Psychologický profil osobnosti ve vrcholové sportovní gymnastice žen

Masarykova univerzita v Brně Fakulta sportovních studií Katedra společenských věd ve sportu

Psychologický profil osobnosti ve vrcholové sportovní gymnastice žen

Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce:

Diplomant:

Doc. PaedDr. Marie Blahutková, Ph. D. V Brně, duben 2008

Bc. Michaela Adámková

Čestné prohlášení: Prohlašuji, že diplomovou práci jsem zpracovala samostatně podle pokynů vedoucího diplomové práce a s použitím uvedené literatury.

V Brně 22. 4. 2008

……………………….. Bc. Michaela Adámková

Poděkování:

Děkuji vedoucí diplomové práce Doc. PaedDr. Marii Blahutkové, Ph.D. za cenné rady, připomínky i kritiky při tvorbě diplomové práce. Zároveň chci poděkovat celé své rodině za podporu v průběhu mého studia.

OBSAH

ÚVOD ..................................................................................................................... 5 1 1.1

LITERÁRNÍ PŘEHLED ZKOUMANÉ PROBLEMATIKY ........ 7 Vrcholový sport ............................................................................... 7 1.1.1 Vrcholová SG

1.1.2 Nářadí, soutěže a hodnocení ve sportovní gymnastice žen

2

3

4 5 6

8 11

1.1.3 Trénink ve vrcholovém sportu 16 1.1.4 Trénink ve vrcholové sportovní gymnastice 20 1.1.5 Psychologická charakteristika osobnosti vrcholového sportovce 23 1.2 Žena a sport ................................................................................... 25 1.2.1 Fyziologické aspekty žen pro vykonávání vrcholového sportu 27 1.2.2 Sociologické předpoklady žen pro vykonávání vrcholového sportu 29 1.2.3 Psychologické předpoklady žen pro vykonávání vrcholového sportu 30 CÍLE, HYPOTÉZY A ÚKOLY PRÁCE ....................................... 32 2.1 Cíle práce ....................................................................................... 32 2.2 Hypotézy práce .............................................................................. 32 2.3 Úkoly práce ................................................................................... 33 METODIKA PRÁCE .................................................................... 34 3.1 Popis zkoumaného souboru ........................................................... 34 3.2 Použité metody .............................................................................. 36 3.3 Organizace práce ........................................................................... 38 ZÍSKANÉ VÝSLEDKY A JEJICH INTERPRETACE ................ 39 DISKUSE ...................................................................................... 53 ZÁVĚRY ....................................................................................... 55

6.1 Závěry pro teorii ............................................................................ 55 6.2 Závěry pro praxi ............................................................................ 56 SOUHRN .............................................................................................................. 58 RESUMÉ .............................................................................................................. 59 LITERATURA ...................................................................................................... 60 PŘÍLOHY ............................................................................................................. 62

ÚVOD

Dosáhnout v dnešním sportu vrcholného úspěchu, stát se rekordmanem, zvítězit na světovém šampionátu či na olympijských hrách je stále těžší a těžší. Vítězem může být i nadále pouze jeden, ale počty těch, kdo o tento cíl usilují, neustále stoupají. Sport, jako většina dalších lidských činností, prochází v současné době bouřlivým vývojem i rozvojem. Sport se z někdejší víceméně soukromé záliby stal celospolečenskou záležitostí a vtahuje do sebe neskonale více mladých lidí. Vpád vědeckých metod a technických vynálezů do sportu pak pomáhá rychle rozpoznávat v tomto rostoucím množství tisíce nových talentů a urychlovat jejich růst. To vede k tomu, že stále více lidí napíná všechny své schopnosti, talent a ctižádost a tlačí vývoj i hranice výkonů výš a ještě výš. Vítěz však i nadále může být jen jeden (Čáslavská, 1972). Pohyb je pro každého jedince téměř nezbytnou součástí života. Již po narození, jakmile začneme rozpoznávat své okolí, se snažíme o jakýkoliv druh pohybu, abychom ho mohli lépe prozkoumat. Naše tělo je velmi dobře uzpůsobeno k vykonávání mnoha druhů pohybů a tento fakt mě také vede k tomu, že je to jedna z nejpřirozenějších potřeb člověka. Dnešní společnost nám poskytuje široký výběr sportovních činností. Máme proto možnost vybrat si právě tu, která nám bude vyhovovat nejlépe. Moderní společnost přináší nové sporty a sporty, které již známe mnoho let, se neustále obnovují. Jsou kladeny stále větší nároky na sportovní výkon a tím i na sportovce. Ti se snaží novým požadavkům vyhovět a věnují proto sportovnímu tréninku stále více času, úsilí a odhodlání (Řádková, 2006). Rozhodla jsem se věnovat naši diplomovou práci sportovní gymnastice, které jsem se závodně věnovala 20 let. Sportovní gymnastika je mi sport velice blízký. Během mé sportovní kariéry se v gymnastice událo mnoho změn. Zažila jsem dvě změny pravidel, změnu gymnastického nářadí a vystřídala jsem i několik trenérů a trenérek. Gymnastika mi dala do života mnoho zkušeností, ať už po fyzické stránce, tak hlavně i po psychické. Vždy bylo nutné se v krátké době vyrovnat s různými změnami, závodním prostředím, ale i seznámením se a zvykem na nového trenéra. Ne vždy se tyto okolnosti setkaly s úspěchem.

Proto si myslím, že je důležité, aby trenér dokonale znal osobnost vrcholového sportovce a tím mohli oba dosáhnout vynikajících a vysněných výsledků. Diplomová

práce

se

zabývá

problematikou

psychologické

přípravy

reprezentantek České republiky ve sportovní gymnastice žen. Jak vrcholový sport na reprezentantky působí a do jaké míry může psychologická příprava ovlivnit jejich výkon v tréninku a při vrcholových soutěžích.

1

LITERÁRNÍ PŘEHLED ZKOUMANÉ PROBLEMATIKY

1.1

Vrcholový sport

Vrcholový sport je zvláštní, svébytnou oblastí, jejíž společenský význam neustále vzrůstá. Jeho podstatu lze vyjádřit snahou po dosažení absolutně nejvyšších výkonů. Z toho vyplývá, že vrcholový sport – jak naznačuje samotný termín – je nejvyšší úrovní sportu a jako takový se řadí mezi činnosti, které jsou prostředkem zábavy širokých vrstev našeho obyvatelstva (Choutka, 1978). Pro pochopení vrcholového sportu je nezbytné si uvědomit jeho společenskou funkci se všemi souvislostmi a dopady. Funkci vrcholového sportu lze diferenciovat na převážně vnější, jejichž podstata tkví v reprezentaci státu za hranicemi. Výsledky sportovců dosahované v mezinárodních soutěžích jsou významným prostředkem propagace státu a zvyšují prestiž v mezinárodním měřítku. V boji se zahraničními sportovci, zvláště v boji úspěšném, je sport podnětem, působícím na vzrůst vlastenectví. Víme však, že kromě tohoto kladného působení může mít vrcholový sport za určitých podmínek i zcela opačný vliv. Nelze přehlédnout ani skutečnost, že vrcholových sportovních výkonů lze v současné době dosáhnout nejen na základě talentu, usilovné, dlouholeté a vysoce odborně podložené tréninkové činnosti, ale také dobrého zdravotního stavu sportovce. Trénink vrcholových sportovců je ukázkou možnosti rozvoje fyzických i psychických schopností člověka, a v tomto smyslu je jakousi ,,laboratoří metod“, jejichž prokázaná účinnost ovlivňuje i kvalitu tělovýchovného procesu na nižších úrovních (Svoboda, 1971). Vrcholový sport je soustředěn především na dosahování absolutně nejvyšších výkonů, schopných mezinárodní konkurence. Skutečností je, že úroveň vrcholových výkonů neustále stoupá. Dosahování vrcholových výkonů je stále obtížnější a jsou dostupné dnes již jen vyloženým talentům, kteří navíc mají celou řadu objektivních i subjektivních předpokladů a jsou ochotni se podrobit velmi náročnému, mnohaletému tréninku. Soudobé vrcholové výkony vyžadují, aby se sportovec věnoval přípravě zcela a bez výhrad.

To znamená, že jeho motivace je jednoznačná: sportovní trénink je pro něj po dobu, po kterou je schopen podávat výkony vrcholové úrovně, hlavním úkolem, jemuž je povinen podřídit veškerý svůj život. Jelikož jde pouze o poměrně krátké období, je nutné, aby měl sportovec zajištěnou svou existenční perspektivu i po skončení své závodní činnosti. Sportovní trénink na vrcholové úrovni je velmi složitým procesem a vyžaduje nejen dokonalou přípravu, organizaci a řízení, ale i soustavnou kontrolu. Proto je žádoucí, aby se na tréninku vrcholových sportovců podílely celé štáby odborných, organizačních a vědeckých pracovníků, které by kolektivní formou zajišťovaly podmínky pro trénink, podílely se na jeho průběhu a odpovídaly za jeho výsledek. Vzhledem k významu vrcholového sportu a sportovní reprezentace se v mnoha státech utváří ucelená koncepce jakožto komplexně pojatý systém materiálních, kádrových, organizačních a obsahových předpokladů, které by zajistily přípravu sportovců ze všech aspektů. Tréninkový proces v oblasti vrcholového sportu má některé své charakteristické rysy. Je to proces, jemuž se podrobují jedinci, vybraní především na základě svého talentu, prokázaného již v několikaletém předchozím tréninku. Tito sportovci musí

mít

navíc

kromě

osobních

předpokladů

ještě

další

perspektivy

výkonnostního růstu. Jejich úkol jim musí být vždy jasný, musí mít také představu o tom, jaké nároky na ně bude tréninkový proces klást. Za těchto subjektivních podmínek se jim dostává i výše uvedených podmínek dalších – objektivních, bez nichž je účinnost tréninku nemyslitelná. Vlastní tréninkový proces sportovců vrcholové úrovně je charakteristický individuálním přístupem. Proto je všestranná diagnóza sportovce prvním krokem ke stanovení dlouhodobého tréninkového plánu. Jeho rozpracování je závažnou činností, vyžadující mnoho objektivních údajů. Tréninkový plán je tedy výsledkem fundované tvůrčí spolupráce trenéra, sportovce a celé řady dalších oborníků (Choutka, 1976).

1.1.1 Vrcholová SG Pojem gymnastika vznikl a byl poprvé naplněn reálným obsahem ve starém Řecku. Etymologie slova gymnos = nahý, gymnazein = cvičiti nahý, nesmí svádět

k zjednodušenému pojetí jeho výkladu. Gymnastika se utvářela jako všestranně kultivující systém, vycházející z přirozených cvičení, reprezentovaných např. olympijským pentatlonem. Po období úpadku vzdělanosti a péče o lidské tělo ve středověku, dochází v období renesance k návratu k antickým ideálům. Pedagogické a filozofické myšlenky J. A. Komenského a J. J. Rousseaua vedou k uznání tělocviku pro výchovu mládeže. Hlavními zdroji současného pojetí gymnastiky jsou tělocvičné systémy, které se v Evropě objevily koncem 18. a zvláště v průběhu 19. století (německý turnerský systém nářaďového tělocviku – F. L. Jahn, A. Eiselen; švédský systém zdravotní a průpravné gymnastiky - P. H. Ling; francouzská přirozená metoda – G. Demény, G. Hébert) Komplexní gymnastický systém byla soustava tělesných cvičení dr. M. Tyrše, která vznikla v období obrozeneckého hnutí v 60. letech 19. Století. Na další vývoj gymnastických cvičení mělo vliv postupné osamostatňování sportů (Kubička, 1993).

Sportovní gymnastika vznikla v Německu (tzv. Turnerství) začátkem 19. století, ve druhé polovině 19. století se rozšířila do ostatních zemí Evropy. Sportovní gymnastika vznikla z nářaďového tělocviku, který se prosadil v pozměněné podobě také v českém sokolském hnutí. V roce 1881 vznikla Evropská federace gymnastiky, která byla v roce 1920 pozměněna na Mezinárodní gymnastickou federaci (FIG – Fédération internationale de Gymnastique). U nás je zaváděna sportovní gymnastika v polovině 19. století. V roce 1948 byla zřízena Ústřední sekce sportovní gymnastiky a místo názvu nářaďový tělocvik byl zaveden název sportovní gymnastika. Až do třicátých let byly součástí závodů ve sportovní gymnastice i atletické disciplíny - běhy, skoky, šplh nebo vzpírání (www.encyklopedie.cz). Nejlepší výsledky z historie sportovní gymnastiky žen:

Věra Čáslavská OH 1964 – zlatá medaile víceboj, přeskok, kladina

OH 1968 - zlatá medaile víceboj, přeskok, bradla, prostná OH 1960 – stříbrná medaile družstvo OH 1964 – stříbrná medaile družstvo OH 1968 – stříbrná medaile družstvo, kladina Věra Růžičková OH 1948 – zlatá medaile družstvo Matylda Šínová – Růžičková OH 1952 – bronzová medaile družstvo OH 1960 – stříbrná medaile družstvo Věra Černá MS 1979 – zlatá medaile kladina Eva Bosáková OH 1960 – zlatá medaile kladina MS 1958 – zlatá medaile kladina, prostná MS 1962 – zlatá medaile kladina OH 1956 – stříbrná medaile kladina Hana Říčná ME 1985 – stříbrná medaile kladina

Dnešní sportovní gymnastika se od té prvopočáteční liší v mnoha faktorech. Je to systém několika činitelů, které musí fungovat společně, aby bylo dosaženo nejlepších výsledků. Dnešní vrcholové gymnastky podstupují mnohahodinové tréninky ve dvou, někdy i třech fázích denně. Tréninky se liší tím, jaké období ve sportu zrovna probíhá. Zda je to předzávodní období, závodní, a nebo období po závodech. Obsah závodních období ve vrcholové sportovní gymnastice je následující; V předzávodním období je trénink nejnáročnější. Gymnastky tráví v tělocvičně většinu dne a tréninky jsou zaměřené na fyzickou přípravu, nácvik nových prvků, nácvik závodních sestav, baletní přípravu, ale trénink zahrnuje i regenerační část, jako jsou masáže a fyzioterapie. Na konci předzávodního období by gymnastky měly být schopné předvést své sestavy na jednotlivých nářadích v téměř dokonalém provedení.

Závodní období je velmi dlouhé a proto také velmi náročné na udržení si ,,závodní formy“. V olympijském roce, kdy soutěže začínají již v polovině února a končí Olympijskými hrami, gymnastky projdou velkým počtem jiných i mezinárodních soutěží, jako přípravou na OH. Je proto velmi důležité dokonalé naplánování všech soutěží v tomto období, aby gymnastky podaly maximální výkon právě na Olympijských hrách. V neolympijských letech se tréninkové plány tvoří podle nejvýznamnějších soutěží v daném roce, např. ME, MS, Světová Univerziáda. Po závodním období přichází velmi krátké, ale důležité pozávodní období, kde se gymnastky věnují regeneraci, tréninky jsou mnohem lehčí a většinou zahrnují i pár dní volna. V české reprezentaci mají gymnastky v tomto období většinou 2, maximálně 3 týdny volna v létě po vrcholové soutěži. V zimě tento odpočinek nahrazuje týdenní soustředění na horách.

