psychosomatika, psychologie zdraví, lékařská psychologie, sociální psychologie, sociální opora, karcinom prsu

ABSTRACT Social psychological aspects of health and disease in women with breast cancer K. Březinová, D. Hamplová, J. Buriánková The study aims to analyze the relationship between socio-psychological factors and state of health, with a particular focus on breast cancer. The first part of the study focuses on mapping the relationship of socio-psychological factors and physical and mental health of an individua!. The study summarizes the major foreign and Czech studies since the early nineties to the present. The positive effect of social support, which was observed in many studies, is usually explained by a "buffer model" orby "model s of direct effect". In the second part of the study, surveys on the impact of social support among women with breast cancer are analyzed. Previous studies document the positive relationship between social support and breast cancer progression or survival probabilities. Early psychosocial treatment can reduce the likelihood of

illness recurrence. However, in the Czech Republic the research topics are not yet explored and elaborated sufficiently, as in the case of Western Europe or English-speaking world. There is also no existing coherent concept dealing with the comprehensive health research and disease and social factors. keywords: psychosomatics, health psychology, medical psychology, social psychology, social support, breast cancer klíčová

slova: psychosomatika, psychologie zdraví, lékařská psychologie, sociální psychologie, sociální opora, karcinom prsu

Hlavním cílem následujícího textu je stručně popsat vztah mezi sociální oporou a kategoriemi zdraví a nemoci se zaměřením na pacientky diagnostikované s rakovinou prsu a pacientky léčené s rakovinou prsu. V odborné literatuře posledních desetiletí se vede dlouhá diskuze o významu sociální opory'l pro nástup a průběh nemoci a následDošlo: 18. 10. 2013; K. B., Sociologický ústav AV ČR, Jilská 1, 110 00 Praha 1; e-mail: kristina. [email protected] Předkládaná stať vyšla za podpory grantového projektu ISSP - Zdraví a rodina GA ČR P404/11/0145. I) Sociální opora v případě nemoci: jedná se o pomocný a podpůrný vztah lidí, kteří jsou danému člověku v tísni nejbližší. Sociální opora zmírňuje negativní vlivy stresu a zátěže v průběhu nemoci. Vliv sociální opory na zdravotní a psychický stav člověka je vnímán jako jev individuální, podmíněný osobností a situací. Zdrojem sociální opory mohou být rodina, blízcí přátelé, soused~, spolupracovníci, komunita, v rámci které člověk žije, profesionálové či terapeutická skupina (Solcová, Kebza, 1999). Přehledové studie

I 115

nou rekonvalescenci. Sociální oporaje definována jako vnímání nebo zažívání zkušenosti, že jedinec je milován a druzí lidé se o něj zajímají, projevují o něj starost, že je oceňován a je součástí sociální sítě (Wills, 1991, podle Friedman et a1., 20 ll). Pojem sociální opory byl v posledních desetiletích zkoumán zejména v kontextu zdraví a nemoci, zejména při návratné, paliativní a hospicové péči (Mareš, Hodačová, Býma, 2005). V českém prostředí se rovněž objevily stud ie tématu sociální opory v~ vztahu k 11 moci a zdraví (Kř ivohlavý, 1999,2002; Mareš et al., 2001, 2002, 2003; Solcová, Kebza, 1999, podle Mareš, Hodačová, Býma, 2005). Sociální opora se realizuje: 1) kvantitou opory (šÍř~ komunity): Thoitsová (20 ll) v tomto případě hovoří o "síle slabých vazeb". Cím rozsáhlejší je u jedince síť blízkých osob, známých, a čím rozsáhlejší jsou sítě těchto lidí, tím větší je pravděpodobnost, že jedinec potká někoho s podobnou minulostí, který se již setkal s daným stresorem a dokázal tuto situaci vyřešit. Lidé nacházející se v širší sociální síti dotyčného jedince mohou poskytnout fundovanou informační pomoc, empatický vhled a určitý vlastní model role a chování, a to v případě, pokud sami podobnou stresovou situací prošli a dokázali ji nějakým způsobem překonat a psychicky zpracovat. Pokud je daný stresový zážitek řídký, specifický nebo přesahující možnosti zvládnutí v sociální síti, potom je možné (a mnohdy nutné) hledat pomoc a oporu mimo sociální síť: u profesionálů či ve svépomocných skupinách; 2) bohatostí struktury a podpůrných funkcí: v sociální síti jednotlivce (Kabele, 1996, podle Mareš, Hodačová, Býma, 2005); 3) kvalitou vztahů: (Kabele, 1996, podle Mareš, Hodačová, Býma, 2005). Podstatnáje skutečnost alespoň jedné sociální vazby, kteráje vyhodnocena jako blízká a dů­ věrná (Thoits, 1995). Rodinný stav, jeden z významných indikátorů sociální integrace a sociální opory, patří mezi velmi silné determinanty fyzického i psychického zdraví (Barrera, 1986; Cohen, Wills, 1985, podle Mastekaasa, 1995). Vliv sociální opory se dále realizuje skrze strukturovaný a organizovaný životní styl, vliv na vzorce chování vztahující se ke zdraví, jako je kouření cigaret, užívání alkoholu (Krantz, Grunberg, Baum, 1985; Wi11s, 1983), povzbuzení k včasnému vyhledání lékařské péče nebo péči o nemocné (August, Sorkin, 20lO). Vztahuje se rovněž k fyzickému zdraví, a to přes emoční účinky působící na fungování neuroendokrinního a imunitního systému (Jemmott, Locke, 1984). Sociální opora je v odborné literatuře dále rozlišována buď na základní typy opory, jako jsou emoční, kognitivní a materiální opora (Jacobson, 1986, podle Mareš, Hodačová, Býma, 2005), nebo se druhy opory podrobněji ještě specifikují. Friedman et a1. (20 ll) například podrobněji rozlišují: informační oporu, instrumentální (hmotnou) oporu, doprovázení a emoční oporu. Informační sociální opora zahrnuje situace, kdy jeden jedinec pomáhá druhému porozumět stresové události lépe a ověřit, jaké zdroje a strategie zvládání stresu budou potřebné. Instrumentální (hmotná) opora zahrnuje p'oskytnutí hmotné pomoci, jako jsou různé druhy služeb, finanční ajiná hmotná pomoc. Instrumentální opora a opora ve formě doprovázení se jeví být efektivní zejména v těch případech, kdy prostředky, které tyto druhy opor poskytují, jsou v souladu se specifickými potřebami jedince vyvolanými stresovou událostí (Thoits, 20 ll). Doprovázení jako forma sociální opory zahrnuje společné trávení volného času a rekreační aktivity. Emoční opora odkazuje k situaci, kdy se jedinec nachází v dů­ věrném vztahu k jedné nebo k více osobám a má možnost ventilovat své starosti, což vede sekundárně ke snížení negativních emocí a ke zvýšení jeho sebedůvěry a sebeúcty (Mareš et a1., 2002). Dle Thoitsové (2011) členové rodiny a blízcí přátelé mohou 116 /

Přehledové studie

v případě stresové situace (zde nespecifické) účinněji poskytnout emoční doprovázení a instrumentální hmotnou pomoc, než sociální oporu ve formě informací a vhledu do stresové situace. TEORETICKÉ KONCEPTY VZTAHUJÍCÍ SE K POJMU SOCIÁLNÍ OPORY

Sociální oporu je možno chápat dvojím způsobem. Jednak jako obecný jev, který má přímý vliv na jedince a ovlivňuje kvalitu života jedince, jeho každodenní život. Z tohoto teoretického konceptu sociální opory vychází "model přímého účinku". Toto pojetí bychom mohli označit jako vycházející ze sociologického paradigmatu sociální směny (Šolcová, Kebza 1999). Teorie sociální směny vychází z předpokladu, že v sociální interakci si lidé vyměňují informace, služby, sympatie, lásku i pomoc na základě zvážení předpokládaného úsilí a zisku. Jestliže se náklady jeví vyšší než prospěch a odměna, pak je taková situace považována za nevýhodnou a dotyčný člověk na ni nereaguje. Zvažovány jsou jak náklady spojené s pomocí, tak náklady spojené s neposkytnutím pomoci, odměna spojená s pomocí a odměna při neposkytnutí pomoci (Kerber, 1984, podle výrost, Slaměník, 2008). Podívejme se nyní podrobněji na model přímého účinku: sociální opora má, dle tohoto modelu, protektivní účinek na zdravotní stav nezávisle na tom, zda lidé jsou nebo nejsou vystaveni účinku stresu, jinými slovy, sociální opora je prospěšná sama o sobě a funguje pozitivně setrvale. Je všeobecně blahodárná pro mentální a fyzické zdraví během stresových i nestresových období. Již fakt, že jedinec je plně integrován ve společnosti, nachází se v pevné sociální struktuře, působí prospěšným způsobem na zdraví jedince (Friedman et al., 2011). Jedinec v každodenním provozu získává určitou míru sociální opory. Většinou se jedná o "neviditelné" projevy ochoty pomoci, zájmu, drobných ocenění ze strany druhých lidí. Tyto drobné projevy sociální opory jsou nedílnou součástí sociální integrace jedince a spolu s možností reciprocity přispí­ vají kjeho pocitu sebeúcty (Bolger, Amarel, 2007; Bolger, Zuckerman, Kessler, 2000, podle Thoits, 2011). V rámci tohoto pojetí sociální opory je nutné zmínit teorii sociálního připoutá­ ní (White, 1985) - tedy pevnou a trvalou sociální vazbu a z tohoto vztahu plynoucí přilnutí jednoho ke druhému (Křivohlavý, 1999). Jedná se o podstatný moment psychického a emočního zdraví člověka (Feeney, Noller, 1996; Parkes, Hinde, Arris, 1993, podle Křivohlavý, 1999). Velikost skupiny ani její hustota nemají přímý vztah k sociální opoře. Je to spíše kvalita sociální skupiny (nejbližší vztahy), co hraje roli v určování míry sociální opory. Hovoří se o personální sociální opoře v rámci skupiny a dyadických podpůrných sociálních vztazích, měřitelných mírou pomoci, hloubkou vztahu a intenzitě/četnosti mezilidských konfliktů (Křivohlavý, 1999). Pozitivní model hlavního účinku je výzkumy potvrzen zejména co se týče oblasti fyzického zdraví, kde sociální integrace ukazuje pozitivní vliv (Uchino, 2009). Záporný efekt hlavního účinku na zdraví se naopak objevuje mezi osobami, které jsou esenciálně sociálně izolované (tedy osoby s velmi málo nebo s žádnými sociálními kontakty). Bohatá síť rozvinutých sociálních vazeb může mít ale i svá negativa může přinášet větší riziko osobních ztrát a problémů souvisejících s mezilidskými vztahy (Thoits, 1995). V rámci konceptu přímého účinku jsou rozlišovány podrobnější koncepty: První z nich se zabývá sociální kognicí, tedy celkovým posouzením toho, jak příjemce vnímá a hodnotí sociální oporu. Dle tohoto pojetí má mentální reprezentace sociální opory ve vědomí jedince přímý efekt na zdraví jedince. Toto pojetí navazuje na sociPřehledové studie /

