Průvodce "Okolí Hluboček"
pěší trajdání
Svatý Kopeček Poutní místo
GPS poloha: 49°37'49.94"N 17°20'33.69"E
Svatý Kopeček je velice pěkným a oblíbeným poutním a výletním místem a naleznete jej kousíček za Olomoucí. Stojí zde barokní poutní chrám Navštívení Panny Marie, který je významnou dominantou olomoucka. Místo je rodištěm malíře Karla Svolinského. A ještě jedna zajímavost na závěr - navštívíteli tohle půvabné místo s dětmi, máte příležitost jim ukázat mnoho vzácných druhů zvířat v místní zoologické zahradě. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/svaty-kopecek
ARCIBISKUPSKÝ PALÁC V OLOMOUCI Zámek
GPS poloha: 49°35'44.59"N 17°15'39.17"E
Arcibiskupský palác je od svého vzniku až do současnosti sídelní rezidencí olomouckých biskupů a arcibiskupů (od roku 1777). Původní renesanční palác v místě dnešní rezidence začal budovat olomoucký biskup Stanislav Thurzo na počátku 16. století. Tento palác byl vážně poškozen během třicetileté války za švédské okupace Olomouce a požárem v r. 1661. Biskup Karel II. LichtensteinCastelcorn proto nechal rezidenci v letech 1664- 1669 přestavět v barokním slohu a výrazně rozšířit. O významu a architektonické kvalitě objektu svědčí mimo jiné to, že projekt vypracovali a stavbu řídili císařští architekti Filiberto Luchese a Giovanni Pietro Tencalla. Dnešní podobu pak objekt získal na počátku 20. století, díky přestavbě po požáru, Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 1
Průvodce "Okolí Hluboček" který budovu postihl v r. 1904. Arcibiskupská rezidence je významným příkladem barokní palácové architektury na Moravě. Dvoupatrová budova s bohatě zdobeným neobarokním průčelím a trojicí barokních portálů je dispozičně uspořádána kolem dvou uzavřených nádvoří. V interiéru paláce je dochovaná řada místností s bohatou uměleckou výzdobou vznikající postupně od 2. poloviny 17. století do počátku 20. století. Veřejnosti je zpřístupněn jeden prohlídkový okruh, který zahrnuje HISTORICKÉ REPREZENTAČNÍ SÁLY ARCIBISKUPSKÉHO PALÁCE situované v prvním patře západního Křídla. Jedná se o 5 sálů, knihovnu, kabinet a také místnost pro krátkodobé výstavy. Interiéry mají dochovanou bohatou rokokovou, empírovou a neobarokní výzdobu a jsou vybaveny dobovým mobiliářem. Právě tyto místnosti jsou spjaty s nejvýznamnějšími událostmi, které se v budově odehrály. Jednalo se především o návštěvy významných osobností a státníků: králů, císařů a prezidentů. Jako například císařovny Marie Terezie, císaře Františka Josefa I. a dalších německých a rakouských císařů, československých prezidentů T. G. Masaryka a E. Beneše a dalších významných osobností. Arcibiskupský palác navštívil v r. 1995 také papež Jan Pavel II. Arcibiskupská rezidence v Olomouci se v letech 1848- 1849 dokonce stala dočasně sídlem rakouského panovnického dvora, dne 2. prosince 1848 zde nastoupil na trůn František Josef I. Před bitvou u Slavkova v r. 1805 se zde setkali rakouský císař František I. a ruský car Alexander I. Odehráli se zde další významné události středoevropských dějin (tzv. Olomoucké punktace aj.). Autor článku: Petr Fojtík Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/arcibiskupsky-palac-v-olomouci
U bílých hlin Přírodní památka
GPS poloha: 49°31'30.88"N 17°19'46.37"E
Přírodní památka(PP)(0,19ha) v blízkosti obce Krčmaň. Předmětem ochrany je travnatá step na mírně svažitém terénu jako pozůstatek původní teplomilné vegetace svýskytem ohrožených druhů rostlin (podobně jako v nedaleké „PP U strejčkova lomu"). K typickým zdejším druhům patří například hvězdnice chlumní (Aster amellus), hvozdík Kartouzek (Dianthus carthusianorum), len žlutý (Linum flavum), koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), máčka ladní (Eryngium campestre) a vstavač trojzubý (Orchis tridentata), pro který zde probíhá záchranný program na posílení populace. Ze zvířeny jsou zajímavé hlavně saranče modrokřídlá (Oedipoda coerulescens), modrásek vikvicový (Polyommatus coridon) a vřetenuška pětitečná (Zygaena lonicerae). Krajem PP prochází zelná tur. trasa mezi Grygovem a Krčmani. Autor článku: Pavel Folta Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/u-bilych-hlin
Zřícenina Drahotuš Zřícenina
GPS poloha: 49°35'11.00"N 17°36'10.48"E
Zajímavá a docela rozsáhlá zřícenina hradu, která je uváděna poprvé v roce 1269, na rozkaz Jana Lucemburského byl hrad pobořen, jako pustý je uváděn v písemnostech od roku 1540. Jeho poměrně výrazné trosky se nacházejí na kopci nad obcí Podhoří u Lipníka nad Bečvou. Je poměrně snadno přístupný po modré tur. zn. od kostela v obci Podhoří. Cestou narazíte ještě na krásný kamenný můstek, který je turisticky označen. Autor článku: Jirka Valenta Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/zricenina-drahotus
Šternberk Hrad
GPS poloha: 49°43'53.27"N 17°18'10.41"E
Hrad Šternberk je dominantou stejnojmenného města na okraji Nízkého Jeseníku. Hrad Šternberk se nachází v Olomouckém kraji. Kromě zbytků opevnění a zdí hlavního paláce je zde i mohutná věž z hrubého lomového zdiva, palác, skládající se ze dvou částí, gotická kaple s věžičkou a trojbokým Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 2
Průvodce "Okolí Hluboček" arkýřovým uzávěrem a renesanční budova Předhradí. V prostorách renesančního paláce je pozoruhodný tzv. Vizitkový sál se jmény kreslenými na zdech. Rytířský sál má pěkné dřevěné vyřezávané stropy. V hradní kapli se zachovaly zbytky nástěnných maleb a portál. Při prohlídce mohou návštěvníci vidět cenné sbírky původního rodového muzea Lichtenštejnů, je zde i mobiliář svezený z nepřístupných severomoravských zámků. V podhradí je muzeum hodin, které je jediné svého druhu u nás. Historie Hrad založili ve 13. století Šternberkové. O rozšíření hradu se zasloužil především Albert II. ze Šternberka, významný diplomat a rádce Karla IV., který nechal vybudovat mj. i hradní kapli. Za husitských válek byl hrad silně poškozen, jeho obnova pak probíhala v několika etapách. Bylo vytvořeno i nové předhradí s hospodářskými budovami. V roce 1538 hrad vyhořel. Následná obnova i přestavba byla provedena v duchu renesance. Další škody způsobily švédské vpády v období třicetileté války. Následovaly barokní úpravy. Po prusko-rakouských válkách pak Lichtenštejnové objekt upravili v duchu romantického historismu. V 18. století byl založen park. Škody způsobené během 2. světové války odstranila poslední obnova hradu, uskutečněná po skončení války a poté byl hradní areál zpřístupněn veřejnosti. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/sternberk
Hrad Šternberk na Moravě Hrad
GPS poloha: 49°43'57.25"N 17°18'5.98"E
