CO STUDUJEME / CO SE (NE)DĚJE NA NAŠÍ ŠKOLE / ODBORNÉ ČLÁNKY / Z NAŠICH VÝTVORŮ / ZÁBAVA 1
PURKYŇÁCKÝ ŠKOLNÍ TISK
PŠT!5
2 / TIRÁŽ
TIRÁŽ Čtvrté číslo Purkyňáckého Školního Tisku – PŠT! I 2015 Šéfredaktor:
Mgr. Pavlína Machačová
Redakce:
Mgr. Radka Belzová – editor, Dominika Dufková – V4C, Kristýna Jandová – V4C, Michaela Kantová – S1C, Michaela Musilová – S1B
Grafika:
Jan Švábík – V1D Jan Frolka – V2B
Časopis najdete na www.pst.sspbrno.cz nebo na stránkách školy pod odkazem Hlavní témata webu. Svoje příspěvky můžete posílat na
[email protected], nebo je vkládat do našeho redakčního systému (http://pst.sspbrno.cz/pstrs).
OBSAH / 3
OBSAH CO STUDUJEME ► Nakouknutí k „M“
CO SE (NE)DĚJE NA NAŠÍ ŠKOLE ► Pišqworky 2014 ► Projektová schůzka projektu Comenius ► Sametový koncert
ODBORNÉ ČLÁNKY ► Hardware – tiskárny
Z NAŠICH VÝTVORŮ ► Ředitel ze třetího ► Můj zlatý Ámos
ZÁBAVA ► Hádanky, vtipy ► Zpátky z místa ► Stín smrti
► Hádanka – nehoda ► Osmisměrka ► Země česká, domov můj
4 / CO STUDUJEME
NAKOUKNUTÍ K „M“
S
tuduji 4. ročník Střední průmyslové školy elektrotechnické a informačních technologií Brno, obor Mechanik elektrotechnik. Na školu jsem nastoupil do třetího ročníku po zvládnutí rozdílových zkoušek z několika předmětů. Studium mě baví, protože mám na škole otce, který elektrotechniku učí a vede mě k ní už od mých devíti let. Tuto střední školu jsem tedy navštěvoval už když jsem chodil na základní školu. Studium je tedy hlavně o elektronice a informačních technologiích. Pondělky máme vyhrazeny pro odborný výcvik, kde se dělíme na 4 skupiny a po čtvrtletí se vyměňujeme. Ve skupině, kde
jsem právě teď, řešíme problematiku základního hardwaru a softwaru počítače, instalujeme systémy, optimalizujeme počítače a nastavujeme komunikaci mezi jednotlivými počítači. Po přesunutí do další skupiny budeme probírat robotiku, HiTech technologie a 3D tiskárny. Ve třetí skupině je pak holá elektronika, kde zapojujeme a stavíme různá elektrotechnická zařízení a komponenty. V poslední skupině máme praxe, vybíráme si nějakou firmu, a následně tam chodíme po dobu čtrnácti dnů. Ostatní školní dny máme povětšinou jako ostatní studenti. Tím je myšleno čeština, matematika a podobně. Tím se dostávám
k učitelům. Učitele jsem si oblíbil, hlavně po našem stužkovacím večírku, kde s nimi byla opravdu zábava. Samozřejmě je značná výhoda mít na škole za učitele svého otce, avšak ne protekce. Když z oblasti elektroniky něco nechápu, doučí mě, co je potřeba. Za tu chvíli, co jsem tu na škole, jsem poznal opravdu spoustu super lidí, kteří mi toho do života hodně přinesli. Tím se mi na škole studuje mnohem lépe a je to větší zábava. V poslední řadě - co bych vzkázal dalším ročníkům, právě pode mnou, by bylo, že je to celkem lehké, když se člověk učí i zajímavý a v praxi dobře se uplatňující obor. Marek Šnorich, M4
CO SE (NE)DĚJE NA NAŠÍ ŠKOLE / 5
PIŠQWORKY 2014 V říjnu proběhlo na naší škole školní kolo soutěže Pišqworky.
S
outěže se zúčastnilo celkem 25 studentů prvních až třetích ročníků. Vítězové, kterými se stali David Semmler z V2D, Kryštof Čadeni z M1, David Martínek z L2A, Lukáš Man z V3D a Tomáš Kořínek z V2B, postoupili do oblastního turnaje, jenž se uskutečnil v listopadu v prostorách Obchodní akademie Brno na ulici Kotlářská. Náš tým pod názvem „Purkyňka“ si v celkovém počtu třinácti zúčastněných soutěžních skupin vybojoval druhé místo! Všem zúčastněným děkujeme a gratulujeme!
