/Klad, nadtřída:/
Blanatí (Amniota) Obratlovci, kteří se definitivně odpoutali od vodního prostředí, CHARAKTERISTIKA především díky úpravě způsobu rozmnožování (extraembryonální obaly – amnion, serosa /chorion/ a allantois). Vývoj přímý, bez stadia larvy. Apomorfní znaky 1. velké „terrestrické“ vejce s pevným obalem (skořápkou) 2. zánik metamorfózy 3. na prstech drápy (→ různé přeměny – nehty apod.) , povrch těla tvoří rohovité šupiny či jejich deriváty 4. změny na kostře (např. více členěná páteř, lebka s jedním týlním hrbolem 5. stavba mozku, zejména rozvoj koncového mozku 6. akomodace oka změnou tvaru čočky 7. třetí oční víčko ve vnitřním koutku oka – mžurka 8. dokonalejší stavba srdce, zánik segmentovaného charakteru ledvin Vznik druhotného (sekundárního) patra → rozvoj plochých výběžků kostí horní čelisti (praemaxilla, maxilla) a kostí patrových (palatina), vzniká párový ductus nasopharyngeus → přivádí vzduch od vnějších nozder k vnitřním nozdrám (choanám), které se posouvají více dozadu [choany = spojují dutinu nosní a dutinu ústní]
1
Základní typy lebky blanatých A → anapsidní: nemá žádné spánkové jámy ani jařmové oblouky, takovou lebku měli čtvernožci předcházející blataným obratlovců, tedy považována za výchozí typ; B → synapsidní: jedna spodní spánková jáma a spodní jařmový oblouk; C → diapsidní: dva páry spánkových jam a horní jařmový oblouk;
hlavní typy kostí v oblasti spánkových jam
A (želva)
C (haterie)
Plazi (Reptilia) Pohled na systém plazů prochází výraznými změnami. V tradiční podobě zahrnuje 4 řády (krokodýli, haterie, želvy a šupinatí). ale to neodpovídá současným poznatkům fylogeneze, neboť do stejného kladu náležejí i ptáci. „Plazi“ jsou označování jako SAUROPSIDA coby sesterská skupinou SYNAPSIDA = zvířata, která jsou příbuznější savcům než plazům, tj. savci, jejich amniotní předci a blízcí příbuzní, např. Pelycosaurtia a Therapsida).
3
Plazi (Reptilia)
Parafyletická, ale tradiční a dobře definovaná skupina primárně suchozemských obratlovců CHARAKTERISTIKA 1.
2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.
suchá pokožka bez žláz s rohovitými šupinami či štíty, na prstech drápy, dobře zabraňuje vysychání vytvoření krčního oddílu páteře ektotermní a poikilotermní (nesprávně studenokrevní) ocas a primárně 2 páry končetin (druhotně redukované – např. hadi) dýchání plícemi, kožní dýchání výrazně omezeno tendence k rozdělení srdeční komory (není ještě dokonalé) vnitřní oplození – párový či nepárový pářící orgán vejcorodost vývoj přímý, mláďata zmenšenou obdobou dospělců, péče o vejce a mláďata obvykle chybí
Tradiční systém plazů cca 9500 recentních druhů Podtřída: Anapsida Řád: želvy (Testudines) 305 druhů Podtřída: Diapsida Nadřád: lepidosauři (Lepidosauria) Řád: haterie (Rhynchocephalia) 2 druhy šupinatí (Squamata) 9150 druhů Nadřád: archosauři (Archosauria) Řád: krokodýli (Crocodylia) 23 druhů Neodpovídá složité fylogenetické realitě, zde pouze prostředek k seznámení se skupinou
Ektotermní
(exotermní), též poikilotermní (nesprávně studenokrevný) = teplota těla závislá na teplotě okolí (např. obojživelníci, plazi);
Endotermní,
též homoiotermní (nesprávně teplokrevní) = dokážou si teplotu těla držet na konstantní úrovni nezávisle na teplotě okolí (např. ptáci, savci);
Heterotermní
= dokážou teplotu těla regulovat (např. při zimním spánku – křeček, netopýři);
4
Řád:
Želvy (Testudines)
karapax
CHARAKTERISTIKA 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.
