PSYCHOLOGIE OBCHODOVÁNÍ

PSYCHOLOGIE OBCHODOVÁNÍ

www.financnik.cz

Uvod: Sedím před obrazovkou počítače. V jednom okně otevřené okno s živými daty. Trh právě otevírá. Pozoruji volatilitu otevíracího rozpětí. Trh vyráží prudce vzhůru, během půlhodiny by mohl udělat korekci a pak pokračovat ve svém růstu přímo k mému vstupu. Ve druhém okně mám otevřené ICQ. Se svým brokerem komunikuji on-line. Jsem maximálně připravený - jakmile trh protne můj vstup, během pár vteřin posílám svému brokerovi nákupní příkaz. A samozřejmě stop-loss. Na ten nesmím zapomenout. Konec konců, můžu poslat i výstupní příkaz - docela možná se trh došplhá až k mé výstupní metě ještě dnes. Cítím se dobře, že mám obchod tak dobře naplánovaný. Plánovat obchody je velmi důležité. Četl jsem to asi tisíckrát. No, možná i deset tisíckrát. Někteří lidé prý obchody neplánují. To vážně nechápu. Já obchody plánuji. Chci se stát dobrým obchodníkem. Nic neponechávám náhodě. Vlastně mi dělá dobře, že někteří své obchody neplánují a já ano. Zase o důvod více, proč bych právě já měl patřit mezi 20% menšinu, co vydělává v trzích obrovské peníze. Určitě mezi tu menšinu patřím. Jsem motivovaný, jsem inteligentní a o trzích jsem přečetl snad všechno, co se jen dá.....Je to jen otázka času. Teď ale zpět k mému obchodu. Hledím na obrazovku jako zmagnetizovaný. Trh právě dokončil korekci a opět pokračuje v růstu. Cítím se skvěle. Jsem profík. Tedy, ještě ne úplně, ale skoro profík. Kolik lidí asi dokáže předvídat pohyby tak dobře jako já? Určitě ne mnoho. Pochybuji, že většina lidí tráví pozorováním trhů tolik času, jako já. Mám náskok. Vím to. Musím mít náskok, abych vydělával. Za poslední půlrok jsem sice ztratil téměř 40% svého účtu, ale to nevadí. Jak píší velcí obchodníci - je třeba platit školné. Je to tak. Sice jsem něco málo tratil, ale učím se. Učím se rychle. Copak bych teď dokázal tak skvěle předvídat každičký další tick na obrazovce, kdybych se neučil rychle? Dnes bude dobrý den. Určitě vydělám zpět alespoň část z minulé ztráty. Ale takhle nesmím uvažovat. Přeci neobchoduji proto, abych se mstil trhům za své poslední nezdary... A je to tady! Má vstupní meta. Má vstupní úroveň. Přesně naplánovaná, skvěle odhadnutá, hned nad několika supporty. Trh má dnes evidentně sílu. U supportů ani na vteřinu nezaváhal. Bude to super růst. To je jasné. Jdu si připravit příkaz. Vlastě už ho mám připravený. Stačí stisknout ikonu ODESLAT a můj broker může příkaz exekuovat. Jak snadné. Už jen půl ticku...... čtvrt ticku..... a je to tady. Jo, přesně jak jsem čekal. Je to tady!

Najíždím šipkou myši na ikonu ODESLAT. Svůj ukazováček přikládám na levé tlačítko myši, zdvihám vzhůru, prst dopadá na tlačítko, znovu pohlednu na uhánějící trh....a náhle mě probleskne hlavou: "nejede dnes trh až příliš podezřele rychle?" Zarazím se. Opět mi probleskne hlavou: "co když trh už za moment udělá obří korekci a mě vyhodí na mém základním SL"? Můj prst nad tlačítkem myší jako by mi náhle zamrznul. Ne, to není možné. Měl jsem přeci ten příkaz odeslat bez váhání. Jde o perfektně naplánovaný obchod. Nesmím váhat. Znovu se pokusím stisknout tlačítko myši a odeslat ten zatracený příkaz brokerovi. Pak si ale všinu, že trh už je půl ticku za mým vstupem. Sakra. Co teď? Na tohle jsem nepomyslel. Mám rychle naskočit? Nakoupit za market? To jsem přeci neplánoval. Nebo mám počkat na případnou korekci a zkusit naskočit znovu? Už dost. Začínám být emotivní. Prostě rychle odešlu ten zatracený příkaz a budu to mít z krku. I když už je trh téměř dva body za mým vstupem.... Překonám se a zmáčknu konečně tlačítko myši. Za půl minutky dostávám potvrzení od svého brokera. Nakoupil jsem se skluzem půl ticku. Celkem tedy dva a půl bodu za naplánovaným vstupem. Sakra. Ale co. Hlavně že jsem překonal emoce a příkaz odeslal. Další minuty trh opět pokračuje vzhůru. Cítím se skvěle. Nakonec jsem ten problém přeci jen skvěle vyřešil. Jo, stává se ze mě opravdu dobrý obchodník. Má pozice už je 100 dolarů ve zisku... Pokud to půjde takhle dál, za dva měsíce budu moci začít ze 2 kontrakty, za další měsíc za 4 kontrakty a za rok touhle dobou už budu..... Náhle opět ztuhnu. Trh se právě zarazil. Hledím na obrazovku jako zhypnotizovaný. "Nahoru", snažím se trh popostrčit, "nahoru, rychle...". Opět si uvědomím, že začínám jednat pod vlivem emocí. Pokusím se uklidnit. Nejsem přeci už žádný nováček. Učím se už déle jak rok. Tohle zvládnu. Zřejmě přichází korekce. To je v pohodě. Naprosto přirozený vývoj úspěšného obchodu. Za dalších 5 minut je trh pouhé 2 ticky od mého stop-lossu. Nyní už mnou prostupují emoce skrze na skrz. Sakra. Další ztráta. Tenhle týden už třetí. Bože, nechci už žádné ztráty. Musím začít vydělávat. Takhle to přeci nejde donekonečna.... Náhle mě napadne: "pokud teď vystoupím, ušetřím si dobré 2 ticky. Ztráta nebude tak veliká." Trh se pohne o dalšího čtvrt ticku proti mně. To už neváhám ani vteřinu. Posílám příkaz brokerovi vystoupit za market. Plánneplán, hlavně už žádné další ztráty. Každý ušetřený dolar dobrý pro další pokus. Broker mi potvrzuje výstup. Oddychnu si. V ten moment se však trh opět obrátí vzhůru a udělá svůj největší býčí pohyb za poslední 2 měsíce.

Vědomí a podvědomí Zatímco dnešní vyspělá výpočetní technika zvládá zpracování téměř nekonečného množství úkonů během minimálního časového intervalu, lidský mozek, bohužel, takovýto výkon doposud postrádá. Lidský mozek je schopen plně se soustředit na minimum úkonů v jediný okamžik (většinou plné soustředění na jediný úkol je pro lidský mozek až-až), respektive soustředit se tak, abychom úkol vnímali a našimi mozkovými buňkami zpracovávali zcela vědomě. Přesto však, aniž bychom si to hlouběji uvědomovali, mozek ve skutečnosti krom našeho vědomého soustředění na jednu jedinou věc zpracovává zároveň i celou řadu dalších úkonů, kterých si kolikrát nejsme ani vědomi, neboť tyto úkony vykonáváme podvědomě. Malý příklad: řekněme, že se například plně soustředíte na studium určitého technického indikátoru užitečného pro předvídání budoucího pohybu trhů. V takový moment zřejmě sedíte nebo ležíte s otevřenou knihou a se vší soustředěností se snažíte maximálně vnímat každičké slovo a porozumět se každičkému detailu. Váš mozek je v takovýto moment plně soustředěný na vaše studium a vaše vědomí se maximálně soustředí na obsah knihy. Nyní, co se nestane: v okamžiku vašeho plného soustředění někdo zazvoní na zvonek dveří. Vy tedy vstanete a s knihou v ruce a za stálého soustředění a čtení se rozejdete ke dveřím. Jak je možné, že stále čtete, stále přijímáte nepřetržitý tok informací z knihy na úrovni plného vědomí a přesto se náhle vaše tělo dá do pohybu a rozejde se směrem ke dveřím? Zkrátka a dobře, protože vaše podvědomí dalo signál vašemu tělu toto udělat. Nyní, pokračujme dál. Jelikož je však večer, rozsvítíte si cestou ke dveřím světlo v chodbě, aby jste nezakopli, nahmatáte klíče, kterými musíte odemknout a obujete si bačkory, neboť jste bosi. To vše za stálého soustředění na knihu, kterou stále čtete. Jak je to možné? Zatím co vaše vědomí je maximálně soustředěno na obsah knihy, většinu dalších úkolů opět převzalo vaše podvědomí. Právě ono se postaralo o to, že když jste vstoupili do tmavé chodby, vaše ruka intuitivně sáhla po vypínači a rozsvítila světlo. Právě ono se postaralo o to, že jste intuitivně nazuli boty na vaše nahé boty a nahmatali klíče na věšáku, aby jste mohli odemknout. To vše jste udělali tak nějak automaticky, bez většího přemýšlení. Vaše podvědomí automaticky dalo povely vašemu mozku k tomu, aby jste uskutečnily úkony, které jste během ustavičného čtení knihy učinily. Co to znamená? Že naše tělo a naše činy nejsou ovládány pouze našim racionálním rozumem a našimi vědomími myšlenkami. Naše chování i naše činy jsou mnohem častěji ovládány naším podvědomím.

Jak tedy vlastně naše podvědomí funguje? Dalo by se zjednodušeně říci, že podvědomí funguje jako určitý filtr. Veškeré informace, které náš mozek přijímá, jsou v první řadě přijímány našim podvědomím. Naše podvědomí přicházející informace dále filtruje, porovnává s různými zkušenostmi a vzpomínkami uloženými v jiné části našeho mozku a výsledně tak vytváří naše podvědomé chování. Pojďme si celý proces opět demonstrovat na konkrétním příkladě: řekněme, že jako malí jste měli velmi rádi koně. Často jste jako malí chodili k nedalekému ranči, koně obdivovali, hladili si je, jezdili na nich. Váš mozek měl v hlavě uložené informace o tom, že jsou koně hodní a dobří a proto vaše podvědomí nemělo jediný důvod jakkoliv ovlivňovat vaše chování vůči koním. Pak se ale náhle jednoho dne stala nepříjemná nehoda: na jedné z obvyklých vyjížděk se kůň splaší, shodí vás ze sedla a vy se ošklivě poraníte! V tento moment váš mozek prožívá novou zkušenost, která má za následek určitou fyzickou bolest (např. zlomili jste si ruku) a zároveň i bolest psychickou (zklamání z toho, že vás kůň „zradil“). Ve vašem mozku jsou tedy uloženy nové informace o koních - a sice, že koně jsou sice hodní, ale též mohou i ublížit. A jak ovlivní tato zkušenost naše další chování? Některé možná příliš neovlivní, některé naopak velmi mnoho. Tak například, od této doby, co se vám tato nehoda stala, už nikdy nenasednete na koně. Jak je to možné? Díky práce vašeho podvědomí. Když se uzdravíte z vašich poranění, opět se vydáte na ranč. Tentokrát však cítíte podivné chvění po těle a obavy z toho, aby se celá událost neopakovala. Vaše rány vás stále ještě bolí… Chtěli by jste opět nasednou na koně a opět na něm jezdit, ale náhle - i když chcete sebevíc - nelze to! Jak je to možné? Vaše podvědomí si při pohledu na koně vybavuje bolestivé vzpomínky ukryté hluboko ve vašem nitru a aby vás ochránilo před další možnou újmou, zablokuje vaší snahu zkusit opět na koně nasednout! Vidíte, jak umí být podvědomí mocné? Mnohem mocnější, než jsme si kdy uvědomili! Podobný proces našeho podvědomí probíhal pak i v momentě, kdy jsme v úvodu článku četli knihu a zároveň šli otevřít dveře, na které někdo zazvonil; v momentě, kdy jsme slyšeli zvonek, naše podvědomí si okamžitě vybavilo z předešlých vzpomínek a zkušeností, že zvonek znamená host za dveřmi. A host za dveřmi znamená jít otevřít, proto nás naše podvědomí automaticky zvedlo z postele a rozpohybovalo nás směrem ke dveřím. Když jsme pak vstoupili do tmavé chodby, naše podvědomí si automaticky z předešlých zkušeností vybavilo, že jít po tmě může být nebezpečné a tak dalo zbytku těla potřebné impulsy k tomu, abychom v chodbě rozsvítili. A když jsme pak došli nakonec chodby, podvědomí nás automaticky přimělo nasadit si bačkory, neboť z minulých zkušeností si vybavilo, že být bosí znamená vysokou pravděpodobnost onemocnět. Vidíte, co všechno naše podvědomí obstarává? A jelikož jsme každý plný celou řadou nejrůznějších vzpomínek, zkušeností, nezdarů, neúspěchů a bolestí, naše podvědomí ovlivňuje naše chování doslova každou vteřinu.

Nedává vám to logiku? Nedivím se. Velká většina jedinců, kteří o funkci vědomí a podvědomí v našem mozku nikdy neslyšela, má ze začátku princip tohoto fenoménu pochopit a přijmout. Přesto existuje nepopiratelná skutečnost, že jsme velmi často otroky svého podvědomí a svých podvědomích přání více, než si dokážeme připustit. Tak například, nedávno jsem se dostal do debaty se svým dlouholetým známým, který mně velmi obšírně vyprávěl o tom, jak ho nebaví jeho současné zaměstnání. Povídal mi celé hodiny co je v zaměstnaní špatné, jak mizerně ho firma platí, jak ho firma nedoceňuje, jak by se svými kvalitami mohl dělat práci 3x lépe placenou. Pečlivě jsem si jeho slova vyslechnul a jako nestranný pozorovatel jsem mu musel dát ve velké většině všeho co povídal zapravdu. Tento muž pracuje jako programátor, mluví plynně anglicky a za své zkušenosti skutečně příliš dobře odměňován není, obzvláště vezmeme-li v potaz, že se jedná o vysoce žádanou profesi. Zeptal jsem se ho tedy na rovinu, proč již z práce dávno neodešel a nenašel si zaměstnání lepší a výnosnější. Známý mi odpověděl, že to udělá, že se k tomu právě definitivně rozhodnul, že odejít definitivně CHCE. Když jsme se sešli znovu po několika měsících, těšil jsem se, že již ke změně zaměstnání došlo a jak nadšeně mi bude tento dlouholetý přítel povídat jak úžasné zaměstnání si nyní se svými zkušenostmi a praxí našel. Jaký však omyl! Za těch několik měsíců se nic nezměnilo - známý stále setrvával ve své špatně placené práci, kterou upřímně nenáviděl. A to i přes to, že již před několika měsíci upřímně CHTĚL z práce odejít! Zaskočen touto událostí, začali jsme se o problému bavit více. Čím více jsme se bavili, tím více začaly na povrch vycházet skutečnosti, o kterých neměl ani jeden z nás při první debatě ponětí. Po dlouhé debatě jsme došli k závěru, že situace je trochu jiná. Ve skutečnosti se mému známému v práci docela líbí, pouze má pocit, že za svou práci není adekvátně odměňován. To co ve skutečnosti chce, není odejít z práce, ale dostat přidáno! Jelikož se však známý z předešlých podobných zkušeností bál odmítnutí své žádosti o zvýšení platu, raději začal tvrdit, že chce z práce odejít. Vidíte? Jaký názorný rozpor mezi vědomím a podvědomím! Zatím co vědomí tvrdí, že chcete změnit zaměstnání, podvědomí vám v tomto brání, protože „ví“, že ve skutečnosti chcete něco jiného, co však díky špatným zkušenostem z minulosti nedokážete realizovat. V konečném důsledku pak začnete chtít na vědomé úrovni něco, co ve skutečnosti není pravdivé přání, ale pouze důsledek „zablokovaného“ podvědomí! Kdybychom se známým nezačali tuto debatu, pravděpodobně by si skutečnost o svém podvědomém přání uvědomil až za dlouhou dobu, nebo možná nikdy, ze zaměstnání by možná skutečně odešel a po chvilce byl docela možná opět nespokojený. Jelikož jsme však nalezli „jádro pudla“, podpořil jsem známého v žádosti o vyšší plat dodáním kuráže, ten o zvýšení platu požádal hned druhý den a dnes je velmi spokojeným a adekvátně placeným zaměstnancem v práci, která ho ve skutečnosti baví!

