Puťák 2009 Slavkovský les trasa putování s dodatky

Puťák 2009 Slavkovský les trasa putování s dodatky

Puťák 2009 Slavkovský les poutníci: Anička, Bejza, Bobuláč, Gertruda, Jancí, Karlos, Marčuk, Maruška, Sláva, Zub Chráněná krajinná oblast Slavkovský les o výměře 606 km2 byla vyhlášena v květnu roku 1974. Rozkládá se v prostoru mezi Karlovými Vary, Kynšperkem n. O., Mariánskými Lázněmi a Teplou. Část vrchoviny, dříve zvaná též Císařský les, s osobitým krajinným rázem, tvoří rozvodí mezi Berounkou a Ohří. Příkře vystupuje nad Tachovskou brázdu, Sokolovskou i Chebskou pánev, pouze na JV přechází zvolna do Tepelské vrchoviny. Oblast má charakter náhorní plošiny mírně skloněné k severu. Nejvyššími vrcholy jsou Lesný (983 m) a Lysina (982m). Na okrajích hluboce zaříznuté potoky, odvodňující území ústí většinou do Ohře. Geologicky náleží Slavkovský les ke krystaliniku Českého masivu. Rozlišením magmatu vznikly horniny s výskytem olivínu, chromity naopak daly vznik hadcovým hřbetům. V době třetihor se místy projevovala také sopečná činnost (např. Homolka a Podhorní vrch), projevem doznívajícího vulkanismu je dodnes bohatý obsah plynů, podmiňující vznik minerálních pramenů a mofet (výrony C02). Na území CHKO jsou dvě základní zřídelní oblasti. Kolem Mariánských Lázní, Pramenů a Lázní Kynžvart vyvěrají studené proplyněné kyselky vznikající v geologickém podloží ze srážkové vody sycené oxidem uhličitým, někdy i sirovodíkem. V oblasti Karlových Varů převažují teplé a horké minerální prameny tryskající z daleko větších hloubek (2000 - 3000 m) a často tvořící typické usazeniny vřídelního kamene. Na západě (mimo CHKO) zasahuje svým výběžkem ještě františkolázeňská zřídelní oblast (např. vývěry kyselek v rezervaci Soos-Hájek). Území Slavkovského lesa je zalesněno převážně smrkovými porosty, zatímco původní bučiny, místy s příměsí jedle, se nedochovaly. Pozoruhodný je výskyt horské vegetace (prha arnika, sedmikvítek, mléčivec alpinský aj.). Typická pro zdejší pramennou oblast jsou rozsáhlá vrchovištní rašeliniště s porosty borovice blatky, břízy pýřité s rosnatkou okrouhlolistou, šichou oboupohlavnou, klikvou žoravinou, kyhankou sivolistou, tučnicí obecnou. Naopak suché skalky hostí řadu vzácných hadcových forem - sleziník klamný, černý, hadcový, rožec kuličkolistý aj. Vzácný je lýkovec jedovatý, kosatec sibiřský, zimostrázek alpinský - zástupci pův. vegetace, na rozdíl od obrovského bolševníku velkolepého, až 3 m vysoké rostliny, která je asijského původu a šíří se na neudržovaných pozemcích. V řídce osídleném území je dosud zajímavá fauna. Poslední medvěd byl sice zastřelen již r. 1698, rys r. 1708, vlk r. 1756, zato nyní se udržují vysoké stavy jelení a černé zvěře. Vyskytují se drobné šelmy - liška, kuna, jezevec, hranostaj. Uměle je vysazen jelen sika a muflon. Hnízdí zde výr velký, sýc rousný, kulíšek. Místy se dochovala tokaniště tetřívka, vzácně tetřeva hlušce.