6 / CO SE (NE)DĚJE NA NAŠÍ ŠKOLE
PROJEKTOVÁ SCHŮZKA PROJEKTU COMENIUS - YOUTOPIA – LODŽ (Polsko)
V
e dnech 4.- 8.11.2014 se někteří studenti z S2A a V2C zúčastnili schůzky v rámci projektu Comenius s názvem „Youtopia“ – tedy ideální občanská společnost. Na projektu pracuje 8 zemí a je zaměřen na různé celospolečenské problémy a jejich možná řešení. Tato projektová schůzka, která byla zaměřena na problém „Paměť národa – je historie součástí našich životů?“ se konala v polském městě Lodž. Všechny země se po určité diskusi věnovaly jednomu historickému období, a to druhé světové válce. Ve svých příspěvcích (všichni natočili film) se studenti zaměřili na několik nejdůležitějších událostí a jevů souvisejících s touto válkou v jejich regionu. Opírali se často o rozhovory s pamětníky tohoto období, události dávali do celoevropské souvislosti a znovu a znovu zdůrazňovali nesmyslnost a krutost války. Naši žáci například použili ve filmu materiál, který natočili na přednášce pana Tomáše Graumanna, jednoho z židovských dětí zachráněných sirem Nicholasem Wintonem, dále záběry natočené u Kounicových kolejí. Na tomto místě si připomněli osud
vysokých škol v roce 1939 v souvislosti s datem 17. listopad, tak významném pro naše nejnovější dějiny. U památníku v areálu kolejí položili také květiny a zapálili několik svíček na památku těch, kteří tady prožili nejtěžší chvíle. Jak všichni víme, ve dvoře těchto kolejí se za války popravovalo a koleje sloužily jako věznice. Popravy byly veřejné a brněnští Němci si je velmi užívali. Ve své prezentaci zmínili naši studenti osud menšin během války a po válce a také jedny z nejvýraznějších událostí, atentát na Reinharda Heydricha a následné vypálení Lidic. O všech těchto událostech mohli říct, že souvisí s naším dnešním životem a bezprostředně jej ovlivňují. Na přípravě prezentace se podíleli všichni studenti zúčastněných tříd, diskutovali v mezinárodních skupinkách na eTwinningovém portálu a hledali příslušné informace, formulovali své názory, to vše nakonec v anglickém jazyce. S tématem projektového setkání souvisela i prohlídka města
Lodž. Na území města se za války nacházelo židovské gheto, koncentrační tábor pro děti, viděli jsme také židovský hřbitov a památník transportů. Navštívili jsme také památník koncentračních táborů Osvětim a Birkenau.
Tato tíživá témata bylo ale potřeba také odlehčit, takže studenti se zúčastnili taneční a výtvarné dílny, ochutnali polská tradiční jídla a prohlédli si centrum historického města Krakow. Účastníci projektu byli ubytováni v polských rodinách, spolupracovali a tedy komunikovali anglicky s ostatními studenty a jejich učitelkami, procvičili si IT dovednosti a obohatili své životy o tuto neobvyklou zkušenost.
Ivana Chládková
CO SE (NE)DĚJE NA NAŠÍ ŠKOLE / 7
8 / CO SE (NE)DĚJE NA NAŠÍ ŠKOLE
SAMETOVÝ KONCERT SAMETOVÝ KONCERT K 25. VÝROČÍ „SAMETOVÉ REVOLUCE“ V PODÁNÍ S1B
N
a naší škole se uskutečnil dne 19.11.2014 koncert na počest 25.výročí „Sametové revoluce“ ve školní jídelně.
Celou tuto akci zorganizovala p. učitelka Deutschová která nás, prvačky a prváky z S1B, učí najít v sobě hudebního virtuóza a podporuje nás v pěveckých výkonech (v rámci možností:)). Zapojila nás, ať už jsme souhlasili nebo ne, do programu. Samozřejmě bylo vše dobrovolné, ale jakmile se zmínila o odměnách, většina třídy se až na pár výjimek zapojila. Postupně jsme se naučili několik známých písniček. Pomalých, rychlých ale hlavně melodických a dobře zapadajících do tématu koncertu. Podmínkou bylo nejenom naučit se texty, ale také sladit svůj outfit do čtyř základních barev - bílé, červené, modré nebo černé. Alespoň jednu barvičku musel mít na sobě každý. Takže každý, kdo zvolil bílou, modrou a červenou, se podobal státní vlajce. Hned ráno v osudný den před vystoupením jsme už
všichni nedočkavě postávali v jídelně a o něco později chystali v aule židličky k sezení.
Kolem poledne vše odstartovalo a my jsme byli hned na řadě s písní od Karla Kryla - Morituri te salutant. S potleskem jsme se ubrali z pódia a sledovali postupný průběh celé akce a vždy po krátké pauze jsme znovu zasáhli do děje a nastoupili jako dvojřad na scénu. Postupně jsme zazpívali Cestu od Tomáše Kluse, Náměšť od Jaroslava Hutky, Nevidomou dívku od Karla Kryla v podání naší spolužačky K. Vyhnánkové a „Tisíc krokov“ z pěvecké soutěže Superstar, kterou jsme to všechno ukončili. Mezitím účinkovali studenti z jiných tříd a další skupiny. V závěru jsme byli odměněni a všem nám potřásl pan ředitel pravicí. Nakonec si myslím, že se nám účast ve „Sboru S1B“ vyplatila, nejen kvůli odměně, ale i „popularitě“. Ať už si nás učitelé či žáci zapamatují jakkoliv - hlavní je, že na nás nezapomenou!
M. Musilová
CO SE (NE)DĚJE NA NAŠÍ ŠKOLE / 9
SAMETOVÁ REVOLUCE Sametová revoluce je označení období revolučních změn v Československu mezi 17. listopadem a 29. prosincem roku 1989, které vedly k pádu komunistického režimu a přeměně politického zřízení na demokratické principy. K urychlení změn přispěl rozpad bývalého Východního bloku a narůstající nespokojenost obyvatelstva s ekonomickou a politickou situací v zemi.
