PSYCHOMOTORIKA v hodinách TV na 1. st. ZŠ
Obsah: Úvod ………………………………………………………………………………….. 3 Kapitola 1 Úvod do problematiky ……………………………………………………. 4 Kapitola 2 Psychomotorika a tělesné poznání ……………………………………….. 6 Kapitola 3 Psychomotorika a poznání předmětu …………………………………….. 8 Kapitola 4 Psychomotorika a společenská stránka …………………………………... 10 Literatura ……………………………………………………………………………... 12 Slovníček pojmů ……………………………………………………………………… 12
2
Úvod Studijní materiál umožní studentům získat informace o psychomotorice a jejím využití v hodinách tělesné výchovy s cílem umožnit žákům hravou formou příjemného prožitku z pohybu. Cílem bude podat
informace, jak naučit děti formou her
poznávat své tělo, předměty, které nás obklopují, a jak reagovat na své okolí, na své spolužáky, jak se zachovat v daných situacích.
Autoři učebního textu: PaedDr. Jitka Kopřivová, CSc. : Katedra tělesné kultury PdF MU Brno, Poříčí 31 tel: 05/43129407, 0604-760325, fax: 43129109, e-mail:
[email protected] PaedDr. Marie Blahutková, PhD.: Katedra tělesné kultury PdF MU Brno, Poříčí 31 tel: 05/43129407, fax: 43129109, e-mail:
[email protected] Mgr. Hana Vacková: Katedra tělesné kultury PdF MU Brno, Poříčí 31 Tel: 0606-833150, e-mail:
[email protected]
Pojďme si nyní vysvětlit, co to vlastně je psychomotorika a jaké má přednosti a uplatnění v hodinách tělesné výchovy na 1. stupni základní školy. Určitě se vám bude líbit a jakmile ji začnete zařazovat do svých hodin, budete záhy pozorovat velké změny nejen u žáků, ale i sami u sebe. Obohatí se poznání vašich žáků, jejich citová stránka a celkově jejich osobnost. Tyto změny se projeví i u vás.
3
Kapitola 1 Úvod do problematiky Psychomotorika poukazuje na úzké spojení a prolínání psychiky a motoriky. Pohybový projev je výrazem našich duševních pochodů , je odrazem vnímání a prožívání sebe sama, svých vnitřních pocitů, svého okolí. řečeno,
Zjednodušeně
psychomotorika
označuje
všechny
pohyby, které vyjadřují duševní činnost člověka. V užším slova smyslu představuje souhrn pohybových aktivit člověka, které jsou projevem jeho psychických funkcí a jeho psychického stavu. Je to určitá odpověď jednotlivce na podněty z oblasti psychických procesů (vnímání, myšlení, paměť, pozornost, představivost, aj.) nebo psychických stavů (nálada). V systému tělesné výchovy využívá psychomotorika pohyb jako výchovný prostředek. Zábavnou a hravou formou, ale vždy cílenou a odpovědnou, podporuje iniciativu, samostatnost, tvořivost při respektování
individuálních
zvláštností
každého
žáka.
Psychomotorická cvičení a hry nejsou zaměřeny na výkon, ale na prožitek z pohybu. Název psychomotorika, který u nás stále hledá pochopení, se začal užívat ve dvacátých letech ve Francii pro léčebnou tělesnou výchovu mentálně postižených. Postupně se začaly psychomotorické hry uplatňovat u postižených tělesně a smyslově, u zdravotně oslabených a u rizikových skupin a nakonec, zejména v dnešní době jako prevence u zdravých. K nám začala pronikat psychomotorika až v devadesátých letech a uplatňuje se především v oblasti pedagogické. V současné době je v České republice psychomotorika zařazena již do studijních programů na některých pedagogických fakultách. Cílem psychomotoriky je rozvoj harmonické osobnosti z hlediska fyzického, psychického i společenského. Hlavním úkolem psychomotoriky je získat co nejvíce znalostí a zkušeností o sobě samém - o svém těle, o věcech a předmětech, které nás obklopují a o svém okolí. Zaměřuje se tedy na tři základní oblasti: 4
-
oblast vlastního těla, vlastního "já"
-
oblast materiální (věcí a předmětů)
-
oblast společenskou
Využívá k tomu prostředky z různých tělovýchovných oblastí - z pohybových a sportovních her, z rytmické i sportovní gymnastiky, z akrobacie, taneční prvky, pantomimy, jógy aj. V psychomotorice používáme různé druhy pomůcek, které jsou poutavé, barevné a podněcují žáky k aktivitě. Mohou být běžné tělocvičné nářadí a náčiní, ale také atypické - předměty běžné denní potřeby a nakonec i specifické psychomotorické pomůcky (vozíčky, rolovací desky, šlapáky, padák, aj.). Náplň hodiny je pak pestrá a poutavá, není nudná a děti motivuje. Cílem každého pedagoga by mělo být získat žáky pro pohyb, pro pravidelnou pohybovou činnost. Právě psychomotorika může učiteli pomoci v tomto nesnadném úkolu. Umožňuje žákům pracovat samostatně a tvořivě a vždy podle svých schopností. Učí žáky buď samostatně, nebo ve skupinách řešit zadaný úkol, učí je také vyjadřovat své pocity a zkušenosti. Pomáhá učitelům odhalovat a odstraňovat vznikající projevy agresivity, frustrací a anxiozity u dětí. Veškeré hry mají nesoutěživý
charakter,
žáci
nejsou
trestáni
za
svoji
"nešikovnost", dostávají všichni příležitost pokračovat ve hře dále.