117

ální psychologii, psychologii osobnosti a psychopatologii (Lakey, Cohen, 2000, podle Mareš, Hodačová, Býma, 2005). Další koncept vychází z teorie sociálního konstruktivismu. Samotné uspořádání sociálních interakcí, stejně tak i zastávání různorodých sociálních rolí posilllje identihl jedince, jeho sebepojetí a má tak přímý efekt na jeho zdraví (Thoits, 1983 podle Mareš, Hodačová, Býma, 2005). Integrace v sociální síti pomáhá vyhnout e negativním zkušenostem (ekonomickým nebo právním problémům), které by jinak zvýšily pravděpodobnost psychologi.ckých nebo fyzických poruch. Tento pohled na sociální oporu je pojímán v ociologické perspektivě jako , standardizované sociá1ni interakce" nebo jako "zakotvení" v sociálních rolích (Hammer, 1981; Thoits, 1983; 1985). Třetí koncept se sOllstřeďtůe na pozitivní přímý efekt polečenství lidí, přátelství a minimálních konniktťJ, které maj í mít rovněž přímý efekt na zdraví (Mareš Hodačo­ vá, Býma, 2005). Z psychologické perspektivy se jedná o sociální interakce, vztahovou odměnu nebo podporu statusu (Mo O , Mitchel 1982' Reis, 1984' Wi lis, 1985). Na sociální oporu je ale možné dívat se také jako na jev specifický v kontextu p ychologicko-medicínských modelll zvládáni tresu (Šolcová, Kebza, 1999), který je spojen se stresovými životními situacemi jedince, a který v takové situaci mllže fungovat jako tlumící efekt proti negativním důsledkům stresu. Specifičnost sociální opory tvoří potom základ pro "nárazníkový model" sociální opory (Procidano, Heller, 1983). Slres je zde definován jako vztah mezi o oboll a prostředím které je viděno a hodnoceno jako něco, co klade příliš velké požadavky či překračuje vými nároky zdroje této osoby a ohrožuje její osobní pohodu (Lazarus FoJkmanová 1984, podle Křivoblavý, 1999). V rámci behaviorálních studií byly studovány pozorovatelné akty sociální pomoci, hledání a přijlmáni pomoci. Bylo ale zjištěno že objektivní fakta mají jen úzký vztah k procesu zvládání těžkostí. Jako mnohem významnější se jevil vztah poskytované formy pomoci k potřebám člověka ve tresové situaci a hodnocení kvality poskytované pomoci u přijímajícího. Kognitivní přístup k této problematice přinesl 1,lubší zkoumání pojmů jako: smysl a intepretace pomoci na podkladě př dchozích zážitků u přijímajícího, vnímaná kvalita pomoci u přijímajiciho, vliv kulhlry a sociálního kontextu u přijímajícího vliv osob.nostních cha.rakteristik a smysl pro sociální oporu a pro její přijímání u příjemce (Křivohlavý, 1999). Sociální opora může vstoupit mezi stresovou událost a stres,ovou reakci tím způso­ bem, že otupí nebo předchází odpověď jedince vůči stresu. Učinky , nárazníkového modelu" j ou každopádně mnohem méně dramatické a konzistentní než efekty pří­ mých ("každodenních, trvalých") vazeb na zdraví (Cohen, Will , L985; Kessler et al., 1985; Kessler, McLeod, 1985; Thoits, 1995; Uchino, 2004, podle Thoits, 2011). Ochranný vliv sociální opory ve stresových situacích se připisuje vícero mechanismům z nichž některé byly již zmíněny výše: 1) průběhu kognitivního hodnocení situací; 2) výběru a zrněně strategií; 3) posilenl sebeúcty a ociální kompetence; 4) utlumení zdraví poškozujících fyziologických procesů (August, Sorkin, 20,10). Součá tí (I) kognitivnEho hodnocení situací je i anticipace soci.ální opory (očekáva­ ná, předjímaná sociálni opora). Taje v některýcb studiích označovánajako samo tatný teoretický koncept sociální opory coby ,lJáraznlku (Kaplan, 1996, podle Křivohlavý 1999; Lakey, Cohen, 2000, podle Mareš et al., 2000). Očekávaná sociální opora souvisí s přesvědčením , že jedinec je druhými lidmi přijímán a že exjstují lidé kteříjsou připraveni mu pomoci - anticipace sociální opory se tedy významně dotýká sociální integrace jedinc (Křivoh lavý, 2009). To, že dotyčný jedinec věří, že je mu tato opora dostupná, má podle některých studil silnější efekt na jeho psychické a fyzické zdraví nez reálné přijetí sociální opory. Pouhá percepce sociální opory, ať LIZ je nebo není aktuálně poskytnuta, může redukovat stres s blahodárnými účinky na osobní pohodu

118 /

Přehledové studie

jedince a funguje jako nárazlúk vůči poškozujícímu vlivu stresových událostí a chronických obtíží (Bolger, Amarel 2007; Dunkel-Schetter, Bennel, 1990' Uchino, 2004; Uchino 2009; Wethington, Kessler, 1986, podle Thoits, 2011). Anticipace sociální opory podporuje vlastní úsiH ke zvl.ádnutí situace i pocit vlastní kompetence (Krause, 1997, podle Kebza, 2005). Anticipace sociální opory klesá s věkem a s indikátory socioekonomického statusu (Kebza, 2005; Taylor, Seeman, 2000; Thoits 1984, 1995). Vnímání toho že bych mohl získat sociální oporu, pokud bych ji potřeboval, může fungovat ve smyslu nárazníkového efektu, který zmírní dopad stresu, zapůsobí pozitivně na fyzický a psychický stav jedince a napomůže v použití strategií zvládání (cop ing) situace. Reálně přUatá sociální opora a anticipace ociální opory jsou oproti tomu velice slabě spojeny jedna s druhou (Lakey et al. 2010; Stroebe, Stroebe, 1996; Wethington, Kessler, 1986 podle Thoit ,2011). Přijatá sociální opora je typicky posuzována s ohledem na určitou stresovou situaci nebo na vymezenou časovou událost (minulý měsíc, minulý rok apod.), zatímco anticipace sociální opory zahrnuje vnitřní zevšeobecnění zkušeností, a to na základě mnohočetných okamžiků minulé pomoci, které druzí lidé (členové sítě) poskytli (HobfolI, 2009, podle Thoits, 20 ll). Přijatá sociální opora může pak mít, jak se ukazuje z některých výzkumů, hodnoIII neutrální nebo jen mírně pozitivní a pokud mírně pozitivní pak rozporup.lnými efekty oa osobní pohodu jedince (Bolger Amarel, 2007' Deelstra et al. 2003, podle Thoits, 20 II). Negativni reakce na přijímanou oporu se objevuje zejména tehdy pokud příjemci nemají šanci tuto pomoc nějakým způsobem opětovat (Gleason et al. 2008 podle Thoits, 20 II). Přijetí sociálni opory může být pojeno se zvýšeným, njkoliv sníženým stresem (Barrera, 19 6' Bolger Zuckerman, Kessler, 2000). Přijetí sociální opory může vytvářet závislost na poskytovateli sociální opory v situacích řešení konfliktů (Cohen Syme, 1985). Získaná sociální opora může vést v některých případech k negativním dusledkům , jako jsou: narušení sebeúcty autonomie pocit závislosti ztrátakotltroly nad událostmi (Krause, 1997; Lu, 1997; Schwarzer, Leppin, 1991, podle Kebza, 2005). Bolger, Zuckerman a Kessler (2000) ve svých výzkumech vycházeli z hypotézy, že akt ociální opory je nejblahodárnějši pokud je uskutečněn, aniž si je tobo přijemce vědom. Autoři uvádějí příklady takovýchto aktu sociální opory, cbarakterizovaných jako ochranný nárazník (protective buffering, Coyne, Smith, 1991, podle Bolger, Zucker-man Kessler, 2000). Partner si například vezme na stal' t neočekávanou domácí práci aniž o tom příjemci sociální opory řekl. Druhým typem této pomoci. je situace, kdy příjemce s.i je této činnosti vědom ale nehodnotí j i jako sociálJlí oporu. Například, pokud blízká osoba poskytne záměrně radu nepřímým způsobem tak, aby nepřitáhla pozornost na stresový stav přijemce nebo najeho/její neschopnost vyrovnat se se stresovou situací. Tento typ opory je přirovnáván k dobré rodičovské, mentorské a přá­ telské opoře či kvalitní opoře lékaře nebo sociálního pracovníka (Bolger, Zuckemal1 Kessler, 2000). Co se týče (2) výběru strategii, které jedinec používá jedná se ze zejména o výzkumy týkající se aktivního řešellí situace (approach coping), tedy kognitivní a behaviorální snahy čelit distresu, a vyhýbavé strategie (avoidance coping) (Valentiner, Holaban, Moos 1994). S výběrem strategií se do značné mlry pojí i socioekonomický status. ěkteří výzkumníci považuji socioekonomický status (SES) za významný osobní zdroj snížení stresu (Thoits, 1995' Stronks, 1997, podle Kebza, 2005). Vysoký ES zahrnuje přístup k lepší zdravotní péči k informacím mi',že rozšiřo at kognitivní hodnocení stresogenní.ch situací a jejich zvládání (Thoits 1995). Nízký SES se naopak muže podílet na snížení účinku sociální opory ve stresu, a to díky korelaci nízkéPřehledové studie /

119

problému sekundárně utišuje neuroendokrinní sy na vnhnaný stres, nebo faciJituje zdravé chování

ZAHRANIČNÍ VÝZKUMNÉ TRENDY V UPL TÝKAJÍCÍ SE SOCIÁLNÍ OPORY U ONEMO

Z databáze EBSCO vyplývá že v období O1/2004 I007 odborných studii a statí týkajících se specifi gnostikovaných a léčených s karcinomem prsu, z nalo pouze o 180 studií a mezi lety 1982- 1992 p vznikaly rovněž četné studie týkající se rakoviny o lékařsky zaměřené studie týkající se samovyšet a přípravy na vyšetření (Stepben, Anderman, Gro se jednalo o studie mapujíCí účinnost intervenční léčby (Lierman, 1982). Zjištění, že sociální opora významně ovlivi'íuj přezití se začalo odrážet i v rostoucím zájmu o o chosociální intervence ovlivňují průběh léčby o kologie jako samostatný obor vznikla v roce 198 V současnosti se ve vyspělých zemích klinický choonkologa. Psychoterapeutické intervence, po a dlouhodobě stabilní péčí o onkologicky nemoc změnu kognitivního vnímání situace pacientů, re i nepřímý vliv v podobě změněných zivotních n čebný postup je charakterizován systematickou votnického personálu (A:rora et al., 2007; Drages obvykle zahrnuje jednu ze čtyř forem: psychoed nink podpillné skupiny a individuální podpt~rno u onkologických pacienttt jsou součástí l.éčby již 2003; Meyer, Mark, 1995). Zájem o výzkum sociální opory v průběhu on nepochybně i s prudkým vývojem lékař ké péče cí. V éeské republice jsou zhoubné nemoci po 2

l Psychoonkologie je v rámci zdravotnického systému v logie, který zkoumá psychogenní příčiny nádorových on logickými prostředky, psychoterapií, zabývá se dále vyro (Hartl, Hartlová, 2009).

