PSYCHIATRICKÁ O ETØOVATELSKÁ PÉÈE

   

  

 

   

 
 
#

 "
#
  
 
 
 
  

$ 
%
  
#

 "
 
$ 
 

   
 "
! 

 


   )%#%
 $
"
!

),

 ,
#

#,
 !



%
 %

+%
+ !
*"
$
(
"#
 #


(
 
(
"
)%
"

$
,

$

"
#

#
$
#,$
)%
 $
!
 
%
/#
/%% %
+

%#%
'# 

%#%
-/#%
,#%
+
 
$

 #%
 
 %
&%+%

"#"#
$

"#"#
#
"
$
 
 
  
/#
 
$
 
.#%
 

!
"
( 

)

 
#

+
%
"% %

$
%%
)

"#"#
,#%
'-
*)$
'/
(
 #
" #%

  ( 
+-
$
#%
 

+%,
"%
"
%
)%
)
$
%
#,


"&
/
 #"
  $
" "/%
 $
!

 

 
   


Autorský kolektiv Bc. Jana Akrmannová, Psychiatrická léèebna Bohnice, Praha MUDr. Mira Babiaková, Krizové centrum RIAPS, Praha Mgr. Alžbieta Babková, Psychiatrická léèebna Bohnice, Praha Mgr. Alice Bezoušková, Bílý kruh bezpeèí, Praha Mgr. Jindra Blatnická, 1. lékaøská fakulta UK v Praze Mgr. Hana Elexová, Vysoká škola zdravotnická, o.p.s. v Praze Bc. Jan Køièka, Psychiatrická léèebna Bohnice, Praha Mgr. Eva Marková, 1. lékaøská fakulta UK v Praze Andrea Nováková, Psychiatrická léèebna Bohnice, Praha Mgr. TomᚠPetr, Psychiatrická léèebna Bohnice, Praha Bc. Lenka Pípalová, Psychiatrická léèebna Bohnice, Praha Mgr. Kvìta Poskoèilová, Dìtská psychiatrická léèebna Opaøany Mgr. Eva Rajmová, Støední zdravotnická škola Turnov PhDr. Martina Vengláøová, 3. lékaøská fakulta UK v Praze Mgr. Markéta Vitoušová, Bílý kruh bezpeèí, Praha

PSYCHIATRICKÁ OŠETØOVATELSKÁ PÉÈE Hlavní autoøi: Mgr. Eva Marková PhDr. Martina Vengláøová MUDr. Mira Babiaková Autorský kolektiv: Bc. Jana Akrmannová MUDr. Mira Babiaková Mgr. Alžbieta Babková Mgr. Alice Bezoušková Mgr. Jindra Blatnická Mgr. Hana Elexová Bc. Jan Køièka Mgr. Eva Marková

Andrea Nováková Mgr. TomᚠPetr Bc. Lenka Pípalová Mgr. Kvìta Poskoèilová Mgr. Eva Rajmová PhDr. Martina Vengláøová Mgr. Markéta Vitoušová

Recenzoval: MUDr. Zdenìk Kalvach Knihu významnì podpoøily Èeská asociace sester a firma Elli Lilly ÈR, s.r.o. © Grada Publishing, a.s., 2006 Cover Photo © profimedia.cz/CORBIS Vydala Grada Publishing, a.s., U Prùhonu 22, Praha 7 jako svou 2435. publikaci Odpovìdný redaktor Mgr. Martin Tarant Sazba a zlom Blažena Posekaná Fotodokumentaci a kresby zapùjèila Psychiatrická léèebna Bohnice. Poèet stran 352 Vytiskly Tiskárny Havlíèkùv Brod, a.s., Husova 1881, Havlíèkùv Brod Názvy produktù, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami pøíslušných vlastníkù, což není zvláštním zpùsobem vyznaèeno. Postupy a pøíklady v této knize, rovnìž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vìdomím autorù. Z jejich praktického uplatnìní však pro autory ani pro nakladatelství nevyplývají žádné právní dùsledky. Všechna práva vyhrazena. Tato kniha ani její èást nesmí být žádným zpùsobem reprodukována, ukládána èi rozšiøována bez písemného souhlasu nakladatelství. ISBN 80-247-1151-6

(tištʏná verze) ISBN 978-80-247-6658-4 (elektronická verze ve formátu PDF) © Grada Publishing, a.s. 2011

Obsah Pøedmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 1 Duševní zdraví (Mgr. E. Marková). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 2 Èlovìk a duševní porucha (Mgr. E. Marková, Mgr. T. Petr) . . . . . . . . . . . 19 2.1 Stigma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 2.2 Tøídìní duševních poruch . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 2.3 Stereotyp psychiatra a sestry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 2.4 Prestiž oboru psychiatrie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 3 Historie psychiatrického ošetøovatelství a vývoj vzdìlávání ošetøovatelského personálu v psychiatrii (Mgr. E. Rajmová) . . . . . . . . . . 25 3.1 Starovìk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 3.2 Støedovìk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 3.3 Novovìk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 3.4 Ústavy pro duševnì choré . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 3.5 Dvacáté století až do souèasnosti (Mgr. E. Rajmová, Mgr. T. Petr) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 3.6 Vývoj vzdìlávání ošetøovatelského personálu v psychiatrii . . . . . . . . . 32 4 Organizace péèe o osoby s duševní poruchou (Mgr. E. Marková) . . . . . . 38 4.1 Sí psychiatrických zaøízení v ÈR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 4.2 Ambulantní péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 4.3 Lùžková péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 4.4 Intermediární péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 4.5 Meziresortní zaøízení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 4.6 Zaøízení mimo resort zdravotnictví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 5 Organizaèní formy ošetøovatelské péèe (Mgr. H. Elexová, Mgr. T. Petr) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 5.1 Charakteristika forem ošetøovatelské péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 5.2 Náplò práce èlenù ošetøovatelského týmu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 5.3 Specifika práce sestry na psychiatrii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57