Podvědomí se dá přirovnat k obrovskému počítači, které se samo programuje po celý náš život. Čím se programuje? Vším, co kolem nás vidíme, vnímáme, vším, co je nám už odmalička „naléváno do hlavy“. Tento počítač pak na základě „programů“, které jsou do tohoto „počítače“ celý život „vlévány“, ovlivňuje naše chování. Obecně se dá říci, že čím déle a častěji je nám takový program do hlavy „naléván“, tím více se takový stává „pravdou“ pro nás samotné a ovlivňuje tak veškeré naše chování. Jedním z nejčastějších programů, který nám je již odmala vléván do hlavy, a tudíž do našeho počítače jménem „podvědomí“, je i program s názvem „dělat chyby je špatné“. Každý si zajisté pamatuje na bezpočet momentů, kdy byl potrestán za své chyby. Chybovali jsme ve škole, byli jsme „odměňováni“ špatnými známkami a za ty pak následně doma „odměňováni“ nejrůznějšími tresty. Chybovali jsme v práci a byli jsme „odměňováni“ pokáráním, sníženým platem, nebo dokonce vyhazovem. „Chybovat je špatné“ - toto je jeden z nejsilnějších programů zarytých v našich podvědomích. Co je důsledkem takové „programování“ již odnepaměti? Skutečnost, že naše podvědomí není připraveno na obchodování, ve kterém jsou ztráty, nebo-li „chyby“ přirozenou součástí úspěchu. Není divu, že je tolik těžké vyhrát nad vlastní psychikou a naučit se překonat strach z obchodování. V každém momentě, kdy vstupujeme do obchodu, vědomě víme, že můžeme ztratit naše peníze, což je obecně vnímáno jako „chybování“. Zkušenější obchodníci si sice uvědomují, že ztráty jsou přirozenou součástí obchodování, ale většinou pouze na vědomé úrovni. Otázkou však zůstává, zda-li je na něco takového „naprogramované“ i naše podvědomí. To z velké většiny díky hlubokému naprogramování o „špatnosti chybovat“ jakékoliv chyby nepřijímá a tak nás neustále brzdí v exekuci signálů a vstupování do trhu. Naše podvědomí je v rozporu s naším vědomím. Naše podvědomí má hluboce naprogramováno „chybovat je špatné“ a proto se nás snaží automaticky ochraňovat od všeho, co by mohlo „chyby a selhání“ přinést. Pokud tedy chceme vstoupit do obchodu a náhle nás něco zbrzdí, ruka se nám zasekne a my nejsme schopni odeslat příkaz brokerovi - pak je to důsledek našeho podvědomí, které má za úkol chránit nás od možného chybování. Tak bylo naše podvědomí programováno celý život a tak není divu, že i v obchodování dokáže naše chování takto výrazně ovlivňovat. Myšlení tradera je pro naše podvědomí nepřirozené. Řada obchodníků si myslí, že vítězit v trzích je úměrné obchodníkově inteligenci. Nespočet obchodníků se naivně a mylně domnívá, že úspěch v obchodování je důsledkem vysoké inteligence a že je možné trhy „přechytračit“. Takové myšlení je zcela mylné. Pro úspěšné obchodování jsou podstatné pouze dva aspekty: 1) naprosto přijmout na vědomé úrovni skutečnost, že jsou ztráty nedílnou součástí úspěšného obchodování; 2) naprosto přijmout tuto skutečnost i na úrovni podvědomé, nebo-li „přeprogramovat“ naše podvědomí. Samozřejmě, tento proces musí být postupný - tzn. je třeba začít na vědomé úrovni a až později přejít k úrovní podvědomé.

Naučit se respektovat skutečnost, že jsou ztráty nedílnou součástí úspěšného obchodování, je na vědomé úrovni poměrně snadné. Jak? Jedním ze způsobů je například vzít jakýkoliv systém a ten otestovat na několika rozsáhlých vzorcích dat. Pokud i přes rozsáhlé množství ztrát končí ve výsledku profity, pak musí být každému jasné, že profitovat v konečném důsledku lze i se ztrátami. Není od věci zajímat se trochu o statistiku a nejrůznější pravděpodobnosti. Obchodování je hra s pravděpodobnostmi na vysoké úrovni a pokud dokážeme vyhledávat vysoké pravděpodobnosti, v rámci takových vstupovat do obchodů a vystupovat s malými ztrátami pokud se naše pravděpodobnost nepotvrdí nebo se zisky pokud se taková potvrdí a dokážeme z ní vytěžit maximum, pak budeme v konečném výsledku profitovat, nehledě na to, kolikrát naše pravděpodobnost „nevyšla“ a my vystoupili se ztrátou. Správná kombinace technické analýzy a money-managementu vždy dokáže přinášet profity i s celou řadou ztrátových obchodů - a to je ten nejlepší způsob, jak přesvědčit své vědomé (racionální) já, že vydělávat lze i se ztrátami a že „chybovat není v obchodování špatné“.

Emoce Pokud hovoříme o našich emocích jakožto „nepříteli“ obchodování, je nutno podotknout, že se jedná o nepřítele, kterého není možné eliminovat. Každý člověk je (díkybohu) tvor plný nejrůznějších pocitů, citů a emocí a chtít být člověkem bez emocí je nemožné a samozřejmě i nelidské. Přesto však, pokud chceme úspěšně obchodovat, musíme se naše emoce naučit alespoň v maximální možné míře ovládat. Ovládat emoce je ve skutečnosti mnohem jednodušší, než se může na první pohled zdát. Vše, co je potřeba udělat, je naučit se uvědomovat si své vlastní nejrůznější pocity. Emoce řídí většinu našeho chování, většinu našich činů během dne. Emoce jsou naší přirozenou součástí a to natolik „zarytou“, že jsme naučeni naše emoce příliš nevnímat a neanalyzovat, ale pouze je nechat „plynout na povrch“. Samozřejmě, na tom opět není nic špatného - pokud se však naučíme jednotlivé emoce vnímat, pozorovat a rozeznávat, můžeme dosáhnout i drastického zlepšení v disciplinovanosti obchodování. Emoce pro nás začnou být tajemnou neznámou a jejich vnímání i postupné ovládání nám obchodování výrazně zjednoduší.

Soustředěnost Nedávná debata s již zmíněnými ztrácejícími obchodníky se nesla v duchu jednoho jednoznačného rysu všech zúčastněných: neustálé sledování příliš mnoha trhů najednou, příliš mnoha indikátorů najednou a přílišného těkání od jednoho trhu či indikátoru ke druhému. Velmi nerad bych se někoho dotknul, ale těkavý přístup je často povrchní způsob jak přistupovat k věcem a problémům. Je velmi jednoduché opustit něco, co se nám v daný moment zdá jakožto nefunkční a jít okamžitě hledat a zkoušet něco jiného. Co se ale namísto těkání zkusit se na daný indikátor zaměřit hlouběji a vytěžit z něho „maximum“? Co raději napnout svoji soustředěnost na maximum? Osobně mohu říci, že soustředit se pouze na jednu jedinou věc skutečně FUNGUJE. I mé obchodování bylo v začátcích velmi chaotické, čím více jsem se však začínal soustředit pouze na jednu jedinou věc, tím větší pokroky jsem dosahoval. A nejenom v minulosti. Stejné zkušenosti využívám dodnes. V nedávné době jsem například v diskusi na našem serveru narazil na systém Woodie CCI. Samozřejmě, jelikož jsem v oblasti obchodování neustále velmi zvídavý a miluji učit se čemukoliv novému, nedalo mi tento systém ihned „neprověřit“. První několikatero přečtení systému mi vtisklo do hlavy 8 patternů systému Woodie CCI, které když jsem si jenom tak pro zkoušku začal testovat, nadělovaly jednu ztrátu za druhou. Opustil jsem tedy 7 z těchto 8 patternů a začal se soustředit POUZE a jen na jediný. Výsledek? S plnou soustředěností jsem doslova během pád dnů tento jediný pattern vypiloval do podoby, kdy funguje s 80% úspěšností. Toto je pouze jeden z mnoha názorných případů toho, jak je koncentrace a soustředěnost důležitá. Pokud dokážete překročit svůj stín roztěkanosti a soustředit se hluboce na jednu jedinou věc, jediný indikátor, nebo jediný pattern - vaše úspěšnost rapidně povyroste. Mohu vám to garantovat! Jak tedy začít? Zcela jednoduše. Rozhodně už nyní máte vybraný alespoň jediný trh, který je vám malinko sympatičtější, než ostatní trhy. A zrovna tak věřím, že již nyní má každý vybraný pattern nebo indikátor, kterému fandí tak trochu více, než ostatním. Zkuste se tedy na nějakou dobu - řekněme na měsíc - zaměřit pouze a jen na tento trh a tento pattern. Já vím, zní to jako rada co se „snadno řekne a nesnadno aplikuje“. Lepší radu však pro vás nemám. Kdybych měl, věřte mi, že bych se podělil. Přesto, jeden jediný měsíc ve vašem životě příliš neznamená. Proto měsíc jedinému trhu a jediným přístupem obětujte a v rámci takového měsíce se pokuste poznat trh i pattern/indikátor co nejhlouběji dokážete. A myslím tím skutečně co nejhlouběji! Zkoumejte a testujte cokoliv vás napadne, avšak soustřeďte se pouze a jen na jediný trh a jediný pattern/indikátor.

Zodpovědnost „Nezodpovědné obchodování je takové, kdy si plně, upřímně a hluboce uvnitř sebe nejsme schopni uvědomit veškeré následky i důvody našeho tradingu. Nezodpovědné obchodování je takové, kdy si plně neuvědomujeme, že náš trading je zcela seriózní záležitost, při které máme zodpovědnost k sobě i k našim blízkým, kteří jsou nebo budou v budoucnu na příjmech z našich obchodů do určité míry závislí. Nezodpovědné obchodování je takové, kdy nejsme schopni a připraveni plně přijmout veškeré následky našeho obchodování.“ I když mohou výše uvedené řádky znít tak trochu jako „moralizování“, není radno zodpovědnost jakkoliv podceňovat. Pokud si člověk plně neuvědomí zodpovědnost za své počínání a veškeré možné důsledky, jeho počínání bude vždy o poznání lehkovážnější. A lehkovážné počínání může být v tradingu velmi bolestné. Psychologie člověka je však i v ohledu zodpovědnosti velmi zrádná. Mnoho obchodníků se domnívá respektive si nalhává, že jejich přístup k obchodování zodpovědný je. Je velmi snadné přesvědčit sám sebe o tom, že mé počínání je plně zodpovědné, není však již tak snadné cítit plné přesvědčení o zodpovědnosti svého počínání uvnitř sebe. Dalším skvělým „benefitem“ přijetí plné zodpovědnosti za naše obchodování je fakt, že obchodník zcela si uvědomující zodpovědnost za své obchodování oplývá daleko větší disciplínou. Zodpovědnost k vysoké disciplinovanosti svou podstatou doslova nutí - a vysoce disciplinovaný obchodník je většinou s velmi vysokou pravděpodobností ziskový obchodník. Pracovat tedy na co nejvyšším přijmutí zodpovědnosti v tradingu je skvělý způsob, jak získat obrovskou výhodu před ostatními obchodníky. Přijímání plné zodpovědnosti za naše obchodování je v první řadě proces relativně dlouhodobý. Samotnému mě trvalo dosažení „potřebné“ úrovně mnoho měsíců a stálo nemalé úsilí. Z dnešního pohledu si však čím dál tím více uvědomuji, jak výrazně může přijetí zodpovědnosti za naše obchodování pomoci stát se lepším traderem, a proto je zodpovědnost jednou z hlavních vlastností, které si u sebe neustále „hlídám“. Hledání a uvědomování si zodpovědnosti je vysoce individuální záležitost a u každého zřejmě bude proces trochu jiný. Mnoho lidí navíc již ví ze svého podnikání nebo zaměstnání, co vůbec slovo „zodpovědnost“ obnáší. Pro takové jedince je zřejmě proces uvědomování si zodpovědnosti v rámci obchodování relativně samozřejmá záležitost a tito jedinci zřejmě již příliš práce na sobě samotných nepotřebují. V mém případě však byla záležitost dosti rozdílná - jakožto člověk částečně uměleckého založení a svobodomyslného myšlení byl pro mě pojem „zodpovědnost“ velmi náročný a potřeboval jsem v tomto ohledu mnoho práce na sobě samotném.

Krok 1 Přesvědčte sami sebe, že trading bude v budoucnu jedním z hlavních příjmů vašeho rodinného rozpočtu. Skutečně však pracujte na takovém sebepřesvědčení do důrazné hloubky. Představujte si, jak takový život bude vypadat. Nemyslím však ležení na pláži. Představujte si, jak bude váš život „profesionálního“ tradera vypadat z čistě pracovního pohledu. Jak a od kdy do kdy budete analyzovat trhy. Kdy budete mít na trading vyčleněné „pracovní“ hodiny. Jak budete zvládat měsíce, kdy nic nevyděláte. Jak budete zvládat měsíce, kdy vyděláte ohromnou spoustu peněz. Jak a kolik budete ze zisků čerpat pro rodinné výdaje a kolik dávat bokem na „špatné“ měsíce. Představujte si každičký detail. Zkuste se uvnitř své hlavy co nejvíce přesvědčit o tom, že vás bude trading živit. Pokuste se však vyvarovat co nejvíce „nalhávání si“, buďte maximálně realističtí a na základě veškerých současných zkušeností a poznatků si svůj život tradera formujte v hlavě. Samozřejmě, s průběhem času, jak budete sbírat nové a nové zkušenosti a poznatky, se bude vize vás jakožto „profesionálního“ tradera různě měnit. To je naprosto v pořádku. Zásadní je být neustále přesvědčený, že bude trading jedním z hlavních příjmů vaší domácnosti a mít takovou vizi v hlavě co nejvíce uskutečněnou. Pamatujte, co si představíte přesvědčivě a reálně ve vaší mysli, to se s vysokou pravděpodobností jednou naplní. Tento krok je třeba aplikovat dlouhodobě. Pokud však budete na tomto kroku pracovat, postupně se budete s představou „profesionálního“ obchodníka natolik sžívat, že vám potřeba zodpovědnosti začne sama „vyplouvat“ na povrch. Krok 2 Začněte být zodpovědní v co nejvíce oblastech vašeho života. Toto je skvělý způsob, jak se zodpovědnosti učit. Snažte se svědomitě a zodpovědně dělat i jiné úkoly. Ať už v práci, nebo v rámci rodiny. Zodpovědnost je třeba pěstovat tréningem - a toto je jeden ze skvělých způsobů, jak se neustále učit a psychicky připravovat na úspěšný trading. Opět, pamatujte, že se jedná o dlouhodobý proces. Krok 3 Pokud umíte anglicky, snažte se co nejvíce číst knihy úspěšných traderů (například skvělou knihu Market Wizards) a při čtení příběhů úspěšných se soustřeďte na jejich postoj k zodpovědnosti. Toto je skvělá inspirace, jak si důležitost zodpovědnosti co nejvíce uvědomovat. Krok 4 Před každým obchodem se sami zeptejte: „je ode mě dostatečně zodpovědné brát právě tento obchod?“ Pokud se začnete dívat na obchodování tímto pohledem, již brzy zjistíte jednu úžasnou věc: podvědomě začnete brát obchody skutečně jen s vysokou pravděpodobností úspěchu. Vaše zodpovědnost vás pomalu ale jistě přestane pouštět do obchodů nemasnýchneslaných. Jakožto zodpovědný jedinec budete brát pouze obchody, které pro vás neznamenají přílišné ohrožení vašeho kapitálu. S takovým přístupem pak začnete zároveň zdokonalovat i trpělivost - další velmi důležitou vlastnost pro úspěšné obchodování.