120 I

Přehledové studie

hod obě dmhou nejčastější přičinou úmrtí. Rostoucí počet hlášených piípadll zhoubných novotvaru můžeme vysvětlil především tárnu ím populace ČR (stoupá naděje dožití při narození). Dalšími možnými vlivy na rostoucí absolutní incidenci jsou vyšší výskyt fyzikálních a chemických kancerogenů, zlepšená diagnostika zhoubných novotvarů a celková kvalita lékařské péče, která znamená, že stále více osob se dožívá vyššího věku. Co se týče onemocnění karcinomem prsu, v rámci zlepšené diagnostiky mohou být příčinou vyššího počtu hlášených zhoubných nemocí mimo jiné programy celoplošných onkologických screeningů. Mamografický screening byl v Ceské republice oficiálně zahájen v roce 2002. Klesající míru úmrtnosti navzdory rostoucí incidenci může ovlivňovat zvyšující se kvalita lékařské péče a lepší organizace protinádorové léčby (např. vznik Komplexních onkologických center v roce 2005), dostupnost nových diagnostických a terapeutických prostředků nebo časnější diagnostika nádorových onemocnění, kdy je vyšší procento případů diagnostikováno v prognosticky příznivějších stádiích onemocnění. Nejčetnějším onkologickým onemocněním žen byl v roce 2010 karcinom prsu; což ~ředstavovalo více než 16 % ze všech hlášených zhoubných novotvarů u žen (UZIS CR,201O-2014). V letech 1990-2006 se, relativně k počtu nově zachycených případů, úmrtnost snižovala, i když absolutní počty úmrtnosti zůstaly zhruba na stejné úrovni (Bílková et al., 2011). Novější statistická data ukazují, že míra incidence zhoubného novotvaru prsu vzrůstá a vzrostla i standardizovaná míra úmrtnosti. Přestože je léčba karcinomu prsu zvláště v raných stadiích velmi úspěšná, zů:;tává ~houbný novotvar prsu i nadále nejčastější onkologickou příčinou smrti u žen (UZl S CR, 2010-2014). Pokud se dále zaměříme na výzkumy sociální opory u onemocnění karcinomem prsu v posledním desetiletí (databáze EBSCO), tematicky je lze rozdělit na výzkum vlivu různých typů sociální opory i její vhodnosti u žen, které byly právě diagnostikovány s karcinomem prsu, tedy v období po sdělení diagnózy (Coleman et al., 2005; Liao et a1., 2010; Liao et a1., 2012), dále u žen v předoperačním a pooperačním období, a to ve vztahu k dalším faktorům, jako je například osobnost pacientek, péče o dítě apod. (Den Oudsten et a1., 2009; Dickerson et al, 2011; Drageset et al., 2012; Garssen et a1., 2013). Koopman et a1. (2008) se ve své studii zaměřili na prožívání míry stresu u pacientek s metastazující nebo recidivující formou karcinomu prsu. Uvádí závěry potvrzující v mnoha ohledech hypotézu sociální opory coby "nárazníku": ženy, které prožívaly vysokou míru stresu, výrazně profitovaly z možnosti pozitivní sociální opory. Toto zjištění se ale už nepotvrdilo pro nižší míru stresu. Intenzita pociťované fyzické bolesti žen rostla s vysokou mírou stresu. Sociální opora se oproti tomu ukázala jako nevýznamná ohledně snížení intenzity prožívání fyzické bolesti. Lze konstatovat, že výzkumy analyzující vliv sociální opory coby "nárazníku" proti stresové situaci a analyzující také efektivitu a funkčnost poskytovaných druhů sociální opory ve vztahu k osobnostním proměnným a osobním zdrojům tvoří významný podíl zájmu badatelů. Z datové analýzy databáze EBSCO dále vyplývá, že mezi lety 2004 a 2014 se další významná část studií soustředila na mapování pooperačního období u pacientek, kde byl zkoumán zejména vliv sociální opory na délku dožití, na osobní pohodu (well-being) pacientek a na vznik a trvání depresivních stavů (Boinon et. a1., 2012; Denewer, F arouk, We' am Mostafa, 20 ll; Galván, Buki, Garcés, 2009; Mallinckrodt, Armer, Heppner, 2012; McDonough, Sabiston, Wrosch, 2014; Nausheen, Kamal, 2007; Sammarco, Konecny, 2008).

Přehledové

studie / 121

Ve sledovaném období 2004 - 2014 se v 'zkumné studie v menší mjre zaměřuji na aspekty preventivně zamezující vzniku a rozvoji nem ci karcinomu pr u, jako je zájem o prevenci a absolvování preventivních kontrol ve vztahu k ociální opoře. Dá se tedy konstatovat ž v současné době se zájem ýzknmníkll orientuje jednak na psychosociální faktory amolné fázi léčby, jednak na působení sociálni opory v návratné péči a při doléčování pacientek karcinomem pr u. SOCIÁLNĚ PSYCHOLOGICKÉ FAKTORY A PRŮBĚH TERAPIE/LÉČBY U PACIENTEK S KARCINOMEM PRSU

Do avadní ludje naznačují, že u přežívajících pacientek psychosociálni péče zlepšuje a zrychluje návrat do běžného života pomocí několika mechrulismů: redukcí depresí a úzkostných stavll, snížením hladiny ~navy a ubjektivní bolesti a omezením prožívaného stresu arlson Bultz, 2004). Zeny karcinomem prsu které mají omezené možnosti sociální sítě nebo neadekvátní sociální oporu ve své vlastní síti, jsou ve zvýšené míře ohroženy p ychickon tenzi, úzkostí a depresí a progresí rakoviny (Gagliardi er al., 2009; GaJ1z, 2008; M hnert, Koch 2008; ausheen et al. 2009). P kytovaná sociální opora ci p ychoso iální intervence pak II pacientek, které onemocněl y karci nomem prsu, ovLi vňuj e I1l íru prožívané nej istOly (Sammarco 200 I), . tre II a depresí ( lassen et al. 200\' Goodwin et al. 200 I' KombLith et al. 200 I ; Winzelberg et al., 2003) nižuj míru prožívané bolesti (Goodwin et al. 200 I; Šolcová Kebza, 1999; Zaza, Baine, 2002) či únavy (Fillion et al. 2008; Lengacher et al., 2009; Yates er al. 2005) nebo může být jedním z faktorů ovlivi'lujících intenzitu zvracení (Raghavendra er al., 2007). Tyto efekty jsou navíc ča to nepřímé a vzájemně e znásobují. Výraznou roli zde sehrává i prožíváni bolesti II pacientek. Fyzická bolest k:terá může přetrvávat jako následek invazivních zákroků a léčby ovlivňuje nejen k aLitu života či schopnost zapojit se do běžného života, ale podle některých studii negativně ovlivňuje i pravděpodobnost přežití (Mantyh 2006). D pre e a úzko tné stavy přitom zvy lŮi subjektivně prožívanou bolest i fyzickou únavu, byt vztah může být i reciproční (Berger et al. , 201.0' Bower et a!. 2000; Cella et al., 200 I; Curt et al. , 2000; Prasertsri tnI., 20 II' Rapp el al., 2008' Wagner, C lIa 2004). Období mezi dělením diagnózy a amOlnou operací bývá považováno za obzvláště stre uj ící (Drageset el al. 20 II). Vnímáná sociální opora zlepštůe psychické a fyzické fungován í u žen které jsou konfrontovány s diagnózou kru'cinomu prsu ( larke er aJ., 2006' Ganz, 2008), obzvláště u žen po léčbě vyznačujícich se nízkou mírou optimi mu (Shelby et al., 2008) a je i v souvislosti s lepší prognózou rakoviny prsu (Falagas et al., 2007). Významný pokle depre í, úzkostí a dalších psychiatrických symptomů byl zaznamenán jak v případě psychosociální péče poskytovan' školeným zdravotnickým personálem tak psychology (Arving et a1., 2006; Drageset et al., 20 I l). Podobně je potvrzená i účinnost dalších forem psychosociálních intervelJcí jako např. jógy (Ban Ijee et al., 2007) či terapeutických a podpůrných skupin (Fillíon et al. 2008' Helgesoll et al. , 2001' Kissrule et al. 2007' Simp on, arI on, Trew, 200 I' Taylor et al., 2003). Co se týče možné účinnosti ohledně jednotlivých typů poskytované opory, ze závě­ rll některých studií dále vyplývá že u žen s karcinomem prsu se informačni opora jeví být diHežitějšf v období ta no euí diagnózy karcinomu prsu zatímco emoční opora se jeví být podstatná v obd bl kolem operace a zotavování (Arora et al., 2007; Liao ct a1., 2007). 122 /

Přehledové studie

Dle závěru některých výzkumu se sociální opora ve formě poskytnuti různého typu a rozsahu i11formací jeví být nemocnými široce akceptovatelná nevyvolávající pocity ohrožení ebeúcty nebo negativní moce. Svépomocné skupiny pacientů , které vzájemně sdílejí informace, mohou přinášet výrazné benefity u sociálně stigmatizujících onemocnění, jako jexakovina prsu (Droge, Arntson, Norton, 1986; Davison, Pennebaker, Dickerson, 2000, podle Friedman et al., 2011). Informační opora také může fungovat jako filtr nežádoucich představa fantazii (Drageset et aL, 2012). Během hodnocení míry spokojenosti u členů podpllmé skup iny nemocných rakovinou tito referovali o obtížích adaptovat se na skupinu lidi a přijmout pravidelně oporu tváří v tvář, zmiňovali podráždění nad některým jedincem nebo jedinci ve skupině a také obavy týkající se toho, že skupiny jsou přfliš rozsáhlé co se týče počtu členů (Taylor et al., 1988, podle Friedman et al., 20 II ). Některými výzkumy bylo zjištěno, že svépomocné edukační skupiny Lépe naph'íl~í potřeby pacientek s karcinomem pr u než podpůrné skup iny zaměřené na poskytnutí emoční opory (Helge 011, Cohen, 1996). Vztahy mezi členy podptlrné skupiny mohou lépe loužit poskytování informací o konkrétních problémech a jejich zvládáni. Čle­ nové skupiny se vzájemně mohou v řešení těchto problémll provázet zatímco rodina nebo blízcí přátelé mohou naopak loužit jako účinný zdroj emoční opory (Friedman et al., 2011). Internetové podpi'mlé . kupiny, moderní prostředek využívaný při ambulantní léč­ bě, oproti tomu nepřinášej! výše uvedené obtíže emočního rázu pro jejich uživatele (Davison, Pennebaker, Dickerson, 2000). Internetové sítě jsou mnohem snadněji dosažitelné, nejsou nákladné, poskytuji možnost přicházet a odcházet dle potřeby a ča­ sových možností (Bunde et al. 2006· FogeJ et al., 2002, podle Friedman et al., 20 II). Pravidelná nemocnými akceptovaná emoční opora, poskytnutá přes internet, ml'lže mít pozitivnější efekt než pouhé informace zpřístupněné po internetu (Barrera aj. 2002, podle Friedman et al., 20 ll). Zdroje internetové sociální opory jsou potom vyhledávány z totožných duvodujako sociální opora tváří v tvář' ve svépomocnýcb skupinách (Davison Pennebaker Dickerson 2000). Konkrétně online podpůrné skupiny pro ženy trpící karcinomem prsu mohou mít blahodárný efekt na snížení deprese a traumatu vážících se k nemoci a mohou také snižovat prožívaný stres. Pacientky zapojené do programu online skupin vypovídaly o tom, že se cítily jistěji v kontaktu se svým lékařem, co se týče jejich vlastni léčby, i v kontaktu se svým sociálním okotím, pociťovaly zvýšené přijetí a miření e se svou nemocí zvýšenou mlru optimismu sebeúcty i pocitu osobní pohody. P zitivně akceptovaly možnost získávání informací (Hoybye, Johansen, Tjornhoj-Thomsen 2005; van Uden-Kraan, 2008; Winzelberg et aL, 2003). Online sdílení v komunitě přináší jak výměnu informací, tak setkállí s emoční oporou, nalezení uznání, ZkUšeJlost se sdílením a pomocí druhým. V některých zemích jsou například již etablovány online webové komunity pro ženy diagnostikované a l éčené karcinomem prsu, kde mohou sdílet své zkušenosti a pocity, ale i konzultovat s přítomným odborníkem, jako je například rozsáhlá nezisková organizace Breastcaocer.org (USA, Pasadena) a další. SOCIÁLNĚ PSYCHOLOGICKÉ VLIVY A FAKTOR DOŽITÍ: OBDOBÍ PO UKONČENÍ LÉČBY U PACIENTEK S KARCINOMEM PRSU Některé přehledové studie naznačují, že zatímco u některých jiných typu onkologických onemocnění je efekt psychosociálních faktortl na prtlběh nemoci nejednoznač­ ný V případě karcinomu prsu dosavadní studie poměrně systematicky dokumentují pozitivní vztah mezi sociální oporou a průběhem nemoc.i či pravděpodobno tf přežití,