Hrad Šternberk leží asi 20 kilometrů od Olomouce a založil jej Zdeslav ze Šternberka, stejně jako další hrad Český Šternberk. Zdeslav získal panství na Olomoucku od krále Přemysla Otakara II. za zásluhy při odražení uherských vojsk při útoku na Olomouc roku 1253. Zatímco hrad Český Šternberk byl založen roku 1240, ten moravský byl dokončen asi roku 1269. Zdeslav ze Šternberka po sobě zanechal šest synů, z nichž Albert zdědil moravský Hrad Šternberk s malým panstvím. Tím se Albert I. stává zakladatelem moravské větve Šternberkům kteří se brzy zařadili k nejvlivnější šlechtě na Moravě. Vrcholné období prožíval Hrad Šternberk v letech 1330 – 1357, kdy na něm sídlil Štěpán ze Šternberka, moravský zemský hejtman a jeden ze tří iniciátorů založení Moravských zemských desek. Slávu Šternberka šířil i Štěpánův syn Alberta II. Ze Šternberka (1357 – 1380), biskup zvěřínský, posléze litomyšlský a nakonec dokonce papežský legát a arcibiskup magdeburský. Albert II. zde založil Augustiniánský klášter (1367) a rodový hrad přestavěl. Posledním z moravské větve Šternberků byl Albertův synovec Petr, který, aby rodové majetky nepřipadly jako odúmrť králi, vstoupil v pakt s pány z Kravař. Po jeho smrti a také smrti jeho vdovy Anny, kněžny opavské (1398) Šternberk připadl právě Kravařům, kteří ho pak drželi do roku 1466. Roku 1415 byl na Šternberku 450 pány ze stavu světského i duchovního podepsán druhý stížný list (z celkem osmi) proti upálení Mistra Jana Husa. V letech 1420 – 1430 vlastnila Šternberk Eliška z Kravař a Plumlova, manželka Jindřicha z Rožmberka. Ten byl zapřisáhlým odpůrcem kalicha, její postoj k husitům byl nicméně tolerantní. Přesto právě v této době husité Šternberk dvakrát dobyli. Nejprve roki 1426 agresivní moravský kališník Jan Tovačovský z Cimburka a podruhé v roce 1430 dokonce sám Prokop Holý. Dlouho se však husité ve Šternberku neudrželi. Prokop Holý odtáhl do Lužice a slabá posádka Mikuláše z Drnovic, kterou na hradě zanechal, se roku 1432 vzdala spojenému vojsku měst Olomouce, Litovle a Uničova. Po těchto dobýváních byl Hrad Šternberk poškozen a úspěšné tažení kališníků si vynutilo zesílení jeho opevnění. Po smrti Jiřího Strážnického z Kravař roku 1466 dostal rozsáhlé šternberské panství do své moci manžel Jiříkovy dcery Ludmily, Albrecht Kostka z Postupic. Ten byl věrným stoupencem krále Jiřího, za což se Šternbersko stalo v letech 1468 a 1474 cílem drtivých útoků uherského vojska. Hrad v té době dokonce hostil samotného krále Jiřího z Poděbrad. Uhrům se jej obsadit nepodařilo, v oblasti však zanikla řada vesnic a nakonec i klášter Hradisko, který nechal papež Pavel II. za věrnost „husitskému“ králi zrušit a zbořit. Nedlouho po smrti Albrechta Kostky z Postupic roku 1477 se jeho vdova Ludmila provdala za Jana Berku z Dubé a z Lipé, čímž začala éra tohoto významného rodu na Šternberku. Berkové provedli na hradě řadu renesančních přestaveb, k nimž jistě nepřímo přispělo i jeho vážné poškození požárem roku 1536. V letech 1570 – 1647 Šternberk patřil knížatům z Minsterberka, za nichž se v oblasti začalo dařit protestantům a Němcům. V noci z 15. na 16. února 1620 na hradě přenocoval „zimní“ král Fridrich Falcký. Za třicetileté války utrpělo městečko Šternberk strašlivé újmy od četných vojsk, která krajem procházela. Hrad po většinu doby ovládali císařští, kteří drancování města nejen po většinu času nečinně přihlíželi, ale dokonce se o něj i sami významně „zasloužili“. Roku 1627 hrad obsadili Dánové a v letech 1643 a 1645 – 1646 Švédové. Roku 1643 na šternberském hradě patrně pobýval proslulý švédský generál Torstenson. Na sklonku třicetileté války získal sňatkem Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 3
Průvodce "Okolí Hluboček" Šternberk virtemberský kníže Sylvius Nimrod, až konečně roku 1700 přešel do majetku Lichtenštejnů. Nový vlastník hradu Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna zamýšlel starý hrad přestavět na barokní zámek, tento plán však zmařila jeho smrt roku 1712. V letech 1741 a 1758 sužovali Šternbersko Prusové, jejichž řádění učinil přítrž až proslulý rakouský vojevůdce generál Gideon Ernst von Laudon. Na sklonku 19. století nechal kníže Jan II. Josef z Lichtenštejna zchátralý hrad opravit. Stavební práce, které proběhly v letech 1883 – 1890 v duchu tehdy vládnoucí novogotiky, řídil vídeňský architekt Kayser. Došlo při nich k řadě tvrdých a necitlivých zásahů do původní stavební podoby objektu. Lichtenštejnové Šternberk vlastnili do roku 1945, kdy jim byl na základě Benešových dekretů vyvlastněn. Hrad Šternberk je značně netypický - cesta ke hradu nevedla od města Předhradím, nýbrž z planiny na severovýchodě. Zde bývalo podle všeho ještě jedno předhradí, dnes už zcela zaniklé. Za příkopem byl postaven okrouhlý bergfrit o průměru přes 10 m, okolo byly hradby 2 – 3,7 m silné. Z hradeb se vstupovalo padacím můstkem do patra věže a v tomto prostoru, střeženém bergfritem, bývala vstupní brána. Obdélný podsklepený palác se přimykal k hradbě na jihozápadě a hmotně doložena je i raně gotická kaple. Dochovaná gotická kaple nemusí být již ta původní, vděčí za svůj vznik někdy mezi lety 1372 – 1376 Albertovi II. ze Šternberka. Snad z téže či o něco pozdější doby pochází parkánová zeď obíhající celé hradní jádro. Ve druhé polovině 15. století zesílili páni z Kravař odolnost parkánu hranolovou věží na západě a jihozápadní nároží jádra podepřeli mohutným pilířem, plnícím funkci věžice. Jejich dílem je asi také impozantní hranolový bollwerk se stupňovitými nárožními pilíři, vysunutý z obvodu hradu na východě a zajišťující ostrahu vstupní brány. Kravařové zřejmě rovněž rozšířili hradní palác severním směrem. Klidné 16. století přineslo posílení hospodářských a obytných složek hradu. Zasloužili se o to Berkové z Dubé, kteří jednak položili základ novodobé podobě jižního předhradí, jednak v letech 1544 – 1560 výrazně rozšířili rozsah budov jádra. Západní rameno parkánu mezi jihozápadní věžicí a hranolovou věží vyplnilo nové palácové křídlo a jednopatrový takt povstal i před jižní frontou hradního jádra. Jižní předhradí propojilo s jádrem schodiště. Nejvýraznějším počinem orientovaným na posílení odolnosti hradu bylo posunutí severního ramene parkánové zdi ven z areálu, čím se na severu utvořil prostor po postavení děl (1526). Zhruba z téže doby pochází i podkovovitá bašta vystupující z obvodové hradby předhradí na severozápadě, z níž bylo možno bočně postřelovat jak přilehlou kurtinu předhradí, tak západní frontu jádra. Poslední větší stavební akcí na Šternberku byla jeho oprava a regotizace Lichtenštejny po roce 1886. Středověkou etapu výstavby paláců připomínají prostory s hřebínkovými klenbami i kamenická ostění oken a dveří. Naproti tomu místnosti v renesanční přístavbě z doby po roce 1545 jsou plochostropé. V západním křídle se nachází tzv. Vizitkový sál se jmény z let 1583, 1584 a 1586 kreslenými na zdech. Rytířský sál, Velká ložnice a několik dalších místností mají dřevěné vyřezávané stropy. Hradní kaple, jenž prostupuje prvním i druhým patrem východního konce jižního křídla, má téměř čtvercovou loď a kněžiště v arkýři na východě. Žebrová klenba lodi pochází ze 16. století. Na stěnách kaple se zachovaly zbytky maleb ze 14. století, jenž byly nanášeny přímo na kamenné kvádry. Původní vybavení kaple se dochovalo částečně - oltář je středověkého původu, ze dřeva vyřezané sochy světců pochází z doby okolo roku 1500. Za pozornost stojí tzv. Šternberská Madona z doby okolo roku 1400, jejíž neobvyklý výraz vyjadřuje láskyplný vztah k dítěti. Zajímavé jsou i hradní mobiliáře, zahrnující mj. deskové obrazy, dřevěné sochy, kožené tapety, lovecké trofeje a sbírku renesančních a barokních kamen. http://www.castles.cz/hrad-sternberk/ http://www.hrad-sternberk.cz/ PROHLÍDKOVÉ OKRUHY: 1. trasa „Liechtensteinské sbírky“ zahrnuje kapli, chodbu a pokoje 1. patra vybavené mobiliářem posledních majitelů délka prohlídky: 40–50 minut Bezbariérový přístup - možnost návštěvy i pro vozíčkáže.
