Peˇtiminutové pohádky pro princezny
Original title: More 5-Minute Princess Stories Copyright © 2015 Disney Enterprises, Inc. All rights reserved Vydalo nakladatelství EGMONT ČR, s.r.o., Žirovnická 3124, 106 00 Praha 10, v Praze roku MMXV jako svou 4528. publikaci Odpovědný redaktor Stanislav Kadlec. Technická redaktorka Alena Mrázová Sazba Art D – Grafický ateliér Černý, s.r.o. Tisk Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. TS 14. Druhé vydání ISBN 978-80-252-3411-2 www.egmont.cz
Obsah Malá mofiská víla Ariel pfiichází na pomoc. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4
Jasmína Kouzelné pfiekvapení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14
Snûhurka Královská náv‰tûva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22
·ípková RÛÏenka Svatební dar. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30
Bella Kvûtiny pro Bellu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40
Malá mofiská víla Ariel pfiichází na pomoc
Jednoho dne se ve vlnách nad podmofisk˘m královstvím objevila
loì s lidskou posádkou. „Rychle, ·upinko,“ po‰eptala Ariel svému kamarádovi, „musíme se na tu loì podívat! Tfieba uvidíme nûjaké lidi!“ „Ale Ariel,“ namítl ·upinka, „já myslím, Ïe to není dobr˘ nápad. TvÛj otec...“ „Ne, ·upinko, poslouchej,“ pfieru‰ila ho Ariel, „táta se to nikdy nedozví. A lidé nás neuvidí, kdyÏ vystrãíme hlavy nad hladinu jen na chviliãku. Tak uÏ se neboj, nic se nestane!“ Ariel a ·upinka dopluli na hladinu a prohlíÏeli si velkou loì. „Ta je krásná!“ vzdychla Ariel. „Urãitû patfií královské rodinû!“
4
„Tak uÏ jsme ji vidûli, a teì honem zase zpátky pod hladinu,“ fiekl ·upinka. Ariel ho neposlouchala. Místo toho s úÏasem pozorovala ruch na palubû. Námofiníci pobíhali sem a tam a tahali za lana, která napínala plachty. Kapitán stál na pfiídi a udílel rozkazy. A pak Ariel spatfiila tu dívku. Vypadala jako princezna. Mûla nádhernû uãesané tmavé vlasy ozdobené perlami a na sobû krásné ãervené ‰aty. 5
Náhle se loì zhoupla a v‰ichni na palubû se zapotáceli a upadli. Námofiníci kfiiãeli. O nûkolik minut pozdûji kapitán pfiistoupil k dívce. „Obávám se, Ïe mám pro vás ‰patnou zprávu, princezno,“ fiekl. „Na‰e loì narazila na útes. V trupu je díra a nabíráme vodu. Jsme blízko pobfieÏí, takÏe se nemusíte bát, Ïe bychom se nedostali v bezpeãí na suchou zem, ale bohuÏel budeme muset hodit pfies palubu vûci, které nezbytnû nepotfiebujeme, abychom loì odlehãili. Proto mi prosím odevzdejte svá zavazadla. Je mi to moc líto.“ „Neomlouvejte se, kapitáne,“ usmála se princezna. „Ráda se sv˘ch zavazadel vzdám, kdyÏ to pomÛÏe.“
6
Ariel a ·upinka se rychle ponofiili pod hladinu. „Podíváme se na tu díru,“ fiekla Ariel. „Tfieba ji dokáÏeme opravit.“ Plavali kolem trupu lodi, a kdyÏ díru na‰li, zjistili, Ïe loì je váÏnû po‰kozená. Voda rychle zaplavovala podpalubí! Kapitán to jistû vûdûl, ale zfiejmû nechtûl princeznu vydûsit. „Honem, ·upinko!“ vyhrkla Ariel. „Pfiines mi v‰echny mofiské fiasy, které najde‰! Ucpeme jimi díru v trupu. Snad se loì nebude tak rychle potápût a ti lidé se dostanou vãas ke bfiehu!“ Ariel s ·upinkou ucpali díru fiasami a pak pluli podél lodi. Ta se znovu pohnula kupfiedu smûrem k pobfieÏí. Zdálo se, Ïe lidé na palubû jsou zachránûni! 7
„Hurá!“ jásal ·upinka, kdyÏ loì najela na mûlãinu. „Povedlo se! Teì uÏ jim Ïádné nebezpeãí nehrozí!“ Ariel se vynofiila nad hladinu a naposledy se zadívala na loì. Tak ráda by si to s tou princeznou alespoÀ na malou chvíli vymûnila, aby poznala, jaké to je b˘t ãlovûkem. „Asi bychom se mûli vrátit domÛ, ·upinko,“ vzdychla. Ale cestou domÛ je ãekalo pfiekvapení. Na mofiském dnû leÏela truhla s opravdov˘mi lidsk˘mi ‰aty. Pro Ariel byla ta truhla vzácnûj‰í neÏ bedna plná perel! 8
„·upinko, tahle truhla urãitû patfiila té princeznû z lodi!“ vykfiikla a zaãala z truhly vytahovat klobouky, rukaviãky, plá‰tû, korzety, ‰perky – Ariel ani nevûdûla, jak se v‰em tûm vûcem fiíká, ale v‰echny si je vyzkou‰ela. „Jsi si jistá, Ïe tohle se natahuje na ruce?“ zeptal se starostlivû ·upinka, kdyÏ se Ariel marnû pokou‰ela nasoukat do spodních kalhot. „Urãitû!“ smála se Ariel. „Jak jinak by se to nosilo?“
9
Potom Ariel vytáhla z truhly modré veãerní ‰aty. „Nûco tak krásného jsem nikdy nevidûla!“ vydechla. Opatrnû si je zkusila a ‰Èastnû se usmála. „JÛÛ, Ariel,“ Ïasl ·upinka, „vypadበskoro jako... ãlovûk!“ „Já vím,“ pfiik˘vla Ariel. „Jsou nádherné, viì?“ Pak se zarazila. Vzpomnûla si na princeznu, které ty vûci patfiily. Urãitû je jí líto, Ïe pfii‰la o tak hezké ‰aty a ‰perky. „JenÏe ty vûci nejsou moje,“ fiekla. „Mûla bych je vrátit.“ „Co tû to napadá?“ zhrozil se ·upinka. „K lidem se nesmíme ani pfiiblíÏit!“
10