Přehledové studie /

123

a to pravděpodobně díky vysoké senzitivitě tohoto onemocnění vůči hormonálním a imunologickým faktorům (Falagas et al. 2007; Garssen, 2004' Nausheen et a1., 2009). Podle A.nder ena et al. (2008) včasná psychosociální léčba může snížit pravdě­ podobnost recidivy v následujících II letech o téměř polovinu, a i v případě recidivy bývá obdob! bez aktivního nádoru delší. Nejčastější vysvětlení tohoto efektu leží ve změně stresem podmíněných imunitních reakcí (Andersen et a1., 2008; Antoni et a1., 2006; Thomton, Andersen, Carson, 2008). tudie dále naznačují že nejvýznamnějším faktorem je délka psychosociální péče (Rehse Pukrop 2003), ale i její včasné zahájení (Vos et al. 2006). Jedna z prvnícb studií na toto téma naznačila ze pacientky s metastatickou formou rakoviny prsu, které e účastnily psychosociální terapie žily přibližně dvakrát tak dlouho (približně o 1,5 roku déle) než ty které procházely tradiční léčbou bez psychosociální intervence (Spiegel et al., 1989). Riziko úmrtí u žen s karcinomem prsu se rovněž nižuje v ouvislo ti se začleně­ ním v sociálních sítích, četností kontaktů s rodinou a s přáteli, návštěvami boho lužeb a úča tl v aktivitách komunity (Beasley et al. 20 I O). Zeny kterým byla diagnostikována rakovina prsu které trpěly vztahovými problémy a neměly kolem sebe blizké osoby, ke kterým by měly důvěrný vztah, jevily větší tendenci rozvinout symptomy depresivního onemocnění během 5 let po stanovení diagnózy (Buľgess et a1., 2005). Ženy, které byly sociálně izolovanéjiž pred stano ením samotné diagnózy, měly větší riziko úmrtnosti na karcinom prsu (Kroenke el al., 2006). Jak uvádějí některé tudie, stupeň sociální opory před stanovením diagnózy lépe vysvětluje rozdíly v kvalitě života žen, které prošly léčbou karcinomu prsu než léčba samotná nebo typ onkologického onemocnění (Michael et al. 2002). Otázka zda psychosociální léčba opravdu prodlužuje délku života u pacientek s karcinomem pr u je nicméně stále kontroverzní, a to především díky malým souborllm v randomiz vaných studiích (Chow, Tsao Harth, 2004). Například v souboru 75 Francouzek sledovaných po 10 let od diagnostikování rakoviny prsu a v souboru 102 finských žen nebyl žádný efekt sociální opory pozorován, nebo byl dokonce negativní (Cousson-Gélie et al., 2005' Lehto et a1., 2006). Oproti tomu studie založená na panelovém výzkumu více než 120 tisíc amerických zdravotních sester naznačuje, že mezi ženami, které prodělaly rakovinu prsu zvyšuje nedostatek sociální opory (měřený mírou sociální izolace) následnou úmrtnost přibližně o 30 procent (Kroenke et al., 2006). Pozitivní vztah mezi sociální oporou a pravděpodobností přežití potVr'LUjí i některé další výzkumy z Kanady či Spojených států amerických, byť se ve většině případll jedná o menší soubory v rozsahu několika stovek žen (Reynolds et a1., 1994; Reynolds et ,al., 2000; oler-Vila, Kasl Jones 2003 ' Waxler-MorI"ison et a\. 1991). Další z dllvodů, proč byl pozorován malý nebo žádný efekt ociální opory může spočívat v nhných typech psychosociální péče, které byly testovány. Některé práce totiž naznačují, že individuální péče je, co se týče prodloužení délky života a pravdě­ podobnosti přežití, efektivnější než skupinová (Goodwin et aL , 200 I; Kissane et 31., 2007; medslund Ringdal 2004). VÝZKUM SOCIÁLNĚ-PSYCHOLOGICKÝCH ASPEKTŮ ŽIVOTA ŽEN S KARCINOMEM PRSU V ČR

Studie zabývající se psychosociálními aspekty u žen diagno tikovaných a léčených . karcin mcm prsu se objevovaly v 90. letech ojediněle . Větší část české lékař ké literatury 90. let i první dekády 3. tisíciletí pojednává problematiku karcinomu prsu na obecné úrovni onkologie. V těchto případech karcinom prsu slouží spíše jako modelo-

124 /

Přehledové studie

vý příklad nebo je tomuto tématu věnována kapitola či podkapitola. To zřejmě vychází z incidence karcinomu prsu neboť se jedná o nejčastejší nádorové onemocnění u žen v ČR. Malý počet publikací je zaměřen pouze na karcinom pr u. Uváděné p znatky o psychosociální péči vycházejí zpravidla z lékařské praxe, a nikoliv z VÝZkUJnll či zahraniční literatury (Abrahámová, 2009; Adam, Vorlíček, Koptíková 2003; Dienstbier 2008; Konopásek, Petruželka 1997' Kopecký, Vodvářka Sumerová, 1999; Skovajsová, 2010; Vodvářka, 1997; Vodvářka, 2003), Ojediněle se objevuji domácí empirické studie: Měšťák, Poláček, Šamudovský (1998) uveřejnili tudii zabývající se psycbosociálními aspekty rekonstrukce prsů po ablaci. V oučasné době sejiž i v lékařských peri.odikách objevují přehledové studie, kterě poukazuji na nutnost aplikace multidisciplinárního přístupu v diagnostice a léčbě karcinomu prsu. Například v přehledové studii Raudenské (20 11) je kladen důraz na biopsychosociální model nemoci tedy psychologické, behaviorální a sociální faktory v etiologii rakoviny a při její léčbě. Chaloupecká (2010) se pak zabývá ve své studii psychosociálními potřebami u pacientek s pokročilým zhoubným nádorem prsu. Tyto studie se ale objevují v periodikách určených pro zdravotní sestry a ošetřovatele, nikoliv primárně pro lékaře. Specifika ošetřovatelské péče a poskytování sociální opory v onkologii jsou častým tématem konferenčních příspěvků všeobecných sester (Roč­ ková, 2012). Ojediněle se objevují i v lékařských periodikách studie, které analyzují například psychoneuroimunologické poznatky v kontextu komplexní onkologické léčby karcinomu prsu (Skřivanová et a1., 2014). Dále v současnosti probíhá mezioborový projekt, který se zabývá osobností pacienta jako spoludeterminantou úspěšnosti onkologické léčby karcinomu prsu (Skřivanová et a1., 2013), a to ve spolupráci několika odborných institucí - MU, Brno, CEITEC, Brno a Katedry psychologie, FF UP, Olomouc. Cílem tohoto projektu je popsat a zjistit kvalitu života pacientek s karcinomem pr u před a po absolvování protinádorové léčby. Součástí sledování kvality života je tedy i mapování fenoménu sociální opory, ale pouze jako vedlejšího produktu zkoumání. Dalšími cíli tohoto projektu jsou: sledovat vzájemné ovlivllování případných psychopatologických symptomů a imunitní odpovědi nemocných' sledovat chopnost zvládání stTesu v sOllvisl.osti s O obnostnfmi rysy a také zkoumat diskutovaný konstrukt chování typu C. Stejně jako u lékařské literatury, většina psychologické literatury se věnuje obecné problematice psychologie nemoci. Téma karcinomu prsu je sice obsaženo, ale nepřináší přímo souvislejší poznatky. Karcinom prsu plní spíše funkci častého případu z praxe (Křivohlavý, 2002; Vymětal, 2003). V psychologických publikacích tohoto typu se objevuje obecně důraz na analýzu kvality života onkologicky nemocných (Bartoňová, Bednářová, Soumarová, 2002; Hnilica, 2002; Kolářová, Demlová, 2002; Munzarová, 2002; Slováček, Hrstka, Slováčková, 2008). Tyto studie ale neanalyzují specificky kvalitu života u žen diagnostikovaných a léčených s karcinomem prsu. Psychoonkologii se dlouhodobě věnuje Haškovcová. Nejznámější publikací týkající se psychosociální péče onkologicky nemocných je "Spoutaný život" (1992). V rámci této publikace autorka pojednává i problematiku karcinomu prsu. Některé současné empirické psychologické studie se již specificky zabývají kvalitou života žen s karcinomem prsu (Kubincová 2011), V této ludii byl napří­ klad konstatován statisticky významný rozdíl v úrovni deprese mezi skupinou žen s rakovinou prsu a kontrolní skupinou zdravých žen. Byl také zjištěn signifikantní negativní vztah mezi skórem deprese a poruchami tělesných funkcí a omezením aktivity u nemocných žen. Přehledové studie /

125

V českém prostředí dále vznikly studie, které podávají přehled o současném stavu poznatkú o tzv. osobno ti typu C, tedy osobnosti disponované k onemocnění rakovinou (BLatny Adam 2008). Atl toři konstatují, že do souča né doby nebyly potvrzeny specifické vztahy onemocnění rakovinou ke konkrétl11m ry um osobnosti. Upozorňuji také na metodologické rezervy těchto studií. V novější stud ii Peterková el a1. (2013) analyzují teoretický koncept Temoshokové (2004) která popisl.tie ,chování typu ' nikoliv ,,0 obnost typu C". Tato copingová strategie má dle dosavadních výzkumu vliv na rychlejší progresi nádol'ového onemocnění, a to následkem ovlivňování funkce imunitního systému. V oblasti psychologického vyzkumu se také objevují výzkumné studie zabyvající se problematikou pacientek s karcinomem pl' u jako vedlejším produktem rozvoje metod kvalitativního výzkumu. Takto byla například vypracována před­ běžná výzkumná_studie zj i šťujfcí efekti ítu a průkaznost kvalitativní metody zakotvené teorie (R ih áček, Hytych 2013). V rámci této studie, při propracování hlavních konceptů metodou zakotvené teorie, se objevily tři hlavní koncepty - tři typy komunikace ze strany lékaře směrem k pacientce - coby významný faktor zv ládání onemocněni karcinomem prsu. Jednalo se o typ komunikace, charakterizovaný jako (a) "empatizující" (b) ,zvěcňujíci" (pacientka coby objekt léčby) a (c "ponižující' (vedoucí pacientku zpravid la k potřebě k prosazení vlastních potřeb) . Výzkumníci konstatovali, že i v malém souboru pacientek e fenomén ,ponižující" komunikace jevil jako opakujfcí se modus popisovaného chování. Mezi další práce tohoto druhu mužeme řadit výzkumnou studii Clu'Ze Čermáka a Plaché (2006), kteří se zabývali kvalitativní metodikou narativního interview u malého souboru pacientek trpícich karcicnomem prsu v ruzných stadiích nemoci. přičemž studie pravděpodobně byla vedlejší součástí dlouhodobého zájmu výzkumníků o narativní přístup a jeho využití v různých výzkumných oblastech. Empirické studie jsou realizo ány v mnohem větší míře na půdě univerzit a někte­ rých jejich přidružených ústavů, přičemž se jedná v naprosté většině o práce oborů humanitních věd. Psychosociální aspekty péče o ženy s karcinomem prsu jsou častým tématem absolventských prací bakalářských oborů ošeti"ovatelství na fakultách humanitního nebo teologického zaměření dále oborů sociální pedagogiky, sociální práce, psychologie nebo sociologie. V rámci lékařských fakult je toto téma pojednáváno v mnohem menši míře. Nejvýraznější aktivitu v tomto ~hledu vyvijejí tudenti fakulty humanitních studií Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně (Ustav ošetřovatelství). Většina bakalářskych prací obsahuje teoretickou stať a vlastní výzkumnou část, která obsahuje kratší anonymní dotazníkové šetření na souborech 30 - 150 žen. Práce se soustře­ ďují zejména na aspekty kvality života žen (jako jsou psychický stav, roje v rodině, kvalita ociální opoly subjektivní vnímání vlastního těla, pracovní schopnost, záliby) v různych fázích onemocněni: během chemoterapeutické léčby (Do lénková 20 ll), po mastektomii (Kostková, 2009' Pšovská, 2013), po sdělení diagnózy (Šlampová 2008). Sociální opora je v těchto pracích zkoumána zpravidla okrajově, v kontextu mapování změn v kvalitě života žen. Z výsledků šetření bakalářské práce Pšovské (2013) vyplývá, že 65 % žen nikdy (v průběhu léčby ani po ní) nepřišlo do kontaktu s psychologickou či psychiatrickou pomocí, tyto ženy rov něž uvedly, že tuto potřebu ani nepociťovaly. Pšovská (2013) ale podrobněji nezkoumala možný vliv obava předsudkU při vyhledání pomoci, informovanost, nebo vnimání dostupnosti této péče, či další faktory ovlivňující možnost přijetí této péče. 35 % žen v tomto průzkumu se naopak dostalo do kontatu s psychoociá lní pomocI. Pokud již ženy odborníka navštěvovaly, bylo to nejčastěji v časovém rozmezí 7-9 měsíců (55 % žen). 80 % těchto žen bylo spokojeno s poskytovanou péčí.

