/Klad [třída, podtřída? ]/
Ptáci (Aves)
Obratlovci se schopností endotermní termoregulace a letu, specializovaná vývojová větev archosaurních plazů. CHARAKTERISTIKA 1. 2. 3. 4. 5.
6. 7. 8. 9.
nová struktura tělního pokryvu – peří APO s DIN zadní končetina 4prstá s palcem směřujícím dozadu APO s DIN srůst klíčních kostí – furkula APO s DIN schopnost endotermní regulace (homoiotermie) APO schopnost aktivního letu a přestavba přední končetiny v křídlo a odpovídající změny na kostře (např. hřeben kosti hrudní aj.) APO úplné rozdělení srdce a úprava krevního oběhu (rozvoj pravé aorty) APO dýchání plícemi (relativně malé) + plicní vaky, kožní dýchání výrazně omezeno APO vnitřní oplození vývoj přímý, mláďata zmenšenou obdobou dospělců
Další (specializované) znaky a. zdokonalená stavba oka a vnitřního ucha APO b. vejce s pevnější vápenitou skořápkou APO c. pneumatizace kostí a zpevnění některých částí kostry (lebka, páteř, pánev) d. lebka monokondylní PLEZ e. zobákovité čelisti f. suchá kůže s jedinou (kostrční) žlázou PLEZ
1
Fylogeneze ptáků Původ ptáků je třeba hledat u diapsidních plazů ze skupiny Archosauria, jinak řečeno, jsou nejbližšími žijícími příbuznými jsou krokodýli; o vlastním původu ptáků ovšem jasno není. Momentálně jsou považováni za potomky teropodních dinosaurů = většinou dvounozí masožraví dinosauři včetně gigantických forem Tyranosaurus, Gigantosaurus aj., ve vztahu k ptákům jsou důležití drobní maniraptoři (Maniraptora = lovci lovící předními končetinami – „rukama“), jejichž hlavními znaky jsou prodloužená paže přední končeny, kost sáňková (furkula) a peří. Žili v období jury před cca 150–200 mil. let.
Oviraptor sp.
Velociraptor sp.
Systém plazů – alternativní řazení ptáků cca 9500 recentních druhů Podtřída: Anapsida Řád:
želvy (Testudines)
Podtřída: Diapsida Nadřád: lepidosauři (Lepidosauria) Řád: haterie (Rhynchocephalia šupinatí (Squamata) Nejstarší známý předchůdce z pozdní jury (před 151–148 mil. let.) Archeopteryx lithographica; plazí znaky – tekodontní zuby v čelistech, amficélní obratle, malá a plochá hrudní kost, úprava končetin (nesrostlé a neredukované kůstky v zápěstí a zánártí); ptačí znaky – ptačí pera, přední končetiny přeměněné v křídla, furkula, čtyřprstá zadní končetina s palcem obráceným dozadu, částečně pneumatizované kosti aj. Fosilní záznamy ze spodní křídy jsou sporné (jiný známý pták ze spodní křídy – Confusiusornis – je asi o 20 milionů let mladší než archeopteryx, 125–120 mil. let), podle molekulárně biologické evidence však na konci křídy už existovalo 37 skupin žijících ptáků. otisk kostry z litografických vápenců
Nadřád: Řád:
archosauři (Archosauria) Aetosauria† krokodýli (Crocodylia) Phytosauria† Rauisuchia†
Dinosauria (včetně ptáků?) Pterosauria†
Archeopteryx lithographica rekonstrukce
2
Vývoj systému ptáků A. B.
Ptáci bezhřebenní (Rattidae) Ptáci hřebenem opatření (Carinatae)
běžci bez tinam ostatní
a. b. c.
Běžci (Ratitae) Plavci (Impennes) Letci (Carinatae)
bez tinam pouze tučňáci
Systém ptáků Nadřád:
cca 10 000 recentních druhů běžci (Palaeognathes) asi 60 druhů létaví (Neognathae) zbývající druhy
Úprava lebky (lebeční báze) u ptáků lebka paleognátní (A) – kost radličná (1) je zadním okrajem spojena s kostmi křídlatými (4) lebka neognátní – nedochází ke spojení kosti radličné a kostí křídlatých (blíže viz Gaisler & Zima 2007)
Externí anatomie typického ptáka: 1 Zobák, 2 Hlava, 3 Oční kroužek, 4 Duhovka, 5 Hřbet, 6 Křidélko, 7 Lopatky, 8 Křídelní krovky, 9 Letky třetího řádu (ramenní), 10 Kostřec, 11 Rýdovací pera, 12 Podocasní krovky, 13 Stehno, 14 Kloub spojující holeň a běhák, 15 Běhák, 16 Noha, 17 Holeň, 18 Břicho, 19 Boky, 20 Hruď, 21 Krk, 22 Lalok
3
ZE ZEMĚ DO VZDUCHU, aneb AKTIVNÍ LET PTÁKŮ O obratlovců různé formy pasivního letu založené na podobném principu – kožní blány vyrůstající po stranách těla (dráčkové, vakoveverky, letuchy, poletuchy), případně u vodních obratlovců pomocí prsních ploutví (letouni, motýlkovec, sekernatky aj.). Křídlo ptáků Aktivní let se objevuje u tří skupin – vymřelých Přední končetinu (křídlo) tvoří u ptáků „klasicky“ kost ptakoještěrů (osa křídla – k. ramenní, vřetenní a loketní pažní (humerus), kost loketní (ulna) [je nesilnější, opírají + 4. prst), ptáků a jednoho řádu savců – letounů. se o ní letky] a kost vřetenní (radius). Naproti tomu ruční část prošla značnými změnami – ze zápěstí se zachovaly U ptáků jsou hlavními adaptacemi k aktivnímu pohybu jen 2 kosti (radiale a ulnale), ostatní srostly se 3 kůstkami ve vzduchu: záprstními do útvaru zvaného karpometakarpus (carpometacarpus), na který nasedá většina ručních letek. • vznik křídla (viz rámeček) Z prstů zůstaly částečně zachovány jen tři , z nichž 1. prst • vznik peří (dtto) je samostatný (tzv. křidélko, alula), články 2. (2-3) a 3. • výrazná pneumatizace kostry prstu (1) se napojují na karpometakarpus. Základní osu křídla ptáků tedy s dlouhými kostmi tvoří články 2. prstu. • mohutná létací svalovina a hřeben kosti hrudní • další znaky na kostře (např. furkula) k. vřetenní křidélko (1. prst) • vzdušné vaky (5 párů) ptakoještěři k. loketní k. ramenní (pažní)
letouni
prsty zápěstí
k. ramenní k. vřetenní a k. loketní prsty palec (1. prst)
(karpometakarpus)
záprstí
ptáci
4
Peří ptáků Výjimečný útvar nemající obdoby u jiných živočichů (vyjma dinosaurů), vzniklo během fylogenetického vývoje složitou přestavbou plazí šupiny. Základní typy per jsou obrysová a prachová. Obrysové pero tvoří stvol (brk + osten) a prapor tvořený větvemi a paprsky. Dělí se na krycí (kryjí hlavu, krk, tělo a nohy), letky (dlouhá pera křídel – ramenní, loketní a ruční) a rýdovací pera (nahrazují chybějící ocas). Prachová pera ležící pod obrysovými (tepelná izolace) mají krátký stvol a jejich větve netvoří prapor a vycházejí z báze pera. Specializovanými typy per jsou vlasová pera, vibrisy aj.
1. ruční letky, 2. velké ruční krovky, 3. letky křidélka, 4. předloketní letky, 5. velké předloketní krovky, 6. střední krovky, 7. malé krovky, 8. krycí letky, 9. ramenní peruť
5
Nadřád:
Běžci (Palaeognathae) CHARAKTERISTIKA 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.
