PRŮVODCE ADVENTNÍ DOBOU 2013

PRŮVODCE ADVENTNÍ DOBOU 2013

1. ADVENTNÍ TÝDEN

ÚVODNÍ POZNÁMKY Advent má své zvláštní, nezaměnitelné požehnání, probouzí v nás touhu ve skrytosti nastoupit nový vztah k Bohu a k bližnímu. Tato obnova je určena těm, kteří mají touhu a odhodlání prožít advent v blízkosti Božího slova. To je jádrem každodenního rozjímání, meditace. K aktualizaci textu mohou přispět také úryvky z knih následujících autorů: papež František - Jorge Bergoglio, Vojtěch Cikrle, Josef Doubrava, Guv Gilbert, Karel Herbst, Max Kašparů, Jaro Křivohlavý, Pino Pellegrino, Hana Pinknerová, Abraham Skorka, Marie Svatošová. Způsob, který se zde nabízí, není samozřejmě jedinou možností, jak lépe prožít advent. Někdo půjde cestou každodenního růžence, jiný skrze roráty, další skrze Modlitbu Ježíšovu nebo Lectio divina atd. Inspiraci k prožívání adventu s dětmi můžete nalézt na http://brno.biskupstvi.cz/kc. Další pomůckou k prožití adventu mohou být listy Týden s Božím slovem, kde naleznete rozbor i delší úvahy nad texty nedělního Božího slova. Na www.vezmiacti.cz naleznete metodiky, jak pracovat s Písmem, i další zajímavé podněty z oblasti Bible. Pokud se rozhodnete pro PRŮVODCE ADVENTEM 2013, je zde několik poznámek k lepšímu porozumění a prožití: 1. Každý den zde má tři krátké texty. První text, Boží slovo, má přednost. Je vybráno z lekcionáře a je to vždy text, který se ten den čte v kostele. V průvodci je uvedena jen krátká část z těchto liturgických textů, lepší je mít k dispozici Bibli pro úplný biblický text. Druhý text je z myšlenek výše uvedených autorů. Třetí odstavec je pak jednou z cest, kudy se v meditaci můžeme vydat. 2. Mohu meditovat pouze nad větou nebo větami Písma, které jsou z celého úryvku vybrány. Nebo si mohu otevřít Bibli a podle citace si přečíst celý text. 3. Doprovázejí mne také události, které ten den prožiji. Je dobré být vnímavý ke „skrytému Božímu rukopisu“ skrze události a lidi, které potkám. 4. Zkušenost radí vyhradit si pokud možno zakotvený čas, kdy se budu modlit. Také je dobré si stanovit, jak dlouho se budu modlit: čtvrt hodiny, půl hodiny… 5. Je možné přidat nějakou vhodnou píseň, např. z kancionálu, kde adventní písně patří mezi ty nejlepší, nebo ze zpěvů z Taizé. Kdo zpívá, dvakrát se modlí. Zakončit meditaci mohu nějakou známou krátkou modlitbou: Sláva Otci, Otče náš nebo Zdrávas Maria. 6. Někdy jsme příliš roztržití a nedokážeme se soustředit. Pokud se nám nedaří udržet pozornost, můžeme v nejlepším slova smyslu udělat „z nouze ctnost“: místo křečovitého odhánění sledujme chvíli z odstupu právě tyto roztoulané myšlenky a nabízejme je Bohu. Nebudou tak nepodstatné, jak si myslíme, vždyť je máme v mysli - asi nás zatěžují, vyvolávají strach, nebo naopak pů-

sobí radost. Bůh se zajímá o nás i o to, čím žijeme, proto mu právě toto předkládejme. Tím ztratí tyto roztržitosti na síle a my s nimi budeme v Boží blízkosti. Pak se snáz dokážeme opět plněji ponořit do meditace a ještě lépe ji spojit s vlastním životem.

1. PROSINCE – NEDĚLE 1. ADVENTNÍHO TÝDNE -

Iz 2,1-5; Řím 13,11-14; Mt 24,37-14

Víte, jaký je (nyní) čas: že vám už nastala hodina, kdy je třeba se prohrát ze spánku. Neboť nyní je nám spása blíže než tehdy, když jsme uvěřili. Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme tedy skutky temnoty a oblečme se do výzbroje světla.

