batestachodov.com) základní akrobatický prvek ze stoje přes podřep se cvičenec předkloní a pootočí částečné trup a zároveň zanoží švihovou nohu (špička nohy musí směřovat ve směru pohybu) první ruka se pokládá přiměřeně daleko (aby nedošlo k naskočení na ruku, ani příliš pod sebe), druhou ruku je výhodné opřít o zem v šíři ramen (prsty téměř proti směru pohybu) po dokončení odrazu odrazové nohy je tělo uvedeno do přetáčivého pohybu, poslední hnací činnost je odraz z druhé ruky dopomoc poskytujeme zkříženým hmatem úchopem za pas, cvičitel stojí za zády cvičence
Hluboký předklon. Udělej hluboký předklon tak, aby Tvé špičky prstů, byli sedm cm pod úrovní Tvých chodidel. Tvoje nohy se nesmí viditelně a nadměrně nesmí pokrčit v kolenou. V hlubokém předklonu vydrž alespoň pět vteřin. Tvé tělo však mírné pokrčení v kolenou uskuteční. Je dobré pravidelným cvičením tomu předejít. Tomuto cviku se můžeš vyhnout, pokud použiješ následující výmluvy. 1. Když ono to bolí. – Ano, každé cvičení neohebných a neprotažených částí Tvého těla bolí. 2. Nemám na to čas. – Tak to máš smůlu. Když ani těch patnáct minut za celý den nenajdeš. Ráno, v poledne před obědem a večer. Stačí, co chceš víc. 3. Jsem na to moc tlustý. – Znám i obézní lidičky, kteří tento cvik dokáží. 4. A musím. – Ne, nemusíš. Cvičíme v oblečení, které je volné a nestahuje naše bedra. Cvičíme nejlépe v trenýrkách, nebo v plavkách. Cvik provádíme buď na zemi, nebo již na vyvýšeném podstavci, židle, bedna. Dosažené výsledky zapisujeme čárkou na papír, nebo přímo na bednu se jménem cvičence. Na každé schůzce jistě posuneš svůj výkon níž a níž.
Skok přes švihadlo. Skákej přes švihadlo bez přestávky: 10 a méně let 1:30 sec, 11 let-3 min., 12 let-5 min., 14 let-6 min., 16 a více let-7 minut. Správný skok přes švihadlo. Skákání přes švihadlo je kondiční cvičení pro posílení a zpevnění boků, stehen, lýtek a zadku. Skákání přes švihadlo může sloužit jako zahřívací aktivita před dalším cvičením, nebo to může být vhodné aerobní cvičení pro snižování váhy. Při skákání přes švihadlo je lepší být na měkčím povrchu. Tvrdá betonová podlaha není úplně ideální. Při skákání absorbují klouby (především pak kolena) nárazy. Čím měkčí povrch (trávník, odpružená podlaha v tělocvičně apod. povrchy), tím menší zátěž na klouby. Při skákání přes švihadlo je dobré kombinovat různé způsoby s různou mírou intenzity. Od lehčího střídání levé a pravé nohy (což vzdáleně připomíná běh na místě), přes koky oběma noha současně až po nejtěžší skákání jen na levé nebo pravé noze. Ideální doba cvičení je 15 – 20 minut. Po úvodním klidném rozhýbání a zahřátí (při skákání se střídá levá a pravá noha) můžete přejít k vyššímu výkonu. Během skákání je dobré udržovat optimální tepovou frekvenci. Tep by neměl překročit 75% tepového maxima. Také byste se neměli dostat do fáze kdy vám „dochází dech“. Pro spalování tuků a snížení váhy je důležité, aby tělo fungovalo v režimu aerobního metabolismu, při kterém dochází k efektivnímu odbourávání tuků.
Skok do dálky. Skok do dálky (skok daleký) je jednou ze sportovních disciplín řazených do lehké atletiky. Jeho cílem je překonání co největší horizontální vzdálenosti jediným skokem (s rozběhem). Skokani se nejprve rozběhnou po rovné dráze, na jejímž konci je umístěno odrazové břevno, které vyznačuje začátek měřené vzdálenosti. Toto břevno nesmí atlet přešlápnout (proto za ním bývá umístěna plastelína, ve které při případném přešlapu zůstane otisk), ale z něj (či před ním) se odrazí a doskočí co nejdále za něj, kde je umístěno měkké doskočiště z písku do kterého dopadne. Hodnocenou délkou pak je vzdálenost od bližší hrany odrazového prkna směrem k doskočišti a nejbližší stopě směrem k odrazu, kterou skokan v písku zanechal. Obvykle se skokani snaží rozběhnout co nejrychleji, kromě samotné rychlosti je však důležitá také technika skoku. Jen málokdy jsou nejlepší dálkaři také nejlepšími sprintery a naopak (mezi výjimky patřil třeba Jesse Owens nebo později Carl Lewis). Skok daleký byl již součástí antického pětiboje, součástí moderních olympijských her je rovněž od jejich vzniku; je také součástí atletického desetiboje mužů isedmiboje žen. Hranicí světové extratřídy je zhruba 8 metrů u mužů a 7 metrů u žen.