Pomocí psychomotorických her lze kladně působit na
hyperaktivní žáky. Psychomotorická cvičení a hry můžeme zařazovat jak do jednotlivých částí hodin tělesné výchovy, tak po celou hodinu. Do rušné části hodiny lze využít různých pohybových her, do průpravné části hodiny můžeme zařadit cvičení s různými materiály, která mohou být zaměřena na celkové rozcvičení , do hlavní části hodiny lze zařadit cvičení například na rozvoj koordinačních schopností, v závěrečné části většinou využíváme velkého množství pestrých relaxačních cvičení a masáží. Shrnutí:
5
Psychomotorika pracuje nejen s dětmi, ale i dospělými. Cílem této nové formy tělesné výchovy je prožitek z pohybu, ze hry, z tělesných cvičení. Je velmi poutavá, jednoduchá a záměrná, je formou aktivního odpočinku, procesem regenerace a vhodnou aktivitou udržování duševní pohody.
Otázky k zamyšlení: 1. Co je hlavním úkolem psychomotoriky ? 2. Co je cílem psychomotoriky ? 3. Kde a u koho lze využít psychomotoriky ?
Průvodce studiem: Jestliže jste nevěděli odpovědi na tyto otázky, znovu si pečlivě prostudujte kapitolu 1 Úvod do problematiky.
Kapitola 2 Psychomotorika a tělesné poznání Znáte svoje tělo? K
tělesnému
poznání
přistoupíme
ze
tří
hledisek:
-
fyziologického, kognitivního a emocionálního. Z fyziologického hlediska vzniká na základě smyslového vnímání a pohybu v nervovém systému mapa těla (tělesné schéma). Z hlediska kognitivního získáte znalosti o svém těle, naučíte se mu rozumět a své chápání slovně vyjádřit. Z emocionálního hlediska pak získáte cit pro své tělo, postoj ke svému tělu. Velký význam zde hrají smyslové orgány jako je sluch, zrak a hmat. Získat co nejvíce zkušeností o svém těle - o jeho velikosti, proporcích, o jeho jednotlivých částech, o schopnosti vnímat rozdíl mezi svalovým napětím a uvolněním, mezi stabilitou a labilitou, o schopnosti prostorové orientace, je cílem pestrých psychomotorických cvičení a her zaměřených na tělesné poznání. Učte se při nich vyjadřovat svoje city a pocity vyjadřovat, vzájemně si je sdělovat verbálně (slovně) i neverbálně (mimikou, pohybem). 6
Příklady cvičení: Tělesné schéma Děti si bílou křídou nakreslí na podlahu obrys svého těla podle své představy. Potom utvoří dvojice. Jeden si vždy lehne do svého nákresu a druhý z dvojice obkreslí jeho reálné tělo barevnou křídou. Nastane porovnání správnosti představy o svém těle. Projeví se zde i psychická stránka - pocit malého, velkého, silného, hubeného, krátkonohého, atd. Cvičení lze dále rozvíjet. Jeden z dvojice leží se zavřenýma očima v obrysu svého těla, druhý mu pokládá na jednotlivé části těla různé předměty. Ležící potom pojmenovává přesně místa, kde cítí předměty a druhý je z jeho těla odebírá. Vyzkoušejte si tuto hru a sledujte, jak jsou děti citlivé, které části