lebka paleognátního typu slabá pneumatizace kostí pravidelné rozmístění opeření na celém těla redukce ocasních per penis stavba pánve a průdušnice způsob hnízdění (samec pečuje o mláďata) nelétavé i létavé formy
Typy mláďat ptáků a savců nidifugní = nekrmivá (u savců prekociální) – líhnou/rodí se poměrně dokonale vyvinutá, dokážou se dobře pohybovat a případně i přijímat potravu nidikolní = krmivá (u savců altriciální) – líhnou se/rodí se na nízkém stupni zárodečného vývoje, nejsou schopna samostatného života a vyžadují zpravidla delší péči rodičů
Systém běžců 5 řádů, 60–61 druhů Řád: pštrosi (Struthioniformes) 2 druhy nanduové (Rheiformes) 2 druhy kasuáři (Casuariformes) 4 druhy kiviové (Apterygiformes) 4 druhy tinamy (Tinamiformes) 49 druhů
Afrika Jižní Amerika Austrálie, Nová Guinea Nový Zéland Střední a Jižní Amerika
6
/Řád/ Pštrosi (STRUTHIONIFORMES)
Největší žijící ptáci, přes velká křídla s letkami jsou nelétaví, adaptace k rychlému běhu – 2 prsty (2. a 3.) na silných nohách (rychlost přes 60 km/h), chybějící klíční kosti, samec má několik samic (polygynie); pštros dvouprstý (Struthio camelus) – 2,5 až 2,7 m a 1 q, dříve na většině Afriky i Středním východě, dnes rezervace, farmy (i u nás) a pštros somálský (Struthio molybdophanes) podle molekulárních dat samostatný druh (geografická izolace Východoafrickou příkopovou propadlinou)
a
/Řád/ Nanduové (RHEIFORMES)
Menší velikost, rovněž nelétaví s dobře zachovanými křídly a letkami, na nohách 3 prsty (2., 3. a 4.), hřeben kosti hrudní chybí, polygynie, Jižní Amerika, 2 druhy; nandu pampový (Rhea americana), málo nápadná pohlavní dvojtvárnost b
/Řád/ Tinamy (TINAMIFORMES)
Vzhled kurů, vývojově primitivní linie, létaví, avšak krátká křídla, pneumatizované kosti, hřeben kosti prsní vytvořen, zvláštní stavba krycích per, monogamní i polygynní, řada znaků naznačující blízkost k nandům (zbarvení, chování mláďat), Střední a Jižní Amerika; necelých 50 druhů, např. tinama argentinská (Eudromia elegans) – 35 až 41 cm a 0,7 kg, savany, Argentina a Chile c
c
b
Základní reprodukční systémy obratlovců polygynie – samec se páří s více samicemi, ale samice se páří s jediným samcem polyandrie – samice se páří s více samci, ale samec jen s jednou samicí monogamie – páření probíhá výlučně v rámci jednoho páru polygamie – samec nebo samice, nebo obě pohlaví se páří s více partnery
7
/Řád/ Kasuáři (CASUARIFORMES)
a
Velcí nelétaví ptáci s redukovanou křídelní kostrou, takřka bez letek, hrubé opeření, na krycích perech paosten, mohutné tříprsté nohy s mohutným drápem (2. prst), slabá pneumatizace kostí, o potomstvo pečuje výhradně samec, Austrálie a Nová Guinea; kasuár přílbový (Casuarius casuarius) – 1,3 až 1,7 m a 30-58 kg, rohovitý výrůstek na hlavě (přilba), deštné lesy Nové Guineje a severní Austrálie a emu hnědý (Dromaius novaehollandiae) – 1,5 až 1,9 m a 30-55 kg, druhý největší žijící pták, dobře plave, Austrálie b
/Řád/ Kiviové (APTERYGIFORMES)
Nelétající ptáci velikosti slepice, silně redukovaná křídla i letky, krycí peří podobné srsti savců, nepneumatizované kosti, chybí hřeben na kosti prsní i klíční kosti, dlouhý a mírně zahnutý zobák, čtyřprsté nohy s malým palcem, u kořene vibrisy, dobrý čich, špatný zrak (malé oči), samec skoro o polovinu menší než samice (pečuje o snůšku i potomstvo), hnízdí v norách, velká vejce (1/4 hmotnosti těla, u pštrosa dvouprstého např. jen 1 %), vlhké lesy, Nového Zélandu, 4 recentní druhy (+ 2 vymřené čeledi moa); kivi jižní (Apteryx australis) – 50 až 65 cm a 1,5-4 kg c
c
b
8
Nadřád:
Létaví (Neognathae) CHARAKTERISTIKA 1. 2. 3. 4. 5.
lebka neognátního typu penis zpravidla chybí stavba pánve a průdušnice způsob hnízdění (o mláďata pečují oba rodiče či samice) primárně létavé formy, druhotně nelétavé
Systém letců 27 řádů, přes 9900 druhů Řád: hrabaví (Galliformes) ČR 290 druhů hoacinové (Opistocomiformes) 1 druh vrubozubí (Anseriformes) ČR 160 druhů tučňáci (Sphenisciformes) 17-20 druhů trubkonosí (Procellariiformes) ČR 125 druhů potáplice (Gaviiformes) ČR 4 druhy potápky (Podicipediformes) ČR 22 druhů plameňáci (Phoenicopteriformes) 6 druhů veslonozí (Pelecaniformes) ČR 60 druhů faetoni (Phaethontiformes) 3 druhy brodiví (Ciconiiformes) ČR 115 druhů kondoři (Cathartiformes) (Incertae sedis) 7 druhů dravci (Falconiformes) ČR 307 druhů dlouhokřídlí (Charadriiformes) ČR 351 druhů krátkokřídlí (Gruiformes) ČR 212 druhů stepokurové (Pterocliformes) 16 druhů měkkozobí (Columbiformes) ČR 308 druhů papoušci (Psittaciformes) 364 druhů kukačky (Cuculiformes) ČR 161 druhů sovy (Strigiformes) ČR 195 druhů lelkové (Caprimulgiformes) 128 druhů svišťouni (Apodiformes) ČR 430 druhů myšáci (Coliiformes) 6 druhů trogoni (Trogoniformes) asi 40 druhů srostloprstí (Coraciiformes) ČR 210 druhů šplhavci (Piciformes) ČR 347 druhů pěvci (Passeriformes) ČR 5900 druhů 9
a
/Řád/ Hrabaví (GALLIFORMES) ČR
Velikost křepelka až krocan, kráčivá či hrabavá noha se silnými drápy (u ♂♂ mnohdy s ostruhou), krátký špičatý zobák, krátká a zaoblená křídla, velké vole, svalnatý žaludek, neplavou a nekoupou se, ale často popelí (prachová lázeň), potrava – semena, méně často zelené části rostlin a hmyz, výraznější pohlavní dvojtvárnost, hnízdo na zemi, větší počet vajec, mláďata nidifugní, péče o potomstvo ♀♀; 7 čeledí, asi 290 druhů
c
č. tabonovití
– vejce zahrabávají do inkubačních hromad, jeden nebo oba partneři udržují stálou teplotu, 22 druhů v Austrálii, na Nové Guineji, v Indonésii a na Filipínách; tabon lesní (Alectura lathami) a č. hokovití – vývojově nejprimitivnější čeleď hrabavých, větší velikost, silný zahnutý zobák, dlouhý ocas, různé výrůstky na hlavě, inkubace vajec podobně jako taboni, 50 druhů Střední a Jižní Amerika; hoko mitu (Mitu mitu) b
b
Poznámka: tabonovití a hokovití bývají oddělováni i do samostatného řádu Craciformes č. tetřevovití ČR – lesní kurové s běhákem opeřeným až k prstům, složitý
tok, severní oblasti Eurasie a Severní Ameriky, asi 185 druhů; bělokur rousný (Lagopus lagopus) c č. bažantovití ČR – pozemní kurové s neopeřeným běhákem, ♂♂ často nápadné zbarvení s prodlouženým ocasem, hlavně východní polokoule, asi 155 druhů; bažant zlatý (Chrysolophus pictus) d kur bankivský (Gallus gallus) – „předchůdce“ domácí slepice e páv korunkatý (Pavo cristata) f č. krocanovití – větším ptáci, samci na krku a hlavě nápadné kožní výrůstky a záhyby, 2 druhy Severní a Střední Amerika; krocan americký (Meleagris gallopavo) g č. perličkovití – zavalité tělo s krátkým ocasem, malá hlava, delší tenký krk, obvykle bíle kropenaté zbarvení, 6 druhů, Afrika; perlička kropenatá (Numida melagris) h
g
e
d f
h
10
/Řád/ Hoacinové (OPISTOCOMIFORMES)
Stromoví býložraví ptáci (převážně listy) s mimořádně velkým voletem (zatlačilo hrudní kost s malým hřebenem), špatně létají, u mláďat na křídlech 2 prsty s drápky, hnízdí ve skupinách; 1 čeleď, 1 druh hoacin chocholatý (Opisthocomus hoatzin), Jižní Amerika. Poznámka: delší dobu řazen mezi hrabavé, nyní do samostatného řádu.
Typ nohy u ptáků (pouze 4 prsty, 5. prst vymizel) anizodaktylní = 3 prsty směřují dopředu a 1. prst (palec) směřuje dozadu (klasická úprava) zygodaktylní = 2. a 3. prst směřují dopředu, 1. a 4. prst směřují dozadu (papoušci, šplhavci, tukani,) zygodaktilní noha s vratiprstem = 4. prst se otáčí dopředu i dozadu (sovy, turakové, kukačky ,orlovec) heterodaktylní = 1. a 2. směřují dozadu, 3. a 4. prst směřuje dopředu (trogoni) pamprodaktylní = všechny 4 prsty obráceny dopředu (rorýsi) syndaktylní = dochází k částečnému srůstu prstů (ledňáček, zoborožec)
11
Řád: Vrubozobí (ANSERIFORMES) ČR
a
Střední až větší velikost, delší krk, krátký zobák i nohy, husté prachové peří, prostorné vole, velká kostrční žláza, hnízdí většinou na zemi, nidifugní mláďata. Řád zahrnuje 2 velmi odlišné skupiny obvykle hodnocené jako čeledi, asi 160 druhů, celý svět (kromě Antarktidy). č. kamišovití
– tvarem zobáku a nohou se ještě podobají hrabavým, nemají plovací blány, na křídlech rohovitou ostruhu podepřenou kostěným výrůstkem metakarpu, mokřady Jižní Ameriky, 3 druhy, např. kamiš růžkatý (Anhima cornuta) a č. kachnovití ČR – zploštělý zobák s rohovitými lamelami po stranách čelistí a rohovitým nehtem na špičce zobáku, plovací končetiny, často rezonanční zařízení (např. kličkovitě prodloužená průdušnice), bezmála 160 druhů (6 druhů, † např. kachna labradorská Camptorhynchus labradorius). Příklady druhů: labuť černá (Cygnus atratus) b husa indická (Anser indicus) c berneška havajská (Branta sandvicensis) d husice magellanská (Chloephaga picta) e kachnička mandarinská (Aix galericulata) f kajka mořská (Somateria mollissima) g
d c
b
12
f
e
g
13
/Řád/ Tučňáci (SPHENISCIFORMES)
Nelétaví ptáci vysoce specializovaní k životu v mořích, křídla v podobě ploutví se zkrácenou a zploštěnou kostrou a nepohyblivým loketním kloubem, nepneumatizované kosti, nohy s plovacími blánami mezi 3 prsty posunuty zcela dozadu, palec malý, silné ostré drápy umožňují chůzi po ledě, vnější nozdry uzavřeny, letky chybějí, jednotné opeření (připomíná šupiny) z obrysových per, silná vrstva podkožního tuku, velká kostrční žláza, sociální život, potrava hlavně ryby, mláďata nidikolní, fylogenetická afinita k trubkonosým a potáplicím; 1 čeleď (tučňákovití, Spheniscidae),17-20 druhů, většinou pouze jižní polokoule.