1.1.2 Nářadí, soutěže a hodnocení ve sportovní gymnastice žen NÁŘADÍ: Ve sportovní gymnastice žen se soutěží na čtyřech nářadích, která jsou v olympijském pořadí následující: 1) přeskok přes gymnastický stůl 2) bradla o nestejné výši žerdí 3) kladina 4) prostná Přeskok: Nářadím na přeskoku býval kůň, pro ženy postavený příčně. Po roce 2000 ho ale nahradil gymnastický stůl s podstatně větší dohmatovou plochou, která umožňuje předvádění obtížnějších skoků, a pro gymnasty je mnohem bezpečnější. Dohmatová plocha gymnastického stolu při soutěžích žen musí být vždy ve výšce 125 cm. K přeskoku používají gymnastky odrazový můstek, který může být individuálně vzdálený od stolu, podle potřeb gymnastek. Gymnasté a gymnastky se při přeskoku musejí vždy dotknout dohmatové plochy rukama. Skok bez dotyku je hodnocen známkou 0. Přeskok má i své doskočiště, kde jsou výseče pro bezsrážkové doskoky. Při doskoku mimo výseč jsou gymnastům strhávány

body z výsledné známky. Rozběh pro přeskok může být z maximální vzdálenosti 25m. Bradla: Bradla o nestejné výši žerdí, kdy nižší žerď je ve výšce 160cm a vyšší žerď 235cm prošla od svého vzniku až do dnešní doby velkými změnami. Dříve byly žerdě ve stejné výšce, ale rozpětí mezi nimi bylo velmi úzké a tak dovolovalo gymnastkám provádět cviky, kdy docházelo k dotyku obou žerdí současně. Sestavy na bradlech byly v některých částech statické. Pokrokem gymnastiky se ale změnilo rozpětí žerdí až na dnešní maximální vzdálenost, což je 160cm. To umožňuje gymnastkám provádět mnohem složitější prvky a vazby prvků. Některé prvky, které gymnastky předvádějí, jsou převzaty i z mužské hrazdy. Sestavy jsou velice dynamické. Neplynulost sestav se hodnotí srážkou bodů. Bradla jsou jediným ženským nářadím, kde převážná část cvičení je na horních končetinách a tím jsou i nejobtížnější. Kladina: Cvičení na kladině je velmi náročné na rovnováhu a také soustředěnost gymnastek. Kladina je 5m dlouhá, 10cm široká a plocha na které se provádí cvičení je ve výšce 120cm. Sestava na kladině se skládá z prvků akrobatických (přemety, salta) a z prvků gymnastických (piruety, skoky, rovnovážné prvky). Mezi všemi prvky je zapotřebí gymnastická choreografie, v gymnastickém slangu tzv. ,,omáčka“. Do hodnocení cvičeni na kladině se počítá jak provedení akrobatických a gymnastických prvků, tak i tělesný projev gymnastky při cvičení. Sestava je prováděna v minimálním časovém rozpětí 70s a maximálním 90s. Nedodržení tohoto limitu se trestá srážkou – 0,1 z výsledného hodnocení cvičení na kladině. Prostná: Obsah cvičení na prostných, jejichž velikost je 12 x 12m je velmi podobný cvičení na kladině. Délka sestavy je min. 70s. a max. 90s. Gymnastky provádějí akrobatické a gymnastické prvky. Sestava je opět tvořena choreografií, která by měla být v souladu s hudebním doprovodem, který je při cvičení na prostných povinný.

SOUTĚŽE: Soutěže ve sportovní gymnastice žen jsou:


mistrovství České republiky (jednotlivci) - (MČR)




česká Extraliga (družstva)




mistrovství Evropy (jednotlivci i družstva) - (ME)




mistrovství světa (jednotlivci i družstva) - (MS)




světové poháry (jednotlivci) - (SP)




Světová univerziáda (jednotlivci i družstva)




Olympijské hry (jednotlivci i družstva) - (OH)

MČR – se koná vždy jednou ročně a koná se ve dvou dnech. První den je soutěž ve víceboji jednotlivců, z které vyjde mistr České republiky. Druhý den je finále na jednotlivých nářadích, do kterého postupuje vždy 8 nejlepších na daném nářadí z prvního dne. Česká Extraliga – je soutěž družstev, která je ve sportovní gymnastice žen jednokolová. Soutěží se jeden den v družstvech. Na každé nářadí vždy nastupují 3-4 gymnastky z družstva. Do bodového součtu se počítají vždy tři nejlepší známky na nářadí. ME – koná se vždy jednou za dva roky v několika dnech. První den je soutěž družstev, z které vyjde mistr Evropy v družstvech. Druhý den je závod ve víceboji jednotlivců, do kterého postupuje vždy 24 nejlepších z prvního dne. Třetí den je finále na jednotlivých nářadích, kde postupuje 8 nejlepších na každém nářadí z prvního dne. MS – průběh soutěže je velice podobný jako na ME a koná se také jednou za dva roky. První den je kvalifikace soutěže družstev. Druhý den je finále prvních 8 nejlepších družstev. Třetí den je finále víceboje, kam postupuje prvních 24 jednotlivců z prvního dne MS. Čtvrtý a pátý den se konají finále na jednotlivých nářadích (každý den 2 nářadí), kam postupuje vždy 8 nejlepších na každém nářadí z prvního dne. Nově se koná ME i MS na jednotlivých nářadích kde gymnasté nemusejí absolvovat celý víceboj, ale mohou soutěžit pouze na některých nářadích. SP – průběh soutěže je stejný jako na ME a MS jednotlivců. Kvalifikace

na jednotlivých nářadích a finále na nářadí. Závodníci opět nemusí absolvovat celý víceboj. Je to soutěž vhodná pro specialisty. Světová Univerziáda – se koná stejným způsobem jako MS. Smí se jí účastnit pouze gymnasté studující na VŠ. OH – je vrcholnou gymnastickou soutěží, která je v programu letních OH od roku 1896. Průběh soutěže je stejný jako na klasickém MS. Na OH ve sportovní gymnastice je velmi těžká nominace. Nominace je následující: př. Olympijský cyklus – 2004 – 2008 

2005 MS – Ze soutěže družstev postupuje pouze prvních 24 družstev na MS 2007.



2007 MS – Ze soutěže družstev postupuje pouze prvních 12 družstev OH. Z družstev na 13. - 15. místě postupují pouze 2 gymnastky na OH Z družstev na 16. - 18. místě postupuje pouze jedna gymnastka na OH. Dále postupuje ještě prvních 10 jednotlivců, jejichž družstvo se neumístilo do 18. místa v soutěži družstev.

Na závěr OH se vždy koná gymnastická exhibice.

Nejnovějším typem soutěží je vyřazovací závod smíšených dvojic (např. Grand Prix v Brně). Do soutěže nastupují páry (gymnastka a gymnasta, páry jsou tvořeny domluvou, ne losem), které nejdříve závodí každý na dvou nářadích. Jejich hodnocení se sečtou a do dalšího kola postupuje pouze 8 nejlepších párů. Soutěží pouze na jednom nářadí a první 4 s nejvyšším společným hodnocením postupují do finále, kde opět soutěží pouze na jednom nářadí a z nich vyjde vítěz. V prvních dvou kolech musí závodníci cvičit vždy na jiném nářadí. Ve finále mohou nastoupit na nářadí, na kterém již v předchozích kolech závodili. Každé kolo se boduje tzv. od nuly – předchozí získané body se nepočítají. Tento typ soutěže se stává v posledních letech divácky velice atraktivní. V dnešní době už se cvičí pouze volné sestavy. V minulosti byly součástí víceboje také povinné sestavy, které předváděli všichni gymnasté beze změny.

HODNOCENÍ: Základem hodnocení sportovní gymnastiky je posuzování obtížnosti a kvality provedení jednotlivých prvků v sestavách. Pravidla přitom mají vést gymnasty k tomu, aby na závodech zařazovali jen takové prvky, které mají bezpečně zvládnuté v tréninku. Soutěž posuzují dva panely rozhodčích. Panel A (tzv. technická známka) hodnotí obtížnost sestav podle tabulek prvků uvedených v pravidlech. Prvky se dělí podle obtížnosti od nejjednodušších po nejtěžší na A, B, C, D, E, super E, F. Každý prvek má svoji vlastní hodnotu (př.: A = +0,1b., C = +0,3b., E = +0,5b.). V každé sestavě je povinností předvést deset prvků, jejichž hodnoty se sčítají a tím vzniká známka z panelu A. Panel B (tzv. estetická známka) posuzuje kvalitu provedení a sráží body za všechny chyby počínaje špatným držením těla a nečistým provedením prvků a konče pády. Vychází vždy z 10 bodů, od kterých se sražené desetiny a body odčítají. Tím vzniká známka z panelu B. Výsledná známka za předvedenou sestavu je součet bodů z panelu A a B. Specifické hodnocení má pouze přeskok, kde každý skok má své hodnocení a známka z panelu A je dána jeho hodnotou. Známka z panelu B se tvoří stejným způsobem jako na jiném nářadí. Př.: panel A -

D

E

B

C

A

B

B

E

D

D

+0,4b. + 0,5b. + 0,2b. + 0,3b. + 0,1b. + 0,2b. + 0,2b. + 0,5b. + 0,4b. + 0,4b. = = 3,2b panel B -

-0,3 -0,1 -0,1 – 0,8 -0,4 -0,2 = -1,9b

Konečná známka - 10 – 1,9 = 8,1b (panel B) + 3,2 (panel A) = 11,3b. Gymnastická pravidla byla dlouhá desetiletí založena na přibližování se nejvyšší známce 10 bodů. První gymnastkou, která dosáhla absolutní desítky, byla na olympijských hrách v roce 1976 v Montrealu Nadia Comaneciová. Po roce 2004 došlo ke změně pravidel, po které může známka za obtížnost dosáhnout vyšších hodnot a výsledná známka tak překračuje deset bodů.

1.1.3 Trénink ve vrcholovém sportu Celý systém sportovního tréninku je zaměřen na dosažení vysoké efektivity vzhledem ke stanoveným tréninkovým cílům. Pro rozvoj sportovního výkonu, resp. pro dosažení výkonnostních pokroků je zapotřebí delšího časového období. V některých sportech se doba od zahájení tréninku až po dosahování špičkové výkonnosti pohybuje od 10 do 15 let, proto je nutné plánování tréninku jak z pohledu jeho obsahu, tak i jeho časové struktury. V popředí zájmu tréninkových cyklů je neustálé zvyšování obecných výkonnostních základů, zdokonalování speciální výkonnosti a regeneračních procesů (Neumann, 2005). Tréninková období ve vrcholovém sportu Přípravné období: Přípravné období má vytvořit základy budoucího výkonu, zajistit předpoklady pro další růst výkonnosti. Zásadní úkol pro toto období tedy zní: zvýšení trénovanosti. V jistém smyslu lze toto období považovat za nejdůležitější v ročním cyklu. Mnohé zkušenosti naznačují, že podcenění tréninku v přípravném období nebo jeho podstatné zkrácení má většinou za následek stagnaci výkonnosti. Trénovanost, jako složitý komplex mnoha proměnných – kondiční, technická, taktická a psychická připravenost obsahově vymezovaná strukturou sportovního výkonu – podléhá při aplikaci vhodných stimulů řadě adaptačních změn, které tvoří podmínku změn příslušné sportovní výkonnosti. Jejich vyvolávání nachází prostor právě v přípravném období, mělo by se dít jak cestou diferenciovanou (ovlivněním stropů jednotlivých funkcí, rozvojem pohybových schopností, osvojováním a zdokonalováním sportovních dovedností, ovlivněním psychiky a chování sportovce), tak cestou komplexnějšího komponování sportovního výkonu propojením všech jeho faktorů. Řešení uvedených úkolů v přípravném období není chaotické, dosavadní vývoj tréninku dospěl k jistému logickému řádu. Jeho principy se týkají především velikosti a komponent zatížení, výběru cvičení, jejich rozložení a posloupnosti v čase i celkového přístupu.

Úvahy o přípravném období a jeho délce vycházejí především z kalendáře mistrovských soutěží příslušné specializace. Současně si ovšem musíme uvědomit, že podstatné adaptační změny jsou záležitostí týdnů a měsíců (např. je známo, že morfologické změny ve svalech jako báze silového rozvoje se nedají očekávat dříve než za několik měsíců, funkční změny podmiňující aerobní procesy se objevují až po 6 – 8 týdnech apod.) Předzávodní období: Předzávodní období, obvykle časový úsek 2 – 4 týdnů, předchází prvním startům v mistrovských soutěžích. V koncepci ročního tréninkového cyklu plní zásadní úkol: dosáhnout vysoké sportovní formy. Ladění sportovní formy plynule navazuje na předchozí trénink v přípravném období. Tendence jeho druhé poloviny se zde dále rozvíjejí (Dovalil, 2002). Sportovní forma je stav optimální specializované připravenosti sportovce, který mu umožňuje podávat maximální výkony na úrovni příslušného stavu trénovanosti. Tzn., že sportovní forma je zvláštní, nejvyšší kvalitou trénovanosti. Fyziologicky lze sportovní formu zjišťovat jen velmi obtížně. Předpokládá se, že dochází k maximální hospodárnosti fyziologických procesů spolu se schopností rychle mobilizovat a plně využívat hlavně energetických rezerv organismu. Výraznou roli v tomto případě má CNS a psychický stav jedince (Havlíčková, 2006). Hlavní tréninkové zásady ladění sportovní formy: 

snížení objemu zatížení jeho vysoké intenzity,



důraz na kvalitu tréninkové činnosti,



dostatek odpočinku,



důsledné využití speciálních cvičení,



využívání přípravných startů jako tréninkového prostředku,



zdůraznění psychologické přípravy.

Zkušenosti především z individuálních sportů naznačují, že zcela mimořádného vyladění a vrcholu sportovní formy lze dosáhnout jednou až dvakrát za rok.

Představy o dlouhodobém trvání sportovní formy jsou proto iluzorní. Závodní období: Do závodního období se soustřeďují soutěže, jeho hlavním cílem je zhodnotit předchozí přípravu a prokázat nejvyšší výkonnost. Účasti v soutěžích – starty, závody, utkání – završují sportovní činnost, stávají se měřítkem úspěšnosti talentu i tréninku. Jsou nejen cílem tréninku, ale také zdrojem (požitkem úspěchu či nezdaru) další motivace. V psychologické terminologii se soutěže řadí mezi náročné životní situace, neboť se odehrávají v prostředí kvalitativně odlišném od tréninku (diváci, význam soutěže apod.). Soutěž svým způsobem představuje i jisté pokračování snahy o zvyšování sportovní výkonnosti. Ne vše se totiž dá zvládnout v přípravě, v tréninkových podmínkách. Takže kromě tzv. Startů hlavních, které zahrnují mistrovské a další významné soutěže, se také jako tréninkového prostředku využívá v závodním období startů pomocných, v nichž samotný výkon nemusí být prvořadý, ale slouží k dalšímu zdokonalení, ověření, kontrole apod. Kromě toho se v závodním období plánuje regulérní tréninková činnost. Obecným úkolem tréninku v závodním období je vytváření podmínek pro udržení, případně opakované vyladění sportovní formy. Přechodné období: Přirozená rytmičnost aktivity člověka vyžaduje, aby náročná pohybová činnost byla střídána fázemi odpočinku. Platí to nejen pro elementární cyklus sekvence tréninkových jednotek, ale i ,,ve velkém“, tj. v dimenzi ročního cyklu. Zde plní odpočinkovou funkci přechodné období. Při jednoduchém členění ročního cyklu trvá toto období obvykle 3 – 6 týdnů, při vícenásobné periodizaci bývají období kratší. Obsah naplňuje několik regeneračních mikrocyklů. Přechodné období má především eliminovat kumulovanou únavu plynoucí z výkonnostních požadavků soutěží. Na přechodné období plynule navazuje úvodní mikrocyklus nového přípravného období. Hlavní pozornost se musí věnovat co nejdůkladnějšímu zotavení (Dovalil,

2002). Periodizace a cyklická stavba vrcholového tréninku: Špičkoví

sportovci

usilují

o

dosažení

nejvyšší

výkonnosti

v

době

nejdůležitějšího závodu sezóny. Pro systematickou stavbu požadované speciální výkonnosti se příprava dělí do různě dlouhých cyklů: víceletý cyklus

olympijský cyklus (4 roky), dvouletý cyklus;

makrocyklus

obsah: přípravné, závodní, přechodné období;

mezocyklus

2 – 4 týdny;

mikrocyklus

1 týden;

denní cyklus

1 – 4 tréninkové jednotky.