těla vnímají více, které méně. Jistě vytvoříte různé obměny této hry. Poznávaní napětí a uvolnění Umíš se proměnit v sochu z kamene? Umíš se pohybovat jako hadrový panák, nebo jako dřevěný panák? Cítíš rozdíl mezi napětím (dřevěný panák) a uvolněním (hadrový panák)? Na získání uvedených tělesných zkušeností existuje velká skupina psychomotorických cvičení a her. Uvedeme jen dva příklady. Další se pokuste vytvořit. Můžete se více o této problematice dozvědět i z literatury o józe. Hra na sochy: Děti se pohybují (tancují, reagují pohybem, na sebe) v prostoru tělocvičny při pěkné melodické hudbě. Jakmile učitel hudbu zastaví, děti v ten moment "zkamení". Necháme chvíli děti prožít stav napětí a poté opět pustíme hudbu. Několikrát cvičení opakujeme. Hra na čokoládu: Děti si lehnou na zem a promění se ve ztuhlou čokoládu, kterou maminka vytáhne z ledničky. Když začne na čokoládu svítit sluníčko, pomaloučku měkne a rozpouští se. Děti tak pociťují stav napětí (ztuhlá čokoláda) a stav postupného uvolňování. Prostorová orientace
7
Domečky: Každé dítě si vezme jednu obruč a položí si ji v prostoru tělocvičny - to je jeho domeček. Když zazní hudba, děti se pohybují po celém prostoru tělocvičny mimo domečky. Když se hudba zastaví, děti mají za úkol se co nejrychleji dostat do svého domečku. Hru lze ztížit - děti přejdou do jiné obruče, do domečku č.2. Hra pokračuje. Po zastavení hudby učitel řekne číslo domečku, do kterého mají děti jít. Může také místo slovního určení ukázat číslo jen počtem prstů na ruce.
Shrnutí: K tělesnému poznání přistupujeme z hlediska fyziologického, kognitivního a emocionálního. Všechna hlediska se navzájem prolínají.
Korespondenční úkol: 1. Navrhněte vlastní psychomotorickou hru zaměřenou na tři hlavní uvedená hlediska tělesného poznání ( tělesné schéma, pocit napětí a uvolnění a prostorová orientace) vzhledem k věku skupiny dětí se kterou pracujete a sdělte vaše postřehy z reakce dětí a získané zkušenosti z práce s nimi.
Průvodce studiem: Pokud jste měli problém s vypracováním korespondenčního úkolu a došla vám fantazie, můžete ji načerpat v doporučené literatuře uvedené v závěru. (Adamírová, Szabová, Dvořáková).
Kapitola 3 Psychomotorika a poznání předmětu Nezbytnou
součástí
psychomotorických
hodin cvičení
tělesné je
výchovy
používání
s využitím
nejrůznějších
pomůcek, předmětů, náčiní a nářadí. Jsou to předměty každodenní potřeby, ale i předměty netradiční, vytvořené speciálně pro hodiny psychomotoriky.
8
Psychomotorická cvičení lze vhodně využívat, za použití konkrétních předmětů, při poruchách
psaní, čtení, počítání,
barvosleposti, apod. Využití předmětů lze uplatnit při cvičení jednotlivců, dvojic i skupin. Samostatné místo mají v psychomotorice vjemy, které jsou v běžném životě málo využity.