126 /

Přehledové studie

Pšovská (2013) prováděla dotazníkový průzkum na malém souboru 70 žen, návratnost dotazníků byla 69 %. Z bakalářské práce Kouřilové (20 ll), která se rovněž zaměřila na kvalitu života žen po operacích prsu pro karcinom vyplývá, že 34 % žen pociťovalo subjektivně jednání a rozhodování ošetřujícího lékaře jako nekomprom isn í nebo" vyvíjej icí tlak oh ledně další léčby. 50 % žen naopak pocít ovalo ze strany ošetřuj ícího l ékaře sociáhlí oporu a prostor pro samostatné rozhodnutí o dalš í léčbě. Co se týče soc iální opory mimo zdravotnictví, nejvýraznější opora byla pociťována od rodiny: manžel (35 %), děti (31 %). Ženy dále uváděly že v rámci zdravotnického personálu pociťovaly nejvýrazněji sociální oporu od lékaře (49 %) a zdravotní sestry (43 %). Ohledně poskytnutí informační ociální opory O základních pooperačních komplikacích od zdravotnického per onálu bylo spokojeno 76 % žen. 11 % žen uvedlo, že spolupracuje s psychologem, 87 % o tuto možno t nejeví zájem. 18 % žen využivá kluby nebo centra pro pacientky se stejným onemocněním. Autorka prováděla dotazníkový pnhkum na Ou boru 100 žen, návratnost dotazníků byla 84 %. Jiné bakalářské práce se zaměřují na kvalitu života v období sdělení diagnózy, léčby a dispenzarizace u žen s karcinomem prsu (Juráková, 20 I O). Juráková na základě dotazníkového šetření zjistila, že 29 % žen vnímalo jednání l ékaře při sdělení diagnózy jako rutinní stručné nebo odměřené (nedostatečná jak informační, tak emočni poskytnutá ociální opora). 42 % žen bylo naopak spokojeno jak poskytnutými informac mi tak s jednáním lékaře, které vnímaly jako empatick ' . Nejvýznamnějším zdrojem informací byl pro ženy ošetřující l ékař (36 %) 21 % žen zl kávalo informace od zdravotních ester a 21 % z internetu. Obavy pacientek (v době onkologické léčby) nezpůsobovalo jednáni či způsob komunikace zdravotnického personálu, ale mnohem více strach z neúspěšné léčby (31 %) a z nežádoucích účinkll léčby 28 %). o se týče zájmu o další pomoc ze trany zdravotnického personálu, 55 % žen by tuto pomoc uvítalo, přičemž se opakovaně objevoval zájem o oporu, empatické jednání, poskytnutí roz hovoru více ča II ale i informa ční oporu v formě poradenství a přípravy na , život po nemoci . 28 % pa.cientek uvedlo že k lepší mu zvládnuti pobytu na onkologii by uvítalo přítomnost psychologa, J 5 % žen by uvítalo volnočasové aktivity. Sociální oporu pak vnímají nemocné nejvíce v rodině (44 '%), pro 4 % byl oporou ošetřující lékař 8 % žen uvádí že nemají nikoho, kdo by jim byl oporou v nemoci. Juráková prováděla výzkum u souboru 120 žen Onkologického centra Krajské nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně, návratnost dotazníků byla 88 %. Kostková (2009) v dotazníkovém šetření své bakalářské práce zjistila, že odbornou psy hologickou pomoc po sdělení diagnózy karcinomu prsu vyhledalo pouze 6 % žen. V rámci dotazníkového šetření ale nebylo podrobněj i zVtováno, zda byly ženy informovány, kde a jak pomoc vyhledat, a zda jim byla lékařem tato možnost nabídnuta. o se týče informačLlí sociální opOly u žen po mastektomii zeny mají obecně Ilejv[ce zájem o informac o následcích nemoci (L 8 %). Autorka prováděla dotazníkové šetření na souboru 93 žen zdravotnických zařízení z více krajtl, návTatl10st byla S4 %. Šlampová (2008) v dotazníkovém šetření vé bakalárské práce zjistila, že ženy ke zdravotním sestrám během léčby pocitují srovnateln ě velkou míru di'lvěry (26 %) jako k lékařllm (24 ,,%). Velká část žen se obrací k sestře s žádostí o pomoc při objasnění daného stavu. Zeny uváděly, že v některých případech nerozllměly odborným výrazům lékařů. Oporu v osobě psychologa uváděly v 8 %, výsledek může být nicmén ě ovlivněn různými aspekty dostupnosti péče psychologa a informovano ti o této péči. 6 % žen naopak uvedlo, že nepociťovalo žádnou ociální oporu ve zdravotnickém personálu nebo v rámci jiné odborné pomoci. Co se týče mapování psychického staPřehledové studie /

127

vu ženy se nejvíce obávaly možnosti ÚOlltí (28 %), ale také průběhu sam mé léčby a možných dllsleclkll (20 %). Šlampová prováděla prllzkum na souboru 100 žen, návratnost dotazníků byla 80 %. Další typy bakalářských prací zkoumají úzce zaměřená témata typu vnímání nemocného ženského těla II karcinomu prsu ve spolecenském kontextu (Do tálová 2009) nebo e věnují problematice neziskových organizací v oblasti péče o ženy e zkušeností s rakovinou prsu (Burešová, 2008). Diplomové práce zkoumající problematiku žen s karcinomem prsu jsou větŠll10vě publikovány v rámci univerzitních humanitních oborll, jako jsou "rehabil itačnÍ péče o děti, dospělé a taré osoby s postižením , "psycbologie', ,sociální práce' "sociální politika a sociální práce' a podobné obory. Stěžejním tématem je kvalita života nemocných (Pešek, 2006). Holanová 2008) ve své diplomové práci zkoumala pomoci dotazníkového šetření kvalitu života 128 žen,jejichž diagnóza karcinomu prsu byla stanovena pred vice než třemi roky, a které se dostavily na další onk logickou péči rámci standardizovaného postupu. Většina žen byla léčena chemoterapeuticky menší část operativně. Ze souboru dotazovaných pouze 11 % procent žen uvedlo, že jim v průběhu období od stanovení diagnózy karcinomu prsu do doby zahájení vyšetření byla aktivně nabídnuta lužba psychologa psychoonko.loga nebo psychiatra. V době dotaznlkového šetřellí bylo v péči těchto pecialistů 13 % žen. Jiný drub terapie či pomoci vyhledalo 27 % pacientek (homeopatie, alternativní léčba). Více než tři čtvrtiny žen (76 %) cítily ve své rodině silnou ociální oporu. Jako stěžejní s pro pacientky ukázaly otázky prognózy nemoci spolu s obavami z úmrtf a z recidivy onemocnění. Některé pacientky chtěly co nejpřesnější infonnace od lékaře, aby si mohly vytvořit plán, jiné žádaly ujištění o péči zdravotníků až do samého konce svého života. Pokorná (2008) se ve své diplomové práci zabývala fenoménem žen odmítajících léčbu zhoubného nádoru pl' ní žlázy. Dotazníkové šetření provedené mezi 85 onkology a mamodiagnostiky ukázalo že 71 % z nich se setkalo S pacientem odmítajícim onkologickou léčbu nebo její část. Podle názoru 90 % z nich by lékaři v odborných kruzích měli věnovat větší pozornost problémům s odmílánlm onkologické .Iéčby a problematice neúčinných metod alternativní mediciny. Kašparová (2013) se ve své diplomové práci zabývala využitím potenciálu sociálních pracovníků při léčbě onemocnění karcinomem prsu. Soubor dotazníkového šetřeni tvořil 52 sociálnícb pracovníkll pracujících ve zdravotnictví, návratnost dotazníků byla 33 % a to z důvodu řídkého kontaktu so íálních pracovníků s touto skupinou pacientek. Dotazovaní uvedli, že 65 % žen s tímto onemo«něním je samo aktivně nevyh ledává. 76 % dotazovaných sociálních pracovníků ovšem uvedlo, že ani oni sami tento typ pacientek nekontaktují. Ze zjištěných údajů dále vyplývá, že ve 100 % případů nejsou sociální pracovníci přizváni ke sdělová.ní diagnózy karcinomu prsu pacientce lékařem. Pouze 18 % l ékařů potom během sdělení diagnózy předává kontakt na sociálního pracovníka. Šreibrová (2014) ve své dipl.omové práci určila s pomocí metod kvalitativnUlO výzkumu dva významné faktory, které pacientkám s karcinomem prsu pomohly ve vyrovnávání e e závažnou nem cL Jedna lo e o sociální oporu a aktivní copingové strategie. Autorka konstatuje, že v průběhu zdravotní péče pacientkám nejvíce pomohla emoční a informační opora ze strany personá lu. Většina respondentek ale zároveň uváděla, že neměly dostatek srozumitelných informací. A většina z nich také chtěla vědět úplnou pravdu O svém zdravotním stavu. Jen velmi malá čá t diplomových prací se věnuje fenoménu sociálnj opory II žen s onkologickým onemocněním. Navrátilová (2013) ve svém průzkumu, zaměřeném