Revoluce se označuje názvem „sametová revoluce“ pro svůj nenásilný charakter, kdy pro převzetí moci nebylo potřeba použít násilí či ozbrojeného boje. Vyjma událostí ze 17. listopadu, kdy byli studenti napadeni Veřejnou bezpečností, byla revoluce provedena bez násilí a během státního převratu nebyl zmařen jediný život. Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Sametov%C3%A1_revoluce
10 / ODBORNÉ ČLÁNKY
HARDWARE – TISKÁRNY Tiskárny jsou výstupní zařízení sloužící pro výstup údajů z počítače. Prostřednictvím tiskárny je možné data uchovaná doposud v elektronické formě vytisknout (nejčastěji na papír).
Druhy tiskáren Typové ► typové kolečko (dnes se nepoužívají) ► typový válec (používá se u rychlotiskáren u sálových počítačů) (rychlost 400 řádků/min).
Rastrové ► jehličkové
BAREVNÉ TISKÁRNY
► tepelné
Subtraktivní barvy – při soutisku všech barev by měla vyjít černá barva. Aditivní barvy – při soutisku všech barev se vytiskne bílá barva.
► inkoustové ► laserové ► LED ► ofsetový tisk
Ovládání tiskáren Escape sequence
PCL
Levné tiskárny jsou ovládány tzv. escape sequencí od firmy Epson. Sekvence je posloupnost znaků, začínajících ASCII znakem pro (27 čili 1BH), která má význam příkazu. Tato tiskárna pak dostává příkazy postupně (nový řádek, atd.), které taky postupně provádí (neumí předvídat).
PCL jazyk je vektorový, který má poměrně málo příkazů a tak části, které neumí zapsat vektorově, zapisuje jako bitmapu. Proto je jeho produkt závislý na druhu tiskárny (ovladači). Je pomalejší než PostScript, ale velmi spolehlivý. HP uvedla na trh HP PCL6, který je rychlejší než 5. Používá se u tiskáren HP LaserJet 6P.
Dokonalejší ovládání je prováděno jazykem PCL (Printer Command Language) (PCL 4 a PCL 5) nebo PostScript, které umí popsat naráz celou stránku. To ale vyžaduje u tiskáren buffer na obsah celé stránky. Po naplnění bufferu se celá stránka převede na bitmapu a pak proběhne plynule tisk celé stránky.
ODBORNÉ ČLÁNKY / 11
PostScript Postscript je jazyk složitější a čistě vektorový. Je velmi spolehlivý a jeho nedostatky (stránky) se mohou projevit až u velmi složitých tisků. Je nezávislý na zařízení a jeho rozlišovací schopností. Zasílané prvky se překrývají v pořadí. Písma s formátem Type1 jsou u všech systémů bez problému. True Type má dosti potíže ve Windows, kdy se tiskne jiné písmo (i u použití Unicode). Proto se Adobe a Microsoft dohodly (v roce 1997) na novém druhu písma – Open Type. Cílem je podpora Internetových aplikací.
Vytváření kódu PostScript Interpret PostScriptu nejdříve vytvoří seznam objektů jedné stránky se systémem souřadnic. Tím se stává nezávislý na zařízení. RIP (Raster Image Procesor) převede příkazy PostScriptu do řídících informací. Seznam se třídí a pak se převede do bitmapových rastrů. Velikost přenášeného souboru záleží na velikosti seznamu. Osvitová zařízení doplňují RIP koprocesory. Obvykle ale RIP je vytvářen softwarově v počítači.
Faktory kvality tisku Rozlišení
Tisková hlava
Rozlišení určuje počet bodů na inch DPI. Např. 300DPI znamená, že na ploše 1 čtverečního palce bude 300 x 300 bodů. Pokud se tiskne jen černá barva, je tisk bez problému. Potíže nastávají při tisku odstínu šedi. Proto se z těchto bodů vytváří tzv. tiskový bod, který je tvořen z několika bodů, podle požadovaných stupňů šedi. Pro zobrazení 256 úrovní šedi je zapotřebí vytvořit tiskový bod sestávající se ze 256 základních bodů, tedy tiskovým bodem bude čtverec o straně 16 bodů. Pak rozlišení je pouze 20 bodů na palec.
Tisková hlava má rozlišení obvykle 600DPI, nyní až 1440x720 DPI (Epson na speciální papír). Maximální počet trysek je 300 o průměru menším než 50μm (obvykle 128 nebo 64 pro Č/B a 3 krát 64 nebo 32 pro barvy), frekvence 15kHz. Barevné tiskárny mají 3×64 trysek a dosahují rozlišení 300dpi.
Pro laserové a inkoustové tiskárny je obvykle 25 úrovní šedé.
Barevné tiskárny Rozlišujeme je na trojbarevné, čtyřbarevné a šestibarevné. Trojbarevné se hodí tam, kde převažuje grafika nebo není mnoho černé barvy, čtyřbarevné jsou vhodné tam, kde je grafika a černý text a pětibarevné tiskárny jsou určeny pro fototisk. EpsonPhoto má 6 barev - CMYK + světle modrá + světle červená
Další možností vytváření proudu inkoustu je piezoelektrický princip. Barevné inkoustové tiskárny (cena 3000 až 5000 DM) pracují na stejném principu jako černobílé, ale tisk rastru se opakuje pro každou barvu zvlášť. Proto u barevných nelze kvalitu srovnávat s laserovou tiskárnou. Cena kopie cca 0.80 DM. Tisk je pomalý (asi 2 str/min). Proces tisku dithering může dosáhnout místo 7 barev až 256 odstínů. Dosahuje se to tiskem velmi blízkých bodů. Tímto se ale snižuje rozlišitelnost tisku na polovinu (sléváním bodů).