Kostra křídla tučňáka
Příklady druhů: tučňák brýlový (Spheniscus demersus) – jižní Afrika a tučňák galapážský (Spheniscus mendiculus) – jediný druh žijící severně od rovníku b tučňák kroužkový (Pygoscelis adeliae) – moře kolem Antarktidy c tučňák císařský (Aptenodytes forsteri) – největší druh (1,2 m, až 46 kg), Antarktida d tučňák nejmenší (Eudyptula albosignata) - 40 cm, 1-1,5 kg, Austrálie a Nový Zéland e
a
c d
b
e
14
/Řád/ Potáplice (GAVIIFORMES) ČR
a
Větší létaví ptáci přizpůsobení k potápění a plavání, plovací nohy, husté opeření, nohy posunuté dozadu (na souši se pohybují neobratně), úzký špičatý zobák, potrava ryby, hnízdí na březích vod, mláďata nidifugní; 1 čeleď potáplicovití, 5 druhů, pouze severní polokoule; např. potáplice severní (Gavia arctica) a + jiné druhy fauny ČR
/Řád/ Potápky (PODICIPEDIFORMES) ČR
Dříve spojovány s předchozími, ale nejsou příbuzné; plavání i potápění, tzv. lemovaná noha, hluboko ponořené tělo na vodě husté a jemné opeření, velká kostrční žláza, špičatý zobák, potrava – vodní zvířena, plovoucí hnízda z rostlinného materiálu, 1 čeleď potápkovití, 22 druhů (mnohé kosmopolitní rozšíření); např. potápka roháč (Podiceps cristatus) b + jiné druhy fauny ČR.
b
veslovací noha
plovací noha
lemovaná noha
nohy vodních ptáků
15
/Řád/ Trubkonosí (PROCELLARIIFORMES) ČR
Výborní letci s dlouhými křídly (dlouhá loketní část), trubicovitě protažení nozdry (vylučování soli a vnímání proudění vzduchu), složený pokryv rohoviny (tzv. ramfotéka) na zobáku, velká kostrční žláza, plovací nohy, nidikolní mláďata – mimořádně dlouhý vývoj (až 8 měsíců), vazba na moře (jen zálety do vnitrozemí), potrava – mořská fauna, 4 čeledi, 125 druhů, převážně jižní polokoule; např. albatros stěhovavý (Diomedea exulans) (jeden z největších létajících ptáků, rozpětí 3,5 m), dále buřňáci a buřňáčci
/Řád/ Plameňáci (PHOENICOPTERIFORMES)
Dlouhý krk a dlouhé nohy, zahnutý zobák se systémem lamel na horní a dolní čelisti i na jazyku, filtrování vody, plovací noha s redukovaným palcem (umí plavat), kolonie na pobřeží moře, v brakických vodách i na jezerech, hlinitá kuželovitá hnízda, mláďata nidikolní; 1 čeleď, 6 druhů (tropy a subtropy kromě Austrálie), např. plameňák růžový (Phoenicopterus ruber)
zobák a lebka plameňáka
16
/Řád/ Veslonozí (PELECANIFORMES) ČR
Vodní ptáci, veslovací noha, adaptace na různý způsob lovu ryb (potápění A, střemhlavý pád do vody B, natlačování ryb na mělčiny C, sbírání z hladiny za letu D či paraziticky E, sběr potravy v mělčích vodách F), společné znaky – mohutný široce rozeklaný zobák, hrdelní vak, kostrční žláza a roztažitelný jícen, hnízdí obvykle v koloniích, nidikolní mláďata, 6-8 čeledí, 60 druhů, tropy až mírné pásmo celého světa.
a
č. kormoránovití,
ČR – krátké nohy posunuty dozadu, štíhlý zahnutý zobák, dobře se potápějí (A); asi 40 druhů; např. – kormorán chocholatý (Phalacrocorax aristotelis) a č. terejovití – úzká křídla (dobří letci), silný špičatý zobák (lov potravy B), 10 druhů; terej bílý (Sula bassana) b č. anhingovití – esovitě prohnutý krk (harpuna, A), štíhlý ostrý zobák, 4 druhy v tropech a subtropech; anhinga americká (Anhinga anhinga) c č. fregatkovití – extrémně pneumatizovaná kostra (5 % celkové hmotnosti), mohutné létací svaty (patří k nejobratnějším letcům), naopak nohy slabé a zakrnělé k udržení na stromech (nevhodné k chůzi i plavání), potrava E či D, 5 druhů tropy a subtropy, fregatka malá (Fregata ariel) d
d
b
c
17
a
č. pelikánovití
– nejtěžší létající ptáci, mohutný zobák s roztažitelným vakem (potrava C), krátké nohy a dlouhá křídla, 8 druhů; pelikán bílý (Pelecanus onocrotalus) – jv Evropa, j Asie a Afrika a č. člunozobcovití – dlouhé nohy s dlouhými prsty, silný zobák s ostrými okraji, nemá plovací blány, 1 druh, Afrika; člunozobec africký (Balaeniceps rex) b č. kladivoušovití – „malý čáp“ se silným, ze strany stlačeným zobákem a výraznou chocholkou na hlavě, prsty s úzkým lemem, 1 druh, Afrika; kladivouš africký (Scopus umbretta) g Člunozobcovití a kladivoušovití byli původně řazeni do řádu brodivých (Ciconiiformes)
b
c
18
/Řád/ Faetoni (PHAETHONTIFORMES)
Nejasné vývojové vztahy k ostatním ptákům, původně řazeni k veslonohým, ale analýza DNA ukázala na konvergentní vývoj, nikoli příbuznost. Dosahují cca velikost holuba, dvě dlouhá ocasní pera, krátké nohy, ostrý zobák (B), většinu života tráví v letu nad mořem, 1 čeleď, 3 druhy. č. faetonovití – např. faeton červenozobý (Phaeton aethereus) – tropické oblasti Atlantiku, východního Pacifiku a Indického oceánu.
19
/Řád/ Brodiví (CICONIIFORMES) ČR
Středně velcí až velcí ptáci s dlouhým zobákem, dlouhým krkem a dlouhými brodivýma nohama bez plovací blány, vole chybí, dobří letci, hnízdí v koloniích, mláďata nidikolní; 3 čeledi, asi 115 druhů (všude kromě polárních oblastí). č. volavkovití
ČR – úzký klínovitý zobák, esovitě prohnutý krk za letu, asi 65 druhů, např. volavka obrovská (Ardea goliath) – subsaharská Afrika, j Asie a č. čápovití ČR – klínovitý zobák, v letu rovný krk, zakrnělé hlasové ústrojí – klapání zobáku, 19 druhů, čáp sedlatý (Ephippiorhynchus senegalensis) – subsaharská Afrika b marabu indomalajský (Leptoptilos javanicus) – roztažitelný jícen, jv Asie c č. ibisovití ČR – středně velké druhy, zahnutý nebo plochý zobák, létají s nataženým krkem, asi 32 druhů, např. ibis posvátný (Threskiornis aethiopicus) Afrika d
a
b
d
c
20
/Řád/ Kondoři (CATHARTIFORMES)
Skupina s nejistým postavením (incerte sedis), původně řazeni k dravcům (vnější vzhled podobný supům), ale vnitřní stavba v řadě aspektů odlišná = konvergence, alternativně k brodivým, např. obdobná stavba končetiny – zadní prst nasedá poněkud výše na běhák než ostatní 3 prsty a kondoři tudíž nemohou jako dravci nohu pevně sevřít k uchopení kořisti nebo prolomená nosní přepážka), nejnovější výsledky DNA přece jenom naznačují jakousi afinitu k dravcům, zatím s konečnou platností nevyřešeno.
