PSYCHOFYZIOLOGICKÉ VLASTNOSTI ŘIDIČŮ MOTOROVÝCH VOZIDEL PSYCHOPHYSIOLOGICAL CHARACTERISTICS OF MOTOR VEHICLES DRIVERS

324

Proceedings of the Conference "Modern Safety Technologies in Transportation - MOSATT 2005"

PSYCHOFYZIOLOGICKÉ VLASTNOSTI ŘIDIČŮ MOTOROVÝCH VOZIDEL PSYCHOPHYSIOLOGICAL CHARACTERISTICS OF MOTOR VEHICLES DRIVERS Kamil PAVLÍČEK1 - Zdeněk KOPECKÝ2 - Juraj SLAMKA3 Abstract: Psychological analyze of activity of driver road motor vehicle. Critical situations in road traffic. Evolutionary phases of driver and their actual changes. Influence of alcohol, drugs and the other habit forming substances to driving a vehicle and to traffic behaviour of driver. Problems of relation driver – motor vehicle. Influence road traffic world to traffic driver’s behaviour. Keywords: Psychological analyse of a driver, evolutionary phases of driver, influence of alcohol and drugs to driver, problems of relation driver – motor vehicle

Statistická zjištění o stavu dopravní nehodovosti dosti přesvědčivě prokazují, že v systému člověk - dopravní prostředek - silniční komunikace nejčastěji selhává lidský faktor. Na základě dlouhodobého statistického sledování lze s vysokým stupněm objektivity konstatovat, že z celkového počtu dopravních nehod zaviní řidič motorového vozidla přes 90 % všech nehod. Řidič, jako účastník silničního provozu, je tedy nejproblémovější a nejvíce selhávající faktor celého systému. Pro zkoumání člověka v roli řidiče při vzniku konfliktní dopravní situace s možným vyústěním do dopravní nehody má rozhodující roli jeho psychický stav a projev v rámci dopravního chování v konkrétní, neopakovatelné dopravní situaci. Bezpečné, vyrovnané dopravní chování řidiče je proto úzce závislé především na: • • • •

výkonových možnostech člověka (na jeho dopravní způsobilosti), jeho temperamentních vlastnostech a míře zodpovědnosti v dopravních situacích, připravenosti pro tuto roli (získané znalosti, praktické dovednosti a zkušenosti), duševních a tělesných předpokladech.

Chybějící, nebo snížené výše uvedené předpoklady v kombinaci s konkrétní dopravní situací mohou potom výrazně snížit úroveň bezpečnosti řidičova dopravního chování a přímo vést ke vzniku kritické dopravní situace s možným nehodovým vyústěním. Psychologické aspekty dopravního chování řidiče Psychologický pohled na činnost řidiče, na jeho dopravní chování v silničním provozu budeme sledovat především na základě zjišťovaných příčin dopravních nehod, ať již hlavních, nebo dílčích. Vycházíme přitom ze skutečnosti, že řízení silničního motorového vozidla je komplexní úloha, která zahrnuje celou řadu aspektů, jakými jsou zejména senzomotorická koordinace, reakční doba, usuzování, pozornost, emoce, motivace i schopnost vytvářet dovednost prostřednictvím učení. Je třeba říci, že zejména při řešení vztahu řidiče ke kritické dopravní situaci ukončené dopravní nehodou musíme respektovat fungování vzájemné vazby všech tří hlavních subsystémů, tedy řidiče, vozidla a komunikace. Výchozím předpokladem hodnocení dopravního chování hraje řidičova psychika. V ní potom podstatnou roli představuje smyslové vnímání. Smyslové vnímání Je základním procesem orientace člověka v situaci, v našem případě tedy člověka v roli řidiče v dopravní situaci. 1 2 3

Phdr. Kamil Pavlíček, CSc, Policejní akademie Praha JUDr. Václav Kopecký, Policejní akademie Praha Doc.Ing. Juraj Slamka, Ph.D., Dopravní fakulta Jana Pernera, Univerzita Pardubice