23. – 29. srpna 2009

-2-

pěší trasa 109,5 km

Puťák 2009 Slavkovský les poutníci: Anička, Bejza, Bobuláč, Gertruda, Jancí, Karlos, Marčuk, Maruška, Sláva, Zub

neděle 23.8.

den první

pěší trasa 3 km

cesta busem a vlakem (Polná – Havlíčkův Brod – Praha – Mariánské Lázně)

23. – 29. srpna 2009

-3-



pondělí 24.8.

den druhý


Medvědí pramen – Mariánské Lázně (kolonáda) – Vlkovice – Martinov – Milhostovské mofety – Milhostovský kopec – Podhorní vrch – Závišín Mariánské Lázně: městská památková zóna lázeňské architektury. Základy k vybudování lázeňského města byly dány teprve koncem 18. stol., kdy tepelský klášter vykoupil pozemky zdejšího údolí. Léčebné prameny u Úšovic byly však známy již poč. 16. stol. a na příkaz krále Ferdinanda I. byl v r. 1528 dělán rozbor minerální vody. Podrobný chemický rozbor vod i průzkum území nechala provést též Marie Terezie v I. 1765-66, kdy již bylo známo 7 pramenů. O soustavné využívání pramenů k léčbě se zasloužil lékař kláštera v Teplé dr. Josef Jan Nehr. Místo bylo nazváno podle pramene P. Marie Mariánskými Lázněmi. Prvou lázeňskou sezónu v r. 1808 zde prožilo 80 hostů. Za zakladatele města lze považovat tepelského opata Karla Kašpara Reitenbergera. Za něho se Mariánské Lázně staly v r. 1812 samostatnou obcí a r. 1818 byly vyhlášeny veřejnými lázněmi. Poč. 19. stol. je obdobím velkých terénních úprav bažinatého údolí podle plánů Václava Skalníka (1776-1861), býv. lobkovického uměleckého zahradníka; tehdy se údolí proměnilo v rozsáhlý přírodní park. Plán výstavby tvořil Jiří Fischer, prof. pražské polytechniky. Za osu parku byla stanovena kolonáda, její trasa vytýčena r. 1822. Většina budov vznikla v empírovém slohu v 2. pol. 19. stol., dnešní podobu získaly lázně koncem téhož století. V r. 1865 byly povýšeny na město. Koncem 19. stol. přesahoval ročně počet návštěvníků 20 000. Moderní město dosáhlo prvenství v Rakousku-Uhersku ve zřízení veřejného elektrického osvětlení, r. 1902 dostavěna el. pouliční dráha. Na poč. 20. stol. se město stalo politickým a společenským centrem pro mnohé osobnosti z Evropy. Dnes jsou po Karlových Varech největšími našimi lázněmi. Vyvěrá zde 40 studených minerálních pramenů s bohatým obsahem C02 (nejznámější je Křížový, Ambrožův, Lesní, Ferdinandův, Rudolfův, Karolina aj.), které léčí poruchy výměny látkové, choroby dýchacích ústrojí a kožní, poúrazové stavy.

23. – 29. srpna 2009

-4-



úterý 25.8.

den třetí

pěší trasa 19 km

Polom – Smraďoch – Farská kyselka – Vlčí hřbet – Mokřady pod Vlčkem – Prameny – Potok Rota – Kladské rašeliny Tajga – Kladská – Vlčinec (Lenčin pramen) Kladské rašeliny: národní přírodní rezervaci vyhlášenou pvr. 1933 tvoří 5 oddělených lesních rašelinišť: Husí les (14,93 ha). Lysina (42,9 ha). Malé rašeliniště (7,12 ha). Tajga (133,9 ha) a Paterák (93,3 ha) spolu s Kladským rybníkem. Územím procházejí dvě tektonické poruchy, na nichž vyvěrají podzemní vody ovlivňující hydrologickou situaci oblasti. Zdejší vrchovištní rašeliniště sytí svými vodami mariánskolázeňské prameny. Území je porostlé souvislým porostem borovice blatky s typickým podrostem. Vyskytuje se zde rosnatka okrouhlolistá, klikva žoravina, vlochyně aj. Hnízdiště tetřívka obecného a tetřeva hlušce. V r. 1977 byla zřízena v délce 1,5 km naučná stezka vedoucí kolem Kladského rybníka. Z Kladského rybníka vychází Dlouhá stoka: 24,2 km dlouhý umělý kanál (pův. zv. Flossgraben), technická památka. Vybudován v letech 1531-36 za Pánů z Rabétejna, podporujících rozvoj důlní činností v oblastí Vytéká z Kladského rybníka (810 m) a pozvolným klesáním směřuje do Krásna (712 m) a Horního Slavkova, kde vodní energie sloužila pří zpracování cínové rudy, později k plavení dřeva. Průměrný průtok činil 0,4 m3/s, šířka dna 1,2 - 3 m. Je pozůstatkem vodohospodářského systému se dvěma stokami, 9 velkými rybníky o celkové rozloze 72 ha a množstvím malých vodních zdrží. Napájí vodárnu u Nové Vsi a malé vodní elektrárny.