pouze migrace
č. kondorovití
– k největším létajícím ptákům, široká dlouhá křídla a krátké nohy s tupými drápy, výborný čich, 7 druhů, Nový svět, např. kondor andský (Vultur gryphus) – Andy 5000 m n. m. a Kondor krocanovitý (Cathartes aura) – na jih od jižní Kanady b Kondor kalifornský (Gymnogyps californianus) – původně hory na západě Severní Ameriky, v r. 1987 odchyceno posledních 22 ex. pro chov v zajetí, nyní už cca 400 ex. (z toho polovina opět na volnosti) c
a
c
b
21
Řád: Dravci (FALCONIIFORMES) ČR
Různá velikost, hákovitě zahnutý zobák s měkkým ozobím, silné anizodaktylní nohy s drápy (= spáry), velký svalnatý jazyk, roztažitelný jícen s voletem, kostrční žláza, vidlice klíčních kostí spojena vazem se sternem, mláďata nidikolní, všude kromě polárních krajin; 4 čeledi, přes 300 druhů. č. hadilovovití
– nápadně dlouhé nohy, krátká křídla, hlavní potrava plazi, 1 druh, hadilov písař (Sagittarius serpentarius), Afrika a č. orlovcovití ČR – dlouhá křídla, špičaté šupiny na chodidlech, vratiprst, mastné peří, nozdry s ochranou před proniknutím vody, 1 kosmopolitní druh orlovec říční (Pandion haliaetus) b
noha (spár) dravce
b a
22
č.
jestřábovití (krahujcovití) ČR – lov kořisti vyhledávání nebo obratné manévrování v letu, případně mrchožrouti, křídla kratší a širší, orientace hlavně zrakem (káně objeví hraboše na 400 m), oválné či jinak tvarované (nekruhové) nozdry, asi 230 druhů celý svět vyjma polárních oblastí, např. orel mořský (Haliaeetus albicilla) – Eurasie a sup bělohlavý (Gyps fulvus) jižní Evropa, Afrika a Střední Asie, výjimečné zálety do ČR b orlusup bradatý (Gypaetus barbatus) – velehory Evropy, Afriky a Asie c jestřáb lesní (Accipiter gentilis) – severní polokoule d káně lesní (Buteo buteo) – Eurasie e harpyje pralesní (Harpia harpyja) Střední a Jižní Amerika f + četní zástupci fauny ČR
a
e c b
f d
23
č. sokolovití
ČR – lov kořisti zpravidla v rychlém letu nebo střemhlav na zemi, velká hlava, velké oči, kratší a spíše zahrocená křídla, na horní části zobáku výčnělek tzv. zejk, kruhové nozdry, přes 60 druhů od tundry po tropy, např. sokol stěhovavý (Falco peregrinus) – kosmopolitní druh a raroh velký (Falco cherrug) – Eurasie a sv Afrika b poštolka bělooká (Falco rupicoloides) – subsaharská Afrika, c karančo jižní (Polyborus plancus) – Střední a Jižní Amerika d + četní zástupci fauny ČR
a
d
b
c
24
/Řád/ Dlouhokřídlí (CHARADRIIFORMES) ČR
Rozmanitá velikost, vzhled i způsob života, společnými znaky jsou stejný počet letek (10-11), dobře vyvinutá kostrční žláza, většinou plovací noha s tendencí redukce palce, nemají vole, hnízdí na zemi, nidifugní mláďata, po pěvcích druhý nejpočetnější řád se 4-6 podřády (někdy bývají hodnoceny i jako samostatné řády), poslední výzkumy prokazují monofyletický charakter celé skupiny, 19 čeledí (zde zmíněny pouze některé), přes 350 druhů s celosvětovým rozšířením; několik podřádů. Podřád: bahňáci (Charadrii) ČR Menší nebo střední velikost, štíhlá postava, dlouhá křídla, brodivé nohy, často delší zobák, zoofágové, obvykle vazba na mokřadní biotopy, 13 čeledí, asi 220 druhů. č. kulíkovití ČR – menší velikost, krátký zobák, krk i krátké nohy, delší zašpičatělá křídla, přes 60 druhů, např. kulík říční (Charadrius dubius) – Eurasie a s Afrika a č. ústřičníkovití ČR – černobílé nebo černé zbarvení, silné nohy a prsty, dobře vyvinuté solné žlázy nad očima, asi 11 druhů, nejznámější ústřičník velký (Haematopus ostralegus) – Eurasie b č. ouhorlíkovití – obyvatelé suchých pouštních a stepních oblastí, krátké nohy i krátký široce roztažitelný zobák, společenské druhy, např. ouhorlík stepní (Glareola pratincola) Eurasie a Afrika c č. tenkozobcovití ČR – dlouhý zobák i krk, mimořádně dlouhé nohy s plovacími blánami a bez zadního prstu, mokřady, asi 10 druhů např. tenkozobec opačný (Recurvirostra avosetta) – Eurasie d pisila čáponohá (Himantopus himantopus) – kosmopolit mírného až tropického pásma e
a
b
e
c
d 25
Podřád: rackové (Lari) ČR Výhradně vodní ptáci, plovací nohy, dlouhá úzká křídla (ruční část delší než loketní a ramenní), 3 čeledě, asi 105 celosvětově rozšířených druhů (včetně polárních oblastí). č. chaluhovití – tmavé zbarvení, složená rohovina zobáku, parazitický způsob obživy (loupí kořist jiných ptáků), 7 druhů, např. chaluha příživná (Stercorarius parasiticus) – tundra Asie a Severní Ameriky a č. rackovití – převážně bílé zbarvení s černou či hnědou kresbou, celistvá rohovina na zobáku, sbírají potravu na pobřeží či hladině, necelých 100 druhů, např. racek mořský (Larus marinus) – největší druh (velikost husy), pobřeží Evropy a v Severní Ameriky b rybák dlouhoocasý (Sterna paradisaea) – na rozdíl od racků vidličnatě vykrojený ocas a lov potravy střemhlav do vody, dlouhá a štíhlá křídla, tento druh dlouhé migrace od pólu k pólu, 30 000 km/rok c č. zobounovití – dlouhá křídla, krátké nohy a dlouhý úzký zobák, na kterém kratší horní čelist zapadá do spodní, s otevřeným zobákem létají těsně nad hladinou, 3 druhy, tropy a subtropy Nového světa, např. zoboun americký (Rynchops niger) d
b
a
c
d
26
č. alkovití
– krátká křídla, vřetenovité tělo, silný zobák a nohy posunuté výrazně dozadu, potápění pomocí křídel, slabě pneumatizované kosti, velké hnízdní kolonie (tzv. ptačí bazary), nidifugní mládě, ekologicky na severní polokouli nahrazují tučňáky, 1 čeleď, 24 druhů, příklady druhů: alka malá (Alca torda) – černobílé zbarvení, ze stran zploštělý zobák, s Evropa a v Severní Ameriky a alka velká (Pinguinus impennis) – vyhubený druh (1844/1852) b alkoun úzkozobý (Uria aalge) – úzký špičatý zobák c papuchalk ploskozobý (Fratercula arctica) – s Eurasie a s Severní Ameriky d
c
d
a
b
27
Podřád: sluky (Scolopaci) ČR (někdy jako čeleď bahňáků) č. slukovití ČR – obvykle delší zobák, jinak různý vzhled (krátké i dlouhé nohy), dlouhá a špičaté křídla (dobří letci), zbarvení obvykle nenápadné, přes 90 druhů, např. bekasiny, sluky, vodouši, břehouši, kolihy, jespáci či pisíci – vše viz fauna ČR, dále např. sluka americká (Scolopax minor) – Severní Amerika a lyskonoh úzkozobý (Phalaropus lobatus) – s Eurasie a s Severní Ameriky, kožovitý lem na prstech, plavou na vodě jako kachny, samci pečují o snůšky b koliha východní (Numenius madagascariensis) – sv Asie, zimuji v rovníkových oblastech c
b
c
a
28
Podřád: ostnáci a písečníci (Thinocori)
Různorodá skupina definovaná spíše makromolekulárně, 4 čeledi. č. slučicovití