V mnoha sportovních odvětvích se výstavba ročního tréninkového cyklu řídí systémem závodů a soutěží. Z mezinárodního pohledu, zejména ve vrcholovém sportu, přibývá počet závodů organizovaných v sériích, které na sebe navazují. Redukce počtu startů často není možná, protože nominace na nejdůležitější závod sezony je podmíněna počtem dosažených bodů (ve světovém poháru atd.). To je důvodem, proč v roční výstavbě tréninku přibývá dvou i vícevrcholová periodizace. Tréninkové cykly Výstavba sportovní výkonnosti je hierarchickým systémem krátkých a dlouhých úseků tréninku – tréninkových cyklů, které se s jejich základní strukturou a tím i s jejich hlavní funkcí zařazují do tréninku opakovaně a při tom respektují aktuální stav výkonnosti sportovce. Plynulé zvyšování tréninkového zatížení má v celém tréninkovém roce dynamický charakter. Vedle různého poměru objemu a intenzity tréninku je důležité především střídání zatížení a odpočinku, což zaručuje neustále se měnící úroveň zatížení. Cílem rozdělení tréninků do jednotlivých cyklů je dosáhnout vysokého tréninkového zatěžování s potřebnými fázemi odpočinku a stejně tak i výraznějšího rozvoje určitých schopností a dovedností v jednotlivých cyklech.

Makrocyklus Makrocyklus jako nejdelší tréninkový cyklus zahrnuje celý tréninkový rok. Obsahem makrocyklu je rozvoj komplexní výkonnosti. Mezocyklus Mezocyklus se skládá z více mikrocyklů (3 – 4) a má dvě hlavní funkce: v první řadě zajištění zatížení a odpočinku a ve druhé rozvoj celého komplexu schopností. V praxi je důležité na mikro- a mezocykly členit celý tréninkový rok. Aby byla zajištěna jednota zatěžování a odpočinku, obsahuje mezocyklus zpravidla tři náročnější mikrocykly (3 týdny) s konkrétními tréninkovými úkoly a jeden další odpočinkový mikrocyklus (1 týden). Mikrocyklus Jedná se o nejkratší tréninkový cyklus. Skládá se z více tréninkových jednotek a v praxi se často připravuje jako týdenní cyklus. Základem mikrocyklu jsou tréninkové prostředky zaměřené na rozvoj určitých schopností. Rozdělení tréninku na mikrocykly je ovlivněno obsahem jednotlivých tréninkových jednotek, úrovní výkonnosti a zatěžovatelnosti sportovce a dále i fázemi odpočinku mezi jednotlivými jednotkami. Obsah mikrocyklu můžeme charakterizovat jako určitou posloupnost fází zatížení a odpočinku jak z pohledu jednoho dne, tak i více dní za sebou (Neumann, et al, 2005). 1.1.4 Trénink ve vrcholové sportovní gymnastice Termínem ,,trénink“ se všeobecně rozumí cvičení ve smyslu opakování určité činnosti, jehož cílem je buď prosté zatěžování organismu, nebo zvládnutí dané činnosti. Pojem sportovní trénink však v současné době znamená již zcela určitý, obsahem i zaměřením přesně charakterizovatelný druh tělovýchovného procesu. Sportovní trénink má přesně vymezený cíl a úkoly a je uspořádán v ucelený systém. Cílem sportovního tréninku je tedy příprava k maximální (relativní, absolutní) sportovní výkonnosti (Choutka, 1976).

Sportovní trénink – je nejúčinnější formou praktického provádění tělovýchovné

činnosti, jímž můžeme intenzivně působit na organismus i osobnost sportovce a to ve vzájemné interakci dvou činnostních oblastí, činnosti trenéra a činnosti sportovce (Libra, 1971). Také v gymnastice chápeme trénink jako cílově usměrněný a s vysokou odborností vedený výcvik, směřující k rozvoji potřebných schopností, které jsou základem dosažení vysoké výkonnosti v tomto sportu. V odborné literatuře bývá mnoha autory definován sportovní trénink jako specializovaný pedagogický proces, který se v nejjednodušší podobě chápe jako opakování tělesných cvičení. Někteří autoři připojují k výrazu ,,proces“ další přívlastky jako organizovaný proces rozvoje výkonnosti sportovce, proces zaměřený na dosahování vysokých sportovních výkonů, proces spojený s všestranným rozvojem osobnosti člověka, proces specializované adaptace, proces sociálně interakční, zvláštní tělovýchovný proces. Cílem sportovního tréninku je ve sportovní gymnastice dosažení individuální vrcholové výkonnosti na základě využití všech sportovních složek sportovní přípravy (motoricko-funkční, technické, taktické a psychologické). Pro splnění takto vymezeného cíle tréninku sportovní gymnastiky je nezbytné přesně stanovit obsah a organizaci sportovního tréninku. Z toho vyplývá, že obsahem tréninku nejsou jen gymnastická cvičení, ale také teoretické poznatky z řízení sportovního tréninku podložené odbornou činností trenéra. Odtud se odvozují všeobecné speciální úkoly tréninku sportovní gymnastiky. Všeobecné úkoly tréninku spatřujeme v rozvoji morálně volních vlastností a rozšiřování všeobecné vzdělanosti sportovců. Významnou roli má především u mládeže posilování kladné motivace k tréninku. Speciální úkoly tréninku souvisí s rozdělením základních i úzce zaměřených pohybových celků – gymnastické kombinace, či celé sestavy. Uvedené úkoly gymnastických

sportů

se

uskutečňují

tréninkovým

systémem.

Ten

lze

charakterizovat jako dynamicky se vyvíjející množinu jednotlivých prvků (složek tréninku). Tréninkový systém je logicky utříděný celek, který se neustále zdokonaluje. S ohledem na tuto skutečnost je velmi obtížné vytvořit jednotnou osnovu růstu výkonnosti sportovních gymnastů a gymnastek, která by měla déle trvající všeobecnou platnost, a která by byla praktickým a jednotným návodem

na zvyšování výkonnosti trénujících gymnastů. Gymnastický tréninkový systém vychází ze základních teoretických poznatků sportovní přípravy, které mají obecnou platnost. Zároveň jsou v něm uplatňována specifická hlediska, která jsou spojena jak s řízením tréninku, tak i odbornou metodickou prací. Výkonnost se v teorii sportovního tréninku chápe jako způsobilost k určitému opakovanému sportovnímu výkonu. Ve sportovní gymnastice půjde tedy o způsobilost předvést volnou sestavu s technickou i estetickou kvalitou, a to v určitém časovém období při termínovaných závodech (např. mistrovství České republiky, ME, MS, OH). Řízení gymnastického tréninku chápeme jako usměrňování sportovní přípravy. Řízení přímo ovlivňuje způsoby, jakými jsou prováděny jednotlivé složky sportovního tréninku. Řízení snižuje neurčitost a živelnost budoucího vývoje gymnastů. Je to neustálý projev tvorby a realizace cílů. S ohledem na to, že trénink ve sportovní gymnastice začíná již v mladším školním věku, má kvalita jeho řízení mimořádný význam. V odborném rozhodování trenéra spatřujeme klíčovou složku řízení gymnastického tréninku. V ní dochází k postupné přeměně vůle trenéra v konkrétní jednání mladých gymnastů. Řízení sportovní přípravy zahrnuje následující složky: 1) Plánování sportovní přípravy 2) Organizování sportovní přípravy 3) Provádění sportovní přípravy 4) Dokumentaci a vyhodnocování sportovní přípravy Etapa vrcholového tréninku ve sportovní gymnastice – náročnost této etapy v systému gymnastického tréninku má stále stoupající tendenci a oproti jiným sportům má i svoje zvláštnosti. Vysoké požadavky na rozvinutý talent gymnasty, na mimořádnou časovou náročnost tréninku a speciální tréninkové vybavení vytváří celkový komplex příčin, které způsobují výrazné snížení počtu sportovců, kteří se do této etapy systému tréninku zařazují. Trénink lze realizovat pouze ve speciálně zařízené gymnastické tělocvičně a to v četnosti 6x týdně. Ani tento uvedený počet tréninkových dní nestačí pro udržení či dosažení mezinárodní úrovně, která je cílem této etapy vrcholového tréninku. Proto v tomto období bývá uplatňován tak zvaný dvoufázový denní trénink, a to 3 - 4x týdně. Optimální počet

tréninkových jednotek dosahuje u vrcholových gymnastů čísla 10 v jednom tréninkovém týdnu. Počet tréninkových hodin bývá vykazován na úrovni 26 – 28 hodin. Z uvedených údajů vyplývá vysoká náročnost této tréninkové etapy na hrubý tréninkový čas, což přináší nemalé organizační problémy související například s propojením plnění školních povinností s potřebami sportovní přípravy. S ohledem na již zmiňovaný malý počet gymnastů a gymnastek, kteří se podrobují vrcholovému tréninku, se uvedený problém řeší individuálními studijními plány. Časová náročnost této etapy se netýká pouze sportovců. Vzhledem k tomu, že vrcholový trénink ve sportovní gymnastice nelze uskutečňovat bez přítomnosti trenéra, není myslitelné, aby vrcholové gymnasty a gymnastky připravovali dobrovolní trenéři. Úplná profesionalizace trenérských kádrů je ve vrcholové tréninkové etapě nezbytností. S ohledem na specifičnost trenérské práce a uvedenou časovou náročnost pracuje trenér sportovní gymnastiky s poměrně malým počtem závodníků, či závodnic. Na jednoho profesionálního trenéra připadá nejvýše 4 až 5 sportovců. U gymnastek se na přípravě každé závodnice podílí zpravidla 2 trenéři (muž a žena) což statisticky výčet ještě snižuje. Zde je možné spatřovat jednu z vážných příčin snižování počtu závodníků a závodnic v etapě vrcholové přípravy. Rozšíření počtu gymnastické mládeže s vrcholovou výkonnostní úrovní bude rozhodující mírou závislé na velikosti souboru profesionálních trenérů, tedy na ekonomických podmínkách celé společnosti (Krištofič, et al. 2005).

1.1.5 Psychologická sportovce

charakteristika

osobnosti

vrcholového

Osobností sportovce se v současnosti zabývá nové odvětví psychologie sportu – sportovní personologie. Je úzce spjata s obecnou psychologií a pedagogikou. Sportovní personologie zkoumá, jak sportování ovlivňuje osobnost člověka a jak osobnostní vlastnosti ovlivňují výsledky ve sportu. Osobnost se ve sportovní činnosti neustále dotváří a současně svým vlivem modifikuje kariéru sportovce (Macák, 1989). Rozvoj sportovní výkonnosti je třeba chápat v souvislosti s rozvojem celé osoby. Nerespektování této podmínky v průběhu sportovní kariéry může vést ke vzrůstu

výkonnosti, ale opravdu mimořádného výkonu může sportovec dosáhnout pouze za předpokladu, že se do výkonu zapojí celá osobnost sportovce, nikoliv pouze svalový aparát. Tuto problematiku nerespektují mnozí sportovní trenéři. Chce-li trenér dosáhnout se svým sportovcem úspěchu, musí proto dokonale poznat jeho osobnost. Poznává jej prostřednictvím jeho projevů v jednotlivých sportovních činnostech (Sekot, 2004). Osobnost sportovce vystupuje jako individuální jednota, která je poznatelná a formovatelná pouze ve sportovní činnosti (Hošek, 1989). Sportovní kariéra představuje jednu životní etapu vývoje osobnosti ve sportu. Tato etapa je často označována jako etapa životní cesty (biodromální psychologie), je chápána vývojově. Při posuzování osobnosti sportovce je důležité vnímat jeho talent, nadání a houževnatost, které mohou výkony ve sportu značně ovlivnit. Sledujeme následující ukazatele:



vrozené anatomicko – fyziologické předpoklady sportovce



životní prostředí předsportovní, sportovní a mimosportovní



společenské výchovné působení

Osobnost sportovce lze poměrně dobře poznat pomocí psychologických testů osobnosti, které jsou součástí psychodiagnostiky. Díky těmto metodám lze určit vlastnosti a charakter osobnosti včetně temperamentu, superkompenzačního efektu, morálně volních vlastností, sociální role i jeho výkonové motivace. Z hlediska hierarchie hodnot je největší důraz kladen na temperament, který je z velké části geneticky podmíněn a vypovídá o postojích, charakteru a chování osobnosti. Z dlouholetých výzkumů je známo, že jednotlivým typům temperamentu vyhovují odlišné sportovní činnosti, např. pro flegmatiky jsou typické vytrvalostní sportovní činnosti, protože jsou velmi odolní a vydrží po dlouhou dobu vysokou zátěž, pro choleriky jsou vhodné rychlostní činnosti s maximální intenzitou, sangvinik se uplatní zejména v kolektivních sportech a pro melancholika je typická jeho elegance a touha po extrémech (např. rizikové sporty nebo adrenalinové činnosti). Při respektování temperamentu sportovce a jeho typických projevů můžeme ve sportu dosahovat značných úspěchů

ve spolupráci s psychologem nebo s koučem (Sekot, 2004). Skutečné poznání osobnosti sportovce je podkladem trenérského porozumění sportovci a jeho přiměřeného vedení ve smyslu rozvoje výkonnosti. Přitom rozvoj sportovní výkonnosti je třeba chápat v souvislosti s rozvojem celé osobnosti a ne, jak se často děje, pokládat deformaci sportovcovy osobnosti za nezbytnou daň, která se obětuje úzké sportovní specializaci (Vaněk, 1984). Každý, kdo chce proniknout do tajů porozumění osobnosti sportovce, musí najít orientaci, záchytné body, aby se vyznal v tříšti proměnlivých projevů, které mohou mít pro výklad osobnosti větší nebo menší význam a nepravidelně se kupí v čase. K tomu má posloužit příslušná teorie a pro specialisty navíc vhodné psychodiagnostické prostředky. Současná teorie osobnosti sice pracuje s velkým množstvím údajů, ale je značně nepřehledná a jednotlivé přístupy si někdy vzájemně dokonce odporují (Řádková, 2006).

1.2

Žena a sport

Vztahy mezi pohlavími patří k nejaktuálnějším tématům soudobé sociologie sportu. Sport totiž jako institucializovaná aktivita vyžaduje systematické fyzické úsilí, motivované zvýšením celkové kondice, osobním prožitkem či cíleným výsledkem, výkonem nebo odměnou, tedy maskulinní aktivitu. K hlavním důvodům současného zvýšení sportovní participace dívek a žen pak v našem kulturním kontextu patří vedle legislativních opatření vyjadřujících celkovou demokratizaci společnosti i globálně působící hnutí za práva žen, rostoucí popularita kondičních aktivit fitness a konečně i kontroverzně hodnocené zastoupení ženských sportů v globálně působících masových médiích. K problematickým rysům postavení žen v soudobém sportu patří i téma separatismu, provázeného s otázkou, jak překonat nevyváženou strukturu příslušnosti k pohlaví. Ukazuje se totiž, že ženy v jasně profilovaných a vyhraněných ženských sportech (moderní gymnastika, akvabely apod.), hrají rozhodující roli i v řídících pozicích a jsou schopny kontrolovat i finanční otázky, což bývá jinak zpravidla záležitostí mužů. Navíc se připomíná, že pro mnoho žen jsou právě výhradně ženské sporty jedinou cestou radostného uspokojení fyzické

aktivity, nezatížené mužským šovinismem. Separatismus tak sehrává významnou úlohu v utváření struktury mocenských stavů. Vzdor kritickým poznámkám o postavení žen ve sportu je zřejmé, že problematika ženské emancipace již letmým pohledem do minulosti dokládá prokazatelně rostoucí spektrum příležitostí uplatnění žen na scéně sportu v dimenzích posledního století. Vedle zkušeností přinášejících pocit nezávislosti, sebevědomí a hrdosti pak zejména

na

poli

profesionálního

sportu

rostoucí

počet

žen

dosahuje

bezprecedentní úrovně finančních odměn a vysoké úrovně společenské prestiže. Stávají se vedle svých mužských protějšků významnými společenskými celebritami a mnohdy vstupují na dříve nedosažitelný Olymp společenské elity. Přitom progresivní emancipační rysy historie ženského sportu jsou výrazně relevantnější v zemích s vysokou úrovní demokratických tradic, kde právě důraz na ženská práva sehrával důležitou roli na poli společenských změn. Ve Spojených státech, Velké

Británii, skandinávských zemích či v naší

společnosti tak postavení žen ve sporu je nesporně na vyšší úrovní, než v zemích tradičně podřízeného postavení žen, jako jsou předně islámské země, kde inferiorní status žen je mnohdy umocňován celkovou chudobou, politickou nestabilitou a tradičními vlivy fundamentálních důrazů náboženství. Významným měřítkem postavení žen na půdě sportu je v kontextu posledního výzkumu absolutní a relativní počet účastnic vrcholné sportovní události – Olympijských her. Naznačili jsme, že jsme svědky sílícího boje za rovnoprávné postavení jako aktivních sportovkyň, trenérek, rozhodčích či funkcionářek: ten je v odborné literatuře poměřován právě údaji i z olympiád. Pokud se opřeme o známé údaje Olympijských her, pak ve starověkém Řecku – vzdor prakticky deklarované možnosti sportování – nebylo ženám pod trestem smrti povoleno účastnit se her ani jako aktivní sportovec, ani jako divák. Účast žen, dětí a starších lidí na sportovních akcích byla vyhrazena na lokálně organizovaných slavnostech, byla však vyloučena v případě her na Olympii. Ženy měly jediné slavnosti na počest bohyně Héry, slavností původně zasvěcených obřadním rituálům plodnosti. Postupný rozvoj moderního sportu od šestnáctého století přináší ze sociálního

hlediska sílení rovností sportovní participace, rozvoj sportovní specializace a oceňování pozitivního vlivu sportovních pohybových aktivit na všestranný rozvoj jedince. Ve dvacátých letech 20. století dochází k rozmachu ženských sportů, které se postupně vymaňovaly z předválečné dominance mužské sportovní nadvlády. Československá republika tak iniciovala samostatnou mezinárodní federaci ženských sportů a házené, která už v roce 1922 uspořádala 1. Ženskou olympiádu v Paříži, později přejmenovanou na Ženské světové hry. V celku můžeme shrnout, že i samotné Olympijské hry jsou dokladem rostoucí emancipace žen na půdě sportu: Jestliže v roce 1896 na první novodobé olympiádě v Aténách se ženy her nezúčastnily, pak o sto let později se jejich počet přibližoval ke 4000 (při cca 7000 mužů). Procentuálně tak poměr žen na Olympiádách poprvé dosáhl 10% v roce 1952 v Helsinkách, 20% -ní hranice bylo dosaženo v roce 1976 v Montrealu a 34% -ní účasti žen v roce 1996 v Atlantě. V Sydney pak sportovní olympijskou účast vybojovalo 38% žen a v Athénách 2004 toto zastoupení přesáhlo 40% -ní hranici (Sekot, 2004).

