Průvodce postní dobou

Průvodce postní dobou L.P. 2013 - cyklus C ********************************************** Postní doba „ Nyní – praví Hospodin – obraťte se ke mně celým svým srdcem, v postu, nářku a pláči! Roztrhněte svá srdce, a ne (pouze) šaty, a obraťte se k Hospodinu, svému Bohu, neboť je dobrotivý a milosrdný, shovívavý a plný lásky, slituje se v neštěstí. Kdo ví, zda se neobrátí a neodpustí, nezanechá po sobě požehnání: obětní dar a úlitbu pro Hospodina, vašeho Boha? … Velkou láskou se Hospodin roznítil ke své zemi, smiloval se nad svým lidem.“ (Jl 2,12-14.18) Postní doba či lidově „půst“ je pro křesťany čtyřicetidenním obdobím přípravy na Velikonoce. Nemáme vždy možnost sytit se Božím slovem, které nám nabízí slavení liturgie, zvláště pak ve všední dny. Z toho důvodu je úvodní biblický text, resp. jeho obsah „nosným“ tématem celého následujícího týdne. Můžeme si ho přečíst kdykoliv, může být také součástí naší denní modlitby. K meditaci též nabízíme texty méně známých antifon - zpěvů z liturgie příslušného dne. Nejen na začátku, ale též na konci každého postního týdne najdeme odkaz na liturgické texty příslušné neděle. Mají být inspirací a pomocí připravit se ke slavení neděle jako Dies Dominica.

Popeleční středa Vstupní antifona Slitováváš se nade všemi, Bože, a nemáš v nenávisti nic z toho, co jsi stvořil; nechceš nás trestat za naše hříchy, protože chceš, abychom se obrátili, a odpustíš nám, neboť jsi náš Pán a Bůh. (srov. Mdr 11,23-24) Není tak podstatné, jakou vnější formu zvolíme pro svou kajícnost, ale jestli se k Bohu obracíme „celým svým srdcem“. Pokání, ke kterému jsme na začátku postní doby vybízeni, není jen vnější symbolické přijetí znamení popelce, ale životní postoj, který se projevuje modlitbou, skutky milosrdenství a postem.

Čtvrtek po Popeleční středě Antifona k přijímání: Stvoř mi čisté srdce, Bože, a obnov ve mně ducha vytrvalosti. (Žl 51,12) Člověk čistého srdce není podle evangelia ten, kdo nemá žádný hřích a nikdy si nemá co vyčítat, ale ten, kdo má upřímnou snahu žít pro Boha a ne pro sebe.

Pátek po Popeleční středě Zpěv před evangeliem: Hledejte dobro, a ne zlo, abyste žili, a Pán bude s vámi .(srov. Am 5,14) Zda půjdeme cestou kratší a širší, nebo delší a užší se spíše rozhodujeme podle směrovek „lepší“ – „horší“. Jako bychom zapomněli, že dobro a zlo nejsou subjektivní pocity.

Sobota po Popeleční středě Antifona k přijímání: Milosrdenství chci, a ne oběti, praví Pán; nepřišel jsem totiž povolat spravedlivé, ale hříšníky. (Mt 9,13) Láska je absolutní hodnotou, která dává všemu smysl – i oběti. Následování Ježíše neznamená být jeho stoupencem nebo fanouškem, ale stát se „učedníkem“.

Příprava na 1. postní neděli „ Jestliže tedy ústy vyznáváš, že Ježíš je Pán, a v srdci věříš, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Víra vede ke spravedlnosti, vyznání ústy vede ke spáse. Písmo přece říká: „Žádný, kdo v něho věří, nebude zklamán.“ Není totiž žádný rozdíl mezi židem a pohanem: všichni přece mají jednoho a téhož Pána a ten je bohatě štědrý ke všem, kdo ho vzývají. Vždyť „každý, kdo bude vzývat jméno Páně, bude spasen“. (Řím 10,9-13) Vstupní modlitba: „Všemohoucí Bože, ty nám dáváš milost, abychom se čtyřicet dní připravovali na velikonoce; prosíme tě, ať v postní době hlouběji pronikneme do tajemství Kristova vykupitelského díla a stále opravdověji z něho žijeme…“ Odpovědí člověka na vykupitelský čin Ježíše Krista je vyznání víry a vděčnost projevená hmotným darem. Preface: „… Neboť on přemohl našeho starého nepřítele a naučil nás bojovat se zlem: čtyřicetidenním postem začal svůj zápas, zvítězil nad pokušitelem a ukázal nám, jak máme konat pravé pokání, abychom s ním mohli slavit velikonoční vítězství a měli účast na jeho vzkříšení a životě věčném.“ K četbě a meditaci – liturgická čtení: Dt 26,4-10; Žl 91, 1-2.10-11.12.13.14-15; Řím 10,8-13; Lk 4,1-1

Průvodce postní dobou, cyklus C Na konci uplynulého týdne jsme „okusili“ štědrost Pána z nedělního svátečně prostřeného stolu Božího slova – z listu Římanům (Řím 10,9-13) Následující úryvek je z evangelia 1. neděle postní: Ježíš se vrátil od Jordánu plný Ducha svatého. Duch ho vodil pouští po čtyřicet dní a ďábel ho pokoušel….Jsi-li Syn Boží….“ (srov. Lk 4, 1-3)

Ježíš je pokoušen, coby Boží Syn, aby použil těch prostředků, které považujeme za běžné: vlastnictví, moc a náboženskou prestiž. Jak lákavé je být synem/dcerou všemocného Boha – pána. Jak je mnohdy nepohodlné být synem/dcerou Boha – „služebníka“, který je láska, chudoba, služba a pokora.

Pondělí po 1. neděli postní Jestliže spravedlivý opustí svou spravedlnost a páchá nepravost a zemře, zemře pro nepravost, které se dopustil. Jestliže se však zločinec odvrátí od svých zlých skutků, které spáchal, a jedná podle práva a spravedlnosti, sám sebe zachránil. Neboť proto, že se bál a odvrátil od všech svých nepravostí, které spáchal, jistě bude živ a nezemře. (Ez 18, 21-22)

Antifona k přijímání: Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z mých nejposlednějších bratří, pro mě jste udělali … (Mt. 25,40) Líčení posledního soudu v evangeliu sv. Matouše není popisem „křesťanství osvobozeného od Zákona“ ani pouhým popisem, jak má vypadat náš „vztah k bližnímu“. Nezištná činná láska člověka otevírá pro společenství s Bohem – pro „svatost“.