– dlouhý, ke konci mírně zahnutý zobák, dlouhé nohy s nápadně prodlouženými prsty a velké oči (soumračný život), polyandrie! – ♀ se páří se 2–4 ♂♂, kteří zastávají roli matek (staví hnízdo, sedí na vejcích), 3 druhy, Afrika, j Asie, Austrálie a Jižní Amerika, např. slučice zlatá (Rostratula benghalensis) – Afrika, jv Asie a č. ostnákovití – nápadně dlouhé prsty s extrémně dlouhými drápy umožňují chodit po listech vodních rostlin, samice 2x větší než samci (extrém mezi ptáky a savci), potrava převážně hmyz, polyadrie, 8 druhů v tropech celého světa, např. ostnák africký (Actophilornis africana ) – subsaharská Afrika b č. písečníkovití – krátké nohy a krátký zobák, nozdry kryty rohovitým štítkem, potrava hlavně rostlinná, nejdrsnější oblasti (polopouště a alpinské pásmo And) Jižní Ameriky, 4 druhy, např. písečník bílý (Thinocorus orbignyanus) – Andy 1000-5000 m n. m. c č. dropíkovití – 1 druh, podobá se křepelce, původně řazen do krátkokřídlých, rovněž polyandrie, dropík australský (Pedionomus torquatus) – Austrálie d
b
c
d
a
29
Podřád: perepelové (Turnici)
Nepočetná skupina cca 17 druhů (z toho 1 druh†) připomínající vzhledem hrabavé ptáky a řazená střídavě mezi hravavé a krátkokřídlé, detailní morfologické studie a DNA nicméně prokazují jejich náležitost mezi dlouhokřídlé; 1 čeleď. č. perepelovití – připomínají křepelky s tříprstýma nohama, zpravidla polyandrická strategie rozmnožování, ♀♀ je větší, barevnější a teritoriální, některé druhy však jsou i monogamní, teplé stepní oblasti Starého světa; např. perepel evropský (Turnix sylvatica) – j Evropa, Afrika a j Asie a
Podřád: štítonosi a dytíci (Chionidi) ČR
Nepočetná skupina cca 12 druhů geneticky nejnověji odlišovaná do samostatného podřádu, dříve řazena mezi bahňáky (Charadrii), 3 čeledi. č. štítonosovití – velikostí a tvarem těla připopmínají holuby, avšak silné nohy a zvláštní rohovitý útvar na horní části zobáku překrývající nosní otvory, pouze Antarktida a subantarktické ostrovy, 2 druhy, např. štítonos černozobý (Chionys minor) b č. dytíkovití ČR – velká hlava i oči, krátký zobák, dlouhé nohy, nenápadné zbarvení, některé druhy obývají suchou krajinu, např. u nás dytík úhorní (Burhinus oedicnemus) – teplé oblasti Eurasie a Afrika c č. kulíkovití šedí (Pluvianellidae) – 1 druh kulík šedý (Pluvianellus socialis) – dříve řazen mezi kulíkovité, ale behaviorální a molekulární studie ukazují na jeho příbuznost se štítonosy, drží ze zejména u slaných jezer, nejjižnější oblasti Jižní Ameriky d
a c
b
d
30
/Řád/ Krátkokřídlí (GRUIFORMES) ČR
Rozdílný vzhled, společné znaky v anatomii či opeření (pera většinou s paostenem), anizodaktylní noha s vysoko položeným či chybějícím palcem (běhavá, brodivá či lemovaná), chybí vole, časté případy nelétavých forem, hnízdí v rákosinách nebo na zemi, nidifugní mláďata, několik taxonomicky nevyjasněných podřádů, 11 čeledí (zmíníme pouze některé), přes 210 druhů, mírné pásmo až tropy všech kontinentů, monofylie řádu nejistá (vybočují zejména dropové). č. jeřábovití ČR – velcí ptáci „čápovitého“ vzhledu s dlouhým krkem i nohama, velká křídla, kratší zobák, dobří letci (na rozdíl od čápů nesedají na stromy), kličkovitě stočená průdušnice v dutém hřebeni kosti prsní, 15 druhů, chybí v Jižní Americe a vysoko na severu či jihu; např. jeřáb paví (Balearica pavonina) – Afrika a jeřáb popelavý (Grus grus) – Eurasie b č. chřástalovití ČR – středně velcí až menší ptáci s krátkými křídly a z boků stlačeným tělem, špatní letci, dobrý čich (velké čichové laloky mozku), pobřežní zóna sladkovodních nádrží a toků či jiné mokřady, přes 130 druhů (z toho asi 20 druhů †); např. chřástal vodní (Rallus aquaticus) – Eurasie a s Afrika c lyska černá (Fulica atra) – Eurasie až Austrálie a s Afrika d + další druhy fauny ČR č. dropovití ČR – větší stepní ptáci, rychlý běh, těžkopádnější let, chybí palec na noze, řídké opeření, bez kostrční žlázy (drobivý prach), 26 druhů Starý svět, např. drop velký (Otis tarda), Evropa až Střední Asie e č. seriemovití – největší „běhající“ ptáci jihoamerických pamp, dlouhé nohy, krk i ocas, krátká zakulacená křídla (moc nelétají), 2 druhy, např. seriema rudozobá (Cariama cristata) f
a
b
f
e
d
c
31
/Řád/ Měkkozobí (COLUMBIFORMES) ČR
Střední velikost, měkké ozobí, anizodaktylní noha (kráčivá a sedací), velké dvoudílné vole, špičatá křídla, mohutné létací svaly, bez kostrční žlázy (drobivé prachové peří), vodu pijí sáním (neobvyklé u ptáků), 1 recentní a 1 vyhubená čeleď přes 300 druhů, Starý i Nový svět. č. holubovití
ČR – popis viz charakteristika řádu, např. holub skalní (Columba livia) – Eurasie, předek holuba domácího a korunáč vějířový (Goura victoria) – Nová Guinea b holub stěhovavý (Ectopistes migratorius) †1914, Severní Amerika c hrdlička zahradní (Streptopelia decaocta) – Evropa d č. drontovití† – nelétaví ptáci z ostrov Maskarén (Mauritius, Reunion), dronte (dodo) mauricijský (Raphus cucullatus) – vyhuben v 17. století e
b
a
c
d
/Řád/ Stepokurové (PTEROCLIFORMES) e
Menší ptáci podobní kurům či holubům, dlouhý ocas a krátké nohy se 3-4 srostlými prsty (syndaktylní noha) a opeřeným běhákem, husté peří kryje i nozdry, „holubí“ zobák, suché oblasti, nidifugní mláďata rodiče napájejí smočeným peřím na břiše, 1 čeleď, 16 druhů, Afrika a Asie. Stepokurové byli postupně dlouhokřídlým i měkkozobým.
řazeni
ke
kurům,
f
č. stepokurovití –
viz popis řádu, např. stepokur kirgizský (Syrrhaptes paradoxus) – Střední Asie, občasné invaze na západ f
32
/Řád/ Papoušci (PSITTACIFORMES)
Relativně homogenní a monofyletická skupina, příbuznost s jinými ptáky dosud nejasná; převážně stromové druhy, velký zobák s vysokou hákovitou horní čelistí kloubně spojenou s mozkovnou (je tudíž pohyblivá), zygodaktylní šplhavá noha, dobře vyvinutý jazyk, velké vole, kostrční žláza malá nebo chybí (drobivý prach), vyvinutý koncový mozek, mláďata nidikolní, 1-2 čeledi (podčeledi), přes 360 druhů, mírné až tropické pásmo jižní polokoule, na řadě míst zdivočelé populace.
č. kakaduovití – vztyčitelná chocholka na hlavě, silný a u kořeny vysoký zobák, jazyk upraven jako lžička k vybírání jader, 21 druhů, Austrálie a ostrovy, např. kakadu molucký (Cacatua moluccensis) – Molukky a korela chocholatá (Nymphicus hollandicus) – Austrálie b č. papouškovití – různá potravní strategie, např. andulka vlnkovaná (Melopsittacus undulatus) – Austrálie c ara ararauna (Ara ararauna) – Jižní Amerika d nestor kea (Nestor notabilis) – Nový Zéland, masožravý? (ovce), e kakapo soví (Strigops habroptilus) – Nový Zéland, dobře běhá, hnízdí v norách, denní až soumračná aktivita f
d
e
f
a
b c
33
/Řád/ Kukačky (CUCULIFORMES) ČR
Většinou stromoví ptáci se starobylými znaky na lebce, dlouhá křídla s 10 letkami, dlouhý a často rozeklaný ocas, zygodaktylní noha s vratiprstem a krátkým běhákem (sedací), chybí vole, častý hnízdní parazitismus, nidikolní mláďata, 2 značně odlišné čeledi, asi 160 druhů, mírné až tropické pásmo Starého i Nového světa.