Želvy 1
kostěný krunýř s rohovitými štítky obratle přirostlé ke krunýři nohy silné a pětiprsté bezzubé čelisti ušní bubínek krytý kůží nebo šupinami velké houbovité plíce, případně přídatný dýchací orgány příjem kyslíku z vody podélná kloakální štěrbina nepárový penis vejcorodost
plastron
5
Systém želv, 14 čeledí (dále uvedeny jen některé), asi 305 druhů Čeleď: matamatovití (Chelidae) terekovití (Pelomedusidae) kajmankovití (Chelydridae) hlavcovití (Platysternidae) karetovití (Cheloniidae) kožatkovití (Dermochelyidae) klapavkovití (Kinosternidae) dlouhohlávkovití (Dermatemydidae)* karetkovití (Carettochelyidae)*
kožnatkovití (Trionychidae) želvovití, testudovití (Testudinidae) emydovití (Emydidae) ČR batagurovití (Geoemydidae)
Želvy 2
cca 60 druhů 19 druhů 4 druhy 1 druh 6 druhů 1 druh 25 druhů 1 druh 1 druh
30 druhů přes 50 druhů asi 50 druhů asi 70 druhů
Galapágy
Jižní Amerika, Austrálie, Nová Guinea
Afrika, jižní Amerika Severní a Jižní Amerika jv Asie moře a oceány tropů a subtropů moře a oceány tropů a subtropů Severní a Jižní Amerika Střední a Jižní Amerika Nová Guinea, sev. Austrálie
Severní Amerika, Afrika, jižní Asie, NG Amerika, Afrika jih Eurasie Severní a Jižní Amerika, Evropa Střední a Jižní Amerika, sev. Afrika, jižní Asie
6
Matamata třásnitá (Chelus fimbriatus), č. matamatovití – sladkovodní dlouhokrká želva, masožravá, plochý hrbolatý krunýř pokrývá porost řas, chobotovitý rypáček, kořist nasává, 40 cm, povodí Amazonky a Orinoka a
a
Pelomedúza africká (Pelomedusa subrufa), č. terekovití – výrazně kratší krk, 5 drápů na zadních nohách, 30 cm, nejhojnější africká vodní želva, Afrika jižně od Sahary, Madagaskar, za vodou dlouhé cesty, sucho tráví zahrabaná v bahně b Tereka velká (Podocnemis expansa), největší říční želva (0,9-1 m), býložravá, ohrožená lovem, rozmnožuje se 1x za 4 roky, povodí Amazonky a Orinoka c
b c
Čeledi matamatovití a pelomedusovití = podřád skrytohlaví (Pleuropodia): hlavu zatahují ohybem krku do strany, přirostlá pánev ke krunýři, obyvatelé Gondwany
Želvy 3
7
Kajmanka dravá (Chelydra serpentina), č. kajmankovití – sladkovodní, plochý karapax a zakrnělý plastron, nemůže plně zatáhnout velkou hlavu, silné hákovité čelisti, dlouhý ocas; 20-50 cm; dravá, Severní Amerika až sever Jižní Ameriky a
a
Hlavec plochý (Platysternon megacephalum), č. hlavcovití – sladkovodní, plochý krunýř – mohutná hlava se nevejde do krunýře, dlouhý ocas, 1 druh, prudké toky, silné nohy, 10-20 cm, jv Asie b Klapavka americká (Kinosternon subrubrum), č. klapavkovití – malé druhy s vypouklými krunýři, různé typy sladkých vod; např., 7-12 cm, jv USA c Kožnatka africká (Trionyx triunguis), č. kožnatkovití – sladkovodní, kulatý „plackovitý“ krunýř je pružný a krytý měkkou kůží, karapax a plastron nejsou pevně spojeny, zploštěné nohy ve tvaru ploutví (plovací blány) se 3 prsty, dlouhý pohyblivý krk, špičatý čenich a ostré čelisti, kožní dýchání; 0,9 m, tropická Afrika až Turecko (i brakické vody) d Všechny ostatní čeledi želv = podřád skrytohrdlí (Cryptodira): hlavu zatahují do krunýře pozpátku, skládá se esovitě druhotně hlava nezatažitelná
b
d c
Želvy 4
8
č. karetovití – velké mořské želvy s plochým, dobře vytvořeným hladkým krunýřem (silné rohovité desky) a nohama ve tvaru ploutví s drápy, tělo hydrodynamický tvar, téměř nezatažitelná hlava, volné moře.
a
Kareta obrovská (Chelonia mydas), největší zástupce čeledi, 0,7-1,5 m, býložravá (na rozdíl od ostatních), tropy a subtropy a Kareta obecná (Caretta caretta), tropy až mírné pásmo, nejběžnější u evropských břehů b Kareta pravá (Eretmochelys imbricata), úzká hlava, zobákovitě protažené čelisti, dříve lovena pro želvovinu c Kožatka velká (Dermochelys coriacea), č. kožatkovití – největší žijící želva, 1,2-2,5 m a 610 q, rohovitý kryt krunýře chybí, kostěné destičky překrývá kůže, veslovité nohy bez drápů, jediný známý endotermní plaz (dokáže svalovou aktivitou udržovat tělesnou teplotu na 18 °C), téměř výhradně se živí medúzami a trubýši, kosmopolitní rozšíření d
d
b
d
c
Želvy 5
9
č. želvovití – suchozemské a převážně býložravé, vyklenutý krunýř, přední nohy hrabavé, zadní kráčivé, po zatažení hlavy dokážou nohama uzavřít krunýř, pohlavní dvojtvárnost (♂♂ větší).
