Pyramidy Mnohé národy po celém svete uchvátila myšlenka na stavbu pyramid. Pyramidy najdeme nejen v Egypte, ale i ve strední a jižní Americe a v Asii. Nikde na svete však nedosáhli tyto stavby tak monumentálních rozmeru a nikde na svete nedosáhli jejich stavitelé takové zrucnosti jako v Egypte. A práve proto byly a jsou egyptské pyramidy již od dob antiky považovány za div sveta.
Úvod Pyramid mužeme v dnešním Egypte nalézt okolo osmdesáti. Ne všechny vypadají tak jak je známe z fotografií. Rada z nich je polorozborená a z nekterých zustaly jen základní kameny vystupující z písku. Prícinou leckde bývá špatné konstrukcní provedení stavby, svuj otisk zanechal i zub casu a v neposlední rade clovek, když kamenné kvádry a obložení použil jako levný stavební materiál a to nezrídka již nekolik málo let po jejím dokoncení. Nekteré pyramidy zmizely úplne a nekteré na své znovuobjevení ješte cekají. Slovo pyramida se odvozuje z reckého slova pyr, jež znamená ohen. To bylo odvozeno podle tvaru pyramid - tedy jednoduchého jehlanu, který vytvárí plamen ohne (tvar pyramid však není vždy pravidelný jehlan - Džoserova pyramida a nekteré další je tvorena nekolika stupni, odtud stupnovitá pyramida a nekteré pyramidy mají zalomené steny. Zcela jinou kapitolu pyramid , predstavují pyramidy Mexické, kde se nachází i pyramida kruhová. Ty však starí Rekové neznali. Další možný puvod tohoto slova je opet z reckého slova pyra (pohrební hranice, hrob). Sami Egypt ané nazývali pyramidu slovem mr (mer) a dnešní Egypt ané al-háram. Egyptské pyramidy byly staveny jako velkolepé hrobky faraónu a to ješte za jejich života. Ne vždy se však jejich dostavba podarila ješte pred panovníkovou smrtí. V takovém prípade byla stavba odkázána na milost a nemilost faraóna nastupujícího. Leckdy proto zustala pyramida nikdy nedostavena. Postavit pyramidu jakožto posmrtný monument se v Egypte stalo zvykem až v tzv. Staré ríši (cca 2635 - 2130 pr. Kr., 3 - 6. dynastie). Do této doby (tedy v dobe Archaické, 1 - 2 dynastie, 3100 - 2635 pr. Kr.) si farao nechával vystavet hrobku, která sestávala z podzemní a nadzemní cásti. Rozlišujeme zde stavební styl hrobek na pohrebišti v Abydu a v Sakkáre. Podzemní cást hrobek v Abydu tvorila pohrební komora a místnosti s uloženou pohrební výbavou, která mela za úkol usnadnit faraónovi posmrtný život. Nadzemní cást sestávala z písecného rovu, kamenné ohradní zdi a dvou kamenných stél pred prucelím hrobky. Ohradní zdi pak byly obklopeny tzv. vedlejšími hrobkami panovníkova manželek a služebnictva. Jejich pocet mohl dosáhnout i nekolika set. Sakkárské pohrebište bylo staveno v ponekud jiném architektonickém duchu. Stejne jako v Abydu byla podzemní cást tvorena pohrební komorou a místnostmi s pohrební výbavou. Nadzemní cást však byla vystavena z cihel. Clenená cihlová prucelí byla obílena a bohate zdobena barevnými vzory. Soucástí hrobky byla i velká lod v níž duch zemrelého panovníka odplouval na onen svet. Podle svého tvaru - hlinené lavice, se Sakkárské hroby nazývají z arabštiny - mastaby. Teprve pozdeji za vlády faraóna Džosera se v Sakkáre zacalo s novým tipem hrobek - pyramid. Svou pyramidu si pozdeji v Sakkáre nechala vystavit celá rada faraónu. Ta nejlépe dochovaná a neznámejší je však práve ta nejstarší - Džoserova stupnovitá pyramida.