325

Zrakové vnímání Zrakovým vnímáním, jež je pro řidiče nejpodstatnější, získává řidič rozhodující informace o dopravní situaci, o svém vozidle i o komunikaci po níž se pohybuje. Většinu podnětů přijímá právě zrakem. Pro bezpečnou jízdu je nutno nejen dobře vidět, ale také správně vyhodnotit to, co vidíme. Vedle řidičských zkušeností, které jsou důležitým předpokladem správného vyhodnocení viděného, je nezbytná i znalost možností oka jako smyslového orgánu. Oko má dvě oblasti s odlišnou rozlišovací schopností. Hovoříme o centrálním a periferním vidění: a) centrální (přímé) vidění má rozsah pouze několika stupňů při nejvyšší ostrosti. Lze si ho představit jako úzký, třístupňový kužel, který řidiči podává jasný a přesný obraz. Pro optimální využití centrálního vidění, je nutné aby řidič neustále měnil směr pohledu, udržoval oči "v pohybu". b) periferní (detekční, nebo také celkové) vidění zachycuje celkovou plochu mimo kuželového centrálního vidění. Oko má zde spíše charakter radarové obrazovky, neboť sice dobře zjišťuje pohyb předmětů v okolí, ale špatně rozlišuje detaily a barvy. Tato okolní plocha bývá rozmazaná a neostrá. Se zvyšováním rychlosti vozidla, např. z 35 km/h na 90 km/h se zúží úhel periferního vidění ze 100 na 40 stupňů. Sledování dopravní situace na značnou vzdálenost před vozidlem představuje jeho řízení s vědomím, že řidič zrakově vnímá co se děje minimálně 15 vteřin před současnou pozicí vozidla. Celá scéna dopravního prostředí a na ní se odehrávající dopravní situace, která se vztahuje k aktuální pozici vozidla, se nazývá velký obraz. Velmi důležitým problémem často končícím nárazem do vpředu jedoucího vozidla, tedy dopravní nehodou, je nedodržování bezpečného odstupu od vpředu jedoucích vozidel. Tento bezpečný odstup je důležitý zejména pro získání dostatečného prostoru pro nezbytné odpoutání očí od jejich zadních částí, aby pohled před ně a kolem nich umožnil řidiči získat velký obraz, tedy přehled o dopravní situaci do níž bude brzy vjíždět. Sluchové vnímání Sluchové vnímání umožňuje řidiči získávat takové informace, které by pomocí zraku získat nemohl, anebo nestačil. I toto vnímání, jeho výběrovost, je založeno na předchozí zkušenosti nebo odborné znalosti. Týká se to sluchových vjemů, které mají přímý vztah k bezpečnosti provozu. Novým fenoménem, jenž se objevuje v posledních letech, je používání autorádií a přehrávačů s výkonnými reproduktory zapnutými nad přípustnou hranici hlučnosti. Velmi nebezpečným jevem, který vylučuje řidiči vnímat důležité, často rozhodující sluchové vjemy, je používání přehrávače se sluchátky na uších během řízení vozidla. Hmatové a pohybové vnímání Při bezproblémové koordinované jízdě je automaticky akceptováno hmatové a pohybové vnímání - vjemy. Změna těchto vjemů, zejména tlakových, signalizuje změny v ovládání vozidla, jako je např. řízení, ovládání řadicí páky, spojky a brzdy. V případě rychlého podráždění pohybového receptoru je vnímání "vtlačeno" do mozkového centra a nutí zpětně vykonávat cílenou či chaotickou činnost při ovládání motorového vozidla. Pozornost a "nepozornost" Skutečnost, že vnímání je výběrově zaměřené, je vysvětlováno specifickou psychickou funkcí, která se nazývá pozornost a stojí v popředí charakteristiky duševní činnosti řidiče při řízení vozidla. Pozornost rozlišujeme na: • spontánní (bezděčnou), • úmyslnou, • rozdělenou, distributivní. Pro konkrétní činnost řidiče je významná zejména pozornost úmyslná, vyplývající ze zadaných a akceptovaných úkolů, tedy ze skutečnosti že řídíme motorové vozidlo. Podmínky dobré koncentrace pozornosti: • celkový tělesný stav, • duševní stav a nálada,

326


• zájem, očekávání, • síla, velikost a trvání podnětů, změna a neobvyklost.