Úterý po 1. neděli postní Vstupní modlitba Bože, shlédni na nás a pomoz nám, ať sebeovládáním překonáváme, co nás spoutává, a všechny naše tužby ať směřují k tobě… Na tuto modlitbu volně navazují slova Ježíše: “Vy se tedy modlete takto: Otče náš…“ Nejde pouze o to jak a za co se modlit (jaké touhy směrovat k Bohu), ale také a především o to, čím (resp. kým) chce Bůh pro nás být a co pro nás chce učinit.

Středa po 1. neděli postní Vstupní antifona Rozpomeň se, Bože, na své slitování, na své milosrdenství, které trvá věčně. Ať nad námi nejásají naši nepřátelé; vysvoboď nás ze všech našich tísní! (Žl 25,6.2.22) Boží milosrdenství je příčinou, nikoliv výsledkem lidského obrácení a člověk nemusí Boha „přemlouvat“, aby se nad ním slitoval. Posledním gestem a znamením Boží lásky k člověku je darování Ježíše. V něm nám Bůh daroval sebe sama.

Čtvrtek po 1. neděli postní Antifona k přijímání Každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu se otevře. (Mt 7,8)

Prosebnou modlitbou vyjadřujeme, že jsme si vědomi svého vztahu k Bohu. Jako stvoření tvorové nejsme zdrojem své existence, ani pány nad protivenstvími, ani svým posledním cílem... (srov. KKC 2629)

Pátek po 1. neděli postní Zpěv před evangeliem Odvrhněte od sebe všechny své zvrácenosti, praví Pán, a obnovte své srdce a svého ducha. (Ez 18,3)

Neexistuje člověk, tolik špatný a tolik zvrácený, aby mu nemohla být dána bezpečná naděje na odpuštění, jestliže opravdu lituje svého poblouznění. Kristus zemřel za všechny lidi a nabízí odpuštění každému, kdo se vzdálí od hříchu.

Sobota po 1. neděli postní Vstupní modlitba Věčný Bože, náš nebeský Otče, obrať k sobě naše srdce, abychom celý život zasvětili tvé službě: abychom hledali především tvé království a plnili tvůj příkaz lásky…. Nepovažujme věci tohoto světa za „svoji“ hlavní starost a „cíl“ veškerého svého úsilí. Ubráníme se tím pokušení spoléhat se jen na vlastní síly a přestat počítat s Bohem. (Chiara Lubichová)

Příprava na 2. postní neděli My však máme svou vlast v nebi, odkud také s touhou očekáváme spasitele Pána Ježíše Krista. On promění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené…. (Flp 3, 20-21a)

Vstupní modlitba Bože, ty k nám mluvíš skrze svého milovaného Syna a přikazuješ nám, abychom ho poslouchali; živ nás tedy svým slovem a očišťuj naše nitro, abychom se mohli radovat z patření na tvou slávu…. Počátkem našeho proměnění je naslouchání Ježíši. Nemůžeme hledat žádné jiné „znamení“ než to, které nám bylo dáno skrze něho.

Preface … Neboť on je tvůj milovaný Syn a v něm se nám zjevil smysl Zákona a Proroků. Když připravoval učedníky na svou smrt, ukázal se jim mezi Mojžíšem a Eliášem a zjevil jim svou slávu, aby je poučil, že utrpením a smrtí se vstupuje do slávy vzkříšení…. K četbě a meditaci – liturgická čtení: Gn 15,5-12.17-18; Žl 27,1.7-8a.8b-9abc.13-14; Flp 3,17-4,1; Lk 9,28b-36

Průvodce postní dobou, cyklus C Na konci prvního postního týdne, v uvedení do liturgických textů 2. neděle postní, jsme se věnovali listu apoštola Pavla Filipským (Flp 3, 20-21a). Na začátku nového týdne si připomeňme Lukášovo evangelium: Když se (Ježíš) modlil, výraz tváře se mu změnil a jeho šat oslnivě zbělel… Z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!“ (Lk 9,29.35) Na rozdíl od starobylých vyprávění se zde nemluví o nějakém bohu, který se zjevil v lidské podobě, ale o člověku, který se zjevuje v podobě Boží. Ta závratná touha, nemožná, ale přesto pro člověka podstatná „budete jako Bůh“ (Gn 3,5), nachází v poslouchání Syna cestu k uskutečnění.

Pondělí po 2. neděli postní „Který bůh je ti podoben? Zbytku svého dědictví odpouštíš nepravost, promíjíš hřích. Netrváš na svém hněvu navěky, spíše máš zálibu v milosrdenství. Znovu se smiluješ, nebudeš dbát na naše viny, všechny naše hříchy svrhneš do mořských propastí….“ (Mich 7, 18-19)

Antifona k přijímání Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec, praví Pán. (Lk 6,36) Vždyť bez milosrdenství bude souzen ten, kdo sám jednal nemilosrdně. Ale milosrdenství vítězí nad

soudem. (Jak 2,13)

Úterý po 2. neděli postní Vstupní modlitba Bože, provázej svou církev ustavičnou ochranou, vždyť jsme jen smrtelní lidé a bez tebe by nám došly síly; pomáhej nám vyhýbat se všemu, co nám škodí, a hledat, co vede ke spáse. Na počátku všech hříchů bývá touha člověka hrát hlavní roli, být „první“, „největší“. Ostatní – někdy i Boha – redukujeme na pouhý podstavec.