Sakkára Sakkára byla pohrebištem pro elitu nedalekého hlavního mesta starovekého Egypta - Memfidy a to již od první dynastie, približne od r. 2920 pr. n. l. (našli se zde však i prehistorické nálezy). Své jméno získala Sakkára podle arabského kmene Bení Sokar, který se v její blízkosti usídlil v pozdním stredoveku. Shodou okolností se Sokar nazýval i staroegyptský buh mrtvých, který byl zároven bohem Memfidského pohrebište. Sakkára je nejvetší královské pohrebište, je zde pochováno 15 faraónu, celá rad princu a princezen, vysocí hodnostári a kneží ze všech období egyptských dejin. Mimo lidských hrobu se v Sakkáre nalézají hroby milionu mumifikovaných zvírat napr. jestrábi, paviáni, sokoli a dokonce i nekteré druhy hmyzu. Sakkára je jak nejrozsáhlejším místem vykopávek v Egypte, tak i nejvetším archeologickým pracovištem na svete. A prestože zde každorocne soustredí své síly rada mezinárodních expedic, predpokládá se, že prozatím ze spáru poušte bylo vyrváno pouze asi 25 % z jejího tajemství.
Džoserova pyramida Prvním faraónem, který si nechal vystavet hrobku typu pyramidy, byl Necerichet známejší spíše pod jménem Džoser (Jméno Džoser se vyskytuje až v textech z doby Strední ríše).Džoserova stupnovitá pyramida (v Sakkáre), jak je tato pyramida nazývána predstavuje jakýsi zlom v egyptské architekture. Nejenže znamenala nový typ hrobky, ale zatímco do této doby byly hlavním stavebním materiálem cihly z bahna, sláma, rákos a drevo, na stavbe pyramidy a celého hrobovém komplexu bylo poprvé v rozsáhlém merítku užito vápence. Šestistupnová pyramida má obdélníkovou základnu o rozmerech 109 x 121 m a její výška je 62,5 m (puvodní rozmery pyramidy byly vetší, nebot byla obložena hlazenými vápencovými bloky). Celý areál pyramidy, který tvorila celá rada staveb a chrámu, vstupní sloupová sín a záhadná Jižní hrobka, byl kolem dokola obehnán pravdepodobne 10 metru vysokou zdí o pudorysu 545 x 278 metru. Zed byla "zdobena" 15-ti výklenky ve tvaru vstupní brány, z nichž pouze jeden jediný byl pravý. Celý komplex nebyl chránen jen touto zdí, nýbrž ješte príkopem o rozmerech 750 x 600 metru, jehož šíre cinila približne 40 metru (bohužel se neuvádí jeho hloubka). Steny príkopu byly zdobeny množstvím výklenku. Nutno dodat, že vyhloubení skalního podloží z príkopu znamenalo mnohem vetší pracovní úkon, než-li samotná stavba Džoserovi pyramidy. Prístupová cesta do pyramidy vedla pod zemí a v hloubce 28 metru byla vybudována pomerne malá žulová pohrební komora. Z Džoserovi mumie se nelezli pouze nepatrné úlomky kostí, lebky a pokožky a je vubec sporné, zda se jedná o pozustatky Džoserovi mumie. Pod pyramidou je vyhlouben rozsáhlý labyrint chodeb, jehož délka je približne 1 km. Podél východního prucelí hrobky bylo vyhloubeno 11 šachet, které v hloubce asi 30-ti metru spojovala sít dalších chodeb. Na dne šachet, ci ve spojujících chodbách byl nalezen alabastrový sarkofág, drevená rakev s mrtvolou osmiletého chlapce. Nejvzácnejším nálezem však bylo 40 tisíc kamenných (alabastr, bridlice, diorit, vápenec) nádob uložených na dne šachet.
Gíza V tesném sousedství Káhiry, na jejím západním okraji, v místech kde se Sahara dotýká prímo nilské delty, se nachází asi nejslavnejší náhorní plošina na svete - Gíza. Ze žhoucího písku se zde k nebi tycí tri nejslavnejší pyramidy. Chufuova (Cheopsova) zvaná Velká, Rachefova (Chefrénova) a Menkaureova (Mykerinosova) pyramida. Gízské pyramidy jsou obklopeny radou dalších satelitních pyramid, zádušními chrámy a v popredí jako vecný strážce do nekonecné dálky naveky hledí Velká Sfinga.