a
Želva žlutohnědá (Testudo graeca), vyklenutější krunýř, jeden štítek nad ocasem, delší ocas; do 25 cm, jižní Evropa, severní Afrika a Blízký východ a Želva zelenavá (T. hermanni) 2 štítky nad ocasem; želva vroubená (T. marginata) krunýř protáhlý; Želva paprsčitá (Geochelone marginata) vysoce vyklenutý krunýř, v mládí hladký, ve stáří paprsčitě zdobená, Madagaskar, jeden z nejvíce ohrožených druhů želv b Želva sloní (Chelonoides nigra, dříve Geochelone nigra, G. elephantopus), v několika poddruzích na Galapážských ostrovech, 1,3 m a 2 q, dlouhověká c, Želva obrovská (Dispochelys gigantea, dříve G. gigantea), atol Aldabra, Seychelly d
b
d c
Želvy 6
10
a č. emydovití – obojživelná skupina želv, zploštělé nohy s plovacími blánami, jen mírně vyklenutý krunýř, všežravé, maso- i býložravé; 10-25 cm. Želva nádherná (Trachemys picta), hojný druh s nápadným zbarvením, u vody (vyhřívá se na padlých kmenech více ex.), Střední a Jižní Amerika a Želva diamantová (Malaclemys terrapin), brakické vody a zasolené mokřady, pobřeží Atlantiku a Mexického zálivu (USA) b Želva karolínská (Terrapene carolina), suchozemský druh, bez plovacích blan a vyklenutý karapax, východ USA c
c
Želvy 7
b
11
Řád:
Krokodýli (Crocodylia) CHARAKTERISTIKA
1. 2. 3. 4. 5.
ještěrovité tělo, ocas ze stran silně zploštělý rohovité štíty (velké nepřekrývající se šupiny) přední pětiprsté a zadní čtyřprsté končetiny masivní lebka s druhotným patrem ozubené čelisti (tekodontní zuby v jamkách) a široce přirostlý jazyk 6. žebra s dozadu směřujícími háčky a břišní žebra 7. plovací blány na zadních nohách a b 8. čtyřdílné srdce 9. uzavíratelné vnější nozdry 10. pachové žlázy na hrdle a v kloace 11. nepárový penis 12. vejcorodost
Systém krokodýlů 3 čeledi, 23 druhů
Čeleď: aligátorovití (Alligatoridae)
Zuby plazů a – akrodontní (na povrchu) b – tekodontní či alveolární (v jamkách) c – pleurodontní (vnitřní strana)
c
8 druhů
Severní a Jižní Amerika, Austrálie, Čína
krokodýlovití (Crocodylidae)
13 druhů
Střední Amerika, Afrika, jv Asie
gaviálovití (Gavialidae)
2 druhy
jv Asie
Krokodýli 1
12
a č. aligátorovitých – relativně krátké a tupé rostrum, při zavřené tlamě nejsou vidět zuby dolní čelisti (velký 4. dolní zub zapadá do jamky v horní čelisti); Aligátor americký či severoamerický (Alligator mississippiensis) – 2 až 4 m, bažiny a jiné mokřadní ekosystémy, kupovitá hnízda z rostlinstva, j USA a Aligátor čínský (A. sinensis) – menší velikost (do 2 m), v Čína, ohrožený b, Kajman brýlový (Caiman crocodilus) – na rozdíl od aligátorů nemají kostěnou přepážku mezi nosními otvory, do 3 m, vystouplý kostní hřeben před očima, Střední a Jižní Amerika c
c
b
Krokodýli 2
13
č. krokodýlovití – delší až velmi dlouhá hlava, dolní zuby (zejména 4.) při zavřené tlamě viditelné, u jazyka solné žlázy.
a
Krokodýl nilský (Crocodylus niloticus) – do 6 m a až 1 t, úkrytové nory až 10 m dlouhé, snůšku zahrabávají na březích vod, původně celou Afriku, Madagaskar až Přední Asie, dnes hlavně v národních parcích a rezervacích a Krokodýl americký (C. acutus) – 4 až 5 m, vstupuje do moře, Florida až Venezuela b Krokodýl mořský (C. porosus) – nejmohutnější žijící plaz, do 8-9 m, slaná i sladká voda, dlouhé migrace (1000 km), jv Asie a s Austrálie c
c b
Krokodýli 3
14
č. gaviálovitých – mimořádně dlouhé a úzké čelisti s blízko sebe posazenými zuby. Gaviál indický (Gavialis gangeticus), ze všech krokodýlů nejvíce vázaný na vodní prostředí, jv Asie (povodí Indu, Gangy a Brahmaputry aj.) a Tomistoma úzkohlavá (Tomistona schlegeli), obdobný vzhled, někdy řazena do č. krokodýlovitých, ale příbuznost s gaviály podložena molekulárními údaji, Sumatra, Borneo a j Malajsie b
a b
Do nadřádu archosauři (Archosauria) náležejí vedle recentních krokodýlů i vymřelé skupiny ptakoještěrů (Pterosauria) a dinosaurů (Dinosauria)
Krokodýli 4
15
Řád:
Haterie (Rhynchocephalia, dříve též Sphenodonta) CHARAKTERISTIKA 1. 2. 3. 4.
5. 6. 7. 8.
ještěrovité tělo s lámavým dorůstajícím ocasem a pětiprstými končetinami rohovité štíty amficélní obratle se zbytky chordy zobákovitě prodloužená horní čelist a akrodontní chrup se zvětšenými předními zuby a patrovými zuby žebra s háčkovitými výrůstky, břišní žebra chybějící ušní bubínek temenní oko příčná kloakální štěrbina (jako u šupinatých)
Živá fosílie – reliktní pozůstatek primitivních linií, od spodního triasu (počátek druhohor).