Tiskárny se stále tryskajícím inkoustem se používají pro potisk zboží s nerovným povrchem ( obaly). Barevné inkoustové tiskárny mají nejlepší poměr výkon/cena.
12 / ODBORNÉ ČLÁNKY
C-RET technologie C-RET - Color Resolution Enhancement Technology neboli technologie zvýšeného barevného rozlišení je technologií řízení velikosti kapek inkoustu. Standardní tiskárny tisknou pouze dvě úrovně intenzity barvy na jeden bod, tj. bez kapky nebo s kapkou. K dosažení 256x256x256 to je 16.7 mil odstínů pomocí 3 barev je zapotřebí aby jedna barevná buňka se skládala ze 16x16 bodů = 256 bodů což znamená, že každý z 256 odstínů barvy lze na této ploše realizovat. Tedy užitečné rozlišení barevných tiskáren se snižuje na jednu šestnáctinu. C-RET tiskne ve čtyřech úrovních
pro jednu barvu a jeden bod (Bubble Jet tiskárna HP DeskJet 850C). To znamená že C-RET řídí množství inkoustu od 0 do 3 kapek. Při tisku CMY (Cyan - azur, Magenta - purpur a Yellow - žlutá) lze vytvořit 33 = 27 odstínů barev (6 primárních, 12 sekundárních a 8 složených). Pro CMYK (+ blacK - černá) lze dosáhnou 39 barevných kombinací (6 tmavých a 6 světlých primárních, 12+12 sekundárních a 3 stupně šedi). Lze tedy vytvořit 43 = 64 pravých barev, to znamená, že k vytvoření 16,7 mil. odstínů je zapotřebí buňka o velikosti 9×9 bodů. Na této ploše tedy každá barva může vytvořit 256 sytostí. {Chip 7/95}.
Pro HP tiskárny existuje ovladač ColorSmart, který stránku analyzuje a pak stanoví nejvhodnější způsob tisku s optimalizací barev jak pro texty, obrazy tak i pro grafiku. Tato technologie používá pouze pigmentový inkoust. Je to roztok mikročásteček plastiku v transparentním nosiči a je vlastně analogií toneru laserových tiskáren. Tento inkoust řeší i problém recyklovaného papíru, který velmi vpíjí a tím klesá intenzita barev. Pigmentový inkoust se usazuje jen na povrchu a tím klesá spotřeba inkoustu a tisk je ekonomičtější.
RET technologie RET - Resolution Enhacment Technology - technologie vyrovnávání obrysů pomocí menších bodů, které se interpolují mezi standardní body. Je použitelná u inkoustových a laserových tiskáren.
Inkoustová tiskárna Inkoustová tiskárna tiskne pomocí inkoustu, který je stříkán na papír. Inkoust bývá umístěn v malé nádržce, jež se pohybuje společně s tiskovou hlavou. Kvalita tisku inkoustové tiskárny je silně závislá na použitém papíru. V případě kvalitního papíru je možné dosáhnout velmi kvalitního tisku (za cenu vyšších nákladů na tuto vytištěnou stránku).
Barevný tisk bývá prováděn pomocí různobarevných inkoustů. Inkoustové tiskárny poskytují vyšší rychlost tisku než tiskárny jehličkové. Jedná se o zařízení vhodná pro tisk běžných textových i grafických dokumentů. Jejich pořizovací cena dnes již není příliš vysoká. Jejich nevýhodou je však poměrně vysoká cena za vytištěnou stránku, která je dána cenou inkoustu a vyšší cenou kvalitního papíru.
LED tiskárny Nemají laser, ale soustavu LED diod, které osvětlují válec. Válec je diodou osvětlován přímo a bočně. Boční osvětlení se musí protínat, aby mohlo být použito. Jinak je princip stejný jako u laserové tiskárny.
ODBORNÉ ČLÁNKY / 13
Laserová tiskárna Laserová tiskárna je zařízení určené zejména pro profesionální použití. Poskytuje velmi vysokou kvalitu (300 dpi - 1200 dpi) i rychlost tisku (desítky stránek za minutu). Jedná se o poměrně drahé zařízení - ale cena za vytištěnou stránku bývá většinou nižší než u inkoustových tiskáren. Při tisku laserové tiskárny jsou nejdříve znaková data zasílaná počítačem převáděna řadičem na videodata. Ta jsou zasílána na vstup polovodičovému laseru. Polovodičový laser vysílá laserový paprsek, který je vychylován soustavou zrcadel na rotující válec. V místech, kam tento paprsek na válec dopadne, dojde k jeho nabití statickou elektřinou
PARAMETR
na potenciál řádově 1000 V. Rotující válec dále prochází kolem kazety s barvícím práškem (tonerem), který je vlivem statické elektřiny přitažen k nabitým místům na povrchu válce. Papír, který vstoupí do tiskárny ze vstupního podavače, je nejdříve nabit statickou elektřinou na potenciál vyšší než jsou nabitá místa na válci (cca 2000 V). V okamžiku, kdy tento papír prochází kolem válce, dojde k přitažení toneru z nabitých míst válce na papír. Toner je do papíru dále zažehlen a celý papír je na závěr zbaven elektrostatického náboje a umístěn na výstupní zásobník. Rotující válec po otištění na papír prochází dále kolem sběrače elektrostatického náboje a čističe od toneru.