Chufuova pyramida Velká pyramida, první ze sedmi divu sveta. Monumentální stavba, která po tisíce let fascinuje svou mohutností a svou dokonalostí. Stavba opredená nescetnými bájemi. Stavba, která celé veky pritahuje panovníky, poutníky, vedce i básníky a bohužel i všechny možné vykradace hrobu a zlodeje. Nechce se ani verit, že tento skvost se behem své dlouhé historie stal i levným zdrojem stavebního materiálu. Kámen z pyramidy byl použit napríklad na stavbu mešity sultána Hasana, ci na stavbu prehrad. Chufuova pyramida utržila za tisíce let na své tvári radu jizev. Žádný z vandalských cinu jí však nedokázal ubrat nic na její majestátnosti. Velká pyramida je jednou z nejvetších záhad na naší planete. Nikdo zatím nedokázal uspokojive ríci jak byla pyramida postavena. Archeologové se neshodují ani v jejím presném datování. Velká pyramida je opravdu velkou hádankou, která stále ješte ceká na svého luštitele. Dokonce i nad "autorem" pyramidy visí otazník. O Velké pyramide bylo napsáno spousta knih. Nejstarším a nejznámejším autorem popisující nejen Velkou pyramidu, ale i radu zajímavých míst, která na své ceste po Egypte navštívil, je antický dejepisec Herodotos v díle Dejiny. Dalšími antickými autory okouzlenými její krásou byli Diodorus Sicilský, Strabon a Gaius Plinius Secundus, Tacitus a Amianus Marcellinus. Porovnáme-li zprávy techto autoru budeme mít obcas pochybnosti, že hovorí o stejné stavbe. Není se ovšem cemu divit, vždyt informace získávali zprostredkovane od Egypt anu a od dostavení pyramidy uplynulo již více jak 2000 let. Ve stredoveku se o pyramidu zacali zajímat i arabští historici jako byl: Masúdí, Latíf, Idrísí a další. Nejzajímavejším dílem arabských historiku je asi kniha Hitat od Ahmeda-al-Makrízího, celým jménem Taki ad-Din Ahmad ben Ali ben Abd al-Kádir ben Muhammad al-Makrízí (1360). Od patnáctého století se o pyramide zminují i evropští spisovatelé, básníci, kronikári a historikové. Z
našich autoru uvedme napríklad Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic (1490) a Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic (1598). Za jako první ucelenou a systematickou práci, zabývající se historií Egypta, se považuje dílo anglického profesora astronomie z Oxfordské university Johna Greavese Pyramidographia, or a Discourse of the Pyramids in Egypt z roku 1646, který si jako první sebou do Egypta privezl merící prístroje, aby stanovil presné rozmery pyramid v Gíze. Jeho údaje pak byly postupne zmeneny a upresneny. Prvním Evropanem, který zrejme jako první vstoupil do Velké pyramidy, byl profesor parížské Sorbonny Pierre Belon (1553). Jako první však do pyramidy vstoupil pocátkem 9 století bagdádský kalif Abdulláh al-Mamún syn slavného Harúna al-Rašída známého z Pohádek tisíce a jedné noci. Vchod, který nechal al-Mamún do pyramidy pomocí ohne, octa a beranu, prorazit, dodnes používají turisté. Skutecný tajný vchod do pyramidy objevil al-Mamún o deset kamenných vrstev výše, ve výšce 16,5 metru nad zemí. Prvním Cechem vstoupivším do nitra pyramidy byl misionár Jakub Ríman z Kromeríže (1711 nebo 1722). V roce 1798 (19. kvetna) vstoupil na egyptskou pudu i Bonaparte Napoleon se svou armádou cítající 38 000 mužu. S Napoleonovou armádou vstoupila do Egypta i rada archeologu, básníku, malíru, historiku, botaniku a geometru, jejichž cílem bylo poznat, popsat a privést do Francie, co nejvíce údaju a památek. Materiály, které tito ucenci a umelci privezli do Evropy vzbudily obrovskou vlnu zájmu o Egypt, která neopadla dodneška (Drtivou vetšinu francouzské koristi z Egypta zabavili Anglicané a tak se do samotné Francie dostali predevším nádherné kresby Vivanta Denona). Výstavba Velké pyramidy byla oficiálne prisouzena osobe faraóna Chufua (Cheopse) 2551 - 2528 pr. Kr., jednomu z panovníku ctvrté dynastie. Chufuovi je autorství nejslavnejší pyramidy prisuzováno na základe "svedectví" Herodota (ackoli u rady dalších údaju je považován za neverohodného) a na základe nálezu Chufuovi kartuše britským dustojníkem Howardem Vysem v jedné z odlehcovacích komor nad Královskou komorou. Stále více se však vynorují pochybnosti o pravosti Vyseho nálezu o a staviteli pyramidy vubec. O samotném Chufuovi se nám dochovala všeho všudy jedna jediná devet centimetru vysoká soška, nalezená v Usirove chrámu na Kóm es-Sultánu v Abydu. Je zajímavé, že o nejúchvatnejší stavbe se nedochoval (alespon nebyl nalezen) jediný záznam. Žádná stéla s kartuší faraóna, žádné casové údaje, ani jméno architekta. Pyramida byla postavena na skalnatém podloží, které bylo zarovnáno do roviny. Jen uprostred ponechali stavitelé malý skalnatý výcnelek, pravdepodobne pro zpevnení a vetší stabilitu pyramidy. Jádro pyramidy je postaveno z vápencových kvádru pocházejících z nedalekých lomu. Hmotnost vápencových kvádru se nejcasteji pohybuje okolo 3 tun, nejlehcí váží približne jednu tunu, ale jsou zde i mnohem težší. Žulové bloky použity napr. na stavbu Královy komory nebo Velké galerie mají hmotnost 40 - 70 tun a byly dopraveny do výšky asi 70-ti metru. Jakým zpusobem byly na své místo dopraveny nedokáže stále ješte nikdo uspokojive vysvetlit, ale o tom až dále. Puvodne se predpokládalo, že vnitrek pyramidy je zcela vyplnen zdivem, poslední výzkumy však ukazují, že v pyramide jsou rozmísteny nepravidelné komory naplnené pískem. Písek zde hraje duležitou úlohu pri rozkládání tlaku uvnitr pyramidy, což bylo duležité napr. pri zemetreseních, kterými je Egypt cas od casu postižen. Vnitrní jádro je obestavené mohutnými vodorovne usporádanými bloky. Techto vrstev bylo navršeno 210. Dnes jich mužeme videt 203, nebot sedm nejvyšších vrstev vcetne vrcholného pyramidionu bylo strženo. Výška jednotlivých vrstev a tedy i velikost kamenných bloku kolísá v rozpetí 1 - 1,5 metru. Celá pyramida pak byla obložena jemným lešteným bílím vápencem. Pro kvalitnejší upevnení vápencového obložení k pyramide bylo použito jakési mezivrstvy z malých kamenu pospojovaných maltou (tzv. backing stones). Velká pyramida je vubec nejvetší pyramidou na svete a donedávna i nejvetší stavbou sveta. Teprve roku 1880 ji prevýšily dodatecne dokoncené veže katedrály v Kolíne nad Rýnem a roku 1889 Eiffelova vež. Co se však týká objemu a použitého materiálu nemá pyramida stále konkurenci (pouze nekteré soucasné prehrady mají vetší objem). Základnu pyramidy tvoril ctverec o délce 203,38 metru, dnes 227,5 metru. Puvodní výška pyramidy byla 146,5 metru, dnes 137 metru. Sklon sten je 51o50'35''. Pyramida je orientována dle svetových stran. Krome již zmínených prostor vyplnených pískem, byla uvnitr pyramida vybudována složitá sít chodeb a komor a to jak v nadzemní, tak i v podzemní cásti. Unikátním stavebním zázrakem je tzv. Velká galerie. Obrovské žulové preklady, kladené proti sobe, vždy približne o 7,5 centimetru presahují spodní vrstvu a vytvárejí tak osm a pul metru vysokou a ctyricetosm metru dlouhou, ke stropu se zužující "chodbu" (galerii). Aby toho však nebylo málo, jsou jednotlivé vrstvy kladeny v ostrém úhlu (21o16'40'') a nikoli v horizontální poloze. Po obou stranách celé galerie, do výšky asi 60-ti centimetru se táhne jakýsi schod v nemž jsou pravidelne vytesány hranaté otvory, které navazují na obdobné výklenky v bocních stenách. Na každé strane jich je presne