Středa po 2. neděli postní Čtení z knihy proroka Jeremiáše Všimni si mě, Hospodine, a slyš hlas mých protivníků! Má se snad za dobro odplácet zlem? (Jer 18,19-20) Když dojde k nějakému konfliktu mezi lidmi, tak „přirozeně lidskou“ reakcí bývá: jak se daná osoba chová k nám, tak se my budeme chovat k ní. Následovat Ježíše Krista však předpokládá, že budeme: „…soucitní, plní bratrské lásky, milosrdní a pokorní, neodplácet zlým za zlé ani urážkou za urážku, ale naopak žehnat…“ (srov. 1 Petr 3,8-9)

Čtvrtek po 2. neděli postní Mezizpěv Blaze tomu, kdo nechodí, jak mu radí bezbožní, nepostává na cestě, kudy chodí hříšní ... vždyť Hospodin dbá o cestu spravedlivých… (Žl 1,1-2.6) Naše budoucnost neleží „ve hvězdách“. Biblická víra říká člověku, že on sám svým jednáním dnes volí svou budoucnost – dobrou, nebo zlou. Před člověkem se tak otevírají dvě cesty: jedna vede k životu, druhá ke smrti.

Pátek po 2. neděli postní Zpěv před evangeliem Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna; každý, kdo v něho věří, má věčný život.(srov. Jan 3,16) V liturgických textech pro dnešní den uslyšíme dvakrát výzvu: „Pojďte, zabijeme ho.“ Nejprve jsou to slova Josefových bratří, sžíraných závistí (Gn 37,20). Podruhé ji uslyšíme v podobenství o zlých vinařích (Mt 21,38b). Jako zlý úděl Josefův, tak i Ježíšova smrt bude spásou pro všechny, které se nestydí nazývat svými bratry.

Sobota po 2. neděli postní Žehnací modlitba (19) Bože, stůj při těch, kdo tě pokorně prosí, a ochraňuj laskavě ty, kteří svou naději vložili do tvého milosrdenství, ať věrně setrvají na cestě ke svatosti a po dosažení toho, co dostačuje k životu časnému, ať se na věky stanou dědici tvého zaslíbení… (Dodatek k českému misálu) Podobenství o dvou synech (Lk 15,11-32) je v první řadě obraznou výpovědí o Božím jednání s hříšníkem, o touze po jeho návratu do Otcova domu. Možná nás to pohoršuje, ale Ježíš není moralista. Ano, jako Bůh je autorem Desatera a morálního zákona vůbec a vyžaduje, abychom ho zachovávali. Morálka je cestou spásy. Ovšem cestou, nikoliv účelem. Zachovávání zákona samo o sobě spásu nezaručuje. A ani nemůže, protože spása je vždycky nezasloužený dar Boží. Jen ten se spasí, kdo vstoupil do osobního vztahu se Spasitelem a dar spásy od Něj přijal. (srov. homilie P. R. Čemuse SJ z 10. 9 .2010) Počátkem našeho proměnění je naslouchání Ježíši. Nemůžeme hledat žádné jiné „znamení“ než to, které nám bylo dáno skrze něho.

Preface … Neboť on je tvůj milovaný Syn a v něm se nám zjevil smysl Zákona a Proroků. Když připravoval učedníky na svou smrt, ukázal se jim mezi Mojžíšem a Eliášem a zjevil jim svou slávu, aby je poučil, že utrpením a smrtí se vstupuje do slávy vzkříšení…. K četbě a meditaci – liturgická čtení: Gn 15,5-12.17-18; Žl 27,1.7-8a.8b-9abc.13-14; Flp 3,17-4,1; Lk 9,28b-36

Příprava na 3. postní neděli „Já jsem Bůh tvého otce, já jsem Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův! Viděl jsem bídu svého lidu, slyšel jsem jejich nářek, ano, znám jejich bolesti. Proto jsem sestoupil, abych je vysvobodil…“ (srov. Ex 3,6-8)

Vstupní modlitba Bože, studnice milosrdenství a dobroty, ty nám dáváš příležitost, abychom svou hříšnost léčili modlitbou, postem a štědrostí; pohleď, jak ve svědomí cítíme svou vinu a pokorně se z ní vyznáváme, ukaž na nás své veliké slitování, odpust nám a pozvedni nás k sobě… Modlitba je setkávání s Bohem, který má moc vnášet do našeho života světlo, pokoj, sílu… Půst je hlavně zřeknutí se všeho, co je pro nás jen přebytečnou "zátěží". Člověka nezajišťují zásoby, pojistky a bohatství, ale Otec v nebesích. Tím, čeho se (postem) vzdáme, můžeme obohatit toho, kdo to potřebuje. (z přednášky Dr. Skoblíka)

Preface Neboť ty nám vždy znovu dáváš milost pokání, ty chceš, abychom se připravovali v zbožnosti a horlivé lásce na slavnost velikonočních tajemství. V nich jsme dostali počátek tvého života, v nich rosteme k plnosti tvého synovství skrze našeho Pána, Ježíše Krista. K četbě a meditaci – liturgická čtení: Ex 3,1-8a.13-15; Žl 103,1-2.3-4.6-7.8+11; 1 Kor 10,1-6.10-12; Lk 13,1-9

Průvodce postní dobou, cyklus C týden po 3. neděli postní V evangeliu 3. neděle postní jsme v podobenství o fíkovníku slyšeli následující slova: „Hle, už tři léta přicházím hledat ovoce na tomto fíkovníku, a nic nenacházím. Poraz ho! Proč má zabírat půdu? (Vinař) mu však odpověděl: Pane, nech ho tu ještě tento rok. Okopám ho a pohnojím, snad příště ovoce ponese. Jestliže ne, dáš ho pak porazit.“ (srov. Lk 13,7-9) S příchodem Mesiáše došly dějiny k svému cíli, doba čekání sama o sobě skončila; nastal by soud. Bůh však člověku poskytuje „ještě jeden rok“ – od tehdy do dneška a až do konce. Boží trpělivost a milosrdenství, jeho velkorysá péče zahrnují člověka, aby nesl ovoce a nemusel být poražen. Podobenství o fíkovníku má tedy přispět k lepšímu pochopení smyslu dějin: jako odloženého soudu a prodloužení Božího úsilí ve volání člověka k obrácení. Z tohoto úhlu pohledu je pro člověka dar času příležitostí k obrácení…