VYSVĚTLENÍ
ROZSAH
Typ tisku
Způsob použitý k tisku jednotlivých znaků
Jehličková, tepelná, inkoustová, laserová tiskárna
Rychlost tisku
Počet znaků vytištěných za jednotku času
řádově 100 zn./s - 10 stránek/min
Kvalita tisku
Počet bodů, které je tiskárna schopna vytisknout na jeden palec (bpi - bits per inch)
120 - 1200 bpi
Barevnost
Schopnost tisknout pouze černobíle nebo i barevně.
Černobílé, barevné
Pořizovací náklady
Cena, za kterou je možné tiskárnu pořídit
řádově 1000 Kč - 100000 Kč
Cena za vytištěnou stránku
Cena, kterou uživatel zaplatí za vytištěnou stránku. Je dána cenou listu požadovaného papíru, cenou a životností tiskové náplně (páska, inkoust, toner)
David Jančík
14 / Z NAŠICH VÝTVORŮ
Aneb vybíráme z krabičky zdařilých slohovek loňských čtvrťáků
Ředitel ze třetího Výběr učitele, o kterém jsem se rozhodl psát, i mne překvapil. Po rozvaze, zda zvolit češtinářku nebo matikáře, padla volba na mnohem známější osobu na škole. Již druhý den v téhle budově jsme ho všichni ze třídy znali, a to jsme nevěděli, jak se jmenovala naše třídní profesorka. Postarší děda, vyskytující se nejčastěji ve třetím patře, na škole ztěžuje žákům průchod druhým ročníkem již řadu let. Jeho věk raději neodhaduji. Na první pohled vzbuzuje jeho vyšší postava určitý respekt. Je to ale elegán, nejčastěji ho potkávám v košili a černých riflích s koženým opaskem. Po chodbách chodí s kamennou tváří, ale do třídy vždy vstupuje s úsměvem. Svůj výklad často prokládá vtípky, narážkami na kolegy, nebo německými slovy. Jeho přístup k učivu je zvláštní, jako bych vynechal střední školu a šel rovnou na tu vysokou. V přednáškách nerozumím každému druhému slovu. Ale na to si člověk rychle zvykne a začne si význam odborných termínů domýšlet. Mile rád vše zopakuje a znovu vysvětlí, hlavně v době našich drahocenných
přestávek. Při zkoušení u tabule vás nechá klidně stát celou hodinu a nakonec známku ani nedostanete, protože pětku si za váš výkon nezasloužíte. Jeho jméno je postrachem pro všechny druháky informačních technologií. Pokud zvládnete projít přes jeho testy, písemky a zkoušení, zvládnete v životě už všechno.
Respekt a obdiv k němu mají snad všichni žáci. Pozdravit ho musíte vy, pokud tak neučiníte, bude zle. Vyžaduje včasný příchod do hodin, sám to ale nedodržuje. Často chodí na hodinu i 10 minut po zvonění . Ve věcech má svůj systém a pořádek. Záznamy v jeho zápisníku s docházkou vždy na začátku hodiny pečlivě vyplní. Občas už ale na nás zapomíná, že nás má suplovat, nebo že si má zajít pro třídní knihu do sborovny. I když jsem si s panem profesorem leccos vytrpěl, mám ho přesto v oblibě. Srandu nikdy nezkazí. Jedná s námi vždy férově. Písemkami nás nepřekvapuje a domácími úkoly nás nezatěžuje. U zkoušení nám rád napoví a u maturity nás snad nepotopí. Patrik Lev
Z NAŠICH VÝTVORŮ / 15
Můj zlatý Ámos Když se pokusím si představit, jak by měl vypadat ideální učitel, vytanou mi na mysli všichni moji třídní učitelé. Na základní škole to byla paní učitelka Zdražílková. Celá třída ji měla ráda. Byla na nás milá, ale dokázala být neústupná, zvlášť co se týče domácích úkolů a černých teček za zapomenuté věci. Konflikty řešila diplomatickou cestou, pokud možno co nejspravedlivějším způsobem. Na druhém stupni jsem si oblíbil svoji další třídní – paní učitelku Sekaninovou. Na té jsem si nejvíce vážil její odbornosti a také hloubky problematiky, do které rozuměla matematice, již vyučovala. Sice měla ráda děti, ale s těmi staršími už si nedokázala tak dobře poradit. Naštěstí náš třídní kolektiv byl umírněný a paní učitelku jsme až na občasné klukoviny moc nezlobili. S nástupem na střední školu se mojí třídní stala paní učitelka Doskočilová. Ačkoliv jsme na začátku všichni měli pocit, že nás musela nesnášet, nakonec se nám s ní podařilo navázat dobrý vztah. Doskočilová byla trošku zvláštní a některé její myšlenkové pochody nechápu doteď, ale líbil se mi její styl
výuky. Měla vždy perfektně připravenou hodinu a ani vteřina z pětačtyřiceti minut nevyšla nazmar. Další její skvělou vlastností bylo vyžadování jasně daných pravidel. Pro tuhle vlastnost ji dost lidí nemělo v oblibě, mně to však problém nedělalo. Bohužel, ačkoliv má největší zásluhu na „pročištění“ naší třídy, nemohla nás kvůli těhotenství dovést až k maturitě. Mojí poslední třídní se tak stala paní učitelka Šmerdová. Její nejlepší vlastností je to, že je člověk. I když si velice jednoduše dokáže zjednat respekt, je s ní zábava. Máme tak pocit, že stojí na naší straně. Každodenně společně s námi svádí boje se systémem školy a nástrahami života. Netrpí komplexem většiny učitelů a v mnoha situacích se dokáže zachovat velmi lidsky. Má také skvělou vlastnost, že nám dokáže naslouchat a porozumět. Když bych měl tedy poskládat svého zlatého Ámose, bude mít v sobě vlastnosti všech mých třídních. Ke kolektivu by byl tvrdý a neústupný, ale zato vždy spravedlivý a důsledný. Musel by předmětu rozumět, nikoliv jej pouze učit. Ale hlavně by měl stále zůstat skvělým člověkem, který nám, studentům, rozumí. Jan Zagata