27 a jejich smysl je zatím nejasný. Na konci Velké galerie leží 8,4 metru dlouhý pruchod do Královské komory. Vchod do tohoto pruchodu je jen 1,12 metru vysoký. Po jednom metru se náhle strop zvedá do výše 3,5 metru a po dalších 3 metrech Vás stavitelé opet donutí k podrepu, opet následuje vyvýšený strop a opet jeden podrep (v techto vyšších cástech byly umísteny bloky jimiž byla komora zapecetena). Ve výšce 43 metru se pred Vámi konecne objevuje Královská komora. Pokud by jste cekali honosnou místnost vykládanou zlatem a pokrytou tisíci hieroglyfy, budete patrne zklamáni. Ctverhranná místnost merí v severojižním smeru 5,42 metru a ve smeru východozápadním 10,49 metru. Výška komory ciní 5,84 metru. Spíše než komoru svými rozmery pripomíná malou halu. Steny komory jsou tvoreny peti vrstvami pres sebe položených žulových bloku a strop tvorí devet prekladu z cervené asuánské žuly (Asuán je vzdálen asi 900 km od Gízi), vážících dohromady pres 400 tun. Pokud budete chtít na strope komory najít spáry mezi jednotlivými preklady, vezmete si sebou radeji brýle. Jednotlivé bloky jsou k sobe "prilepeny" tak precizne, že v tom lepším prípade uvidíte neco jako nakreslenou cernou prímku. Nad stropem se nachází pet tzv. odlehcovacích komor. Jsou to nízké komory s plochým stropem z cervené žuly, pouze komora nejvyšší má strop sedlový. U západní steny Královské komory se "krcí" žulový sarkofág o rozmerech 2,28 x 1,04 x 0,98 metru.. Puvodne byl snad uprostred místnosti. Nalezen byl již prázdný a ani víko nebylo nalezeno. Jeden z rohu sarkofágu je asi z jedné tretiny uražen a stejne tak vrchní okraje jeho sten jsou zurážené. Je až zarážející jak malý a obycejný sarkofág si nechal Chufu postavit (samozrejme za predpokladu, že on byl skutecným stavitelem a sarkofág byl urcen pro uložení jeho mumie). Z Královi komory vede nekolik úzkých šachet (o rozmerech 20 x 20 centimetru) jejichž význam není zcela patrný. Nekterí archeologové se domnívají, že šlo o vetrací šachty, jiní je zase považují za symbolické dráhy cesty faraónovi duše. Jisté je pouze to, že šachty jsou orientovány podle hvezd. Obdobné šachty se nalézají i v Královnine komore. Jen pred nekolika málo lety byl do jedné z techto šachet zaveden malý na pojízdný robot vybavený kamerou. Jeho nález byl šokující. Témer na samém konci šachty (pouhých 6 metru od povrchu pyramidy) robot narazil na vápencovou desku. Na první pohled bylo patrné, že se jedná o jakýsi "vchod" (nezapomenme, že šíre šachty je pouhých 20 cm), nebot deska na jedné strane nedoléhala ke stene šachty. Na desce byly umísteny dva jakési medené hroty. Jeden z nich leží upadlý pred deskou. Co se za vápencovou deskou skrývá zatím nikdo neví. Tyto šachty se nacházejí pouze v Chufuove pyramide. Pri dolním okraji Velké galerie je vytesána chodba ústící do tzv. Královniny komory. Královnina komora je celá, vcetne stropu z vápencových bloku a je o neco menší než Králova komora (d. 5,76 x š. 5,23 x v. 6,26 metru). Ve východní stene se nalézá 4,5 metru vysoký výklenek, tvorený podobne jako Velká galerie, vždy o nekolik centimetru presahujícími se bloky kamene. Z Královniny komory vede stejne jako z komory Královi nekolik úzkých šachet (20 x 20 cm). Pred vzestupnou chodbou vedoucí do Velké galerie se nachází ješte jeden otvor, který je turistum neprístupný a zakrytý železnou mríží. Hluboko pod pyramidu se zde zavrtává úzká chodba vedoucí do podzemní jeskyne, tzv. Podzemní pohrební síne. Rozmery štoly jsou 1,2 x 1,06 metru a je dlouhá 118 metru. Celá chodba je obložena lešteným turským vápencem. Samotná jeskyne vysekaná v prírodní skále se nachází v hloubce 35 metru pod základnou pyramidy. Jeskyne má úctyhodné rozmery, približne 14,02 x 8,25 metru a vedou z ní další štoly. Všechny jsou však slepé. V roce 1987 do Egypta pricestovala japonská výprava vybavená všemi možnými merícími prístroji. A výsledek? Velká pyramida je prošpikována labyrintem chodeb a dutých prostor. V bezprostrední blízkosti pyramidy bylo objeveno pet obrovských jam obsahujících pohrbené lode. Lode jsou uloženy v jámách ve skále a zakryté monolity. Jedna z lodí byla vyzvednuta a je vystavena v odpudivé budove poblíž pyramidy. Celá pyramida byla obehnána pres 3 metry silnou zdí, která stála pouhých 10 metru od samotné pyramidy. Soucástí Chufuova pyramidového komplexu byl zádušní chrám a také tri malé pyramidy, pripisované Chufuovým manželkám, se svými zádušními chrámy.