Pondělí po 3. neděli postní Celý dluh jsem ti odpustil, protože jsi mě prosil. Neměl ses tedy i ty smilovat nad svým druhem, jako jsem se smiloval já nad tebou? (Mt 18,32b-33)

Modlitba nad lidem: Prosíme tě, Bože, ochraňuj svou pravicí lid, který tě vroucně prosí: očisti ho a laskavě vyučuj, ať po nynější útěše dosáhne budoucí blaženosti. (z Dodatku k Českému misálu) Důsledkem vyplývajícím ze samé přirozenosti hříchu je trest. Obrácení, jež pochází z vroucí lásky, může dosáhnout naprostého očištění hříšníka, takže už nezůstává žádný trest. (srov. KKC 1472)

Úterý po 3. neděli postní Zpěv před evangeliem: Nyní se obraťte ke mně celým svým srdcem, praví Pán, neboť jsem dobrotivý a milosrdný. (srov. Jl ,12-13) Odpuštění je srdce křesťanského života. Je přitom užitečné si uvědomit, že druhému můžeme odpustit jen tehdy, když umíme odpustit sobě. A sobě odpouštíme, když přijímáme, že nám odpustil Bůh.

Středa po 3. neděli postní Antifona k přijímání: Ukážeš mi cestu k životu, u tebe je hojná radost Pane (Žl 16,11) Pro izraelský národ byl ukazatelem cesty k životu Zákon. Přikazuje to, co přispívá k růstu a zakazuje to, co ho umenšuje. Paradoxně však právě svými zákazy a příkazy umožňuje, aby se hřích vyjádřil v celé své záporné potencialitě. A i když byl ustanovený na ochranu života, kvůli hříchu přináší smrt. Ježíš přišel naplnit Zákon láskou, která přináší Život.

Čtvrtek po 3. neděli postní Vstupní antifona: Pán praví: Spása lidu jsem já. Budou-li ke mně volat v jakémkoliv soužení, vyslyším je a budu jejich Pán navěky. Mnoho darů proseb není vyslyšeno jednoduše proto, že člověk nevěří, že by je od Boha mohl dostat. Na druhé straně však ne všechny naše lidské touhy sledují vždy Boží cestu. Pokusme se své volání k Bohu (své prosby) „ověřit“ otázkou: prosil by Ježíš svého Otce o totéž? Dokázal/a bych se stejným přáním za Ježíšem přijít a otevřeně jej o to požádat, jako jeho současníci před 2000 lety?

Pátek po 3. neděli postní Vstupní modlitba: Prosíme tě, dobrotivý Bože, vlej nám do srdce svou milost, abychom ovládali sklony lidské slabosti a dovedli žít podle tvých přikázání. Láska k člověku není alternativou lásky k Bohu. Vytéká z ní jako voda z pramene a proto je „druhým“ přikázáním. Ne ¨, že je druhotné, ale protože se odvozuje a sestupuje shůry. Kdo klade na první místo lásku k člověku, jedná jako ten, který chce zaměnit vodovodní kohoutek za pramen. Když se kohoutek oddělí od pramene, zůstane bez vody.

Sobota po 3. neděli postní Mezizpěv: Vždyť nemáš zálibu v oběti, - kdybych věnoval žertvu, nebyla by ti milá. - Mou obětí, Bože, - je zkroušený duch, zkroušeným a pokorným srdcem, Bože, nepohrdneš. (Žl 51,18-19) Bez pokory se člověk modlí k svému já, a ne k Bohu; důvěřuje v sebe, a ne v něho. To první je sebeoslavování, to druhé namyšlenost. Rozpoznat v sobě farizeje a modlit se jako celník je znamením pravé pokory.

Příprava na 4. postní neděli Na druhý den po velikonocích jedli z úrody té země: nekvašené chleby a pražená zrna. Téhož dne přestala (padat) mana… (Joz 5,11-12a)

Vstupní modlitba Bože, tys poslal na svět svého Syna a jeho prostřednictvím uskutečňuješ naše vykoupení; oživ víru svého lidu, abychom se s oddanou zbožností připravovali na velikonoční svátky. Všechny skutky, modlitby a apoštolská činnost, manželský a rodinný život, každodenní práce, odpočinek… ba i těžkosti života … jsou zbožně přinášeny Otci zároveň s obětí těla Páně při slavení eucharistie. (srov. KKC 901)

Preface Neboť skrze něho nám dáváš čas spásy a očišťuješ naše srdce: když nás hřích zavádí na scestí, ty nás vždy znovu k sobě obracíš, abychom se neuzavírali ve svém sobectví, ale otvírali se tobě, Bože, protože jenom v tobě je naše budoucnost. K četbě a meditaci – liturgická čtení: Joz 5,9a.10-12; Žl 34,2-3.4-5.6-7; 2 Kor 5,17-21; Lk 15,1-3.11-32

Průvodce postní dobou, cyklus C týden po 4. neděli postní V evangeliu 4. neděle postní jsme v příběhu, který je často prezentován jako podobenství „o marnotratném synu“ slyšeli slova otce:

„ Máme proč se veselit a radovat…“ Při pozornější četbě (Lk 15,11-32) možná objevíme, že více než o „marnotratném synu“ nebo o „starším bratru“ pojednává o otci. Jeho bezpodmínečné lásce k hříšnému synu, jeho radosti, že ho uznává za svého otce a také o pozvání spravedlivého, aby ho uznal za svého bratra. Obrácení pak v tomto kontextu znamená odvrátit se od zklamání nad svým hříchem – nebo namyšlenosti na svou spravedlnost – k radosti, že jsme Otcovými dětmi.