16 / ZÁBAVA
Země česká, domov můj UPOZORNĚNÍ! Následující text je pouze čirá, absurdní, smyšlená a nelogická fikce. Jakákoliv souvislost s existujícími osobami je čistě náhodná a autor ji rozhodně nezamýšlel… Možná… Je středa 18. 12. odpoledne. Byt mlčí jako hrob. 22-letý Angličan John Evergreen si pomalu přikládal čepel nože ke svému zápěstí… Náhle se otřepal ze zasněného pohledu z okna svého pronajatého bytu v Brně na podivuhodný tvar listu lípy srdčité, který je pro českou kotlinu tak typický. Viděl nůž směřující k jeho ruce svírající rajče a vzpomněl si, že si chtěl udělat sendvič právě z něj, nikoliv ze své ruky. Položil tedy rajské jablko koupené v nedaleké večerce zpátky na kuchyňské prkýnko. Krájel plátek po plátku a přitom přemýšlel, jak se asi mají jeho rodiče u něj doma v Manchesteru, kteří ho poslali na prázdniny do státu, ve kterém ani nevědí, jak má vypadat normální čaj. Nakonec si řekl, že se jeho rodiče mají zřejmě špatně, protože je v Anglii samozřejmě mokro, a vrátil se zpět k přípravě své svačiny. Když dojedl, rozhodl se, že si vyjde do města a trochu se porozhlédne po místní krajině. Po pravdě to udělal kvůli tomu, že už je tu čtvrtý den a kdyby nevyšel z domu nikdy, kromě občasného nákupu proviantu do večerky nebo do supermarketu, asi by se zbláznil. Kochal se krásným výhledem na silnici, která byla neupravená a hrbolatá, jako kdyby ani nevznikla uměle, nýbrž přírodně z nějakých odlomených kusů skalisek. Když došel k nejbližší stanici tramvaje, rozhodl se, že se trošku projede, počkal na nejbližší tramvaj jedoucí směrem „Main station“, vystoupil a pěšky došel až k náměstí, které, ač se považuje za nejvýznamnější náměstí v Brně, mu připadalo významné asi jako moucha na okenní římse. V Brně se samozřejmě netoulal sám, měl kamaráda, se kterým do Brna jel a který bydlel poblíž, společný byt naneštěstí nesehnali. Rozhodl se tedy, že mu zavolá, a když si postěžoval na vysoký tarif způsobený přestupem do jiné země, prohodil s ním řeč a dohodli si sraz pod tou velkou černou věcí, která podle něj zrovna jako náboj nevypadá.
Když tedy počkal, postěžoval si na valící se proudy lidí, hrnoucí se ke stánku s pečenými kaštany a snažil se na tom „náboji“ nějakým způsobem vyčíst, „kolik že to teda je hodin“, tak jeho kamarád, Garry, konečně přišel. Když spolu hodili klasickou řeč, začínající obligátní otázkou: "Tak jak se teda dneska máš?“, následovanou slovy: „Nic moc,“ zašli si na chvíli jen tak odpočinout do nejbližší hospůdky. Když si sedli ke stolu, zeptal se John číšníka, který byl mírně zdatnější v anglické mluvě, než většina jeho vrstevníků, jestli nemají náhodou plzeň. Číšník mu hrubě a téměř sprostě odvětil, že mají starobrno, a tak tedy John provedl strategický ústup a objednal dva kousky piva. Oba kamarádi si povídali a pili jedno pivo za druhým, až se nakonec čísla vyšplhala téměř k desítkám, a oba měli co dělat, aby si udrželi zdravý rozum a schopnost plynule komunikovat. Vypotáceli se tedy složitě na ulici a Garry se pokoušel vytáhnout Johnovi z kapsy telefon a vytáčet číslo na taxi službu, které si díky včerejší noci velice dobře zapamatoval. Když auto přijelo a oni nastoupili, tak se jich taxikář na něco česky zeptal. Když John anglicky odvětil, že mu nerozumí, zajiskřily taxikářovi šibalsky oči a zeptal se s radostí ve hlase: „Where shall we go gentlemen?“ Když mu oba alkoholem opojení pánové sdělili své adresy, tak je oba zavezl na jedno místo, které bylo od jejich domovů poměrně blízko. Když ovšem taxikář vyřknul sumu, mladíci se na sebe zděšeně podívali. Asi po vteřině přemýšlení jim došlo, že je vychytralý taxikář zavezl asi přes půlku města, a tím využil jejich neznalosti. John chtě nechtě vytáhl peněženku, vyplatil cenu za jízdu a téměř ožebračen se rozloučil se svým přítelem a vyrazil k domovu. Doma si dal fazole s vajíčkem a ts tou divnou věcí, které zde říkají anglická slanina, které mu zbyly od snídaně, a odebral se do postele ještě ve své venkovní obuvi. Čtvrtek Ve čtvrtek se nestalo nic, co by stálo za řeč, takže tento den vynecháme. Alespoň že měli v obchodě levnou čokoládu.