Ztráty Ztráty jsou nedílnou součástí úspěšného obchodníka. Kolikrát jste už toto slyšeli? Určitě mnohokrát. Ztráty je zkrátka a dobře nutné chápat jako přirozenou součást obchodování, a jakákoliv snaha vyhnout se ztrátám povede nutně vždy pouze k nekonečné frustraci. Se ztrátami je třeba počítat již od samého začátku - o tom není pochyb. Pokud však dokážeme dodržovat správná pravidla money-managamentu, můžeme vydělávat i v případě většího počtu ztrátových obchodů než ziskových. Neschopnost přijmout ztrátu může vést u mnoha obchodníků až do té míry, že díky neschopnosti a neochotě přijmout ztrátu setrvá obchodník ve ztrátové pozici v naivní víře, že se obchod přeci „musí jednou obrátit“. Skutečně mě nestačí udivovat, kolik obchodníků je schopno takto uvažovat. NIKDY a NIKDE není psáno, že se trh skutečně otočí, a tak čekání na „otočku, která přeci musí přijít“, stálo mnoho obchodníků s takovýmto uvažováním celé jmění. Takže setrvávat v pozici déle, než nám káže náš předem definovaný a do trhu posazený stop-loss, je naprosto jistá ztráta, vedoucí do finančních pekel. Tečka. Pojďme se však podívat na další negativní efekt neschopnosti přijímat ztráty. Tomuto efektu já říkám „druhá ztráta“. Čím nám tato druhá ztráta vznikne? Řada obchodníků je po každém ztrátovém obchodě natolik „ochromena“, že mají velké problémy vzít další obchod. A zde vidím mnohem větší nebezpečí a mnohem větší riziko, než tu a tam inkasovat pár stovek ztrát přesně definovaných stop-lossem. Jak mi rozhodně mnozí z vás z vlastní zkušenosti potvrdí, jako by tomu strýček Naschválníček chtěl, další obchod - přesně ten, který jsme díky našemu „ochromení“ z minulé ztráty nevzali - bývá velmi často jako naschvál ziskový, a to dokonce velmi ziskový. Jenomže my v takovém obchodě zrovna nejsme, a tak vlastně zažíváme další ztrátu. Nejedná se sice o ztrátu v pravém slova smyslu, ale koukněte na ten rozdíl: po prvním ztrátovém obchodě jsme řekněme -200. Ve druhém obchodě, který byl ziskový, a který jsme nevzali, jsme mohli vydělat řekněme 600 USD. Celkově bychom tedy byli ve zisku 400 USD. Jenomže my jsme stále ve ztrátě -200 USD. Z tohoto pohledu vidím ochromení ze ztráty až do té podoby, že nevezmeme další obchod jako zcela zásadní a velmi vážný problém z pohledu obchodníkova účtu.

Samozřejmě, snadno se říká „je třeba vzít hned následující obchod po každé ztrátě“. Ono to tak jednoduché není - kdo ví o čem mluvím, rozhodně potvrdí. Přesto je však možné psychologicky „zmírnit“ dopad ztrát. Jak? Jednoduše tak, že budeme každý svůj obchod již dopředu plánovat jako ztrátu. Zní vám to nesmyslně? Z psychologického hlediska je toto pravděpodobně nejlogičtější krok, jaký obchodník může udělat. Nechci zde příliš zabředávat do hloubky psychologie, ale neschopnost vzít další obchod vzniká díky něčemu, čemu se říká neurotický konflikt. Tyto neurotické konflikty pak v naší hlavě vznikají vždy na základě určitých nenaplněných představ; rozhodně to znáte: kdykoliv si něco představujete a ono se stane něco úplně jiného, než jste si představovali, jste z toho přinejmenším rozladění. Jste rozladění proto, že ve vaší hlavě právě probíhá neurotický konflikt. Takovýto neurotický konflikt pak může trvat i delší dobu - někdy dokonce i léta - a „majiteli“ takovéhoto neurotického konfliktu natropit celou řadu problémů. V případě obchodníka - neurotický konflikt většinou trvá minimálně do dalšího obchodu, a tak díky neurotickému konfliktu prožíváme určité „rozladění“, které nás „blokuje“ ve snaze vzít další obchod. Abych se to pokusil popsat ještě jednodušeji: určitě mi potvrdíte, že většinou když se rozhodnete vstoupit do nějakého obchodu, již si obchod dopředu představujete jít vašim plánovaným směrem, ideálně až k vámi vysoce zvolenému targetu. Jenomže obchod se jako na potvoru otočí, a vyhodí vás se ztrátou. Co se stane? V naší mysli vznikne neurotický konflikt. Naše představy nebyly naplněny, a tak zažíváme stav určitého „ochromení mysli“, který nás „blokuje“ ve snaze vzít další obchod. Nyní se ale zkusme na celý proces podívat z druhé strany. Řekněme, že už od začátku plánujeme obchod jako jasně ztrátový. Zkrátka a dobře počítáme s tím, že obchod se nepovede, bude to ztráta a my tuto ztrátu už nyní dopředu odepisujeme. Co se stane v naší hlavě v momentě, kdy skutečně ztrátu zažijeme? Nemělo by se stát prakticky nic. Naše mysl neprožívá žádný neurotický konflikt, neboť se děje něco, na co jsme byli připraveni. Tudíž nejsme jakkoliv ochromeni pro další obchod a můžeme s klidem pokračovat dále. A pokud se obchod povede a vydělá nám peníze? Správně bychom i zde měli hovořit o neurotickém konfliktu - vždyť jsme plánovali ztrátu a zažili zisk. Jenomže v tomto případě se jedná o neurotický konflikt v podobě velmi příjemného a milého překvapení, které nás asi jenom těžko dokáže rozladit a zabránit nám vzít další obchod.

Člověk je jako počítač, jehož program se vyvíjí od prvního dne narození. Aniž bychom si to uvědomovali, naše chování je ve skutečnosti naprogramované. I když si na vědomé úrovni myslíme, že se chováme tak, jak sami chceme, je toto pravda pouze z části. Ve skutečnosti je naše chování ovlivňováno silně zarytými „programy“ v našem podvědomí (podvědomím jsme se již zabývali několikrát ve starších kapitolách tohoto seriálu), které nás často nutí chovat se určitým způsobem, aniž bychom si to plně uvědomovali. Stačí vzít malý příklad. Řekněme, že pocházíte z křesťanské rodiny a odmalička jste vedeni svým okolím k víře v Boha. Ať tedy chcete nebo ne, do vaší mysli je „vprogramováno“ mnoho „pravd“, které vás nutí chovat se v určitých situacích určitým způsobem. Například chodit každé Vánoce na Štědrý den do kostela. Jedněm to může připadat jako nesmyslný nápad – co pohledávat uprostřed zimy ve velmi studeném kamenném kostele, kde vám od nohou mrznou i kosti a kde dvě hodiny posloucháte něco, co vás příliš nezajímá. Pro druhé zase může být Vánoční chození do kostela určitou povinností nebo řekněme „slušností“, která staví bokem veškeré racionální úvahy o zimě a zajímavosti farářova výkladu a podvědomě nám říká, že taková věc je správná a že nám pomáhá být lepšími lidmi. Netroufám si soudit, zda-li ano nebo ne, to mi nepřísluší. Bezpečně však vím, že je toto pouze jednou z ukázek toho, jak řada našeho chování může být v podvědomí naprogramována mnoha nejrůznějšími vlivy v naší výchově a prostředím, ve kterém se dlouhodobě pohybujeme. Ještě jednou podotýkám – je to pouze příklad, není to žádný osobní postoj k tomu, zda-li je špatné nebo dobré mít v podvědomí naprogramováno, že chodit na Vánoce do kostela je správné. Nyní když se zamyslíme nad tím, co vše je nám odmalička naším okolím, našimi rodiči, učiteli ve škole, médii a já nevím kým vším ještě dlouhodobě „programováno“, pak řada z nás pravděpodobně dojde k následujícímu seznamu: Choďte do školy a dobře se učte. Dobré vzdělání vám zajistí dobrou práci. Najděte si dobou a slušně placenou práci. Ta vám zajistí budoucnost. Chodit do práce je správné. Neriskujte. Žijte bezpečně. Peníze kazí charakter. Abychom vydělali mnoho peněz, musíme tvrdě pracovat.

Pravděpodobně každý musí souhlasit, že toto jsou hodnoty, které jsou nám do hlavy vlévány již od útlého věku a které – ať chceme nebo ne, nevědomky řídí náš život. Jelikož máme tyto „pravdy“ v sobě hluboce zakořeněné, domníváme se, že žít dle nich je správné a že s těmito pravidly bude náš život bezpečný a kvalitní. Cítíme se ohrožení kdykoliv, když některé z těchto pravidel příliš nenaplňujeme nebo se nám takové nedaří naplnit. Naše chování jede v rámci „programu“, který do nás okolí příliš dlouhou dobu vkládalo. Nyní se ale pojďme kouknout na trochu jiná pravidla – a sice na pravidla spekulativního businessu. Základní pravidla by mohla znít zhruba následovně: - Zapomeňte na to, že by jste kdy byli zaměstnanci nějaké firmy. - Chodit do práce je nesmysl. Život je příliš krátký na to, abychom jej trávili v zaměstnání. - Riskujte. Hrát život bezpečně je nesmysl, na kterém nikdy nezbohatnete. - Peníze jsou skvělá věc. Můžete si za ně koupit spoustu věcí. Můžete mít svobodu a dělat si co chcete. - Můžeme vydělat milióny a přitom nepracovat více jak pár desítek minut denně. Nyní se vsadím, že čtení těchto „nových“ pravidel v mnohých z vás vyvolalo určité protichůdné pocity nebo vás dokonce pobouřilo. Toto je pouze dalším důkazem toho, že naše mysl je příliš naprogramována na jeden určitý druh programu a příliš neschopna přijmout program jiný. A právě zde se rodí problémy v psychologii našeho obchodování. Pokud nás jeden program, který je do nás vléván dlouhá léta, nutí dělat jednu věc, pak pro nás může být příliš obtížné začít se chovat dle jiného programu. Výsledkem pak je naše snaha spekulovat tak, jako by to bylo dle „nového“ programu, ale přitom naše podvědomí je stále řízeno „starým“ programem. Naše nové já říká na vědomé úrovni „vezmi obchod a zariskuj – kdo neriskuje, nezíská“. Ale naše podvědomí, příliš dlouhou dobu programované konkrétním programem nám v obchodu zabrání, aniž bychom si přesně dokázali vysvětlit proč. Přitom důvod je jednoduchý – program podvědomí říká, že „riskovat je špatné“ a proto nás podvědomě donutí obchod neudělat. V ten moment přestáváme být disciplinovanými a konsistentními obchodníky a začínáme ztrácet. Jak z takovéhoto kruhu ven? Jedná se o proces, který pro mnohé může být zcela nemyslitelný. Jedná se totiž o proces, u kterého musíme „vymazat“ náš starý program a „vložit“ program nový. Takový proces trvá minimálně několik měsíců, u někoho i několik let. Avšak pouze správný program v naší hlavě nás může naučit být opravdu dobrými a bohatými tradery. Pokud by se někdo rozhodnul na tuto nesnadnou cestu „nového programu podvědomí“ vydat, pak by měl začít „odbouráváním“ starého programu. Jak? Například tak, že se začne dívat na staré „zažité pravdy“ novýma očima:

Choďte do školy a dobře se učte. Dobré vzdělání vám zajistí dobrou práci. Mám mnoho přátel s neuvěřitelným vzděláním. Jedna má známá má dva doktoráty. Jiná má známá má dvě vysoké školy. Obě vydělávají kolem 25 tisíc korun měsíčně. Jiná má známá dokázala současně vystudovat vysokou školu ekonomickou a práva. Navíc hovoří plynně 4 jazyky. Dnes pracuje za cca 40 tisíc korun měsíčně. Můj kamarád vystudoval medicínu. Další léta pracoval na nejrůznějších atestacích, praxích a já nevím čím vším ještě. Dnes pracuje v nemocnici za 24 800 kč měsíčně. Můj známý v USA absolvoval pouze obyčejnou střední školu. Dnes vydělává v komoditách více jak 250 000 USD ročně. Řekněte mi prosím někdo, kde je ukrytá ona záhadná spojitost „dobré vzdělání = slušně placená práce“. Já jí nikde nevidím. A to se vážně snažím. Dobré vzdělání nám dobře placenou práci (většinou) nezajistí. Najděte si dobou a slušně placenou práci. Ta vám zajistí budoucnost. Vaše práce zajistí budoucnost pouze státu a možná vaší firmě. Stát miluje zaměstnance. Z jejich výplaty si zcela legálně bere třetinu až polovinu a to ještě dříve, než uvidí peníze samotní zaměstnanci. Čím více zaměstnaných, tím větší jistota pro stát. Vaše firma má ráda dobré zaměstnance. Čím více jí vyděláváte, tím více vás platí. Avšak existuje zde slušný nepoměr. Pokud firmě vyděláváte 50 tisíc měsíčně, bude vám platit řekněme 20 tisíc měsíčně. Pokud budete dřít, ve firmě trávit celé dny, večery a víkendy a firmě budete vydělávat 200 tisíc měsíčně, bude vám firma platit možná 50 tisíc měsíčně. Dost malá satisfakce na to, že za vás bohatnou jiní. Stát a firma se mají za vaší práci skvěle. Ten, kdo vydělá nejméně, jste vy. Nemluvě o tom, že vám práce žádnou budoucnost nezajistí. Firma může kdykoliv zkrachovat. Nebo se objeví někdo mladší a lepší než vy a výpověď nenechá na sebe dlouho čekat. Dokonce ani státní zaměstnanci nemají svojí budoucnost příliš jistou. Trendy propouštění se začínají projevovat i ve státních sférách. Obchodovat komodity je také nejisté. Ale alespoň v nich můžete zbohatnout. Jako průměrný zaměstnanec nikdy nezbohatnete. Neznám nikoho, kdo by jako zaměstnanec zbohatnul. Vy snad ano? Zaměstnání i komodity jsou dvě nejistoty. Každá však nabízí zcela odlišné světy. Chodit do práce je správné. Pro stát a vaší firmu. Oba na tom bohatnou. Kdo na tom tratí jste vy a vaše rodina. I obchodníci musí „chodit do práce“. Například já – jakožto intradenní obchodník – trávím u počítače 7 hodin denně. Avšak pracuji jen a jen pro sebe a navíc v pohodlí a teple domova, se svými blízkými kolem sebe. Bez šéfa a dotěrných podřízených. Jeden nemusí chodit do práce k tomu, aby si vydělával na živobytí.