Jsou to zejména vjemy
senzomotorické. Mezi takovéto vjemy patří vjemy vizuální, taktilní a sluchové. Při provádění různých psychomotorických her dochází k jejich rozvoji a uvědomování, což vede k lepší soustředěnosti, vyrovnanosti a tím současně ke zlepšení psychosociální rovnováhy člověka. Každá hodina by měla obsahovat část zaměřenou na kontakt, jak s jinou osobou, tak i s předmětem. Jeho zkoumání a práce s ním může být prospěšná pro rozvoj dovedností či schopností dětí. Předměty, které jsou barevné (např. obarvené tenisové míčky, malé barevné textilní kostičky, barevná kostka s čísly pro počítání, nafukovací míčky, několikabarevný padák, …) upoutají snáze pozornost a soustředěnost dětí. Náplň hodiny je pestrá a poutavá, není nudná, děti motivuje a ty se na další hodiny více těší v očekávání, s jakými novými předměty si budou hrát. Hodiny psychomotoriky je vhodné kombinovat tak, aby první hodiny obsahovaly seznámení a nácvik s novým nářadím, náčiním a netradičními pomůckami a pak následovaly hodiny s jejich použitím, např. při kruhovém provozu či u překážkových drah a nakonec ve stížených a nezvyklých podmínkách a situacích.. Při práci lze využít i předmětů a věcí, které nás dennodenně obklopují, jsou přístupné dětem i dospělým a pro uplatnění nekladou vysoké nároky na úpravu. Příklad V hodinách výtvarné výchovy můžeme s dětmi vyrobit veselé hrkačky. Každé dítě si donese dva jogurtové kelímky a náplň, čím si tyto kelímky naplní. Mohou to být např. věci, které 9
najdou doma – hrách, fazole, kuličky, knoflíky nebo co najdou po cestě do školy – kamínky, písek, kaštany, oříšky. Tím naplníme jeden kelímek a druhý k němu přilepíme pomocí izolepy. V hodinách TV si pak děti s hrkačkami hrají a zvykají si na zvuk své hrkačky, pak pracují ve dvojicích
a chodí,
skáčou, běhají za svým zvukem. Na závěr pak překonávají překážkovou dráhu mezi kužely se zavázanýma očima. Z našich zkušeností s psychomotorikou jsme přesvědčeni, že vás budou napadat nejrůznější každodenní věci, které mohou mít uplatnění v hodinách tělesné výchovy s prvky psychomotoriky. Shrnutí: V hodinách psychomotoriky používáme různorodé, pestré a barevné pomůcky a předměty, které pomáhají rozvíjet senzomotorické vjemy a navozovat vhodné kontakty . Korespondenční úkol: Vypracujte 3 psychomotorické hry a uplatněte v nich netradiční pomůcky či předměty vzhledem k danému věku. Otázka, která vyžaduje písemnou odpověď: Jaké jiné pomůcky či materiály byste mohli využít ve vašich podmínkách v hodinách TV ? Průvodce studiem: Pokud jste měli problém s vypracováním korespondenčního úkolu a odpovědí na otázku prostudujte si doporučenou literaturu uvedenou v závěru. (Adamírová).
Kapitola 4 Psychomotorika a společenská stránka V této oblasti nám půjde zejména o výchovu osobnosti dítěte. Pomocí vhodných psychomotorických her a cvičení se učí děti navazovat vzájemné vztahy a udržovat je, komunikovat a spolupracovat, důvěřovat v druhé osoby, mít odpovědnost vůči nim. K tomuto cíli mohou sloužit pohybové prostředky herní, rytmicko-hudební, taneční a pantomimické.
10
Hry by měly být přístupné každému podle jeho schopností, není poraženého, všichni jsou vítězi, neboť se jim podařilo svým způsobem zadaný úkol splnit. Při hrách v psychomotorice nikdy nedochází k vylučování. V této oblasti zařazujeme hry na seznamování bez dotyků, s dotykem, s předměty i bez nich. Ve dvojicích je možné zaměřit hry na vytváření a prohlubování důvěry v druhého a pocitu odpovědnosti za druhého cvičence, cvičení na přizpůsobení se jeden druhému. Vzájemné kontakty vytváříme dále ve trojicích, v menších skupinách a nakonec v celé třídě (kolektivu), stejně tak učíme a prohlubujeme u dětí pocit sounáležitosti. Významnou složkou oblasti společenské výchovy je řešení zadaného úkolu. Podporujete tím tvůrčí sounáležitost. Můžete nechat samotné děti, aby si zvolily hry, pomůcky a rozdělily se do skupin. Dáte jim tak prostor pro sebeuplatnění. Dovolíte jim aktivně se podílet na výběru cvičení a tím docílíme, že vybrané pohybové hry a cvičení, budou odpovídat momentálním potřebám a přáním dětí. Děti se tak budou učit toleranci, spolupráci ve skupině, sportovnímu jednání vůči sobě navzájem, asertivitě, přičemž budou respektovat autoritu učitele, který řídí, pozoruje a nenásilnou formou usměrňuje vybraná cvičení a hry. Shrnutí: V psychomotorice