1.2.1 Fyziologické aspekty žen pro vykonávání vrcholového sportu Obecně lze říci, že rozdíly ve fyzické výkonnosti mužské a ženské populace začínají od puberty. Pod vlivem mužských pohlavních hormonů se zvyšuje množství svalové masy a tím výrazně roste svalová síla u chlapců v porovnání s dívkami. Mohutnost transportní kapacity krve pro kyslík je, vzhledem k menší výkonnosti kardiorespirace a vlivem působení ženských pohlavních hormonů, u žen menší. Aerobní kapacita žen se při intenzivní práci rychleji vyčerpá a proto ženy jsou nuceny přecházet mnohem dříve na aerobní látkový způsob získávání energie. Nižší specifická hmotnost žen vzhledem k mužům, je naopak zvýhodňuje pro pohyb ve vodě. Výkonnost žen je zhruba o čtvrtinu nižší než u mužů. Nejvíce je žena znevýhodněna při silových výkonech. Dosahuje 50 – 70% mužských hodnot. V rychlostních a vytrvalostních výkonech je asi na 60 – 85% mužských hodnot. Pouze v obratnostních výkonech je žena lepší než muž (106%). Obecně lze říci, že trénovaná žena zhruba dosahuje (vyjma obratnostních výkonů) hodnot

netrénovaných mužů. Porovnáme-li nejlepší výkony v atletických disciplínách, kterých dosáhli muži a ženy, shledáme největší rozdíly v silových výkonech, tj. ve skokanských a vrhačských disciplínách. Pouze 10% -ní rozdíl je ve vytrvalostních bězích a nejmenší v plavání. Dokonce lepších výsledků než muži dosahují ženy v extrémně vytrvalostním plavání. Větší podíl tukové tkáně, zejména v dolní polovině těla, tvar a plocha těla prorážející vodu, klade při plavání žen menší odpor vodnímu prostředí. Tlustší vrstva podkožního tuku chrání kromě toho ženu lépe před prochlazením vzhledem k muži. Fyzická výkonnost bývá více či méně ovlivněna menstruačním cyklem. Bylo dokázáno, že u sportujících dívek se menarche objevuje později. Nadměrný energetický výdej má zřejmě významný modulační vliv na hypotalamus, což v kombinaci s nízkou tělesnou hmotností prodlužuje prepubertální stav. Vyšší sportovní výkonnost později dospívajících dívek může být způsobena menšími rozdíly v jejich tělesné stavbě vzhledem k mužům. Tyto dívky mívají delší dolní končetiny, užší boky a méně tělesného tuku. S výjimkou plavání jsou tyto faktory pro sportovní výkon výhodnější. Intenzivní dlouhodobý trénink žen může způsobit virilizaci (maskulinizaci) žen zvýšenou sekrecí androgenů kůrou nadledvin. Při vrcholných soutěží je někdy požadováno určení pohlaví na základě sex-chromatinu v jádrech buněk ústní sliznice (Barého tělíska). Vyšší výkonnost menstruujících žen bývá ve fázi folikulární, v lutální a zejména v premenstruu bývá výkonnost snížena. Již od počátku těhotenství stoupá funkční kapacita kardiovaskulárního systému žen. Cvičení mírné až střední intenzity není třeba omezovat. Sportovkyně by v tomto období neměly závodit, i když v prvních měsících těhotenství mohou podávat vyšší výkony. Od 5. měsíce by neměly trénovat vůbec. Po normálním porodu mohou ženy začít lehce trénovat po šestinedělí, za půl roku již mohou absolvovat plné tréninkové zatížení. Mnoho sportovkyň po porodu úspěšně závodí dále. Porodní hmotnost novorozence nebývá u matek-sportovkyň vzhledem k nesportujícím ženám rozdílná (Havlíčková, 2006).

1.2.2 Sociologické předpoklady žen pro vykonávání vrcholového sportu Vztah ženy a sportu zahrnuje širokou paletu problémů a aktualizuje plejádu sociálně kulturních souvislostí. Základním tématem zůstává jednak kontroverzní problematika fyzických limitů žen ve vrcholovém sportu (ostatně jde o téma nevyhýbající se rozhodně ani jejich mužským protějškům) a dále možnosti a meze realizace žen na půdě jednotlivých institucionálních úrovní sportu. Účast žen na vrcholových sportovních soutěžích je dnes již samozřejmostí, jejich spíše okrajová účast na řízení sportu však stále zůstává předmětem kritiky. XXXVII. Olympiáda v Sydney v roce 2000 byla z tohoto pohledu zároveň oslavou stoletého výročí ženské olympijské účasti, která zde při počtu více jak 4000 sportovkyň dosáhla téměř 40% -ní účasti. Zde také došlo k zaznamenání hodné události, kdy emancipační úsilí kulminovalo symbolicky v okamžiku zažehnutí olympijského ohně na Stadium Australia. Tam oheň přivezla na invalidním vozíku bývalá mnohonásobná olympijská vítězka Betty Cuthbert, aby ho předala legendární australské plavkyni Dan Fraser. Ta štafetu předala další ženě – olympijské vítězce v plavání Shirley Strickland, aby oheň převzaly další bývalé olympijské vítězky Shane Gould a Debbie Flintov-King. Štafeta byla více než symbolicky zakončena další olympijskou vítězkou, etnicky původní obyvatelkou Austrálie Cathy Freeman, která na stadionu olympijský oheň zažehla. I v následujících Paralympijských hrách olympijský oheň zažehla žena – vozíčkářka Louise Sauvage. Rostoucí účast žen na půdě vrcholového sportu se však netýká pouze Olympijských her. V přímé soutěži s muži si vedou velmi zdárně účastnice závodů regat, ženy jsou vyrovnanými soupeřkami i v triatlonu, vstupují neohroženě na půdu motoristického sportu a Julie Croteau se také stala první ženou, která byla přijata do mužských řad americké soutěže v baseballu. Dosud však existuje zřejmá nevyváženost zastoupení žen v řídících manažerských a trenérských pozicích, rozhodujících o sportovní politice zejména na vrcholových úrovních. Jak na půdě Mezinárodního olympijského výboru, tak v rámci Mezinárodního paralympijského výboru zaznamenáváme však sílící snahy o rovné rozhodovací pravomoci mezi muži a ženami. Právě ty postupně prosadily na paralympijském

programu i soutěž žen ve volejbalu, vzpírání a judu (Sekot, 2004).

1.2.3 Psychologické předpoklady žen pro vykonávání vrcholového sportu Hormonální vlivy jsou příčinou nejen tělesné odlišnosti, ale i rozvoje psychických a v návaznosti sociálních schopností a dovedností. Pod vlivem uvědomění si své pohlavní diferenciace si nejen dítě, ale i dospělý vybírá z prostředí určité podněty, které jeho mužskou nebo ženskou identitu potvrzují. Psychické rozdíly mezi muži a ženami jsou dány nejen biologicky, ale i výchovou, předepsanými rolemi, tradicemi. Odlišná pohlavnost, výchova i socializace a tím i odlišné prožitky, zkušenosti, dovednosti mají vliv na vytvoření odlišného vnitřního světa. Ze spektra možných řešení uchopí muži a ženy jen určité, pro ně charakteristické možnosti (Řehulka, 1997). Zdůrazňování výkonnosti vede k tomu, že muži mají tendenci ke kladení nadměrných požadavků na svůj výkon, k nadměrným aspiracím. K rizikovému chování, k přeceňování sebe sama, k boji. Nemožnost splnit nadměrné požadavky vede k frustracím, prožitkům selhání, které se snaží kompenzovat výkonem v jiné, náhradní oblasti. Pro ženy je nejvýznamnější budování a udržení živého emočního vztahu. Vyvinuly řadu strategií, jak síť vztahů budovat a udržet. Primární ženskost je podložena vztahovostí, schopností vcítit se do druhého, empatičností. Empatická schopnost vede v osobním životě k tomu, že ženy pokládají okolní problémy za vlastní, vžívají se do druhých, spoluprožívají, nabízejí pomoc, dávají se k dispozici, soucítí, obětují se (často, aniž by to někdo vyžadoval), nechají si mnohé líbit (aby nenarušily pozitivní vztahy). Je-li situace neúnosná, reagují silně emotivně, zdánlivě se zpožděním. Hlubší prožívání, schopnost vstřebávání vztahů z okolí, zvýšená senzibilita a emocionalita, to vše dělá vnitřní život citlivější. Prožívají silně štěstí i nezdary. Častější jsou proto zklamání, která jsou prožívána už při mírné disharmonii. Ženy snáší hůře napětí ve vztazích, trpí pocity viny, že se prosadily na úkor jiných a tím s nimi narušily pozitivní vztahy, nechtějí být porovnávány, dbají na vytvoření dobré pověsti jako záruky pozitivních vztahů.

Žena má silnou potřebu milovat a být milována, proto je ochotna potlačovat své vlastní potřeby, svá přání, agresi, někdy i svou individualitu, je schopna obětovat se. Uvedené rozdíly se promítnou i do odlišností v průběhu sportovní kariéry. Ve většině případů je cesta k vrcholové výkonnosti u žen rychlejší než u mužů. Je to dáno pravděpodobně tím, že ženy bezvýhradněji přijímají životní role, pro něž se rozhodly, a proto se jejich naplnění plně věnují. Na vrcholu setrvávají, pokud jsou si jisty schopností podat maximální výkon. Jakmile cítí nejistotu v možnosti podat vrcholový výkon, vědomě připravují zakončení sportovní kariéry. Hlavním motivem je vyhnout se možnému neúspěchu. Nechtějí být negativně hodnoceny, a proto se takové situaci cíleně vyhýbají. Častým únikovým prostorem se stává mateřství nebo starosti o rodinu. Ty jsou sociálně plně akceptovatelné. Pokud závodní činnost prodlužují, nebo se do ní vracejí, dělají tak převážně pod sociálním tlakem, nejčastěji ze strany životních partnerů. Mnoho sportů navozuje situace tělesného kontaktu, který je pro velké procento žen, na rozdíl od mužů, problematický. Ženy daleko více než muži zvažují povolení k narušení jejich osobního teritoria. Dotyk je v běžném životě ženy charakterizován ochraňujícím cílem, nebo má sexuální podtext. Jiný dotyk je pro ženy signálem ohrožení. Osobní prostor je chráněn řadou sociálních norem. Sport s touto daní nepočítá. Mužský sportovní kontakt je soutěživý, srovnávací, bojový, nemá sexuální podtext (Slepička, 2005).

2

CÍLE, HYPOTÉZY A ÚKOLY PRÁCE

2.1

Cíle práce

Cílem naší práce bylo zjišťování některých typických osobnostních vlastností u reprezentantek ČR ve sportovní gymnastice žen, které souvisejí s tréninkem i soutěžemi ve sportovní gymnastice. Zjišťovali jsme, jak vrcholová gymnastika působí na osobnost sportovce a jak a zda se tím sportovec nějak liší od běžné populace. K tomu, abychom mohli splnit cíle práce, jsme si stanovili hypotézy práce a úkoly práce.

2.2

Hypotézy práce

Ke splnění cíle práce jsme si stanovili následující hypotézy: 1) Stimulační podněty jsou ve sportovní gymnastice základem sportovního výkonu, předpokládáme, že reprezentantky České republiky ve sportovní gymnastice budou dosahovat lepších výsledků v kategorii stimulace versus smyslová imprese než běžná populace. 2) Podmínkou vrcholového výkonu ve sportovní gymnastice je vnitřní stimulace, předpokládáme, že reprezentantky České republiky ve sportovní gymnastice budou prokazovat vyšší hladinu intenzity vnitřního prožívání. 3) Vrcholová sportovní gymnastika se vyznačuje rozmanitým nářaďovým cvičením, předpokládáme, že reprezentantky České republiky ve sportovní gymnastice budou vykazovat vysoké skóre v dimenzích stimulace versus pohybový neklid. 4) Míra rizika provádění vrcholných gymnastických prvků je rozvinuta u

vrcholových

sportovců

v gymnastice

na

maximální

úroveň,

předpokládáme, že míra rizika ve vztahu k dalším psychologickým dimenzím, je u dané testované skupiny reprezentantek České republiky ve sportovní gymnastice na vyšší úrovni než u běžné populace. 5) Sportovní gymnastika je individuální sportovní disciplína, předpokládáme,

že reprezentantky České republiky ve sportovní gymnastice budou v dimenzích sebeprosazování prokazovat vyšší skóre než běžná populace.

2.3

Úkoly práce

K tomu, abychom mohli splnit cíle práce a hypotézy, jsme si stanovili několik úkolů. Prostudovat odbornou literaturu týkající se dané problematiky. Na základě literárních pramenů a konzultací s odborníky vybrat test profilu osobnosti pro reprezentantky České republiky ve sportovní gymnastice. Dále provést šetření u vybraného souboru reprezentantek a vyhodnotit získané výsledky. Ze získaných výsledků sestavit závěry pro teorii a pro praxi. Na závěr sepsat závěrečnou zprávu. K jednotlivým hypotézám jsme si stanovili následující úkoly: 1. Provedeme srovnání v testu SPARO v dimenzi stimulace versus smyslová imprese. 2. Provedeme srovnání v testu SPARO v dimenzi stimulace versus intenzita vnitřního prožívání. 3. Provedeme srovnání v testu SPARO v dimenzích stimulace versus obecná stimulační hladina a stimulace versus pohybový neklid. 4. Provedeme srovnání v testu SPARO v dimenzích riziko versus obecná hladina přijetí (či zamítání) rizikových aktivit, riziko versus hladina anticipace a riziko versus úroveň aspirace. 5. Provedeme srovnání v testu SPARO v dimenzích sebeprosazování versus trudomyslnost nebo optimismus a sebeprosazování versus nenápadnost nebo sebeprosazování.