Příčinami nízké koncentrace pozornosti jsou především: • nadměrné zatěžování vnějšími podněty, • snadné podléhání emocím, • nedostatek volních a morálních vlastností, • špatná psychosomatická kondice, nevhodné návyky.

City, vůle, motivace a psychické stavy řidičů Poznávané věci nebo události hodnotíme jako příjemné - nepříjemné, dobré - špatné, atd. Prožíváme radosti i starosti, často oscilujeme mezi několika cíli, hledáme cesty ke zdolání překážek vedoucích k dosažení vytčeného cíle, někdy se nám daří, cítíme se spokojeně, radostně, s pocitem aktivity, jindy, po slabším výsledku, utlumeně, bez zájmu. Tyto psychické jevy označujeme termínem city nebo emoce. Projevují se jako: • afekty - silné, velmi intenzívní citové prožívání s krátkým trváním, (prudká reakce na chybné, neočekávané, nebo agresivní jednání jiného účastníka silničního provozu), • nálady - citový stav slabší intenzity s delším trváním, který často zásadním způsobem ovlivňuje řidičův styl a způsob jízdy (velmi důležitý citový stav před vznikem konfliktních situací a dopravních nehod); nálady významně ovlivňují pozornost a reakce, •

vášně - vysoce intenzívní dlouhodobé prožívání zaměřené na jistou činnost, nebo na dosažení jistého předmětu anebo uspokojení potřeb (motoristický sport, uspokojení z rychlé jízdy, dosažení rekordu, atd.). vyrovnané a bezpečné jízdy. Celkový psychický stav řidiče má dvojí podobu: • kladný psychický stav - vyvolává odhodlání, nadšení, všeobecnou pohodu, dodává sílu,

mobilizuje psychické procesy, zvyšuje kvalitu práce, tedy v převedení na konkrétní činnost řidiče zaručuje vysokou úroveň bezpečné jízdy, pochopitelně v rámci dosažené délky řidičské praxe a dovednostní úrovně určitého jedince, to vše spojeno s pozitivní motivací řízení vozidla,

• záporný psychický stav - snižuje a narušuje průběh psychických procesů a funkcí, negativně

ovlivňuje výkonnost, vyvolává pasivitu, mohou dokonce vznikat i deprese. Řidič, který začne pociťovat alespoň dva z uvedených charakteristických znaků, musí zvážit, zda bude dále řídit motorové vozidlo.

Únava při řízení vozidla Únava představuje pro bezpečnost jízdy velké nebezpečí. Bývá často viníkem dopravní nehody, jejíž uvedenou příčinou je například nedání přednosti v jízdě. Úzce souvisí s úrovní řidičovy pozornosti, tedy zejména s jejím poklesem. Ten je zpravidla důsledkem nástupu únavy. Ten probíhá zpočátku nepozorovaně a v první fázi nástupu nebývá zpravidla řidičem vnímán. Únava je zpravidla definována jako přirozený důsledek fyzické, psychické a emocionální zátěže řidičova organismu, navozená dlouhodobým prováděním určité činnosti, v tomto případě řízení vozidla. Projevuje se postupným ubýváním výkonnosti a přibýváním chyb ve výkonu. Z hlediska nebezpečných projevů lidského organismu při řízení vozidla, lze únavu rozdělit na: • fyzickou únavu • únavu nervových reflexů • únavu duševní • únavu smyslových orgánů Rozhodovací proces Rozhodování řidiče během jízdy vychází z informací o dané dopravní situaci. Je ovlivněno jeho znalostmi a velmi výrazně i předchozí zkušeností z řízení vozidla.