není důležité splnit normami předepsané
limity, ale umět dát příležitost každému se rozvinout v rámci svých individuálních možností. Korespondenční úkol: Vypracujte přípravu na 2 vyučovací hodiny tělesné výchovy na 1. st. základní školy s využitím psychomotorických her a cvičení, které jste si s dětmi prakticky vyzkoušeli. Nezapomeňte vyučovací jednotku rozdělit do jednotlivých částí hodin. Průvodce studiem: Pokud jste měli problém s vypracováním korespondenčního úkolu a odpovědí na otázku prostudujte si doporučenou literaturu uvedenou v závěru. (Adamírová). 11
Doporučená literatura:
1. ADAMÍROVÁ, J. Hravá a zábavná výchova pohybem. Praha: Unie Zdr. TV ČASPV, 1995., 2000 (2. vyd.). 2. BLAHUTKOVÁ, M., KOUBOVÁ, J. Psychomotorika aneb prožitek z pohybu. Brno: CDVU MU, 1998. 3. DVOŘÁKOVÁ, H. Cvičíme a hrajeme si. Olomouc: Hanex, 1995. 4. HERMOVÁ, S. Psychomotorické hry. Praha: Portál, 1994. 5. SZABOVÁ, M. Cvičení pro rozvoj psychomotoriky. Praha: Portál, 1999.
12
Slovníček pojmů: agresivita - násilné jednání člověka vůči okolí anxiozita – patologický projev opakované frustrace city – psychické stavy prožitku ( nižší city – emoce, které prožívají zvířata, specificky lidské city – člověk prožívá svůj vztah ke společenskému prostředí ) emoce - způsoby prožívání projevující se v chování, jsou doprovázeny fyziologickými změnami v organismu - psychické změny, které jsou prožívány frustrace – opakovaný negativní prožitek z neúspěšné činnosti komunikace – sdělení pomocí slov (verbální), pohybu – gest, mimiky (neverbální) kreativita (tvořivost) – je schopnost vytvářet nové hodnoty obohacující člověka, činnost směřující ke zdokonalování a změně stavu věcí, myšlenek a osobnosti člověka elementů
v nové
schopnost
kombinaci,
spojení
které
asociativních
vyhovují
nějakým
specifickým potřebám nebo jsou nějak užitečné. Čím jsou elementy nové kombinace více vzdálené, tím je proces nebo řešení tvořivější. motorika –souhrn tělesných pohybů, které je člověk schopen provádět díky vzpřímenému držení těla osobnost – organizovaný celek duševního života člověka, individuální jednota duševních vlastností a procesů, které jsou poměrně stálé a typickým způsobem se projevují v každé konkrétní činnosti daného jedince, neustále se dotváří a současně svým vlivem modifikuje růst sebe sama
13
pocity – následek zážitku, vjemu, představy a myšlenky, který vedle aspektu poznávacího má i citové zabarvení a může iniciovat chtění pozornost – schopnost člověka soustředit se na konkrétní cíl (krátkodobě, dlouhodobě) prožívání – určité obsahy vědomí, základní kategorie prožívání jsou obsahy (vjemy, představy, myšlenky) , city a snahy psychika - duševní činnost, subjektivní odraz objektivní skutečnosti,
který
bezprostředně
probíhá
prostřednictvím
počitků, vjemů a představ a potom zprostředkovaně díky myšlení - proces vázaný na činnost organismu a charakter situace,v níž se organismus nachází. Hlavní dimense psychiky jsou prožívání a chování psychomotorika – motorický projev vyjadřující duševní činnost člověka - pohybová aktivita zaměřená na prožitek z pohybu senzomotorika – soubor procesů spojujících oblast receptorů a senzorického (smyslového) vnímání s oblastí motoriky v rámci psychické regulace činnosti člověka socializace – proces, v němž se člověk jako biologická bytost postupně přetváří v bytost společenskou prostřednictvím učení vnímání – je proces subjektivního odrážení objektivní reality v našem vědomí prostřednictvím receptorů činnosti smyslových orgánů vjem – celistvý smyslový obraz předmětu a jevu, vzniklý bezprostředním působením reality na smyslové orgány zkušenost
- soubor poznatků získaných smysly a souhrn
prakticky osvojených znalostí a dovedností
14
15