ZÁBAVA / 17 Pátek Když se John probudil v posteli s nadměrně otravným a bolestivým bolehlavem, jenž byl důsledkem včerejšího prohýřeného večera, oblékl se, horko těžko vstal ze své postele a zamířil směrem ke své koupelně. Vzal do ruky kartáček a pastu, a když pohlédl do zrcadla, tak už tam na něj hned zrána čekal ne zrovna pěkný výjev. John byl celý bledý, pod očima měl pytle, že by se do nich vešlo 10 kilo brambor, a vůbec tak nějak vypadal, jako by právě vylezl z nějaké důkladně zakopané, několik desítek let staré rakve. Co šlo, spravil proudem studené vody z umyvadla, protože jiná mu tam vyjma víkendu ani netekla, a co nešlo vodou, to spravil hrnkem černého čaje s mlékem, kterého mu ještě z jeho původních zásob trošku zbylo. Hned po vypití se mu do obličeje vrátila klasická barva spokojeného Brita a řekl si, že by si dal i něco k snědku. Když ovšem pohlédl do ledničky, stál s hrůzou před velkým, prázdným, bílým prostorem, ve kterém nebylo nic než mírně nahnilý okurek. Myslel si totiž, že věci, které nakoupil minule, mu budou stačit až do odjezdu, který bude v neděli. Nevydržely. Tím poznal, že je jeho osud zpečetěn, bude se muset vydat tam, kam znovu vkročit nechtěl, do večerky za rohem. Když si oblékl bundu, vzal si klíče, peněženku s pár zbývajícími stovkami místní měny a otevřel dveře, vykročil rázným a sebevědomým krokem ze dveří a kráčel po chodbě s výrazem a tempem, jako by se chýlil k dějišti posledního soudu. Když konečně do obchodu vešel, zůstal stát s otevřenou pusou, zíraje na prodavačku. Byla… jiná. Z papírku nade dveřmi si s pomocí mobilního překladače zjistil, že předchozí prodavačka onemocněla, a proto její místo zastoupila jiná. Tohle pro něj bylo jako pověstná kudla do zad. Zatímco ta předchozí za těch pár dní jeho pobytu porozuměla jeho prapodivné řeči a gestikulaci, a tak nějak zhruba věděla, čeho si její zákazník žádá, ta nová nevěděla vůbec nic. John na ní mluvil směsí čecho-angličtiny, ukazoval různá gesta a čísla na prstech a všemožně mával rukama. Připadal si, jako by byl v němé komedii Laurela a Hardyho. Když svůj marný boj konečně vzdal a koupil si jídlo v supermarketu, rozhodl se, že půjde poslat rodičům dopis, že za chvíli přijede. Moc dobře věděl, že dopis nepřijde dříve jak několik dní po jeho příjezdu, ale posílal ho proto, aby mu nemohli rodiče říci, že na ně vůbec nemyslel. Šel na poštu, vzal si pomačkaný papír z kapsy, jemně ho uhladil rukou a začal psát. „Dear mom and dad, I will arrive on Sunday. John.“ Přeložil jej, vložil do obálky a připlácnul na něj známku prezidenta, který měl na normálního člověka až příliš mnoho brad. Po odeslání se vrátil domů a po zbytek dne jedl „fish and chips“ a díval se na nějaké filmy, které si naštěstí přibalil s sebou. Sobota Po poměrně střídmém obědě se John dal do plánování zítřejší cesty domů. Našel si stránky dopravní kanceláře, naplánoval si cestu, zarezervoval místo v autobuse a zbylý čas do odjezdu, který bude v neděli ve tři ráno, využil k tomu, aby se, jak on doufal, naposled po městě prošel. Nasedl tedy opět do té podivné nadzemky, kterou v Brně mají, a jel na konečnou první tramvaje, do které nasedl. Udělal si hezkou procházku městem, podíval se, kde všude nebyl a kde s trochou štěstí už ani nebude, a vyrazil směrem k domovu. Ovšem na ulici nedaleko zastávky proti němu vyšly dvě pochybné existence a začaly se něčeho dožadovat, přičemž si na rukou protahovaly klouby a nasazovaly si boxery. John samozřejmě poznal, o co jim jde, a tak se snažil jako pravý Brit situaci v klidu vyjednat. Agresoři ovšem v klidu nebyli, jelikož mu nerozuměli ani slovo. Zaútočili na něho a on, i když se bránil a jednoho z nich i docela slušně pochroumal, byl nucen vydat něco z obsahu své peněženky. Když oba útočníci sebrali svoji výplatu, odebrali se rychlým krokem druhým směrem. John pomalu vstal z mírně zakrváceného chodníku, otřepal se a upravil si gentlemansky límeček u košile. Když se vrátil domů, nalezl v lékárničce, kterou si přibalil, nějaké náplasti a chladivou mast, která jeho bolest utlumila. Začal si balit a přitom si poctivě odškrtával seznam všech sbalených věcí. Nechybělo mu nic. Dokonce ještě zbylo i trošku čaje. Zavřel kufr, zapnul ho, a vydal se směrem z bytu. Když však zavřel dveře, zjistil, že si zabouchl klíč uvnitř. Po krátké chvíli kontrolovaného panikaření, projevujícího se navenek slovy „ale ne, už zase“, si John uvědomil, že se do bytu už stejně vracet nebude, a tak s čistým svědomím opět vyrazil.