128 /

Přehledové studie

kvalitativně,

zkoumá různé aspekty sociální opory ze strany rodiny a přátel u žen s onkologickým onemocněním. V rámci výzkumu byla také definována subkategorie "přístup lékařů a zdravotnického personálu", kde se objevovala slovní hodnocení žen typu: spokojenost s péčí a s komunikací ze strany lékaře, ale i výrazně pociťovaný rozdíl mezi kvalitou péče v různých zdravotnických zařízeních, necitlivé sdělení diagnózy ze strany lékaře, neochota podávat informace nejen zdravotního rázu, ale i co se týče čerpání hmotné ajiné sociální podpory, zátěž v případě dojíždění do zařízení, potřeba/dostupnost péče psychologa, obavy z dalšího vývoje nemoci. Některé ženy naopak deklarovaly postoj, že "nepotřebuji žádnou odbornou pomoc, já mám na to rodinu". Psychologickou nebo spolupacientskou pomoc vnímaly tyto ženy jako projev slabosti. V rámci výzkumných šetření diplomových prací se objevují i témata cílená na sebepojetí a osobnostní charakteristiky žen (osobnost typu C) ve vztahu k onemocnění karcinomem prsu (Skřivanová, 2008). Tyto práce se fenoménem sociální opory ale zabývají pouze okrajově. Obecně lze konstatovat, že problematika sociální opory u žen diagnostikovaných a léčených s karcinomem prsuje předmětem zkoumání a zájmu zejména společensko­ vědních oborů. V menší míře se toto téma prosazuje v lékařském prostředí - v rámci ošetřovatelských profesí. Ve zdravotnictví vznikají ojediněle mezioborové lékařské výzkumné projekty. V oboru psychologie se téma sociální opory prosazuje zejména ve vztahu ke kvalitě života nemocných a ve vztahu k osobnosti jedince, kjeho chování a copingovým strategiím. ZÁVĚR

V případě onemocnění karcinomem prsu dosavadní studie poměrně systematicky dokumentují pozitivní vztah mezi sociální oporou a průběhem nemoci či pravděpodob­ ností přežití. Včasná psychosociální léčba může navíc snížit pravděpodobnost recidivy onemocnění. V zahraniční literatuře již existuje velký počet studií a metastudií o vztahu mezi sociální oporou a onemocněním karcinomem prsu, z nichž jsme pro naší přehledovou studii vybrali jen určitou část pro ilustraci směru, kterým se aktuální výzkum ubírá. Pro získání dalších a rozšířenějších informací odkazujeme čtenáře na původní zdroje zahraničních výzkumů. Co se týče odborné podpůrné péče a poskytování sociální opory při zvládání onkologických onemocnění, lze konstatovat, že tato oblast není v rámci zdravotní péče v ČR dostatečně rozvinutá, a to ja:k v péči o hospitalizované pacienty, tak v péči o pacienty propuštěné do ambulantní péče. Zatímco v některých fakultních nemocnicích již existuje relativně provázaný systém péče, v jiných regionech a fakultních nemocnicích je naopak stupeň poskytnutí sociální opory minimální. Provázanost a stupeň spolupráce mezi neziskovými subjekty a státní zdravotní péčí jsou v mnoha ohledech stále nepostačující. Psychosociální péče přitom není důležitá jen pro pacienty samotné, ale má zásadní přínos i pro jejich rodiny a nejbližší okolí. Neinformovanost pacientů a jejich rodin je potom spojena s pocity bezmoci, bezradnosti a psychické nepohody (Spiegel, Sands, Koopman, 1994). Je třeba zároveň konstatovat, že díky účinnosti psychosociální péče při znovuzapojení se onkologických pacientů do běžného života i zvládání nemoci mívá tento typ psychosociální péče značné sociální i ekonomické dopady. Skutečnost, že psychosociální péče je nejen efektivní, ale i ekonomická, podporuje celá řada empirických studií (Carlson, Bultz, 2004). Jedním ze zásadních přínosů je totiž snížení celkových nákladů na psychiatrické intervence a léčbu depresivních stavů a omezení nákladů Přehledové studie /

129

3580. Andersen, B. L., Yang, H. C., Farrar, W. B., Golden-Kreutz, D. M., Emery, Ch. F., Thornton, L. M. et a!. (20~8): Psychologie intervention improves survtval for breast cancer patients. Cancer 113, 34503458. Antoni, M. H., Lutgendorf, S. K., Cole, S. W., Dhabhar, F. S., Sephton, S. E., McDonald, P. G. et a!. (2006): The influence of biobehavioural factors on tumour biology: pathways and mechanisms. Nature Reviews Cancer 6, 240-248. Arora, N. K., Finney Rutten, L. J., Gustafson, D. H., Moser, R., Hawkins, R. P. (2007): Perceived helpfulness and impact of social support provided by family, friends, and health care providers to women newly diagnosed with breast cancer. Psycho-Oncology 16, 474-486. Arving, C., Sjiidén, P. 0., Bergh, J., Lindstriim, A. T., Wasteson, E., Glimelius, B. et a!. (2006): Satisfaction, utilisation and perceived benefit of individua! psychosocial support for breast cancer patients - a randomised study of nurse versus psychologist interventions. Patient Education and Counseling 62, 235-243. August, K. J ., Sorkin, D. H. (2010): Marital status and gender differences in managing a chronic illness: the function ofhealthrelated social control. Social Science and Medicine 71, 1831-1838. Banerjee, B., Vadiraj, H. S., Ram, A., Rao, R., Jayapal, M., Gopinath, K. S.

ma živo icky J. ( a X nick ický Beas Tre Ceb a!. ter b Sur Berge son W. fatig sive Bílko Vrá žen go diol Blatn typu

pozn Vnit

Boino Ros S. ( port surg Psy Bolge C. (

) Kanadská studie která srovnávala náklady účtované v nictví (provincie AÍberta) na základě participace na psych snížení nákl adů u žen, které prošly psychosociálni péči, o Nedávná německá studie, která nepracovala s [e.átně účt zák l adě ce!; lék_íl, zdravotních pom~cek a n~'!l?cničn (ch psychosoctalnlmtervence něco mezt 6 a 9 tiSICl EUR (v bariego et a!. 201 1). 3

130 I

Přehledové studie

stress. Joumal ofPersonality and Social Psychology 79, 953-961. Bower, J. E., Ganz, P. A., Desmond, K. A., Rowland, 1. H., Meyerowitz, B. E., Belin, T. R. (2000): Fatigue in breast cancer survivors: occurrence, correlates, and impact on quality of life. Joumal of Clinical Oncology 18,743-743. Bur eš ová L. (2008): Žen~ké hnuli nebo aktivnf občan lvi LI nás? Zen ké organizace v oblasti péče o ženy se zkušeností s rakovinou prsu. Tři případové studie. Praha, Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studií. Burgess, C ., Cornelius, V., Love, S ., Graham, J . , Richards, M ., Ramirez, A. (2005): Depression and anxiety in women with early breast cancer: five year observational cohort study. BMJ 330/7493, 702. Carlson, L. E., Bultz, B. D. (2003) : Benefits of psychosocial oncology care: improved quality of life and medical cost offset. Health and Quality ofLife Outcomes I, 8. Carlson, L. E., Bultz, B. D. (2004): Efficacy and medical cost offset of psychosocial interventions in cancer care: making the case for economic analyses. Psychooncology 13, 837-849. Cella , D., Davis, K., Breitbar, W. , Curt , G. (2001): Cancer-related fatigue: prevalence and proposed diagnostic criteria in a United States sample of cancer survivors. Joumal of ClinicalOncology 19,3385-3391. Clarke, S. A., Booth, L., Velikova, G., Hewison, J. (2006): Social support: gender differences in cancer patients in the United Kingdom. Cancer Nursing 29, 66-72. Classen, C . , Butler, L. D . , Koopman, C ., Miller, E., DiMiceli, S ., GieseDavis, 1. et a!. (2001): Supportive-expressive group therapy and distress in patients with metastatic breast cancer: a randomized clinical interventi on tria!. Archives ofGeneral Psychiatry 58, 494-501. Cohen, S., Syme, S. L. (1985): lssues in the study and application of social support. Social Support and Health 3, 3-22. Cohen, S., Wills, T.A. (1985): Stress, social support, and the buffering hypothesis. Psychological Bulletin 98, 310-357. Coleman, E., Tulman, L., Samarel, N., Wilmoth, M., Rickel, L., Rickel, M. et aJ. (2005): The effect of telephone social support and education on adaptation to breast cancer during the year following diagnosis. Oncology Nursing Forum 32, 822-829. Cousson-Gélie , F., lrachabal , S ., Bruchon -Schwe itzer, M., Dilhuydy, 1. M., Lakdja, F. (2005): Dimension ofcancer locus of control scale as predictors of psychological adjustment and survival in breast

cancer patients. Psychological Reports 97, 699-711. Curt, G . A., Breitbart, W., Cella, D., Groopman, J . E ., Horning, S. J., Itri, L. M. et a!. (2000) : lmpact of cancer-related fatigue on the lives of patients: New findings from the fatigue coalition. The Oncologist 5, 353-360. Davison, K. P., Pennebaker, 1. W., Dickerson, S. S. (2000): Who talks? The social psychology of i1lness support groups. American Psychologist 55, 205 -217 . Den Oudsten, B . L., Van Heck, G. L., Van der Steeg, A . W., Roukema, J. A., De Vries, J. (2009): Predictors of depressive symptoms 12 months after surgical treatment of early-stage breast cancer. Psycho-Oncology 18, 1230-1237. Denewer, A., Farouk, O ., Mostafa, W., EIshamy, K. (2011): Social support and hope among Egyptian women with breast cancer after mastectomy. Breast Cancer: Basic and Clinical Research 5, 93. Dickerson, S. S., Alqaissi, N., Underhill, M., Lally,R.M.(2011):Survivingthe wait: defining support while awaiting breast cancer surgery. Joumal of Advanced Nursing 67, 1468-1479. Dienstbier, Z. (2008): Rakovina prsu u žen: Prevence a poléčebná péče. 3. přepracované vydání. Praha, Liga proti rakovině . Do lénková, T. (2011): Kvalita života žen s karcinomem prsu podstupujících chemoterapeutickou léčbu. Olomouc, Univerzita Palackél;1O v Olomouci, Fakulta zdravotnických věd, Ustav ošetřovatelství. Dostálová, P. (2009): Analýza diskurzu rakoviny prsu. Brno, Masarykova univerzita. Fakulta sociálních studií, Katedra sociologie. Drageset, S., Lindstn'lm, T. C., Giske, T . , Underlid, K. (2011): Being in suspense: women's experiences awaiting breast cancer surgery. Joumal of Advanced Nursing 67, 1941-1951. Drageset, S., Lindstrom, T. C., Giske, T., Under! id, K. (2012) : The support I need: women's experiences of social support after having received breast cancer diagnosis and awaiting surgery. Cancer Nursing 35, 39-47. Dunkel-Schetter, Ch., Bennett, T. L. (1990): Differentiating the cognitive and behavioral aspects of social support. In: Sarason, B. R., Sarason, 1. G. (Eds.), Social support: An interactional view. Wiley series on personality processes. Oxford, England, John Wiley & Sons, 267-296. Falagas , M . E., Zarkadoulia, E . A. , 10annidou , E. N., Peppas, G., Christodoulou, C., Rafailidis, P. 1. (2007): The effect ofpsychosocial factors on breast cancer Přehledové studie /