 Hle, teď je ta „doba příhodná“, hle, teď je ten „den spásy“! (2 Kor 6,2) Proč to Pavel těm Korinťanům tak důrazně připomíná? Že by měli podobně jako my tendenci donekonečna odkládat věci životně důležité, opovážlivě spoléhat na Boží milosrdenství? Ať tak či onak, adresáti Pavlova listu „dobu příhodnou“ buď využili, nebo propásli. Třetí možnost nevidím. My ještě dýcháme. A dokud dýcháme, jsme poutníky na cestě. Je-li mým cílem Bůh, pak není jedno, jestli směřuji k němu, nebo od něho. Rozcestníky s nápisem „vyber si: život, nebo smrt“ lemují životní cesty lidí věřících i nevěřících. Není možné tyto rozcestníky přehlédnout. Kdo je sám aktivně nehledá v Bibli, ten na ně narazí v černé kronice nebo v televizních novinách. Ani mladý člověk si nemůže být jist, že na něho za nejbližší zatáčkou nečeká smrt. Dějí se dopravní nehody, embolie, infarkty, mrtvice, sportovní úrazy, přírodní katastrofy i teroristické útoky. Ne každý má to štěstí, aby dostal zavčas avízo černé na bílém, třeba i v podobě nepříznivé prognózy, vyslovené v lékařské zprávě z onkologie. Se slovem „obrácení“ mívají problém věřící i nevěřící. Nevěřící proto, že jim nikdo nevysvětlil, oč tu jde - že je nutné se na cestě zastavit, vědomě a svobodně přijmout Ježíše jako jediného Pána svého života, seznámit se s jeho cestou a v jeho šlépějích pokračovat směrem k Bohu. Křesťané to sice vědí, ale leckdy se na své cestě točí jako korouhvička ve větru. Chvílemi čelem, chvílemi zády k Bohu - například když nad svým hněvem nechávají zapadat slunce a neřeší to. Tyhle „korouhvičky“ riskují, že se zaseknou v nevhodné poloze, a pak - spadla klec. „Den spásy“ včera byl, dneska je, zítra už být nemusí. Pane Ježíši, odpusť mi, že se občas chovám jako korouhvička. Děkuji ti za čas milosti, který mi ještě dáváš. Přijímám z tvých rukou každý způsob smrti mé i mých drahých, které nosím v srdci. Jen o jedno tě prosím, milosrdný Spasiteli - nedopusť, abychom odešli na věčnost nepřipraveni. Stůj při nás v hodině naší smrti a dej našim duším mír. Amen. Marie Svatošová - Bůh mezi hrnci

Kdy se „točím zády k Bohu“? Kdy jsem ponořen do skutků temnoty? V čem jsem v mém životě jako ,,korouhvička“ ve větru“?

PONDĚLÍ PO 1. NEDĚLI ADVENTNÍ - 2.12. -

Iz 2,1-5 (Iz 4,2-6); Mt 8,5-11

Takovou víru jsem v izraelském národě nenašel u nikoho

 Víra Francouzský novinář a spisovatel André Frossard popsal, jak vstoupil do jednoho kostela v Paříži jako nevěřící, a když po chvíli kostel opouštěl, byl věřící. V uvěření je nesnadné hledat logiku. Nebývá to výsledek výuky, je to dar zdarma nabídnutý, předpokládající dobrou vůli člověka. Víra je nakažlivá. Není divu, že děti věřících rodičů mají k víře blíže. Ježíš víru žádá, obdivuje ji a chválí. Tak jako ocenil kananejskou maminku, pochválil i setníka, který přišel prosit za uzdravení podřízeného. Setník nežádal, aby se Ježíš za jeho služebníkem vydal. Řekl, že si nezaslouží, aby Pán vstoupil do jeho domu (srov. Mt 8,10). Měl o Pánu Ježíši vyšší mínění, než by se od setníka dalo čekat. Ježíš vyjádřil svůj obdiv na jeho adresu: Takovou víru jsem v izraelském národě u nikoho nenašel. Víra se podobá sázce. Chceš si vsadit? Kolik vsadíš na Ježíše? Hodně, nebo všechno? V tom je velký rozdíl. Na minutu s Karlem Herbstem - V Boží blízkosti Bůh mne volá ke spolupráci a chce vstoupit do mého života. Sázím na Ježíše hodně, nebo málo, nebo všechno?

ÚTERÝ PO 1. NEDĚLI ADVENTNÍ - 3.12. -

Iz 11,1-10; Lk 10,21-24

Vlk bude přebývat s beránkem, levhart si lehne vedle kozlátka, tele a lvíče budou žrát pospolu a malý chlapec je bude vodit.