6 Právní problematika ve vztahu k psychiatrii (Mgr. E. Marková, PhDr. M. Vengláøová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1 Hospitalizace se souhlasem duševnì nemocného . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2 Hospitalizace bez souhlasu duševnì nemocného . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.3 Ochranná léèba. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.4 Jiné druhy nedobrovolné psychiatrické hospitalizace . . . . . . . . . . . . . . 6.5 Sociální hospitalizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.6 Stížnosti duševnì nemocných . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.7 Zpùsobilost k právním úkonùm. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.8 Další právní problematika se vztahem k psychiatrii . . . . . . . . . . . . . . .

59 59 59 62 66 66 66 67 69

7 Hospitalizace (Mgr. J. Blatnická, Mgr. E. Marková) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.1 Formy hospitalizace. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.2 Pøijetí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.3 Režim oddìlení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.4 Terapeutická komunita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.5 Propuštìní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

72 72 74 78 80 83

8 Ošetøovatelský proces a interaktivní procesy (Mgr. E. Marková, PhDr. M. Vengláøová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.1 Posuzování stavu pacienta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.2 Zásady chování k psychiatrickým pacientùm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.3 Ošetøovatelský proces v ošetøovatelské péèi na psychiatrii . . . . . . . . . 8.4 Syndrom vyhoøení (Mgr. T. Petr). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

85 85 87 88 92

9 Vyšetøovací, zobrazovací a léèebné metody (Mgr. J. Blatnická, PhDr. M. Vengláøová). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.1 Vyšetøovací metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.2 Zobrazovací metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.3 Elektrokonvulzivní terapie (Mgr. Eva Marková) . . . . . . . . . . . . . . . . .

93 93 96 96

10 Nutrièní problematika v psychiatrii (Mgr. J. Blatnická, PhDr. M. Vengláøová). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102 11 Ošetøovatelský pøístup k neklidným a agresivním nemocným (Mgr. T. Petr) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 12 Restriktivní postupy (Mgr. T. Petr). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113 12.1 Omezení pacienta v lùžku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117

12.2 12.3 12.4 12.5 12.6 12.7

Terapeutická izolace. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120 Omezení pacienta v síovém lùžku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122 Ochranný kabátek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123 Manuální fixace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123 Aplikace psychofarmak bez souhlasu nemocného . . . . . . . . . . . . . . . 123 Ochranná opatøení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124

13 Zvláštní situace v psychiatrii (Mgr. J. Blatnická). . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126 14 Rehabilitace v psychiatrii (Mgr. A. Babková, Bc. L. Pípalová) . . . . . . . . 129 14.1 Rehabilitaèní ošetøování pacientù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129 14.2 Úkony rehabilitaèního ošetøování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129 14.3 Praktická èást . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131 14.4 Rehabilitace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137 14.5 Komplexní psychiatrická rehabilitace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141 14.6 Léèebná tìlesná výchova (LTV) v psychiatrii. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144 14.7 LTV – kineziterapie pøi rùzných typech duševních poruch . . . . . . . . 146 14.8 Využití tance a taneèních prvkù v LTV v psychiatrii . . . . . . . . . . . . . 148 14.9 Jógová cvièení a jejich využití v LTV v psychiatrii . . . . . . . . . . . . . . 148 15 Sociální práce (A. Nováková) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 150 15.1 Organizace a náplò sociální práce v lùžkových zaøízeních . . . . . . . . 150 15.2 Sociální práce v rùzných typech zaøízení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 15.3 Bezdomovectví. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153 16 Komunitní péèe (Bc. J. Køièka) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155 16.1 Komunitní plánování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159 16.2 Služby poskytované v komunitní péèi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161 16.3 Formy podpory. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167 16.4 Case management . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169 16.5 Aktivity klientù, svépomoc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171 16.6 Organizace a koordinace služeb v komunitní péèi . . . . . . . . . . . . . . . 172 16.7 Vedení týmu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172 16.8 Psychosociální rehabilitace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 174 17 Domácí násilí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 178 17.1 Pomoc obìtem domácího násilí (Mgr. A. Bezoušková) . . . . . . . . . . . 178 17.2 Psychosociální aspekty definice obìti trestného èinu (Mgr. M. Vitoušová). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 184

18 Organické duševní poruchy vèetnì symptomatických (MUDr. M. Babiaková, Mgr. E. Marková, PhDr. M. Vengláøová) . . . . . . . 18.1 Definice poruchy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18.2 Charakteristika pacienta. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18.3 Možnosti léèby. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18.4 Ošetøovatelská péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

190 190 191 195 197

19 Duševní poruchy vyvolané psychoaktivními látkami (MUDr. M. Babiaková, Bc. J. Akrmannová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19.1 Definice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19.2 Léèba závislostí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19.3 Ošetøovatelská péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