131

outcome: A systematic review. Breast Cancer Research 9, R 44. Fillion , L., Gagnon, P., Leblond, F., Gélinas, C ., Savard, 1., Dupuis, R. et al. (2008): A brief interventi on for fatigue management in breast cancer survivors. Cancer Nursing 31,145-159. Friedman, H. S. (Ed.) (2011): The Oxford handbook ofhealth psychology. Oxford, UK, Oxford University Press, Inc. Gagliardi , C ., Vespa , A. , Papa , R., Mariotti, C., Cascinu, S., Rossini, S. (2009): o ial upport networks and depression of \Vomen suffcr.ing from carly-stagc breast cancer: a case control study. Joumal of Psychosocial Oncology 27, 216-229. Galván , N., Buki, L. P. , Garcés , D. M. (2009): Suddenly, a carriage appears: social support needs of Latina breast cancer survivors. Joumal of Psychosocial Oncology 27, 361-382. Ganz, P. A. (2008): Psychological and social aspects ofbreast cancer. Oncology 22,642. Garssen, B. (2004): Psychological factors and cancer development: Evidence after 30 years of research. Clinical Psychology Review 24, 315-338. Garssen, B., Boomsma, M. F., Jager Meezenbroek, E., Porsild, T., Berkhof, 1., Berbee, M. et a!. (2013): Stress management training for breast cancer surgery patients. Psycho-Oncology 22, 572580. Goodwin, P. 1. , Leszcz, M . , Ennism, M., Koopmans, J., Vincent, L., Guther, H. et a!. (2001): The effect ofgroup psychosocial support on survival in metastatic breast cancer. New England Joumal of Medicine 345, 1719-1726. Hammer, M. (1981): Core and extended social networks in relation to health and ilIness. Social Science and Medicine 17, 405-41l. Hartl, P., Hartlov á, H. (2009): Psychologický slovník, Praha Portál. Haškovcová, H. (1992): Spoutaný život, Kapitoly z psychoonkologie, 2. vydání. Praha, Univerzita Karlova, 3. Lékařská fakulta . Helgeson, V. S., Cohen, S. (1996): Social support and adjustrnent to cancer: Reconciling descriptive, correlational, and intervention research. Health Psychology 15, 135-148. Helgeson , V. S ., Cohen , S. , Schulz, R., Yasko , J. (2001): Longterm effects of educational and peer discussion group interventions on adjustrnent to breast cancer. Health Psychology 20, 387-392. Hnilica, K. (2002): Kvalita živola onkologických pacientů. Ceskoslovenská psychologie 46, 22-34.

132 /

Přehledové studie

Holanová, G. (2008): Změna kvality života u žen s diagnostikovaným karcinomem prsu. CC§ké Budějovice, Jihočeská univerzit.a v Ceských Budějovicích , Zdravotně sociální fakulta . Hoybye, M . T., Johansen, Ch . , Tjornhoj-Thomsen, T. (2005): Online interaction. Effects of storytelling in an internet breast cancer support group. Psycho-Oncology 14,211-220. Chaloupecká, V. (2010): Psychosociální potřeby u pacientky s pokročilým zhoubným nádorem prsu. Diagnóza v ošetřovatelství 6, 40-42. Chow, E., Tsao , M. N., Harth , T. (2004): Does psychosocial interventi on improve survival in cancer? A metaanalysis. Palliative Medicine 18, 25-31. Chrz, V., Čermák, 1., Plachá, V. (2006): Porozum ění zkušenosti nemocných rakovinou prsu: naralivní prístup. Českosloven ká psychologie 50, 507-52l. Infomlačni sekce psychoonkologie (20 15): Copyrighl20 15 - Cp Č L JEP. Ceská onkologická společnost eské lé kařsk é polečn osti Jana Evangelisty Purkyně . [Vyhledáno 12. 6. 2014 na http://www.linkos.czlodbome-sekcecos/sekce-psychoonkologie-lI]. Jemmott, 1. B ., Locke, S. E. (1984): Psychosocial factors, immunologic mediation, and human susceptibility to infectious di seases: How much do we know? Psycho10gical Bulletin 95, 78-108. Juráková, M. (2010): Psychosociální aspekt onkologicky nemocné ženy - karcinom prsu. Zlín, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Fakulta humanitních studií. Kašparová , M. (2013): Ženy po ablaci prsu v kontextu sociální práce. Praha, Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Katedra sociální práce. Kebza, V. (2005): Psychosociální determinanty zdraví. Praha, Academia. Kissane, D. W., Grabsch, B., Clarke, D . M ., Smith, G . C ., Love , A. W., B I och , S. el al. (2007): Supportivc - expressi ve group therapy for women with metastatic breast cancer: Survival and psychosocial outcome from a randomized controlled trial. Psycho-Oncology 16,277-286. Kolářová, R ., Demlová, R. (2002): Kvalita života z pohledu klinických studií: Kvalita živ~ta onkologicky nemocných. In: Vyzula, R., Zaloudfk, J. (Eds.), XX VI. Brn ěnské onkologické dny a X VI. Konference pro nelékařské zdravotnické pracovníky. Brno, Masarykův onkologický ústav, Brno, 133-134. Koopman , C ., Hermanson, K. , Diamond , S., Angell, K ., Spiegel , D.

(1998) : Social support, Ijfe stress, pain and emotional adjuslmenl to advanced breast cancer. Psycho-Onco logy?, 10 I-II I . Konopá e k, B ., Petruzelka, L. (1997): Karcinom prsu: manuál diagnostiky a léčby. Praha, Galén. Kop cký, 1., Vodvářka, P., Sumcrová , J. (1999): Žella po operaci prsu ... a jak dále? Ostrava, Ostrav!)ká univerzita. Kornblith, A. B. , I-Ierndon J. E . Zuckel'man , B., Viscoli, C. M ., I-Iorwitz, R . I. Cooper. M. R. cl al. (2001): Social upport as a buffer to the psychological impacL of stressful \jfc events in \Vomen wilh breast cancer. Cancer 91, 443-454. Kostková, Z. (2009): PsychosociálnÍ péče O ženu pO mastektomii. Pardubice., Univeí.GÍta Pardubice. PaI
ety of women with suspected braast cancer. Joumal of Advanced Nursing 66, 49-59. Liao, M., Chen, S. Chen, ., Lin , V.• Hsu, Y. Hung, H ., Jane , S. (2012): Changes and predictol's of unmet supportive care nceds in Taiwanese \Vomen wilh newly diagnosed breast cancer. Oncology Nursing Forum 39, E 380 - E 389. L i Cl' man, L. (1982): Pl'eparation and support for ma tectomy patients. Western Journal af NursingResearch 4, 25. Mallin c krodL, B ., Armer, 1. M., Heppner P. P. (2012): A lhreshold model ofsocial supporl adjustmcnt, and dislress a.tler brea t cancer trcatment. Journa! of olll1seling Psychology 59 150. Mantyh , P. W. (2006): Cancer pain and il impacl on diagnosis, survival and qualily of liJe. Nature Reviews Neuroscience 7, 797809. Mareš , 1. (Ed.) (2002): ociá!ní opora u dětí a dospívajicich fl. Hradec Krá.lové, Nucleus. Mareš J ., Hodačová , L., Býma 8.(2005): Vybrané kapitoly ze sociálního lékařství. Praha, Nakladatelství Karolinum. Mastekaasa , A. (1995): Age variations in the lIicide !'ates and selfreported sllbjectíve \Vellbeing of man'ied and never married person . Joumal of ommunity and Applied Social Psychology 5, 21-39. McDonough M . H., abiston C. M. , Wl'osch C. (2014): Predicl.ing change in posttraumatic growth and subjective wellbeing among breast cancer surv ivors: the role ofsocial SUpp0l1 and lres . Psycho-Oncology 23, 114-.120. Mehnert, A ., Koch U. (2008): Psychological comorbidity and heallb-related quality of life and its association with awareness, ulilization, and need for psychosocial support in a cancer registel'-based sample of long-terrn br~ast cancer survivors. Joumal of Psychosomatic Research 64, 383-391. Meyer, T . J . Mark , M. M.(l995):Effecl of psychosocial intervention with adult cancer parienrs: A metaanalysis of randomized experiments. Heallh Psychology 14, 10 1-1 08. M ěŠI ák, J ., Po l áček, V. (1998): Psychosociální aspekty rekonstrukce prsů po ablaci. Lékařské listy 14 5-6. Michael , Y. L., Berkman L . F., Colditz G. A . Holmes , M. D . Kaw8chi , 1. (2002): Socin l networks and health-related quality of life in breast cancer survivors: a prospect.ive study. Joumal ofPsychosomatic Research 52, 285-293. Moos, R . H ., Mitchell, R. E. (1982): Social network t'Cl ources and adaptation: A co nceptual framework. In: Wi\ls, T. A. (Ed.), Basic

Přehledové studie /

133

processes in helping relationships. New York, Academic Press, 213-232. Munzarová , M. (2002): Kvalita života onkologicky nemocný-ch - ~tickÍl problematika. fn : Vyzula, R., Zaloudlk J. (Eds.), XXVI. B.měnské ollkologické dny a XVI. Konference pro ne lékař 'ké zdravotnické pracovníky. Brno, Ma ary,kt v onkologický ústav 132. Nausheen, 13 ., Kamal A. (2007): Familial 'ocial upport nnd depression in brC<1st cancer: 3n exploratory study Oll fl Paki,slani sampIe. Psycho-Ollcology 16 859-862. Nnusheen, B., Gidron, Y. , Peveler, R. Moss Morri., R. (2009): ocíal support und cancer progression : A systema tic review. JOllrnal of Psychosomatic Research 67 403415. Navrátilová E. (20 13): ociálni opora pro ženy onkologickým onemocněním. Zlín, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta humanitních studií. Novotvary - statistické údaje z ~árodního onkologického registru (2014). UZIS ČR 2010-2014. [Vyhledáno 12. 6. 2014 na http:// www.uzis.czlcategory/temalicke-radylzdravOl'nicka- tatistika/novotvary]. Pešek, R. (2006): Onkologická nem9c prožíván! a možnosti psychoterapie. Ceské Budějovice, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta. Peterková, H., Skřivanová, K. , Brančíková, D., Bendová, M., Anderková, 1:. (2013): Typ C - osobnost či copingová strategie? Psychosom ll, 244256. Pokorná , . (2008): Ženy odmitajfcí léčbu zhoubného nádorll prsni žlázy. Praha, Univerzita Karlova, Faklllta hum8nitnlch studií. Prasertsri, N., Holden, 1. , Kcere, F. J. Wi I k je, D. J. (20 I I): Repressive cop ing style: Rellltionshjp' with depression pain and pain coping strategies in lung cancer out patients. Lung Cancer 7 1, 235-240. Procidano M. E., Heller, K. (1983): Measures of perceived ocial support from friends and from famlly: Three validation studies. American Joumal of Commullity Psychology 11 , 1-24. Pšovská, Š. (2013): Život po masteklomji pro karcin m prsu. Zlín, UniverzitA Tomáše, Dali ve Zlíně, Fakult.1 hUlllanilnfch studií Ustav ošetřovatelství.

Raghavendra. R. M. , Nagarathna, R. , Nagendra H . R. , Gopinath K. ., Srinath, B. , Ravi, B. D. el al. (2007): Effects of an Integrated yoga programme on chemotherapy-induced nau ea and emesis in breast cancer patients. European Joumal of Cancer Care 16,462-474.