 Hulvátská nákaza „Já to musím vydržet, my ty peníze moc potřebujeme,“ povzdechla si paní Boženka v malé kuchyňce za kancelářemi, kde jsme si vařily čaj. Venku už byla pěkná zima, a uvnitř se ještě pořádně netopilo. „Co vás tak trápí? Ten počítač? To zvládnete, uvidíte, vždyť jste tu teprve krátce,“ utěšovala jsem paní, která by mohla být mladší sestrou mé maminky. Nastoupila do práce asi týden přede mnou a vykonávala pomocné kancelářské práce. Jen občas ji pověřovali nějakou samostatnou činností. Věděla jsem, že bojuje s počítačem, občas jsem jí poradila, když jsem od stolu zachytila její zoufalý pohled. „Ne, to by nebylo to nejhorší. Já vím, že v mém věku se už člověk učí pomaleji, nejde mi to tak rychle jako vám mladým. Mě trápí něco

jiného.“ Zvědavě jsem se na ni zahleděla. Boženka (…) zřejmě váhala, jak říct, co jí leželo na srdci. „Mě mrzí, jak se ke mně chovají. Už jsem si zvykla, že paní vedoucí je ke mně příkrá, že na mě křičí, když něco hned rychle nechápu, že nepoprosí ani nepoděkuje a jedná se mnou hodně svrchu. No, je vedoucí, tak prosím. Ale ty mladý holky, vždyť by to mohly být moje dcery, ony to chytají od ní. Mluví se mnou už taky tak. A to ze začátku nebylo. Chovaly se ke mně hezky. Ale když paní vedoucí na mě tak pokřikuje, dělají to podle ní. Utrhují se na mě, že mě to kolikrát až bodne.“ (…) Přemýšlela jsem, jak by se paní Boženka mohla proti takové neúctě ohradit. Ale napadlo mě, že ona se nejspíš bránit nebude. „Necháte si to líbit?“ zeptala jsem se pro jistotu. Jenom se smutně usmála a zavrtěla hlavou: „Já to vydržím. Však nejsou všechny takové. S vámi si vždycky hezky popovídám, paní Janička je na mě hodná…“ Odnesly jsme si své čaje do kanceláří a už jsme spolu nemluvily. Já jsem se ale nemohla zabrat do práce. Pořád mi ležela na mysli paní Boženka a její stížnost. Mohla bych pro ni něco udělat? Neměla bych se jí nějak zastat? Ale jak? Zbabělý hlásek v mém nitru našeptával: „Nač si pálit prsty? Však ona to přežije. Ještě se ztrapníš, nemáš zapotřebí ze sebe dělat bojovníka za spravedlnost. A vždyť se jí nic tak zlého neděje. No tak s ní někdo mluví drsně, co má být? Neubude jí.“ Nemohla jsem se však zbavit dojmu, že to nemůžu jen tak nechat plavat, že něco musím udělat, protože taková trpěná neúcta se rozlézá a mohlo by nás to nakazit všechny. Uvažovala jsem, co může jeden člověk dělat, když ryba smrdí od hlavy, a vzpomněla jsem si na jeden citát. Kdosi moudrý tvrdil, že vliv je mocnější než moc. To se mi zdálo jako schůdné řešení, Budu mít prostě vliv! Budu se ke všem chovat zdvořile, ke starším nejvíc. Pokusím se vědomě pěstovat ohleduplnost a úctu ke všem kolegyním. Když může mít vliv hulvátské chování, zdvořilost ho bude mít taky. Vydechla jsem ulehčením, že jsem vyřešila palčivý problém, a konečně jsem se ponořila do práce. Hana Pinknerová - To pravé místo Jaké je mé chování vůči lidem okolo mne? Dokáži okolo sebe vytvářet harmonii?