Pondělí po 4. neděli postní „Tato voda, která vytéká do východní krajiny, stéká do pouště a končí v moři ve slaných vodách, a jeho voda je tím uzdravena. Kamkoli se řeka dostane, vše se uzdraví.“ (Ez 47,8-9) Je-li pramenitá voda symbolem života, je mořská voda symbolem smrti. Proto mohla být předobrazem tajemství kříže. Touto symbolikou vyjadřuje křest společenství s Kristovou smrtí. (KKC 1220)

Modlitba nad lidem: Prosíme tě, Bože, obnov svůj lid na duši i na těle, a protože nechceš, aby byl spoután tělesnými žádostmi, posiluj jeho vytrvalost v duchovním předsevzetí. Skrze Krista, našeho Pána.(Dodatek k Českému misálu) „ Ať ti vládne představený, abys mohl vládnout podřízenému. Pod tebou je tvé tělo, nad tebou je tvůj Bůh; jestliže chceš, aby ti sloužilo tělo, musíš si uvědomit, jak máš ty sloužit svému Bohu.“ (sv. Augustin o smyslu půstu)

Úterý po 4. neděli postní Vstupní antifona: Vy, kteří žízníte, pojďte k vodě, praví Hospodin, s radostí budete vážit vodu z pramenů spásy. (srov. Iz 55,1;12.3) Ducha svatého nemůžeme získat nějakým čarováním. Není to energie, kterou lze někde načerpat. Jestliže chci přijmout Ducha svatého, tedy Ducha Kristova, musím přijít ke Kristu. (V. Kodet: Hledám tvou tvář)

Středa po 4. neděli postní Antifona k přijímání: Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. (Jan 3,17)

Zvykli jsme si na to, že nás stále někdo hodnotí a posuzuje. Naše chyby a omyly jsou přetřásány a kritizovány, naše schopnosti a úspěchy jsou porovnávány s ostatními. Není pro nás proto snadné uvěřit, že existuje někdo, kdo jedná jinak. A přesto právě o tom nás Bůh ujišťuje.

Čtvrtek po 4. neděli postní Modlitba nad lidem: Bože, ochránce těch, kdo v tebe doufají, žehnej svému lidu, chraň jej, opatruj a veď, aby vysvobozený z hříchu a v bezpečí před nepřítelem stále zůstával v tvé lásce. Skrze Krista, našeho Pána. (Dodatek k Českému misálu) Vede nás osud nebo Bůh? Osud se týká událostí na této zemi, někdo má osud těžký, někdo lehčí, ale Bůh nás převádí tím prozatímním pobytem na této zemi do svého království, o kterém je řečeno, že není odtud. Je dobré svěřit se do jeho rukou.

Pátek po 4. neděli postní Antifona k přijímání: V Kristu máme vykoupení skrze jeho krev, odpuštění hříchů pro jeho nesmírnou milost. (Ef 1,7) Ježíš zaplatil cenu za naše propuštění z hříchu a jeho následků. Písmo zcela jasně říká že, vykoupení je možné jedině "skrze Jeho krev“. Ulice nebe budou plné bývalých vězňů, bez vlastních zásluh vykoupených, ospravedlněných a svobodných, kteří budou zpívat novou píseň - píseň chvály Vykupiteli.

Sobota po 4. neděli postní Modlitba nad dary: Prosíme tě, Bože, přijmi naši účast na Kristově oběti jako projev touhy odevzdat se ti se vším, co jsme a co máme; a i když se někdy vzpíráme, veď naši vůli, abychom chtěli to, co chceš ty, Skrze Krista, našeho Pána. Naše víra by se neměla zakládat na tom, jaké máme pocity, ale jaké máme vědomí - co víme. A my můžeme vědět, že Bůh je věrný všem svým příslibům, i když to „právě teď“ tak nepociťujeme. Kdo ví, jak dlouhá byla chvíle Božího mlčení, než Kristus pochopil, že má prosit o něco jiného: "Ale ne má, ale tvá vůle se staň."

Příprava na 5. neděli postní Nevzpomínejte na věci dávno minulé, nedbejte na to, co se dávno stalo! Hle, já dělám věci nové, teď již vzcházejí, což to neznáte? (Iz 43, 18-19a)

Vstupní modlitba Bože, tvůj Syn nás tak miloval, že se z lásky vydal na smrt za spásu světa; dej nám svou milost, abychom i my milovali své bratry a zůstávali v tvé lásce. Skrze tvého Syna… Slova o Boží lásce nejsou něčím, co by nás mělo ve zbožných meditacích vzdělávat, ale chtějí proměnit náš život, otevřít nad námi nebesa. Především v situacích, ve kterých jsme ohroženi, zkoušeni, cítíme se slabí a neschopní. (A.Grün: Bydlet v domě lásky)

Preface … Neboť skrze spasitelné umučení našeho Pána Ježíše Krista zjevuješ celému světu, v čem záleží tvá moc; vždyť kříž tvého Syna znamená soud nad světem, křížem začíná Kristova vláda…. K četbě a meditaci – liturgická čtení: Iz 43,16-21; Žl 126,1-ab.2cd-3.4-5.6; Flp 3,8-14; Jan 8,1-11

Průvodce postní dobou, cyklus C týden po 5. neděli postní

Nedělní evangelium 5. neděle postní nám nabídlo úryvek o cizoložné ženě (Jan 8,1-11). Jistě jsme nepřeslechli Ježíšova uzdravující slova: „Nikdo tě neodsoudil, ženo? Nikdo, Pane. Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška už nehřeš!“ Pokusme se na sebe podívat pohledem, kterým nás vidí Ježíš. Možná pak pocítíme potřebu prosit o odpuštění pro nás, a ne odsouzení pro druhé. Přicházíme-li k Ježíši v sebevědomé pýše a svou cestu svévole si hodláme obhajovat, mělo by nás jeho momentální mlčení spíše vyděsit než utvrdit ve vlastní „bezhříšnosti“.

Pondělí po 5. neděli postní Tak praví Pán, Hospodin: „ Až je vysvobodím ze všech nevěrností, kterými se prohřešili, očistím je a budou mým lidem a já budu jejich Bohem. Uzavřu s nimi smlouvu pokoje; bude to věčná smlouva; požehnám je a rozmnožím, navěky zbuduji svou svatyni u nich. Můj příbytek bude mezi nimi, budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.“ srov. Ez 37,21-28 Dějiny lidstva jsou dějinami spásy. Bůh vstupuje do lidských dějin a navazuje s lidmi vztah. Tento vztah je potvrzen smlouvou, kterou Bůh se svým lidem uzavírá. Nová smlouva, o které se zmiňuje prorok Ezechiel, se netýká jen Izraele, ale všech, kteří uvěří v Ježíše Krista. My jsme vstoupili do této smlouvy skrze svátost křtu a každý rok – při vigilii Zmrtvýchvstání Páně ji obnovujeme.