3

METODIKA PRÁCE

3.1

Popis zkoumaného souboru

Test SPARO byl prováděn u sedmi gymnastek z Brněnského klubu ,,Sokol Brno 1“. Všechny gymnastky jsou členkami reprezentačního družstva žen České republiky. Není náhodou, že gymnastky jsou pouze z Brna. V této době se špička české gymnastiky žen soustřeďuje právě do brněnského klubu. Všechny testované gymnastky se věnují sportovní gymnastice od 4 – 5 let. Pouze dvě gymnastky začínaly v Brně. Zbylé gymnastky přišly do Brněnského klubu až na pozvání reprezentačního trenéra, který zde působí. Část gymnastek trénuje pod vedením reprezentačního trenéra a část pod vedením trenérky. Pět gymnastek navštěvuje sportovní gymnázium v Brně a dvě jsou již vysokoškolskými studentkami. Výuka všech děvčat je přizpůsobena tréninkům a studium plní pomocí individuálních studijních plánů. Gymnastky trénují v nesoutěžním období šest dní v týdnu a v soutěžním období víkendy vyplňují závody. Trénink se skládá každý den z několika fází, které vyplňuje kondiční příprava, silová příprava, nácvik nových prvků, nácvik sestav a důležitou součástí je balet, kterému je věnován čas i několik hodin týdně. V průměru každá gymnastka trénuje pět hodin denně, což může být až třicet hodin týdně. Závodní sezona se odvíjí od světových soutěží konaných v daném roce. V letošním roce sezona začala ihned po Vánocích a asi dvoutýdenní pauzu budou mít děvčata až po letních Olympijských hrách. Po té opět začíná podzimní a zimní sezona, kdy se koná převážná část světových pohárů a česká extraliga. Zde je stručný přehled některých výsledků testovaných gymnastek:

TO1 – 2000 OH Sydney – účast 2001 MČR MT – 2. místo (víceboj) 2001 – 2005 Extra liga žen – 1. místo (družstvo) 2005 MČR MT – 1. místo (víceboj) 2005 Grand Prix Brno – 1. místo (dvojice)

TO2 – 2006 MČR juniorky – 2. místo (víceboj) 2006 ME juniorky – 29. místo (víceboj) 2007 MS – 16. místo (družstvo)

TO3 – 2002 -2007 Extra liga žen – 1. místo (družstvo) 2005 – 2006 MČR juniorky – 5x1. místo 2007 ME – 7. místo (víceboj) 2007 MČR MT – 2. místo (víceboj)

TO4 – 2003 EYOF – 17. místo (víceboj) 2007 Extra liga žen – 1. místo (družstvo)

TO5 – 2005 MS – 11. místo (bradla) 2006 ME – 2. místo (bradla) 2006 MČR MT – 2. místo (víceboj) 2007 MČR MT – 1. místo (víceboj) 2007 ME – 5. místo (bradla)

TO6 – 2006 MČR MT – 3. místo (bradla) 2007 MS – 16. místo (team) 2007 Extra liga žen – 1. místo (družstvo)

TO7 – 1996 Extra liga žen – 1. místo (družstvo) 2001 – 2006 Extra liga žen – 1. místo (družstvo) 2001 MČR MT – 2. místo (bradla) 2003 MS – 22. místo 2004 MČR MT – 3. místo (bradla)

I když mají gymnastky většinu času přes den vyplněnu studiem a hlavně tréninkem, všechny si vždy dokážou najít čas na své koníčky a záliby. Mezi jejich záliby patří četba, hudba, tanec, kino a divadlo. Všechny gymnastky mají i svého přítele.

3.2

Použité metody

Pro naši práci jsme si vybrali test SPARO. Je to test osobnostního profilu člověka, který nám ukazuje rozdíly v profilu osobnosti mezi běžnou populací a vrcholovým sportovcem. V našem případě byly testovány reprezentantky ve sportovní gymnastice žen. Tento test se u běžné populace provádí až od dovršeného věku 17 -ti let. Ze sedmi gymnastek, které jsme testovali, dvě tuto hranici nesplňovaly. Test jsme i přes to provedli, jelikož naše práce se týká sportovní gymnastiky žen a tato kategorie je už od 15 ti let věku gymnastek. Test SPARO je soubor 300 otázek (příloha č. 1), týkajících se osobnosti člověka, jak běžné populace, tak i sportující populace. Testování jsme prováděli u všech děvčat současně. Vysvětlili jsme jim způsob provedení testu, jak bude probíhat a jakým způsobem se vyhodnocuje. Test SPARO je na principu odpovědí ano (souhlasím) – ne (nesouhlasím), které se zaznamenávají do předem připraveného formuláře (příloha č. 2). Otázky se čtou postupně od první po poslední. Při neporozumění, se otázka zopakuje. Testy se zpracovávají pomocí ,,klíče“ k

testu. Klíč k testu je k dispozici

na Fakultě sportovních studií. Do testu SPARO patří základní celková charakteristika osobnosti, která má 4 základní varianty. Např.: Varianta A: Variantu A lze označit jako klidný (vyrovnaný) typ, příznačný nižší psychickou vzrušivostí (OV-). Jde o spojení emocionální stability (EM-) s regulovatelností (RE-). Při vazbě na přizpůsobivost k životním podmínkám a situacím (AD+) získáváme modifikace: −

adjustivní typ (při KO+) příznačný tendencí k dynamické interakci, schopností zpracovávat dynamické situační proměnné a vyrovnávat se se stresogenními životními kontexty.

−

Odolný (stabilní) typ (při KO-) charakterizovaný rezistencí vůči působnosti nových situačních faktorů, stabilní interakcí, tendencí ke kognitivní,

emocionální a regulační stálosti. Při vazbě výchozích komponent na adjustační rigiditu (AD-) lze výsledný profil a interakční efekt rovněž diferencovat podle komponenty kognitivní: −

při vazbě na kognitivní variabilnost (KO+) lze hovořit o cílesměrném (vyžadujícím a prosazujícím) typu osobnosti.

−

Při spojení s kognitivní invariabilností (KO-) získáme profil rigidní, resp. ,,stažené“ osobnosti s obtížně ovlivnitelnými postoji, přístupy a schématy chování, uzavřenou do sebe.

Základní komponenty: KO – kognitivní variabilnost Postihování a zpracování komplexu situačních proměnných. + tendence ke změně, tíhnutí k vysoké kvalitě, dynamice a proměnlivosti intenzivních vnějších podnětů při jejich komplexním postihování a zpracování - tendence k interakcím s prostředím stabilnějším, kognitivně chudým, resp. ,,nízkou průchodností“ kognitivní kapacity pro dynamické postihování a zpracování situačních proměnných. EM – emocionální variabilnost Prožívání interakcí s prostředím a situačních změn. + vysoká emocionální vzrušivost, sklon prožívat situační napětí, tenze i euforie. - emocionální stabilita, snížená emotivita (až emocionální chudost) RE – regulační variabilnost Regulující či usměrňující funkce konativní modality, kvalita autoregulace, cílesměrnost a ovládání aktivit + nízké sebeovládání, malé zvažování možných důsledků interakčních aktivit - soustavné vřazování budoucího možného efektu do rozhodovacích procesů, do činností a systémů chování AD – adjustační variabilnost Vpravování do nových podmínek a okolností života a činnosti (nové zaměstnání či jiná soc. skupina). Rozhoduje aktivita jedince, kterou vynaloží, aby překonal předchozí formy chování.

+ tendence odpovídat jak na internost, tak i na dynamiku působení situačních proměnných přizpůsobovacími aktivitami (buď účelným vpravením se, či na principech poddajnosti). - adjustační rigidita: jedinec projevuje tendenci setrvale se přidržovat vlastních přístupů, činností, schémat chování (tzn. tendenci nepřizpůsobovat sebe, ale sobě).

3.3 Organizace práce Již od března roku 2007 jsme začali sbírat a studovat odbornou literaturu týkající se naší problematiky. Literatury bylo poměrně velké množství a téměř vždy byla dostupná. Až do prosince roku 2007 jsme se zabývali studiem literárních pramenů a následnými konzultacemi s odborníky. Na základě literatury a konzultací jsme se rozhodli pro test profilu osobnosti. Od ledna roku 2008 jsme začali provádět testování s vybraným souborem reprezentantek ve sportovní gymnastice. Naše testování trvalo do první poloviny února 2008. Test jsme provedli během jedné návštěvy. Délka trvání testu je 90 minut a tak bylo velmi obtížné stanovit den, kdy testování proběhne, vzhledem k časové i fyzické náročnosti tréninku reprezentantek. Testování jsme prováděli u mne v bytě, kde jsme na provedení měli dostatek času a klidné prostředí. Všechny reprezentantky se ho účastnily najednou. Dívky test zajímal, a proto velmi ochotně spolupracovaly. Jejich disciplinovaný přístup ke všemu nejen k tréninku, byl od samého začátku velice patrný. V průběhu testu panovala velmi dobrá nálada. Děvčata měla splněné školní povinnosti za první pololetí školního roku a byla krátce po návratu z hor, kde si odpočala od gymnastického shonu. Vyhodnocování získaných výsledků jsme prováděli v únoru 2008 a počátkem dubna téhož roku jsme na základě získaných výsledků sestavili závěry pro teorii a závěry pro praxi.

4 ZÍSKANÉ VÝSLEDKY A JEJICH INTERPRETACE SPARO - Stimulace versus smyslová imprese Při vyhodnocení výsledků dimenze stimulace versus smyslová imprese jsme dospěli k následujícímu:

všechny testované gymnastky dosáhly vyšších hodnot v dimenzi stimulace versus smyslová imprese než běžná populace. Nejvyšší hodnoty (1,14) dosáhla testovaná osoba 4 a nejnižší hodnoty (-1,32) dosáhla testovaná osoba 1. Průměrná hodnota smyslové imprese je u testovaných reprezentantek 2,33. Nejvyrovnanější srovnání

s běžnou

populací

dosáhla

testovaná

osoba

číslo

4,

která

se i v následujících dimenzích ukazuje jako nejvyrovnanější (tab. 1, obr. 1).

V následujících tabulkách a obrázcích jsou použity následující zkratky: Z (pop)

zkoumaná běžná populace

Z (ref)

testovaná skupina

HS

hrubé skóre HS

Z (pop)

Z (ref)

TO1

4

-2,19

-1,32

medianZ(p)

-0,25

TO2

6

-1,32

-0,7

medianZ(r)

0,22

TO3

5

-1,68

-1,01

median

0,64

TO4

12

0,82

1,14

průměr

2,333333

TO5

9

-0,25

0,22

max

12

TO6

11

0,46

0,83

min

-2,19

TO7

11

0,41

0,83

variační rozpětí

14,19

Tab. 1: Výsledné hodnoty dimenze stimulace versus smyslová imprese u reprezentantek České republiky ve sportovní gymnastice

14 12 10 8

HS

6

Z(pop)

4

Z(ref)

2 0 -2

TO 1

TO 2

TO 3

TO 4

TO 5

TO 6

TO 7

-4

Obr. 1: Srovnání smyslové imprese běžné populace a testované skupiny reprezentantek České republiky ve sportovní gymnastice

SPARO - Stimulace versus intenzita vnitřního prožívání Při vyhodnocování výsledků dimenze stimulace versus intenzita vnitřního prožívání jsme dospěli k následujícímu:

šest ze sedmi testovaných osob dosáhlo, jak jsme předpokládali, vyšších hodnot v intenzitě vnitřního prožívání, něž běžná populace. Nejvyšší hodnoty (1,3) dosáhla testovaná osoba číslo 6. Nejnižší hodnoty (-1,37) dosáhla testovaná osoba číslo 1, která byla i pod hodnotou (-1,5) běžné populace. Průměrná hodnota testovaných osob intenzity vnitřního prožívání je 2,47. Rozdíl hodnot běžné populace a testovaných nebyl tak vysoký, jak jsme předpokládali (tab. 2, obr. 2).

HS

Z (pop)

Z (ref)

TO1

4

-1,5

-1,73

medianZ(p)

-0,12

TO2

7

-0,71

-0,6

medianZ(r)

0,16

TO3

9

-0,12

0,16

median

0,615

TO4

11

0,47

0,92

průměr

2,74

TO5

8

-0,41

-0,22

max

12

TO6

12

0,76

1,3

min

-1,73

TO7

9

0,06

0,16

variační rozpětí

13,73

Tab. 2: Výsledné hodnoty dimenze stimulace versus intenzita vnitřního prožívání reprezentantek České republiky ve sportovní gymnastice

14 12 10 8

HS

6

Z(pop)

4

z (ref)

2 0 -2

TO 1

TO 2

TO 3

TO 4

TO 5

TO 6

TO 7

-4

Obr. 2: Srovnání intenzity vnitřního prožívání běžné populace a testované skupiny reprezentantek České republiky ve sportovní gymnastice

SPARO - Stimulace versus pohybový neklid a obecná stimulační hladina Při vyhodnocování výsledků dimenze stimulace versus intenzita vnitřního prožívání a obecná stimulační hladina, jsme dospěli k následujícímu:

tak, jak jsme předpokládali, v obou dimenzích testované osoby dosáhly vyšších hodnot než běžná populace. Nejvyšší hodnoty (2,02) v dimenzi obecná stimulační hladina dosáhla testovaná osoba číslo 6 a nejnižší hodnoty (-0,86) dosáhly osoby číslo 1 a 5. Průměrná hodnota této dimenze je 1,86. Nejvyšší hodnoty (1,35) v dimenzi pohybový neklid dosáhla testovaná osoba číslo 6 a nejnižší hodnoty dosáhla testovaná osoba číslo 1. Průměrná hodnota testované skupiny v dimenzi pohybový neklid je 2,17 (tab. 4, obr. 4). V dimenzi pohybový neklid dosáhla testovaná skupina výrazně vyšších hodnot (tab. 4, obr. 4) než běžná populace. V dimenzi obecná stimulační hladina jsou hodnoty (tab. 3, obr. 3) ve většině případů jen mírně vyšší.

HS

Z (pop)

Z (ref)

TO1

3

-1

-0,86

medianZ(p)

-0,54

TO2

5

-0,54

-0,34

medianZ(r)

-0,34

TO3

6

-0,36

-0,07

median

-0,205

TO4

5

-0,59

-0,34

průměr

1,858889

TO5

3

-1,05

-0,86

max

14

TO6

14

1,45

2,02

min

-1,05

TO7

8

0,22

0,45

variační rozpětí

15,05

Tab. 3: Výsledné hodnoty dimenze stimulace versus obecná stimulační hladina reprezentantek České republiky ve sportovní gymnastice

16 14 12 10

HS

8

Z (pop)

6

z(ref)

4 2 0 -2

TO1

TO2

TO3

TO4

TO5

TO6

TO7

Obr. 3: Srovnání obecné stimulační hladiny běžné populace a testované skupiny reprezentantek České republiky ve sportovní gymnastice

Stimulace – pohybový neklid HS

Z (pop)

Z (ref)

TO1

4

-1,76

-1,53

medianZ(p)

-0,68

TO2

6

-0,93

-0,71

medianZ(r)

-0,29

TO3

7

-0,68

-0,29

median

0,075

TO4

9

-0,18

0,53

průměr

2,175556

TO5

7

-0,68

-0,29

max

11

TO6

11

0,33

1,35

min

-1,76

TO7

10

-0,14

0,94

variační rozpětí

12,76

Tab. 4: Výsledné hodnoty dimenze stimulace versus pohybový neklid reprezentantek České republiky ve sportovní gymnastice

12 10 8 6

HS

4

Z(pop) z (ref)

2 0 -2

TO 1

TO 2

TO 3

TO 4

TO 5

TO 6

TO 7

-4

Obr. 4: Srovnání pohybového neklidu běžné populace a testované skupiny reprezentantek České republiky ve sportovní gymnastice

SPARO - Riziko versus obecná hladina přijetí (či zamítání) rizikových aktivit

V dimenzích riziko versus obecná hladina přijetí (či zamítání) rizikových aktivit a hladina anticipace, testovaná skupina dosáhla vyrovnaných nebo nižších hodnot než běžná populace, což bylo velmi zajímavé a nečekané zjištění. Nejvyšší hodnoty (2,15) v dimenzi riziko versus obecná hladina přijetí (či zamítání) rizikových aktivit dosáhla testovaná osoba číslo 6 a nejnižší hodnoty (-0,93) dosáhla osoba číslo 4. Průměr v této dimenzi je 1,89 (tab. 5, obr. 5). Nejvyšší hodnoty (1,19) v dimenzi riziko versus hladina anticipace dosáhla osoba číslo 5 a nejnižší hodnoty (-1,72) testovaná osoba číslo 2. Průměrné skóre této skupiny je 3,5911. V této dimenzi dosáhly všechny testované osoby podprůměrných hodnot (tab. 6, obr. 6). Pouze v dimenzi riziko versus úroveň aspirace dosáhla testovaná skupina vyššího skóre než běžná populace. Nejvyšší hodnoty (1,56) v této dimenzi dosáhla testovaná osoba číslo 7 a nejnižší hodnoty (-1,37) testovaná osoba číslo 1. Průměr dimenze riziko versus úroveň aspirace je 2,39 (tab. 7, obr. 7).