Neriskujte. Žijte bezpečně. A pomáhejte tak bohatnout druhým. Pocit bezpečí je skvělý business. Bohatnou na něm pojišťovny, banky a mnoho jiných. Na druhou stranu – vážně si myslíte, že nějaké bezpečí existuje? Vaše banka může zkrachovat každým dnem. Známe to. Vaše podílové listy vás připraví o veškerý zisk na poplatcích. Vaše pojistka za vyplavený byt nemusí být uznána, protože jste přehlídli malou klauzuli miniaturním písmem napsanou dole na pojistné smlouvě. Nic na světě není bezpečné. Žít bezpečně je iluze, kterou si draze kupujeme. Bez risku není výhry. Kolikrát jste museli riskovat schůzku nebo rande s nejistým výsledkem, než jste našli toho pravého partnera / partnerku? Kdo chce žít bezpečně, nikdy se nedočká bohatství. Tečka. Peníze kazí charakter. Nezní náhodou skutečná pravda „nedostatek peněz kazí charakter“? Proč se lidé dopouštějí podvodů, lží a vražd? Protože mají dostatek peněz, nebo protože mají nedostatek peněz? Vsadím se, že pokud bychom se pokusili obě kategorie vyjádřit procentuálně, bylo by daleko více závažných prohřešků na straně těch, kteří mají peněz nedostatek, než na straně těch, kteří jich mají dostatek. Abychom vydělali mnoho peněz, musíme tvrdě pracovat. Před mnoha lety jsem byl natolik naivní, že jsem se tímto nesmyslem snažil řídit. S kamarádkou jsme rozjeli vlastní firmu, na které jsme dřeli 18 hodin denně. Vydělali jsme mnoho peněz? Jeden rok jsme si každý vydělali téměř dva miliony. Jenomže předchozí 2 roky jsme vydělali pár desítek tisíc korun. Podtrženo sečteno - mnoho tvrdé práce a velmi, velmi průměrné výsledky. Můj táta pracuje velmi tvrdě. Od rána do večera. Někdy i víkendy. Jeho plat ale jeho práci ani zdaleka neodpovídá. Vážně nevím, kde se vzalo heslo „tvrdá práce = více peněz“. Většina milionářů, co jsem kdy poznal, tráví čas na golfu, u moře nebo s rodinou. Jejich život je velmi vzdálený od tvrdé práce. Přesto na jejich účty teče každý rok mnoho peněz. Toto je tedy nabídka možného nového pohledu na určité zažité „pravdy“. Prosím, nechápejte mě špatně. Nerad bych, aby tento článek někoho pobouřil nebo mu dal mylný pocit, že se zde snažím říkat, jak špatně žijeme naše životy nebo snad někoho někam „manipulovat“. Ony zažité „pravdy“ jsou velmi důležité pro fungování ekonomiky, společnosti, světa. Jelikož zde existují mnoho let, bude na nich bezesporu i mnoho dobrého. Co jsem se však zde pokusil říci je, že povolání spekulanta vyžaduje jiné „pravdy“. Pro úspěšné spekulování potřebujeme nový program. Takový, který nebude v konfliktu s naším tradingem a nebude nás zbytečně brzdit od obchodů. Je na každém, zda-li bude ochotný a schopný ten starý „vymazat“ a „nainstalovat“ nový. Je to nelehký úkol. Ale stojí za to.

Podvědomí a risk Riziko v obchodování na finančních trzích spočívá, dle většiny, v tom, že: a) můžeme v trzích ztratit peníze b) nikdy nevíme, co se stane, takže vstupujeme do velké nejistoty Velmi hezké. Většina bohužel není schopna ponořit se do problému hlouběji. Skutečnost je totiž taková, že spekulování na finančních trzích je naprosto stejně riskantní jako cokoliv jiného v životě. Jistý můj známý vlastní menší reklamní agenturu. Jeho hlavní náplní je účastnit se velké řady tendrů, nebo-li výběrových řízení na nejrůznější kampaně. Se svým známým jsme se nedávno bavili o tom, co kdo děláme. Když jsem mu popsal svou práci spekulanta, ťukal se na hlavu a říkal, že jsem totální blázen. Když jsem se zeptal na jeho profesi blíže já, začal mi povídat o tom, jak vlastně jeho tendry fungují. Obvykle je obesláno 5 agentur, většinou však i více – řekněme do 8. Tyto obeslané agentury pak pracují na klientově zadání a tvoří jim návrhy strategií a kreativního zpracování. Je to proces, který zabere vždy zhruba několik týdnů a kterého se účastní určitá skupina lidí – řekněme 4-6. Někteří z nich jsou zaměstnanci agentury, někteří z nich jsou externí spolupracovníci. Náklady na jeden tender se tedy pohybují v řádu desetitisíc a někdy až statisíc korun. Pojďme si to tedy shrnout: pravděpodobnost úspěšnosti výhry je cca 15-20 %. Každý tender stojí desetitisíce až statisíce, které platí jen a jen agentura. Kvůli tendru skupina lidí tráví v agentuře dny, noci a víkendy. A teď to nejlepší – zhruba 20% klientů v budoucnu nakonec vůbec za případný vyhraný tender vůbec nezaplatí, nebo se z nich peníze tahají celé roky. Na druhou stranu, mé obchody mi nabízejí poměrně stabilní pravděpodobnost 45 %. Můj risk je předem definovaný a pohybuje se v řádu stovek až tisíců korun. Na svých obchodech pracuji maximálně 7 hodin denně a nikdy ne o víkendu. Pokud můj obchod vyjde, své peníze VŽDY dostanu okamžitě. Když jsem svého známého vyslechnul, musel jsem se na čelo ťukat já.

Pojďme však dále. Mnoho lidí žije v naprosto mylné iluzi, že když žijí své životy podle „pravidel většiny“, pak moc neriskují, žijí své životy bezpečně a nemůže se jim nic stát. Mnoho lidí je o konceptu svého bezpečného života natolik pevně přesvědčeno, že nikdy nechtějí ani koutkem ucha slyšet slova jako „trhy“ a „spekulace“, ale přitom s klidným svědomím jdou a udělají tak obrovský riskantní krok, až mě chlupy stávají hrůzou na pokožce. Jaký krok? Třeba takový, že si vezmou půjčku na byt. Většina lidí si asi neuvědomuje, že půjčka na byt je kolikrát mnohem rizikovější investice, než spekulace na trzích. Pokud si vezmu 2 miliony korun úvěr na byt na dobu 20 let, mohou být mé následky jednou doslova katastrofální. Předně, jakmile přestanu splácet svůj byt, banka mi jej zabaví a NIKDY mi již nevrátí mé zaplacené peníze. Mnoho lidí se domnívá, že nic takového se jim stát nemůže. Skutečně mi není jasné, jak si někdo může být jistý svojí budoucností za 20 let. Já si nejsem jistý v případě svých obchodů ani tím, co bude za 5 minut, až trh zobrazí další úsečku na mém 5 minutovém grafu. Co bude za 20 let neví NIKDO. Už za pouhých pár měsíců vůbec nemusí existovat firma, ve které právě lidé s úvěrem na krku pracují. Kdykoliv může přijít nenadálá ekonomická situace, která způsobí mohutné propouštění ve všech oblastech nebo obří inflaci. Historie je plná obdobných případů a podobné případy se s jistotou opakují. V průběhu 20 let bude vše vypadat úplně jinak a já nevidím jediný důvod si myslet, že budu schopen třeba i za 10 let splácet svůj úvěr. Když se kouknu na všechna pro a proti, nemohu si pomoci, ale spíše vidím šance, že o svůj byt i se všemi penězi přijdu, než ne. Abych neplácal do vzduchu. Jistý můj známý pracuje v nadnárodní bance. I když se o tom příliš nemluví a jedná se o „skrytou pravdu“, skutečností je, že některé banky vydělávají gigantické peníze nikoliv na poplatcích a úrocích za úvěry, ale na tom, že inkasují tu a tam pár set tisíc až miliónů za byt nebo dům, který později zabaví a prodají znovu. Toto je miliardový business. Navíc s politováním naprosto legální. Lidé však nechtějí slyšet jak riskantní je byt nebo dům na hypotéku. Lidé raději chtějí věřit krásným reklamám plným usměvavých lidí se střechou nad hlavou a sebeklamu o tom, že není důvod, proč by i za 20 let neměli mít své momentálně jisté a dobře placené zaměstnání. Skvělá iluze, na které profitují banky, stát a na které více často než se může zdát ztrácejí obyčejní lidé. Co je v porovnáním s tímto riskovat pár babek v trzích, navíc když mám dlouhodobě pravděpodobnost na své straně a výsledek svého riskantního počínání znám mnohem dříve, než za 20 let.

Můžeme však jít ještě dále v tom, jak mnoho riskujeme v našich životech s šancemi menšími než v trzích a považujeme to za zcela správné. Například snaha dostat se na vysokou školu. Na mnohých školách se hlásí několik tisíc studentů a počet přijatých bývá kolem 100 uchazečů. Šance 10 %. Naše snaha dostat se na školu však stojí mnoho peněz, času i úsilí. Skripta. Kurzy. Doučování. A já nevím co vše ještě. Samozřejmě, že je nutné podobná rizika podstupovat. Co však chci ukázat je, jak slepě věříme, že jsou trhy abnormálně riskantní, přičemž v nich máme mnohokrát vyšší šance, než v jiných oblastech života. Naprosto samostatnou kapitolou je pak skutečně sféra podnikání. Kdykoliv někomu řeknu, že v trzích 80 % lidí dlouhodobě neuspěje, mají mě všichni za blázna. Když jim řeknu, že dlouhodobá studie ukazuje, že více jak 80% podnikání nevydrží déle jak 5 let, jen tiše mlčí. Mnoho mých známých má za sebou už tolik různých podnikání, až se jednomu srdce svírá. Lidé slepě věří povídačkám o tom, jak mnozí ztratili v trzích celé své jmění. Žijí v demagogické utopii, že takto se v trzích končí. Já neznám nikoho, kdo by nechal v trzích celé své jmění. Znám lidi, kteří prodělali mnoho peněz, ale nikoho, kdo by přišel o celé své jmění. Zato znám mnoho lidí kolem sebe, kterým zkrachovala firma, nyní mají zablokované účty, dluží dodavatelům, státu a všude kolem kam se podívají. Nervy mají na dranc, život v troskách a žádnou perspektivu před sebou. Zdá se, že takovéto případy jsou pro masu naprosto v pořádku. Ale běda, pokud někdo řekne, že chce spekulovat na finančních trzích. Taková věc je zapovězená a může jednoho stát celé jmění! Kousek od domu kde bydlím koupil před 3 lety jistý muž cukrárnu. Za vybavení a rekonstrukci zaplatil 3 miliony korun. Cukrárna mu nejede. Každý měsíc jí dotuje až 10 000 korunami. Přesto stále podniká ve slepé víře, že zlé časy pominou. Docházejí mu peníze, nestačí splácet úvěry a brzy skončí. Osobně jsem nikdy neměl rok, ve kterém bych v trzích ztrácel 10 000 korun každý měsíc. I kdybych chtěl, tak s trochou rozumu a přípravy neztratím v trzích tolik peněz a tak rychle jako tento muž. Minulý týden jsem viděl v televizi reportáž o tom, jak o těžbu lesů bojuje na jeden tendr přes 20 společností. Šance méně jak 5 procent, obrovské náklady na lobby, projekty, apod. Tak mizerné šance mám v trzích málokdy. Samostatnou kapitolou lidského života jsou pak různé vsázky, sportky, apod. Mít šance jedna ku několika miliónům a přesto bezhlavě vyhodit peníze za nějaký „tiket“ – to skutečně považuji za vrchol neuváženosti. Nevím kde vznikla demagogie že obchodovat na finančních trzích je abnormálně rizikové. Každopádně jsme to slyšeli tolikrát, že naše podvědomí tuto „pravdu“ chtě-nechtě přijalo a nyní blokuje řadu našich obchodů a naší cestu za úspěchem.

Přemýšleli jste někdy o tom, jaké by to bylo vyhrát milion ve sportce? Přemýšleli jste někdy o tom, že „obyčejným“ lidem jako by se štěstí vyhýbalo a milionové výhry v loterii je ve většině případech míjely? Pak vězte, že znám osobně člověka, který vyhrál před několika týdny téměř milion korun! Říkejme mu Jirka. Jirka je takový normální kluk, něco kolem třicítky. Jirka je expert řekněme přes IT a rozumí mnoha věcem, kterým já jsem nikdy nerozuměl a nikdy ani rozumět nebudu. Jirka žije život většiny: desetihodinová pracovní doba, neustále hluboko do kapsy, spousta přání a snů, k jejichž vyplnění chybí finance, hektický a velmi pracovitý život. A samozřejmě i on, tak jako mnoho jiných, je často pro tento styl života mrzutý a nenechá si ujít tu a tam příležitost tak trochu si zanadávat. Přesto se Jirkovi stalo něco, o čem mnoho jiných sní: nenadálá výhra ve sportce ve výši blízké šestimístné částce! Jenom si to představte: milion korun! Co by se s takovou částkou dalo dělat? Tak například zanechat zaměstnání a odjet na 3 roky do Thajska a tam žít pohodový a ničím nerušený život. Nebo si udělat radost v podobě nějakého hezkého, staršího luxusního automobilu. A nebo (a to bych udělal já) investovat zmíněný milion do obchodování spreadů, každý rok se pokusit o velmi skromné zhodnocení alespoň 20-30 procent a tak si zajistit bez jakékoliv práce roční příjem na veškeré základní živobytí. Možností by zkrátka a dobře bylo bezpočet a já jsem sám byl zvědavý, jak s penězi naloží Jirka. Co se stalo o pár týdnů později bylo pro mě opravdové zklamání. Jirku jsem střetnul znovu asi po měsíci, kdy měl již svou výhru vyplacenou a fundovanou na vlastním účtu. Co myslíte, že se za tu dobu změnilo v Jirkově životě? Smutno říci – ABSOLUTNĚ NIC. I když Jirkovi právě spadnul do klína milion, o kterém vždy snil, byl to opět stejně mrzutý člověk, rozladěný a nadávající na vše kolem stejně, jako před svou milionovou výhrou. A v ten moment mě to docvaklo: mnoho lidí zkrátka a dobře sní a touží po tom být bohatí, ale ve skutečnosti ani nevědí, jak by s případným bohatstvím naložili a tak se podvědomě možného bohatství dokonce i „bojí“, neboť taková věc by mohla vykolejit jejich aktuálně zaběhnutý život. Vybočení ze zdánlivě „bezpečný“ rutiny může být skutečně pro mnoho lidí velmi vážný problém, za který ve skutečnosti nestojí ani mnoho peněz! Jaké jsou skutečně naše důvody k obchodování? Tato pozoruhodná zkušenost mě opět přinutila hlouběji se zamyslet nad ztrácejícími obchodníky. O ztrácejících obchodnících často a rád přemýšlím. Jednak se rád učím z jejich chyb, jednak bych nerad jednou dopadnul jako oni a jednak jsem jim svým způsobem vděčný za své příjmy. A po delším přemýšlení a komunikaci s několika svými přáteli tradery jsem dospěl k jednoznačnému závěru, že řada obchodníků obchoduje pro úplně jiné důvody, než že by chtěli vydělat mnoho peněz (stejně jako Jirka, který si celou dobu myslel, že ke štěstí mu chybí peníze - a když mu spadly do klína, nic se v jeho životě nezměnilo)! A jaké tedy jsou tři nejčastější skutečné důvody, pro které se lidé "vrhají" do tradingu? Možná budete trochu překvapeni, možná se v některém z nich tak trochu sami najdete. Zde tedy jsou:

1. chtějí si „hrát“ Je to až k nevíře, ale skutečně mnoho obchodníků bere obchodování spíše jako „hračku“, než jako seriózní business s účelem vydělávat peníze. Mnoho obchodníků má rádo trading proto, protože je s ním spojeno mnoho „hračiček“ v podobě různých software, počítačových vychytávek, atd. Zkrátka a dobře, někteří lidé jsou celý život „hračičkové“ a trading je pro ně další příležitost, jak si zkusit hrát s vidinou, že by z toho „možná mohlo jednou i něco kápnout“. Takto ale bohužel trading nefunguje. Trading není hračka. Peníze jsou seriózní věc, kterou velmi seriózně potřebujeme pro náš život a proto k nim i tak musíme přistupovat. Hrát si s penězi je nebezpečné. Své peníze dáváme do tradingu proto, protože je chceme sakramentsky zhodnotit, nikoliv proto, protože si chceme „hrát“. Pokud budeme přistupovat k tradingu jako k „hračce“, v nejlepším případě se budeme dlouhodobě plácat kolem nuly, ale nikdy si nevylepšíme náš životní styl. Nutno však říci, že některým obchodníkům stačí právě jen ono „hraní si“. Pokud u toho příliš neprodělávají, proč ne. Nečekejte ale ani žádné závratné výdělky. 2. chtějí dělat dojem na druhé Ještě větší skupina obchodníků bez jakékoliv nadsázky obchoduje proto, aby dělala dojem na druhé. Trading je bezesporu velmi sexy záležitost a pochlubit se někde ve společnosti, tím, že obchodujeme na US burzách nebo ukázat kamarádovi trading-room s počítačem napojeným na 4 monitory a desítkou grafů na nich zobrazených skutečně dokáže na drtivou většinu udělat hluboký dojem. Mnoho lidí pak bohužel více uspokojuje ona možnost dělat skrze trading na druhé dojem, než vydělávat peníze. A tak i tito jedinci příliš nevydělávají – protože svým způsobem ani nic takového ve skutečnosti nechtějí. Bohatě jim stačí být středem pozornosti a vypadat před druhými skutečně výjimečně. Pravda je taková, že většina opravdu profesionálních a úspěšných traderů o své profesi ani nikde moc nemluví. Nikde se nechlubí a už vůbec neobchodují proto, aby tím dělali na druhé dojem. 3. chtějí si to „jen zkusit“ A konečně třetí skupina, pravděpodobně ta nejširší, je taková, která si chce trading „jen zkusit“. Na tom samozřejmě není nic špatného a je to svým způsobem naprosto v pořádku, avšak pamatujte na jedno: co chceme my, chce i nás. A pokud nechceme v trzích primárně vydělávat, peníze k nám nepřijdou. Proto mnoho obchodníků zůstane jen u „zkoušení“, protože nemají dostatek představivosti, vůle a odvahy přemýšlet už od začátku o tradingu jako o svém full-time businessu a to se vším, co se k tomu váže. Závěrem Jak tedy vidíte, skutečné důvody proč lidé vstupují na trhy mohou být různé. I když si téměř vždy myslíme, že to děláme proto, abychom vydělali peníze, nemusí to být vždy tak úplně pravda. Podvědomé důvody mohou být úplně jiné a opět je to podvědomí, které může být příčinou toho, že i po několika letech stále nevyděláváme. Je zkrátka a dobře třeba dát si konkrétní důvod, proč chci komoditní obchodování dělat a popřemýšlet i upřímně o tom, zda-li náhodou nemáme tendence směřovat k jiným důvodům, než jsou peníze.

Představte si následující situaci: někdo vás zavede do veliké místnosti, na které se na zemi povaluje přesně 100 papírků. Ten někdo vám řekne, že všech 100 papírků obsahuje na druhé straně číslo. Ze všech papírků jich 40 obsahuje číslo 300 a zbylých 60 číslo 0. Ten někdo vám dále řekne, že vám nabízí „obchod“; můžete si zaplatit „otáčení“ papírků. Za jedno otočení papírku zaplatíte 100 korun. Pokud otočíte papírek s 0, pak sto korun propadá ve váš neprospěch. Pokud otočíte papírek s „300“, pak dostanete od druhé strany 300 Kč a ještě vám onen muž vrátí 100 Kč, které jste zaplatili za otočení papírku. Co uděláte? Hloupý jedinec udělá následující: zaplatí si otočení 3–5 papírků „na zkoušku“. S největší pravděpodobností si „otočí“ takovou kombinaci, která bude ve výsledku pro něho ztrátová, nebo nulová. Zanevře tedy na další papírky a naštvaný odejde pryč, nechtíc už o celé místnosti ani slyšet. Chytrý jedinec okamžitě zaplatí za všech 100 papírků. Udělá to i za cenu, že by si měl půjčit. Chytrý jedinec totiž vyjde z velmi jednoduché matematiky: pokud otočí všech 100 papírků, tak prodělá 60×100 Kč a vydělá 40×300 Kč. To tedy znamená, že ve finále vydělá 6000 korun. Chytrý jedinec tedy neudělá nic více a nic méně, než že prostě přijde a sebere ze země peníze, které se před ním doslova a do písmene válejí. Ti bystřejší z vás již nyní pochopili, že o čem jsem právě mluvil, je přesná podstata úspěšného tradingu. Naprosto nejdůležitější částí každého úspěšného tradera je money-management. Každý úspěšný trader ví, kolik může průměrně získat, pokud otočí „vítězný“ papírek a kolik průměrně ztratí, pokud otočí „špatný“ papírek. Jak to úspěšný trader ví? Díky pečlivě vedeným statistickým záznamům. Každý úspěšný trader pak ví, že toto je nejdůležitější část úspěšného obchodování – to je ta část, na kterou je třeba se primárně zaměřit: kolik získám, pokud se obchod povede, a kolik ztratím, pokud se obchod nepovede? Není pak prakticky vůbec důležité, co používáme jako vstupní metody: někdo může používat indikátory, někdo trendové čáry, někdo WoodiesCCI, někdo Vegasovy tunely, někdo cokoliv jiného. Každý si musí najít to své, avšak věnovat přebytek času vstupním úrovním je práce naprosto zbytečná. Důležitější je dokázat vypozorovat (dokázat si spočítat), kolik budeme vydělávat při úspěšných obchodech a ztrácet při neúspěšných. Pak nám velmi často skutečně stačí jen 40–50 úspěšných obchodů ze 100 a peníze se na náš účet mohou jenom hrnout! A toto je celý princip úspěšného obchodování. Přijmout takovýto princip a změnit na jeho úroveň své myšlení se však zdá většině obchodníků jako nepřekonatelný problém – proto si nyní pojďme pro jistotu ještě jednou shrnout nejčastější chyby ztrácejících obchodníků a nejčastější vlastnosti těch profitujících:

Ztrácející obchodníci Pro ztrácející obchodníky je specifické, že za naprosto nejdůležitější považují vstupy a „tipy“. Ztrácející obchodníci jsou posedlí novými indikátory a jejich kombinacemi, jsou posedlí názory druhých, kam zítra půjde trh, jsou posedlí „zaručenými“ radami a tipy „odborníků“ a brokerů. Ztrácející obchodníci naivně věří, že rady „odborníků“ nemohou být špatné (většinou jsou špatné z 99 procent). Ztrácející obchodníci se neobtěžují zapojovat svůj mozek, raději neustále platí za něco, co někdo již vymyslel za ně a co většinou ani nefunguje – tomu však ztrácející obchodníci odmítají věřit, když si již za něco takového zaplatili. Ztrátoví obchodníci si v drtivé většině nevedou žádné statistiky, nedělají backtesty, nezapojují svůj mozek, nepřemýšlí o výstupech ani trade-managementu. Ztrátoví obchodníci celý život prakticky jen hledají „svatý grál“ v podobě indikátoru nebo systému, který bude mít vždy pravdu. A co je nejdůležitější – ztrácející obchodníci nikdy nepochopí, že musí sebrat ze země všech 100 papírků, aby mohli vydělat. Ztrácející obchodníci jsou netrpěliví, a pokud jim prvních 5 obchodů nevydělá pořádnou částku, již systém opouštějí a jdou sbírat 5 papírků k někomu jinému. A takhle pořád dokola a dokola a dokola... Profitující obchodníci Profitující obchodník se v první řadě drží hesla „věř jen sám sobě a svým vlastním backtestům a výsledkům“. Profitující obchodník se neobtěžuje trávením stovek a tisíc hodin za účelem hledání „ideálních vstupů“. Profitující obchodník si nejprve položí dotaz: „v jakých momentech většinou trh naděluje profit alespoň 2–3× větší, než je potřebný risk?“. Poté, co takový moment najde/vypozoruje, si začne klást otázku, s jakými metodami/indikátory lze takové momenty rozpoznávat. Přičemž již od začátku ví, že vše, co mu stačí, je dokázat efektivně vstoupit do takových pohybů alespoň 40× ze 100 případů a už může vydělávat spoustu peněz. Profitující obchodník neustále dokumentuje svůj postup a neustále dokumentuje, kolik se právě v jednotlivých pohybech v trzích nachází potenciálních profitů. Profitující obchodník ví, že se trhy neustále mění, a tak si chce být jistý, že od trhů vždy žádá jen a jen to, co se v nich právě nabízí. Profitující obchodník je trpělivý, není chamtivý a hlavně – není líný a pohodlný. Profitující obchodník také ví, že musí otočit všech 100 papírků, aby mohl vydělat peníze. Bohužel, většina lidí stále věří, že existuje způsob, jak sbírat peníze ze země zcela bez práce. Nic takového samozřejmě neexistuje a pochybuji, že někdy existovat bude. Ani v tradingu nelze peníze zvedat ze země bez námahy, inteligence a přemýšlení. Dobrá zpráva ale je, že alespoň už víme, že skutečně na této planetě existuje místo, kde má každý z nás šanci a možnost nějakou tu korunu ze země zvednout... Nejde to ale hned a už vůbec to nejde za pomoci „zkratek“. Svou cestu si musí najít každý sám, musí si ji hledat poctivě a svědomitě. A musí myslet jinak, než věčně ztrácející obchodníci.

Úspěch. Magické slovo, po kterém prahne mnoho z nás. Úspěch znamená všechno možné i nemožné – uznání, peníze, samostatnost, svobodu. Každý za slovem úspěch vidí něco jiného a pro každého slovo úspěch představuje jiné dimenze. Žene se za ním mnoho z nás, ale jenom málo kdo má štěstí, že toto magické slovo dožene a implementuje jako součást života. A i když se to už podaří, ještě není zdaleka vyhráno: úspěch za každou cenu nemusí být ještě úspěch jak jsme si představovali a navíc nás nemusí takový úspěch udělat šťastnými. Pojďme si však zkusit položit otázku: proč je dosažení úspěchu tak těžké? A proč je to tak těžké v tradingu, byť vydělávat peníze v trzích může být ve své podstatě velmi snadné a jednoduché? Příčina může být jediná – a tou je myšlení. Už jste to slyšeli a četli mnohokrát – naše myšlení formuje naší realitu; jsou to naše myšlenky, které uvádějí v chod náš vlastní svět a stojí za úspěchy nebo neúspěchy prakticky ve všem, do čeho se jen pustíme. Tato slova vám myslím potvrdí každý, kdo kdy uspěl v životě v čemkoliv. Přesto jsou tato slova mnohokrát špatně interpretována a jejich váha není brána tak seriózně, jak je pro úspěch třeba. Základem teze „úspěch=myšlení“ je skutečnost, že naše myšlení většinou není uzpůsobeno úspěchu. Jinými slovy, drtivá většina z nás se narodila v podmínkách, které nás většinou vychovávaly k takovému vzoru myšlení, jaké nás k úspěchu nedovede. Ano, čtete správně – klíčové je zde slovo vzor. Myšlení a smýšlení a všem kolem nás není něco, s čím bychom se již narodili. Myšlení a smýšlení je něco, co se od ranného dětství formuje v nás, a to velmi zásadně. V momentě kdy se narodíme, naše myšlení a smýšlení je jedním slovem žádné. Můžeme si představit, že novorozencův mozek je počítač, který má zcela „čistý“ software uvnitř. Novorozence však začne pomalu růst, měnit se z novorozence na batole, na kloučka, na školáka, na puberťáka, na studenta a nakonec na dospělého člověka. A jak novorozenec roste a celá jeho postava a organismy se formují, formuje se jeho myšlení a smýšlení. Jeho mozek už není „čistý“, jeho mozek se začíná naplňovat mnoha informacemi a ty nadále ovlivňují celý jeho svět. A právě kvalita a základ informací, které jeho mozek dostává, začne řídit celý běh jeho chování – začne vytvářet jeho vlastní vzor chování. Ve skutečnosti pak celá řada vzorů chování – automatického smýšlení a reagování v rámci tisíce maličkostí i zcela zásadních věcech. Možná si myslíte, že člověk je tvor spontánní. To je však zdání velmi vzdálené pravdě. Člověk je ve skutečnosti tvor, jehož chování je řízeno jeho podvědomím. Podvědomí je vlastně určitý „program“, který se v mozku vyvíjí celý život a který řídí podstatnou část naší činnosti. Mozek má v sobě mnoho programů, avšak ty, které jsou mu vštěpovány nejčastěji a s největší frekvencí jsou ty, které pak přebírají nadvládu nad naším chování a přetvářejí se v konkrétní vzory chování a vzory smýšlení.

Jedním z příkladů může být například skutečnost, že jsme již jako malí učeni chodit na toaletu v případě potřeby. Takovouto věc všichni považujeme za samozřejmost, avšak v momentě, kdy jsme se narodili, náš mozek tuto samozřejmost neobsahoval. Tato samozřejmost musela být do našeho mozku vštípena s takovou intenzitou a frekvencí, aby se z ní stal automatický vzor chování (a potažmo i smýšlení, neboť právě naše smýšlení = naše chování). Proto nám naši rodiče opakovali několikrát denně, abychom v případě potřeby chodili na toaletu. Ba co více, pokud jsme tak nečinili, pak nás za to trestali nebo kárali. Dokonce i ve školce nás vychovatelky kolikrát před ostatními „ztrapňovaly“, pokud jsme svou „potřebu“ vykonali bez toho, aniž bychom šli na toaletu. Tlak a intenzita na utvoření příslušného vzoru chování byl tak silný, že jej postupem času náš mozek převzal jako jednu z absolutních priorit. Vzniknul tedy konkrétní vzor chování, o kterém dnes ani nepochybujeme a vůbec nás nenapadne, že jsme se ve skutečnosti s takovým vzorem nenarodili, a že byl vytvořen „z ničeho“. Vzor chování s názvem „chodit na toaletu“ je tedy jeden z těch, které považujeme za samozřejmé a je pro náš život celkově neškodný – ba naopak. Jenomže se nejedná zdaleka o jediný vzor, který nám byl do hlavy vštípen a na základě kterého bylo zformováno naše budoucí chování. Záhy totiž přišla celá řada dalších vzorů a mezi nimi i ten nejzásadnější ze všech – pracovat pro peníze. Pokud si položíte upřímnou otázku, zdali je nutné, aby člověk chodil do práce a pracoval pro to, aby vydělával peníze, naprosto bez váhání odpovíte, že ano. Dokonce to povíte tak samozřejmě, že o tom v daný moment vůbec nepřemýšlíte – ono ANO z vás vypadne tak samozřejmě, jako byste měli pocit, že jste se právě s tímto „ano“ již narodili. Ve skutečnosti však opět neděláte nic jiného, než že interpretujete „program“, který vám byl do hlavy vštěpován ještě déle a ještě markantněji, než program „chození na toaletu“. Pracovat pro peníze je totiž základem nejenom fungování celé ekonomiky, ale převážně fungování státu – z čeho by byl stát živen, kdybychom my všichni nepracovali a neodevzdávali mu desátky? Tlak na vytvoření vzoru myšlení „práceodměna-práce“ tedy už odmalička přichází ze strany rodiny, školy, státu, celého okolí a vlastně odevšad, kam se jen podíváme. Tlak na tento vzor myšlení je naprosto ze všech nejsilnější a je v nás tak silně zarytý, jako skutečnost, že v případě potřeby musíme chodit na toaletu. Nebudeme se nyní do hloubky zaobírat tím, zda-li je tento vzor špatný nebo dobrý. Osobně jsem toho názoru, že bez existence tohoto vzoru chování bychom my ostatní, tradeři, neměli na kom vydělávat a společenství i ekonomika by přestaly fungovat. Bez tohoto vzoru by nemohlo být zdarma školství ani zdravotnictví. Přesto však zůstává skutečností, že kdyby neexistoval nikdo, kdo by se z tohoto vzoru dokázal vymanit, neexistovali by na tomto světě ani milionáři a multimilionáři. Takže je jasné, že vzor chování „práce-odměna-práce“ je důležitý k tomu, aby planeta fungovala jako doposud, tedy je důležitý pro společenství.