212 212 218 219

Pøílohy Denní program pacientù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 224 20 Schizofrenní poruchy (MUDr. M. Babiaková, PhDr. M. Vengláøová). . . 20.1 Definice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20.2 Charakteristika pacienta. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20.3 Možnosti léèby. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20.4 Ošetøovatelská péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

235 235 236 237 239

21 Afektivní poruchy (MUDr. M. Babiaková, Mgr. T. Petr, PhDr. M. Vengláøová) . . . . . . . . . . . 21.1 Definice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21.2 Depresivní syndrom. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21.3 Možnosti léèby. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21.4 Ošetøovatelská péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21.5 Manický syndrom . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21.6 Možnosti léèby. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21.7 Ošetøovatelská péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

248 248 250 251 254 256 257 257

22 Neurotické poruchy (MUDr. M. Babiaková, PhDr. M. Vengláøová) . . . . 22.1 Definice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22.2 Možnosti léèby. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22.3 Ošetøovatelská péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

260 260 266 266

23 Teorie krize a krizové intervence (MUDr. M. Babiaková, PhDr. M. Vengláøová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 272 23.1 Definice krize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 272

23.2 23.3 23.4 23.5 23.6

Krizová intervence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 276 Suicidiální krize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 278 Péèe o sebevražedného klienta. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 280 Ošetøovatelská péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 282 Práce sestry v krizovém centru (Mgr. J. Blatnická, Mgr. E. Marková) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 283

24 Poruchy pøíjmu potravy (MUDr. M. Babiaková, Mgr. E. Marková) . . . . 287 24.1 Definice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 287 24.2 Možnosti léèby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 288 24.3 Ošetøovatelská péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 289 25 Poruchy osobnosti (MUDr. M. Babiaková, PhDr. M. Vengláøová) . . . . . 292 25.1 Definice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 292 25.2 Charakteristika èlovìka s poruchou osobnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . 298 25.3 Léèba poruch osobnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 300 25.4 Ošetøovatelská péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 302 26 Mentální retardace a poruchy intelektu (MUDr. M. Babiaková, PhDr. M. Vengláøová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 306 26.1 Výchova osob s mentální retardací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 306 26.2 Formy péèe. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 308 26.3 Ošetøovatelská péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 310 26.4 Poruchy intelektu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 311 26.5 Ošetøovatelská péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 312 27 Dìtská a dorostová psychiatrie (Mgr. K. Poskoèilová) . . . . . . . . . . . . . . 314 27.1 Historie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 314 27.2 Nejèastìjší projevy duševních poruch a odchylek u dìtí. . . . . . . . . . . 315 27.3 Nejèastìjší projevy duševních poruch a odchylek u mladistvých . . . . 317 27.4 Vyšetøování a diagnostika v dìtské a dorostové psychiatrii . . . . . . . . 318 27.5 Základní terapeutické postupy v dìtské a dorostové psychiatrii . . . . . 319 27.6 Školní problematika v dìtské a dorostové psychiatrii . . . . . . . . . . . . . 321 27.7 Specifika práce sestry v dìtské a dorostové psychiatrii. . . . . . . . . . . . 321 27.8 Dìtská a dorostová psychiatrii – speciální èást . . . . . . . . . . . . . . . . . . 323 Literatura. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 338 Rejstøík. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 343

Podìkování Dìkujeme psychiatru panu MUDr. Zdeòkovi Kalvachovi za peèlivé pøeètení knihy pøi recenzi, vìcné poznámky, pøipomínky, námìty i povzbuzení. Dìkujeme za podporu, které se nám pøi vzniku knihy dostalo od Psychiatrické léèebny Bohnice. Podìkování patøí nakladatelství GradaPublishing, a.s., jmenovitì Mgr. Janì Heømanové, Mgr. Martinu Tarantovi a Blaženì Posekané, bez nichž by kniha nespatøila svìtlo svìta. Dík také patøí Martinu Ouvínovi za technickou pomoc pøi vzniku knihy. Vám, ètenáøùm, pøejeme, aby kniha byla užiteèná pro vaši práci nejen na psychiatrických pracovištích a pøispìla ke zlepšování kontinuální péèe o vaše klienty a pacienty.

Motto: „Ošetøování nemocných jest povoláním tìžkým, dvakrát, tøikrát t잚ím, jedná-li se o ošetøování choromyslných!“ Dr. Jan Hraše, øeditel Královského èeského zemského ústavu pro choromyslné v Dobøanech