HS

Z (pop)

Z (ref)

TO1

4

-0,48

-0,59

medianZ(p)

-0,25

TO2

5

-0,25

-0,24

medianZ(r)

-0,24

TO3

5

-0,25

-0,24

median

-0,24

TO4

3

-0,96

-0,93

průměr

1,887222

TO5

5

-0,25

-0,24

max

12

TO6

12

2,25

2,15

min

-0,96

TO7

6

0,26

0,1

variační rozpětí

12,96

Tab. 5: Výsledné hodnoty hladiny přijetí (či zamítání) rizikových aktivit reprezentantek České republiky ve sportovní gymnastice

14 12 10 8

HS

6

Z(pop) z (ref)

4 2 0 -2

TO 1

TO 2

TO 3

TO 4

TO 5

TO 6

TO 7

Obr. 5: Srovnání obecné hladiny přijetí (či zamítání) rizikových aktivit běžné populace a testované skupiny reprezentantek České republiky ve sportovní gymnastice

Riziko – hladina anticipace

HS

Z (pop)

Z (ref)

TO1

9

-0,17

-0,47

medianZ(p)

0,27

TO2

6

-1,07

-1,72

medianZ(r)

-0,06

TO3

12

0,93

0,77

median

0,93

TO4

12

0,93

0,77

průměr

3,591111

TO5

13

1,27

1,19

max

13

TO6

10

0,27

-0,06

min

-1,72

TO7

9

-0,17

-0,47

variační rozpětí

14,72

Tab. 6: Výsledné hodnoty hladiny anticipace běžné populace a testované skupiny reprezentantek České republiky ve sportovní gymnastice

14 12 10 8

HS

6

Z(pop)

4

z (ref)

2 0 -2

TO 1

TO 2

TO 3

TO 4

TO 5

TO 6

TO 7

-4

Obr. 6: Srovnání hladiny anticipace běžné populace a testované skupiny reprezentantek České republiky ve sportovní gymnastice

Riziko – úroveň aspirace

HS

Z (pop)

Z (ref)

TO1

4

-2,04

-1,37

medianZ(p)

-0,59

TO2

10

-0,59

-0,34

medianZ(r)

-0,34

TO3

6

-1,3

-0,84

median

0,19

TO4

10

0,15

0,23

průměr

2,39

TO5

7

-0,96

-0,57

max

15

TO6

12

0,89

0,76

min

-2,04

TO7

15

1,89

1,56

variační rozpětí

17,04

Tab. 7: Výsledné hodnoty úrovně aspirace běžné populace a testované skupiny reprezentantek České republiky ve sportovní gymnastice

16 14 12 10 8

HS

6

Z (pop)

4

z(ref)

2 0 -2

TO1

TO2

TO3

TO4

TO5

TO6

TO7

-4

Obr. 7: Srovnání úrovně aspirace běžné populace a testované skupiny reprezentantek České republiky ve sportovní gymnastice

SPARO - Sebeprosazování – trudomyslnost versus optimismus a nenápadnost versus sebeprosazování

Nejvyšší hodnoty (1,44) v dimenzi trudomyslnost versus optimismus dosáhla testovaná osoba číslo 7. Nejnižší hodnoty (-1,44) dosáhla testovaná osoba číslo 5. Všechny testované osoby dosáhly vyššího skóre než běžná populace. Průměrná hodnota všech testovaných osob je 1,62 (tab. 8, obr. 8). Nejvyšší hodnoty (1,44) v dimenzi nenápadnost versus sebeprosazování dosáhla testovaná osoba číslo 6. Nejnižší hodnoty (-1,58) dosáhla testovaná osoba číslo 1. Většina testovaných osob dosáhla vyšší hodnoty než běžná populace. Testované osoby číslo 5 a 6 dosáhly nižší hodnoty (tab. 9, obr. 9) než běžná populace, což jsme nepředpokládali. Mezi nejvyšší a nejnižší hodnotou u testované skupiny byl velmi značný rozdíl. Průměrná hodnota testované skupiny v této dimenzi je 3,03.

HS

Z (pop)

Z (ref)

TO1

9

-0,37

0,72

medianZ(p)

-0,92

TO2

8

-0,54

0,36

medianZ(r)

0

TO3

7

-0,92

0

median

0

TO4

4

-2,08

-1,08

průměr

1,626111

TO5

3

-2,46

-1,44

max

11

TO6

7

-0,92

0

min

-2,46

TO7

11

0,46

1,44

variační rozpětí

13,46

Tab. 8: Výsledné hodnoty hladiny dimenze trudomyslnost versus optimismus reprezentantek České republiky ve sportovní gymnastice

12 10 8 6

HS

4

Z(pop) z (ref)

2 0 -2

TO 1

TO 2

TO 3

TO 4

TO 5

TO 6

TO 7

-4

Obr. 8: Srovnání hladiny trudomyslnosti versus optimismus běžné populace a testované skupiny reprezentantek České republiky ve sportovní gymnastice

Sebeprosazování – nenápadnost (-) versus sebeprosazování (+)

HS

Z (pop)

Z (ref)

TO1

5

-2,48

-1,58

medianZ(p)

-0,1

TO2

8

-1,05

-0,57

medianZ(r)

0,1

TO3

8

-1,05

-0,57

median

0,815

TO4

10

-0,1

0,1

průměr

3,032222

TO5

12

0,86

0,77

max

14

TO6

14

1,81

1,44

min

-2,48

TO7

11

0,38

0,43

variační rozpětí

16,48

Tab. 9: Výsledné hodnoty dimenze nenápadnost versus sebeprosazování reprezentantek České republiky ve sportovní gymnastice

16 14 12 10 8

HS

6

Z (pop)

4

z(ref)

2 0 -2

TO1

TO2

TO3

TO4

TO5

TO6

TO7

-4

Obr. 9: Srovnání hladiny nenápadnosti versus sebeproazování běžné populace a testované skupiny reprezentantek České republiky ve sportovní gymnastice

5

DISKUSE Téma naší diplomové práce pro mě bylo velmi lákavé, neboť sportovní

gymnastika, jak už jsem uváděla v úvodu, je mi sport velice blízký. Sportovní gymnastika je sport, který s sebou přináší velký tlak nejen po fyzické stránce, ale také po psychické. Každý vrcholový gymnasta a gymnastka musí prokázat ohromnou obětavost ve sportu na úkor času tráveného s rodinou a kamarády. Velké psychické a fyzické vypětí (nároky školy a sportovní nároky), fyziologické změny ženských i mužských těl ztěžují sportovní úspěšnost. Naše práce se zabývá právě psychickou stránkou sportovců a jejím vlivem na sportovní úspěšnost. I když se sporty mění a vyvíjejí, vyrovnávání se s různými psychickými stavy stále zůstává neměnné. Dovoluji si tvrdit, že psychická vyrovnanost je součástí sportovního úspěchu. Sportovní psychologii a dalšími termíny s ní spojenými se zabývalo, zabývá a nadále jistě bude zabývat mnoho psychologů a dalších odborníků. Vyhledat proto vhodnou literaturu týkající se našeho tématu nebylo příliš obtížné. Méně snadné již bylo si tuto literaturu vypůjčit, neboť je o ni stále velký zájem. Pravdou je, že mnoho výtisků je zastaralých a velkou měrou ovlivněných dřívější politickou situací v naší republice. Celkově lze ale říci, že s literárními zdroji, ze kterých jsem čerpala, jsem byla spokojena a nemám k nim žádné vážnější připomínky. Spolupráce

s družstvem

reprezentantek

České

republiky

ve

sportovní

gymnastice žen byla velmi příjemná. S gymnastkami jsem strávila mnoho času a jsou mi všechny velmi blízké nejen díky testování pro naši diplomovou práci, ale také proto, že jsem také byla členkou tohoto klubu i reprezentačního družstva. Již z úvodního setkání a rozhovoru jednoznačně vyplynula ochota gymnastek ke vzájemné spolupráci a hned při prvním setkání jsme se domluvily na konkrétní termíny, kdy testování provedeme. Testování probíhalo u mne doma. Ačkoliv jsem si myslela, že gymnastky budou unavené po celodenním tréninku a test je nebude bavit, ukázalo se, že gymnastky takové zpestření denních stereotypů velmi bavilo. Výsledky testu byly v některých případech podle očekávání, ale přinesly nám i neočekávané hodnoty. Například v dimenzi stimulace versus smyslová imprese

se u všech reprezentantek potvrdilo, že jsou na vyšší úrovni, než běžná populace, což se dalo očekávat vzhledem k jejich zkušenostem. Stejně tak se nám potvrdilo dosažení lepších výsledků v dimenzích stimulace versus intenzita vnitřního prožívání, pohybový neklid a obecná hladina přijetí. Překvapivé výsledky nám přinesla dimenze riziko versus obecná hladina přijetí (či zamítání) rizikových aktivit, hladina anticipace a úroveň aspirace. Ačkoli jsme předpokládali, že u reprezentantek bude ukazatel rizika na vyšší úrovni, výsledek byl opačný a my se jen můžeme domnívat z jakého důvodu tomu tak je. Dle mého názoru reprezentantky nevykazují tak vysokou úroveň rizika vzhledem k tomu, že se všechny pohybují v rizikovém gymnastickém prostředí již dlouhá léta a nebezpečí je pro ně samozřejmostí. I v případě nácviku nových prvků převládá spíše adrenalin a zvědavost, než strach. Pro rozvoj sportovní gymnastiky je na jednu stranu určitě dobré zjištění, že gymnastky v podstatě nepovažují cvičení na jejich úrovni za velice rizikové, ale na druhou stranu se můžeme ptát, jak daleko se tímto způsobem může sportovní gymnastika dostat? Bude ještě za nějakou dobu vůbec možné, aby se gymnastice věnovalo tolik lidí, kolik se jí věnuje nyní po celém světě? Už v dnešní době patří sportovní gymnastika k nejtěžším a nejrizikovějším ,,indoorovým“ sportům. Strávila jsem v gymnastickém prostředí mnoho času, ale přípravu sportovce po psychologické stránce jsem za celou svoji kariéru bohužel nepoznala. Vzhledem k tomu, že jsem působila i mezi testovanými reprezentantkami, myslím si, že většina děvčat by pomoc, třeba i ve formě volného rozhovoru na jakékoliv téma uvítala. Z našich výsledků je patrné, že dokonalá znalost sportovců po jejich psychické stránce je pro trenéra nezbytná. Mnohdy stačí změnit způsob, se kterým ke sportovci přistupujeme a docílíme tak pozitivní změny v jeho sportovní výkonnosti. Musíme mít ale také na paměti, že ne všechny psychologické testy nám dokáží říct o lidech vše.

6

ZÁVĚRY

6.1

Závěry pro teorii

Hypotéza 1: Stimulační podněty jsou ve sportovní gymnastice základem sportovního výkonu, předpokládáme, že reprezentantky České republiky ve sportovní gymnastice budou dosahovat lepších výsledků v kategorii stimulace versus smyslová imprese než běžná populace. Reprezentantky České republiky ve sportovní gymnastice dosahují lepší výsledky v kategorii stimulace versus smyslová imprese. Hypotéza se nám potvrdila.

Hypotéza 2: Podmínkou vrcholového výkonu ve sportovní gymnastice je vnitřní stimulace, předpokládáme, že reprezentantky České republiky ve sportovní gymnastice budou prokazovat vyšší hladinu intenzity vnitřního prožívání. Reprezentantky České republiky ve sportovní gymnastice prokazují vyšší hladinu intenzity vnitřního prožívání. Hypotéza se nám potvrdila.

Hypotéza 3: Vrcholová sportovní gymnastika se vyznačuje rozmanitým nářaďovým cvičením, předpokládáme, že reprezentantky České republiky ve sportovní gymnastice budou vykazovat vysoké skóre v dimenzích stimulace versus pohybový neklid. Reprezentantky České republiky ve sportovní gymnastice vykazují vyšší skóre v dimenzi stimulace versus pohybový neklid. Hypotéza se nám potvrdila.

Hypotéza 4: Míra

rizika

provádění

vrcholných

gymnastických

prvků

je

rozvinuta

u vrcholových sportovců v gymnastice na maximální úroveň, předpokládáme,

že míra rizika ve vztahu k dalším psychologickým dimenzím, je u dané testované skupiny reprezentantek České republiky ve sportovní gymnastice na vyšší úrovni než u běžné populace. Míra rizika u testované skupiny reprezentantek České republiky ve sportovní gymnastice ve vztahu k dalším dimenzím, není na vyšší úrovni něž u běžné populace. Hypotéza se nám nepotvrdila.

Hypotéza 5: Sportovní gymnastika je individuální sportovní disciplína, předpokládáme, že reprezentantky České republiky ve sportovní gymnastice budou v dimenzích sebeprosazování prokazovat vyšší skóre než běžná populace. Reprezentantky České republiky ve sportovní gymnastice v dimenzích sebeprosazování prokazují vyšší skóre, než běžná populace. Hypotéza se nám potvrdila.

6.2

Závěry pro praxi

Dle našeho názoru je psychologická příprava stejně důležitá, jako ta fyzická. V některých případech bychom si možná i troufli tvrdit, že psychologická příprava by měla předcházet té fyzické, aby bylo možné bez jakýchkoliv problémů dosáhnout vrcholného výsledku. Pokud nedochází k souhře těchto dvou skupin, není jednoduché dosáhnout daného cíle. Psychologická příprava sportovce by měla probíhat nejen v závodním období, ale také v tréninku i mimo soutěže. Z mé vlastní zkušenosti si myslím, že v tréninku dochází někdy i k těžším situacím, než se objevují v závodech. Například je to nácvik nových prvků, kde je potřeba odstranit strachovou bariéru nebo při gymnastických soustředěních, kdy je skupina několika lidí delší dobu ve stejném prostředí a jsou po nich vyžadovány velké výkony. Tréninky mají i několik fází a celá skupina sdílí i stejné bydlení. Tyto uvedené příklady mohou být příčinou, že sportovec nepodává optimální výkon, i když je na něj po fyzické stránce velmi dobře připraven.

Doporučujeme trenérům nejen gymnastky, aby dbali na celkový rozvoj osobnosti sportovce a připravovali ho nejen po fyzické stránce, ale také po té psychické, aby se tím u některých sportovců zlepšila jejich výkonnost i dosažení lepších výsledků.

SOUHRN V naší práci jsme se zabývali psychologickým profilem žen ve vrcholové sportovní gymnastice. Jak může psychologická příprava podpořit a ovlivnit výkon vrcholového sportovce. Testovali jsme sedm reprezentantek České republiky ve sportovní gymnastice žen. Předpoklad, že reprezentantky budou dosahovat lepších výsledků než běžná populace v dimenzích stimulace versus smyslová imprese, stimulace versus intenzita vnitřního prožívání, stimulace versus obecná stimulační hladina, pohybový neklid a sebeprosazování versus trudomyslnost nebo optimismus, nenápadnost nebo sebeprosazování se nám potvrdil. Překvapivých výsledků dosáhly reprezentantky České republiky v dimenzi riziko versus obecná hladina přijetí (či zamítání) rizikových aktivit, hladina anticipace a úroveň aspirace, kde jejich výsledné skóre bylo nižší než u běžné populace, což jsme nepředpokládali. Psychologická příprava by neměla být podceňována, neboť právě ta může vrcholovým sportovcům v rozhodujících sportovních okamžicích poskytnout neocenitelnou podporu.