Otázka však je, zda-li je tento vzor chování důležitý a převážně pak efektivní pro jedince. A právě v tomto bodě mnozí mohou začít nacházet skutečné jádro pudla: vzor myšlení „práce-odměna-práce“ se nám zdá natolik samozřejmý, že jsme o jeho efektivnosti nikdy nepochybovali a nezkusili si položit si otázku, zda-li by neexistovali pro nás jako pro individuality jiné, lepší a efektivnější vzory myšlení. (Všiměte si, že říkám myšlení, nikoliv řešení. Řešení jak naplňovat své sny bez vzoru "práce-odměna-práce" zajisté existují, ale nikdy se nedostaví bez změny vzoru myšlení - což je něco, co je často ignorováno, a proto se většině najít lepší řešení nikdy nepodaří). Skutečnost je dokonce taková, že od našeho širokého okolí není ani žádáno, abychom si podobné otázky kladli – většinou vám okolí bude okamžitě oponovat odpověďmi typu „žij jako každý jiný a budeš dobrý člověk“, nebo „já si to tak nevymyslel – ale víš o něčem jiném?“. Takové reakce okolí jsou přirozené, neboť i jejich programy „práce-odměna-práce“ jsou natolik hluboce zakořeněny, že odmítají jakoukoliv myšlenku na možnost, že by věci mohly být jinak. Je to totéž, jako kdybyste se někoho ptali: „je správné chodit na toaletu, když mám potřebu?“ Přesto na této planetě existuje slušná řádka jedinců, kteří se rozhodli za otázkou „je pro mě vzor chování „práce-odměna-práce“ dostatečně efektivní?“ zaobírat hlouběji a začali velmi často přicházet k překvapivým závěrům: stávající vzor chování je efektivní pro stát a společnost jako celek, nikoliv však pro mě samotného! A tak tito jedinci položili ve svém myšlení základ něčemu, čemu se říká „myslet mimo rámec“ (v angličtině „thinking out of box“) a tím si začít pokládat základní kameny novým možnostem, vedoucích k řešení, jak dosáhnout požadovaných cílů bez nutnosti vzoru "práce-odměna-práce". Myšlení mimo rámec je stav, ve kterém se dopracujeme k jasnému přesvědčení, že mé současné myšlení není naprogramováno dostatečně efektivně vůči mým potřebám, přáním a touhám a zároveň stavu, kdy logicky začínám myslet naprosto jinak než většina, neboť se postavím proti nejzarytějším konvencím myšlení. Nedělejte si však iluzi, že dojít k takovému stavu je snadné. Ba naopak, je to velmi náročné. Program „práce-odměnapráce“ je v nás zaryt natolik hluboce, že nejenom že nechceme přemýšlet o jeho efektivitě, ale ještě spíše nechceme přemýšlet o jiných řešeních (to by mohlo znamenat příliš mnoho náhlých komplikací ale i přílišné postavení se proti konvencím). Ba co hůře, program je v nás tolik zakořeněný, že ani nepřemýšlíme o našich skutečných niterných potřebách a přáních do té míry, abychom byli ochotni a schopni přiznat, že myšlení „práce-odměna-práce“ nás k nim většinou nedovede. Tím bychom totiž velmi často museli přiznat prohru – prohru toho, že o čem jsme si dosud mysleli že děláme správně, bylo ve skutečnosti špatně.

Co myslíte, kolik lidí sní o tom, že bude jezdit v luxusním automobilu, žít v hezkém a útulném domku a jezdit na celou zimu do Karibiku? Vsadím se, že obdobné myšlenky a přání by se našla v každém z nás. Co se ale stane, když vám řeknu, že vzorem chování „práce-odměna-práce“ se k takovému cíli nikdy nedopracujete? Pak mě většina začne přesvědčovat, že jsou slušní lidé, a že poctivou a tvrdou prací se mnoho jiných ke svým cílům dopracovalo (nad čím se však už jiný nezamyslí je skutečnost, zda-li za úspěchem těchto jedinců stojí skutečně jen tvrdá a poctivá práce). Jiná skupina lidí naopak již na své sny a touhy zcela rezignovala, neboť pochopila, že skutečně vzor „práceodměna-práce“ k blahobytu nevede a tato skupina mě bude zase přesvědčovat, že dnešní doba přeje jenom lotrům a gaunerům, nikoliv slušným lidem. Na tom je samozřejmě kousek pravdy, avšak toto je cesta, o které já mluvit nechci a se kterou já nesouhlasím. Takže, jedna skupina žije v iluzích, že se stávajícím vzorem chování skutečně zbohatnout mohou (většinu této skupiny tvoří různí manageři, kteří možná spadají do větší platové třídy, ale jejich výdělky, adekvátně progresivně zdaněné, nevyvažují stále adekvátní fakt, že na ně pracují 12 hodin denně a 6 dní v týdnu), druhá skupina je již iluzí zbavena a žije v předsudcích, že zbohatnout slušnou cestou nelze. Ani jedna z těchto skupin však v drtivé většině nemyslí mimo rámec a nesnaží se jakkoliv přemýšlet o tom, nakolik může být překážkou jejich současný vzor myšlení. Takový krok je silné sousto. Takový krok nese řadu úskalí. Znamená přiznat, že vše, co jsme dělali doposud, jsme docela možná dělali v rámci našich cílů špatně. Znamená přiznat, že z pohledu dosahování určitých cílů jedná špatně drtivá většina všech kolem nás – a to je něco, co si člověk vůbec nechce připustit do hlavy. Vždy je z mnoha důvodů pohodlnější „splynout s davem“, než si postavit hlavu proti němu. Ale zamysleme se na chvíli: proč nám nejúspěšnější lidé na této planetě připadají výstřední? Proč je považujeme za arogantní? Proč jsou to nespoutané individuality a skutečné osobnosti? Odpověď je jednoduchá: svým myšlení se totálně postavili proti myšlení davu, čímž se stali pro dav kontroverzními, výstředními, diskutovanými a hlavně úspěšnými. Začali totiž myslet proti zažitým pravidlům tohoto světa, společnosti a výchovy všech z nás. Postavili se i proti tak pevně a samozřejmě zarytým pravidlům, jako je „práce-odměna-práce“, což je pro mnohé totéž, jako postavit se proti pravidlu „v případě potřeby musím jít na toaletu“. Být úspěšný proto není snadné: budete se setkávat s údivem, ale také s velikým neporozuměním. Budete svým způsobem arogantní, protože myšlení „práce-odměna-práce“ vám od jistého bodu připadat nesmyslné, hloupé a zbytečné. Tím se budete chtě-nechtě povyšovat nad dav a stávat se pro ostatní arogantními. Budete však žít jiný život, než většina všech kolem vás. Svým způsobem je dokázat se vymanit „mimo rámec“ a začít uvažovat zcela mimo něj něco jako Matrix: pochopíte jiné, nové principy, které daleko efektivněji vedou k dosažení něčeho, co žádáte. Zároveň budete zbaveni mnoha iluzí a dostanete se do svým způsobem jisté izolace – neboť většina bude vždy (dobrovolně) žít v Matrixu. Život mimo Matrix není lepší ani horší: je zkrátka a dobře jiný a na to je třeba se připavit. Co je však ale ještě důležitější - jakákoliv nová řešení neleží uvnitř Matrixu, ale vně. Leží mimo rámec. A dostat se mimo rámec můžeme jen změnou myšlení.

To ale trochu předbíhám. V tuto chvíli jsem chtěl několik dílů seriálu na téma „úspěch“ otevřít zamyšlením se nad tím, že náš mozek reaguje a smýšlí na základě hluboce zarytých vzorů. Některé vzory, jako ten „práce-odměnapráce“ jsou zakořeněny tak příliš hluboce, že jejich změna je extrémně náročné sousto (důkazem může být třeba už i fakt, že pokud si položíte otázku „je tento vzor správný?“ tak okamžitě začnete odpovídat frázemi typu „ano, musím přeci živit rodinu, mám nějakou zodpovědnost, musím za něco jíst a bydet atd... – to vše jsou důsledky hloubky zarytosti tohoto myšlení). Změnit takovýto vzor, ke kterému patří i přílišná závislost na penězích vyžaduje snahu začít se přesouvat mimo rámec a začít své myšlení vystavovat abstraktnější formě, pouštění se do nových a neprobádaných oblastí (což je něco, co evokuje nejistotu a nejistota je něco, s čím se člověk již od přírody nerad vypořádává). Přesto, změnit takovéto myšlení může znamenat nevídaný posun k úspěchu, neboť začít smýšlet mimo rámec znamená i možnost začít vidět nová řešení. Všichni úspěšní to vědí. Pokud jste kdy četli knihy úspěšných, všimněte si, že nikdy vám nepsali „mé tajemství je v mé geniální formuli uspořádání společnosti“ ani „mé tajemství je v mém ultra-tajném triku jak jednat s lidmi“. Většina úspěšných vám vždy dokola a dokola bude říkat, že to bylo jejich myšlení, které je posunulo do jiné, další sféry. Snadno se to řekne, nesnadno vykonává. Ale je to tak v pořádku. Kdyby to bylo snadné, společnost v dnešní formě by neexistovala a bohatí by neměli na kom vydělávat. Myšlení mimo rámec by se dalo považovat částečně za svobodomyšlenkářské myšlení. Je pravda, že jedinců se „svobodným“ myšlením naleznete v tradingu celou řadu: Larry Williams, syn těžce pracujícího muže (Larryho otec se celý život řídil mottem „práce-odměna-práce“) byl pro své okolí svým svobodným myšlením „rebel“ již odmalička; Dan Zanger se sice podstatnou část života řídil formulí „práce-odměna-práce“ (jako většina z nás pochopitelně neměl nazbyt), ale jeho mozek často bojoval s pochybnostmi o tomto vzoru chování a s hlubším poznáváním tradingu přicházel stále více a více nový vzor myšlení – „svobodné“ myšlení. Robert Kiyosaky se jako svobodomyšlenkář musel již narodit a jeho žena zřejmě také; kdo jste kdy četli Kiyosakyho knihy, musíte dát za pravdu – ti dva celý život odmítali přistoupit na vzor myšlení „práceodměna-práce“, a tak raději celé roky trpěli bídu, aby se nakonec dočkali miliardového bohatství. Začít myslet mimo rámec tedy vyžaduje v první řadě nebát se „svobodných“ myšlenek, tj. takových které jsou naprosto v rozporu se zažitými pravidly a konvencemi. Netvrdím, že všechna zažitá pravidla a konvecne jsou špatné, pokud se ale nebudeme snažit vydávat za jejich hranice, nikdy nezačneme myslet mimo rámec. Myslet svobodně zní možná samozřejmě, avšak věřte, že se jedná o něco, co je natolik nežádoucí a ve společnosti složité, že mnoho lidí pod tlakem okolní společnosti raději dříve či později „dobrovolně“ přijme myšlení okolí, než aby se stával terčem nepochopení a posměchu. Svobodné myšlení totiž znamená být opět vně davu, vně toho, co je nám předkládáno jako „správné“.

Můžeme se vydat třeba do historie: Copak třeba tak zásadní objev, že planety krouží kolem Slunce a nikoliv že Slunce krouží kolem Země nevznikl díky svobodnému myšlení? Neslučovalo se však s názory tehdejší společnosti, proto bylo patřičně „potrestáno“. Pojďme ale do současnosti: co takový sport? Kdybyste před 20 lety někomu řekli, za kolik se dá dnes uběhnout 100 metrů, asi by vás všichni měli za blázny. Přesto pár svobodně myslících se takové myšlenky nebáli a i přes posměchy a útoky okolí máme dnes prakticky v každém sportu rekordy, které byly ještě nedávno zcela nemyslitelné. A i tak je historie plná příběhů sportovců, kteří pokořili světové rekordy, ale dlouho jim nebyly z nejrůznějších důvodů uznány, neboť se neslučovaly s tím, co dřívější společnost považovala za „možné“! Nebo se zamysleme nad výpočetní technikou: když jsem chodil na střední školu, byl nám představen počítač s procesorem 66 Mhz. Slovy profesora se jednalo o maximálně možný výkon z fyzikálního hlediska, který nebude možné v budoucnu již více trumfnout. Jak se asi tento profesor tváří dnes, když pracuje na strojích 40x rychlejších? Svobodné myšlení tedy vždy znamená jít proti konvencím a proti tomu, co je právě společností považováno za „správné“ a „možné“. A to je něco, co mnozí neradi a těžce překonávají. Tomuto všemu bohužel pak nahrává ještě jedna skutečnost: většina lidí příliš důvěřuje médiím a příliš se snaží vnímat s jejich pomocí svět jako „černý a bílý“, nebo-li vše třídit na „špatné a dobré“, „pravda a lež“ (kéž by byl svět tak jednoduchý, aby byl takto dvoubarevný). Právě média našeho svobodného ducha ještě více potlačují a nepřímo nám diktují, jaká je vlastně „realita“ a aniž si to uvědomujeme, pak takové realitě i podléháme. Opět názorný příklad: Ve většině médiích, novinách, televizích, slyšíte, vidíte a čtete o tom, jaký je úspěch, když investiční fond vydělá za rok 30%. Z nějakého důvodu se podobné rámce díky takzvaným investičním „expertům“ (rozumějte: jedincům, co jezdí většinou do práce tramvají, mají hezký oblek a používají cizí výrazy, přesto nejsou ničím více a méně než obyčejnými prodavači) začaly vydávat za „úspěch“, resp. jako měřítko úspěchu se začal posuzovat akciový index S&P. A tak nezasvěcený laik žije v domnění, že dosahování lepších výsledků než právě zmíněný index je „vrchol“, myslitelně nejvýše dosažitelný. Čtete například, jak fond XY byl extra úspěšný, protože zhodnotil za rok 12%, zatím co index S&P pouze o 8% procent. Heuréka! Nebo dokonce čtete, že index S&P je za letošní rok -10%, zatím co váš fond jenom -8%. Jak úžasné! Právě jste přišli o 8 procent svých těžce vydělaných peněz, ale díky médiím je vám vše podáno, jako úžasný úspěch a vás ani nenapadne přemýšlet o tom, že jste ve skutečnosti právě projeli pěkných pár peněz!