Modlitba nad lidem: Bože, vysvoboď od hříchu lid, který tě s důvěrou vzývá, ať žije ve svatosti a netíží ho žádné protivenství. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.(Dodatek k Českému misálu)

Úterý po 5. neděli postní Vstupní antifona: Důvěřuj v Hospodina, buď silný, ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina! (Žl 27,14)

Důvěra v Boha může neochvějně obstát jen tehdy, jestliže zahrnuje ochotu přijmout z Otcovy ruky cokoli. Vždyť jen on ví, co je pro nás dobré. A když to uděláme, můžeme klidně žít přítomnosti, aniž nás zatěžuje budoucnost. (E. Stein: Vánoční tajemství)

Středa po 5. neděli postní Zpěv před evangeliem: Blahoslavení, kteří slovo Páně uchovávají v dobrém a upřímném srdci a s vytrvalostí přinášejí užitek. (srov. Lk 8,15) Vytrvalost není touha „dopřát si“ více vzduchu všemi možnými úniky a výpady, které nás neosvobodí z pout sebestřednosti, ale ještě hlouběji nás do ní zamotají. Vytrvalost je „toužebné očekávání Boha“ a „prahnutí po Bohu“, věrné a trpělivé vyhlížení Boha zvláště pak v modlitbě. Vytrvalost je výrazem naděje.

Čtvrtek po 5. neděli postní Vstupní antifona: Kristus je prostředníkem nové úmluvy, svou smrtí dal dostiučinění za hříchy. Tím se povolaným dostává splnění slibu o věčném dědictví. (srov. Žid 9,15) Poselstvím evangelia je Boží království, to znamená Bůh se svými mocnými a vše pronikajícími zaslíbeními. V centru všech snah o živější církev musí být proto ne otázka po církvi, nýbrž otázka po Bohu. Nebo ještě lépe: sám Bůh, který je s námi a při nás, Bůh nekonečného milosrdenství …. (srov. J.Wanke: Pastýřská služba učedníků nebeského království))

Pátek po 5. neděli postní Vstupní modlitba: Bože, ty znáš naši křehkost a víš, jak jsme se dostali do područí hříchů; smiluj se nad námi a odpusť nám naše provinění, abychom byli zbaveni pout, která nás tíží. Prosíme o to skrze tvého Syna... Každý řetěz, který nás poutá, lze přetrhnout, ať je sebestarší a sebetvrdší. Protože Ježíš sestoupil v Duchu za těmi, kdo leželi v temnotách podsvětí, může tedy každého z nás vysvobodit z jakéhokoliv duchovního vězení a ze smrti. Na každého z nás volá tak, jako zavolal na pohřbeného Lazara: "Pojď ven!" (srov. R. Cantalamessa: Život pod vládou Kristovou)

Sobota po 5. neděli postní Žehnací modlitba: Bože, smiluj se nad svým lidem a zbav ho všeho zla, aby ti sloužil celým srdcem a pod tvou ochranou žil stále v bezpečí. Skrze Krista, našeho Pána. (Dodatek k Českému misálu) Hospodinem vyvolený národ byl poslán reprezentovat Boží zájem ve světě. Novozákonní Boží lid je posvěcen (vyjmut, oddělen od hříchu) ve jménu Pána Ježíše Krista (1 Kor 6,11); tzn., že člověk na sebe musí dbát - není k dispozici úplně pro všechno.

Příprava na 6. neděli postní – KVĚTNOU NEDĚLI Vstupujeme do Svatého týdne. V liturgii této neděle se prolínají dva aspekty: památka Ježíšova vjezdu do Jeruzaléma a památka jeho umučení. Existují různé formy oslavy Ježíšova vjezdu do Jeruzaléma; v převážné většině našich farností začínají obřadem žehnání ratolestí. Následuje průvod z filiálního kostela (příp. kaple) nebo alespoň slavnostní vstup do kostela. Nejde o žádné historizující představení Ježíšova vjezdu, o nějakou mysterijní hru, ale svou účastí v průvodu se veřejně přihlašujeme k následování Krista… (srov. A. Adam: Liturgický rok)

Antifona Hosana synu Davidovu! Požehnaný ten, který přichází ve jménu Hospodinově! Král izraelský! Hosana na výsostech! (Mt 21,9) Ježíš je skutečně Mesiášem a králem (Zach 9,9), avšak jiným než králové "tohoto světa". Jeho cesta k člověku vede přes ponížení, které dosáhne své největší hloubky při utrpení na kříži.

Preface … Neboť on nás neodsoudil, ale dal se odsoudit za nás, a byl za naše hříchy přibit na kříž. Svou nevinnou smrtí nám otevřel přístup k tobě… K četbě a meditaci – liturgická čtení: Lk 19,28-40 (žehnání ratolestí); Iz 50,4-7; Flp 2,6-11; Lk 22,14-23.56

Průvodce postní dobou, cyklus C SVATÝ TÝDEN Charakter liturgie této neděle je dán evangelijní perikopou – zprávou o umučení Krista tak, jak je zaznamenána v evangeliu sv. Lukáše (Lk 22,14-23.56):

„Umučení našeho Pána Ježíše Krista podle Lukáše….“ Nebýt Kristovy smrti, nečekalo by hříšníky nic než odsouzení. Nebýt Kristova kříže, nebylo by nic než zavržení. Všechno ostatní má pro nás být důvodem jásat nad křížem, na kterém pro nás byla všechna požehnání pořízena za cenu Kristova života. Květnou nedělí vstupujeme do Svatého týdne, naše příprava na slavení velikonočního tajemství – umučení, smrti a vzkříšení Ježíše Krista nabírá na intenzitě. Liturgie Svatého týdne má své specifické texty. První tři dny uslyšíme čtení z proroka Izaiáše, ze třech písní Hospodinova služebníka. Evangelia vypráví o událostech ze života Ježíše před ukřižováním. Pro liturgii pondělí, úterý a středy Svatého týdne je stejná preface o utrpení Páně.