STŘEDA PO 1. NEDĚLI ADVENTNÍ - 4.12. -

Iz 25,6-10a; Mt 15,29-37

Zničí smrt navždy, Pán, Hospodin, setře slzy z každé tváře. Měli s sebou chromé, slepé, zmrzačené, němé a mnoho jiných;… a on je uzdravil. Starobylá tradice římské církve vypráví o apoštolu Petrovi, že během Neronova pronásledování křesťanů utíkal z města. Na cestě potkal Ježíše, který kráčel opačným směrem než on, a proto se ho překvapeně zeptal: „Pane, kam jdeš?“ Ježíš mu odpověděl: „Jdu do Říma, aby mě znova ukřižovali.“ V tu chvíli Petr pochopil, že má Pána následovat s odvahou až do krajnosti, ale zejména pochopil, že na této cestě nebude nikdy sám. Byl s ním stále ten Ježíš, který ho miloval až k smrti na kříži. Ano,

Ježíš se svým křížem kráčí po našich cestách a bere na sebe naše obavy, problémy, utrpení, i ta nejhlubší. Ve svém kříži se Ježíš spojuje s mlčením všech obětí násilí, které nemohou křičet, zejména těch, kdo jsou nevinní a nikdo je nebrání. V kříži se Ježíš sjednocuje se všemi lidmi, kteří trpí hladem, ve světě, který si na druhé straně dovoluje přepych každodenního vyhazování tun jídla. Svým křížem se Ježíš spojil s mnoha otci a matkami, kteří trpí, když se jejich děti stávají oběťmi umělých rájů, jakým je droga; ve svém kříži se Ježíš spojuje s těmi, kdo jsou pronásledováni pro náboženské přesvědčení, pro svůj názor nebo jednoduše pro svou barvu pleti. Ve svém kříži se Ježíš sjednocuje se všemi mladými, kteří ztratili důvěru v politické instituce, protože vidí jejich egoismus a korupci, nebo ztratili důvěru vůči církvi, ba dokonce víru v Boha, kvůli nesrovnalostem života křesťanů a služebníků evangelia. Ježíš tolik trpí naší nedůsledností! Na Kristově kříži leží utrpení, lidský hřích, také náš hřích, a Ježíš přijímá toto všechno s otevřenou náručí, nese na svých ramenou naše kříže a říká nám: „Odvahu! Svůj kříž neneseš sám! Já ho nesu s tebou. Já jsem zvítězil nad smrtí a přišel jsem proto, abych ti dal naději a život (srov. Jan 3,16).“ Ale Kristův kříž také vyzývá k tomu, abychom se nechali nakazit touto láskou, učí nás, abychom se na druhé dívali vždy s milosrdenstvím a s láskou, zvláště na ty, kdo trpí, kdo potřebují pomoc, kdo čekají na pouhé slovo, na lidské gesto. Kříž nás učí vycházet ze sebe samých, jít druhým naproti a podat jim ruku. papež František po pobožnosti Křížové cesty, Rio de Janeiro 26. 7. 2013 Ježíš, který nese svůj kříž, se s námi spojuje v nesení našich křížů a tím nám dává naději a uzdravení.

ČTVRTEK PO 1. NEDĚLI ADVENTNÍ - 5. 12. -

Iz 26,1-6; Mt 7,21.24-27

Ne každý, kdo mi říká: „Pane, Pane!“,… ale ten, kdo plní vůli mého nebeského Otce. Kozel zahradníkem

 Poznání bez řáduje šílenství. (B. Gracian) Kritik politiků se nedokáže domluvit s manželkou, volič komunistů svobodně podniká, otec darebáka obviňuje učitele, zastánkyně práv zvířat jde na potrat, laik poučuje odborníka, zločinec kritizuje zákony, lékař holdující alkoholu léčí alkoholika, kuřák poučuje o škodlivosti cigaret astmatika, ateista touží po svatebním obřadu v kostele, katolík se řídí horoskopem, starý levičák kandiduje za pravicovou stranu, v base sedí kapsář za ukradenou peněženku, svobodě se těší tunelář s nakradenými miliony, rozvedený sukničkář školí žáky v předmanželské výchově, odpůrce církve chodí na půlnoční, kozel dělá zahradníka, svět se ještě točí, zdravý rozum stojí a logika „dostává na frak“.

K radosti lidské duše patří nutně smysl pro přirozený řád. Ten souvisí s hledáním Božího království a jeho spravedlnosti. Protože všechno ostatní nám bude potom přidáno. Včetně zdravého rozumu. O radosti lidské duše s Maxem Kašparů Dej mi zdravý rozum, Pane, ať vidím dobro kolem nás, ať se hříchem nevyděsím a napravit jej umím včas (modlitba sv. Tomáše Mora).