Rachefova pyramida Majitelem prostrední pyramidy v Gízské planine je syn Chufua - Rachef, puvodním jménem Chufuchaf. Na první pohled vypadá Rachefova pyramida jako nejvyšší, ackoli byla o tri metry nižší než pyramida Chufuova. To je dáno jejím umístením na vyšším podloží. Puvodní základna Rachefovi pyramidy merila 215,25 metru a sahala do výšky 143,5 metru. Sklon sten pyramidy byl o neco strmejší než tomu bylo u pyramidy Chufuovi - 53o40'. Jako první do nitra pyramidy nahlédl Giovanni Battista Belzoni, který zároven objevil malý chrám mezi tlapami Velké sfingy se žulovou stélou s nápisem Thutmose IV. V roce 1850 zahájil vykopávky v oblasti Gízi zakladatel moderních vykopávek a ochrany egyptských památek Francois Auguste Ferdinand Mariette (1821 - 1881). A práve on
objevil slavnou dioritovou sochu sedícího Rachefa, jehož hlavu zezadu chrání rozepjatými krídly sokolí buh Hor. Podobne jako u pyramidy Chufuovi bylo i zde využito skalní podloží ke zpevnení stavby. V nekterých místech jsou spodní bloky vytesány prímo v skalnatém podloží. Vápencové bloky na stavbu jádra pocházejí z lomu nedaleko pyramidy. Spodní cást obložení pyramidy byla z cervené žuly, zbytek pak z vápence, jehož cást se dochovala v horní cásti pyramidy. Vrcholný pyramidion a nekolik posledních vrstev chybí. Do pyramidy vedou dve prístupové cesty. Jedna prímo stenou pyramidy ve výšce 12-ti metru a druhá zacíná 30 metru v zemi pred pyramidou. Obe dve cesty se pak ve výšce základny spojují a pokracují do pohrební komory. Ta je až na strop vytesána ve skále a nachází se ve svislé ose pyramidy. Sarkofág z cervené žuly je mírne zapušten do podlahy a je opatren zasouvacím víkem. Ješte pred pohrební komorou se nachází malá místnost pravdepodobne urcená pro cást pohrební výbavy. Pohrební výbava ani mumie faraóna se však nenašli. K pyramidovému komplexu Rachefovi pyramidy patrí kultovní pyramida, zádušní a údolní chrám a chrám sfingy. Pyramida byla obestavena mohutnou kamennou zdí. I v blízkosti Rachefovi pyramidy byly uloženy lode.