Pondělí Svatého týdne Toto praví Hospodin: „Hle můj služebník, kterého podporuji, můj vyvolený, v němž jsem si zalíbil. Vložil jsem na něj svého Ducha, národům přinese právo. Nebude křičet, nebude hlučet, nedá se slyšet na ulici… (Iz 42,1-2) Tichost a nenápadnost, která je jedním z atributů Hospodinova služebníka, není mlčením nebo rezignací. Mohli bychom je vyjádřit slovesy, která také znamenají: nežaluje a nedonáší… neřeší nespravedlnost stížností… neprosazuje právo udáním…nepřichází ničit, ale pomáhat…

Preface: Vpravdě je důstojné a spravedlivé, dobré a spasitelné, svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože, abychom ti vždycky a všude vzdávali díky, skrze našeho Pána, Ježíše Krista. Neboť on svou spasitelnou smrtí a svým slavným vzkříšením zlomil pýchu starého nepřítele a z jeho moci vysvobodil celý svět. A proto ti děkujeme, milosrdný Bože, a s celým vesmírem a všemi nebeskými zástupy hlásáme tvé veliké skutky a voláme: Svatý, Svatý, Svatý…

Úterý Svatého týdne Hospodin mě povolal od matčina lůna… Já však jsem pravil: „Nadarmo jsem se namáhal, naprázdno, zbytečně jsem strávil svou sílu. Mé právo je však jistě u Hospodina a má mzda u mého Boha.“ (srov. Iz 49,1-5) Izaiáš vyznává: Hospodin nejen učinil, ale předem zamýšlel učinit se mnou to, čím právě jsem. Prorokova sebereflexe postrádá náležité sebevědomí, ba vyrovnává se s pocitem vlastního selhání. Své pocity však nebere jako stížnost na vlastní neschopnost, nevedou ho k sebelítosti, nezaslepí ho natolik, aby přestal doufat v Hospodina. Nerezignuje, ale pokračuje dál ve svém poslání a Hospodinův úsudek bere vážněji než svůj.


Středa Svatého týdne Pán, Hospodin, mi dal dovedný jazyk, abych uměl znaveného poučovat (utěšujícím) slovem. Každé ráno mi probouzí sluch, abych ho poslouchal, jak je povinnost učedníka. (Iz 50,4) Ježíš se několikrát zmiňuje o tom, že jeho „posluchači“ neslyší, nevnímají (Mk 8,18) a vyzývá je: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“ (Mt 13,43). Ježíš je dokonalým naplněným, tedy uskutečněným proroctvím z Izaiáše o

Hospodinově služebníku. On nese roli služebníka, ale je mnohem víc než Služebník. Vždyť v Ježíši k nám v podobě služebníka přichází Bůh.


Zelený čtvrtek (dopolední liturgie) V dopoledních hodinách bývá zpravidla slavena “Missa chrismatis“ (Mše při svěcení olejů), při které biskup žehná svaté oleje a světí křižmo. Biskup ji slaví v koncelebraci se svým kněžským kolegiem, zpravidla ve své katedrále. Missa chrismatis se může spojit s obnovou kněžských závazků. Preface, která je děkovným chvalozpěvem za Kristovo kněžství zároveň připomíná poslání ordinovaného kněžství: Missa chrismatis - preface A on (Kristus) povolal k svému královskému kněžství všechen vykoupený lid; z něho si vybírá učedníky a vkládáním biskupových rukou jim dává účast na svém kněžském úřadu a službě: aby vždy znovu slavili oběť, kterou nás na kříži vykoupil, a chystali pro tvůj lid velikonoční hostinu; aby tvůj lid vedli s opravdovou láskou, hlásali mu tvé slovo a posilovali ho svátostmi… V tento den probíhalo také znovupřijetí veřejných kajícníků, aby mohli slavit velikonoční slavnost společně s ostatními věřícími. Večer Zeleného čtvrtku patří k prvnímu dni velikonočního tridua (podle židovskoantické představy, že den začíná již v jeho předvečer).

Průvodce postní dobou, cyklus C Svatý týden – velikonoční triduum

Zelený čtvrtek – Mše na památku Večeře Páně Večer Zeleného čtvrtku patří k prvnímu dni velikonočního tridua. Téma liturgické slavnosti určuje ustanovení eucharistie při Poslední večeři Páně a Ježíšovo nepřeslechnutelné napomenutí: „Jestliže jsem vám tedy umyl nohy, já, Pán a Mistr, máte také vy jeden druhému umývat nohy. Dal jsem vám příklad: Jak jsem já udělal vám, tak máte dělat i vy.“ (Jan 13, 12-15)

Jedná se o „nové přikázání“ (mandantum), které Ježíš říká jako rekapitulaci, souhrnný závěr své veřejné činnosti; je vyjádřením touhy a přání, aby služba lásky byla prioritní a charakterizující povolání učedníka. Připomínka této evangelijní perikopy jako znamení lásky je starobylým zvykem, který měl svůj vývoj. Podle nového Českého misálu biskup (nebo kněz předsedající liturgii) umyje

zástupcům věřících nohy po příkladu Pána Ježíše (obřad se koná zpravidla po homilii a tradiční počet dvanácti se už neuvádí).

Preface: V tomto společenství slavíme posvátný den, kdy náš Pán Ježíš Kristus byl za nás vydán… Přijmi tedy milostivě, Bože, oběť svých služebníků i celé své rodiny v den, kdy náš Pán Ježíš Kristus přikázal učedníkům slavit oběť jeho těla a krve…Neboť on právě dnes, večer předtím, než trpěl za naši spásu a za spásu celého světa…

Po přijímání, resp. po modlitbě po přijímání se připomíná Ježíšův odchod do Getsemanské zahrady přenesením Nejsvětější Svátosti oltářní na předem připravené a vhodné místo. Opuštěnost Ježíšova v zahradě je vyjádřena obnažením oltáře a odnesením nebo zahalením křížů. Z kropenek se odstraní svěcená voda a naleje se až z křestního pramene při slavení velikonoční vigilie. Na závěr bohoslužby se věřícím doporučuje setrvat v tiché modlitbě (adoraci).