Skok z místa. Ze stoje mírně rozkročného, špičky nohou těsně u odrazové čáry, nohy rovnoběžně provedeme skok daleký odrazem snožmo (povolený je podřep, hmitání a švih paží). Délku skoku měříme od odrazové čáry k místu dotyku bližší paty. Zácvik se neprovádí. Skok se opakuje třikrát, zaznamenává se nejlepší pokus, v celých centimetrech. Nezdařený pokus - doskoku přepad vzad - se ruší a nařizuje se nový. Nesmí být použity tretry, není povolena opora před odrazem a doskok musí být na stejně vysoký povrch, jako je úroveň odraziště.
Skok do výšky. Skok do výšky (skok vysoký) je disciplína v lehké atletice. Závodníci přeskakují horizontální laťku umístěnou na stojanu, který umožňuje přesně změřit v jaké výšce je tyč položena s tím, že závodníci se odrážejí vždy pouze jednou nohou (není tedy přípustné provádět přes laťku salta, přemety či jiné akrobatické prvky). Technika skoku V současné době je rozlišováno pět technik přeskoku. Nůžky Soutěžící přeskakuje laťku nohama vertikálně k zemi. Tzn. ve stoje vyskočí do vzduchu, kde ve stejné poloze střihne nohama (odrazovou nohu dává před svoji slabší nohu) a tímto způsobem se dostává za laťku. Sweeney Skokan po vykopnutí švihové nohy (ala nůžky) přetáčí tělo střemhlav přes laťku a "potápí se" za ni. Styl 20. až 40. let 20. století - poslední uživatel I. Balasová (Rumunsko) Horine Styl valivý boční - skokan se po vykopnutí švihové nohy pokládá na laťku, míjí ji bokem a současně provléká pokrčenou odrazovau nohu mezi laťkou a tělem (styl užívaný ve 30. až 50. letech 20. století, v 60. letech doznívá) Straddle Je označení přeskoku, kdy soutěžící překonává laťku převalením těla břichem těsně nad laťkou a jeho slabší (švihová) noha se dostává za překážku jako první. Posléze pomocí rotace trupu podle podélné osy přenese většinu váhy svého těla a dostane za laťku i druhou nohu (odrazovou) přikrčenou v koleni. Styl dominující 50. až 70. letům. Flop Jednoznačně dominující styl od konce 70. let 20. století doposud. Předvedl jej na mezinárodní scéně poprvé na OH v Mexiku 1968 Richard Fosbury (USA). Jedná se o techniku, kdy soutěžící se odrazí ze své silnější nohy, ve vzduchu převrátí svoje tělo tak, aby laťku překonal v letu na zádech.
Trojskok. Trojskok je sportovní disciplína řazená do lehké atletiky. Jedná se o obdobu skoku do dálky, ale trojskokanům jsou povoleny tři odrazy namísto jednoho. Po rozběhu se atlet odrazí z odrazové desky, dopadne na stejnou nohu, dalším krokem přeskočí na druhou nohu a posledním odrazem doskočí do pískoviště (posloupnost je tedy levá–levá–pravá, nebo pravá–pravá–levá); tyto fáze se někdy označují jako poskok, krok a skok. V závěrečné fázi skoku trojskokané máchají rukama, což jim umožňuje delší dolet a udržení rovnováhy.
Udělej salto. Salto (z latinského saltus - skok) je akrobatický prvek - kotoul ve vzduchu s dopadem na nohy. Provádí se s rozběhem nebo z místa, může směřovat vpřed, vzad i do strany, existují také salta několikanásobná. Provozuje se v cirkuse (proslulé salto mortale) nebo v některých sportovních odvětvích: sportovní gymnastika, skoky do vody, akrobatické lyžování. Naproti tomu v krasobruslení je salto zakázáno. Jako salto bývá také označován přemet provedený s motocyklem nebo letadlem.
Vytrvalostní běh Vytrvalostní běh -Kondiční běh je typem běhu typický pro běžce, který si jde dvakrát až třikrát týdně zaběhat v rozmezí 20 až 50 minut běhu a jeho kondice je v rozmezí 107–130. Takovýto běžec naběhá asi 20–60 km týdně s časem 5–6 minut na kilometr. Pro tento běh je typický volný a přirozený pohyb běžce, ovšem rychlejší než při klasickém joggingu. Energetický výdej za hodinu je přibližně 910–3780 kcal (pro 70kilogramového člověka). Cílem kondičního běhu bývá rozvoj kondice při střední až vysoké intenzitě. Kondiční běh je jedním z fyzicky nejnáročnějších sportů. Zatěžuje se jím celá oběhová soustava, svaly, kosti, klouby a všechny orgány. Pro zlepšení kondice a základní vytrvalosti je nutné pravidelně trénovat, aby si tělo na novou zátěž zvyklo.
Quest Atlet – návodový sešitek, vypracoval: Atana