č. turakovití – stromoví ptáci s delším krkem, kratšími okrouhlými křídly a delším ocasem, vztyčitelná chocholka, typické zelené nebo červené zbarvení (pigment turacin – částečně rozpustný ve vodě s obsahem mědi, u jiných ptáků není), téměř výhradně býložraví, bez pohlavní dvojtvárnosti, pečují o mláďata, výhradně Afrika, 23 druhů, např. turako bělolící (Tauraco leucotis), sv. Afrika a č. kukačkovití – lesní, ev. stepní ptáci s pohlavní dvojtvárností, hmyzožraví, hnízdní parazitizmus, o pozemních druhů nápadně dlouhý běhák, na 140 druhů, např. kukačka obecná (Cuculus canorus) – Eurasie a s Afrika b kukačka kohoutí (Geococcyx californianus) – pozemní druh, pouště a polopouště, potrava ještěrky, hadi a hmyz, mláďata krmí natrávenou potravou, j Severní Amerika a Střední Amerika c
b a
c
34
/Řád/ Sovy (STRIGIFORMES) ČR
Poměrně jednotná skupina nočních ptáků příbuzných lelkům (nikoli dravcům = konvergence), velké oči směřující dopředu, pohybují víčky i mžurkou, nohy ve formě spárů s dlouhými drápy a vratiprstem, husté a měkké opeření, výborný sluch, chybí vole, nestravitelné části potravy – vývržky, výhradně zoofágové, nidikolní mláďata, 2 čeledi, asi 200 druhů, celý svět kromě Antarktidy. č. sovovití – odlišná stavba kostry, dlouhé štíhlé nohy, srdčitý závoj na hlavě, 12 druhů, teplé oblasti celého světa, např. sova pálená (Tyto alba) – kosmopolitní druh a č. puštíkovití – různě vyvinutý kruhový závoj kolem očí, kratší a hustě opeřené nohy, na hlavě vztyčitelná pírka (tzv. ouška), žlutá, oranžová nebo červená duhovka, přes 180 druhů všude kromě Antarktidy, např. puštík obecný (Strix aluco) – Eurasie a sz. Afrika b výr velký (Bubo bubo) – Eurasie a sev. Afrika c ketupa malajská (Bubo /Ketupa/ ketupu) – rybožravá, jv Asie d sýček králičí (Athene cunicularia) – hnízdí v norách hlodavců či králíků, Severní až Jižní Amerika e + další druhy fauny ČR
a
e
c
b
d
35
/Řád/ Lelkové (CAPRIMULGIFORMES) ČR
Noční ptáci, měkké opeření, široká hlava na krátkém krku, plochý rozeklaný zobák s vibrisami, dlouhá křídla, krátké prsty s částečným vratiprstem, chybí vole, většinou hmyzožraví, pohyb po zemi obtížný, někdy schopnost spánkové letargie, nidikolní mláďata, 5 čeledí, na 130 druhů, mírné až tropické pásmo celého světa. č. lelkovití – menší velikost, dlouhá, úzká a zahrocená křídla, asi 80 druhů, např. lelek lesní (Caprimulgus europaeus) – Eurasie a s Afrika a č. gvačarovití – větší velikost, delší hákovitě zahnutý zobák, hnízdí v jeskyních, echolokace, 1 druh gvačaro jeskynní (Steatornis caripensis) – j Střední a s Jižní Ameriky b
a
b
36
/Řád/ Svišťouni (APODIFORMES) ČR
Extrémní specialisté na létání, mohutná létací svalovina, vysoký hřeben hrudní kosti, dlouhá ruční část křídla (ramenní kratší), slabé nohy neumožňují pohyb po zemi, 2 podřády (nadčeledi?), 3 čeledi, přes 420 druhů. Podřád: rorýsi (Apodi) ČR Krátký krk, rychlý let s krátkým plachtěním, stále ve vzduchu (i spí), potrava – vzdušný plankton, možnost echolokace (salangany), 2 čeledi, necelých 100 druhů. č. rorýsovití, např. rorýs obecný (Apus apus) – severní polokoule a; salangana ostrovní (Salangana fuciphaga) – miskovitá hnízda ze slin v jeskyních, jv Asie až Sundy b Podřád: kolibříci (Trochili) Vířivý let (všemi směry i na jednom místě), 20-200 pohybů/vteřinu, trubicovitý zobák, potrava pyl, nektar a drobný hmyz, 1 čeleď č. kolibříkovití, Severní až Jižní Amerika, asi 330 druhů, např. kolibřík velký (Patagona gigas) – největší druh, J. Amerika c kolibřík topasový (Topaza pella) – jeden z nejhezčích, výskyt dtto d kolibřík jemný (Mellisuga minima) – nejmenší druh, 2 g a 5 cm (velikost čmeláka), Jamajka e
b d
c a e
37
/Řád/ Myšáci (COLIIFORMES)
Jemné peří připomínající srst, stupňovitý vztyčitelný ocas až 2x delší než tělo, chápavá zygodaktylní noha, horní část silného zobáku kloubně spojena s lebkou, prolézají houštiny, relativně velmi malá vejce, mláďata nidikolní, 1 čeleď, 6 druhů Afrika na jih od Sahary. č. myšákovití, např. myšák hnědokřídlý (Colius striatus) a
a
c
/Řád/ Trogoni (TROGONIFORMES)
Pestré zbarvení a husté jemné peří, krátký a široký zobák, velké oči, tenká kůže, dlouhý stupňovitý ocas, heterodaktylní noha (1. a 2. prst dozadu, 3. a 4. prst dopředu), na potravu (hmyz) číhají, nidikolní mláďata, 1 čeleď, necelých 40 druhů tropy Nového a Starého světa mimo Austrálii. č. trogonovití, např. trogon zelený (Trogon viridis) Střední a Jižní Amerika b kvesal chocholatý (Pharomachrus mocinno) Střední Amerika, uctívaný pták Mayů a Aztéků c
b
38
/Řád/ Srostloprstí (CORACIIFORMES) ČR
Ptáci rozličného vzhledu, obvykle pestré zbarvení, velká hlava a delší nebo velký zobák, anizodaktylní noha se srůstem 2., 3. a 4. prstu a neopeřeným běhákem, vole není, zoofágové (hmyz či menší obratlovci), nidikolní mláďata, 10 čeledí (zmíníme jen některé), přes 200 druhů celý svět kromě polárních oblastí. č. ledňáčkovití ČR, menší až střední velikost, silný rovný zobák, pestré zbarvení, krátký ocas i nohy, zakrnělý jazyk, zoofágové – lovci, 2224 druhů, Afrika, Eurasie až Austrálie, např. ledňák obrovský (Dacelo novaeguineae) – největší druh, hady a hmyz, Austrálie a ledňáček říční (Alcedo atthis) – Eurasie b č. vlhovití ČR – pestré zbarvení, štíhlé tělo, dlouhý a mírně zahnutý zobák, dlouhý ocas, krátké slabé nohy s ostrými drápy, hnízdí v hlinitých norách, 21 druhů teplé oblasti Starého světa, např. vlha pestrá (Merops apiaster) – Eurasie a Afrika c č. mandelíkovití ČR – silný mírně zahnutý zobák, krátké silné nohy, krátký ocas, připomínají krkavcovité ptáky, živé zbarvení, 11 druhů Afrika a Eurasie, např. mandelík hajní (Corasias garrulus), j Evropa, stř Asie a s Afrika d č. dudkovití ČR – chocholka na hlavě, dlouhý mírně zahnutý zobák, silné kráčivé nohy, široká zakulacená křídla, 1 druh, dudek chocholatý (Upupa epops), Eurasie a Afrika e č. zoborožcovití – mohutný zobák s rohovitými nástavci (velké prostory vyplněné vzduchem – není vysloveně těžký), zpevněná krční páteř a mohutné krční svalstvo, kráčivé nohy, potrava – drobná zvířena či plody, 44 druhů, Afrika a jižní Asie, např. dvojzoborožec žlutozobý (Buceros bicornis), jv Asie až Sumatra f
d a
b
e
c
f
V nových systémech jsou někdy dudkové (Upupiformes) a zoborožci (Bucerotiformes) oddělováni do samostatných řádů a v původním řádu zbývá jen prokazatelně monofyletická skupina mandelíků, ledňáčků a vlh.
39
/Řád/ Šplhavci (PICIFORMES) ČR
Stromoví ptáci se šplhavou zygodaktylní nohou se silnými drápy (2. a 3. prst směřující dopředu) při základu srostlé, tuhé opeření, pohyblivý a dlouze vytažitelný jazyk s povrchovými strukturami (dlouhá jazylka), extrémně nidikolní mláďata, 4-6 čeledí, téměř 350 druhů, celý svět kromě Austrálie, Madagaskaru a oceánských ostrovů. č. datlovití – šplhají po kmenech s pomocí klínovitého ocasu, silný kuželovitý zobák, 210 druhů, např. datel chocholatý (Dryocopus pileatus) – jeden z největších druhů, Severní Amerika a datel černý (Dryocopus martius) b + další druhy fauny ČR č. tukanovití – velký, silně pneumatizovaný a pestře zbarvený zobák, zavalité tělo, krátká křídla, hlavně plodožraví, 34 druhů, Střední a Jižní Amerika, např. tukan obrovský (Ramphastos toco) – rozšíření dtto c č. medozvěstkovití – velikost vrabce až kosa, nenápadné zbarvení, malá hlava, dlouhý ocas, vábí velká zvířata či člověka ke hnízdům divokých včel a po jejich zničení se živí larvami, voskem či zbytky medu, 14 druhů, Afrika, např. medozvěstka křiklavá (Indicator indicator) – Afrika jižně od Sahary d
c
d
b
a
zygodaktylní noha šplhavce
40
/Řád:/Pěvci (PASSERIFORMES) ČR
Nejpočetnější řád ptáků, malá až střední velikost, primárně stromový původ, nyní nejrůznější prostředí, anizodaktylní noha s přibližně stejně dlouhými prsty, běhák krytý rohovitými šupinami, slabě vyvinutá kostrční žláza, 9-11 ručních letek, hlasové projevy (hlasové svaly v syrinxu – hlasový orgán ptáků v místě rozdvojení/bifurgace průdušnice), rozmanitá výživa, nidikolní mláďata, přes 70 čeledí a 5900 druhů celý svět kromě Antarktidy. Pěvci jsou bezpochyby monofyletická skupina, jejich vnitřní členění se zvláště v poslední době mění. Dříve byli např. děleni do čtyř podřádů: 1. Loboši (Eurylaimi) 2. Křikaví (Tyranni) 3. Lyrochvosti (Menurae) 4. Zpěvní (Oscines) Jiné varianty systému jsou založena na třech nebo dvou podřádech (použitý zde), a to podle anatomických znaků (úprava šlach na nohách, počet zpěvných svalů v hlasovém ústrojí).