č. hateriovitých (Sphenodontidae) Haterie novozélandská (Sphenodon punctatus), „tuatara“, 70 cm, noční aktivita, samci větší než samice, úkryty v norách vlastních nebo buřňáků, dravá, nízké teplotní optimum (12 °C) – pomalý metabolismus a růst, vysoký věk, původně hlavní ostrovy Nového Zélandu, dnes poslední zbytky na malých ostrůvcích.
Haterie
16
Řád:
Šupinatí (Squamata) Nejpočetnější a nejpokročilejší skupina plazů. Jejich tělo kryjí ploché šupiny, lebka původně diapsidní, u současných 1 nebo 2 jařmové oblouky chybějí, volnější a pohyblivější uspořádání kostí na lebce, Jacobsonův orgán na stropu ústní dutiny, párový pářící orgán (pravý a levý hemipenis), zpravidla vejcorodost až živorodost. Původně děleni na 2 podřády (ještěři – Lacertilia a hadi – Serpentes), dnes 3 podřády.
Ještěři (Lacertilia)
Hadi (Serpentes, Ophidia)
CHARAKTERISTIKA 1. 2. 3. 4. 5.
ještěrovité tělo a pětiprsté končetiny lebka bez dolního jařmového oblouku pleurodontní nebo akrodontní chrup zřetelný ušní otvor s bubínkem lámavý dorůstající ocas Nicméně, tradiční dělení na ještěry, hady a dvouplazy neodpovídá kladistickému pojetí (ještěři jsou parafyletickou skupinou) a v novějším systému jsou proto rozlišovány dva podřády Iguania (agamovití, chameleonovití, leguánovití a zbývající ještěři Nového svtěa) a Scleroglossa (všechny zbývající skupiny šupinatých). Rozdíly v morfologii jazyka: Iguania = jazyk měkký svalnatý, slouží k chytání kořisti; Schleroglossa = jazyk tvrdý (chemosenzorická funkce), kořist chytají zuby a pevným stiskem čelistí.
Dvouplazi (Amphisbaenia)
CHARAKTERISTIKA 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.
protáhlé beznohé tělo ocas kratší než tělo jedna řada širokých břišních šupin lebka bez jařmových oblouků s nesrostlou dolní čelistí aktodontní chrup chybějící ušní otvor zakrnělé střední ucho srostlá průhledná oční víčka zakrnělá nebo chybějící levá plíce
Šupinatí 1
CHARAKTERISTIKA 1. 2. 3. 4. 5. 6.
podzemní způsob života červovitý vzhled chybějící končetiny šupiny v prstencích zakrnělé oči zakrnělá pravá plíce
17
Systém ještěrů 26-29 čeledí, přes 4500 druhů Čeleď: leguánovití (Iguanidae) agamovití (Agamidae) chameleonovití (Chamaeleonidae)
asi 600 druhů asi 380 druhů asi 160 druhů
gekončíkovití (Eublepharidae)*
25 druhů
tropy a subtropy Nového Světa, Madagaskar tropy a subtropy Starého světa Jižní Evropa, Afrika, Madagaskar tropy Ameriky, Afriky a jv Asie
gekonovití (Gekkonidae) kruhochvostovití (Cordylidae) scinkovití (Scincidae)
asi 1050 druhů přes 60 druhů asi 1300 druhů
teplé oblasti celého světa
beznožkovití (Dibamidae)* xantusiovití (Xantusiidae)*
10 druhů asi 20 druhů
jv. Asie, Mexiko Střední Amerika, Kuba
ještěrkovití (Lacertidae) ČR
asi 280 druhů
Eurasie, Afrika
tejovčíkovití (Gymnophthalmidae)*
asi 150 druhů
Střední a Jižní Amerika
tejovití (Teiidae)
asi 120 druhů
krodokýlovcovití (Xenosauriodae)*
slepýšovití (Anguidae) ČR korovcovití (Helodermatidae) varanovcovití (Lanthanotidae) *
varanovití (Varanidae)
asi 5 druhů
asi 120 druhů 2 druhy 1 druh
asi 60 druhů
jižní polovina Afriky teplé oblasti celého světa
Severní a Jižní Amerika Střední Amerika, Čína
Amerika, Evropa, jv. Asie Severní a Střední Amerika Borneo
teplé oblasti Starého Světa
* méně známé či významné skupiny
Šupinatí 2
18
č. leguánovití – drobní až velcí, pozemní i stromoví, masitý jazyk, dlouhý ocas, krční laloky a hřbetní hřebeny, většinou denní aktivita.