Menkaureova pyramida Tretí a nejmenší pyramidou z Gízských pyramid je pyramida Menkaureova. Strana základny merí "pouhých" 104,6 metru, výška 66,45 metru a sklon sten 51o20''. Stejne jako u ostatních pyramid, byl pro jádro použit vápenec z nedalekých lomu. Zhruba do výšky 15 metru byla pyramida obložena cervenou žulou (cást obložení se dochovala do dnes). Materiálem pro horní cást obložení byl vápenec. Vchod do pyramidy je ve výšce pouhých 4 metru. Chodba sestupující nejprve pyramidou, posléze skalním podložím ústí do tzv. horní predsíne. Do této komory ústí ješte jedna chodba, která zacíná zhruba na úrovni základny. V horní predsíni byla nalezena drevená rakev s Menkaureovým jménem a se zbytky lidských kostí. Na základe metody C14 bylo zjišteno, že kosti pravdepodobne pocházejí až z doby krest anské. Z horní predsíne vede krátká chodba do pohrební komory. Ješte pred vstupem do pohrební komory se nachází schodište k šesti úzkým výklenkum. Patnáct metru pod úrovní základny je vybudována pohrební komora obložená cervenou žulou. Sedlový strop je rovnež z cervené žuly a je navíc vybraný, címž vytvárí jakousi klenbu. V pohrební komore byl nalezen zdobený bazaltový sarkofág. Nešt astnou náhodou však pri prevozu do Velké Británie skoncil na dne Stredozemního more. Soucástí celého komplexu byly tri malé pyramidy, zádušní chrám a celá rada dalších staveb. Narozdíl od Chufuovi a Rachefovi pyramidy nebyly soucástí Menkaureova komplexu pohrbené lode, alespon nebyly nalezeny. V blízkosti Menkaureovi pyramidy nevznikl (až na malé vyjímky) ani hrbitov jeho príbuzných a vysokých úredníku jako v prípade dvou sousedních pyramid. Jeho blízcí dali prednost hrbitovum poblíž Chufuovi pyramidy.
Velká sfinga Velká sfinga - Abu el-hol neboli Otec desu, strašidlo, jak ji nazývají dnešní Egypt ané, je symbolem Egypta a zná ji snad celý svet. Ne vždy tomu tak bylo. Napr. Herodotos ji pri svém putování Egyptem díky pouštnímu písku vubec nevidel. Slavná stéla Thutmose IV vypraví o snu prince, pozdeji faraóna Thutmose IV, který se mu zjevil, když pod sfingou ulehl k odpocinku: "Pohled na mne, muj synu Thutmose! Jsem tvuj otec a chci ti dát království na zemi. Budeš nosit bílou korunu (Horního Egypta) a cervenou korunu (Dolního Egypta) na trune boha zeme Geba. Tvým bude vše, co plodí Obe zeme, tvé budou poplatky ze všech cizích zemí...... Hle, vidíš, že mi není dobre, bolí me celé telo, tíží me písek poušte, na kterém jsem kdysi spocíval. Cekal jsem, abys vykonal, po cem toužím." Thutmose uposlechl svému snu a sfingu nechal vyhrabat z nánosu písku. Sfinga však byla casem opet zaváta. V rímské dobe nechal sfingu oprostit ze spáru pouštního písku Markus Aurelius a Septimus Severus. Roku 1818 ji opet vykopal Giovanni Battista Caviglio. O sedmdesát let pozdeji již byla opet zcela zasypána, tentokrát ji vykopal Gaston Masper, reditel tehdejší egyptské správy pro starovek. Za pouhých ctyricet let bylo opet nutné vzít lopaty a sfingu osvobodit. Velká sfinga je nejvetší a nejzáhadnejší sochou na svete. Neví se kdo, kdy a proc ji postavil. Je vytesána z jediného skalního bloku, orientována je presne východo-západním smerem a její oci vzhlížejí k východu. Co vlastne sfinga je? 73,5 metru dlouhé a 20 metru vysoké lví telo se záhadnou tvárí. Na hlave má klasickou pokrývku hlavy faraónu - nemes a na cele ureus. Na brade sfingy bal kdysi dlouhý vous, jehož zbytky byly nalezeny Napoleonovými ucenci. Telo sfingy bývalo potrené nacervenalou okrovou barvou, stejne jako její tvár. Zbytky barvy jsou patrné dodneška. Velká sfinga
byla první sfingou a stala se tak vzorem pro tisíce menších sfing rozesetých po celém Egypte (a nejen po nem). Predpokládá se, že sfinga vznikla nekdy za vlády faraóna Rachefa. Archeologové však nejsou v tomto datování jednotní a neshodují se ani na významu sfingy. Pred sfingou, mezi jejími tlapami stála puvodne socha vykroceného panovníka. Pred tlapami sfingy stál i chrám, vystavený pravdepodobne Rachefem. V soucasné dobe se na sfinze provádejí restaurátorské práce, které by meli sfinze vrátit podobu, kterou mela pred druhou svetovou válkou. Práce však pokracují velmi pomalu a obezretne, nebot pri drívejších rekonstrukcích došlo spíše k dalšímu poškození než k zrestaurování sfingy.
