PRŮVODCE ADVENTNÍ DOBOU 2013

PRŮVODCE ADVENTNÍ DOBOU 2013

2. ADVENTNÍ TÝDEN

ÚVODNÍ POZNÁMKY Advent má své zvláštní, nezaměnitelné požehnání, probouzí v nás touhu ve skrytosti nastoupit nový vztah k Bohu a k bližnímu. Tato obnova je určena těm, kteří mají touhu a odhodlání prožít advent v blízkosti Božího slova. To je jádrem každodenního rozjímání, meditace. K aktualizaci textu mohou přispět také úryvky z knih následujících autorů: papež František - Jorge Bergoglio, Vojtěch Cikrle, Josef Doubrava, Guv Gilbert, Karel Herbst, Max Kašparů, Jaro Křivohlavý, Pino Pellegrino, Hana Pinknerová, Abraham Skorka, Marie Svatošová. Způsob, který se zde nabízí, není samozřejmě jedinou možností, jak lépe prožít advent. Někdo půjde cestou každodenního růžence, jiný skrze roráty, další skrze Modlitbu Ježíšovu nebo Lectio divina atd. Inspiraci k prožívání adventu s dětmi můžete nalézt na http://brno.biskupstvi.cz/kc. Další pomůckou k prožití adventu mohou být listy Týden s Božím slovem, kde naleznete rozbor i delší úvahy nad texty nedělního Božího slova. Na www.vezmiacti.cz naleznete metodiky, jak pracovat s Písmem, i další zajímavé podněty z oblasti Bible. Pokud se rozhodnete pro PRŮVODCE ADVENTEM 2013, je zde několik poznámek k lepšímu porozumění a prožití: 1. Každý den zde má tři krátké texty. První text, Boží slovo, má přednost. Je vybráno z lekcionáře a je to vždy text, který se ten den čte v kostele. V průvodci je uvedena jen krátká část z těchto liturgických textů, lepší je mít k dispozici Bibli pro úplný biblický text. Druhý text je z myšlenek výše uvedených autorů. Třetí odstavec je pak jednou z cest, kudy se v meditaci můžeme vydat. 2. Mohu meditovat pouze nad větou nebo větami Písma, které jsou z celého úryvku vybrány. Nebo si mohu otevřít Bibli a podle citace si přečíst celý text. 3. Doprovázejí mne také události, které ten den prožiji. Je dobré být vnímavý ke „skrytému Božímu rukopisu“ skrze události a lidi, které potkám. 4. Zkušenost radí vyhradit si pokud možno zakotvený čas, kdy se budu modlit. Také je dobré si stanovit, jak dlouho se budu modlit: čtvrt hodiny, půl hodiny… 5. Je možné přidat nějakou vhodnou píseň, např. z kancionálu, kde adventní písně patří mezi ty nejlepší, nebo ze zpěvů z Taizé. Kdo zpívá, dvakrát se modlí. Zakončit meditaci mohu nějakou známou krátkou modlitbou: Sláva Otci, Otče náš nebo Zdrávas Maria. 6. Někdy jsme příliš roztržití a nedokážeme se soustředit. Pokud se nám nedaří udržet pozornost, můžeme v nejlepším slova smyslu udělat „z nouze ctnost“: místo křečovitého odhánění sledujme chvíli z odstupu právě tyto roztoulané myšlenky a nabízejme je Bohu. Nebudou tak nepodstatné, jak si myslíme, vždyť je máme v mysli - asi nás zatěžují, vyvolávají strach, nebo naopak pů-

sobí radost. Bůh se zajímá o nás i o to, čím žijeme, proto mu právě toto předkládejme. Tím ztratí tyto roztržitosti na síle a my s nimi budeme v Boží blízkosti. Pak se snáz dokážeme opět plněji ponořit do meditace a ještě lépe ji spojit s vlastním životem.

2.