Velký pátek – Památka umučení Páně Obřady Velkého pátku mají tři části: bohoslužbu slova, uctívání kříže a přijímání. Středem velkopáteční liturgie a jejím vrcholným momentem není eucharistie, ale kříž.

Hle, kříž, na kterém umřel Spasitel světa. Skrze Ježíšovu smrt na kříži se stal kříž znamením naděje a budoucnosti – pro všechny, kdo věří, že Ježíš nás svým křížem vysvobodil z našich hříchů. Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste. Evangelium je příběh umučení našeho Pána Ježíše Krista podle Jana. Tzv. „velké přímluvy“, kterými končí bohoslužba slova, jsou původní starokřesťanskou formou modlitby. Jde o deset prosebných modliteb: za církev; za papeže; za služebníky církve a za všechny věřící; za katechumeny; za jednotu křesťanů; za židy; za ty, kdo věří v Boha, ale nevěří v Krista; za ty, kdo nevěří v Boha; za politiky a státníky; za ty, kdo trpí. Podstatou velikonoční víry křesťanů je přesvědčení, že Velkým pátkem dějiny nekončí – a nekončí jím ani příběh života našeho Pána. Pašijový příběh umučení Ježíše Krista ukazuje smrt a vzkříšení jako jednu skutečnost, viděnou z dvojí perspektivy. Na Velký pátek se na oběť našeho Pána díváme z perspektivy tohoto světa. Na druhý den, při velikonoční vigilii uvidíme, jak tuto událost čte Bůh. Dnes, na Velký pátek se zdá, že Ježíšova cesta skončila katastrofou. Zítra uvidíme, že Bůh otevírá na troskách lidských nadějí novou možnost, novou budoucnost – pro Ježíše, ale i pro nás a pro naši víru. I pro víru, která někdy musí projít peklem pochybností… Dějiny však neskončily odpolednem Velkého pátku. Cesta vede dál. Vede dál, mlčením Bílé soboty – až k ránu, které konečně přineslo světlo; světlo, které ve tmách svítí a tmy ho nepohltily. (srov. Tomáš Halík: Vánoce a Velikonoce v úvahách Tomáše Halíka, CD z r. 2008)

Bílá sobota Myšlenky věřících se intenzivně zaměřují na Kristovo umučení, smrt a spočinutí v hrobě. Tento den se neslaví mše svatá. Svaté přijímání se může podávat jenom při zaopatřování jako viatikum („pokrm na cestu“). Přípravou na Kristovo zmrtvýchvstání je velikonoční vigilie, při které“… církev v bdění očekává a slaví Kristovo vzkříšení…“

Slavnost Zmrtvýchvstání Páně – velikonoční vigilie Nebojte se! Moc Kristova kříže a vzkříšení je větší než veškeré zlo, z něhož by člověk mohl a musel mít strach. (Jan Pavel II.) Hrob nemohl být překážkou pro postup Boží spásy, záchrany! Na světě není takového "balvanu", který by Boží láska nemohla odvalit…

„Ať slavné Kristovo Vzkříšení naši tmu ve světlo promění.“ Podle Augustinových slov je tato vigilie (tj. noční bdění) „matkou všech posvátných vigilií". Jelikož jde o noční bdění, má začínat po západu slunce na Bílou sobotu a končit nejpozději před svítáním neděle. Liturgie Veliké noci má čtyři části: V první části – slavnosti světla – si připomínáme, že vzkříšený Kristus je světlo světa. Ve druhé části, v bohoslužbě slova, budeme při čteních z Písma svatého uvažovat o podivuhodných skutcích, které od počátku Bůh učinil svému lidu Staré i Nové smlouvy. Třetí částí je křestní bohoslužba, při které jsou pokřtěni katechumeni a ostatní věřící obnovují své křestní závazky. Čtvrtou, závěrečnou částí je slavení eucharistie.

Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není tady, byl vzkříšen. (Lk 24, 5-6) Kristus je živý. Je vítězem nad hříchem a smrtí. Nevstoupil na nebe, aby zmizel z dějin světa, jakoby zde nikdy nebyl. Vstoupil na nebe poté, když sestoupil do poslední hlubiny hříchu, smrti a ztraceného světa a z tohoto jícnu, který nikoho nepropouští, vyšel živý. A ještě víc: tam, v konečné ztracenosti, kde pramení veškerá neřestnost, kde mají svůj původ všechny potoky slz, kde má svůj počátek všechna nenávist a sobectví, tam zvítězil. (Karl Rahner: Naše velikonoční víra)

Slavnost Zmrtvýchvstání Páně - v den slavnosti Za plného světla se slaví druhá mše, aby bylo zřejmé, že zde má každá nedělní eucharistie svůj původ a je velikonoční slavností, v níž se věřící stávají skutečnými svědky Kristova vzkříšení a slaví s ním své vlastní vzkříšení. Každá neděle během liturgického roku má jas této velikonoční neděle: kdykoliv se obec věřících shromáždí k nedělní eucharistii, slaví velikonoce v malém. (L. Pokorný: Obnovená liturgie)

Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. (Jan 20,8) Zmrtvýchvstání Kristovo je ústředním článkem víry, o který se opírá veškeré Kristovo učení. „Nevstal-li však Kristus z mrtvých, marné je naše kázání a marná je i naše víra.“ (1Kor 15,14). Možná si říkáme: „Jak blažení jsou ti, kteří mohli přivítat Krista! Kdybych jen tenkrát žil! Kdybych jen tak mohl být jedním z těch dvou, které nalezl na cestě!“ Vyjdi na cestu, Kristus bude vždy tvým hostem. (Sv. Augustin: Promluva u příležitosti Pánova vzkříšení)

***************************************************************** Doba postní L.P. 2013 Pro věřící v kostele sv. Václava (farnost sv. Mikuláše) v Č. Budějovicích připravila Bc. Alena Urbanová

Průvodce postní dobou

Recommend Documents