RESUMÉ

In our work we focused on the psychological profile of women in the field of professional competitive gymnastics. How a psychological training can support and affect the performance of a professional sportsperson. We tested seven members of the Czech national team in competitive gymnastics. Our presumption that professionals achieve better result than non-professionals has been confirmed. We focused on the following fields: stimulation versus sense impression, stimulation versus intensity of inner experience, stimulation versus general stimulation level, motoric unrest and self-assertion versus melancholy or optimism, discreetness versus self-assertion. Surprising results were achieved by members of the Czech national team in the field of risk-taking versus general level of acceptance (or rejection) of risky activities, a level of anticipation and aspiration where the final result was lower than that of non-professional population, which we did not expect. A psychological training should not be underestimated since it can be an invaluable support for the sportspeople in decisive moments of their careers.

LITERATURA 1.

Čáslavská, V.: Cesta na Olymp. 1. vydání Praha: Mladá fronta, 1972. 176s.

2.

Čehák, V., Linhart, J.: Sociologie sportu. 1. vydání Praha: Olympia, 1986. 233s.

3.

Dlouhá, M.: Rizika a úskalí výběru talentované mládeže pro reprezentaci ve sportovní gymnastice. Diplomová práce, Brno: FSpS MU, 2004. 64s.

4.

Dovalil, J. et al.: Výkon a trénink ve sportu. 1. vydání Praha: Olympia, 2002. 320s.

5.

Havlíčková, L. et al.: Fyziologie tělesné zátěže I. - Obecná část, 1. vydání Praha: FTVS UK, 2006. 203s. ISBN 80-7184-875-1.

6.

Choutka, M.: Sport a společnost. 1. vydání Praha: Olympia, 1978.168s.

7.

Choutka, M.: Teorie a didaktika sportu. 1. vydání Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1976. 183s.

8.

Krištofič, J. et al.: Gymnastika. 1 vydání UK Praha: Karolinum, 2005. 90s. ISBN 80-246-0661-5.

9.

Kubička, J. et al.: Vybrané kapitoly z teorie gymnastiky. 1. vydání Praha: KU, 1993.49s. ISBN 80-7060-721-4.

10.

Libra, J. Teorie a metodika sportovní gymnastiky 1. Praha: SNP, 1971. 186s.

11.

Neumann, G. et al.: Trénink pod kontrolou. 1. vydání Praha: Grada, 2005. 184s.

12.

Řádková, M: Výzkum vlivu tréninkového působení na osobnost adolescenta ve vybrané sportovní disciplíně. Bakalářská práce, Brno: FSpS MU, 2006.32s.

13.

Řehulka, E.: Úvod do studia psychologie. 1. vydání Brno: Paido, 1997.86s.

14.

Sekot, A. et al.: Kapitoly ze sportu. 1. vydání Brno: FSpS MU, 2004.199s. ISBN 80-210-3531-5.

15.

Sekot, A. et al.: Sociální dimenze sportu. 1. vydání Brno: FSpS MU, 2004.245s. ISBN 80-210-3581-1

16.

Slepička, P.: Psychologie sportu. 1. vydání Praha: UK Praha, Karolinum, 2006. 230s.

17.

Svoboda, B.: Sport a výchova. 1. vydání Praha: Olympia, 1971. 233s.

18.

Vaněk, M. et al.: Psychologie sportu. 1. vydání Praha: Olympia, 1983. 202s.

www.encyklopedie.seznam.cz www.psychologie-sportu.cz

PŘÍLOHY Příloha číslo 1: SPARO – testové otázky Příloha číslo 2: SPARO – formulář pro vyplnění

Příloha číslo 1:

1.

Silná bouře či vichřice mě citově vzrušuje a rád ji pozoruji.

2.

Byla bych spokojenější i úspěšnější, kdyby mi řada lidí nepodrážela nohy.

3.

Považuji za nudné vidět kolem sebe stále stejné, známé tváře, neustále stejnou společnost každodenních přátel.

4.

Musím-li být dlouho doma, jsem z toho obvykle nepokojný a nevrlý.

5.

Vůči autoritativním osobám obvykle pociťuji respekt a úctu.

6.

Každý má občas potřebu se blýsknout.

7.

Často dělávám tu a tam něco pro svou potěchu, i když hrozí nějaký vzdálenější cíl.

8.

Kolik má ten který řidič dopravních nehod, je spíše otázkou štěstí než jeho řidičských schopností.

9.

Často mívám pocit, že jsem udělal něco nesprávného nebo špatného

10.

Mám určité rozpory v rodině nebo na pracovišti proto, že ostatní jen těžko dokáží uznat mé názory a argumenty.

11.

Vždy se řídím heslem ,,napřed povinnost, potom zábava“.

12.

Cítím se nesvůj, když mne někdo pozoruje při práci.

13.

Občas se mi zdávají různé sny.

14.

Mimořádnější situace řeším spíše citem než rozumem.

15.

Rád jsem chodil za školu.

16.

Mám pocit, že jsem byl často trestán bezdůvodně.

17.

Každý se má oblékat podle svého vlastního vkusu, byť by to působilo zvláštně.

18.

Při jízdě dopravním prostředkem dávám přednost pomalejší, ale za to bezpečné rychlosti.

19.

O dovolené vyhledávám změnu a pohyb i za cenu menšího pohodlí.

20.

Většina toho, co činí člověku potěšení, je ve skrze morální a legálně dovoleno.

21.

Nebezpečně vypadající člověk mne svým způsobem přitahuje.

22.

vždy jasně vím, čeho chci dosáhnout, a řídím podle toho svou

činnost. 23.

Jestliže narazím na obtížný problém, mám tendenci se snadno vzdát.

24.

Když si někdo přilepší nějakým melouchem, obvykle na to druzí doplácejí, a proto by se to nemělo připouštět.

25.

Jsem-li dobře připraven na svou činnost, nemůže mne v průběhu jejího vykonávání přivést nic z míry.

26.

Jestliže vše neprobíhá podle předpokladů, ztrácím někdy orientaci a zmatkuji.

27.

Naše myšlení by bylo lepší, kdybychom vynechali taková slova, jako možná, přibližně, snad.

28.

Mám sklon brát si vše příliš k srdci.

29.

I když mě něco přivede hodně z míry, uklidním se z pravidla velmi brzy.

30.

Jsem s to vykonávat kvalitně i více činností současně, vyžadují-li to okolnosti.

31.

Neznámými městy a čtvrtěmi rád bloumám sám, bez průvodce.

32.

Mnohdy se rád pro zlepšení nálady napiji alkoholu.

33.

Kdybych řídil automobil, snažil bych se, aby mne předjelo co nejméně jiných vozidel.

34.

Nedělám nic, co by mohlo v očích ostatních snížit mou prestiž.

35.

Myslím, že je v obecném povědomí zakořeněno příliš mnoho sexuálních omezení.

36.

Považuji za důležité, aby rodiče ovlivňovali u svých dětí výběr kamarádů.

37.

Při každé činnosti je třeba myslit na zadní kolečka a podle toho se také řídím.

38.

Chápu toho, kdo věří na nějaký talisman, maskota, nebo na nešťastný den.

39.

Obvykle si začnu důvěřovat až po dlouhé a tvrdé přípravě.

40.

Ve škole jsem měl občas špatnou známku z chování.

41.

Dokáži jít za svým cílem tak dlouho, až prosadím svou.

42.

Jsem citlivější než většina lidí.

43.

Mám za to, že lidé o mě za mými zády dost často hovoří.

44.

Někdy zjišťuji, že mi mé znalosti nejsou příliš platné, protože je nedovedu dost rychle využít.

45.

Když někdo zneužije mé ochoty, obvykle na to brzy zapomenu a celkem rychle odpouštím.

46.

Rád bych se jednou seznámil s člověkem, který je označován za úchylného.

47.

Velmi rád zkouším nová jídla, která jsem dosud nejedl.

48.

Rád bych se vydal na dalekou cestu po moři v malém a bezpečném člunu či na plachetnici.

49.

Člověk by měl čas od času změnit pracoviště, i když je na něm spokojen, již jen proto, aby nezapadl do vyježděných kolejí.

50.

Je správné obcházet zákon, pokud to nehraničí s kriminální činností.

51.

Vyhýbám se jakýmkoli hazardním hrám.

52.

Před každým závažným rozhodnutím vždy zvažuji všechny možné důsledky, abych v budoucnu nemusel nesprávných kroků litovat.

53.

Mám za to, že v mém nynějším pracovním zařízení jsou plně využity mé předpoklady a schopnosti.

54.

Dostane-li se člověk do nevázané společnosti, zákonitě se jí ve svém chování přizpůsobuje.

55.

Kritika ze strany druhých lidí bývá většinou oprávněná a bývá vedena snahou člověku pomoci.

56.

Když jsem zahnán do úzkých, řeknu tu část pravdy, která mi pravděpodobně neublíží.

57.

Mám dostatek energie k tomu, abych čelil různým životním obtížím.

58.

Občas mám pocit, že se má něco strašného přihodit.

59.

Snadno upadnu do rozpaků.

60.

Je lépe ustoupit a myslit si své než, trvat na své pravdě i za cenu zbytečných nepříjemností a konfliktů.

61.

Často se mi líbí neobvyklé tvary a šokující barvy moderních malířských děl.

62.

Často se mi v noci něco zdá.

63.

Kdybych se koupal v moři, zůstal bych raději poblíže břehu, i kdybych byl dobrým plavcem.

64.

Velmi nerad riskuji neúspěch a raději se zřeknu vyhlídky na velký zisk, abych se vyhnul velmi pravděpodobnému zklamání.

65.

Jsem raději ve společnosti, kde si dělá jeden z druhého legraci, ne tam, kde se bere vše vážně a korektně.

66.

Jsem rád středem pozornosti.

67.

Tomu, čemu člověk věří, se má oddat celou duší bez ohledu na to, jaké negativní důsledky by z toho mohly pro něj vyplynout.

68.

Mám rád vzrušující zážitky, byť jsou i poněkud nebezpečné, neobvyklé či hraničí se zákonem.

69.

Občas trpím pocitem méněcennosti.

70.

Kdyby mi byla dána příležitost, byl bych dobrým vedoucím.

71.

Jsem obvykle jeden z posledních, kdo se vzdává pokusů udělat nějakou věc.

72.

Často dávám ve svém hlase či chování příliš najevo, co si myslím a co cítím.

73.

Jsem-li nemocen nebo poraněn, obvykle hned vyhledám lékaře.

74.

Zcela nezodpovědní lidé by měli být zbaveni některých práv.

75.

Pociťuji-li vůči někomu vnitřní odpor, obvykle mu to dávám dost najevo.

76.

Chtěl bych na vlastní kůži vyzkoušet zhypnotizování.

77.

U dobré malby jde spíše o poskytování pocitu klidu a bezpečí nežli o to, aby vzrušovala smysl.

78.

Je dobré znát lidi na pravém místě, aby nám mohli v případě potřeby pomoci.

79.

Pouštím se rád do riskantních podniků.

80.

Dost snadno se zamiluji a celkem lehce zase rozjedu.

81.

Dosti často se řídím názorem “nějak bylo, nějak bude“.

82.

Většina lidí je poctivá hlavně ze strachu, aby nebyli chyceni.

83.

Plně mi vyhovuje jednat podle úsloví “lepší vrabec v hrsti, nežli holub na střeše“.

84.

Když mi někdo něco špatného udělá, měl bych mu to již ze zásady oplatit.

85.

Dosti často bych potřeboval více sebedůvěry.

86.

Málo kdy se obracím o radu na druhé, protože si obvykle dokáži poradit sám.

87.

Jakmile se jednou rozhodnu, zřídkakdy své rozhodnutí měním.

88.

Dělám si příliš mnoho starostí z možných neštěstí.

89.

Dost často mě rozčilují i bezvýznamnější maličkosti.

90.

Docela obstojně a rád hraji karty.

91.

Z jízdy na kolotočích a houpačkách bych měl požitek.

92.

Cítil bych se nesvůj ve výstředním, neobvyklém oblečení.

93.

Velmi rád experimentuji a podnikám nové věci, i když nevím, jak dopadnou.

94.

Nevadí mi sledování filmů či her, u nichž mohu předvídat děj.

95.

Libuji si v bouřlivých debatách, i když se při nich lidé někdy vyjadřují zcela bez zábran.

96.

Rád organizuji nebo podněcuji společnou zábavu.

97.

Nejlepší je řídit se prvním nápadem, protože dlouhé uvažování obvykle k žádným výrazně lepším závěrům nevede.

98.

Často se spoléhám na to, že některou závažnou otázku za mne vyřeší náhoda.

99.

Někdy ztrácím sebekontrolu a jednám ukvapeně.

100. Rád si ověřuji co vše je v mých silách a schopnostech a stačí-li na to, v čem by uspělo jen málo mých známých. 101. Každý se má starat jenom sám o sebe a nezajímat se příliš o to, co dělají druzí. 102. Říkává se o mně, že mám prudkou povahu. 103. Míval jsem období, že jsem starostmi nemohl spát. 104. Lidé mě obvykle žádají o radu, jestliže mají učinit nějaké závažné rozhodnutí. 105. S lidmi, kteří nedovedou přijmout rozkazy, aniž by se zlobili nebo byli rozmrzelí, není něco v pořádku.

106. Někdy se nechávám unášet denním sněním. 107. Rád se dotýkám na omak příjemných předmětů. 108. Mám sklon pouštět se do věcí, kterých by se většina neodvážila. 109. Mé povaze spíše vyhovuje pravidelný, klidný, uspořádaný způsob života. 110. Jsou mi sympatičtí lidé, kteří dovedou sarkasticky vtipkovat na cizí účet. 111. Líbí se mi situace, ve kterých můžu zjistit, zda bude štěstí či osud na mé straně. 112. Člověk obvykle za své neuvážené jednání těžce pyká, a proto si musí vše vždy včas rozmyslit. 113. Snažím se za každou cenu vyhnout trapným nepříjemnostem, i kdybych měl kvůli tomu osobně hodně ztratit. 114. Velmi mi záleží na tom, jak vypadám a jaký dojem udělám na druhé. 115. Jestliže pozoruji, že jsem nějak indisponován, vykonávám svou činnost s obezřetností a ztrácím sebedůvěru. 116. Spousta užitečných myšlenek, jak jsem se měl v tom či onom případě zachovat, mne obvykle napadá, až už je pozdě. 117. Při většině prací mě neruší, ani když lidé kolem mě hodně hlučí. 118. Při odpovědnější práci mívám silný pocit napětí. 119. Jestliže jsem mezi novými lidmi, je mi zatěžko chovat se zcela přirozeně. 120. Nevyhýbám se žádnému druhu práce, pokud je dostatečně honorována. 121. Velmi rád pozoruji východ či západ slunce či noční oblohu. 122. Mívám neobvyklé, “živé“ sny v pestrých barvách. 123. Dětství jsem toužil stát se členem nějaké party či gangu, prožívajícího dobrodružné kousky. 124. Když se nudím, s oblibou vyvolávám nějaký rozruch. 125. Měl-li bych volit mezi partnerem druhého pohlaví, který je fyzicky přitažlivý, a partnerem s duševním porozuměním, volil bych fyzicky přitažlivého.