18 / ZÁBAVA Neděle Po krátké hodince čekání na autobusové zastávce strávené sezením na kufru a psaním si s Garrym, který bude odjíždět až zítra, přijel velký žlutý autobus. John ukázal stevardce lístky, usedl na místo, postěžoval si na tvrdý polštář a objednal si gumové medvídky. Autobus se rozjel a on se ponořil do hlubokého spánku, který vyrušil až jeho výstup. Po pár dalších přestupech se konečně dostal do Manchesteru, a nakonec i ke svému domu, a vešel dovnitř. V kuchyni jeho matka připravovala nějaké jídlo a otec hrál se svým přítelem Jamesem šachy. Bez jediného pohybu promluvil na syna: „Jdeš pozdě.“ „Já vím,“ odvětil, „to víš, to jsou ty české dálnice.“ Jan Sláma, V1B
Holubice
ZÁBAVA / 19
20 / ZÁBAVA
Stín Smrti Temná postava v kápi Skrytá mlhou prochází kraj Černý déšť ji zkrápí Utichli ptáci, utichl háj Nad postavou krkavec krouží Do noci černé jak on sám vzlétá Děsivý hlad nyní jej souží Smrt již své nitě splétá Postava zastaví a k nebi pohlédne A tu nová hvězda v dáli se zrodí Krkavec se vrátí, na hůl usedne A hned ruka kostěná s láskou jej hladí Tak putuje dál Smrti stín S havranem, jehož jménem Smrt si bere své Po věky chrání osud světa tím On nepoznal dobré, on poznal jen zlé Když pohladí růži nejkrásnější Tak pod jeho dotekem zvadne A hořká slza nejsmutnější Do prachu cesty spadne Temná postava v kápi společně s mlhou prochází krajem Vlastní slzy z rukou smývají krev Černý déšť ji zkrápí při cestě tichým hájem On slýchá jen hladových démonů zpěv Nejmocnější a nesmrtelný Vždyť i sám sebe zničit nemůže Není pro něj vykoupení Zbývá jen z dálky dívat se na růže David Kozina, V1C
ZÁBAVA / 21
Hádanka – nehoda V autě jede otec a syn (pokrevní). A jak to tak na silnicích chodí, najednou se přihodí strašná nehoda. Oba dva jsou vážně zraněni a sanitky je odvezou do dvou různých nemocnic. Syn je na operačním sále, přijde k němu chirurg a řekne: „Nemůžu ho operovat, je to můj (pokrevní) syn!“ Jak je to možné?
Řešení Chirurg je žena, synova matka. Zdroj: http://hadanky.atropin.cz/hadanky-a-hlavolamy--pakarny--nehoda
Osmisměrka
22 / ZÁBAVA
Hádanky, vtipy Hádanka – kde je tatínek? Maminka je o 21 let starší než její syn. Za 6 let bude matka pětkrát starší než syn. Kde je právě tatínek? Nápověda Vyřeš rovnici, potrénuj převody jednotek a zopakuj biologii. Řešení Synovi je -3/4 roku tj. mínus 9 měsíců. Takže tatínek právě...
Vtipy Co má peněženka společného s cibulí? Když ji otevřete - pláčete! HÁDAJÍ SE: Wikipedia: "Já VÍM všechno!" Google: "Já NAJDU všechno!" Facebook: "Já ZNÁM VŠECHNY!" Internet: "Beze mě jste všichni namydlení!" Elektřina: "A tak se uklidníme, jo?!"
Víte proč blondýnka sedí ve skříni? Protože poslouchá Kabáty.
ZÁBAVA / 23
Zpátky z místa Bereš si chladnou zbraň (Na tváři prázdný výraz) Už prostě nevíš, jak dál (Šíříš kolem sebe jen strach) Nevíš, za co bojuješ, (Když skáčeš, jak pískají) Za hnusný právo salutuješ (Ruce za zády a v nich růži) Když fouká vítr a teče krev (A vadne růže, jako naše čest) Rudá barva po ni teče jak voda (A ty míříš zbraní, pálíš) Zasáhl jsi cíl, tvé tělo se hroutí, padl jsi za svou ženu, za své děti. Nikdo se za tebe nemodlí, nikdo na tebe nevzpomíná. Doba je zlá, i tvá rodina padla. Přišla zrůda v zelené kápi, smrt se odráží v hákovém kříži. A ty v zákopu, prober se, je ráno. Byl to zlý sen, přece teď máme právo.
Projíždíš tramvají, směrem na Hlavas. Cítíš chlor, ale stopy už vzal čas. Šedé město ozářené lampami, blízko k půlnoci, hvězdy nad hlavami. A ty přemýšlíš, jaké by to bylo, kdybychom prohráli, jak by se žilo. Naši otcové a matky v zajetí démonů, vidíš jejich strach ve tváři. Žili bychom v pekle, nebo v ráji? Bereš si chladnou zbraň (Na tváři prázdný výraz) Už prostě nevíš, jak dál (Šíříš kolem sebe jen strach) Nevíš, za co bojuješ, (Když skáčeš, jak pískají) Za hnusný právo salutuješ (Ruce za zády a v nich růži) Když fouká vítr a teče krev (A vadne růže, jako naše čest) Rudá barva po ni teče jak voda (A ty míříš zbraní, pálíš)
Pavlína Beránková
