PSYCHOLOGIE Historie psychologie: významnou roli v utváření psychologických názorů a posléze konstituování psychologie jako samostatné vědy hráli od středověku náboženství, filozofie, přírodní vědy v novověku od společenských věd Předvědecké období: dech, neviditelný vítr => duše (řecky Psýche) Duše: tělesná: dechová: stínová: duchovní:
z jiné hmoty než tělo neviditelná duše stín démoni a duchové
8 zásad Buddhismu: 1. Dosáhnout správného náhledu na život 2. Správně se rozhodovat 3. Volit správná slova 4. Správně jednat 5. Zvolit správný způsob života 6. Správně se snažit 7. Správně uvažovat 8. Správně se koncentrovat
Antická a ře cká filozofie: Hérakleitos z Efesu: asi 400 let před Kristem, zakladatel DIALEKTIKY Démokritor z Abdér: 470 před Kristem, zakladatel ATOMISMU zavedl pojem atom princip kauzality: nic se neděje náhodně, vše má zákonitou příčinu poznávání: smyslové (zrak, čich, chuť, hmat, sluch) rozumové (myšlení) Safisté: 5 století před Kristem, učili své žáky myslet, hovořit a jednat Prótagorás z Abdér: empirismus ← vše je dokazatelné Giorgiás: nihilismus: vše popírá skepticismus: vše je dokazatelné
Antropologická filozofie: Sókratés: Platón:
Aristoteles:
469 – 399 před naším letopočtem, zakladatel introspekce a extrospekce žák Sokrata, představitel objektivní idealistické filozofie, člení lidskou duši do 3 vrstev: rozum – v hlavě vznětlivost – v srdci (emoce) žádostivost – v játrech (pudy) 384 – 322 před naším letopočtem, 1. dochované ucelené písemné památky „Peri Psyché“ O duši považován za předchůdce vědecké psychologie
Lékaři: Hippokrates: Galénos:
460 – 370 před naším letopočtem 130 – 201 našeho letopočtu
Křesťanská teologie: Aurelius Augustius: Tomáš Akvinský:
354 – 430 našeho letopočtu 1225 – 1274 našeho letopočtu
Matematik: René Descaróes:
otec moderní filozofie a filozofického dualismu, základ reflexologie COGITO, ERGO SUM – Myslím, tedy jsem
John Locke: Leibnitz: Imanuel Kant: Jiří Procháska: Jan Evangelista Purkyně: Charles Darwin: August Comte:
1632 – 1704, lékař, tvrdil, že se jedinec dá změnit výchovou „TABULA RASA“ Duše je nepopsaná tabule vymyslel modány, MONÁDOLOGII (vnitřní struktury vzorce chování) 1724 – 1804, zakladatel kritické filozofie agnosticismus – tvrzení o existenci nepoznaných věcí 1749 – 1820 1817 – 1867, patolog 1809 – 1882, evoluční teorie zakladatel sociologie, zavedl Altruismus – nezištná pomoc
Nástup vědecké psychologie: 1. rozvoj přírodních věd hraničících s psychologií (biologie, fyzika, metodologie...) 2. rozvoj filozofického myšlení a věd společenských (sociologie, histografie, etnografie, politická ekonomie, jazykovědy a další) 3. vývoj společenského života a technickoekonomický rozvoj, který neustále narážel na problémy člověka 1879: vznik vědecké psychologie Wilhelm Wundt: založen 1. psychologický institut na univerzitě v Lipsku Gestalt psychologie: znalostní neboli tvarová psychologie psychologické celky nejsou vytvářeny spojováním jednotlivých prvků, nýbrž jsou to celky strukturně uspořádané od samého začátku Psychanalýza: hlubina psychologie – zakladatel Čech Zikmund Freud (1856 – 1939), zaměřen na pudy 1. ID – ONO – jedno 2. EGO – realita 3. SUPER EGO – ideál Oidipovský komplex: vztah k jednomu z rodičů opačného pohlaví Alfred Adler: Freudův žák Carl Gustav Jung: Freudův žák, mluví o kolektivním nevědomí
… (obrázek lidských vlastností)
Behaviorismus
Antropomorfismus Humanistická psychologie