327

Řidič často z časových důvodů nemůže využít všech informací, které mu dopravní situace poskytuje. Svá rozhodnutí velmi často opírá pouze o několik, podle něho zásadních a nejdůležitějších informací, které si z nabízené škály vybere. Zkušený řidič zpravidla lépe, přesněji a rychleji zvolí pro svá správná rozhodnutí ty nejpodstatnější. V časové tísni, při nedostatku nebo chybném vyhodnocení potřebných informací, v neznámém dopravním prostředí, nebo při špatné psychofyziologické kondici řidiče, může docházet k nepřesným, nebo také zcela chybným rozhodnutím, které mohou být základem pro vývoj konfliktní situace, anebo vyústit až do dopravní nehody. Kritické dopravní situace v silničním provozu Jestliže hovoříme o kritické dopravní situaci, hovoříme o události v silničním provozu, při které nastává možnost vzniku dopravní nehody, ale nemusí k ní vždy dojít. Jestliže se jedná o kritickou situaci, která nastává při účasti dalších vozidel, hovoříme o silničním dopravním konfliktu [1]. Při tomto konfliktu nedochází k dopravní nehodě, neboť jeden nebo druhý ze zúčastněných řidičů nehodě aktivně zabrání. Dopravní konflikt je tedy "předvidatelnou situací", ve které se dva nebo více účastníků k sobě přiblíží v takovém prostoru a čase, že hrozí bezprostřední nebezpečí kolize, pokud jejich pohyb zůstane nezměněn. Hovoříme tedy o kritické dopravní situaci, která, pokud by dále pokračovala beze změny rychlosti i směru zúčastněných vozidel, mohla skončit vzájemným střetem, tedy dopravní nehodou. Tento druh konfliktu označujeme také termínem „skoronehoda“. Jako dopravní konflikt však nejsou chápány skoronehody při parkování vozidel, pouze jednoho vozidla v případě nezvládnutí řízení, např. smyku a konflikty mezi chodcem a vozidlem. Nezahrnujeme sem ani kritické situace vyplývající z porušení základních ustanovení pravidel silničního provozu. Obdobná situace existuje i při jízdě v jízdních pruzích. I tam se uplatňují pro snižování možnosti vzniku dopravní nehody určité zásady, jejichž dodržování je řidičům doporučováno. Vývojové fáze řidiče a jejich současné změny Každý řidič silničního motorového vozidla, budeme hovořit pouze o řidičích motorových vozidel, prochází ve svém řidičském období několika vývojovými etapami, které lze charakterizovat z řady hledisek. Prvním, je věk řidiče, další potom délka řidičské praxe a to nejdůležitější je beze sporu počet ujetých kilometrů. Tradiční dělení těchto vývojových skupin řidičů vychází tedy z délky řidičské praxe a je přímo vztahováno k úrovni jejich dopravní nehodovosti. Skupiny řidičů tedy z uvedených hledisek dělíme na : • řidiče začátečníky, • pokročilé řidiče, • zkušené řidiče. U řidičů začátečníků se jedná o kritické období tzv. nehodového věku, který vrcholí kolem pátého roku praxe. V současném období je v řadě států, i u nás, vývoj statistiky dopravních nehod této skupiny neúprosný. Této skupině je připisována až 1/4 všech dopravních nehod v ročním cyklu. Proto je jí celosvětově věnována zvýšená pozornost a rovněž legislativní ochrana v podobě omezování nejvyšší dovolené rychlosti, zvýšený počet trestných bodů v bodovém systému některých států, nebo vydávání tzv. řidičských průkazů na zkoušku, zpravidla s dvouletou zkušební lhůtou. U skupiny pokročilých se jedná o období sestupné tendence nehodovosti, v němž však stále přetrvává její vysoké riziko, jež vychází ze základní motivace spočívající v přeceňování dosaženého řidičského umění. Uvedené vývojové rozdělení řidičů představuje určité schéma, které má ve skutečnosti řadu odlišných případů, pramenících zejména ze skutečnosti, že řidičská praxe u neprofesionálních řidičů často spočívá v držení řidičského průkazu, nikoli však v najetých kilometrech. Řidičská praxe je však objektivní u řidičů profesionálů, jejichž pracovní činnost, tedy řízení vozidla, je dokumentováno tachografovým záznamem. Nejezdící držitel řidičského oprávnění často praxi dohání v pozdějším věku, nebo praxi z různých důvodu naopak přeruší a držení řidičského průkazu nenaplní odjetými kilometry.