23. – 29. srpna 2009

-5-



středa 26.8.

den čtvrtý

pěší trasa 25 km

býv. Kasprův mlýn – býv. Dolní Lazy – býv. Krásná – Studánka – Dvorečky – Zlatá – Kolová – Kynšperk n. Ohří cesta vlakem (Kynšperk n. Ohří – Dasenice)

Dasenice – Bukovany – rekultivace jezero Medard Kynšperk n. Ohří: ve 12. stol, pomezní přemyslovské Hradiště (sousední Chebsko připojeno k Čechám až r. 1322), ve 13. stol. přestavěno na raně gotický královský hrad. O městečku, které držel doksanský klášter, je prvá zmínka z r. 1232. Městská práva udělena v r. 1364, později povolena i výstavba kamenného městského opevnění. V r. 1647 Kynšperk zpustošen Švédy, hrad vyhořel a již nebyl obnoven. Na návrší dominantní barokní kostel Nanebevzetí P. Marie z let 1721-1727 s dvojicí věží a bohatě zdobeným západním průčelím. V interiéru pozdně gotická plastika Madony. Na Zámeckém vrchu nepatrné zbytky zdiva hradu, valy a příkopy. Na náměstí barokní kašna s plastikou sv. Floriána. Hrázděný dům čp. 60, městská branka ze 16. stol, židovsky hřbitov ze 17. stol. Dřevěná krytá lávka přes Ohři z konce 18. stol. Významná textilní manufaktura v 1. pol. 18. stol., v době, kdy město koupil anglický Šlechtic Corvay z Waterfordu. Město proslavilo umělecké truhlářství známé již v 17. stol, od r. 1873 odborná truhlářská škola. V 50. letech bytová výstavba pro sokolovské horníky a zaměstnance tisovské elektrárny.

23. – 29. srpna 2009

-6-



čtvrtek 27.8.

den pátý

pěší trasa 20 km

cesta vlakem (Dasenice – Nové Sedlo u Lokte)

Loket n. Ohří – Vildenava – vrt Hořčička – Svatošské skály – Doubí – kostel sv. Linharta – Doubská hora Karlovy Vary: městská památková zóna, město s největšími lázněmi našeho státu, 55 000 obyvatel. Věhlas světových lázní založila teplá léčivá zřídla vyvěrající v údolní nivě řeky Teplé. Přesný rok založení města není znám, s největší pravděpodobností kolem r. 1350. V r. 1370 udělil císař a král Karel IV. již stávajícímu městu svobody a práva královského města. Až do zač. 18. stol. zde existovaly většinou soukromé lázně. Rozmach lázeňství nastal ve 2. pol. 18. stol., a zejména v 19. stol. V listopadu r. 1890 postihla město katastrofální povodeň, jejímž důsledkem byla výstavba ochranné nádrže na řece Teplé - přehrada Březová. Během obou svět. válek se proměnily lázně ve vojenské lazarety. Po r. 1945 byl zaveden namísto sezónního celoroční lázeňský provoz. Indikace karlovarské léčby jsou značně široké. Dlouhodobých největších úspěchů dosahuje léčba vleklých chorob zažívacího ústrojí a některých poruch výměny látkové. Z 13 minerálních pramenů je nejvýznamnější Vřídlo, které chrlí za minutu 2000 litrů vody teplé 73 °C z hloubky 2000 až 3000 m do výšky 12 m. Jde o alkalicko-zemito-salinickou muriatickou termální vodu s obsahem 6,44 g soli v kg vody. Vývěry Vřídla upravované uměle na různé teploty jsou vyvedeny v budově Vřídelní kolonády postavené v l.1967 až 1975 namísto provizorní dřevěné z r. 1940, kdy byla demontována pův. kovová stavba z r. 1879. Trojlodní Mlýnská kolonáda byla postavena v l.1871-81 podle projektu architekta Josefa Zítka, v r. 1893 byla prodloužena až za Skalní pramen. Novorenesanční trojlodní sloupová architektura krytá kazetovým stropem má délku 132 a šířku 13 m. Atika s balustrádou je nad portiky zdobena dvanácti alegorickými plastikami znázorňujícími jednotlivé měsíce. Tato kolonáda kryje 5 pramenů, Jednou z nejstarších staveb je čtyřboká Zámecká věž š arkádovým třístranným ochozem. Věž je zbytek hrádku Karla IV. z doby kolem r. 1350, přestavěná po požáru v r. 1608. Před vybudováním lázeňského sanatoria Thermal byl největším společenským střediskem Grandhotel Pupp, který vznikl spojením Českého sálu z r. 1728 a Saského sálu z r. 1701. Dnešní podoba grandhotelu je z r. 1907, kdy byla postavena ústřední budova se slavnostním sálem. Sanatorium Imperiál bylo vystavěno v l.1910-12 v novodobém velkohotelovém stylu podle projektu francouzského inženýra Hebrarda. Od Vřídelní kolonády je