PÁTEK PO 1. NEDĚLI ADVENTNÍ - 6.12. -

Iz 29,17-24; Mt 9,27-31

Věříte, že mám takovou moc? Okolnosti obrácení sv. Františka jsou dobře známy: mladý František opouští bohatství a pohodlí, aby se stal chudým mezi chudými. Chápe, že skutečným bohatstvím a dárcem pravé radosti nejsou věci, majetek, světské modly, nýbrž následování Krista a služba druhým. Možná poněkud méně známý je okamžik, kdy toto všechno ve Františkově životě nabývá konkrétní podoby, tedy když objímá malomocného. Onen trpící a vyloučený bratr se „pro sv. Františka z Assisi stává prostředníkem světla“ (srov. Lumen fidei, 57), neboť pokaždé, když objímáme bratra či sestru v nesnázích, objímáme trpící Kristovo tělo. Dnes bych na tomto místě, kde bojujete se závislostí na návykových látkách, chtěl obejmout každého a každou z vás. Jste Kristovým tělem, a proto bych chtěl prosit, aby Bůh naplnil vaši i mou pouť smyslem a pevnou nadějí. Objetí, objetí. Stejně jako svátý František se všichni musíme naučit objímat potřebného člověka. V Brazílii a po celém světě existuje množství situací, vyžadujících pozornost, péči a lásku. Jednou z nich je zápas proti drogové závislosti. V našich společnostech však často převládá sobectví. Kolik „obchodníků se smrtí“ se řídí logikou moci a výdělku za každou cenu! Metla obchodu s drogami, který s sebou nese násilí a rozsévá bolest a smrt, vyžaduje odvážný postoj celé společnosti. (…) Každý z nás má zapotřebí, aby na druhého pohlédl očima Kristovy lásky, naučil se obejmout potřebného, aby mu vyjádřil svou blízkost, cit a lásku. Avšak objetí samo o sobě nestačí. Podejme ruku tomu, kdo je v tísni a kdo upadl do temnot závislosti, aniž možná ví, jak se to stalo. Řekněme mu: Můžeš znovu vstát, můžeš se vrátit zpět. Je to namáhavé, avšak možné, budeš-li chtít. Drazí přátelé, chtěl bych říci každému z vás, avšak zejména mnoha dalším, kteří nenalezli odvahu vydat se vaší cestou: Ty sám jsi protagonista svého vzestupu, to je zcela nepostradatelná podmínka! Najdeš mnoho podaných pomocných rukou, avšak hlavní rozhodnutí za tebe nikdo neudělá. Nejste však nikdy sami, církev a mnozí lidé jsou vám nablízku. Dívejte se s důvěrou před sebe. Váš pochod je dlouhý a namáhavý, avšak hleďte kupředu. Tam je jistá budoucnost, která má jiné vyhlídky než iluzorní nabídky idolů světa a která dodává nový elán a novou sílu všednímu životu“

(Lumen fidei, 57). Každému z vás bych rád znovu zopakoval: nedejte si ukrást naději! Nedejte si ukrást naději! Zároveň bych však rád řekl: neberme druhým naději, nýbrž staňme se jejími nositeli! papež František v nemocnici pro drogově závislé, Rio de Janeiro 24. 7. 2013 Věřím, Pane, že máš moc uzdravit i mne…

SOBOTA PO 1. NEDĚLI ADVENTNÍ - 7.12. -

Iz 30,19-21.23-26; Mt 9,35-10,1.5-8

Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte. „Podej víru“ - co to znamená? Když se připravuje nějaké dobré jídlo a vidíš, že chybí sůl, tak podáš sůl, chybí olej, podáš olej… Podat, tedy přinést, dodat. Tak je tomu i v našem životě, drazí mladí. Pokud chceme, aby měl opravdu smysl a plnost, jak si sami přejete a zasluhujete, říkám každému a každé z vás: Podej víru, a tvůj život dostane novou příchuť, bude buzolou, která indikuje směr. Podej víru, a každý tvůj den bude osvícen a tvůj horizont už nebude temný, nýbrž zářivý. Podej víru, a tvoje existence bude jako dům postavený na skále, tvoje cesta bude radostná, protože potkáš mnoho přátel, kteří půjdou s tebou. Podej víru, podej naději, podej lásku! (…) Proto dnes každému z vás říkám: Podej Krista, a dostaneš křídla naděje, aby ses mohl s radostí vydat budoucí cestou. Podej Krista, a tvůj život bude naplněn Jeho láskou, bude plodným životem. Všichni totiž toužíme mít plodný život, život, který rozeznívá životy druhých. papež František při uvítání na pláži Copacabana, Rio de Janeiro 25. 7. 2013 Dokážu podat svým nejbližším víru, naději, lásku?