PRŮVODCE NORIMBERK (NÜRNBERG) - město v německém Bavorsku na řece Pegnitz, 296–348 m n.m., cca 500000 obyvatel. Průmysl elektrotechnický, strojírenský, automobilový, optický, plastických hmot, potravinářský, pivovarnický, hračkářský (veletrhy hraček), fotochemický, tužkařský. Dopravní křižovatka (železnice, dálnice, letiště, přístav na průplavu Rýn-Mohan-Dunaj). Architektonické památky (chrám z 12.-14. století, radnice ze 14.-17. století). Přesné okolnosti založení města nejsou známy, ale předpokládá se, že proběhlo v letech 1000 až 1040 v průběhu opevňování pohraničního území mezi Saskem, Bavorskem, Východními Frankami a Čechami v místě průsečíku důležitých strategických cest. Norimberk se brzy spolu s Augsburgem stal jedním ze dvou největších obchodních center na cestě mezi Itálií a severní Evropou. Město bylo poprvé zmíněno roku 1050 jako nuorenberc v takzvaném „výnosu Sigena“ císaře Jindřicha III. Od roku 1050 do roku 1571 se město díky své výhodné poloze rychle rozrůstalo. Císařský Norimberský hrad (Kaiserburg) se brzy stal nejvýznamnějším opěrným bodem říše. Vydáním Velké listiny svobody (Große Freiheitsbrief) roku 1219 povýšil císař Fridrich II. Norimberk na svobodné říšské město. Vliv purkrabích se však brzy omezil na purkrabský hrad a úplně skončil, když roku 1427 poslední purkrabě Fridrich VI. koupil purkrabský hrad, přičemž nositeli titulu „purkrabě norimberský“ byli Hohenzollernové až do roku 1918. Celá řada římskoněmeckých císařů si zvolilo Norimberk jako svou rezidenci. Významné je období vlády císaře Karla IV., který Norimberk často navštěvoval a také zde nechal postavit některé důležité stavby, například kostel Panny Marie. Karel IV. zde na říšském sněmu roku 1356 uveřejnil prvních 23 článků své Zlaté buly a roku 1361 se zde narodil pozdější král Václava IV. V letech 1470 až 1530 došlo k největšímu rozkvětu města-bohatství města a také jeho výhodná poloha jako „tržiště střední Evropy“ umožnilo vznik vynikajících děl umělecké a řemeslné výroby a Norimberk se stal centrem německé renesance -místní rodák Albrecht Dürer (21. května 1471 Norimberk – 6. dubna 1528 tamtéž) byl malíř, grafik a teoretik umění evropského formátu – muzeum, socha králíka. V té době Norimberk patřil, společně s Kolínem nad Rýnem a Prahou, mezi tři největší města Svaté říše římské. Za Třicetileté války bylo okolí Norimberka zpustošeno a i když město samotné nebylo dobyto, bylo nadlouho hospodářsky oslabené. Významné události se odehrály v letech 1796 až 1806. Po nátlaku se Norimberk podřídil pruské nadvládě. Úmluva byla naplněna až po podpisu Listiny Rýnského spolku (Rheinbundakte) na konci existence Staré říše, 15. září 1806 předalo francouzské velení město Bavorskému království, které převzalo i astronomické dluhy říšského města Norimberka. V 19. století se Norimberk rozvíjel na úroveň jednoho z průmyslových center Bavorska. Roku 1835 zde byla zprovozněna první železniční trať pro přepravu osob v Německu, na trase z Norimberka do Fürthu. Ve druhé půli 19. století byla v Norimberku nalezena ložiska mosazi. Za času nacismu byl Norimberk pro nacionálsocialisty významný jako „město říšských stranických sjezdů, které se zde konaly již ve 20. letech 20. století (NSDAP zde volby nikdy nevyhrála). Norimberské zákony byly jednohlasně přijaty 15. září 1935 na 7. říšském sjezdu NSDAP v Norimberku a tímto aktem postavili nacisté svou antisemitskou ideologii na právní základ. Ve druhé světové válce byl Norimberk jedním z předních cílů spojeneckých leteckých náletů, které 2. ledna 1945 norimberské staré město téměř zcela srovnaly se zemí a město jako celek těžce poškodily. Většinu staveb se ale podařilo zrekonstruovat do původní podoby. Při obnově pod vedením stavebního mistra Heinze Schmeißnera se hledělo na to, aby byly zachovány původní rysy a struktura města. Po skončení druhé světové války, 20.11.1945–1.10.1946, zasedal v Justičním paláci Mezinárodní vojenský tribunál, kde vítězné mocnosti vedly Norimberské procesy proti hlavním válečným zločincům.
NÖRDLINGEN -město v Bavorsku mezi Franckým a Švábským Jurou, založené ve středověku na vyschlých usazeninách dřívějšího jezera v Rieském kráteru. Rieský kráter leží mezi Norimberkem, Stuttgartem a Mnichovem. Jedná se o impaktní kráter o průměru 24 kilometrů, který vznikl asi před 14,5 milióny roků dopadem meteoritu, který měřil v průměru pravděpodobně asi 1 kilometr. Po dopadu meteoritu se stal Rieský kráter jezerem, to však v průběhu dalších dvou miliónů let zaplnily usazeniny, takže jezero zaniklo. Celý kráter má oválný tvar podobný šestiúhelníku se zaoblenými vrcholy. Středem Rieského kráteru prochází Švábská tektonická linie, jež je v jeho západní části velmi dobře patrná. Rieský meteorit po dopadu pronikl Obr. 1 model dopadu meteoritu povrchovými vrstvami slínu a vápence a vnikl do krystalických vrstev v hloubce přes 600 metrů. Jeho nárazem došlo k roztavení hornin; ty byly následně vymrštěny vzhůru a ve vzduchu zchladly v podobě tektitů, kousků zeleného skla kapkovitých tvarů, ty jsou dodnes nalézány jako vltavíny. Vltavíny jsou chemicky téměř totožné s jílovitými horninami, ale na rozdíl například od sopečných skel neobsahují téměř žádnou vodu. Vltavínové sklo obsahuje jisté „vady“, a to v podobě vzduchových bublinek. Tlak v těchto bublinách je až překvapivě nízký, a sice 19- až 25krát nižší, než je tlak u hladiny moře, což vede k domněnce, že vltavíny vznikly v prostředí, kde panuje nižší tlak (jako například vyšší vrstvy atmosféry). U některých vltavínů jsou dokonce patrné stopy po průletu atmosférou v podobě aerodynamického zaoblení. Celkový počet nasbíraných vltavínů od roku 1787 je přibližně 40 000 kusů. Odhaduje se, že celkový počet všech spadlých vltavínů je 20 milionů kusů o celkové hmotnosti přibližně 275 tun.
AUGSBURG - tak pojmenovali Římané centrum, které založili roku 15 po Kr. původně jako legionářský tábor a zásobovací základnu., Vedle tábora se v průběhu 1. století začalo budovat civilní město Augusta Vindelicorum, kterému císař Hadrián udělil v roce 121 římské městské právo a Augsburg se pyšní tím, že je po Trevíru druhé nejstarší město Německa. Pozdní antiku poznamenaly boje, roku 260 vpadly do Itálie a Raetie germánské kmeny Juthungů a zajaly tisíce Italiků, při návratu byly poraženi v dvoudenní bitvě římským místodržícím - toto vítězství dokládá vítězný oltář (Augsburger Siegesaltar), nalezený v roce 1992. V roce 271 dochází k dalším vpádům germánských kmenů a k obléhání města. Po rozdělení provincie Raetie roku 294 se Augsburg stává hlavním správním centrem provincie Raetie secunda do které po zániku římské říše kolem roku 450 a během 5. století vpadli Alamani. Stopy Římanů, renesance a rokoko dodnes mohou nadchnout návštěvníky Augsburgu. A nejen to, město nabízí ještě více unikátů: památky a historii města z období Fuggerů a Welserů, umělecké rodiny Mozartovy a básníka Bertolda Brechta. Větší význam získalo město ve středověku až po bitvě na Lechu, kde císař Ota I. Veliký jižně od města porazil na západ směřující Maďary. 21. června 1156 opětovně udělil císař Fridrich I. Barbarossa městská práva, která byla o sto let později 1251 rozšířena. Město smělo používat vlastní pečeť a vybírat daně od obyvatel. 9. března 1276 udělil král Rudolf I. Habsburský městu privilegium na ustanovování zákonů. Roku 1276 bylo městské právo shrnuto v městském sborníku. Roku 1368 došlo k povstání městských řemeslníků, které vedlo k zavedení cechovní ústavy. To mělo za následek vzestup moci cechů, které se do roku 1547 účastnily na řízení města. Roku 1540 byla založena burza. V 16. století bylo město jedním z center reformace. Roku 1530 zde přívrženci Martina Luthera poprvé předložili své tzv. Augsburské vyznání. Roku 1555 zde byl podepsán Augsburský mír, který ukončil rozpory mezi katolíky a protestanty. Augsburg je hlavním městem a sídlem vlády Švábska. Má asi 260 000 obyvatel a je tak po Mnichově a Norimberku třetí nejlidnatější sídlo Bavorska. Již v období pozdní antiky bylo město sídlem biskupa a dodnes je zde biskupské sídlo katolické diecéze Augsburg. Je to jediné město v Německu, které má vlastní, zákonem stanovený svátek; je to Augsburský svátek míru slavený 8. srpna.
SCHONGAU Okres Weilheim-Schongau, který se rozprostírá od Bernriedu a Seeshauptu u Starnbergského jezera je oblast plná přírodních krás v předhůří Bavorských Alp, vymezená zhruba řekami Lech a Loisach. Za svou přezdívku Pfaffenwinkel, což je možné přeložit jako „kněžský kout“, vděčí pozoruhodně velké koncentraci kostelů a klášterů, jež svědčí o spjatosti tohoto kraje s církevní tradicí. Mnohé z nich se řadí k architektonicky nejhodnotnějším církevním stavbám, jaké lze v Bavorsku vidět. Ohromující výhled se Vám naskytne z vrcholku rohy Herzogstand, na severu dohlédnete až na Mnichov nebo přilehlá jezera Walchensee a Kochelsee, na západě až po nejvyšší horu Německa Zugsptize ve Wettersteinském masivu. Pod názvem Schongau se původně etabloval Altenstadt (Staré město), ve středověku známý jako vzkvétající sídlo na transalpské komunikaci, kterou na přelomu letopočtu vybudovali Římané a nazvali ji Via Claudia Augusta. Zlaté časy dlouhodobé prosperity už dávno zmizely v nenávratnu. Dnes je to malé asi dvanáctitisícové městečko (710 m nad mořem). Jeho historie se odráží v mnoha památkách: Frauentor, zachovalé středověké městské hradby s věžemi, barokní farní kostel, který navrhl slavný architekt Dominikus Zimmermann. Jednou z připomínek dob minulých je i Bazilika sv. Michala. O vzniku tohoto chrámu se nedochovaly žádné písemné doklady, historici ale na základě různých analýz soudí, že musel být vystavěn mezi lety 1180 a 1220. Zvenčí není chrám omítnutý a kamenné zdivo podporuje dojem strohosti, vyplývající z matematicky přísně vyvážených proporcí. Nic na tom nemění skutečnost, že tu jsou na první pohled patrné stavební zásahy z pozdějších dob. Matematika opravdu hrála při projektování velkou roli – hlavní loď, dlouhá 40, široká 7 a vysoká 13 m je dvakrát tak široká i vysoká než obě stejně dlouhé boční lodě, u nichž výška rovněž činí dvojnásobek šířky. Délce celého soulodí (32 m bez apsid) zase odpovídá výška dvou mohutných věží vyrůstajících z východních nároží chrámu. Protože slavné kostely, kláštery a poutní místa jsou v jeho bezprostředním okolí, nazývá se Schongau "brána do Pfaffenwinkel".
INNSBRUCK je krásné město na soutoku řek Inn a Sill uprostřed rakouských Alp. Je hlavním městem Tyrolska se sídlem zemské vlády. Je městem univerzitním a městem zimních olympijských her. Nachází se zde kromě jiných Zemské divadlo (Landestheater), několik muzeí, např. Tyrolské zemské muzeum (Ferdinandeum), zámek Ambras (pobočka Kunsthistorického muzea ve Vídni), Tyrolské muzeum železnic a mnoho jiných historických a kulturních objektů. Za zmínku stojí hlavně ty, které jsou pro město charakteristické. Arkýř císaře Maxmiliána I. - Zlatá stříška (Goldenes Dachl), zámek Hofburg (bývalé sídlo zemských vladařů), kostel sv. Jakuba (St. Jakob) a také náhrobek císaře Maxmiliána I. v kostele Hofkirche. Zajímavé jsou i některé měšťanské domy, např. Helblingův dům (Helblinghaus), budova, která vypadá jako růžový dort, původně gotický měšťanský dům z 15. stol., v 18. století je vyzdoben bohatým barokním štukem. Za zvláštní pozornost stojí kostel sv. Jakuba (Dom zu St. Jakob). Byl postaven v letech 1717 - 1722 a je to snad nejkrásnější barokní kostel v Tyrolsku. V roce 1964 se stal biskupskou katedrálou. Nádherný je hlavně interiér chrámu - oltář, varhany a také náhrobek arcivévody Maxmiliána II. s bronzovým sousoším podle návrhu Caspara Grase.
Muzeum Swarovski Společnost Swarovski byla založena roku 1895 rakouským brusičem českého původu Danielem Swarovski. Daniel Swarovski se narodil v Jiřetíně nedaleko Jablonce nad Nisou. Již v jeho mládí byly patrné umělecké sklony a výrazný smysl pro estetiku. Není divu, že se Swarovski vyučil uměleckým pasířem. Když bylo Danielovi Swarovski ani ne 20let, poslala ho brusičská firma na zkušenou do Vídně. Zde, inspirován místními mistry a vlivy sestrojuje svůj první brusičský stroj, který si brzy nechává patentovat. Toto je významný mezník a prvopočátek společnosti Swarovski. Za několik let se Swarovski rozhodne vybudovat svůj vlastní podnik, což se mu také za pomoci francouzského investora Kosmanna povede. Sídlo společnosti založil v rakouských Watenns, kde zdokonalil své brusičské umění pomocí energie získané z horských pramenů. Společnosti se začalo velmi rychle dařit. Původně se Swarovski zaměřoval především na broušené lustry, brzy se však krystaly Swarovski staly součástí nejluxusnějších šperků, především pro jejich úžasný třpyt a průzračnost. Proslulost firmy Swarovski rostla a vždy se opírala o vysokou kvalitu a inovace. Na vedení firmy se od r. 1911 podíleli i synové Daniela Swarovskeho - Wilhelm, Friedrich a Alfred. Od roku 1913 začala firma vyrábět i svůj vlastní křišťál. Byl to další významný mezník v historii firmy. V roce 1995 oslavila společnost Swarovski 100 leté výročí. K této příležitosti bylo otevřeno velkolepé muzeum "Swarovski Kristallwelten" ve Wattens v Rakousku, kde budete ohromeni nejvelkolepějšími výtvory z krystalů. Co je to vlastně křišťál? : -první typ je přírodní křišťál, což je minerál volně nacházející se v přírodě, nazýván se také horský křišťál -druhý typ je čiré křišťálového sklo, přidáním oxidu olovnatého se výrazně zvýšily optické vlastnosti křišťálu, Swarovski křišťál obsahuje 32% oxidu olovnatého křišťálu, takto zpracovaný křišťál se vyznačuje maximální homogenitou, dokonalou čistotou s absencí šlír, průzračností a zářivostí.
Hitlerova čajovna v OBERSALZBERGU Dokumentation Obersalzberg je muzeum se nachází v místech, kde dříve stávala obec Obersalzberg – venkovské sídlo nejvyšší nacistické smetánky včetně Hitlera samotného. Část expozice muzea je věnována Obersalzbergu samotnému, především tedy jeho spojení s Hitlerem. Zbytek je pak věnován vylíčení hrůz nacistické diktatury a druhé světové války a také je zmíněn německý protinacistický odboj. Součástí prohlídky je i kousek podzemní chodby, která byla součástí podzemního systému krytů. Všechny původní budoby byly zbourány - Hitlerův Berghof nevyjímaje, jedinou původní stavbou je Kehlsteinhaus, proslulá Hitlerova čajovna nazývaná „HITLEROVO ORLÍ HNÍZDO“ postavená v letech 1937 - 1939 na vrcholku hory Kehlstein ve výšce 1834 m. Stavba byla naplánovaná a vystavěná pod vedením Martina Bormana. Byla předána Hitlerovi jako dar k jeho 50. narozeninám v roce 1939. Měla veškeré vybavení - pracovnu, jídelnu, obytný prostor, ložnici i velký sklep. Příjezdová silnice k plošině s tunelem byla dostavěna za 13 měsíců v roce 1938. Je dlouhá 6,5 km, překonává výškový rozdíl 700 metrů a prochází 5 tunely. Z Obersalzbergu, patřícího k Berchtesgadenu, jezdí autobusy serpentinami vysoko až k plošině s parkovištěm, ze které vede hluboko do skály 124 m dlouhý a 3 m vysoký tunel k výtahu. Původním výtahem se vyjede ještě 124 m nahoru k vlastní budově Kehlsteinhausu, z této stavby se nám naskytne překrásný výhled na celý Národní park.
Plavba po KÖNIGSSEE Königssee v jihovýchodním Bavorsku blízko německo-rakouské hranice je nejhlubším jezerem v Německujeho maximální hloubka je 190 m, je 6,3 km dlouhé a v nejširším místě 1 km široké. Jezero leží na dně hlubokého údolí Berchtesgadenských Alp obklopené strmými srázy a vysokými horami, mimo jiné i věhlasným Watzmannem (nad jezerem se vzpíná 2 km vysoká východní stěna Watzmannu). Bylo vytvořeno během poslední doby ledové ledovcovou činností. Jezerem protéká potok Königsseer Ache, který dále ústí do Berchtesgadener Ache a ten do a Salzachu. Na západním břehu se tyčí impozantní Watzmann Ostwand s hluboce zaříznutým údolím Eistal, kde se nachází známá "Eiskapelle" (Ledová kaple, což je nejnižší místo Alp, kde leží sníh celý rok), "Eisgrotte" (ledová jeskyně vymletá potokem Eisbach do ledovce) a "Lavinenschneekugel". Z údolí Eistal vytéká potok Eisbach, který naplavováním štěrku vytvořil poloostrov o rozloze cca. 85 hektarů. Na tomto poloostrově stojí starý poutní kostel sv. Bartoloměje a lovecký zámeček s hostincem. Jezero je plné pstruhů a sivenů alpských.
Termální lázně Watzmann v BERCHTESGADENU se slanou termální vodou (v oblasti se těžila sůl) poslouží pro relaxaci a odpočinek po dni plném zážitků. Městys ležící v nadmořské výšce 570 m obklopují Berchtesgadenské Alpy. Romantická vesnická kulisa se dvěma markantními kostelními věžemi zve na procházku. Můžete navštívit mnoho kulturních památek nebo se věnovat jiným aktivitám. Ve dvorním pivovaru HOFBRAUHAUS, který už má 200 let starou tradici, můžete ochutnávat pivní speciality, místní Berchtesgadener Hell Bier či novinku pivní pálenku. Nejstarší německá palírna Enzianbrennerei Grassl Vás bude lákat hned při příjezdu, můžete se zde stavit na exkurzi a vidět výrobu pálenky typické pouze pro Berchtesgaden - likér z alpských přírodních produktů - a nejen vidět, ale dopřát si i chuťový zážitek.
SALCBURG - se rozkládá v Salcburské pánvi asi 25 km severně od pohoří Tennen a leží na obou březích řeky Salzach, zalesněné městské kopce činí ze Salzburgu jedno z nejzelenějších velkoměst Evropy. K městským kopcům patří Kapucínská hora, Mnišská hora, Mezní hora a Festungsberg, na němž spolu s Tvrzí je i největší zcela zachovalý středověký hrad v Evropě. Na jihozápadě města se nachází pověstmi opředená, 1853 m vysoký Unterberg, na jihovýchodě je rozmach města omezen 1288 m vysokou horou Gaisberg. Směrem na východ není daleko do kraje Salzkammergut ve středu s pohořím Salzkammergutberge. Směrem na sever se otevírá Salzburská pánev, a lužní lesy podél řeky Salzach navazují na území města stejně jako nízká pahorkatina Flachgau, zejména Plainberg nebo hora Kalvárie Kalvarienberg se svou poutní bazilikou Maria Plain, z níž je dobrý výhled na celý Salzburg. Na severozápadě hraničí území města přímo s Bavorskem, řeka Saalach tvoří hranici se sousedním městem Freilassing v okrese Berchtesgadenského kraje. Celé Staré město salzburské (historické městské jádro) bylo 5. prosince 1996 bylo zařazeno organizací UNESCO na seznam Světového kulturního dědictví. Město je též zváno jako Mozartovo, neboť se zde Mozart narodil. Klášter svatého Petra (Stift Sankt Peter) nás vrací do dob prvního biskupa Ruperta. Na místě prvního opatství, které vzniklo okolo r. 1000, byl roku 1147 vysvěcen dnešní klášterní kostel. Stavba hohensalcburské pevnosti byla zahájena v časech boje o investituru roku 1077 a je do dnešních dnů velmi dobře zachována, neboť byla jen jednou, neúspěšně, obléhána. Františkánský kostel (Franziskanerkirche) byl vybudován v polovině 8. stol. a k hlavní kostelní lodi v románském slohu byl přistaven gotický ozvučný kúr a věnec barokních kaplí. Katedrála sv. Ruperta a Virgila, na jejímž místě původně vznikla roku 774 románská bazilika.