23. – 29. srpna 2009

-7-


Puťák 2009 Slavkovský les poutníci: Anička, Bejza, Bobuláč, Gertruda, Jancí, Karlos, Marčuk, Maruška, Sláva, Zub přístupné tunelovou lanovou dráhou. Budova Lázní I je příkladem stavebního rozmachu města koncem 19. stol. Nákladná budova z r. 1895 podle plánů Helmera a Fellnera je bohatě zdobena nástěnnými malbami a četnými plastikami. Novorománská a novogotická budova Lázní III z l.1864-66 podle plánů Haina a Labitzského obsahuje mimo lázeňských místností velký koncertní sál. Příkladem vkusné interpretace slohových záměrů historizujícího druhého rokoka je budova Městského divadla z r. 1866 podle plánů Helmera a Fellnera. Kromě názvu města připomíná Karla IV. pískovcová barokní plastika od neznámého autora z r. 1739 umístěná na průčelí Městské knihovny a litinová socha císaře z r. 1858 od Josefa Maxe před budovou Lázní I. Poštovní dvůr: někdejší i současné středisko společenského a kulturního života z r. 1791 přestavěné v r. 1810 do dnešní podoby. Richmond. klasicizující stavba sanatoria z 1. pol. 19. stol. upravovaná v l.1925-27 umístěná v romantickém prostředí, doplněná promenádou, plastikou putti s vázami a svítidly. Symbol lázní, plastika Kamzíka z r. 1851, je umístěna pod Jelením skokem. Nejstarší církevní stavbou je hřbitovní kostel sv. Ondřeje z doby kolem r. 1500. Kostel sv. Maří Magdalény dílo K. I. Dientzenhofera z let 1731-36 s dvouvěžovým průčelím. Pravoslavný kostel sv. Petra a Pavla z let 1893-98 od arch. Wiedemanna je napodobeninou byzantské chrámové stavby. Kostel sv. Lukáše ve slohu anglické gotiky z let 1876-77 podle D. Mothese. Pobyt velkého množství význačných osobností dokládají četné plastiky a pamětní desky. Ve městě je solivárna a výrobna likéru Becherovka.

23. – 29. srpna 2009

-8-



pátek 28.8.

den šestý

pěší trasa 23 km

rozhledna Diana – Karlovy Vary – U Tří Křížů – Ottova výšina – Goethova rozhledna – Hůrky – Andělská Hora – Šemnická skála – Beraní Dvůr – Dubina – Kyselka Kyselka: místo je známé od středověku výskytem přírodních vývěrů minerální vody s bohatým obsahem oxidu uhličitého. Protože voda pramenila na úbočí Bukové hory (Bučina, 582 m), byla nazývána „Buková kyselka, či kysibelka". V 2. pol. 19. stol. karlovarský podnikatel Jindřich MATTONI podchytil 4 minerální prameny (Alžběta, Josef, Löschner a Otto) a vyvedl je do stáčíren. Pod označením „Mattoniho kysibelka" byla expedována v Evropě, krátce i v USA. K tomu sloužila firemní železniční vlečka KyselkaVojkovice, dlouhá 9 km, zřízená v roce 1890, včetně železničního mostu přes Ohři. Kolem zdrojů byla vybudována krásná parková úprava a lázeňský areál pro významné hosty. Jedním z nich byl i řecký král Otto (1852). Podle něho byl nazván pramen, i novorenesanční kolonáda z r. 1898. Ve stejném slohu je v údolí postavena Mattoniho vila (zámeček), zahradní restaurace i objekty stáčíren. Na skále nad řekou je novorománská kaple sv. Anny. V parčíku se nachází Mattoniho pomník (od E. Hellmera) abusta balneologa J. Löschera. Objekty býv. lázní utrpěly za okupace (vojenský lazaret) a znárodněním po r. 1948. Zchátralé objekty naposledy sloužily jako dětská léčebna. Po privatizaci areál zruinován, nepřístupný. Karlovarské minerální vody a.s. provedly po r. 1992 v Kyselce a okolí rozsáhlý hydrogeologický průzkum. Ten objevil nové bohaté zdroje minerální a stolní vody. Průběžnou rekonstrukcí stáčírenského závodu se výroba zvýšila více jak 10 krát. Četné jímací vrty způsobily zánik dříve podchycených vývěrů kyselek.