Podřád: Křikaví (Suboscines) Nižší počet zpěvných svalů (méně než 3 páry) a někdy srostlé prstové ohýbače na noze. Čeledi (celkem 13-14, výběr důležitějších): hrnčiříkovití (Furnariidae) klouzálkovití (Dendrocolaptidae) kotingovití (Cotingidae) lobošovití (Eurylaimidae) mravenečníkovcovití(Formicariidae) mravenečíkovití (Thamnophilidae) pipulkovití (Pipridae) pitovcovití (Philepittidae) pitidae (Pittidae) pokřovníkovití (Acanthisittidae) štidlákovití (Rhinocryptidae) tyranovití (Tyrannidae) mucholovkovití (Conopophagidae)
Podřád: Zpěvní (Oscines) Mají 7-9 párů zpěvných svalů a nezávislé prsty. Čeledi (celkem až 79, výběr nejdůležitějších): astrildovití (Estrildidae) brhlíkovití (Sittidae) brkoslavovití (Bombycillidae) cistovníkovití (Cisticolidae) bylinorubcovití (Phytotomidae) bulbulovití (Pycnonotidae) drongovití (Dicruridae) drozdovití (Turdidae) hedvábníkovití (Hypocolidae) irenovfití (Irenidae) kardinálovití (Cardinalidae) konipasovití (Motacillidae) kosíkovití (Orthonychidae) králíčkovití (Regulidae) krkavcovití (Corvidae) kruhoočkovití (Zosteropidae) květozobcovití (Paramythiidae) laločníkovití (Callaeatidae) lejsčíkovití (Petroicidae) lejskovití (Muscicapidae) lemčíkovití (Ptilonorhynchidae) lesňáčkovití (Parulidae) lezčíkovití (Climacteridae) lyrochvostovití (Menuridae) medosavkovití (Meliphagidae)
mlynaříkovití (Aegithalidae) modropláštníkovití (Maluridae) moudivláčkovití (Remizidae) ostrozobkovití (Oxyruncidae) pěnicovití (Sylviidae) pěnkavovití (Fringillidae) pěvuškovití (Prunellidae) pištcovití (Pachycephalidae) rajkovití (Paradisaeidae) skorcovití (Cinclidae) skřivanovití (Alaudidae) snovačovití (Ploceidae) strdimilovití (Nectariniidae) strnadovití (Emberizidae) střízlikovcovití (Pardalotidae) střízlíkovití (Troglodytidae) sýkorčíkovití (Melanocharitidae) sýkorovití (Paridae) šatovníkovití (Drepanididae) šoupálkovití (Certhiidae) špačkovití (Sturnidae) tangarovití (Thraupidae) timáliovcovití (Pomatostomidae) timáliovití (Timaliidae) ťuhýkovití (Laniidae) vangovití (Vangidae) vlaštovkovití (Hirundinidae) vlhovcovití (Icteridae) vrabcovití (Passeridae) vranulovití (Picathartidae) zedníčkovití (Tichodromadidae) zelenáčkovití (Vireonidae) žluvovití (Oriolidae)
41
Podřád: Křiklaví (Suboscines) č. lobošovití – zavalité tělo s velkou, ze strany plochou hlavou, krátkým ocasem a velmi širokým zobákem, na rozdíl od ostatních pěvců (14) mají 15 krčních obratlů, hmyz, bobule apod., hnízda z rostlinných vláken zavěšená na konce větví, 14 druhů Afrika a jv. Asie např. loboš smaragdový (Calyptomena viridis) – jv Asie a č. tyranovití – jedna z nejpočetnějších ptačích čeledí, rozmanitý vzhled i způsob života, spojují je anatomické znaky (1-2 páry zpěvných svalů, nezávislé prsty), téměř 400 druhů, Nový svět, např. tyran královský (Tyrannus tyrannus) – Severní Amerika b č. hrnčiříkovití – staví uzavřená hrncovitá hnízda z bláta s postranním vchodem a několika komůrkami, asi 220 druhů mírné a horské oblasti Jižní Ameriky, např. hrnčiřík rezavý (Furnarius rufus) – polokulovité hnízdo ve tvaru pícky, Jižní Amerika c č. pitovití – jako drozd, ale s krátkým ocasem, zářivé zbarvení, raději běhají než létají, 24 druhů Afrika, jv. Asie a Austrálie, např. pita devítibarvá (Pitta brachyura), Indie až Japonsko a Borneo d
c
b
d
a
42
Podřád: Zpěvní (Oscines) ČR zmíněny jsou jen některé čeledi č. lyrochvostovití (velechvostovití) – podle molekulárních studií představují bazální skupinu zpěvných pěvců, mají ještě jen 2-3 páry zpěvných svalů (dříve řazeny do Suboscines), dlouhé nohy se silnými prsty a drápy, dlouhá ozdobná ocasní pera, dobře běhají (křídla při přeskoku z větve na větev), 2 druhy, Austrálie, např. lyrochvost (velechvost) nádherný (Menura novaehollandiae) – deštné lesy, tok s „tanečními figurami“, jv Austrálie a č. skřivanovití ČR – pozemní hmyzožraví a semenožraví pěvci, rychle běhají, silné dlouhé drápy (zejména na zadním prstu), 96 druhů, celý svět (kromě Grónska a Antarktidy), např. skřivan polní (Alauda arvensis), chocholouš obecný (Galerida cristata) b nebo kalandra černá (Melanocorypha yeltoniensis) – stepi střední Asie c č. vlaštovkovití ČR – tělo kapkovitého tvaru, dlouhá křídla, v různé míře vykrojený ocas, plochý zobák, krátký běhák se sedací nohou, hnízda z hlíny apod., 83 druhů, celý svět, např. břehule říční (Riparia riparia), hnízdí v norách, severní polokoule d č. konipasovití ČR – štíhlí hmyzožraví pěvci, rychle běhají po zemí, dlouhý ocas, dlouhé prsty s drápy, šídlovitý zobák, často u vod, 65 druhů, celý svět, např. konipas horský (Motacilla cinerea), Eurasie a s Afrika e nebo linduška lesní (Anthus trivialis) – Evropa a sz Asie f
a
b c
e
d
f
43
a
č. ťuhýkovití ČR – hmyzožraví pěvci s velkou hlavou, hákovitě zahnutým zobákem se zejkem (ostrý zoubek), krátká zaoblená křídla, silné nohy s drápy a delší ocas, otevřená krajina, 30 druhů Eurasie, Sev. Amerika a Afrika, např. ťuhýk šedý (Lanius excubitor) – s Eurasie a Severní Amerika a č. brkoslavovití ČR – zavalité tělo, krátký ocas, chocholka na hlavě, severské lesy severní polokoule, 3 druhy, nejznámější brkoslav severní (Bombycilla garrulus) b č. skorcovití ČR – krátké tělo i ocas, velká hlava, kostrční žláza, u tekoucích vod, potápějí se, 5 druhů, Eurasie a S i J Amerika, např. skorec vodní (Cinclus cinclus) – Eurasie c č. střízlíkovití ČR – menší velikost, zavalitější tělo, krátká křídla, krátký ocas vztyčený vzhůru, tenký zobák, husté opeření, hmyzožraví, 76 druhů, Severní až Jižní Amerika (většina druhů), Afrika, Eurasie, např. střízlík obecný (Troglodytes troglodytes) – Eurasie a sz Afrika d č. pěvuškovití ČR – štíhlý zobák, zakulacená křídla a krátké nohy, nenápadné zbarvení, všežravé (příbuznost se snovači), 12 druhů Eurasie a Afrika (1 druh), např. pěvuška modrá (Prunella modularis) – Eurasie e
b
d e
c
44
č. drozdovití ČR – středně velcí pěvci s delším štíhlým zobákem a silnějšíma nohama, stromoví, ale potravu pravidelně hledají na zemi, asi 165 druhů s celosvětovým pokrytím, např. drozd brávník (Turdus viscivorus) – Eurasie a + mnoho dalších druhů fauny ČR (drozdi, kosové, skalník) č. sýkořicovití ČR – štíhlý zobák, dlouhý ocas, mokřadní prostředí, 20 druhů, např. sýkořice vousatá (Panurus biarmicus) – rákosiny, ostrůvkovitě Eurasie b (nověji řazeny do čeledi timáliovitých) č. timáliovití – dlouhé a až chmýřovité peří, stupňovitý ocas, krátká zaoblená křídla, hmyzo- i plodožraví, zhruba 260 druhů tropy a subtropy Asie a Afriky, řídce v Evropě a Severní Americe (1 druh), např. timálie zlatá (Leiothrix lutea) – porosty vysoké trávy, jv Asie c sojkovec chocholatý (Garrulax leucolophus) – hlučný, lesy, jv Asie d
a
b
d
c
45
č. pěnicovití ČR – drobní hmyzožraví ptáci s tenkým/šídlovitým zobákem, nevýrazné zbarvení, skrytý způsob života ve vegetaci, přes 260 druhů Starý svět a Tichomoří, např. pěnice pokřovní (Sylvia curruca) – Eurasie a + četné druhy fauny ČR (pěnice, rákosníci, cvrčilky, sedmihlásek, budníčci, králíčci) č. lejskovití ČR – stromoví hmyzožraví ptáci se širokým zobákem a delšími štětinovitými pírky v koutcích úst, krátké štíhlé nohy s krátkými prsty, charakteristický lov – vyletují z pozorovatelny za potravou, přes 270 druhů Eurasie a Afrika, např. lejsek šedý (Muscicapa striata) – Evropa, z Asie b + další druhy fauny ČR
a
Pozor: v poslední době jsou do této čeledi v některých systémech zařazeny i druhy dříve řazené k drozdovitým, jako rehkové, slavíci, bělořiti, červenky, rehkové – výčet druhů viz fauna ČR).