Ve světle takovýchto „standardů“, které tedy pro nás vytváří média ve spolupráci s „experty“, pak člověk žije v rámci, který opět vydělává pouze a jen všem kolem (jak je možné, že si fondy berou od lidí poplatky i za to, když vám vaše peníze ztratí?), ale ne vám. V takovém rámci však často žijeme s tak zakořeněnou hloubkou v podvědomí, že pokud k vám přijde někdo a řekne „ahoj, jsem daytrader a dělám zhodnocení 100 procent měsíčně“, tak vás okamžitě označí za podvodníka a šarlatána. Něco takového v jejich myšlení není možné! Jejich „selský“ rozum (rozumějte: „pravda“ vštípená do jejich hlav skrze média) káže, že vrchol je 30 procent ročně a navíc index S&P je letos -4 procenta, takže vy přece nemůžete vydělávat 100 procent za měsíc! Váš selský rozum (ve snaze vidět věci v širším kontextu) naopak káže něco jiného: koho zajímá nějaký index S&P? Koho zajímají fondy, které vydělají peníze i když ty vaše totálně ztratí? Copak nikoho nenapadlo, že fondy většinou ani NEMAJÍ zájem vydělávat více, než nějakých průměrných 6% měsíčně? Dosahovat větších čísel by znamenalo ušít si na sebe bič a připravit své klienty na očekávání, která se další léta již nemusí naplnit! A copak nikoho nenapadlo, že fondům je ve skutečnosti úplně jedno, jestli vaše peníze ztratí – protože ony stejně vydělají a stejně vždy najdou dost hlupáků, kteří jim své peníze svěří? (Mimochodem, víte o tom, že existují fondy, které dokáží zhodnotit i o 400 procent ročně? Že nevíte? Nedivím se vám. Jsou to uzavřené fondy, do kterých se běžný jedinec nedostane a o kterých média nikdy hlasitě mluvit nebudou, protože by to bylo proti „standardům“, která sama s „experty“ nastolila). Média tedy tvoří často „realitu“, které je ve skutečnosti pouze „pseudorealitou“, a kterou navíc bez většího přemýšlení s klidem přijímáme! Díky tomu si pak utváříme rámec myšlení, který považujeme za správný – ale ve kterém většinou příliš neuspějeme, pokud se nenaučíme nepřijímat jej a myslet mimo něj. Možná si někteří z vás nyní ťukají na čelo a myslí si, že si zde vymýšlím konspirační teorie nebo že jsem příliš arogantní. A naopak, možná někteří nyní vidí „rozbřesk“ ve své hlavě a v hloubi duše cítí už dlouho něco podobného, jenom neměli „odvahu“ o tom mluvit někde nahlas. V tomto bodě ale začíná svobodné myšlení: Ve vašich myšlenkách se musíte začít vydávat tam, kam se ostatní nevydávají. Neustále musíte pozorovat, jaké jsou právě „zažité názory a standardy“ a nebát se okamžitě myslet za jejich rámec. Obecně zažitá pravidla, názory a standardy jsou zde opět jako skvělý nástroj pro stát a celou společnost, nikoliv však pro jedince. Pokud chcete být úspěšní a bohatí, musíte začít vyhledávat podobné jedince a snažit se získat něco z jejich myšlení. V 90 procentech uvidíte, že jejich myšlení je již dalece za tím, co právě diktuje nebo určuje společnost a co společnost považuje za správné.

Úspěšní kašlou na to, že je jejich myšlení jiné, než myšlení většiny. Úspěšné jedince většina nezajímá – většina totiž nikdy není úspěšná a už vůbec ne bohatá. Úspěšní mají myšlení nejenom jiné, než jsou právě obecně zažité pravdy, pravidla a principy, ale ani se nebojí takové myšlení ventilovat. Hlavně je však neustále rozvíjí a soustředěně pracují na dosažení svého cíle. Úspěšní nikdy neberou jako dogma to, co tvrdí média. Pravda je pro ně vždy pouze a jen to, co si sami vyzkouší a zažijí – k čemukoliv dalšímu jsou skeptičtí. Úspěšní chápou, že svět není černobílý. Každé pro má své proti. Pokud nám média naservírují muže A jako špatného, z pohledu člověka B může být muž A dobrák. (Už toto je svobodné myšlení.)

A konečně to nejdůležitjší: Úspěšní nepátrají po „obecných pravdách a principech“, ale po takových pravdách a principech, které slouží jejich zájmům, cílům a snům. Zajímají je taková pravidla, která fungují jim samotným, nikoliv společnosti. Úspěšní nikdy nikoho nenásledují, jdou si vždy jen a jen svou vlastní cestou.

Začít myslet mimo rámec tedy začíná tak, že zkrátka a dobře začnete přemýšlet mimo to, co je rádoby „dané“. Myšlení mimo rámec je však koncept, který nepřijde ze dne na den. Myšlení mimo rámec je něco, co musíte pomalu, postupně budovat. Co musíte trénovat a rozvíjet celý život. Myšlení mimo rámec je vlastně „životní filosofie“, kterou se musíte začít pozvolna řídit. Nebude to jednoduché a bude to trvat nějaký čas. Ale pouze a jen s takovouto filosofií mohou začít přicházet myšlenky a řešení, která nás mohou výrazně posunout k objektu našeho cíle – úspěchu.

Všichni co jsou v něčem dobří, museli trénovat Paralela výše popsaného příběhu s tradingem je určitě už každému zřejmá. Trénování je výsada těch, kteří to někam dotáhli a něco dokázali. Dokázal někdy něco nějaký sportovec bez tréninku? Proč velké firmy platí miliony korun za školení, kde trénují své zaměstnance k reagování na určité situace? Už jste slyšeli, že by někdo uběhl na první zátah 1000 metrů bez předchozího trénování? I tradeři musejí trénovat, pokud chtějí uspět. Pojďme k tomu, co myslím tím „trénovat“ v oblasti tradingu a konkrétně intradenního obchodování. Pokud máme již nějaký obchodní systém, který jsme řádně backtestovali, máme za sebou podstatný kus práce a už i vybudovanou určitou úroveň podstatné sebedůvěry a důvěry v náš systém. To je velmi důležitý posun vpřed. Problém je ale v tom, že praktické obchodování a reálná exekuce je vždy trochu rozdílné od backtestových výsledků a taková věc nás může pěkně zaskočit. Jedna z klasických situací je, že na backtestu vždy vidíme pattern již finálně zformovaný, zatímco když sedíme u živých grafů, do poslední sekundy kolikrát nevíme, zda-li bude pattern skutečně utvořený, nebo ne. Takové čekání pak může znamenat jednak do poslední chvíle určitou „nejistotu“, která není psychicky příjemná, a také možnost prodlevy ve finální reakci, která může znamenat nepříjemný skluz i několik bodů. Ještě horší situace nastává, pokud obchodujeme nějaké alternativní grafy jako volume nebo tick, protože zde je nutnost rychle reagovat ještě kritičtější a navíc u alternativních grafů může nastat nepříjemné zjištění, že slipy na vstupu jsou skoro „samozřejmostí“. Zřejmě nejhorší situace zůstává, pokud dostanete několikrát po sobě „revers signály“. Tj. například jste long, další úsečku přijde signál short a další opět long. Takovou situaci není možné bez tréninku prakticky pořádně zvládnout, pro mnohé je psychicky velmi náročná. To vše jsou situace, které nás v živém trhu s živými penězi mohou nepříjemně zaskočit. Znějí možná banálně, ale dokážou skutečně velmi výrazně „nahlodat“ obchodníkovu soustředěnost a sebedůvěru, a tak když si pak obchodník zpětně projíždí obchodní den, zjišťuje, že v porovnání s backtesty došlo k exekuci jiných signálů, než bylo žádoucí – přitom za vším stojí pouze pár sekund, kdy nebyla situace zcela jednoznačná a bylo třeba udělat rozhodnutí. A právě naučit se rozhodovat v nejednoznačných situacích a zvládat i situace, jako jsou slipy na vstupu, může výrazně pomoci zvládnout trénink na zrychleně puštěných historických datech (tzv. „reply“). Podobnou funkci dnes nabízí celá řada programů – jen namátkou TradeMaven, BracketTrader, SierraChart, Genesis Navigator a řada dalších. Jejich výhoda je, že můžete graf pustit zrychleně na historických datech a tak si za krátkou dobu projet celý určitý obchodní den. Pokud si takto na simulátoru „projedete“ několik týdnů, dostanete jedinečnou šanci trénovat řadu situací, které vás pak již nezaskočí v reálném obchodování.

Na začátku všeho je oddanost. Každá cesta však něco stojí a tak se z oddanosti začne stávat frustrace, pokud nám už od počátku daná věc příliš nejde. Pokud je však oddanost silnější a vítězí, pak „přebije“ frustraci a následuje výrazný posun vpřed. A pak další a další a další. Oddanost a pozitivismus totiž začne probouzet další pozitivní vlastnosti a vše se začne stávat lehčí a lehčí. Pokud zvítězí frustrace, upadneme do negativismu a začnou se v nás probouzet negativní emoce. Začneme být neúspěšní, o to více negativní, o to více frustrovaní, pak začnou na povrch vyplouvat další negativní vlastnosti a už není cesty zpět. Sami si můžeme zvolit, kterou stranu našeho já necháme zvítězit. Většina lidí volí tu negativní stranu, protože je to jednodušší, protože už se nemusejí příliš namáhat, a protože mohou nadále říkat „já to věděl, že to není možné“. Upadnou tak zpět do svého šedivého, negativního života a budou se jím dále protloukat jak umějí, zatímco jiní si budou užívat. Navíc se vrátí ke „svým lidem“ a úspěšní se pro ně stanou špatní, protože jsou důkazem jejich vlastní neschopnosti. Jenom pár má dost vnitřní disciplíny na to, aby zvolili tu pozitivní stranu. Bude jim to ještě nějaký čas trvat, ale pak pochopí, že existují v životě dimenze, o kterých nikdy netušili a které dělají tento život ještě úžasnějším. Začnou se setkávat s dalšími úspěšnými a budou si vzájemně obohacovat své životy, protože úspěšní už v sobě dokázali „pohřbít“ řadu negativních vlastností. Budou nad věcí i za vodou. A takto bude svět pokračovat pořád dokola, co jen bude svět světem. Vy, kteří jste se už nyní rozhodli být úspěšní, se na to dobře připravte a berte to s nadhledem a úsměvem. Ti z vás, kteří se už nyní rozhodli být neúspěšní si přečtěte ještě následující: „Udělal jsem maximum, říkají poražení. Vítěz to udělá bez keců“. „Ti, co říkají že to nejde, by neměli stát v cestě těm, co ono nemožné konají“. „Hledání výmluv je pohodlnější, než oddanost a pracovitost“. A ještě něco: Jistý slavný cyklista, jeho jméno všichni znáte, nejenom že opakovaně vítězil v závodech, ale zvítězil i tam, kde málokdo jiný – nad rakovinou. Vítězství je v našich hlavách a sami si určujeme, zda-li budeme vítězi nebo ne. Ještě před pár desetiletími většina tvrdila, že létat je nemožné. V pátek málokdo věřil, že je možné vyhrát hokej 8:2. Ještě před pár desetiletími bylo klonování pouhou fikcí. V první sérii Vyvolených zvítězil homosexuál, což téměř každý považoval v naší zemi za nemožné. Vladko byl odhodlanější více, než kdokoliv jiný. Světový rekord ve sprintu na 100 metrů byl za posledních 100 let nesčetněkrát překonán, ačkoli po každém novém rekordu všichni tvrdili, že dále už jít nelze. Ještě před pár lety nikdy nikdo nevěřil, že z 10,000 USD je možné udělat více jak milion za jediný rok, a to bez nutnosti mít firmu, mít zaměstnance a mít nejprestižnější vysoké školy. Pak přišel Larry Williams a oficiálně to dokázal. Pak to dokázal po druhé a pak oficiálně dokázala otočit 10,000 USD do více jak 100,000 za jediný rok i jeho 16 letá dcera.... Přesto většina lidí stále tvrdí, že to nelze. Je to jen ve vaší hlavě. Úspěch, nebo prohra. Pozitivní přístup rodí úspěch. Negativní přístup prohru. Je to jen na vás. Nikdo jiný to za vás neudělá.

Naučit se obchodovat je proces. Žádá si svůj čas, pořádně trpělivosti, pomalé učení různých dovedností. Kolikrát si žádá i své oběti. Jak se dá proces učení se umění tradingu naučit co nejrychleji? Předně si všimněte, že se článek zabývá učením se „umění“ tradignu, nikoliv „technice“ tradingu. Pokud se chceme naučit obchodovat, v naprosto prvotní fázi si musíme uvědomit, pochopit a přijmout, že trading je řemeslo. Není to exaktní technická věda, zvládnout dokonale techniku různých indikátorů a nástrojů technické analýzy zdaleka nestačí. Je třeba mnohem více – a tím mnohem více je zejména cit pro trhy. Nic vás neposune dopředu rychleji a efektivněji. Trader je řemeslník, který používá sadu různých nástrojů ke své práci – vytváření obchodů. Ani uměleckému řezbáři však nestačí pouze technické nástroje k tomu, aby automaticky tvořil díla, o kterých můžeme říkat, že jsou pěkná, osobní, kouzelná a já nevím jaká ještě. Řezbář potřebuje stejně jako trader cit pro materiál, který chce svými nástroji opracovávat. Naším materiálem je trh. Trh není technicky přesné prostředí, trh není dokonalé místo. Trh je v prvé řadě živá hmota – stejně jako strom, se kterým pracuje řezbář. Je to živá hmota, která se neustále mění, mění svou dynamiku, šířku i výšku. Je to odraz emocí lidí a lidé jsou živé bytosti – proto interpretace trhů na grafech našich monitorů sice vypadá jako ryze technická záležitost, je to však mylný klam – nic nemůže být dále od pravdy. Pokud se chceme naučit opracovávat náš materiál tak, aby dával pozitivní, hezký výsledek – což znamená pozitivní, profitabilní obchody, musíme jednak náš materiál respektovat, dále pak pro něj získat cit a zkušenosti s jeho opracováváním. Základem respektu k trhům spočívá v potlačení vlastního ega. Pokud si myslíte, že něco víte – něco více než ostatní – pak ve skutečnosti nevíte vůbec nic. Za svou obchodní kariéru jsem zažil mnoho lidí, kteří si byli vědomi svého vysokého IQ, to jim však patřičně zvyšovalo i jejich ego a tak si takoví lidé vždy mysleli, že trh nějakým způsobem „přechytračí“, že najdou jednoznačné, mechanické způsoby, jak trh porazit. Takoví lidé prakticky nikdy neuspěli. Na druhou stranu, člověk hledící na trhy s pokorou se nezabývá otázkou, jak trh porazit, přechytračit a dokázat mu, že jeho ego je větší, silnější a chytřejší, ale raději se zabývá, jak donutit sebe samotného s trhy spolupracovat, jak se co nejméně spálit při chybách, které udělá a jak pokorně přijímat a rozeznávat, co mu trh nabízí, a nesnažit se silou za každou cenu dostávat z trhu více. Můžete si o trzích myslet co chcete, můžete o nich číst co chcete – ale jedno je jisté, trhy se nikdy nepřizpůsobí vám – vy se budete muset naučit přizpůsobovat trhům. Budete se muset naučit trhy „číst“, rozumět tomu, proč se otáčí, kde se otáčí, proč se zpomalují, když se zpomalují, a proč vás v některých momentech velmi rychle a nepříjemně vyhazují na stop-lossu častěji, než je zdrávo. Budete se muset naučit trhy respektovat a ne si naivně myslet, že trhy budou poslouchat vás – že je „vtěsnáte“ do nějakého počítačového kódu, matematického modelu, nebo vysloveného dogmatu. Cit pro trhy vás naučí trhy poslouchat, naučí vás rozumět jejich jazyku, naučí vás efektivně stavět obchodní systémy a především pak takové efektivně obchodovat. Jenomže cit nepřijde sám od sebe – ten je zapotřebí pro trhy získat, vypěstovat, vypracovat si jej.