328


Vlyv alkoholu a léků na řízení vozidla. Vliv alkoholu, drog a ostatních návykových látek na řízení vozidla a na dopravní chování řidiče podle zákona jsou „alkoholismus a jiné toxikomanie včetně kouření negativní jevy způsobující značné společenské škody, zejména poškozování zdraví občanů. Všechny orgány a organizace, jakož i občané, kteří prodávají zboží nebo poskytují jiné služby, jsou povinni chránit občany i společnost před škodlivými účinky alkoholismu a jiných toxikomanií včetně kouření, odstraňovat jejich příčiny a následky“. Alkohol Alkoholy jsou organické sloučeniny z nichž nejznámější jsou methanol (methylalkohol) a ethanol (ethylakohol). Organismus člověka, i když nikdy v životě nepožil alkohol, obsahuje měřitelné množství látek podobných vlastností. Množství těchto látek je však tak malé (cca 0,03 - 0,05 g/kg) takže nejen nemá vliv na schopnosti člověka ke složitější činnosti jako je řízení, ale není ani orientační dechovou zkouškou zjistitelné. Obecně lze vliv alkoholu v organismu hodnotit následovně: • 1 - 1,5 g/kg - lehký stupeň opilosti, • 1,5 - 2 g/kg - střední stupeň opilosti, • 2 - 3 g/kg - těžký stupeň opilosti, • více než 3 g/kg akutní otrava alkoholem. Na schopnosti k řízení motorového vozidla působí požitý alkohol vesměs negativně. Již množství 0,2 g/kg alkoholu v krvi nepříznivě ovlivňuje pozorovací schopnosti a prodlužuje reakční dobu řidiče a při překročení 0,3 g/kg se začínají projevovat poruchy ve vnímání pohybujících se předmětů, především v hodnocení rychlosti a odhadu vzdálenosti. Z průzkumů vyplynulo, že pravděpodobnost vzniku dopravní nehody narůstá úměrně s množstvím alkoholu v organismu a to při 0,3 až 1,0 g/kg alkoholu v krvi 7krát , při 1,0 až 1,5 g/kg 31krát a při více než 1,5 g/kg 128krát. Zcela nevypočitatelné jsou reakce lidského organismu na souběžné požití léků, nebo dokonce drog a alkoholu. Účinky těchto látek se pak zpravidla nesčítají, ale násobí. Pro účely přestupkového nebo trestního řízení provádí výpočet příslušný znalec. Pro vlastní potřebu si může každý z množství vypitého nápoje a obsahu alkoholu v něm vypočítat přibližné množství alkoholu v organismu ( v g/kg) podle vzorce:

g/kg alkoholu=

( mnozství nápoje v decilitrech× procento alkoholu v nápoji ) × 0,8 tělesná váha v kg × 0,7 ( muž ) nebo 0,6 ( žena )

Při vypití alkoholických nápojů s různým procentem alkoholu (např. pivo + rum) je třeba množství alkoholu u každého nápoje (hodnota v závorce) vypočítat zvlášť a sečíst. Dělením vypočteného množství alkoholu (v g/kg) hodnotou, kterou lidský organismus odbourá za hodinu (tedy 0,12 - 0,18), lze zjistit přibližnou dobu, po které je pravděpodobně možné znovu řídit motorové vozidlo. Pro jistotu je lépe počítat se spodní hodnotou odbourávání alkoholu, tedy 0,12, nebo raději pouze 0,10. Léky a drogy Situace u léků je poněkud složitější, neboť různé léky, i když slouží k léčbě stejných nemocí, se mohou lišit obsahem účinných látek, případně mohou mít zcela jiné složení. Každý také může na stejný lék reagovat poněkud odlišně. Vliv některých skupin léků na schopnosti k řízení: Léky proti bolestem (analgetika) Mohou vyvolat pocit rozjařenosti a snížení schopnosti hodnotit objektivně svoje jednání. Mnohá analgetika obsahují k zesílení účinku i hypnotika. Jako jedny z nejužívanějších léků se mnohdy volně prodávají a jejich užívání proto není kontrolováno. Vyvolávají euforii, ospalost a netečnost. Léky proti dušnosti (antiastmatika) Obsahují někdy barbituráty, případně efedrin, který může způsobit euforii, bušení srdce, v kombinaci s kofeinem neklid, pocit nevolnosti atd. Po odeznění účinku efedrinu následuje fáze útlumu, tedy opět pro řízení nebezpečný stav.