Pøedmluva

13

Pøedmluva V první polovinì 90. let vznikaly v Èeské republice vyšší zdravotnické školy. V pùvodním návrhu jejich vzniku nebyla zmínka o oboru sestra pro psychiatrii. Uvažovalo se jen o dvouletém studiu tohoto smìru po maturitì na støední zdravotnické škole. Skupina sester kolem tehdejšího hlavního ošetøovatele v Psychiatrické léèebnì Bohnice Bc. Jana Køièky usilovala o to, aby bylo vzdìlávání psychiatrických sester na vyšší zdravotnické školy zaøazeno. Za pomoci tehdejšího øeditele bohnické léèebny MUDr. Zdeòka Bašného se nám tento zámìr podaøilo prosadit na Ministerstvu zdravotnictví ÈR. Ustavili jsme pracovní skupinu pod vedením Mgr. Evy Markové a vypracovali pedagogické dokumenty pro tento obor. Pomyslnou štafetu jsme pøedali další skupinì kolem PhDr. Martiny Vengláøové. Pod jejím vedením byly pedagogické dokumenty oboru sestra pro psychiatrii uvedeny do života. Studium bylo realizováno na nìkolika vyšších zdravotnických školách (VZŠ Duškova Praha 5, VZŠ J. Podsedníka Brno, VZŠ Jihlava). Bohužel, z moci úøední obor skonèil v roce 2004. Po celou dobu, kdy obor existoval, jsme koketovali s myšlenkou napsat knihu o ošetøovatelské péèi v psychiatrii. Na poèátku nového století zaèala kniha vznikat. Dopsaná byla v dobì, kdy studijní program sestra pro psychiatrii pøestal v Èeské republice existovat. Teï vám ji, milí ètenáøi, pøedkládáme. Je pro nás jakýmsi završením našich dlouholetých snah o prosazování psychiatrické ošetøovatelské péèe a vzdìlávání sester v tomto oboru v Èeské republice. Vìøíme, že se kniha stane základní uèebnicí psychiatrické ošetøovatelské péèe pro studenty oboru všeobecná sestra, pro sestry v klinické praxi zejména na psychiatrii a jistì bude užiteèná i pro sestry, které budou studovat specializaci v ošetøovatelské péèi v psychiatrii. Publikací, které se zabývají ošetøovatelskou péèí, a už pùvodních èeských prací nebo zahranièních pøekladù, dnes najdeme oproti dobì pøed rokem 1989 celou øadu. Pokud je v nìkterých zmínka o ošetøovatelské péèi v psychiatrii, pak vìtšinou jen na malém prostoru a nekompletnì. Pøeklady knih jsou jistì užiteèné jako inspirace, ale vycházejí z jiného prostøedí a jiné reality zdravotní politiky, zdravotní a ošetøovatelské péèe. Publikace, které se zabývají samotnou ošetøovatelskou péèí v psychiatrii, jsou už dílem co do úrovnì poznatkù zastaralé a neodpovídají moderním trendùm ošetøovatelské péèe a dílem nejsou pojaty komplexnì. Ošetøovatelskou péèi v psychiatrii jsme se v našem textu snažili pojmout komplexnì. Rozhodli jsme se téma zpracovat z nìkolika úhlù pohledu a v odpovídajících souvislostech. Publikace je rozdìlena do dvou èástí, obecné a speciální. Pøi její pøípravì jsme kladli dùraz na aktuální a relevantní témata.

14

Psychiatrická ošetøovatelská péèe

V obecné èásti se zabýváme duševním zdravím, pohledy spoleènosti na duševní poruchy, organizací a formami psychiatrické péèe, ošetøovatelskou péèí v psychiatrii v historických souvislostech a vzdìláváním sester, dotkli jsme se etických i právních otázek. Zmiòujeme problematiku hospitalizace, ošetøovatelský proces a péèi o osoby neklidné až agresivní. Ve speciální èásti jsme se zamìøili na ošetøovatelskou péèi u jednotlivých duševních poruch. Duševní poruchy, jejich definice, epidemiologické aspekty, diagnostiku a léèbu zmiòujeme jen v základních rysech a ètenáøe, který potøebuje více informací, odkazujeme na uèebnice psychiatrie. Pøinášíme základní principy, poznatky, informace pøispívající k teoretické výbavì a praxi sester v ošetøovatelské péèi o adolescenty, dospìlé a seniory trpící duševními poruchami. Zamìøujeme se více na práci s pacienty než na práci za nì. Taková interakce pacient – sestra je oboustrannì prospìšný proces. Se zøetelem na podmínky, ve kterých se realizuje zdravotní a ošetøovatelská péèe, je dùležité, aby byla komunikace mezi pacientem a sestrou otevøená a aby co nejvíce sloužila potøebám pacienta. V medicínì a ošetøovatelství se péèe o pacienty v minulosti podøizovala medicínské i ošetøovatelské profesi a kladl se dùraz na kontrolu nad mnohými aspekty péèe. Namísto kontroly a podøízenosti tvoøí základ vztahu sestra – – pacient kooperace. Podstatné je zapojit pacienta do procesu péèe. Vyžaduje se od nìho aktivní spoluúèast, rozhodování a domluva se sestrou, oba spoleènì se snaží saturovat pacientovy potøeby. Daøí se to, když sestra pacientovi nabízí intervence, které redukují stigma duševní poruchy, když systematicky øeší problémy pacienta (ošetøovatelský proces), zohledòuje jeho individuální potøeby i potøeby jeho rodiny a dalších blízkých osob. Péèe o pacienty s duševní poruchou se realizuje v týmu, což dokládá i složení autorského kolektivu pøedkládané publikace. Autory jsou lékaøka – psychiatr, psycholog, sestry, sociální pracovnice, fyzioterapeuti. Publikaci považujeme za pøíspìvek k reformnímu úsilí v oblasti péèe o klienty a pacienty trpící duševní poruchou v Èeské republice. Mgr. Eva Marková

Duševní zdraví

1

15

Duševní zdraví (Mgr. E. Marková)

Pojem zdraví je základní kategorií medicíny i ošetøovatelství. Má aspekty biologické, psychologické a sociální, které vyjadøují sepìtí èlovìka s prostøedím. Zdraví je dynamický proces. Je jedním ze základních práv každého èlovìka, jak zdùraznila Svìtová deklarace zdraví v roce 1978. Zdraví je podmínkou dobré fyzické a psychické pohody a dobré kvality života. Zdravý èlovìk je schopen seberealizace, umí se postarat sám o sebe, pøizpùsobit prostøedí, vykonávat svoji práci, plnit sociální role a nemá chorobu. Zdraví je základem stabilního ekonomického rùstu. Definice WHO z roku 1948 formuluje zdraví jako stav plné tìlesné, duševní a sociální pohody, nikoliv pouze nepøítomnost choroby èi poruchy nebo tìlesné vady (health is state of complete physical, mental and social well-being and not merely the absence of disease and infirmity.) Tato definice má tøi základní charakteristiky pozitivní koncepce zdraví: • zájem o jednotlivce jako o celistvou osobu, ne jen o jednotlivé èásti, • klade zdraví do vzájemného vztahu s prostøedím, • klade rovnítko mezi zdraví a produktivní, tvoøivý život. Jde o celostní (holistické) pojetí zdraví. Vedle faktorù biologických zahrnuje i faktory spoleèenské. Podle stávající holisticko – dynamické (rozvojové) interpretace definice WHO mùžeme chápat zdraví nikoliv jako nemìnnou položku (stav dosažení), ale jako neustálé hledání vlastní cesty v prùbìhu života každého jedince ohlednì podpory osobního zdraví a adaptace organismu na podmínky prostøedí. Tato definice otevøela prostor pro nové chápání pojmu zdraví. Je pozitivnì ladìna a obohacena o psychosociální rozmìr. Definice zdraví odpovídá filozofii Florence Nightingalové (1820–1910), která mobilizovala uzdravující potenciál pacientù odstraòováním nepøíznivých faktorù prostøedí. Èasem však byla definice z roku 1948 kritizována pro jistou neurèitost. V roce 1977 se objevuje realistiètìjší definice zdraví v souvislosti s celosvìtovou kampaní „Zdraví pro všechny“. Zní: Zdraví je schopnost vést sociálnì a ekonomicky produktivní život. Definice vyjadøuje touhu èlovìka vést harmonický život. Epidemiologické studie dokládají, že èlovìk má péèi o své zdraví ve svých rukou. Tyto studie uvádìjí, že zdraví ovlivòuje životní styl (50–60 %) – kouøení, složení stravy a její energetická hodnota, pohybová aktivita, psychická zátìž spojená se stresem, alkohol, drogy a rizikové sexuální chování, životní prostøedí (10–20 %), genetické faktory (20 %), ale zdravotní péèe podstatnì ménì (0– –10 %).

16

Psychiatrická ošetøovatelská péèe

Zdraví je hodnota individuální, sociální, která ovlivòuje kvalitu života èlovìka. Výstižnì to vyjádøil dr. Halfdan Mahler, bývalý generální øeditel WHO: „Zdraví není všechno, ale všechno ostatní bez zdraví nestojí za nic.“ Ke zdraví výraznì pøispívají profesní skupiny, lékaøi, sestry a ostatní zdravotníci. Zdraví je kategorií široce humánní, nejen výluènì medicínskou. K dosažení zdraví je dùležitá prevence, diagnostika, terapie, rehabilitace, ale zdravotnické služby samy o sobì nezajistí zdraví. Dùležitý je osobní pøíspìvek jednotlivcù k ochranì, udržení a rozvoji zdraví. Zdraví spoèívá v rodinách, školách a na pracovištích, všude tam, kde žijí lidé. V nemocnicích se jen napravuje, co se pokazilo. V nemocnicích se léèí, ale ne vždy uzdravuje. Zdraví determinují genetické faktory, sociální podmínky, životní prostøedí, ekonomické podmínky, životní styl i systém zdravotní péèe. Hlavními spoleènými problémy evropského regionu jsou nepøenosné a pøenosné choroby, úrazy, poruchy duševního zdraví a komplikace související s tìhotenstvím a porodem. (Zdraví 21, 2001) Uvažujeme-li o duševním zdraví a o budoucnosti zdraví v Evropì, musíme si uvìdomit, že se témìø dennì potýkáme s nejistotou a problémy, napøíklad migrací obyvatel a sociálními konflikty. Pøesto máme dùvody k nadìji a optimismu. V evropském regionu (51 státù, ve kterých žije zhruba 870 miliónù lidí) je nyní relativní klid, protože váleèné konflikty na území bývalé Jugoslávie na poèátku 90. let minulého století skonèily. Lidé i státy se postupnì vyrovnávají s nesnázemi a problémy, které pøinesly zmìny v zemích bývalého východního bloku. Rozšiøování Evropské unie nabízí nové možnosti spolupráce a podpory mezi jednotlivými zemìmi. Evropský region má témìø dvacetiletou zkušenost s monitorováním, plánováním a vyhodnocováním spoleèných strategií zamìøených na prosazování zdravého životního stylu, životního prostøedí a kvalitní zdravotní péèe s efektivním vynaložením nákladù. Program „Zdraví pro všechny“ v sobì integruje zdravotní politiku a soubor konkrétních opatøení, postupù a metod zamìøených na rozvoj duševního zdraví, zdravé výživy, tìlesné aktivity a snižování zdravotních rizik, kterými jsou zejména alkohol, tabák a drogy. V zemích evropského regionu se klade dùraz na zvyšování kvality poskytované péèe. Duševní zdraví znamená dobrou kondici celé osobnosti, není to jen nepøítomnost duševní poruchy. Jak se pozná duševnì zdravý èlovìk? Má schopnost pøijímat a zpracovávat informace, øešit problémy, logicky myslet. Umí plánovat a plány uskuteèòovat. Je schopný podílet se na zmìnách a vytváøet nové vìci. Umí komunikovat. Aktivnì se zúèastòuje dìní kolem sebe. Dobøe se adaptuje na nové situace. Pozná se podle citové vyrovnanosti, zvládá vlastní emoce a zároveò se dovede uvolnit. Dokáže pracovat a udržovat partnerský vztah. Duševní zdraví pøedstavuje schopnost pøizpùsobovat se situacím a reagovat na nì.

Duševní zdraví

17

Evropský region WHO si stanovil 21 cílù pro realizaci zámìru „Zdraví pro všechny“. Zlepšení duševního zdraví je cílem èíslo šest. Cíl 6 – Zlepšení duševního zdraví Do roku 2020 by se mìla zlepšit psychosociální pohoda lidí a pro lidi s duševními problémy by mìly být plnì dostupné komplexní služby. Konkrétnì: 6.1 Výskyt a nežádoucí zdravotní dùsledky duševních poruch by se mìly podstatnì omezit a mìla by být posílena schopnost lidí se vyrovnávat se stresujícími životními okamžiky. 6.2 Poèet sebevražd by mìl být snížen alespoò o jednu tøetinu, pøièemž k nejvýraznìjšímu snížení by mìlo dojít v tìch zemích a u tìch skupin obyvatelstva, kde se nyní sebevraždy vyskytují nejèastìji. Je tìžké pøesnìji urèit rozsah zátìže, kterou pøinášejí lidem duševní poruchy. Dùvodem jsou kulturní rozdíly, které mají vliv na rùzné zpùsoby definování duševního zdraví. Podíl obyvatel evropského regionu trpících závažnými duševními poruchami se pohybuje mezi 1 až 6 %. (Zdraví 21, 2001) Podle údajù Svìtové banky a WHO jsou tøemi hlavními duševními poruchami deprese, bipolární poruchy a schizofrenie. Dalšími vážnými duševními poruchami jsou Alzheimerova choroba, demence a degenerativní porucha CNS, užívání alkoholu, závislost na drogách, stavy úzkosti a nespavost. (Zdraví 21, 2001) Sebevražda pøedstavuje 15 % pøíèin úmrtí u dospívající mládeže a mladých lidí mezi 15 až 24 lety života. Èasto souvisí s užíváním drog a konzumací alkoholu. Poèet sebevražd roste u starších lidí, zejména u mužù nad 85 let vìku. (Zdraví 21, 2001) Problémem je také výskyt deprese a její ne vždy úèinná léèba. Lidé s depresí jsou èasto v péèi praktických lékaøù, ale jen malé procento pøípadù je vèas zachyceno a léèeno. (Zdraví 21, 2001) V evropském regionu narùstají rizikové faktory vedoucí k poruchám duševního zdraví. Patøí k nim nezamìstnanost, migrace, chudoba, politické pøevraty, napìtí mezi etnickými skupinami, mezi specifickými skupinami v hlavních mìstech, nárùst poètu bezdomovcù, samota, rozpad sociálních sítí, zneužívání návykových látek, deprivace a socioekonomický neklid. (Zdraví 21, 2001) V Evropì existuje rozdíl mezi pojetím psychiatrické péèe v jednotlivých zemích. Mnoho zemí v západní Evropì snížilo poèet lùžek a snaží se zajistit péèi o lidi s duševní poruchou v místních komunitách, kde pacienti žijí a pracují. Naplòování tohoto zámìru je velmi obtížné z finanèních a nìkdy i organizaèních dùvodù. Podobným smìrem jde i Èeská republika. Ideálním stavem by mìla být podpora duševního zdraví a prevence duševních poruch v místní komunitì a léèení v blízkosti bydlištì pacienta.

18

Psychiatrická ošetøovatelská péèe

Dokument Zdraví 21 navrhuje postupy, jak naplnit cíl èíslo 6. Stigma duševních poruch by se mìlo redukovat tím, že by pøestaly být tabuizovány a více by se o nich diskutovalo. Kvalita preventivních, nemocnièních, ústavních a rehabilitaèních služeb by se mìla kontinuálnì zlepšovat. Nabídka služeb by mìla být dostateènì široká od komunitní péèe až po péèi nemocnièní. Pozornost by mìla být zamìøena na problémy nìkterých skupin obyvatel, menšin a handicapovaných osob. Zdravotnický personál, který peèuje o nemocné s duševní poruchou, musí být lépe odbornì vyškolen a jeho zpùsobilost k výkonu povolání by mìla být neustále aktualizována. Zdravotnický personál by mìl umìt identifikovat rizikové faktory a ovlivòovat je, èasnì diagnostikovat duševní poruchy a adekvátnì používat moderní léèebné postupy. Dokument doporuèuje zemím ve východní Evropì, aby nahradily velké léèebny kombinací nemocnièní psychiatrické péèe a služeb poskytovaných v rámci komunitní péèe. Všem zemím evropského regionu bez rozdílu ukládá úkol nemocnièní psychiatrickou i komunitní péèi zlepšit. Základní i aplikovaný výzkum by mìl být zamìøen na studium postojù veøejnosti vùèi lidem s duševními poruchami i vùèi poruchám samotným, na strategii prevence a terapii duševních poruch. Manažeøi ve zdravotnictví i zamìstnanci ostatních resortù by mìli pøi svých rozhodnutích vzít v potaz, že øada psychických problémù a potíží pramení ze sociálních okolností i rizikových faktorù, a mìli by dbát na efektivní pøidìlování a využívání prostøedkù. (Zdraví 21, 2001)

Èlovìk a duševní porucha

2

19

Èlovìk a duševní porucha (Mgr. E. Marková, Mgr. T. Petr)

2.1

Stigma

Stigma je znamení domnìlé ménìcennosti. Vede k odmítání jeho nositele okolím. Zdrojem stigmatizace mùže být viditelná vlastnost (deformita tìla) nebo vlastnost neviditelná (pøíslušnost k urèité skupinì lidí). (Höschl, Libiger, Švestka, 2002) Stigma je slovo øeckého pùvodu a pùvodnì oznaèovalo cejch vypalovaný otrokùm v thessalských dolech. Stigmatizovaní jedinci jsou vystaveni rùzné míøe odmítání v bìžných každodenních situacích (partnerské vztahy, bydlení, pracovištì, zájmová èinnost). U jedincù postižených duševní poruchou jsou mechanismy pùsobení stigmatu již zmapované. Stigma mùže vést k posílení pøíznakù duševní poruchy. Nemocným lidem snižuje sebedùvìru. Vede ke strachu, který je živnou pùdou stresu. Pacienti se snaží vyrovnat se stigmatizací zmìnou svého sociálního chování. Omezují døívìjší sociální kontakty, opatrnì komunikují a vyhledávají podobnì stigmatizované. Tito lidé trpí dvojnásob, pøíznaky choroby i odmítáním okolí. (Marková, 1994) Mají zkušenost, že dostanou-li nálepku – diagnózu, okolí se od nich více èi ménì odvrací a zamìstnavatel o nì pøestává mít zájem. Jejich dùvìra k okolí je narušena, což mùže vést ke vztahovaènosti až perzekuèním bludùm. Stigma mùže narušit i vztah zdravotníkù a pacientù. Pacient se bojí hovoøit o svých problémech a pocitech. Brání se lékaøem doporuèované medikaci. Zdrojem stigmatizace mùže být také léèebnì neovlivnitelné chování na veøejnosti (psychotické). Ke zmírnìní stigmatu mùže vést úspìšná léèba, pokud nevyvolá zøetelné vedlejší efekty (oblièejové dyskineze). Stigmatizace se ménì projevuje v rodinných (intimních) vztazích a v prostøedí, kde se jedinec dobøe uplatòoval (pracovištì). Stigmatizace je ovlivnìna nìkterými demografickými charakteristikami jedince a okolí. Muži s duševní poruchou jsou stigmatizováni více než ženy. Starší lidé vnímají pacienty hùøe. Z výsledkù výzkumu v oblasti stigmatu v psychiatrii vyplývají nìkteré možnosti, jak stigma zmírnit. Mezi dùležité patøí adekvátní léèba, zachování mlèenlivosti ve vìci pacientovy pøíslušnosti ke skupinì duševnì nemocných a nácvik sociálních dovedností pacienta v bìžných denních situacích, zamìøených na pojetí sebe sama. Stigma se netýká jen pacienta samotného, ale i jeho rodiny. Dopad na rodinu je hlavní pøíèinou dlouhého váhání, než vezme na vìdomí, že jejich èlen je duševnì nemocný. Duševní porucha vrhá špatné svìtlo i na ostatní pøíslušníky rodiny a v tom se rodina nemýlí. (Höschl, Libiger, Švestka, 2002)

-

20

Psychiatrická ošetøovatelská péèe

Hospitalizace v psychiatrickém zaøízení mùže být pro klienta a jeho rodinu výrazným stigmatem. Na to poukazuje napø. Erving Goffman, který se mimo jiné zabývá stigmatizací duševnì nemocných. Ve své knize Stigma cituje manželku pacienta hospitalizovaného v ústavu pro duševnì choré: „…a pøedstavte si, že poté, co George pustí, pùjde všechno dobøe a najednou to na nìj nìkdo vytáhne. To by byl konec. Tohle mì naplòuje hrùzou, naprostou hrùzou.“ (Goffman, 2003: 103) Toto stigma mohou blízcí nemocného zvládat rùznými zpùsoby. Manželka pacienta umístìného v psychiatrické léèebnì napøíklad uvedla: „S nikým v kanceláøi jsem se pøíliš nespøátelila, protože nechci, aby lidé vìdìli, kde mám manžela. Øíkám si, že kdybych se s nimi moc sblížila, zaèali by se vyptávat a já bych mohla zaèít mluvit. A já si prostì myslím, že je lepší, když o Joeovi ví co možná nejménì lidí.“ (Goffman, 2003: 117) Média obèas líèí lidi s duševní poruchou jako násilníky nebo podivíny, což je v souladu s indikací nedobrovolné hospitalizace v lùžkovém psychiatrickém zaøízení (nebezpeènost sobì nebo okolí). Nìkdy se i o psychiatrech hovoøí jako o podivínech. Nìkteøí se setkali ve své praxi s podceòováním èi pøehlížením od lékaøù z jiných medicínských oborù. Sestra pracující na psychiatrické ambulanci se døíve setkávala s oznaèením „ta, co je od psacího stroje“ (sestra na ambulanci sepisovala anamnézu s pacientem na psacím stroji). Na psychiatrii byly posílány sestry, které nebyly na somatických oddìleních dost rychlé. Despekt k psychiatrii a strach z duševní poruchy je neadekvátní strachu z jiných chorob nebo medicínského oboru. Strach vedl u stigmatizovaných osob k zatajování èi popírání nemoci. Je zajímavé, že jako nejvíce stigmatizované pojímají jedince odborníci – personál na psychiatrii. V bìžných sociálních situacích zaujímá nejvìtší odstup. Je málo pacientù, s nimiž uzavírají sòatek psychiatøi, o nìco „lepší“ situace je mezi sestrami. Sestry navazují bližší kontakty napøíklad s muži se sexuální deviací, s alkoholiky a jen minimálnì s lidmi s vážnìjší duševní poruchou. Tyto skuteènosti se dají vysvìtlit selektivní zkušeností odborného personálu s jedinci s duševní poruchou. Personál na psychiatrii je vidí v jejich nejakutnìjší fázi choroby. (Höschl, Libiger, Švestka, 2002) Destigmatizace spoèívá ve zmìnì postojù a v legislativních opatøeních. Péèe o duševnì nemocné se pøesouvá do komunity mimo lùžková zaøízení, do denních stacionáøù a støedisek. Tento posun v péèi napomáhá pacientùm udržet si své sociální kompetence.

2.2

Tøídìní duševních poruch

Existenci ustálené lidové pøedstavy o duševnì nemocném zkoumá od poloviny minulého století obor sociologie. Tyto pøedstavy se nazývají stereotypy. Ste-

Èlovìk a duševní porucha

21

reotypy jsou vytvoøeny mezi lidmi o jiných skupinách lidí, èasto minoritních (rasovì odlišných, náboženských skupin aj.). Stereotyp jedince s duševní poruchou bývá vyjadøován adjektivy jako nebezpeèný, nevypoèitatelný, nespolehlivý, iracionální. Øíkáme „je to blázen“. Stereotyp blázna je užíván pøi dìtských hrách, koluje ve vtipech a objevuje se ve sdìlovacích prostøedcích, kde jsou lidé s duševní poruchou barvitì líèeni napøíklad v kriminálních pøíbìzích. Tento stereotyp je veskrze negativní. Pøetrvává generace a je jen málo ovlivnitelný rùznými edukaèními kampanìmi. Laikovi, který nemá mnoho zkušeností s duševními poruchami, slouží jako „diagnostické kritérium“. Existence negativního stereotypu má dalekosáhlé dùsledky pro nositele duševní poruchy. Laik rozpozná ve svém okolí zøídka a èasto i pozdì duševní poruchu. (Höschl, Libiger, Švestka, 2002) Laické tøídìní duševních poruch je spjato s konkrétní kulturou. Pro støedoevropskou populaci je typická dichotomická taxonomie duševních poruch. Dìlí se na nervové zhroucení a pravé šílenství. „Nervové zhroucení“ je pøipisováno stresu nebo psychotraumatu a považuje se za ménì závažné, proto je spojováno s malou stigmatizací jedince. Podivíni jsou spoleèností tolerovaní jedinci, dokud jejich projevy nepøekroèí limity tolerance. Vyšinutí je krátkodobé a je u nìj zøejmá vyvolávající pøíèina. Pominutí znamená náhlou duševní poruchu jakoby bez pøíèiny, ale špatnou prognózu. „Pravé šílenství“ je trvalé, které souvisí s poškozením mozku a je výraznì stigmatizováno. Èasté laické oznaèení je blázen, tichý, veselý a zuøivý. Formy oznaèení se liší podle stupnì projevù v chování ve spoleènosti a v oblasti psychomotoriky. Tichý, smutný blázen je èlovìk, který má psychomotorické projevy na hranici normy nebo v útlumu, ale aby byl takto nemocný hodnocen laickou veøejností, musí mít tyto pøíznaky delší dobu. Veselého blázna laici pøijímají s rezervou a jeho onemocnìní také (napø. mánie, eretické formy oligofrenie). Zuøivý blázen je oznaèení pro èlovìka, který se projevuje dlouhodobou a nepochopitelnou agresivitou vùèi okolí bez vyvolávajícího momentu. Èlovìk, který je v akutní fázi duševní poruchy, je laiky vnímán jako jedinec s chorým mozkem, jako „nevyléèitelný šílenec“, od nìhož je tøeba se držet dál. Jako „šílenci“ jsou oznaèováni lidé s poruchou osobnosti (schizoidní, hysterická, explozivní), nebo s nìkterou formou obnubilace a deliriózního stavu. Tyto skupiny se nìkdy navzájem prolínají. Mezi podivíny jsou zahrnovány i osoby s paranoidní psychózou. Intenzita pøíznakù jejich onemocnìní nesmí pøekroèit limity tolerance sociálního prostøedí. Blouznìní je termín užívaný v pøípadì organické pøíèiny onemocnìní (napø. febrilní delirium). Oznaèení blb, blbec vyjadøují t잚í stupeò oligofrenie. (Höschl, Libiger, Švestka, 2002) Mimo popsané skupiny stojí psychické poruchy, které se obvykle nespojují s pojmem „bláznìní“. Jde zpravidla o krátce trvající duševní poruchy a laická