Největší procento chyb každého začínajícího tradera vychází z nejistoty. Pokud otevřeme pozici, pak od momentu vstupu již nemůžeme ani trochu vědět, co se bude dít dál. Trh se může rozjet naším směrem a nadělit veliký profit, nebo nás také za pár vteřin vyhodit na základním stop-lossu. Nejistota je tedy veliký faktor, který se na našem obchodování přímo podílí. Je to jeden z hlavních zdrojů našich emocí, které tak razantně ovlivňují, zda-li obchodujeme tak, jak jsme si předsevzali. Je to také jedna z hlavních lidských vlastností. Nejistota totiž vede ke strachu a tak lidé nejistoty nesnáší, tíhnou raději k věcem, které se jeví jistější, a to ještě více způsobuje stres v okamžicích, kdy se do velmi nejisté situace dostaneme. Takový stres pak umí být velmi kontraproduktivní a způsobit ještě větší škody, než si kolikrát dokážeme představit. U tradingu to platí dvojnásob – stres je totiž spouštěčem různých vzorů chování a jednání, často pak takových, které jsou pro trading vysoce neefektivní. Trading je tedy pro jedince, kteří se nebojí nejistot a nevadí jim svrbění v žaludku, které občas nejistota přináší. Nikdo však nedokáže nejistotu a strach z ní plynoucí ignorovat nebo zcela odstranit - dokonce ani ti nejlepší obchodníci. Proto je třeba nejistotu plynoucí z každého obchodu zcela akceptovat, přijmout ji jako nutnost a pořádně se na ni připravit. Jak? Existuje pouze jediný způsob jak snížit pocit nejistoty, lépe zvládnout situace v momentě, kdy stres aktivuje nechtěné vzory chování a být schopen zachovat se s klidnou hlavou i v momentech, kdy nejistota ještě narůstá: připravit si plán na veškeré nejhorší situace. Ať se vrhneme do jakékoliv činnosti, ať se rozhodneme pro jakékoliv povolání nebo podnikání (a trading není nic více a nic méně, než jeden z mnoha způsobů podnikání a obživy, je to práce jako jakákoliv jiná), chtě-nechtě nás tu a tam zastihnou nečekané a nepříjemné situace, které mohou být doslova likvidační. Bohužel většina lidí si toto neuvědomuje a do každé své činnosti se zásadně vrhá jen s tou nejlepší vizí, vidí jen ty nejlepší možné varianty, nepřipouští si, že by se mohlo stát nejhorší. A až se tak stane, nevědí co dělat, proto buďto nedělají nic, nebo na záchranu dané věci udělají něco zcela hazardního, co celou věc ještě podstatně více zhorší. Úspěšní lidé na druhou stranu nejprve naplánují veškeré možné špatné varianty a i to, jak se v nich zachovat. Tím se připraví na nejistotu, sníží její negativní vliv a v opravdu „horkých“ chvilkách jednají s chladnou hlavou. Zdánlivé průšvihy tak často uřídí jen s minimálním negativním dopadem, nebo z nich dokonce dokážou i ještě něco získat. Každý trader by si měl v první řadě udělat plán, co bude dělat, pokud nastane nejhorší situace. Takový plán okamžitě obchodníkovi uleví od nejistoty v momentě vstupu do obchodu. Ne úplně, ale částečně ano – a to se počítá. Co je ale ještě důležitější, umožní mu jednat rozumně v momentě, kdy většina lidí jedná emotivně a celou věc ještě více pokazí. Pojďme si vše demonstrovat na příkladu intradenního obchodníka.

Většina obchodníků má plán kdy vstupovat do pozice, ale velmi často už ne plán co dělat dále, převážně v momentě, kdy trhy začnou jít proti nám. To velmi zvyšuje nejistotu. Navíc většina obchodníků zásadně hledí na svůj současný obchod z pozitivního pohledu, nikoliv z pohledu možnosti nejhorší – zasažení stop-lossu. Pokud se obchod nepodaří a za moment jde proti obchodníkovi, tím, že nemá obchodník plán, začne občas jednat zmateně. Pokud tedy nemáme plán na nejrůznější situace, tj. konkrétní směrování na různé situace nastavené v našem mozku, pak mozek pracuje ve „vakuu“, což znamená, že má zcela volný prostor působení, může si dělat co chce a také dělá. Ve „vakuu“ tedy nastane určitý „zkrat“ a mozek si sám vymýšlí věci, které vás nutí dělat – například zvětšit ještě trochu více stop-loss, nebo ho dokonce odstranit úplně, nebo v opačném případě uzavřít příliš rychle pozici, i když má taková stále ještě šanci se „vzpamatovat“. V prvním případě obchodník může přijít o obrovské množství peněz, ve druhém zase sebrat drobnou ztrátu tam, kde by jinak mohl být velký profit. To vše díky tomu, že jsme neměli podrobný plán na nejhorší možnou situaci a dali prostor našemu mozku, ať řeší nechtěnou situaci „po svém“. Samozřejmě, že jednou z našich ochran je již zmíněný stop-loss. Součástí našeho plánu je tedy kdy dobrovolně akceptovat ztrátu, což je většinou i něco, co máme statisticky propočítané. Přesto jakákoliv další maličkost, o kterou plán na téma „nejhorší možná situace“ můžeme dále rozšířit, výrazně pomůže snížit naší nejistotu a také možný průšvih. Tak například součástí našeho plánu když jde vše špatně by mohlo být kromě základního a statisticky podloženého stop-lossu několik dalších bodů: jak dlouho nechám jít věci špatně? Pokud jsem v otevřené ztrátě již 20 minut, trh se zatím nepohnul mým směrem ani ke stop-lossu, budu ještě v pozici setrvávat? Kolik času dám trhu se rozjet? Existuje v trhu nějaký bod, u kterého je vysoká pravděpodobnost, že pokud trh tímto bodem projde, už spíše než ne dojde k našemu stop-lossu? Například nějaká výrazná S/R úroveň? Pokud ano, nebylo by efektivnější vystoupit už při jejím proražení (tj. dříve než na našem základním stop-lossu), nebo naopak na úroveň stop-lossu umístit ještě jeden vstupní příkaz (neboť je nyní pravděpodobnost otočení trhu) a pokusit se tak z aktuálně vytvořené ztráty udělat profit? Pokud chytnu ztrátu, jak by měl vypadat nejbližší další signál, který budu brát? Vždy po ztrátě si toto ujasněte, protože to vám dodá zpět sebedůvěru v to, že za chvilku může přijít zase obchod, který může celou ztrátu pokrýt, plus vám pomůže zabránit ještě jedné důležité věci – a sice faktu, že po ztrátě občas začne začínající trader jednat více emotivně a agresivně, než racionálně. Vždy si po ztrátovém obchodu ujasněte, jak přesně má vypadat další signál ke vstupu, abyste neměli tendenci vstupovat emotivně! Kolikrát za sebou nechám trh aby mně nadělil ztrátu než se rozhodnu pro zbytek dne raději přestat obchodovat? (S rostoucím počtem zrát roste opět tendence agresivně a emotivně vydělat peníze daný den zpět a tak je často dobré například po 3 ztrátách v řadě dát si 30 minut pohov, nechat trh trhem a vrátit se až s čistou hlavou a adrenalinem zpět na nulové úrovni)

Vidíte, že existuje celá řada dalších sfér, ve kterých se dá definovat co dělat pokud nejdou věci našim směrem, tím dát menší prostor emotivnímu a nežádanému chování a také snížit nejistotu z každého obchodu (jistota, že víte, jak se zachováte v nejhorším možném případě, je skutečně velmi silně pozitivní faktor). Veškeré takové body však musíte mít naprosto jasně napsané a zopakovat si je před každým obchodem! Žádné že vstoupíte do obchodu a zbytek budete řešit za pochodu - čím budete připravenější, čím více budete mít rozvinutý plán na případy nechtěných situací, tím menší prostor dostane mozek pro svá vlastní kreativní řešení, která ztráty ještě znásobují! Samozřejmě, že náš plán pro nejhorší situace nemusí být úplně perfektní a občas nás nechat se ztrátou v momentě, kdy by byl jinak profit. Ale nic není dokonalé. I tak nám podobný plán stále dělá mamutí službu – v případě, že se věci pokazí, necháme je tak pokazit jenom trochu. Zatímco emotivní jednání je často nechá pokazit velmi, velmi hodně. To, co přináší profesionálům miliony a miliony dolarů není jen řada dobrých obchodů, ale převážně fakt, že profesionální obchodníci nikdy nedopustí, aby ty špatné obchody vše pokazily více, než je zdrávo. Jejich špatné obchody pokazily věci jen minimálně, protože byly plně pod kontrolou a zcela managované. Perfektní obrana – to je základ číslo jedna. Už od malička většině z nás vkládali do hlavy, že pokud se chceme mít lépe, musíme hodně pracovat. Samozřejmě souhlasím s tím, že bez práce nejsou koláče a tudíž se bez snahy a práce ani lépe mít nemůže. Přesto bych se rád nad tímto často opakovaným dogmatem trochu pozastavil. Mnoho lidí se dnes snaží věnovat více a více času práci, aby se mohli mít v budoucnu lépe. Věnují více času svému zaměstnavateli, své firmě, svému podnikání a doufají, že se dostaví i vyšší odměna za jejich čas a úsilí. Základní problém je však v tom, že množství věnovaného času nemusí mít žádný vliv na to, jak dobře se budeme v konečném důsledku mít (měřeno příjmem získaným za onen věnovaný čas). Většina prací a podnikání má totiž velmi omezené maximální stropy příjmů a těch bývá poměrně rychle dosaženo, pak je již stále těžší a těžší pohnout se o trochu výše. Pokud jste například řadový zaměstnanec, jste placení hodinovou mzdou. Zda-li pracujete 8 hodin denně nebo 10 hodin denně znamená sice rozdíl pár stovek až tisícovek navíc měsíčně, ale přiznejme si to – výrazně si nepolepšíme. Můžeme samozřejmě díky kvalitě své práce (které jsme věnovali i více času) dosáhnout natolik pro našeho zaměstnavatele dobrých výsledků, že přijde na řadu také povýšení a s ním i vyšší hodinová mzda, stále ale velmi brzy dosáhneme nového stropu, který bude těžké překonávat. Zkrátka a dobře, váš zaměstnavatel má vždy velmi dobře spočítané kolik mu vaše práce přinese a od toho se odvíjí také vaše limity. Proto řada lidí například nastoupí za částku 20 000 korun měsíčně, po nějaké době se dopracují na 35 000 korun měsíčně, ale překonat tuto hranici je již čím dál tím těžší. I pokud změníte zaměstnavatele, existují ve vaší profesi obecné průměrné mzdy a jiný zaměstnavatel vám možná nabídne více bonusů, těžko však více peněz.

Dokonce i střední management čelí stejným problémům – můžete například vyrůst z 50 000 měsíčně na 100 000 měsíčně, z této částky je ale pak už náhle čím dál tím těžší jít výrazněji výše – docela možná je toto dosažení maximálního limitu. Mohl by pracovat sebevíc, ale v určitém bodě už mu to výrazně více nepřinese – pokud zcela nezmění obor své působnosti nebo nějakým způsobem nepřijde zcela nenadálá situace nebo šance, která vše posune do jiné roviny. Oproti tomu zde máme lidi, kteří vydělávají milion korun měsíčně a přitom polovinu týdne tráví na golfových hřištích a polovinu roku na cestách po světě. Tací lidé příliš nepracují, a přesto jsou jejich příjmy mnohonásobně vyšší. Tito lidé nám tedy dokazují, že ne vždy úměra prací stráveného času rovná se úměře odměny. Zkusme se tedy na tyto jedince podívat více (a opomenu teď možnost, že někteří se do tohoto stavu dostali různými podvody a korupcemi). Co tací lidé dělají jiného? V prvé řadě nutno naprosto upřímně a realisticky přiznat, že tito lidé měli štěstí. Byli ve správný čas na správném místě, dostali nečekaně „milionový“ nápad, přišli k tomu správnému byznysu, našli ten správný způsob vydělávání peněz v rámci svého oboru, a tak dále. Koukněte se kolem sebe: mladík dostane nápad založit portál sloužící k vyhledávání na internetu a jelikož je ve správný čas na správném místě se správným nápadem, stane se z něho multimilionář. Muž pracující léta jako obyčejný prodejce finančních produktů se shodou náhod dostane k velmi významnému klientovi, který mu otevře dveře do vyšší sféry a tak náhle začne přicházet mnohem více peněz za mnohem méně práce. Majitel malé, obyčejné reklamní agentury se jako první rozhodne zažádat o licenci pro založení pobočky velké, nadnárodní agentury a jelikož byl náhodou zcela první (kde byla konkurence?), již do konce života nemusí pohnout prstem… Podobných příběhů rozhodně najdeme bezpočet. Štěstí tedy hraje výraznou roli. Abychom se měli lépe, nestačí jen pracovat, je také třeba mít štěstí. Znamená to ale tedy, že vlastně nemáme šanci ovlivnit možnost mít se lépe, pokud tolik záleží na štěstí? V žádném případě. I když je štěstí velmi důležitý faktor, jsem přesvědčený, že platí, že štěstí dříve či k později přijde k tomu, kdo se mu otevře a čeká na něho, kdo ho přivolává. Jinými slovy, kdo se nebojí riskovat. Je pravda, že štěstí hrálo důležitou roli v začátcích mnoha úspěšných. Hrálo ale důležitou roli proto, že bylo neustále pokoušeno; úspěšní jedinci opakovaně přicházeli s novými nápady, opakovaně se nebáli riskovat, opakovaně dokázali překonat neúspěch, postavit se znovu na nohy a jít znovu vstříc osudu, aby své štěstí znovu pokoušeli. Ne každému se to podařilo (to je vždy riziko riskování), těm šťastnějším ano – avšak těžko by se to stalo, pokud by neriskovali a šanci na souhru šťastných událostí se opakovaně a záměrně nevystavovali.

Pokud se nad tímto zamyslíme a vrátíme se k tomu, že mít se lépe znamená více pracovat, logicky nám z toho musí vyjít, že mít se lépe nezáleží zdaleka jen na tom, kolik pracujeme, ale hlavně kolik riskujeme. Můžeme pracovat sebevíce, ale pokud neriskujeme, nemáme příliš šancí dosáhnout radikálnějšího posunu. A právě v tomto je značný paradox – naší rodiče nás často učili, že máme hodně pracovat a málo riskovat (to byl jejich model jak dosáhnout úspěchu, není divu, že ho často nedosáhli a své naděje tak tedy začali vkládat alespoň do svých dětí). Jenomže risk je podstatně důležitější faktor, než čas; abychom riskovali, nemusíme k tomu nutně užívat mnoho času a přesto se můžeme mít výrazně lépe. Dokazuje to mnoho různých profesí kolem nás a samozřejmě nejvíce ta naše – profese tradera; v naší profesi nejsme v žádném případě placení za čas, ale za risk. Můžeme riskovat 3 hodiny denně nebo 3 minuty denně (to je jen na nás) – samotný čas neovlivňuje, kolik můžeme vydělat. Daleko více to ovlivňují naše zkušenosti z trhů, víra v náš obchodní systém, naše dovednosti a know-how a především fakt kolik riskujeme. Rady na závěr: - neposlouchejte věčné negativisty a pochybovače, důležité je, jak si vy sami věříte a jak sami věříte v to, co děláte, - na druhou stranu buďte objektivně sebekritičtí sa přiznejte si, na co máte a na co ne – trading nemusí sedět každému, stejně jako jiné profese - utvořte trading sami pro sebe jako přirozeným prostředím; obklopujte se raději těmi, co jsou už úspěšní a vydělávají (nebo se alespoň dostatečně progresivně posouvají vpřed), než těmi, co si jen stěžují, nebo již 5 let se snaží věnovat tradingu bez výraznějšího posunu vpřed - čtěte tradingovou literaturu, odebírejte časopisy o tradingu – žijte tradingem tak, jako by to pro vás byla stejně samozřejmá věc, jako si jít koupit mléko - přemýšlejte o tradingu pořád jako o byznyse, nikoliv jako o koníčku; byznys peníze vydělává, zatím co koníčky peníze konzumují - nesoustřeďte se pořád jen na to, kolik můžete ztratit (a na to, jak vám toto pořád všichni vtloukají do hlavy), ale také (a především) na to, kolik můžete vydělat - v tomto byznysu jsme pro výdělky, pro peníze, ne proto, abychom ztráceli a nebo chtěli dávat za pravdu pochybovačům a negativistům - raději to zopakuju ještě jednou: soustřeďte se na to, kolik můžete vydělat a dělejte vše pro to, abyste to také vydělali (buďte však realističtí a alespoň v začátcích dostatečně při zemi, zároveň dobře znejte svůj risk a zcela jej přijměte)