329

Tlumivé léky Se užívají nejčastěji ve formě tabletek, dražé a to jak na uklidnění, tak na spaní nebo proti bolestem. Na schopnosti k řízení mají podobné účinky jako alkohol, zejména neartikulovanou řečí, poruchami myšlení, orientace a úsudku, snížením bdělosti až ospalostí a prodloužením reakčního času. Dlouhodobé užívání vede k duševní i tělesné závislosti, k nechutenství, nepříznivému ovlivnění paměti. Uklidňující prostředky (sedativa) Snižují bdělost, prodlužují reakční dobu, mohou vyvolávat bezstarostnost, zvyšují únavu a mohou vést též k poklesu výkonu. Prostředky na spaní (hypnotika) Působí tlumivě na centrální nervovou soustavu, snižují úroveň bdělost. V menších dávkách působí jako uklidňující, ve větších dávkách jako uspávací prostředky. Prostředky užívané proti depresím, úzkostným stavům, neurózám apod. Vyvolávají především poruchy soustředění, při vyšších dávkách ospalost, pocit lhostejnosti a únavu. Mohou také narušit motorickou koordinaci. Léky proti různým alergickým projevům (antihistaminika a antivomitika) Jsou užívané i při nevolnostech, například při jízdě dopravními prostředky. Protože obsahují také uklidňující látky, mají nepříznivé vedlejší účinky jako sedativa. Léky proti vysokému krevnímu tlaku (hypertenzi) Mohou při předávkování vyvolat náhlé selhání krevního oběhu s poruchou vědomí. Nebezpečí pro řidiče spočívá také v tom, že vyvolávají ospalost. Jejich nepříznivé účinky se mohou při opakovaných dávkách kumulovat. Léky ovlivňující zrak Porušují zrakovou ostrost, vyvolávají dlouhodobé rozšíření zornic a tím i vyšší možnost oslnění řidiče a pomalejší adaptaci zraku po něm. Prostředky k místnímu znecitlivění Např. v zubním lékařství, eventuálně při drobných chirurgických zákrocích. Účinek těchto léčiv není však pouze místní, mohou mít za následek i celkový útlum nebo nečekané alergické reakce. Proto mnohdy může být jízda autem od zubního lékaře nebezpečná. Léky stimulující centrální nervovou soustavu Již v malých dávkách mohou potlačit pocit únavy a zvýšit bdělost (např. káva nebo čaj), naopak vyšší dávky mohou vyvolávat euforii a snížení opatrnosti. Vyšší koncentrace stimulujících látek se vyskytují obvykle v podobě léků, extrémní pak v podobě drog (kokain, pervitin, efedrin aj.). Po odeznění hlavního účinku nastává fáze útlumu, deprese a ospalost, což znemožňuje bezpečné řízení vozidla. Vliv drog na schopnosti k řízení vozidla Nejprve se podívejme na látky, které jsou veřejností i právními předpisy víceméně tolerovány a jejich užívání (kromě některých omezení kouření) není nijak omezováno. Tabák Jedinou návykovou látkou v tabáku je nikotin, mezi další škodliviny patří např. dehty z tabákového kouře, které nejsou návykové, ale zvyšují riziko rakoviny. Tabák patří také k tzv. průchozím drogám, což jsou návykové látky jako alkohol, tabák a marihuana, které zvyšují riziko problémů způsobených jinými drogami. Kofein Patří mezi stimulanty, což jsou drogy, které uvolňují lehkou depresi a zvyšují aktivitu a energii. Patří sem vedle kofeinu a čaje také kokain, amfetaminy, metamfetamin, fenmetrazin, metylfenidát a další. Také mnoho léků se používá jako stimulanty. Je obsažený v mnoha potravinách, nejvíce asi v kávě a fermentovaném čaji (šálek obsahuje 90 - 150 mg kofeinu), zeleném čaji (30 - 70 mg), cole 0.3l (30 - 45 mg), v tzv. energetických nápojích (např. Semtex 50 mg v 0.3 l) v čokoládě i kakau. Požitý v kávě působí v několika minutách, v čaji pomaleji.