č. mlynaříkovití ČR – menší velikost, krátký silný zobák, dlouhý ocas, kulovité hnízdo s postranním vchodem, 11 druhů, severní polokoule, 1 druh mlynařík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus) – Eurasie č. moudivláčkovití ČR – drobní hmyzožraví pěvci podobní sýkorám, stavějí zavěšená vakovitá hnízda, 10 druhů Afrika, Eurasie a Severní Amerika, 1 druh, moudivláček lužní (Remiz pendulinus) – Evropa c č. sýkorovití ČR – drobní hmyzožraví pěvci hnízdící v dutinách, špičatý zobák, nohy s drápy, asi 54 druhů, všude kromě Jižní Ameriky, Austrálie a Antarktidy, např. sýkora babka (Parus palustris) – Eurasie d + četné další druhy fauny ČR č. brhlíkovití ČR – stromoví pěvci, šplhají po kmenech a větvích oběma směry bez opory ocasu, dlouhé a ostré drápy, dlouhý špičatý zobák rovný či mírně zahnutý, hnízdí ve stromových či skalních dutinách, 25 druhů,Eurasie, Severní Amerika a sev. Afrika,. např. brhlík lesní (Sitta europaea) – Eurasie e č. šoupálkovití ČR – rovněž stromoví, šplhají jako datli s oporou ocasu zdola nahoru, dlouhý zahnutý zobák, krátké nohy, 8 druhů, severní polokoule, 2 druhy fauna ČR, šoupálek dlouhoprstý (Certhia familiaris) – Eurasie f
c
f
b
e
d
46
č. květozobovití – drobní pěvci s krátkým zobákem i ocasem, krátký jazyk ve tvaru dvou trubiček – sají nektar z květů + plody i hmyz, asi 60 druhů tropy Asie až Austrálie, např. květozob vlaštovčí (Dicaeum hirundinaceum) – dlouhá křídla podobná křídlům vlaštovek, živí se plody poloparazitických rostlin typu chmelí či ochmetu, Austrálie a; květozob tečkovaný (Pardalotus punctatus) – hnízdí v norách, Austrálie, Tasmínie b č. strdimilovití – jednotná skupina, pestré zbarvení samců, tenký zahnutý zobák s vroubkovanými okraji čelistí, připomínají kolibříky, a to i způsobem letu na místě, asi 120 druhů tropy Afriky, jv Asie a Austrálie. např. strdimil drobný (Nectarinia chalybea) – jižní polovina Afriky c č. medosavkovití – různorodá skupina s formami připomínajícími mnohé jiné ptáky (kolibříky, pěnice, drozdy, sýkory, brhlíky, sojky, straky apod.), společným znakem je vysunovatelný, kartáčovitě zakončený jazyk ke sběru nektaru + cukerné výměšky mšic (někdy nektar v květech po deštích zkvasí a medosavky se „opijí“), důležití opylovači, přes 172 druhů, Indonésie, Austrálie a Nový Zéland, např. medosavka stračí (Certhionyx variegatus) – Austrálie d kystráček modrolící (Entomyzon cyanotis) – Nová Guinea a Austrálie e č. strnadovití – semenožraví s krátkým silným (kuželovitým) zobákem, často hnízdí na zemi, asi 310 druhů celý svět (bez Antarktidy, do Austrálie introdukováni), např. strnad obecný (Emberiza citrinella) – Eurasie f; kardinál červený (Cardinalis cardinalis) – Severní Amerika g; papežík indigový (Passerina cyanea) – modelový druh pro studium tahu (orientace podle hvězd) a zemského magnetismu, j Severní Ameriky h
b
a
d
c
e
h
g f
47
č. šatovníkovití – nektarožravé druhy, půlkruhovitě zahnutý zobák s dolní čelistí podstatně kratší než horní, šatovníci – z ozdobného peří se zhotovovaly kultovní oděvy a předměty, endemická čeleď Havajských ostrovů, asi 40 druhů, z toho 16 už vyhubených, např. šatovník Munroyův (Hemignathus munroi) a č. pěnkavovití ČR – převážně zrno- a plodožraví stromoví ptáci, silný kuželovitý zobák, pestré zbarvení s pohlavní dvojtvárností, na 170 druhů celý svět (Austrálie introdukováni, Antarktida chybějí), např. kanár divoký (Serinus canaria) – Kanárské ostrovy, Azory a Madeira b + četné druhy fauny ČR (pěnkavy, hýlové, stehlík, čečetka, konopka, křivky, dlask) č. astrildovití – menší semenožraví ptáci, kuželovitý zobák, vakovité hnízdo s bočním vchodem, asi 130 druhů Eurasie, Afrika a Austrálie, např. astrild vlnkovaný (Estrilda astrild) – Afrika c rýžovník šedý (Padda oryzivora) – Jáva, Sumatra d č. snovačovití – nápadné zbarvení, často s delšími ocasními pery, z rostlinných vláken splétají umná hnízda, asi 100 druhů, Afrika, např. snovač zahradní (Ploceus cucullatus) – vakovitá hnízda na konci větví, Afrika jižně od Sahary e č. vrabcovití ČR – zrno- i hmyzožraví, nevýrazné zbarvení, neuspořádaná hnízda, tendence k synantropnímu životu, dříve a v některých systémech i dnes řazeni ke snovačovitým, asi 40 druhů kosmopolitně (introdukce), 2 druhy fauna ČR (vrabec domácí, vrabec polní) č. žluvovití ČR – hmyzožraví stromoví ptáci s rovným špičatým zobákem i hrotitými křídly, pestřejší zbarvení, košíčkovitá hnízda, asi 30 druhů tropy až mírné pásmo Starého světa, např. žluva hajní (Oriolus oriolus) – Evropa a s Afrika až Přední Indie f č. pištcovití – tropická čeleď z Nové Guinee, velká hlava, krásný melodický zpěv, jedovatí ptáci, jed (batrachotrixin) od brouků čeledi Merylidae, např. pitohui pestrý (Pitohui kirhocephalus) g
c
a
b
g
d
f
e
48
č. špačkovití ČR - všežravé druhy s delším zobákem, kráčivé nohy, špičatá křídla a kratší rovný ocas, schopnost imitovat hlasy jiných ptáků, asi 115 druhů původně Starý svět, poté introdukce, např. špaček obecný (Sturnus vulgaris), špaček růžový (S. roseus) – stepi Eurasie a majna Rothschildova (Leucopsar rothschildi) – vztyčitelná chocholka na hlavě, ohrožený druh, Bali b leskoptev nádherná (Lamprotornis superbus) – lesklé peří, v Afrika c loskuták posvátný (Gracula religiosa) – lesní druh, znělý hlas s imitacemi, jv Asie až Sundy d klubák žlutozobý (Buphagus africanus) – potrava vnější parazité (klíšťata, kloši apod.) velkých kopytníků, subsaharská Afrika e č. laločníkovití – v koutcích zobáku kožovité lalůčky, výrazná pohlavní dvojtvárnost ve tvaru zobáku, ♂ silný zobák (odlupuje kůru), ♀ tenký zahnutý zobák (vybírá ze štěrbin larvy), 3 druhy, Nový Zéland, např. vyhubený (cca 1907) laločník ostrozobý (Heteralocha acutirostris) f č. lemčíkovití – pozemní ptáci známí stavbou tzv. besídek ve tvaru loubí – tokaniště ♂♂, 18 druhů, Nová Guinea a s Austrálie, např. lemčík hedvábný (Ptilonorhynchus violaceus) – Austrálie g
e a
c d
b f g
49
č. rajkovití – nápadné opeření (tvar i zbarvení) ♂♂, silnostěnné hnízdo vysoko ve větvích, plodožravé + nektar a drobní členovci, 42 druhů Nová Guinea, Moluky i část Austrálie, např. rajka velká (Paradisea apoda) a; rajka dvanáctiperá (Seleucidis melanoleuca) b; rajka královská (Cicinnurus regius) c; rajka šestiperá (Parotia sefilata) d; rajka modrokřídlá (Paradisaea rudolphi) e
b
c
a
e
d
50
č. krkavcovití ČR – větší všežraví ptáci s vyspělých chováním, asi 120 druhů na celém světě (vyjma Antarktidu), např. sojka zlověstná (Perisoreus infaustus) – tajga Eurasie a kraska červenozobá (Urocissa erythrorhyncha) – jv Asie (Himálaj až Malajsie) b straka modrá (Cyanopica cyana) – učebnicový příklad disjunktivního rozšíření – Pyrenejský poloostrov a východní Asie (Sibiř, Čína) c kavče žlutozobé (Pyrrhocorax graculus) – velehory Evropy, Střední Asie a s Afriky d vrána obecná (Corvus corone) – Evropa, v Asie e krkavec velký (Corvus corax) – severní polokoule f
a
e f
b
d
c
51