23. – 29. srpna 2009

-9-



sobota 29.8.

den sedmý

pěší trasa 2 km

cesta busem a vlakem, (Kyselka – Ostrov – Praha – Havlíčkův Brod – Dobronín)

historické centrum Ostrov Ostrov: městská památková zóna, jedno z nejstarších sídlišť na Karlovarsku. Pův. zástavba situována na levý břeh Bystřice v prostoru stávajícího parku. Sídliště založeno při obchodní cestě od přechodu Ohře v Radošově do Chebu poč. 13. stol. Před r. 1268 byl Ostrov Přemyslem Otakarem II. povýšen na královské město. Další privilegia získává v průběhu 14. stol. V roce 1434 je město císařem Zikmundem zastaveno Kašparu Šlikovi a jeho dědicům. Zač. 17. stol. se měšťané vyplatili z poddanství a město podléhalo opět královské komoře. V letech 1618-20 stálo město na straně stavů, a proto bylo zastaveno v r. 1623 vévodovi Janu Juliovi Sachsen-Lauenburgovi, po r. 1689 přešlo do majetku markrabat bádenských, poč. 19. stol. součást císařských statků. Městská privilegia byla v r. 1655 prohlášena za neplatná a měšťané se stali dědičnými nevolníky vrchnosti. V r. 1873 zahájena výroba v porcelánce Pfeiffer Löwenstein, dnes strojírenský závod. Po r. 1945 mohutný rozvoj města. Výstavbu převážně prováděli až do zač. 60 let političtí vězni. Pamětní deska na budově Městského úřadu. Druhé největší město Karlovarska s téměř 18 000 obyvateli. Nejstarší dochovanou stavbou je románský hřbitovní kostel s v. Jakuba Většího z r. 1226 s raně gotickou křížovou klenbou presbytáře, restaurován r. 1606 a 1912. Pozdně gotický farní kostel sv. Michaela, po přestavbách v 16. stol. trojlodní, později upravován. Barokní zámek představuje velkoryse koncipovaný komplex z 2. pol. 17. stol. postavený na místě středověké pevnosti, skládající se dnes ze zříceniny Šlikovského zámku, přilehlého Lauenburgského zámku z r. 1691 spojeného s Bílou branou z r. 1690 a Bílým dvorem či Palácem princů z l.1693-96. Raně barokní letohrádek z let 1673-83 umístěný v Zámeckém parku, klenba je zdobena iluzivní freskou, stropy v ostatních místnostech bohatě dekorovány štukovou výzdobou. Býv. piaristický klášter s kostelem Zvěstování P. Marie je raně barokní z let 1666-73 (dnes opuštěná kasárna). Na náměstí staré části města mariánský sloup z r. 1685, četné městské domy s renesančními jádry. Památkově chráněno též sídliště z 50. let ve stylu tzv. socialistického realismu a areál úpravny uranové rudy, v němž pracovali vězni komunistických koncentračních táborů v okolí.

23. – 29. srpna 2009

- 10 -


Puťák 2009 Slavkovský les poutníci: Anička, Bejza, Bobuláč, Gertruda, Jancí, Karlos, Marčuk, Maruška, Sláva, Zub Použité mapy a citace ze zdroje: [ 1 ] Soubor turistických map 1:50 000, EDICE KLUBU ČESKÝCH TURISTŮ, mapový list klad č.2 a 4, ISBN 80-7324-083-1

23. – 29. srpna 2009

- 11 -


Puťák 2009 Slavkovský les trasa putování s dodatky

Recommend Documents