NEDĚLE ADVENTNÍ - 8.12.  Iz 11,1-10; Řím 15,4-9; Mt 3,1-12 Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království. Připravte cestu Páně, vyrovnejte stezky! (...) Ale ten, který má přijít po mně, je mocnější než já. Cesta do pekel prý je dlážděna dobrými předsevzetími. Divné tvrzení. Je lepší předsevzetí nemít? Nepřeskočíme-li laťku výše nastavenou, aspoň se o to pokoušíme. Pochopitelně, že je třeba rozlišovat mezi předsevzetími nesplněnými a nesplnitelnými. Svatý Jan Bosko měl předsevzetí, že bude spát jen pět hodin, chtěl maximálně využít čas. Salesiánům toto předsevzetí, kterého později litoval, nedoporučoval. Nevyspalost na výkonu nepřidá, zdraví je Boží dar. Proto má být předsevzetí proveditelné a rozumné, pokud možno pozitivní, konkrétní, raději vždy jen jedno. Starozákonní Jozue, vůdce Božího lidu, vybízel Izraelity k předsevzetí společnému. Budete sloužit cizím bohům a odvrátíte se od Hospodina? Lid odpověděl: Ne, budeme sloužit jen Hospodinu! (srov. Joz 24,21). To je slovo! A přece, přes všechna předsevzetí se mnohé chyby vracejí. Svátost smíření slavíme opakovaně. Pána tím nepřekvapíme, ví, co je v člověku. Kdosi napsal: Přestaneme-li stále znovu začínat, začneme brzy se vším přestávat. Na minutu s Karlem Herbstem — V Boži blízkosti Jaká jsou moje předsevzetí? Jsou vyjádřením mé touhy po obrácení? Otevřením se, aby mohl přijít do mého života Pán?

P. MARIE POČATÉ BEZ POSKVRNY HŘÍCHU DĚDIČNÉHO - 9. 12.  Gn 3,9-15.20; Ef 1,3-6.11-12; Lk 1,26-38 ...on nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem. Vždyť v něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom byli před ním svatí a neposkvrnění v lásce… K Marii, matce církve a matce naší víry, se obraťme v modlitbě. Pomoz, Matko, naší víře! Otevři naše slyšení Slova, abychom poznali hlas Boží a Jeho volání. Probuď v nás touhu následovat Jeho kroky, vyjít ze svojí země a přijmout Jeho příslib. Pomoz nám, abychom se nechali dotknout Jeho láskou, abychom se jej mohli dotýkat vírou. Pomoz nám plně se Mu svěřit, věřit v Jeho lásku, zejména ve chvílích soužení a kříže, když je naše víra volána ke zrání. Zasévej do naší víry radost Vzkříšeného. Připomínej nám, že kdo věří, není nikdy sám. Nauč nás dívat se Ježíšovýma očima,

aby byl světlem na naší cestě. A ať toto světlo v nás stále roste, dokud nenadejde onen den, který nezajde a kterým je samotný Kristus, tvůj Syn, náš Pán! papež František — encyklika Lumen fidei Bůh nás obdařil vším potřebným pro růst našeho života, prosme Marii, abychom s Bohem spolupracovali jako ona.

ÚTERÝ PO 2. NEDĚLI ADVENTNÍ - 10.12.  Iz 40,1-1 l; Mt 18,12-14 Když má někdo sto ovcí a jedna z nich se zatoulá, nenechá těch devětadevadesát na horách a nepůjde hledat tu zatoulanou? Pavel VI. dokázal ve velmi těžkých letech dosvědčovat víru v Ježíše Krista. (…) Skutečně hluboce miloval Krista - nikoliv vlastnicky, nýbrž proto, aby jej zvěstoval. Vzpomeňme si, s jakým zanícením pronesl ve své homilii v manilské katedrále: „Kristus! Ano, potřebuji jej hlásat, nemohu o něm mlčet.“ (…) Jsou to velká slova plná zápalu. Svěřím se vám, že promluvy Pavla VI. z Manily, ale také z Nazaretu, mi velmi pomohly a duchovně mne posílily. Stále se k těmto slovům Pavla VI. vracím. A co my? Milujeme Krista toutéž láskou? Je Kristus středem našeho života? Dosvědčují to naše každodenní skutky? (…) Pavel VI. naplno prožíval trýzeň církve po II. vatikánském koncilu, její nadějné a světlé okamžiky, jakož i utrpení. Církev miloval a bezvýhradně se jí vydal. „Chtěl bych ji obejmout, pozdravit a milovat v každé bytosti, která ji tvoří, v každém knězi a biskupovi, který ji vede, v každé duši, která s církví žije a usiluje o její slávu,“ píše (Pensiero alla mořte). Tak hovoří srdce pravého pastýře, ryzího křesťana, člověka schopného milovat! Pro Pavla VI. bylo zcela zřejmé, že církev je Matka, která přináší Krista a přivádí ke Kristu. papež František při setkání s poutníky ze severoitalské diecéze Brescia Hledám s láskou pravého pastýře zatoulané ovce? Učím se je milovat Ježíšovou láskou?

STŘEDA PO 2. NEDĚLI ADVENTNÍ - 11.12.  Iz 40,25-31; Mt 11,28-30 „Ke komu mě chcete přirovnat, komu se podobám?“ - pravý Svatý. Zdvihněte své oči k výšinám a pohleďte: Kdo je stvořil? Ten, kdo vyvádí jejich spočtené zástupy, všechny je volá jménem; veliké jsou jeho silou a zdatné jeho mocí, neschází nikdo.