330


Opiáty Může se jednat o prášek (heroin), tablety (např. kodein), ampule, hnědavou tekutinu ("braun" připravovaný z kodeinu). Je jednou z drog u kterých hrozí předávkování a může rychle vyvolat duševní i tělesnou závislost, spojenou se ztrátou zájmu o cokoliv kromě zájmu o drogu. Po dobu desítek minut až hodin působí tlumivě, prodlužují reakční čas. Jejich škodlivé užívání v silničním provozu není patrně příliš časté. Některé látky této třídy (nejčastěji kodein) jsou součástí i poměrně běžně užívaných léků (zvláště nebezpečná je kombinace opiátů a alkoholu). Konopí Požívá se v podobě sušených částí rostlin (marihuana), nebo jako usušená pryskyřice (hašiš). Obsahuje o polovinu více rakovinotvorných látek než tabák, se kterým se často míchá. Příznaky ovlivnění jsou zarudlé oči, zrychlený puls, bolesti na prsou, kašel, sucho v ústech, hlad, pach potu po spálené trávě, únava, nezájem o okolí. Schopnost řídit je zhoršena na 10 i více hodin. Pokusy byl např. prokázán negativní vliv na schopnosti pilotů k řízení letadel až 24 hodin po vykouření jedné marihuanové cigarety. Droga prodlužuje reakční dobu a ovlivňuje krátkodobou paměť. Dlouhodobější požívání vede ke kolísání nálad a zhoršení schopnosti soustředění. Metamfetamin (pervitin) a amfetamin Příznaky ovlivnění: zrychlený tep, rozšířené zornice, halucinace, neklid, podrážděnost, vzrušení, třes, zrychlená mluva, po odeznění účinku drogy útlum, spavost a deprese. Tyto látky vyvolávají často nekoordinované pohyby, podrážděnost, podezíravost a úzkost, pocity pronásledování a mohou proto být příčinou agresivního jednání. Ovlivněný vnímá neexistující osoby, může jednat nesmyslně a být nebezpečný sobě i ostatním. Kokain Množství této stimulační látky, které ovlivňuje schopnosti k řízení je velmi individuální. Velmi nebezpečná může být především nadměrná sebedůvěra pod vlivem drogy. Kokain má nejprve povzbuzující a následně tlumivý účinek. V období útlumu má ovlivněná osoba zpomalené reakce až do usnutí za volantem. Dlouhodobější užívání přináší riziko duševních poruch, které vylučují bezpečné řízení. Látky vyvolávající halucinace Jedna z nejúčinnějších látek, požívaná nejčastěji vložením papírků napuštěných drogou, do úst. Již nepatrné dávky zhoršují sebeovládání a schopnost rozhodování, poruchy vnímání i schopnost kontaktu s realitou, halucinace. Někdy se ovlivněná osoba chová nepřiměřeně až nebezpečně vůči sobě i druhým. Halucinace prakticky zcela vylučují bezpečné řízení vozidla. LSD a obdobné látky působí v organismu 12 i více hodin. Organická rozpouštědla Do organismu se tyto těkavé látky dostávají vdechováním výparů čisticích prostředků, ředidel, lepidel apod. Z dechu i oděvu ovlivněné osoby je cítit zápach chemikálií, které osoba inhalovala. Osoba je jakoby duchem nepřítomná, pobledlá, má rozšířené zornice a zarudlé oči, má nezřetelnou výslovnost, zhoršenou koordinaci pohybů a bez zjevného důvodu se směje. Původní rozjařenost a poruchy vnímání pak přecházejí ve spánek. Vlivy na schopnosti k řízení se liší podle druhu vdechované látky. Podobné příznaky a vlivy má také, zpravidla neúmyslné, vdechování výparů, zejména benzinů. Tyto látky se mohou odpařovat do kabiny vozidla i z netěsnící palivové soustavy nebo špatně uzavřených nádrží a kanystrů a mohou vyvolat nebezpečné poruchy zdraví i ovlivnit schopnosti k řízení. Negativní vliv na osoby ve vozidlech může mít pochopitelně také vysoká koncentrace exhalací, např. z poškozeného výfuku. V těchto případech se jedná o neúmyslné vdechování látek, které do skupiny drog nepatří, ale mohou výrazně negativně ovlivnit činnost řidiče. Problémy vztahu řidič - motorové vozidlo V silničním provozu jsou oba subsystémy, řidič a vozidlo, ve velmi úzké vazbě, které společně utváří výsledek dopravního chování řidiče v silničním provozu. Jestliže hovoříme o chování řidiče, současně popisujeme chování motorového vozidla, které řidič ovládá. Jeho jednání tedy působí přes motorové vozidlo. Agresivní předjíždění, vjíždění do protisměru, jízda na červené světlo křižovatkou, prudké brždění, smyk, nepřiměřená rychlost jízdy, to vše způsobuje vozidlo, které je ovšem řízeno