2. trasa Velký okruh obsahuje prohlídku 1.okruhu + svozové sbírky uzavřených hradů a zámků Severní Moravy. délka prohlídky: 80–100 minut Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 4
Průvodce "Okolí Hluboček"
Ceník vstupného pro rok 2012 Prohlídková trasa Plné Snížené 1 Rodinné 2 1. trasa „LIECHTENSTEINSKÉ SBÍRKY“ 100,- Kč 70,- Kč 270,- Kč 1. trasa: Prohlídka s cizojazyčným výkladem 140,-Kč 110,-Kč 390,-Kč 2. trasa „VELKÝ OKRUH“ 140,- Kč 90,- Kč 370,- Kč Fotografování během prohlídky stojí 100 kč. PROVOZNÍ DOBA: DUBEN víkendy a svátky 10 – 17 hodin KVĚTEN, ČERVEN mimo pondělí denně 10 – 17 hodin ČERVENEC, SRPEN mimo pondělí denně 10 – 18 hodin ZÁŘÍ mimo pondělí denně 10 – 17 hodin ŘÍJEN víkendy a svátky 10 – 17 hodin Autor článku: Jirka Vaníček Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/hrad-sternberk-na-morave
Minerální prameny střední Moravy Pramen
GPS poloha: 49°44'21.66"N 17°22'48.11"E
I na střední Moravě v Olomouci a okolí vyvěrají minerální prameny. Minerální voda se od povrchové liší tím, že má min. 1 g anorganických látek nebo plynů v 1 l. V Černovírském lese u Olomouce vyvěrá slabý pramen sirnaté kyselky, v údolí Bystřice v katastru obce Hraničné Petrovice vyvěrají dva slabší prameny železité kyselky - Těšíkovská Kyselka. Těšíkovská kyselka je známá již od 17. století a je oblíbeným výletním místem turistů. V okolí se pak nachází silný pramen Odnrášov u Moravského Berouna, který je již využíván komerčně (Ondrášovka). Autor článku: Areta Elischer Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/mineralni-prameny-stredni-moravy
Olomoucké vyhlídky Vyhlídka
GPS poloha: 49°35'29.26"N 17°15'12.64"E
Moc rádi jezdíme s manželkou do Olomouce. Zlín je sice dobré místo k životu, ale město je plné funkcionalistické architektury a my dva rádi hlavně tu historickou. Východní Morava je dost skoupá na historické památky: menší hrady jsou v rozvalinách, větší opravené zříceniny najdeme jen u Lukova a v Brumově, jediný krásný a zachovalý je Buchlov, hrad v Malenovicích je příliš maličký... S přístupnými zámky je to obdobné - ty nejbližší jsou ve Vizovicích, Buchlovicích a Kroměříži, ale tam už jsme byli mnohokrát a tak za těmi neznámými musíme cestovat do velkých vzdáleností. Se zachovanými historickými jádry v městech je to tu taky bída - býval tu vždy chudý kraj a navíc nájezdy vetřelců z Uher a následné plenění a vypalování sídel zapříčinilo, že se těch nejstarších památek mnoho nedochovalo. Opravdu krásným městem, plným památek zůstala jen Kroměříž a Uherské Hradiště,ale tato města máme po několika návštěvách prozkoumána skrz naskrz taky celá... Zato taková Olomouc, to už je něco! Město je počtem obyvatel na 5. místě v ČR - žije jich tu přes 100 tisíc - a stará i nová sídliště chrání ze všech stran druhou největší městskou památkovou rezervaci u nás. Nebojte se, nebudu tady provádět výčet jednotlivých budov a pamětihodností, to vše si sami najdete v turistických encyklopediích a průvodcích. Jen bych chtěl poznamenat, že krásných měšťanských domů a paláců, chrámů, kostelů a jiných duchovních památek nenajdete kromě Prahy víc v žádném našem městě. Skoro každý zná hlavní olomoucká náměstí, radnici s "prolétářským" orlojem, 6 krásných barokních kašen a samozřejmě taky Sloup Nejsvětější Trojice pod patronací UNESCO, ale už málokdo ví, že krása historického jádra se dá obdivovat také z ptačí perspektivy! A na několik takových hezkých vyhlídek vás nyní zavedu... Nedaleko Horního náměstí se nachází kostel sv.Mořice s úžasným interiérem, ale pro nás je důležité, že je veřejnosti přístupná čtyřboká zvonice s dvojitým točitým schodištěm, po nichž vystoupáme až na vršek věže. Malá čtvercová vrcholová plošina je ohraničena zalamovanou hradbou a nabízí velice intimní výhled na turisticky nejnavštěvovanější část města. "Maličkou" vadou na kráse je jen stavba Prioru z éry totality hned vedle chrámu. Já vím, že je teď hrozně moderní svalovat všechno jen na komunisty a období totality - alespoň se tak odpoutá pozornost od průšvihů, konaných vládnoucí třídou nyní v období tzv. demokracie po česku - ale kdo mohl navrhnout a schválit takovou zhovadilost v centru nejhistoričtějším, nad tím opravdu zůstává rozum stát! Pevně doufáme, že ve vinících hlodá svědomí anebo je už dávno požírají plameny pekelné, my se ale posuneme zase kousek dál... Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 5
Průvodce "Okolí Hluboček" Na nejvyšším místě historického centra, hned vedle University, se vypíná Dominikánský klášter a kostel sv.Michala, kde jsou volně přístupné kryté klášterní ochozy - najdeme tu dokonce i maličkou napodobeninu lurdské jeskyně a studánku, nás ale zajímá věž kostela, která nám nabízí trochu jiný a míň obvyklý výhled na město. Poslední místo s rozhledem, které dneska navštívíme, je Muzeum výtvarného umění, kde se nám nejvíce líbilo až to poslední patro s expozicemi a nad ním se nachází zasklená kopule, nabízející výhled na klášter Hradisko. Protože vstupenka do Muzea platí ještě i do Arcidiecézního muzea, které se nachází vedle přemyslovského hradu a dómu sv. Václava, zamíříme s manželkou a mojí dcerou Kateřinou ještě tam. Chrám svým interiérem vzdáleně připomíná ten Svatovítský v Praze a věž, která mu vévodí je 100 m vysoká! Jelikož máme ještě trochu času, jdeme se podívat alespoň na nádvoří kláštera Hradisko a pak plni dojmů : směr vlakové nádraží. P.S. Víme, že v Olomouci nás čeká ještě mnoho krásného a nepoznaného a tak zase někdy "Sbohem, švarná hanácká metropole!" Autor článku: František Lysáček Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/olomoucke-vyhlidky
Plané loučky Rezervace
GPS poloha: 49°37'19.41"N 17°13'55.46"E
Mokřadní území v údolní nivě řeky Moravy s vlhkými loukami, Rákosinami a tůněmi. Nejcennější je na malé ploše přítomná nesmírně pestrá mozaika různých typů stanovišť a na ně vázaných rostlin a živočichů. V periodických tůních žije vzácný korýš škeblovka (Lynceus brachyurus), která je z území Moravy známá pouze z Planých louček. Autor článku: Pavel Folta Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/plane-loucky
Pramen Odry Pramen
GPS poloha: 49°36'51.00"N 17°31'12.81"E
Vyhledávaným turistickým místem je upravený pramen řeky Odry, který se nachází na území Vojenského újezdu Libavá v nadmořské výšce 634 m pod Fidlovým kopcem (680 m. n.m. ). Upravený pramen je přístupný po červené turistické značce z vesnice Staměřice přes Kozlov a je možné jej navštívit také na kole. Řeka Odra je evropským veletokem a svou vodností zaujímá 27. místo v Evropě. Plocha povodí řeky Odry činí 118 600 km2, z toho v ČR 10 288 km2. Délka toku je 861 km, ale na území ČR jen 131 km. Nejnižším bodem řeky Odry na našem území je její soutok s řekou Olší (195 m. n.m. ). Řeka Odra má velký význam především z přírodního a krajinotvorného hlediska. Je páteří CHKo Poodří, spolu s břehovými porosty a údolní nivou je významným krajinným prvkem podle zákona na ochranu přírody a krajiny, většina jejího toku je součástí územního systému ekologické stability jako regionální či nadregionální biokoridor, který umožňuje migraci rostlinám a volně žijícím živočichům. Od pramene po tzv. čtvrtý splav pod Loučkami je řeka zařazena mezi pstruhové vody, od tohoto jezu níže je vodou bílou, mimopstruhovou. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/pramen-odry
Těšíkovská Kyselka Minerální pramen
GPS poloha: 49°44'27.31"N 17°22'50.59"E
V dávných časech, kdy Hrad Šternberk a malou osadu pod ním obklopovaly husté černé lesy, chodívali lidé v nejsušších dnech pro vodu k prameni. Nebyl to však obyčejný pramen, měl kouzelné účinky a lidé byli poté zdraví a šťastní. Jediným problémem byli loupežníci, ukrývající se v lesích nad Šternberkem...... Tak nějak by mohl znít romantický začátek článku o prameni železité minerální vody, nacházející se nedaleko obce Těšíkov nad městem Šternberk. Pravdou je, že první zprávy o tomto prameni pocházejí z roku 1669. Do konce roku 1945 zde byly tři vývěry. Těšíkovská kyselka byla jedním z velmi oblíbených výletních cílů v teplých letních dnech. Studánka na okraji louky vedle Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 6
Průvodce "Okolí Hluboček" potůčku turisty osvěžila. Odtékající voda pak zbarvovala červenohnědou barvou kameny potoka a uzavírala tuto přírodní scenérii. Rezem zbarvený pramen bohatě obohacený oxidem uhličitým byl zvláště doporučován pro tehdejší chudokrevné městské děti. Nějakých sto kroků potokem dolů byl v chaloupce z kamenů ukryt druhý pramen, kde zemědělci ze vzdálené roviny plnili soudky v době žní. Jistý těšíkovský obyvatel Johann Mück dokonce dodával v létě s koňským spřežením čerstvou kyselku do šternberských domácností. V období 1. republiky Dr. Albín Nasswettr z Dolan sepsal písemnou smlouvu s obcí a volný vstup k prameni se stal minulostí. Investoval velké množství svých finančních prostředků a měl v úmyslu tu zřídit lázně. V roce 1936 byl vystavěl pavilon s novodobým plnícím zařízení a začalo se s dodávkami minerální vody. V roce 1930 byl postaven přilehlý obytný a ubytovací dům s hostincem "Zum Finkenwirt" (U Pěnkavy). Naproti u silnice stál domeček s pramenem, který nechal zbudovat kníže Lichtenštejn, kde obyvatel Nových Dvorců (Neuhof) Wilhelm Niklas plnil tehdy své nádoby a láhve osvěžující minerální vodou a dodával je se svým koňským povozem až do Bruntálu. Tento pramen byl přístupný pro všechny. Podnikání Dr. Albína Nasswettra nemělo dlouhého trvání a skončilo v říjnu roku 1938 po připojení tohoto území k Německu. Pavilon byl po skončení války a odsunu německého obyvatelstva devastován a posléze pak srovnán i s prameništěm se zemí. I v období socialismu sem lidé chodili pro vodu, cyklisté zde měli jeden z oblíbených cílů a čas plynul jako voda v Trusovickém potoku, který protéká přímo okolo pramene. Po roce 1989 získali majetek Dr. Nasswettra jeho potomci, kteří jej prodali městu Šternberk. V roce 2004 byla provedena rekonstrukce jednoho vývěru. Pramen je zdrojem silně mineralizované uhličité minerální vody hydrogenuhličinato vápenatého typu ze zvýšeným obsahem kyseliny křemičité, hořčíku a železa, které způsobuje rezavé zabarvení. Intenzivní příron oxidu uhličitého se projevuje jednak vysokou hodnotou rozpuštěného CO2 (2600 mg/ l), jednat doprovodnou plynnou fází. Bakterologicky je zcela nezávadná. Teplota minerální vody činí 9- 10°C. Vydatnost pramene kolísá v závislosti na klimatických podmínkách kolem 30 l/min, Hloubka vrtu je 63 m. http://tesikov.empecom.cz Zde najdete také staré fotografie. Autor článku: Jirka Vaníček Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/tesikovska-kyselka
ZOO Olomouc - Svatý Kopeček ZOO
GPS poloha: 49°37'58.12"N 17°20'38.94"E
ZOO v Olomouci na Svatém Kopečku byla vždy naším vděčným cílem, zejména když byly naše děti menší a také protože jsme to z našeho domova v Olomouci neměli ke zvířátkům daleko. Poprvé jsme se sem vydali autobusem, protože jsme ještě neměli žádné auto. V pokladně jsme koupili vstupenku a jelikož jsme ještě nesbírali turistické známky, nic dalšího jsme nekupovali a šli jsme si prohlédnout faunu, kterou v té době zahrada nabízela. Protože jsme přišli dnes už starým vchodem, jako první se nám nabízela prohlídka opičích pavilonů a okolo rybníku pro ptáky jsme dorazili k žirafám. Prohlédli jsme si také plameňáky a pak jsme se vydali k vyhlídkové věži. Dále jsme pokračovali okolo medvěda, který našim očím ale zůstal skrytý. Zato se nám líbily kočkovité šelmy, které jsme si rozhodně nenechali ujít. Uchváceni jsme byli také z obřího akvária. Potom jsme prošli okolo soba a vešli do lesa, kde jsme viděli vlky, šakala či další šelmu Dhoula čínského. Jak jsme se při návštěvě dozvěděli, olomoucká ZOO byla otevřena v roce 1956 a ze začátku se zde nacházeli především zástupci české a evropské fauny. O dva roky později přibyli opice a kočkovité šelmy, které máme moc rádi. Na závěr jsme kromě všichni vešli do pavilonu netopýrů a okolo obří voliéry pro ptáky jsme zamířili k východu a ZOO opustili.
Druhá naše návštěva proběhla o rok později a to jsme na Svatý Kopeček přijeli autem, které jsme měli pouze pár dní. Auto jsme nechali na placeném parkovišti a okolo stánků jsme šli do pokladny, v níž jsme si koupili vstupenku. Stále jsme ještě nesbírali turistické známky ani razítka. Dá se říci, že jsme šli stejnou trasou jako minule. Začali jsme Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 7
Průvodce "Okolí Hluboček" prohlídkou pavilonu opic, který je nejstarším pavilonem v zoo a prošel mnoha přestavbami. Opět jsme prošli okolo rybníka, který byl největší vodní plochou v ZOO Olomouc a vznikl roku 1980. Poté jsme shlédli plameňáky, žirafy, lamu alpaku a přišli jsme k výběhu s kozami, které se už minule dětem líbily. Roztomilým sudokopytníkům jsme koupili dokonce krmení, ale mlsné kozy malé dceři snědly krmivo i s papírovým sáčkem. Rozhlednu i medvěda jsme pouze minuli. Zato jsme se zastavili u výběhu s gepardem či u lvů. Akvária nás zase nezklamaly a pak jsme se zašli podívat až úplně dozadu na velblouda. Při zpáteční cestě syna píchla vosa, ale naštěstí to nesl celkem statečně. Vešli jsme do lesa, kde se děti vyřádili na houpačkách. Potom jsme si prohlédli kozorožce kavkazského, kozu kašmírskou či jelena sibiřského a sika. Následovaly šelmy psovité, okolo nichž jsme přišli k voliéře se sovami. Poté jsme okolo výběhu pro kozorožce sibiřského došli k obří voliéře, která nás zaujala svým vzhledem. Přezdívá se jí bábovka a slouží především k chovu vodního ptactva a menších druhů dravců. A zase jsme byli na konci prohlídkové trasy a tak jsme zahradu opustili a vrátili se k autu.
Potřetí jsme si ZOO v Olomouci prohlédli o další dva roky později. Přijeli jsme opět stejným autem a měli jsme sebou již náš v té době nový fotoaparát a tak jsme si mohli zvířátka vyfotit. V pokladně jsme koupili vstupenku a ani tentokrát jsme ještě nesbírali známky. Nicméně o tři měsíce později jsme si již dřevěné kolečko koupili, to jsme ale zase nešli dovnitř zahrady. Prohlídka začala klasicky u pavilonu opic, vedle něhož jsme si prohlédli medvěda malajského a hrošíka liberijského. U rybníka dostal syn do rukou Výra velkého a měl co dělat, aby jej udržel. Dále jsme viděli žirafy a u rozhledny jsme nakrmili mlsné kozy. Tentokrát nám sáček vydržel, ale krmivo nikoli. Dále jsme si nezapomněli prohlédnout akvária a pak jsme již zamířili k pavilonu kočkovitých šelem. Nejvíce se nám líbil lev berberský. Následně jsme viděli třeba zebru, klokana rudého, velblouda dvouhrbého, páva korunkatého či soba polárního. Vešli jsme do lesa, prošli okolo kozorožců a jelenů k lávce přes údolí. Poprvé jsme se na ni odvážili a přes tuto opičí lávku přešli na druhou stranu, aniž by nás nějaký makak ohrožoval. Potom jsme přišli k výběhu s kozorožcem sibiřským, kde jsme se zastavili a na lavičce posvačili. Poté jsme pokračovali k východu, ale ještě jsme se zastavili u stáje, kterou obývala ovce kamerunská. Dále jsme zašli k dravcům, kteří byli ve volné přírodě zraněni a v zoologické zahradě jim byla poskytnuta péče. Pak jsme se vrátili k houpačkám u východu a když se děti dostatečně vyřídili, vyšli jsme ven a vrátili se k autu, které jsme měli zaparkované nedaleko baziliky.
Čtvrtá návštěva proběhla opět po dvou letech, kdy jsme sem přijeli zase autem. To jsme nechali na placeném parkovišti a vydali se do pokladny pro vstupenku, kde jsme získali také razítko do památníku. Známku jsme již dva roky vlastnili, takže jsme se rovnou odebrali k pavilonu opic. Zde nás zaujal Kočkodan husarský, který na rozdíl od ostatních kočkodanů nežije na stromech, ale většinu času tráví na zemi a je nejrychleji běhajícím primátem, jelikož dokáže vyvinout rychlost až 40 km/h. Dále jsme zavítali za hrošíkem liberijským, který je mnohem menší než hroch obojživelný a oproti svému většímu příbuznému tráví méně času ve vodě. Vedle jsme si prohlédli medvěda malajského, který je nejmenším druhem medvědů a žije samotářsky v rozsáhlých pralesích. Kolem rybníka jsme přišli k žirafám, které jsou nejvyššími savci, jelikož samci dosahují výšky 5,3 m i více. Pokračovali jsme k rozhledně a pak jsme šli dál. Za chvíli jsme konečně uviděli baribala, který je nejmenším druhem severoamerických medvědů. Vzápětí jsme s nadšením hleděli na nejrychlejšího savce na zemi, který umí krátkodobě běžet rychlostí přes 110 km/ h. Opět se nám líbily akvária, zejména to velké mořské, v němž žijí dva žraloci černoploutví, jeden žralok lagunový a přes sto různých korálových ryb. Okolo pavilonu šelem jsme prošli k výběhu pro soba polárního, jehož stáda ve volné přírodě někdy dosahují až několik desítek tisíc jedinců a na jaře a na podzim podnikají daleké cesty. Lesem jsme prošli k výběhům kozorožců a jelenů, ale tentokrát jsme se věnovali hlavně protějším mini pavilonům. Zde jsme viděli třeba cibetku africkou, jejíž výměšek análních žláz, tzv. pižmo, se používal při výrobě kosmetiky. Vedle jsme našli surikatu, která žije ve velkých koloniích, kde panuje pevná hierarchie. Fosa na nás čekala vzápětí ve vedlejším pavilonu. Je největší šelmou Madagaskaru. Má zatažitelné drápy, výborně šplhá a v korunách stromů obratně loví lemury, ptáky, plazy a další obratlovce. Kočka rybářská, kterou jsme viděli ihned poté, se tak jmenuje právem. Specializuje se na lov ryb, nebojí se vody a ráda plave a dokonce se i potápí. Poslední kočkovitou šelmou byla jaguarundi, která žije v lesích a křovinatých oblastech Střední a Jižní Ameriky. Okolo starého výběhu pro vlky jsme přišli k lávce pro makaky červenolící, který je nejseverněji žijícím primátem a v zimě žije i na sněhu. Pak jsme již známou cestou zamířili k východu ze ZOO, kterou jsme poté opustili.
Díky sponzorování lva berberského jsme získali permanentku na 30 vstupů zdarma, takže jsme toho využili a vydali se ZOO popáté. Při této návštěvě došlo ke změně - přijeli jsme sem novým autem. Starým vchodem jsme prošli dovnitř ZOO a prohlédli si nejdřív opičí pavilon, jak jinak. Dle kalendáře vládla nad počasím sice stále ještě paní zima, ale teplota byla nad nulou a tak některá zvířata byla i venku. Zrovna opice ale byly vevnitř. Po pavilonu žiraf, který byl vybudován v letech 1990 - 1992, nás zaujal nosál červený, který patří mezi medvídkovité šelmy. Je příbuzný mývalu severnímu a stejně jako on je všežravec, v obydlených oblastech nepohrdne ani odpadky a domácí drůbeží. Došli jsme k rozhledně, které jsme se vyhnuli, stejně tak jsme vynechali medvěda - byla přece jen ještě zima. Za šelmami jsme opět museli dovnitř, zato sob polární se vyhříval na zimním sluníčku. Schováni nebyli ani jeleni či vlci arktičtí. Za netopýry jsme nešli. Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 8
Průvodce "Okolí Hluboček" Kozorožec sibiřský byl opět na svém místě. Naše návštěva se tím nachýlila ke konci, vrátili jsme se k autu a jeli domů.
Pošesté jsme se do zoologické zahrady na Svatém Kopečku vypravili všichni po návštěvě Fortu Radíkov. Auto jsme nechali u cesty na Radíkov zdarma a vydali se k pokladně. Jako ve všech předchozích případech, i tentokrát jsme do ZOO vešli ještě starým vchodem. Přišli jsme k pavilonu opic, kde se proháněl kočkodan husarský či tamarín pinčí. Růžová barva zcela převládala u plameňáků a adax se pásl nedaleko žiraf. Šli jsme dál a nad našimi hlavami se procházel nosál červený. Na věž jsme nešli i když zde bylo v pozdní odpoledne již málo lidí. Pod věží se nám líbilo nově vybudované občerstvení, kterého jsme využili. Snad poprvé jsme se zašlo podívat také na dikobraza srstnatonosého. Ten bývá obvykle zalezlý, ale protože byl právě krmen jablkem od jednoho návštěvníka, předvedl se nám v celé své kráse. Zajímavé je, že při obraně se otáčí k útočníkovi zády, chřestí ostny, a když tato taktika nepomůže, prudce couvne a při zapíchnutí ostny pouze uvolní. Dále nás čekala oblíbená mlsná koza kamerunská. Zuzka za nimi bez bázně vlezla a nechala se s nimi vyfotit. V pavilonu šelem jsme shlédli krokodýla čelnatého, který se nám vůbec nelíbil. Zato hodně se nám líbil lev berberský. V obřím akváriu plul žralok v pravidelných kruzích pořád dokola. Vyšli jsme ven a prohlédli si emu hnědého a nandu pampového. Ve vedlejším výběhu se líně povalovali gepardi. V lesní části jsme viděli jelena sibiřského, mangustu liščí, jelena siku či charzu žlutohrdlou. Pak přišel na řadu moc hezký výběh pro vlky arktické, který obývali spolu s medvědy baribaly. Výběh vznikl na místě bývalého výběhu jelenů vznikl v letech 2009 - 2010 na ploše přibližně jednoho hektaru. Potom jsme již po šesté hodině večerní ZOO opustili a jeli domů. Od poslední naší návštěvy byl vybudován nový vchod, v roce 2010 se otevřela společná expozice vlků arktických a medvědů baribalů. Rok 2012 přinesl otevření Chovného centra pro lemury kata, jehož součástí je i nový vstup do zoo s mořským akváriem. V roce 2013 zpřístupněn pavilon pro levharty mandžuzské a 30. července téhož roku pak byla otevřena první část Safari v Zoo Olomouc - Safari Euroasie. Pokladna je otevřena: http://zoo-olomouc.cz/app/uvod/1 leden, únor 8:00h - 16:00h březen 8:00h - 16:30h duben až srpen 8:00h - 18:00h září 8:00h - 16:30h říjen až prosinec 8:00h - 16:00h Zoo je nutné opustit od října do března hodinu po uzavření pokladny, v období od dubna do září do dvou hodin po uzavření pokladny. Vstupné dospělí: 90 Kč děti od 3 do 15 let: 50 Kč studenti, důchodci: 50 Kč skupinové vstupné pro školy: 40 Kč/ os. rodinná vstupenka na 30 jednotlivých vstupů: 900 Kč/rok držitelé průkazů ZTP a ZTP/P: zdarma Autor článku: Jirka Vaníček Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/zoo-olomouc-svaty-kopecek
Výkleky - přírodní koupaliště v lomu Koupaliště
GPS poloha: 49°33'24.62"N 17°28'56.42"E
Zatopený lom v obci Výkleky láká k letnímu koupání. Voda bývá čistá a průzračná. Do obce Výkleky se dostaneta sjezdem z dálnice Olomouc - Ostrava jako na Potštát, ale pojedete na druhou stranu. Když dojete do Výklek, minete dvě odbočky doleva a po třetí (v zatáčce, štěrková cesta, pozor na kanál) dojedete na parkoviště. Jde o zatopený kamenolom. Potápění povoleno. Majitelé: 32 restituentů zastupovaných místním starostou. Přesná adresa místního obecního úřadu: Obecní úřad Výkleky Výkleky 72 75125 Veselíčko u Lipníka n.B.
Doplněno v létě 2011: u pláže funguje rychlé občerstvení a obec za parkování vybírá 20 Kč/den Doplněno v létě 2014: pláže plné, spousta odpadků, stanování i přes avizované zákazy v plném obsazení. Není kam šlápnout, odpadky se hromadí i u břehů. Letos se nám koupání vůbec nelíbilo, občerstvovacích stánků bylo o víkendu hned několik. Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 9
Průvodce "Okolí Hluboček" Autor článku: Areta Elischer Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/vykleky-prirodni-koupaliste-v-lomu
Návštěva ZOO na Svatém Kopečku u Olomouce ZOO
GPS poloha: 49°37'57.43"N 17°20'31.52"E
Olomoucká ZOO patří svým Krásným a příjemným prostředím k těm nejhezčím na Moravě. V mnoha výbězích a 5 pavilonech se tu můžeme setkat se zástupci mnoha zvířecích druhů - celkový počet exemplářů přesahuje číslo 1 600. Raritou zdejší ZOO je přes 30 m vysoká vyhlídková věž, z níž se lze za hezkého počasí pokochat výhledem jak na veliký kus Hané s městem Olomoucí, tak i na zalesněnou náhorní rovinu Nízkého Jeseníku. My bohužel toto štěstí neměli, protože v den naší návštěvy bylo nebe se zemí propojeno provazci padající vody. I tak byla ale kupodivu tato návštěva velice hezkým zážitkem a od deště si člověk mohl oddechnout v interiérech hezkých pavilonů. Nás asi nejvíce ze všeho zaujala veliká mořská akvária s ukázkami oceánské fauny i flóry, pavilon šelem, vodní ptáci a výběh s klokany, kteří se krčili uvnitř pod střechou svého výběhu a nevěřícně pozorovali to, co padalo z nebe - ve své původní vlasti tolik vody najednou určitě nikdy neviděli ! Kromě mnoha jiných věcí tady mají unikátní výběh s medvědy a vlky, které chovají ve společné komunitě. V době naší návštěvy byly ale tyto výběhy odděleny, protože u vlků přibyl nový přírustek - šest malých " štěnátek"... Autor článku: František Lysáček Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/navsteva-zoo-na-svatem-kopecku-u-olomouce
Hospůdka v Podlesí Cyklisté vítáni
GPS poloha: 49°31'25.68"N 17°18'52.02"E
Stravování, adresa: V Podlesi 314, Grygov Telefon: +420732420987, e-mail:
[email protected] Kapacita: 150 míst Poskytnutí základního nářadí pro jednoduché opravy kol, Možnost umytí kola, základní vybavení pro mytí kola, Lékárnička, Informační tabule Cyklisté vítáni, Smlouva o certifikaci, Poskytnutí základních náhradních dílů pro kola, Přístup na internet, Přizpůsobení nabídky nápojů potřebám cyklistů, v nabídce alespoň jeden osvěžující "cyklonápoj", ovocné nebo bylinkové čaje, V nabídce alespoň jedno teplé a jedno vegetariánské nesmažené jídlo během celé provozní doby. Nabídka musí obsahovat jídlo s malým obsahem tuků (např. pokrmy z celozrnných těstovin, zeleniny, ovoce), Kvalitní, pokud možno zastřešené, odstavné místo pro kola a zavazadla v dohledu hosta nebo uzamykatelná místnost/ boxy pro bezplatné uschování kol a zavazadel Hodnocení: Naše nabídka v občerstvení je opravdu pestrá a široká, čítá několik desítek nápojů a pochutin a vše vám připravíme poctivě a s láskou. Naše poslání je vytvořit prostor,kde se budete s přáteli,rodinou...cítit příjemně... Autor článku: Cyklisté vítáni Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/hospudka-v-podlesi
Flóra Olomouc Zajímavost
GPS poloha: 49°35'15.43"N 17°15'2.81"E
Do hanácké metropole jsme přijeli za účelem návštěvy Výstaviště Flora Olomouc. V areálu Smetanových sadů se v současné době pořádá celoročně patnáct různorodých výstav a veletrhů. Výstavní areál se čtyřmi pavilony o celkové výstavní ploše přes čtyři tisíce metrů čtverečných je situován ve Smetanových sadech poblíž historického centra města. Výstaviště rovněž pečuje o krásné a zajímavé plochy městských parků. Mezinárodní zahradnická výstava a veletrh FLORA OLOMOUC je největší a nejstarší zahradnickou výstavní akcí v České republice. První květinová výstava v Olomouci se konala 24. srpna 1958. My jsme sem zavítali v srpnu, kdy se koná letní etapa této výstavy. Výstavnický areál uvnitř pavilónů i na venkovních plochách ožívá záhony rozkvetlých květin a těší se velkému zájmu návštěvnické veřejnosti. Kdo má rád kytičky, tak si zde přijde na své. Kromě prohlížení všech možných druhů rostlin je možno nakoupit domů a na zahradu květiny, semena, okrasné rostliny, školkařské výpěstky, zahradnický sortiment nebo Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 10
Průvodce "Okolí Hluboček" a drobnou zahradní mechanizaci, pomůcky či potřeby. Kytičkovaté jako v Holandsku to zde sice není, ale návštěvu mohu doporučit. Přehled výstav a další upřesňující informace lze zjistit na: http://www.flora-ol.cz/
Při cestě z Olomouce jsme si prohlíželi kytičky ještě na jednom zajímavém místě:http://www.turistika.cz/mista/lysice--2 Když už ale píši o květinách, tak si musím vždy vzpomenout na návštěvu květinového trhu Keukenhof v Holandsku: http:// www.turistika.cz/mista/vylet-do-holandska-za-tulipany-a-dalsimi-krasnymi-kvetinami
Blog o dalších navštívených místech a cestách autora článku: http://bubinga.blog.cz/ Autor článku: Pavel Liprt Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/flora-olomouc
Olomouc - Arcidiecézní muzeum (AMO) Muzeum
GPS poloha: 49°35'54.13"N 17°15'42.44"E
Olomoucké Arcidiecézní muzeum patří beze sporu k tomu nejzajímavějšímu, co svým návštěvníhům může stotisícová hanácká metropole nabídnout. Najdete ho v komplexu někdejšího Přemyslovského hradu Václavském náměstí, kterému dominuje olomoucká katedrála sv. Václava; tedy v podstatě v centru města. Jedná se o muzeum, jehož význam překračuje hranice ČR a které svým záběrem (převážně církevní umění 12. až 18. století), nemá u nás obdoby. Arcidiecézní muzeum Olomouc bylo založeno – jako první muzeum tohoto typu u nás - v roce 1998, a to v rámci Muzea umění Olomouc. Jeho součástí se postupně stal románský biskupský palác při bazilice sv. Václava s částí křížové chodby a kaplí sv. Jana Křtitele, budova kapitulního děkanství s hospodářským dvorem i někdejší románská okrouhlá věž Přemyslovského hradu, ve které se dnes nachází Kaple sv. Barbory. Celý areál je skutečnou učebnicí architektury, protože dokumentuje tisíciletí stavebního vývoje a celkově patří k nejstarším trvale osídleným lokalitám střední Evropy. „Popularitu“ tohoto místa navíc zvyšuje fakt, že zde byl – roku 1306 - zavražděn poslední český Přemyslovec, král Václav III. Prostory dnešního muzea (severní části někdejšího hradního komplexu) tedy byly od roku 1999 - nebo spíše od počátku roku 2000 - postupně rekonstruovány a AMO bylo – v podobě jak ho známe dnes - slavnostně otevřeno dne 1. června 2006. Podle oficiálních údajů jen stálá expozice představuje v 16 sálech (a na ploše 1.100 m2) více než 300 cenných děl z období od románského slohu po pozdní baroko. Další 4 sály (360 m2) jsou určeny pro krátkodobé výstavy. Nachází se zde i víceúčelový sál Mozarteum pro 120 diváků nebo muzejní kavárna, která současně slouží jako malá galerie, např. pro výstavy fotografií. A ještě než si přiblížíme výstavní prostory a sbírkové fondy muzea, připomeňme si alespoň pár historických souvislostí. Území, na kterém byl později vybudován tzv. Přemyslovský (nebo Olomoucký) hrad, bylo prokazatelně osídleno již v období okolo roku 4000 př.n.l. V I. polovině 11. století se zde nacházelo sídlo moravských přemyslovských knížat a o sto let později zde vzniká biskupský palác Jindřicha Zdíka. V období třicetileté války je areál – stejně jako většina země – silně poškozen a poté barokně upraven. Od roku 1962 je románský biskupský palác prohlášen národní kulturní památkou, v roce 1995 tato pocta „postihne“ celý areál. Ten tedy zahrnuje prostory olomouckého děkanství a románského Biskupského paláce. Kapitulní děkanství je oním místem, kde byl dne 4. srpna 1306 zavražděn poslední český král z rodu přemyslovců, Václav III. V roce 1524 byla budova děkanství renesančně přestavěna a jeho současná podoba je výsledkem přestavby po zničení starého děkanského domu během švédské okupace města (1644). Barokní přestavba v 18. století obohatila rezidenci zejména o malířskou a štukovou výzdobu. V roce 1767 zde přespal jedenáctiletý W.A. Mozart s rodinou. Malý Mozart měl neštovice a byl zachráněn zřejmě jen díky péči děkana Leopolda Antonína hraběte Podstatského. Zdíkův neboli Biskupský palác tvoří vlastní jádro areálu Přemyslovského hradu. Na jihu sousedí s katedrálou sv. Václava, na západě s kostelem sv. Anny a Kaplí sv. Barbory v někdejší románské obytné věži. Palác byl postaven ve 12. století, následně vyhořel a byl přestavěn v pozdně románském slohu. Tato – sezónně otevřená část AMO – je všeobecně řazena k absolutnímu vrcholu evropské románské obytné architektury. Z budovy Zdíkova paláce se dones Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 11
Průvodce "Okolí Hluboček" dochovaly západní a severní obvodové zdi s dvojitými a trojitými sdruženými románskými okny, severní gotická kaple sv. Jana Křtitele s expozicí inástěnnými malbami z počátku 16. století a gotická křížová chodba z poloviny 14. století se souborem fresek z konce 15. století, na kterých jsou zřetelné vlivy tvorby Albrechta Dürera. Stálá expozice AMO se jmenuje „Ke slávě a chvále – 1000 let duchovní kultury na Moravě“ a je tvořena dvěma základními okruhy. První z nich, chronolgicky poskládaný, se jmenuje „Umění olomoucké diecéze“ a najdete zde architektonické fragmenty, malířství, sochařství a různé druhy uměleckých řemesel.. Vše v rozpětí od období románského slohu 12. století k pozdnímu baroku konce 18. století. Součástí tohoto okruhu je – v období od 1. 5. do 31. 10. - prohlídka biskupského paláce (viz. http://www.turistika. cz/mista/olomouc- biskupsky-zdikuv-palac), nejvýznamnější románské stavební památky palácového typu v českých zemích. Druhý okruh, nazvaný „Sběratelství olomouckých biskupů“ představuje malířství italské, nizozemské a středoevropské provenience a.tvoří jednu z nejkvalitnějších středoevropských kolekcí starého malířství, jejíž původ můžeme hledat již v 17. století. Tuto sbírku doplňují soubory slonovinových řezeb, numismatiky, Kabinet textilu nebo trezorové Klenotnice a ukázky liturgických předmětů v kapli sv. Barbory. V následujících řádcích bych rád – alespoň částečně – představil jednotlivé části sbírkových fondů AMO. 1) Evropská kresba 16.- 18. století. Základ sbírky pochází z olomouckého Městského muzea. Renesanční a barokní kresbu zastupují umělci jako Carlo Cagliari z Benátek, Holanďan Dirk van Deelen, M.J. Schmidt z Dolního Rakouska nebo náš J.K. Handke. 2) Medaile. Jedná se převážně o mince a medaile z arcibiskupských kroměřížských sbírek. 3) Malířství. Většinu sbírky představují obrazy z 16.-18. století, ale naleznete zde i díla ze století14. a15. Obrazy jsou ve stálé expozice různě „střídány“ a byly představeny v různě komponovaných expozicích, např. Olomoucká obrazárna I.-III. 4) Užité umění. Tato sbírka prezentuje výrobky zlatníků, liturgické textilie, výrobky ze slonoviny a různé liturgické předměty. 5) Volná grafika 15.-19. století. Ve sbírkách AMO se nachází více než 13 tisíc grafických listů ze střední Evropy, Itálie, Francie a Nizozemí. Nejstarší jsou německé dřevořezy z konce 15. století. Najdeme zde i rozměrné lepty G. B. Piranesiho, reprezentativní kolekci Václava Hollara nebo japonské grafické listy z pozůstalosti Karla Svolinského. 6) Staré sochařství. Základ sbírky pochází opět z bývalého olomouckého Městského muzea a její většinu tvoří díla moravských barokních sochařů17. a18. století. Příznivci gotiky se ovšem nemusí obávat, nejstarší exponáty pocházejí ze století 15. Za skutečné klenoty muzea jsou považovány zejména následující „kousky“. Číslem jedna – alespoň pro mě – je socha Šternberské Madony (blíže viz. http:// www. turistika. cz/ mista/ olomouc- sternberska- madona- klenot- expozicearcidiecezniho- muzea). Dále je nutno uvést obraz Kojící Madona od Cavallina, monstranci Zlaté slunce Moravy, Sattlerovu sochu archanděla Michaela, del Plombův obraz Madony s rouškou nebo – z Náměště dovezený – kočár biskupa Troyera (viz. http://www.turistika.cz/mista/olomouc-kocar-olomouckeho-biskupa-ferdinanda-julia-troyera). Rád bych také – proti toku času – zmínil alespoň bodově nejdůležitější výstavy, které v AMO proběhly, probíhají a doufejme, že probíhat budou. V roce 2012 to byl určitě výběr z děl barokního sochaře J.A. Heinze (výstava byla zahájena již na podzim roku 2011), výběr japonského umění „Stín kvetoucí sakury“, restaurování Opatovického misálu nebo – v pravdě gigantická výstava „Od Tiziana po Warhola“, která skončila letos v březnu. Roku 2011 (a prosinci 2010) jasně vévodila výstava "Olomoucké baroko aneb výtvarná kultura let 1620-1780“, kterou jsem navštívil – ač gotik – nejméně třikrát. A přidal byh ještě alespoň sbírky velikonoční liturgie a výtvarného umění pod názvem „Victimae Paschali laudes“nebo výběr z díla barokního malíře J.I. Sadlera. V roce 2010 si pamatuji zejména na výstavu „Zbožných duší úl“ o náboženských bratrstvech a výběr z díla rakouského barokního malíře Josefa Winterhaldera mladšího. Rok 2009 patřil také k těm – alespoň co se menších, ale hodnotných výstav týče - bohatým. Za pozornost stály hlavně „Růžová zahrádka“ o rukopisných modlitebních knížkách z 18. a 19. století, restaurování milostného obrazu Panny Marie Zašovské nebo výborný Ondřej Zahner, barokní sochař, pocházející z Bavorska. A to nejlepší na závěr: „Jindřich Zdík – olomoucký biskup uprostřed Evropy“. V roce 2008 se jednalo o výstavu o kardinálovi Františku z Dietrichsteina, výběr z díla pozdně barokního sochaře Severina Tischlera nebo restaurování Ukřižovaného ze Zašové. V roce 2007 jsem z nepochopitelných důvodů pár skvělých věcí „prošvihnul“, ale jmenoval bych určitě výstavu „Petr Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 12
Průvodce "Okolí Hluboček" Brandl – malíř neřestí pozemských“, malované renesanční epitafy „Ku věčné památce“, restaurování monstrance Zlaté slunce Moravy a výstava grafiky „Od Hollara k Beuysovi“. Ve startovacím roce 2006 to pak byla výstava „Du bon du coeur“ s poklady francouzského středověkého umění a obraz Adam a Eva od Lucase Cranacha staršího. Radost z toho, že mohu vidět dílo svého oblíbence mi trošku kazil fakt, že jsem ho pár dní před tím viděl v Drážďanech. Zapomenout nejde ani restaurování Troyerova kočáru nebo výstava „Neklidem k Bohu“. V současné době zde můžete shlédnout výstavu „Mezi východem a západem“, představující sv. Cyrila a Metoděje ve výtvarné kultuře. AMO, nacházející se na olomouckém Václavském náměstí, je otevřeno denně mimo pondělí, a to v čase od 10,00 do 18, 00 hod.. Vstupná je 50,- Kč (slevněné 25,- Kč), přičemž ve středu, v neděli i ve většinu státních svátků je vstup volný. Vstupenka platí také pro olomoucké Muzeum moderního umění. Autor článku: Marek Cabák Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/olomouc-arcidiecezni-muzeum-amo
Studio Zlamal - Galerie Ostatní
GPS poloha: 49°35'28.64"N 17°14'55.79"E
Soukromá galerie Studio Zlamal v Olomouci je místem, kde se potkává umění, design a architektura. Součástí prostor je i rozsáhlý rodinný depozitář. Studio Zlamal vlastní rozsáhlou sbírku umění, která čítá několik tisíc položek a svou kvalitou patří k absolutní špičce. Studio se specializuje na prodej kvalitních obrazů, plastik, kreseb, grafik a designu. Zastupuje tvorbu těchto autorů: Richard Stipl, Wilhelm Zlamal, Petr Zlamal a Josef Zlamal. Nabízí rovněž výtvarné realizace na zakázku. Studio Zlamal bylo založeno v roce 2008 jako rodinný podnik. Tým tvoří dva architekti a tři výtvarníci. Svou činností studio plynule navazuje na tradici rodiny Zlamal, která se na poli výtvarného umění profesionálně pohybuje již tři generace – Wilhelm Zlamal (1915–1995), Petr Zlamal (*1949) a Josef Zlamal (*1983). Pro studio je charakteristická úzká spolupráce architekta s výtvarníkem. Ve Studiu Zlamal vznikají originální řešení, která ignorují současné rychle pomíjivé trendy a vytváří exkluzivní projekty pro náročnou klientelu. Studio poskytuje také komplexní servis v oblasti designu - od návrhu až po realizaci. Pracuje se širokým spektrem materiálů (sklo, beton, kov, atd. ). Vytvoří pro vás na míru vitráže, pískovaná skla, keramiku, mozaiku, reliéfy, náhrobky, světelné obrazy, nástěné koberce i tapety. Adresa: Studio Zlamal Havlíčkova 7 77900 Olomouc Flexibilní provozní doba nebo po domluvě / +420 739 086 525 /
[email protected] Autor článku: Josef Zlamal Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/studio-zlamal-galerie
Rozcestí u kostela na Svatém Kopečku Rozcestí
GPS poloha: 49°37'45.01"N 17°20'21.70"E
Rozcestí u kostela na Svatém kopečku se nachází na jeho jižní straně, nedaleko řady pouťových krámků. Je to rozcestí na červené turistické značce, která začíná v nedalekých Samotiškách ( 1 km ) a dále pak pokračuje kolem ZOO ( 1 km ) do Pohořan ( 8 km ) a dále přes Šternberk až do Šumperka ( celých 73 km !!! ). To už je pořádná trasa, stále po jedné značce. Odbočka nás dovede do 200 m vzdáleného domku básníka Jiřího Wolkera, který si svým bujným bohémským životem uhnal TBC a zemřel poněkud silně předčasně. Autor článku: Aleš Aulehla Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/rozcesti-u-kostela-na-svatem-kopecku
Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 13
Průvodce "Okolí Hluboček" Vojenský výcvikový prostor Libavá Ostatní
GPS poloha: 49°41'31.42"N 17°31'40.80"E
Vojenský výcvikový prostor Libavá je druhým největším u nás. Rozprostírá se na ploše větší jak 300 ha. Je aktivní a činný - stále v něm probíhají vojenská cvičení a vstup je do prostoru více méně zakázán. O lesy a lesní hospodářství se starají Vojenské lesy ČR - divize Lipník nad Bečvou. Vojenský újezd Libavá patří geomorfologicky do podhůří Nízkého Jeseníku - Oderských vrchů. Náhorní plošina dosahuje nadmořské výšky 600 m n. m. Vzhledem k omezenému zásahu civilizace, jsou lesy zdravé a zvěř hojná. myslivecké sdružení se stará o hojné počty vysoké zvěře (zvláště jelen je zde geneticky velmi dobře vyvinut a patří k nejkvalitnějším u nás). Do prostoru je možný vstup na zvláštní povolení nebo výjmečně při turistických akcích, jako je Bílý kámen - vždy kolem 1. 5. Autor článku: Areta Elischer Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/vojensky-vycvikovy-prostor-libava
Rozcestník - Za Slunečnou Rozcestí
GPS poloha: 49°44'36.53"N 17°22'48.10"E
Slunečná je kopec měřící 627 m n. m. nad Těšíkovskou Kyselkou. Modrá značka od kyselky nás dovede k rozcestí Za Slunečnou. Můžeme odtud pokračovat zpět a pak až do Domašova nad Bytřicí anebo okružní cestou dojít až do Dlouhé Loučky a na Sovinec. Autor článku: Areta Elischer Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/rozcestnik-za-slunecnou
turistické rozcestí Olomouc hl.n. (žst) Rozcestí
GPS poloha: 49°35'31.34"N 17°16'40.48"E
Rocestník na terminálu veřejné dopravy Olomouc Hlavní nádraží je východištěm žluté značky do údolí Bystřice a místního červené trasy "po stopách historie města Olomouce". Autor článku: vrabcak Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/turisticke-rozcesti-olomouc-hl-n-zst
Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 14