126. nevyplácí se angažovat se pro druhé; obvykle člověk zjistí, že byl jen zneužit a nikdo to neocení. 127. jestliže se člověk ocitne v obtížné situaci, zaměří se na její bezprostřední vyřešení a nepřemýšlí o možných důsledcích. 128. Rád dělám věci na poslední chvíli. 129. Ve společnosti u mne někdy vznikají trapné pocity neohrabanosti a bezradnosti. 130. V některých činnostech (jako jsou např. sportovní hry nebo hra na hudební nastroj), bych mohl dosáhnout jistého úspěchu bez dlouhého tréninku či dlouholeté praxe. 131. Vyžadují-li to okolnosti, jsem s to vykonávat kvalitně svou práci i dlouho přesčas. 132. Zdá se mi, že se unavím snadněji než druzí. 133. Někdy se v rozpacích začínám potit a je mi z toho velice trapně. 134. Libuji si v činnostech, které kladou požadavky na aktivní a tvůrčí řešení nových problémů, či které vyžadují nápadnost. 135. Myslím, že plná osobní svoboda je důležitější než správné a korektní společenské chování v duchu běžných norem. 136. Mám rád vzrušující sázky. 137. Mám za to, že jsem větší labužník než jiní lidé. 138. Kdybych musel vylézt na skokanský můstek, měl bych velmi nepříjemné pocity a neodhodlal bych se ke skoku. 139. Je těžké sympatizovat s někým, kdo neustále pochybuje a není si ničím příliš jist. 140. Je-li člověk delší dobu se stejným sexuálním partnerem, zcela přirozeně se s ním začne nudit. 141. Plánování činnosti dopředu většinou ochuzuje živost o pestrost a legraci. 142. Mívám tendenci jednat na základě okamžitého nápadu, impulsivně. 143. Rád o sobě slyším třeba i nezaslouženou chválu. 144. Jedním z mých životních cílů je vykonat něco, na co by mohli být mí rodiče hrdí.

145. Nemám více slabostí než jiní lidé. 146. Za každých okolností dokáží jednat uvážlivě a s přehledem o situaci. 147. Úkoly, které jsem jednou začal, vždy dokončuji, i když nejsou příliš důležité. 148. Mám sklon se trápit, i když pro to nemám dostatečný důvod. 149. Už jsem se zabýval i myšlenkou na sebevraždu. 150. Vadí mi, když mě neznámí lidé na ulici, v tramvaji apod. pozorují. 151. Dotyk některých předmětů u mne vyvolává citové vzrušení. 152. Ve společenství poněkud výstředních lidí se cítím dobře. 153. Za žádných okolností bych nebral do rukou hady či odporně vypadající živočichy, i kdybych věděl, že nejsou nebezpeční. 154. Vyhovovalo by mi takové zaměstnání, při kterém bych mohl hodně cestovat po republice. 155. Je lepší, získají-li manželé první sexuální zkušenosti teprve spolu. 156. Má-li některý prodavač nízké příjmy, nelze mu vyčítat, když se snaží zákazníka ošidit. 157. Člověk nikdy neví, jaké nečekané okolnosti by mu mohli zkomplikovat situaci, a proto by měl být neustále ostražitý. 158. Mám rád vysoké sázky, ve kterých opravdu o něco jde. 159. Vše to, čeho jsem v životě dosáhl, je výlučně výsledkem mého vlastního úsilí a přičinění. 160. Myslím, že bych postupoval daleko lépe než většina současných politiků, kdybych byl na jejich místě. 161. Dávám přednost přátelům, u nichž nalézám rozumový přístup k mým problémům, před těmi, kteří projevují citovou odezvu a porozumění. 162. lehce se nabažím lidí. 163. Občas potřebuji povzbuzení a pochopení od druhých. 164. Dovedu kontrolovat své chování i tehdy, když řada jiných lidí projevuje velmi silně své nálady a city. 165. Souhlasím se svými rodiči ve všech podstatných věcech.

166. Rád bych vyzkoušel nějakou z drog, vyvolávající halucinace. 167. Často lze zjistit, že lidé projevují laskavost a ochotu pomoci jen ze zištných důvodů. 168. Někdy bych si rád zaboxoval v ringu. 169. Raději kupuji dosud užívané, osvědčené výrobky, nežli výrobní novinky. 170. Lidem se dá spíše odpustit, jsou-li hrubí a nezdvořilí, nežli to, že jsou nudnými společníky. 171. Mám rád věci, které jsou nejisté a nelze je předvídat. 172. Když slyším o vážnější nehodě, která se někomu stala, obvykle si připustím, že něco podobného by mohlo potkat i mne a na určitou dobu zvýším svou obezřetnost. 173. Musím přiznat, že jen velmi nerad prohrávám ve hře. 174. Velmi nerad hovořím o sobě, byť i ve společnosti velmi blízkých přátel. 175. Každý, kdo je schopen a ochoten pracovat, má reálnou naději na úspěch. 176. Čím odpovědnější plním úkol, tím hůře se sám rozhoduji, jak postupovat. 177. potíže zvládám spíše přizpůsobováním než tím, že se jim vyhnu. 178. Někdy mě po delší dobu sužuje žárlivost na někoho. 179. Občas mě vyvedou z míry i malé a bezvýznamné neúspěchy. 180. Jednotlivec by měl podřídit své názory a chování té skupině lidí, s níž je v trvalejším styku. 181. Některé přirozené tělesné pachy shledávám příjemnými. 182. Někdy mám chuť provést nějaký bláznivý kousek jen pro to, abych viděl, jak budou lidé reagovat. 183. Rád bych se naučil létat letadlem. 184. Když jdu na výlet, obvykle si předem pečlivě připravím plán a časový rozvrh cesty. 185. Rád lidem provádím “kanadské žertíky“. 186. Nesnáším dobře pohled na cizí bolest nebo zármutek.

187. V hrubých rysech mám plány skoro po celý život. 188. Mé povaze spíše vyhovuje rčení “dvakrát měř, jednou řež“, nežli názor “risk je zisk“. 189. V mém chování se dosti často projevuje nerozhodnost. 190. Raději plním těžké úkoly, v nichž mohu sám sobě dokázat své schopnosti, nežli každodenní, běžnou rutinní práci. 191. Zjistím-li, že někdo jedná nespravedlivě nebo sobecky, poukážu na to, i když mi to způsobí nepříjemnosti. 192. Občas jsem popudlivý a snadno se rozzlobím. 193. Co je mi osudem předurčeno, to nemohu sám nijak ovlivnit. 194. Chytří lidé mne dokáží přivést dosti snadno do úzkých. 195. V případě potřeby se dokáži rychle přizpůsobit novým okolnostem. 196. Někteří lidé mi úmyslně škodí. 197. Raději poslouchám klasickou hudbu či symfonické orchestry, než lehčí hudbu zábavnou. 198. Kdybych si mohl zvolit jednu ze dvou možností cesty do zahraničí, pak bych raději nežli nějakou civilizovanou zemi zvolil neobvyklejší končiny, např. džungli nebo Antarktidu. 199. Nevydržím jen tak klidně sedět a odpočívat. 200. Dobrá zábava se rozproudí teprve tehdy, když se lidé napijí. 201. Někdy mne tak pobavila chytrost podvodníka, že jsem doufal, že se mu jeho záměr povede. 202. Čím méně toho člověk ví o možných důsledcích svého jednání nebo činností, tím lépe, protože jinak žije zbytečně v napětí a snadněji se dopustí nějaké chyby. 203. Některé filmy rád vidím dvakrát i třikrát. 204. Soudí se o mně, že dovedu bavit druhé a být dobrým společníkem. 205. K dopravním nehodám dochází zpravidla proto, že účastník silničního povozu nepředvídá možný vývoj dopravní situace a není včas připraven na její řešení. 206. Pozoruji, že podléhám názorům druhých lidí snadněji než jiní moji přátelé.

207. Obyčejně trvám na vlastním mínění, i když mnoho jiných lidí má odlišné hledisko. 208. Mívám období takového neklidu, že nevydržím dlouho sedět. 209. Mívám bez zjevnější příčiny dobrou nebo špatnou náladu. 210. Snadno si zvykám na nové prostředí. 211. Jsem fascinován ohněm, rád se dívám do plamenů. 212. Rád bych viděl býčí zápasy či boxerské střetnutí o mistra světa. 213. Odmítám hrát některé hry, protože vím, že je dobře neumím a že bych většinou prohrával. 214. Někdy jsem toužil utéct z domova a toulat se neznámými krajinami. 215. Jestliže v obchodě dostanu zpět více, než mi patří, vždycky to vrátím. 216. Obvykle dělám jen to, co osobně považuji za správné, bez ohledu na názory a postoje lidí k tomuto mému chování. 217. Nerad mluvím o věcech, kterým příliš nerozumím. 218. V životě je často třeba spoléhat se na náhodu či na štěstí. 219. Věřím si, že jsem s to zvládnout naprostou většinu situací, ve kterých se v budoucnu ocitnu. 220. Byl bych daleko úspěšnější, kdyby mi dali příležitost nebo mi alespoň nepřekáželi. 221. Občas se mi stane, že něco začnu a pro nějaké “objektivní potíže“ to nedokončím. 222. Nesnáším dobře pohled na krev. 223. Každý neúspěch mě dlouho mrzí a někdy mi nedá ani spát. 224. Někdy mi uniká smysl událostí a jsem jimi spíše vlečen, než abych je ovlivňoval. 225. Souhlasím s příslovím “kdo chce s vlky žít, musí s nimi výt“. 226. Alkohol u mne vyvolává pocity nevolnosti a stísněnosti. 227. Rád se toulám krajinou za neobvyklých klimatických podmínek (za deště, mlhy, sněžen apod.). 228. Divím se lidem, kteří šplháním po skalách, potápěním do velkých hloubek či seskoky padákem riskují život a sám bych to nikdy

nedělal. 229. Přál bych si, abych ho nepotřeboval ztratit denně tolik hodin spánkem. 230. Nevěra je spíše příznakem nudy než li narušeného manželství. 231. Raději bych kupoval losy takové loterie, v níž je sice málo, ale zato značně vysokých výher, nežli tam, kde je jich spousta, ale nízkých. 232. Mé myšlenky se spíše soustřeďují na přítomnost než na to, co teprve bude. 233. Pociťuji-li něčí převahu nad sebou, snažím se z toho pocitu vymanit tím, že se tomuto člověku vyrovnám nebo ho předčím v jiné oblasti. 234. Mnohdy něco udělám jenom proto, aby o mně měli přátelé dobré mínění a abych mezi nimi obstál. 235. Věřím, že budu úspěšný v tom, co jsem začal jednou vážně dělat. 236. Obdivuji se těm, kdo dokáží projevit sebeovládání za nenadálých situací, protože já sám obvykle ztrácím rozvahu. 237. V případě nutnosti se vždy dokáži vzchopit a otevřeně čelit různým nepříjemnostem. 238. Mívám často žaludeční potíže, průjem nebo zácpu. 239. Čekání mě velmi znervózňuje. 240. Rád se seznamuji s novinkami svého oboru a uplatňuji je. 241. Miluji nemelodickou, neobvyklou hudbu moderních hudebních děl. 242. Snadno se vzruším nebo dostanu do stavu psychického napětí. 243. Do vody se rád vrhám naráz, bez předchozího osmělování. 244. Spíše souhlasím s těmi, kteří považují za základní smysl života nalézaní klidu, štěstí a spokojenosti, nežli s lidmi, kteří tvrdí, že nejdůležitější je život plně prožít a získat co nejvíc zkušeností. 245. Někdy mě těší postupovat proti pravidlům a dělat věci, které by ode mne nikdo nečekal. 246. Mohu-li se před některými lidmi “blýsknout“, jsem s to dělat i takové věci, které bych se jinak neodvážil. 247. Lidé jsou povinni starat se o své staré rodiče, i když to někdy pro ně znamená velké oběti.

248. S většinou věcí si není třeba dělat velké starosti, protože se vždycky všechno nějak vyřeší k obecné spokojenosti. 249. Jsem přesvědčen, že se mi v životě podaří dosáhnout daleko více, než předpokládají (či předpokládali) moji přátelé. 250. S oblibou používám slova, kterým druzí nerozumějí. 251. Ten, kdo nechává cenný majetek nechráněný, má stejnou vinu na krádeži jako ten, kdo ho ukradne. 252. Ráno se většinou probudím svěží a odpočatý. 253. Myšlenka, že bych mohl zažít automobilové neštěstí, je pro mě děsivá a je sto do značné míry ovlivnit moje jednání. 254. Rád řeším různé rébusy a křížovky. 255. Téměř na každém člověku je něco přitažlivého, co mne zaujme. 256. Často sním o věcech, které je nejlépe si nechávat sám pro sebe. 257. Nerad si nechávám od jiných něco předpisovat. 258. Rozumný člověk se vyhýbá činnostem spjatým s nebezpečím a nepodniká věci, které by mu mohly nahánět strach. 259. Považuji za zajímavější žít v současné rušné době, než v ideální, bezproblémové společnosti. 260. Mám raději nevázanější a hlučnější společnost nežli takovou, v níž lze v klidu posedět a popovídat si. 261. V situacích, v nichž by výsledek závisel na nahodilostech, bych se cítil nejistý a znervózňovaly by mě. 262. S těmi řidiči, kteří jsou po celou dobu jízdy automobilem v napětí, co by se mohlo vynořit za nečekanou eventualitu, není něco v pořádku. 263. Jsou určité věci, jako kouření či pití alkoholu, kterých bych nedovedl zanechat, kdyby se staly jistou náruživostí, i kdyby to pro mne mělo mít vážnější důsledky. 264. S oblibou dělám to, co by u mne druzí lidé nepředpokládali. 265. Mám za to, že na mne druzí lidé hodně dají. 266. Někdy bych potřeboval jednat uvážlivěji. 267. Překážky jsou k tomu, aby se zdolávaly, a nikoli obcházely či vedli

ke kapitulaci. 268. V mládí jsem se bál být sám potmě. 269. Mám sklon spíše k opatrnému pesimismu nežli k bezstarostnému optimismu. 270. Na každé práci se dá najít něco, co zaujme, takže člověk je s to smířit se s jakoukoli činností a nakonec v ní najít i zalíbení. 271. Rád vycházím do chladného a řízného počasí. 272. Mám rád filmy, ve kterých jsou scény vyvolávající sexuální vzrušení. 273. Mám strach z hloubky. 274. Každou činnost rád pečlivě promyslím a naplánuji. 275. Cítil bych se nesvůj, kdybych měl ve společnosti předvádět různé kousky, i když by ostatní dělali totéž. 276. V zájmu věci někdy nelze brát ohled na štěstí či neštěstí druhých. 277. Nevím, co je tréma; pociťuji ji výjimečně. 278. Chce-li člověk něčeho dosáhnout, musí vždy trochu riskovat a nebát se případného neúspěchu či zklamání. 279. Chybí mi sebejistota. 280. Každý úspěch mne podněcuje k ještě většímu výkonu. 281. Ve složitějších situacích se spoléhám výhradně na sebe a na své vlastní schopnosti. 282. Většinou se cítím svěží a spokojený. 283. V některých situacích se u mne projevila určitá tendence zajíkat se či zadrhávat. 284. Dokáži si zachovat chladnou hlavu i tam, kde jiní mají sklon jednat unáhleně. 285. Myslím, že je obyčejně moudré dělat věci zavedeným způsobem. 286. Mám rád poesii. 287. rád bych zkusil lyžování na vodních lyžích po jezeře nebo létání na Rogallově křídle. 288. Prudký sjezd na lyžích je vhodný jen pro ty, kteří riskují zmrzačení. 289. I když je rutinní, běžná práce nezbytná, obvykle ji vykonávám jen

velmi nerad. 290. Kdybych na to měl dost peněz, určitě by se mi líbilo utrácet je s partou veselých přátel při zábavě. 291. Těší mne při různých příležitostech pokoušet osud. 292. Je důležitější, aby otec byl laskavý, než aby byl úspěšný. 293. Dal bych přednost nejisté naději na velké štěstí či neúspěch (i s nebezpečím zoufalství z velké ztráty), před jistotou malých dávek štěstí i ztráty. 294. Občas se rád vychloubám svými zážitky nebo činy. 295. Rád se ujímám vedení ve skupině. 296. Mám sklon posuzovat lidi na základě prvního dojmu. 297. Jsem s to vydržet v životě alespoň tolik, jako kterýkoli průměrný člověk kolem mne. 298. Občas s úzkostí očekávám, co přijde v nejbližší budoucnosti a jak zvládnu potíže, které by mne mohly případně potkat. 299. Některá jídla jsou mi tak protivná, že bych je vůbec nemohl jíst, ani kdybych měl velký hlad. 300. Řídím se obvykle heslem “moudřejší ustoupí“.

Příloha číslo 2: