Psí ráj Saša Aimee Harperová
Přeložila Andrea Vašíčková First published by HarperCollins Children’s Books under the original title: DREAM DOGS (2) SASHA Text copyright © HarperCollins, 2010 The author asserts the moral right to be identified as the author of this work. Illustrations © Alice Sinkner, 2011 Translation © Andrea Vašíčková, 2011 ISBN 978-80-7447-010-3
Děkuji psímu salonu Šťastný pes ve Farnhamu.
Koho to tu máme? Jméno: Saša neboli Alexandra Rasa: Bišonek frisé Věk: 4 Barva: po koupeli bílá Libůstky: mašličky, pusinky, rozmazlování, vítězství Strašáci: fény, zablácení pudlíci, Sisi Snadno si ji spletete s: klubíčkem bílé cukrové vaty Parádní kousek: olizování lidských nosů
1. kapitola
ˇ je prˇ ehlídka! Vecer Písek křupal pod Bellinými školními střevíci a slaný vánek si pohrával s jejími vlasy. Už to byl měsíc, co se Bella přestěhovala, ale stále cítila příjemné rozechvění, kdykoliv šla po pláži. A protože jediná cesta ke škole vede přes pláž, cítila se tak každé ráno a odpoledne. Dnešní odpoledne bylo jasné a zářivé. Bella pozorovala racky kroužící po modré obloze a najednou ucítila v zádech náraz písečné koule.
9
„Héj!“ vykřikla Bella a otočila se. „Leo, nech toho!“ Leo vyplázl jazyk a zamířil na Bellu dlaní plnou mokrého písku. Bella se podívala přes rameno svého malého bratříčka a zasmála se. K Leovi se pokradmu blížila vysoká dívka s blonďatými copy. V rukách měla tu největší kouli z písku, jakou kdy Bella viděla. „Na něj, Amálko!“ zavelela Bella. Pobavilo ji, jak její nejlepší kamarádka Amálka rozsypala kouli Leovi za krk. „To není fér!“ stěžoval si Leo a kroutil se u toho. „Ale to víš, že je to fér,“ řekla Amálka. „Plážová koulovačka totiž nemá žádná pravidla.“ Leo mrštil kouli po Amálce. Minul. „Smůla, Leo!“ posmívala se mu Bella, když se Amálka přidala na její stranu. Leo pokrčil rameny a šel k moři střílet písečné dělové koule aspoň po vlnách.
10
„Pořád mi nejde do hlavy, jak jsi mohla dát téhle čertici jméno Sněženka,“ řekla Bella, zatímco společně pozorovaly Amálčina pekelně černého kokršpaněla, jak se prohání vlnami spolu s Leem a Amálčiným bratrem Jonášem. „To jsem celá já!“ zazubila se Amálka a nasadila výraz klauna. „Cvok!“ Sněženka se vrhla do vln a úplně u toho zmáčela Lea i Jonáše. Jejich křik se nesl pláží až k Belle.
11
„Sněženka by potřebovala pořádnou koupel,“ prohlásila Amálka a zavěsila se do Belly. „Poslední dobou je víc ve vlnách než na souši a její kožíšek už vypadá spíš jako rohožka před kostelem.“ „Máma je ze psích špindírů nadšená,“ řekla Bella. „Tvrdí, že když vidí, jak z vany odtéká špína, cítí, že má její práce smysl.“ Bellina maminka Zuzana se od otevření salonu Psí ráj nezastavila. Bella už ztratila přehled o všech těch psích plemenech, které koupali a stříhali. Obříci, prťata, chlupáči, holátka, staříci, štěňátka, hlídači, ňuňátka… Bellin pejsek Pepřík si už pomalu zvykal, ale první týden se k zákazníkům choval dost neurvale a štěkal na ně. „Jsem moc ráda, že si tvoje mamka na Sněženku dnes udělá chvilku,“ řekla Amálka vděčně. „Vím, že má moc práce.“ Bella přikývla. „Na dnešek je objednáno osm pejsků,“ řekla. „Obvykle máma přijímá tak čtyři!“
12
„To kvůli té psí přehlídce?“ hádala Amálka. Každoroční psí přehlídka na radnici se koná poslední únorový pátek. Je tam vždy dost kategorií pro všechny pejsky, od opravdových šampionů až po ty, kteří se nejvíce podobají svým páníčkům nebo umí nejrychleji vrtět ocasem. „Ano,“ odpověděla Bella. „Myslím, že tam dnes mají namířeno všechny nohy a tlapky ve městě.“ „Včetně tlapek Sněženky,“ dodala Amálka. Bella a Amálka se podívaly na zmáčenou a uválenou Sněženku, jak uhání po pláži. „Kdo by to byl řekl, že má Sněženka tak vznešený rodokmen, viď?“ řekla Amálka shovívavě. „Kdo by to byl řekl, že je to vůbec pes,“ přisadila si Bella. „Vypadá spíš jako písečná příšera. Bude s ní spousta práce, aby mohla večer do společnosti.“ Vystoupaly po schodech od pláže na cestu. Leo
13
a Jonáš je za chvíli dohnali a na konci průvodu šla Amálčina maminka Klára a třeštidlo Sněženka. Klára je vysoká a štíhlá a její střapaté vlasy mají stejnou barvu jako Amálčiny. „Přijde mi to dneska vážně vhod, že u vás Amálka a Jonáš můžou zůstat na čaj,“ řekla Klára. „Mám spoustu práce s přípravami. Hodinka dvě navíc mi moc pomůže. Někdy si říkám, že je s tou přehlídkou víc starostí než užitku.“ „To ty říkáš jen tak, mami,“ nesouhlasila Amálka. „Ráda přece Sněženku předvádíš.“ „Přijdeme s Amálkou a Jonášem na přehlídku,“ slíbila Bella. „Stejně tam taky jdeme. Máma přihlásila Pepříka do kategorie ‚Nejposlušnější pes‘.“ Amálka vyprskla smíchy. „Pepřík ale není ani trochu poslušný!“ musela zase nesouhlasit. „Skoro nikdy neudělá, co po něm tvoje máma chce!“ „Já vím,“ povzdechla si Bella. „Čistokrevný šampión ale zrovna taky není a kategorie
14
‚Nejposlušnější pes‘ byla poslední, kde zbylo nějaké volné místo. Máma to zase všechno nechala na poslední chvíli.“ Bellin hnědý pejsek je roztomilý, ale poslušnost opravdu není jeho silná stránka. Jak Bella myslela na večerní přehlídku, zachvátila ji nervozita. Bude Pepřík poslouchat? Co když to bude nejtrapnější večer v jejich životě?
15
2. kapitola
Práce, práce, práce Zářivě růžový nápis Psí ráj svítil nad výlohou salonu. Sladce růžové zdi, podlaha jako tráva a rostliny pnoucí se podél zdí působily útulně. Bella se tetelila radostí. Byla na Psí ráj moc pyšná. Dalo to dost práce, ale salon teď vypadal lákavě jako narozeninový dort. Bella otevřela dveře. Pepřík upustil smradlavou kost, kterou okousával, a vyskočil ze svého košíku. Skákal na Bellu a Lea, jako kdyby je neviděl celé týdny. „Co bylo ve škole, děti?“ zeptala se Zuzana od vyvýšené psí vany. „Nic,“ odpověděli jednohlasně Bella, Leo, Amálka a Jonáš. „Díky za vyzvednutí Belly a Lea, Kláro,“
16
pokračovala Zuzana a otočila se při tom na Amálčinu maminku. „Dneska u té vany vystojím důlek.“ Mokrý bílý westík se vydrápal z vany a oklepal se. Zuzana pochytala letící kapky vody do ručníku. „Ještě dva zákazníci,“ řekla a osušila srst malého westíka. „Snad se Sněženka neurazí, Kláro, když řeknu, že se nemůžu dočkat, až bude dnešek za mnou!“
17
„Mami?“ začala Bella. „Nacvičovala jsi dnes s Pepříkem poslušnost?“ Pepřík začal poskakovat okolo Sněženky jak smyslů zbavený. „Sedni, Pepříku!“ zavelela Zuzana, otřela si čelo rukou od pěny a trocha mydlin jí přitom zůstala ve vlasech nad čelem. S Pepříkem to ani nehlo. „Hm, tak asi ne,“ povzdechla si Bella. „Pomůžete mi, holky?“ zeptala se Zuzana a ukázala na komínky ručníků. „Čas běží a já už se musím dát do Sněženky.“ Amálka se usmála a hodila školní aktovku do kouta salonu. Vysoušení psího kožíšku ji moc baví, zvláště tím velikým psím fénem. Pepřík ten fén nejdřív nenáviděl, ale už si na něj zvykl. Jenom si odfrkl a schoval čumáček pod deku v košíku. Bella a Amálka sušily westíka a Leo vzal Jonáše nahoru do bytu, aby se mu pochlubil svou sbírkou příšerek. Maminky si povídaly o psí
18
přehlídce a Pepřík se vrátil zpátky ke své okousané kosti. „Je to až k nevíře, jak vážně to někteří lidé berou,“ řekla Klára. „Obyčejně Sněženku na podobné přehlídky neberu. Tohle je výjimka, protože je místní a bude to spíš zábava. Ale někteří páníčci…!“ „Já vím,“ souhlasila Zuzana. Okusila teplotu proudu vody. „Jedna dáma dokonce trvala na tom, abych jejího pejska naparádila až jako posledního, těsně před tou přehlídkou. A byla celkem neústupná.“ „Co to je za pejska, mami?“ zeptala se Bella, která měla stále plné ruce práce s vysoušením westíka. „Bišonek,“ odpověděla maminka s úsměvem. „Jé!“ vyhrkla Bella, když si představila malého bílého bišonka. „To je takový mazlíček!“ „To je,“ souhlasila Zuzana. „Má kudrnatý kožíšek a vypadá jako plyšový medvídek.“
19