 Hospodine, náš Pane, jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi, svou velebností převýšils nebesa! (Zl 8,2)

V prvních hodinách náboženství nám pan farář oznámil, že jsi všudypřítomný, Bože. Nijak to nerozváděl. Proč také, když proti tomu nikdo z dětí nic nenamítal. Kdo mu to příště bezchybně zopakoval, dostal jedničku. Spokojenost na obou stranách. Netrápily nás žádné pochybnosti, vždyť doma jsme slýchali totéž, i když jinými slovy. A kdo doma slýchal něco jiného, ten zase nechodil na náboženství. Byl klid, ticho po pěšině. Ticho možná trochu nezdravé, protože nás nemotivovalo k přemýšlení. Motivace přišla později, když se Gagarin vrátil z výletu a prohlásil, že tě tam nahoře nikde nepotkal. Někteří učitelé, ve snaze vyvést nás věřící z omylu, si do nás občas rýpli. U mnohých tím ale nechtěně odstartovali proces uvažování a hledání pravdy. V té druhé třídě jsem s tvou všudypřítomností byla hotova raz dva. Na stará kolena vidím, že mi ani celý život nestačil na to, abych pochopila, co všechno tohle slovo obnáší. Jsi vzdálený, a zároveň tak blízký, můj Bože. Tak blízký, že si s tebou mohu povídat, jsi pořád se mnou. Dokonce jsi ve mně. Neopouštíš mne, ani když spím, ani když já opouštím tebe. Tvá věrnost mě pak zahanbuje, stydím se za své nevěrnosti. Už se však nepokouším před tebou schovávat v křoví jako Adam s Evou. Stejně bych tam dlouho nevydržela. Tvá láska je tak neodolatelná a přitažlivá, že mě zase znovu dostane. Přitažlivost zemská je proti ní úplné nic. Už nedokážu - a ani nechci - žít bez tebe. Odpusť, Bože, že na tebe celé dny chrlím, co se mi honí hlavou. Měla bych tě častěji pustit ke slovu, viď? A také tě víc chválit vznešenými slovy, jako ti žalmisté. To bohužel neumím, proto si jejich slova tak ráda půjčuji. Stejně jsou to původně tvoje slova a oni se jimi jen inspirovali. Děkuji ti, že i dnes mezi námi žijí podobní borci, tebou inspirovaní a obdarovaní slovem. Moc bych chtěla umět žasnout nad krásou a důmyslností tvého stvoření tak, jako to umí autor knihy Loď (Cesta, 2012). A protože to neumím, vypomáhám si jeho knížkami podobně jako těmi žalmy z Bible. Marie Svatošová — Bůh mezi hrnci Nauč mne, Pane, žasnout nad krásou tvého stvoření… Napiš si svůj žalm, ve kterém zkusíš svými vlastními slovy chválit Pána.

ČTVRTEK PO 2. NEDĚLI ADVENTNÍ - 12.12.  Iz 41,13-20; Mt 11,11-15 Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě drží za ruku a říká ti: „ Nestrachuj se! Já ti pomohu! Neboj se, červíčku Jakube, izraelský hloučku! Já ti pomohu „ – praví Hospodin.

 Budu s tebou Bůh ti říká: „Budu s tebou, neboj se, člověče. Neboj se, nevzdej to. Budu s tebou a společně vytvoříme chrám. Staneš se chrámem, kde bude přebývat můj Duch, a ten z tebe udělá místo, po němž budou všichni toužit. Já s tebou počítám…“ A když odpovíš „Ano, chci to, Pane“, když budeš bojovat za Boží věc, potom tě Pán ujišťuje: „Proslavím se tebou. Vojtěch Cikrle - Vy jste sůl země, vy jste světlo světa Červíčku Jákobův, ty nesmíš to vzdát, životem tvým žil jsem i já, plně mi věř, žil jsem ho rád. Červíčku Jákobův, svou sílu ti dám, pravici tvou ve dlani své přec já navždy mám. z písně Elišky Smolové - zpěvník Koinonia

PÁTEK PO 2. NEDĚLI ADVENTNÍ - 13. 12.  Iz 48,17-19; Mt 11,16-19 Tak praví Hospodin, tvůj vykupitel, Svatý Izraele: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, učím tě, abys měl úspěch, vedu tě cestou, kterou máš jít. „ Církev tím mnoho strádala a strádá pokaždé, když někdo, kdo je povolán k tomu, aby přijal poklad do hliněné nádoby, začne hromadit poklady, snaží se měnit podstatu této nádoby a začne věřit, že je lepší a že už není hliněnou nádobou. Hliněné nádoby jsme ale až do konce. Před tím nás nikdo neochrání. Ježíš náš zachraňuje svým způsobem, ale nikoli na lidský způsob, tedy prestiží, vnějším zdáním a zaujímáním vážených postů. Tady vzniká kariérismus, který v církvi působí tolik zla. Ježíš říká, že panovníci vládnou národům, podrobují si je a poroučí jim. Mezi vámi tomu tak ale nemá být. Vy jste služebníci, máte sloužit. Hliněné nádoby a Ježíšova velikost. Zkouška, zda svou nádobu nezačínáme vylepšovat, je jednoduchá. Tou ověřující zkouškou je způsob, jakým se zpovídáme. Existuje mnoho různých způsobů, jak se zpovídat. Zpovídáš se tak, že jen všeobecně racionalizuješ svá provinění? Nebo měníš zpovědníka, když máš na svědomí hřích, za který by ses před ním styděl? Právě tehdy začínáme zapomínat, že jsme z křehké hlíny. Jak tedy učinit, abych si byl vědom, že jsem stále jen z hlíny? Ptej se sám sebe, jak se zpovídáš, a tehdy budeš vědět, zda si uvědomuješ svou křehkost, nebo zda jsi začal malovat svou vázu (na růžovo), aby vypadala jiná, než je. A jak si uvědomuji, že Ježíš je velkým darem? Tím, že dělám apoštolát, tím, že sloužím? Ano, tím vším, ale může to být zavádějící. Umíš se klanět Ježíši (v Nejsvětější Svátosti), nebo ho jen prosíš? Děkuješ mu, chválíš ho? Ale dospěl si k adoraci? Modlitba adorace je poznávacím znamením, že ještě věříme v to, že Ježíš je naším velkým darem. papež František při mši pro seminaristy, Rio de Janeiro 25. 7. 2013

Připomínám si, že jsem jen stále nádobou z křehké hlíny?

SOBOTA PO 2. NEDĚLI ADVENTNÍ - 14.12.  Sir 48,1-4.9-11; Mt 17,10-13 Je psáno o tobě, že jsi připraven pro určitý čas, abys utišil hněv, dříve než vzplane, abys otcovo srdce smířil se synem a obnovil Jakubovy kmeny.

 Dobré a úzké vztahy mezi sourozenci jim můžou být pomocí při řešení jejich těžkých životních situací nebo tam, kde jim hrozí emocionální zhroucení. (Marissa L. Diener a Mary Beth Diener McGavran) Rodina je vzácný dar mimořádné hodnoty. A o vzácný dar je třeba pečovat. Průzkumy radosti ukazují - a bylo jich provedeno již velké množství -, že rodina patří mezi nejdůležitější zdroje radosti v našem životě. A je tomu tak již od našeho narození. Abychom to tak pociťovali, je zapotřebí dobrého manželského soužití. Neboť spokojenost v manželství má vliv na spokojenost v celé rodině. V čem spočívá kouzlo rodinného soužití? Především v tom, že zde jde o „předávání života“ z generace na generaci. Biologicky to chápeme. Jde však i o předávání kultury, tj. toho, co předcházející generace přidaly k našemu biologickému bytí a co je třeba chápat jako určitý dar do života přicházející generace. Platí to i o víře. I tu můžeme, ba máme svým rodinným životem předávat dále. Jak na tom lpěl Starý zákon! Kolik výzev určených rodičům je tam napsáno právě o duchovní výchově dětí! Jedna z hlavních cest výchovy je zde jasná. Výstižně ji formuloval kolega profesor Zdeněk Matějček, když byl dotázán: „Jak máme své děti vychovávat ve víře?“ Jeho odpověď zněla: „Vychovávejte poctivě sami sebe před dětmi. To je nejsrozumitelnější podoba duchovní výchovy.“ Jsou to vztahy mezi rodiči a dětmi, které se podílejí na výchově charakteru dětí (i rodičů). A co to znamená? Jeden přítel to formuloval takto: „Jednejte se svými dětmi tak, jako by již byly takové, jaké si je přejete mít, a ony se takovými postupem času i stanou.“ I Bible nás, rodiče, k tomu na mnoha místech vybízí. Ale v rodině nejde jen o vztahy rodičů k dětem a dětí k rodičům. Je tu rovněž ideální příležitost vytvářet vzájemné vztahy mezi sobě rovnými - mezi sourozenci. Mnozí možná ocení až v dospělosti, jaký to byl dar - mít někoho, s kým se v rodině učím, co je to mít rád. Ale i tak je to pocit radosti, který má svou cenu. Jaro Křivohlavý - Není radost jako radost Jaké jsou moje vztahy k sourozencům? Jak o ně pečuji? Čím je podporuji?