a
Leguán zelený (Iguana iguana) – 1 až 2 m, silné končetiny s mohutnými drápy, dobře šplhá i plave, tropy Střední a Jižní Ameriky a Leguán galapážský (Conolophus subcristatus) – do 1,2 m, živí se opunciemi a kaktusy, Galapágy b Leguán mořský (Amblyrhynchus cristatus) – do 1,6 m, lávová skaliska při pobřeží, živí se mořskými řasami, dobře plave i se potápí (plovací blány mezi zadními prsty), nosní solné žlázy, rovněž Galapágy c
b
c
Šupinatí 3
19
Čukvala zavalitá (Sauromalus obesus) – 25 až 40 cm, zploštělé hladké tělo, štěrbiny ve skalnatých a kamenitých biotopech, nafukování těla, j USA a Mexiko a Ropušník sluneční (Phrynosoma solare) – široká hlava, zploštělé tělo, krátký ocas a trnité šupiny na hlavě i po těle, v obraně nafukují tělo a naježí trny, případně vystřikují krev z podočních koutků, kamenitá a písečná stanoviště, potrava mravenci a termiti, j USA a Mexiko b Bazilišek zelený (Basiliscus plumifrons) – do 80 cm, štíhlé tělo, dlouhý ocas, samci přilbovité výrůstky na hlavě a vysoké kožní hřebeny na hřbetě („hřbetní ploutve“), rychlý pohyb, běhají i po vodní hladině, Střední Amerika c Anolis velký (Anolis equestris) – jemná kůže s drobnými šupinami, „elegantní“ vzhled, dlouhý tenký ocas, prsty s příchytnými lamelami, samci nápadně zbarvené hrdlo, celkem asi 400 druhů v tropech Ameriky, do 55 cm, Kuba d
a
b
c
d
Šupinatí 4
20
č. agamovití – velká zakulacená hlava, různé rohovité výrůstky, límce či hřebeny, silný a málo rozeklaný jazyk, dlouhý ocas, denní aktivita.
a
Agama hardůn (Laudakia stellio) – do 35 cm, skalnaté i kamenité biotopy, i prostředí velkých měst, Řecko, s Egypt až Írák a Agama osadní (Agama agama) – do 40 cm, samec pestré zbarvení, i v blízkosti lidských příbytků, tropická Afrika b Moloch ostnitý (Moloch horridus) – do 20 cm, velké ostré trny, suchá kamenitá místa, potrava hlavně mravenci a termiti, systém kanálků přivádí vysráženou vodu k ústům, Austrálie c Trnorep skalní (Uromastyx acanthinura) – do 44 cm, silný ocas s prstenci ostrých trnových šupin (ucpe vstup do nory), pouštní býložravý druh, jako jediný ještěr má místo zubů ostré kostěné hrany čelistí, solné žlázy (pouštní rostliny), schopnost odolávat vysokým teplotám, s Afrika d Dráček létavý (Draco volans) – klouzavý let díky kožní řase na bocích vyztužené 5-7 prodlouženými žebry, až 30 m, „křídla“ slouží i k dorozumívání, jv Asie e
e
b
d c c c
Šupinatí 5
21
č. chameleonovití – stromový způsob života, krycí zbarvení a barvozměna, z boků zploštělé tělo a ovíjivý ocas, prsty srostlé v klíšťky, vymrštitelný lepkavý jazyk, oční víčka až na centrálně štěrbinu srostlá a každé oko samostatný pohyb, většinou vejcorodí.
a
Chameleon obecný (Chamaeleo chamaeleo) – do 30 cm, Portugalsko až s Afrika a Blízký východ a Chameleon Jacksonův (Ch. jacksonii) – do 30 cm, 3 dlouhé rohy na hlavě (souboje samců), střední Afrika b Chameleonek růžkatý (Brookesia superciliaris) – do 10 cm, menší velikost, jen částečně chápavý ocas, nevýrazné zbarvení, na zemi nebo nízké vegetaci; Madagaskar c; nejmenší druhy měří 16-29 mm (nejmenší chameleoni), žijí v opadance deštných lesů, např. Brookesia micra
c
b
d
Šupinatí 6
22
č. gekonovití – drobní ještěři s 5 prsty opatřenými přichycovacími lamelami, široká tlama, hlasové projevy, velké oči, noční aktivita.
a
Gekon obrovský (Gekko gecko) – do 35 cm, stromový druh, jv. Asie a Gekon zední (Tarentola mauritanica) – do 15 cm, nejběžnější ze 4 evropských gekonů, ploché tělo, původně skalnatá stanoviště, nyní pravidelně v lidských příbytcích, kňouravý hlas, z Středomoří až Tunisko b Felzuma madagaskarská (Phelsuma madagascariensis) – do 30 cm, denní aktivita, svítivě zelené zbarvení, Madagaskar c
c
b
Schopnost gekonů udržet se na kolmých i převislých skleněných (či jiných hladkých) plochách je způsobena existencí nekovalentních interakcí mezi keratinovými vlákny chodidel a povrchovými atomy skla (či jiného materiálu).