věda o chování (pouze vnější projevy chování člověka) zakladatel J.B.Watson (18781958) S – R Stimul – Reakce přisuzuje zvířatům myšlení; žádné zvíře nemyslí formovala se v 60. letech v Americe Abraham Maslow lidský jedinec je ve své podstatě tvořivý, dobrý, konstruktivní a rozumný s vnitřní schopností se realizovat
4 základní tendence člověka: 1. snažit se o osobní uspokojení v lásce, sexu a sebepoznávání 2. sebeomezující adaptace, jejíchž cílem je zachování jistoty 3. tendence k sebevyjádření a kreativnímu naplnění 4. tendence k integraci či stvrzení řádu Nepopírá význam pudů nebo učení, zdůrazňuje význam orientace člověka na budoucnost. Francis Galton: Alfréd Binet: William Stern: Etologie:
1822 – 1911, rozdíly ve schopnosti lidí 1857 – 1911, první, který vytvořil inteligenční testy 1871 – 1938, stanovil pojem inteligenční kvocient (IQ)
studie chování zvířat
Současnost vědecké psychologie: Neopsychoanalýza Neobehanionismus Kognitivní psychologie
akceptuje význam sociálních faktorů utváření psychiky S – O – R Stimul – Osobnost – Reakce poznávání, učení se – zdůrazňuje význam poznávacích procesů (kognitivních) a funkcí v utváření fungování psychiky člověka
Předmět a poslání psychologie: psychologie je chápána jako projev nervové činnosti psychologie reguluje a řídí prožívání a chování psychologie má funkci informační a regulační 3 složky psychiky:
1. Vědomá 2. Předvědomá 3. Nevědomá
Základní pojmy: Dispozice Procesy
obsah vrozené psychiky – je určován subjektivním zpracováním vnějších i vnitřních podnětů představují vždy individuální (subjektivní) interpretovaný obraz objektivní reality
Poslání psychologie je nejen objasnění zákonitostí mechanismů a forem psychologické činnosti, ale i praktické přispívání k optimalizaci jejího fungování
Psychologie v současných vědách: Psychologické disciplíny: Teoretické (obecné) Psychologie obecná
Psychologie
Aplikované (specifické)
osobnostní
Psychologie práce
vývojová
klinická
sociální
pedagogická
srovnávací
sportovní
psychofyziologie
kultury
psychopatologie
reklamy poradenská forensní
Metodologie: 2 směry:
obecné zákonitosti jevů a procesů objektem konkrétní člověk (diagnostika)
Jde o psychologické poznání – chceme zjistit kvalitu, kvantitu, míru určitých psychologických jevů Obecné schéma výzkumu:
Před výzkumy: Poradenská činnost Klinický přístup:
1. musíme mít problém a jeho vymezení 2. sběr základních informací studiem odborné literatury 3. stanovení hypotéz 4. metodika výzkumu a) stanovení metod získaných zkoumaných dat b) stanovení vzorku zkoumaných osob c) stanovení způsobu zpracování a vyhodnocení dat 5. vlastní sběr dat 6. zpracování výsledků, jejich interpretace a ověření hypotéz 7. začlenění zobecněných výsledků výzkumu do teorie psychologie
používají se před hlavním výzkumem (většinou studenti) (na konkrétního člověka)
Metody: Pozorování:
nejobecnější a základní metoda (je to záměrné cílevědomé systematické a plánovité vnímání vnějších objektivních projevů jedinci či sociální skupiny)
Sociální skupiny:
Pozorování:
pozorovatel pozorované jevy
provádí pozorování to co zaznamenal pozorovatel
introspekce extrospekce
pozorování vlastních psychologických stavů a procesů pozorování vnějších objektivních projevů druhých lidí
nezúčastněným pozorovatelem zúčastněným pozorovatelem
externí pozorovatel sociální skupiny (učitelé) interní pozorovatel sociální skupiny (student)
Interference: rušivé vlivy při pozorování; subjektivní prožitek Experiment: složitější druh pozorování Rozhovor:
pomocná psychologická metoda
Typy rozhovoru:
nestandardizovaný (nepřipravený) standardizovaný (připravený)