134 /

Přebledové studie

Rapp, M. A ., Gerstorf, D ., Helmchen H. , Smith,J. (2008): Depression predicts mortality in the young old, bUL not in the olde t old: Results trom the Berlin aging study. Americen JoumaJ or erialric Psychiatry 16, 844-852. Raudenská , 1. (2011): Biop ychosociální model onkologického onemocněnI. Onkologie 5, 244-246. Rehse , B ., Pukrop , R. (2003): Effects of psychosocial intervenlions on quality of life in adult cancer palients: Mela analysis of 37 published controlled outcome slud ies. Patien( Education and COllllseling 50, 179-186. Reis, H. T. (1984): ocial interacrion and wellbeing. In: Duck, S. (Ed.), Personal relationships: Repairing per ona I relationships , London, Academic Pres ,21-45. Reynolds, P., Boyd., P. T., Blacklow R. ., Jackson , 1. ., Greenberg R . ., Austin, D. F. cl al. (1994): The relationsh.ip betwecn 'ocialties and survivaJ lll110ng black and white brea. t cancer patients. National Cancer Institute Black/ White Cancer Survival Srudy Group. Cancer Epidemiology Biomarkers & Prevel1lion 3, 253-259. Reynolds, P., HlIrley, S., Torres , M. Jackson, J ., Boyd P. hen , V. W. (2000): Use of coping trategie and breast cancer surviva l: Resull from the BlackJWhite allcer Survival tudy. American Joul'IlaJ or Epidemiology 152,940-949. Ročková, Š. (2012): Specifika ošetřovatelské péče v onkologii. In : Petera J. Švecová, D. Plášilová, E. (Eds.) Sbomík prf pčvků. 8. konference polečnosti radiačnl onkologie biologie a fyziky v Hradci Králové, FN Olomouc, Klinika ollkologická, 115-1 16. Říháček, T., Hytych, R. (2013): Metoda zakotvené teorie. In: Čemlák, I. Řiháčck, T. l:Iytych, R. (Eds.), Kvalitativní ana lýza textu: čtyři přístupy. Brno, Masarykova univerzita 44-75. [Vyhledáno 1.11. 2014 na htrp://www. opvk.fs .muni.c7Jikapsy/upload / K.valitativni-ana lyza-tcxtu.pdf]. abariego . , Brach , M., Her chbach , P., Berg , P. Stucki, . (201 I): 01cffecliveness of cognitive-behavioral grollp therapy for dysťunctional fear or progressioll in cancer patienls. The European Journal of Health Ecollomics 12,489-497. Sammarco , A. (2001): Perccived social support, uncertainty and qllality oflife ofyoungcr breasl cancer survivors.
Shelby, R . A ., Crespin , T. R., WellsDi Gregorio, S. M ., Lamdan , R. M., Siegel, J. E ., Taylor, K. L. (2008): Optimism, social support, and adjustrnent in African American women with breast cancer. Joumal ofBehavioral Medicine 31, 433-444. Simpson, J. S. A., Carlson, L. E., Trew, M. E. (2001): Effect of group therapy for breast cancer on healthcare utilization. Cancer Practice 9, 19-26. Skovajsová, M. (2010): O rakovině prsu beze strachu. Praha, Mladá fronta. Skři van ová, K. (2008): Vliv gynekologických maJignit na sebepojetí žen. Brno, Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Psychologický ústav. Skřivanová, K., Brančíková, D., Peterková, H., Bendová, M ., Minář, L., Dušek, L. et al. (2013): Projekt osobnosti pacienta jako spoludeterminanty úspěšnosti onkologické léčby, současný stav a výhledy. ln : Dolečková, M., Šotolová,~. (Eds.), Diagnostika a léčba nádorů prsu. Ceský Krumlov, XX. Jiho čes ké Onkologické Dny, Nemocnice České Budějovice, a.. , 108-109. Skřivanová, K. , Gregor, 1., Bendová, M ., Brančíková, D., Elfmarková , N ., Svěrák, T. et al. (2014): Aplikace poznatků psychoneuroimunologie v kontextu komplexní onkologické léčby karcinomu prsu. Klinická onkologie 27, 103-107. Slováček, L., Hrstka, Z., Slováčková, B. (2008): Kvalita života onkologicky nemocných: koncepční modely, možnosti hodnocení. Diagnóza v ošetřovatelství 4, 16-17. Smedslund, G., Ringdal, G. 1. (2004): Metaanalysis of the effects of psychosocial interventions on survival time in cancer patients. Joumal ofPsychosomatic Research 57, 123-131. Soler-Vila, H ., Kasl, S. V., Jones, B.A. (2003): Prognostic significance of psychosocial factors in Africanamerican and white breast cancer patients. Cancer 98, 12991308. Spiegel , D., Kraemer, H. C., Bloom, 1. R., Gottheil, E. (1989): Effect ofpsychosocial treatment on survival of patients with metastatic breast cancer. The Lancet 334, 888-891. Spi e gel, D., Sands, S., Koopman, C. (1994) : Pain and depression in patients with cancer. Cancer 74, 2570-2578. Stephen, T., Anderman, C ., Grothaus, L. (1989): Breast cancer risk and participation in mammographic screening. American Journal ofPublic Health 79, 1494-1498. Šlampová, D. (2008): Faktory ovlivňující kvalitu života ženy u nádorového onemocnění

prsu. Brno, Masarykova Univerzita, Lékařská fakulta. Šolcová, 1., Kebza , V. (1999): Sociální opora jako význal1U1ý proteklivní fa ktor. Československá p ychologie 43 19-38. Šreibrová . L. (20 14): Psychosociální aspekly zvládání onkogynekologického onemocnění (se zaměřením na rakovinu prsu). Praha, Univerzita Karlova Praha. Filozofická fakulta, Katedra psychologie. Taylor, S . E . , Seeman, T. E. (2000): Psychosocial resources and the SES - health relationship. In: Adler, N., Marmot, M., McEwen, B. (Eds.), Socioeconomic status and hea1th in industrial nations: social, psychological and biological pathways. New York, New York Academy ofSciences, 210-225 . Taylor, K. L., Lamdan, R . M., Siegel, J. E., Shelby, R ., Moran Klimi, K., Hrywna, M. (2003): Psychological adjustment among African American breast cancer patients: one year followup results of a randomized psychoeducational group intervention. Health Psychology 22,316-323. Temoshok, L. (2004): Type C coping-behavior pattem. In: Christensen, A. 1., René, M., Smith, J. M. (Eds.), Encyclopedia of health psychology. New York, Kluwer Academic/ Plenum PubJishers, 332-357. Terry, D. J ., Nielsen, M . , Perchard, L. (1993): Effects ofwork stress on psychological wellbeing andjob satisfaction: The stressbuffering role of social support. Australian Joumal ofPsychology 45, 168-175. Thoits, P. A. (1983): Multiple identities and psychological wellbeing: a reformulation and test ofthe social isolation hypothesis. American Sociological Review 48, 174-187. Thoits, P. A. (1984): Explaining distributions of psychological vulnerabiJity : Lack of social support in the face oflife stress. Social Forces 63, 453-481. Thoits , P. A. (1985): Social support processes and psychological wellbeing: theoretical possibilities. In: Sarason, 1. G., Sarason, B. (Eds.), Social support: Theory, research and applications. The Hague, Martinus Nijhof, 51-72. Thoits, P. A. (1995): Stress, coping, and social support processes: Where are we? What next? Joumal ofHealth and Social Behavior 35, 5379. Thoits, P. A. (2011): Mechanism linking social ties and support to physical and mental health. Joumal ofHealth and Social Behavior 52, 145-161. Thornton, L. , Andersen, B ., Carson, W. (2008): Immune, endocrine, and behavioral precursors to breast cancer recurrence: A case

Přehledové studie /

135

control analysis. ancer Immunology, Immul10lherapy 57,1471-1481. Uchino, B. N. (2009): Understanding the links between social support and physical health: A lifespan perspective with emphasis on the separability of perceived and received supporl. Perspectives on Psychological Science 4,236-255. Valentiner, D. P., Holahan, C. J., Moos, R. H. (1994): Social support, appraisals of event controllability, and coping: an integralive model. JOlll11!l.1 of Personality & Social Psychology 66, 1094-1102. van Uden-Kraan, N. (2008): Online peer support for patients with somatic diseases. Enschede, Gildeprint, B.V. University of Twente. Vodvářka, P. (1997): Poznáml...'Y k bio-psychosociální problematice onkologie. Ostrava Ostravská univerzita. Vod vářka P. (2003): Sociáln! práce na onkologii - II vod do problematiky. In: Vodvářka,P. (Ed.), Podpul11á léčba v onkologi i 2003. Ostrava, Fakultní nemocnice, 179-182. Vos, P. J., Visser, A. P., Garssen, B. Duivenvoorden, H. J., de Haes, H. C: (2006): Effects of delayed psychosocial interventions versus early psychosocial interventions for women \ViŮl carly stage breasl canccr. Patient Edllcation and ounseling, 60 212-219. Vymětal, 1. (2003): Lékařská psychologie, 3. aktualizované vydáni. Praha, Portá!. Výrost, J. , ' I nměn ík, 1. (Eds.) (2008): Sociální psychologie, 2., přepracované a rozšíi'ené vydání. Praha, Grada Publishing. Wagner, L. 1., Cella, D . (2004): Fatigl.le and cancer: causes, prevalence and trealment approaches. British Journal of Cancer 91, 822828. Waxler - Morrison, N . , Hislop, T . G., Mears, B., Kan, L. (1991): Effects ofsocial relationships on survival for women with breast cancer: A prospective study. Social Science& Medicine 33, 177-183. Westin , S. (1990): Breast screening in Scan~~~~~i;i. British Medical Journal 300/6721, Wills, T. A. (1983): Social comparison in coping and helpseeking. In: De Paulo, B. M., Nadler, A., Fisher, J. D. (Eds.), New directions

136 /

Přehledové studie

in helping: Vol. 2. Helpseeking. New York, Academic Press, 109-141. Wills, T. A. (1985): Supportive functions of interpersonal relationships. In: Cohen, S., Syme, S. L. (Eds.), Social Sl.lpport and health. New York, Academic Press, 61-82. Winzelberg, A. J., Classen, C., Alpers, G. W., Roberts, H., Koopman, Ch., Adams, R. E. et al. (2003): Evaluation ofan internet support group for women with primary breast cancer. Cancer 97, 1164-1173. Yates, P., Aranda, S., Hargraves, M., Mirolo, B., Clavarino, A., McLachlan, S. A. et al. (2005): Randomized controlled trial of an educational intervention for managing fatigue in women receiving adjuvant chemotherapy for early stage breast cancer. Joumal of Clinical Oncology 23, 60276036. Zaza, C., Baine, N. (2002): Cancer pain and psychosocial factors: A critica! review of the literature. Journal of Pain and Symptom Management 24, 526-542. SOUHRN Studie si klade za cíl analyzovat vztahy mezi sociálně-psychologickými faktory a stavem zdraví se zaměřením zejména na onemocnění rakovinou prsu. Soustřeďuje se na mapování vztahu sociá l ně-psychologických faktoru a ryzi kého a p ychického zdravl jedince. Shl11uje významné zahraniční a české výzkumy od počátku 90. let do současnosti. Ojediněle jsou citovány významné zahraniční studie z 80. let. V mnoha studiích zjištěný pozitivní účinek sociální opory na zdraví je obvykle vysvětlován " nárazníkovým" modelem nebo modelem přímého účinku. Dále jsou podrobněji analyzovány výzkumy zabývající se vlivem ociálnl opory u žen s rakovinou prsu. V případě rakoviny prsu dosavadní studie poměrně systematicky dokumentují pozitivní vztah mezi sociální oporou a průběhem nemoci či pravděpodobností přežití . Včasná psychosociální léčba může snížil pravděpodobno l recIdivy onemocnění. V českém pr()slředí nejsou dosud nicméně zkoumaná témata propracovaná tak,jakje tomu v západoevropském či anglosaském světě, také zde neexistuje ucelená koncepce věnující se komplexnímu výzkumu zdraví a nemoci a sociálních faktorů.