Šupinatí 7
23
č. kruhochvostovití – středně velcí pozemní ještěři se silnými šupinami podloženými kostěnými destičkami (osteodermy), suchá stanoviště; např. kruhochvost skvrnokrký (Cordylus polyzonus) – Jižní Afrika; 20-26 cm a č. scinkovití – plochý jazyk a navzájem se překrývající šupiny, které jsou hladké a s osteodermami, válcovitě protažené tělo, lámavý ocas, občas tendence k redukci končetin. Scink lékařský (Scincus scincus)- do 20 cm, hlava s ostrým dlátovitým rypcem, horní čelist překrývá dolní, zploštělé prsty s hřebínky z rozšířených šupin, s Afrika až Írán b Scink uťatý (Trachydosaurus rugosus, syn. Tiliqua rugosa) – do 35 cm, překrývající se šupiny (jako šiška), krátký tupě zakončený ocas, j Austrálie c Tilikva obrovská (Tiliqua gigas) – modrý jazyk, Sumatra až Nová Guinea d Krátkonožka evropská (Ablepharus kitaibelii) – ještěrkovitý vzhled, krátké tenké nožky, hbitý pohyb, suché biotopy, j Slovensko až Malá Asie e
e
a
b
d
c
Šupinatí 8
24
č. ještěrkovití – dobře pohybliví, pětiprsté končetiny (zadní delší než přední), dlouhý lámavý a rychle dorůstající ocas, osteodermy jen v oblasti hlavy, která je dobře odlišena od krku, rozeklaný jazyk, převážně denní aktivita.
a
Ještěrka perlová (Lacerta lepida) – do 70 cm, největší evropská ještěrka, silné čelisti, z Středomoří a Holaspis létavý (Holaspis guentheri) – stromový druh s klouzavým letem, ploché tělo a ocasní lemy z plochých šupin, tropická Afrika b Paještěrka štíhlá (Eremias velox), paještěrky – velké kýlnaté šupiny, běžný přizpůsobivý druh Zakavkazí až Čína c
b
c
č. tejovití – podobní ještěrkám, silné nohy (dobří běžci), dlouhý bičovitý ocas. Teju žakruarú (Tupinambis teguixin) – až 1 m, největší druh čeledě, rozmanitá stanoviště, Jižní Amerika d Amejva obecná (Ameiva ameiva) – jeden z nejhojnějších ještěrů Jižní Ameriky d
d
Šupinatí 9
e
e
25
a
č. slepýšovití – protáhlé tělo, souvislý podkožní kryt osteodermů (někdy rýha mezi hřbetní a břišní částí „brnění“), částečně či úplně redukované končetiny, zbytky zadních končetin někdy ke stimulaci před pářením. Blavor žlutý (Pseudophus apodus) – do 1,4 m, největší druh čeledě, denní druh, ocas odhazuje v krajní nouzi (doroste jen z malé části), Balkán až Střední Asie a č. korovcovití – jediní jedovatí ještěři (jedová žláza na spodní čelisti), robustní postava, silné nohy a tlustý nelámavý ocas (zásobní tuk), korálkovité šupiny s drobnými osteodermami. Korovec jedovatý (Heloderma suspectum) – 25 až 50 cm, pouště a polopouště, jz USA, sz Mexiko b
b
č. varanovití – větší ještěři se silnýma nohama, dlouhým krkem, dlouhým nelámavým ocasem, dlouhý a hluboce rozeklaný jazyk, dobře běhají i plavou, dravě nebo zdechliny, vysoký stupeň metabolismu (objemné plíce), výborný zrak a čich (Jacobsonův orgán). Varan komodský (Varanus komodoensis) – do 3 m a 2,5 q, silné zuby s pilovitým okrajem, ostrov Komodo a další c Varan pustinný (Varanus griseus) – pouštní druh, severní Afrika až Střední Asie d
d
Šupinatí 10
c
26
Systém hadů 2 infrařády, 18 čeledí, asi 3000 druhů Infrařád: SCOLECOPHIDIA (podzemní druhy), 3 čeledi, cca 300 druhů Čeleď: slepanovití (Leptotyphlopidae) asi 90 druhů Amerika, Afrika, Střední Východ slepákovití (Typhlopidae) asi 200 druhů tropy a subtropy celého světa slepčíkovití (Anomalepididae)*
15 druhů
Jižní Amerika
Infrařád: ALETHINOPHIDIA, 15 čeledí, cca 2700 druhů hroznýškovití (Bolyeriidae)*
hroznýšovití (Boidae)
2 druhy
asi 43 druhů
pahroznýškovití (Tropidophiidae)* krajtovkovití (Loxocemidae)* krajtíkovití (Xenophidiidae)* krátkorepovití (Uropeltidae)*
vinejšovití (Aniliidae) duhovcovití (Xenopeltidae) bradavičníkovití (Acrochordidae) zemězmijovití (Atractaspididae) užovkovití (Colubridae) ČR korálovcovití (Elapidae) zmijovití (Viperidae) ČR
22 druhů 1 druh 2 druhy 47 druhů
1 druh 2 druhy 3 druhy 64 druhů přes 1940 druhů asi 240 druhů asi 230 druhů
Maskarény
tropy a subtropy celého světa Střední a Jižní Amerika Střední Amerika jv Asie jv Asie
povodí Amazonky a Orinoka jv Asie
Severní a Jižní Amerika, Evropa Afrika, Arabský poloostrov tropy až mírné oblasti světa tropy a subtropy celého světa celé svět kromě Austrálie (a Antarktidy) * méně známé či významné skupiny
Úmrtnost na uštknutí jedovatými hady 25 případů/100 000 obyvatel 25-100 případů/100 000 obyvatel 100 případů/100 000 obyvatel
Hadi 1
27
č. slepanovití – podzemní způsob života, celé tělo velice tenké a stejně velké okrouhlé a hladké šupiny, od těla neodlišená hlava, zakrnělé oči, zuby pouze na dolní čelisti, chybí levá plíce i vejcovod, pozůstatky pánevního pletence. Slepan velkonosý (Leptotyphlops macrorhynchus) – do 27 cm, západní Afrika až Střední východ a č. slepákovití – „žížalovitý“ vzhled, redukované oči, zuby v horní čelisti, levá plíce a vejcovod chybějí, zbytky pánevního pletence, vejcorodí až vejcoživorodí. Slepák nažloutlý (Typhlops vermicularis) – do 40 cm, jediný zástupce žijící i v Evropě (Balkánský poloostrov) b
a
b
c
Hadi 2
28
č. hroznýšovití – středně velcí až velcí hadi s řadou primitivních znaků jako zbytky pánve a stehenní kosti (u samců drápky po stranách řitního otvoru), zmenšená levá plíce, dále břišní šupiny větší než hřbetní, tepločivné jamky na hlavě, kořist ovíjejí a dusí, vesměs vejcoživorodí. Hroznýš královský (Boa constrictor) – do 4 m, denní aktivita, trojúhelníkovitá hlava s odsazeným krkem, různá prostředí, dobře šplhá, Mexiko až Argentina a Psohlavec orinocký (Corallus enydris) – do 2,5 m, stromový způsob života, ze stran zploštělé tělo a chápavý ocas, velká hlava dobře odlišená od krku, dlouhé zahnuté zuby, Střední a Jižní Amerika b Hroznýšek turecký (Eryx jaculus) – menší druhy, polohrabavý způsob života, malá hlava uzpůsobená k rytí, válcovité tělo, krátký tupý ocas, polopouště a stepi, potravu pod i na povrchem půdy, Balkán, Střední východ a s Afrika c
b
a
c
Hadi 3
29
Krajta mřížkovaná (Python reticultus), též krajtovití (odlišnosti znaky na lebce, např. zuby na mezičelisti, nebo párové podocasní šupiny); přes 9 m, lesnaté oblasti jv Asie a Krajta tygrovitá (Python morulus) – třetí nejmohutnější současný had, 6 m, jv Asie b Krajta zelená (Chondropython/Morelia viridis) – deštné lesy Austrálie a Nové Guineje, noční stromový druh (podoba s psohlavcem zeleným) c Anakonda velká (Eunectes murinus) – až 9 m, největší žijící had, převážně vodní druh, povodí Amazonky a Orinoka, deštné lesy, sluní se na větvích nad vodou, oči navrch hlavy – vyhlíží kořisti z vody d
a
d
b c
b
Hadi 4
30
č. užovkovití – zhruba 2/3 všech druhů hadů, středně dlouzí štíhlí hadi, hlava s velkými štítky a břicho kryjí široké šupiny, postrádají zbytky pánevního pletence a nemají ani levou plíci, diverzita vzhledu i způsobu života, jedovaté druhy. Užovka východní (Coluber jugularis) – do 2 až 2,5 m, pozemní druh, rychle se pohybuje, Turecko, Írák až Libanon a Korálovka sedlatá (Lampropeltis triangulum) – do 2 m, vzhledem připomíná jedovatého korálovce (mimikry), Severní a Jižní Amerika b Šírohlavec ještěrčí (Malpolon monspessulanus) – do 2 m, typický tvar hlavy – nadoční štítky vybíhají nad oči a stíní je, jedovatý druh, j Evropa, Kavkaz a s Afrika c Vejcožrout africký (Dasypeltis scabra) – do 1 m, tzv. jícnové zuby (výběžky obratlů), zbarvením napodobuje různé druhy zmijí, Afrika d
a
b
d
Hadi 5
c
31
Bičovka nosatá (Ahaetulla nasuta) – stromový druh, protáhlý čenich, ochranné zbarvení, velké oči, štíhlé tělo, do 2 m, jv Asie a Bojga ularburong (Boiga dendrophila) – stromový had, jv Asie b
b
Hadi 6
a
32
č. korálovcovití – štíhlé tělo, rozmanitý vzhled, velké štítky na hlavě, hladké šupiny, chybějí pozůstatky pánevního pásma a levá plíce, prudce jedovatí (neurooxiny). Kobra egyptská (Naja haje) – 1,3 až 2,5 m, vztyčuje přední část těla a roztažením žeber rozšiřuje krk, pozemní had, Afrika a jz Arabského poloostrova a Kobra černokrká (N. nigricollis) – plive jed, až 5 m daleko (až 70x za sebou), paprsek rozpráší, subsaharská Afrika b Mamba černá (Dendroaspis polylepis) – denní aktivita, štíhlý, rychlý pohyb, vysoká účinnost jedu, savany, jižní a v Afrika c Vodnář dvoubarvý (Pelamis platurus) – 0,6 až 1 m, mořský has se zploštělým tělem, veslovitým ocasem, uzavíratelnými nozdrami a solnými žlázami, drobné nebo nerozlišené břišní šupiny, nepotřebuje souš, vejcoživorodý nebo živorodý, Indický a Tichý oceán d Vlnožil ploský (Laticauda laticaudata) – vylézá na břeh, větší břišní šupiny, noční aktivita, Indický a Tichý oceán e
a
d b
e
Hadi 7
c
33
Bungar proužkovaný (Bungarus fasciatus) – pozemní noční had, prudce jedovatý, neútočný, hlavní kořist jiní hadi, jv Asie a Korálovec žlutavý (Micrurus fulvius) – výstražné zbarvení, jv USA a s Mexiko; asi 60 druhů korálnatců b Tajpan velký (Oxyuranus scutellatus) – jeden z nejjedovatějších hadů (80 % úmrtnost u člověka), útočí opakovaně, denní pozemní druh, Austrálie, Nová Guinea c Smrtonoš zmijí (Acanthopsis antarcticus) – velká trojúhelníkovitá hlava, robustní tělo, kýlnaté šupiny, krátký ocas, Austrálie d
a
d b
c
Hadi 8
34
č. zmijovití – robustněji stavěné až zavalité tělo, krátký ocas, velkou zřetelně odlišenou hlavu, silně kýlnaté šupiny a svislou zorničku, jedovaté druhy (dlouhé jedové zuby se vztyčují při otevření tlamy) Zmije paví (Echis carinatus) – 40-80 cm, pouště, nejvíce smrtelných uštknutí člověka, Arabský poloostrov až Srí Lanka a Zmije rohatá (Cerastes cerastes) – na hlavě růžky z jedné šupiny, pouště, severní Afrika až Sinaj b Zmije růžkatá (Vipera ammodytes) – jv Evropa, z Asie c Křovinář brazilský (Bothrops brazili) – pozemní had, velká trojúhelníkovitá hlava s ostrou hranou od špičky čenichu k oku, silný jed, deštné lesy, Amazonie d
d
a
b
c
Hadi 9
35
Chřestýš pruhovaný (Crotalus horridus) – od zmijí se liší dobře viditelnými tepločivnými jamkami mezi nozdrou a okem (setina °C, kořist na 70 m), „chřestítko“ na ocasu, volně propojené duté rohovité články (vzniká při svlékání), výstražná a obranná úloha, Severní Amerika a Ploskolebec americký (Agkistrodon contortrix) – nemá chřestítko, ale při podráždění silně chvěje ocasem, na suchém listí vzniká šustivý zvuk, uštknutí nebývá pro člověka nebezpečné, Severní Amerika b
b
Hadi 10
a
36
Systém dvouplazů (Amphisbaenia) 4 čeledi, přes 130 druhů Čeleď: dvouplazovití (Amphisbaenidae) asi 120 druhů Severní a Jižní Amerika, Karibik a Afrika dvojnožkovití (Bipedidae) 4 druhy Střední Amerika (Mexiko) zeměryjovití (Rhineuridae) 1 druh j Severní Ameriky (Florida) zeměplazovití (Trogonophidae) 5 druhů s Afrika, Arabský poloostrov a Přední Východ
Skupina šupinatých plazů připomínajících vzhledem i způsobem života červy. Chybí jim jeden nebo oba páry končetin, šupiny uspořádané v prstencích, drobné oči a na rozdíl od hadů zakrnělou pravý plicní lalok.
Amphisbaena je mytologické legendární zvíře s dvěma hlavami. Dvouplazi 1
37
č. dvouplazovití – postrádají končetiny, plochou hlavu, oči bez víček, silně ozubené čelisti = živočišná potrava. Dvouplaz nažloutlý (Amphisbaena alba) – deštné lesy, vejcorodý, hlavní potrava hmyz (brouci), Jižní Amerika a Kroužkovec evropský (Blanus cinereus) – různé mediteránní biotopy, potrava larvy hmyzu a mravenci, Pyrenejský poloostrov a Maroko b
b aa
č. dvojnožkovití – zachovaný přední pár končetin, krátké a silné, slouží k odhrnování hlíny (obdobně jako u krtka), živočišná potrava. Dvojnožka dvoupórá (Bipes biporus) – 15 až 23 cm, potrava hmyz, žížaly apod., Mexiko c
c
Dvouplazi 2
38
č. zeměryjovití – kuželovitá hlava, zploštělý krátký ocas s hrubými šupinami, zbarvení s duhovým leskem, jediný žijící zástupce zeměryj floridský (Rhineura floridana), 18 až 41 cm, písčitá lesní půda, Florida a
b
č. zeměplazovití – 10 ž 30cm, zploštělý dlátovitý čenich, nelámavý ocas, vejcorodí či vejcoživorodí, spíše písčité pouštní a polopouštní biotopy. Zeměplaz arabský (Agamodon arabicus) – jižní oblasti Arabského poloostrova b
a
Dvouplazi 3
39