331

nepřizpůsobivým řidičem. Vozidlo má na jednání řidiče nezanedbatelný vliv, působí na řidiče výraznou zpětnou vazbou prostřednictvím silného individuálního a emocionálního akcentu. Tím vytváří těsný vztah při ovlivňování a prohlubování charakteristických osobnostních rysů člověka v roli řidiče v daném vozidle a konkrétní dopravní situaci. Řidič tedy svým jednáním vnucuje motorovému vozidlu - stroji - svůj způsob chování a vozidlo jej více či méně provádí. Do tohoto vztahu však vstupuje ještě řada dalších faktorů. Především to je často nestejná úroveň řidiče a vozidla. Ta je hodnocena u řidiče jeho řidičskou praxí, řidičskými dovednostmi, věkem, zdravotním stavem, psychofyziologickou úrovní, aj. U vozidla se jedná o jeho technický stav, stáří vozidla, jízdní vlastnosti, výkon motoru, aj. Jestliže „vztah řidiče a vozidla“ nepůsobí ve vzájemné rovnováze, může docházet k řadě dopravních situací, jejichž důvodem může být právě tato nevyrovnanost. Jako příklad takové situace můžeme uvést: • rychlá jízda řidiče s roční řidičskou praxí a velmi výkonným vozidlem avšak se špatným technickým stavem podvozku a brzdové soustavy, • rychlá jízda řidiče s dlouholetou řidičskou praxí, avšak s vysokým věkem (nad 70 let), se zhoršenou pohybovou schopností, s vysoce výkonným, novým vozidlem, s vynikajícími jízdními vlastnostmi, • pomalá, nejistá jízda řidiče s malou řidičskou praxí na rychlém úseku pozemní komunikace (silnice pro motorová vozidla), s novým, výkonným vozidlem. Těchto několik případů demonstruje nevyváženost vztahu řidič-vozidlo. Tento vztah však neznamená, že nebezpečí v silničním provozu způsobuje pouze uvedená nerovnováha.Vyrovnaný vztah řidič-vozidlo může působit kontraproduktivně. Jedním z těchto případů je nepřizpůsobivé dopravní chování, kdy je vztah mezi vozidlem a řidičem vyrovnaný. Jedná se o agresivní způsob jízdy zkušeného řidiče ve vazbě se špičkovým, novým vozidlem. Zde se velmi často jedná jak o výkonný sportovní automobil, tak i motocykl. V předloženém příspěvku jsme se ve zkratce snažili ukázat na nejdůležitější psychofyziologické vlastnosti řidiče v silničním provozu zejména na negativní účinky alkoholu a jiných psychotropních látek na bezpečné řízení motorového vozidla. Literatura [1] Hoskovec, J., Štikar,J. Přehled dopravní psychologie. 1.vyd. Praha: Universita Karlova 1995, s 72 [2] Medelská, V., Slamka, J.: Teória bezpečnosti a plynulosti v cestnej doprave, Akadémia PZ, Bratislava 1999, 178s. [3] Slamka,J. a kol.: Vademekum bezpečné jízdy ( rukopis připraven do tisku) Pardubice

Recenzent: Ing. Tibor Kubjatko, PhD., Ústav súdneho inžinierstva, Žilinská univerzita

PSYCHOFYZIOLOGICKÉ VLASTNOSTI ŘIDIČŮ MOTOROVÝCH VOZIDEL PSYCHOPHYSIOLOGICAL CHARACTERISTICS OF MOTOR VEHICLES DRIVERS

Recommend Documents