Průvodce "Česká Lípa"

Průvodce "Česká Lípa"

Skalický vrch Kopec

GPS poloha: 50°44'15.16"N 14°31'33.87"E

Skalický vrch (484 m) je výrazný zalesněný čedičový kužel, strmě vyčnívající do výšky kolem 180 m nad jihovýchodním okrajem Skalice, asi 3,5 km jihozápadně od Nového Boru. Dříve používaný název Český vrch (Böhmischer Berg) býval v souvislosti se severovýchodněji ležícím Chotovickým vrchem, označovaným též jako Lužický vrch, vysvětlován tím, že mezi oběma kopci kdysi probíhala hranice Čech s Horní Lužicí. O velikonocích roku 1848 byl Skalický vrch slavnostně přejmenován na Německý vrch (Deutscher Berg), ale toto jméno se nikdy neujalo. Dolní část kopce tvoří křídové pískovce, v nichž se zejména na jižní a jihovýchodní straně vyskytovaly hojné železité polohy. Nad pískovci vystupuje čedičový vrchol, jehož svahy pokrývá rozsáhlé lesem zarostlé suťové pole, nazývané dříve "Steinrolle" (=Kamenný svah). Na jihozápadní straně vrcholu je několik čedičových skal s vyvinutou sloupcovou odlučností. Od roku 1732 byla na Skalickém vrchu poustevna, kterou tu na vlastní náklady vystavěl Antonín Schneider ze Sloupu. Na vrcholu kopce stál dřevěný kříž, u něhož každý pátek celou noc hořela lampa, a v zahrádce vedle něj byly pískovcové sochy sv. Jana a Panny Marie. Schneider tu jako poustevník strávil téměř dvacet šest let a zemřel nešťastnou náhodou v 63 letech, když spolkl hřebík. Po něm tu nějaký čas žil známý sloupský poustevník Samuel Görner, který předtím obýval Samuelovu jeskyni a skalní poustevnu u Sloupu. V roce 1772 zde bydlel Jan Wünsch ze Stružnice, který však musel poustevnu opustit, když císař Josef II. svým nařízením z roku 1782 poustevnictví zakázal. Ještě dlouho potom ale vynášeli bosí nosiči na vrchol kopce velké dřevěné kříže, aby si tak každoročně připomněli ukřižování Ježíše Krista. V roce 1892 byl vrchol kopce turisticky zpřístupněn pohodlnou značenou cestou, vybudovanou místním Spolkem přátel přírody. Cesta vedla od silnice do Pihelu po úpatí vršku, na němž kdysi stávala šibenice a odkud byl také pěkný pohled na Skalici, dále pokračovala serpentinami po severním a západním svahu až na vrchol. Druhá přístupová cesta sem vedla z jihu od dnes již zaniklého hostince U Beránka (Lammelschänke), stávajícího u polní cesty mezi dolní částí Skalice a Pihelem. Podél výstupových cest i na vrcholové Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 1

Průvodce "Česká Lípa" plošině byly umístěné lavičky k odpočinku. V roce 1896 postavili členové spolku na vrcholu kopce dřevěný přístřešek s občerstvením a na skále, vyčnívající směrem k západu, upravili vyhlídkový gloriet. Kolem roku 1927 byl ale srub na vrcholu vypálen a protože spolek neměl peníze na jeho obnovu, zůstal vrchol 6 let opuštěný. Teprve v roce 1933 zde Ferdinand Krause ze Skalice postavil nový srub s hostincem a zároveň nechal opravit i přístupové cesty. Nová chata byla slavnostně otevřena v neděli 21. května a podle majitele se nazývala Ferdinandova bouda. Zájem o nový hostinec byl veliký, takže již v dubnu následujícího roku musel být rozšířen na dvojnásobnou velikost. Dne 20. listopadu 1939 byla chata pojmenována po tehdejším říšském polním maršálkovi Hermannu Göringovi, naplánovaná oslava se ale kvůli špatnému počasí neuskutečnila. Po 2. světové válce chata zanikla a dodnes z ní zůstaly už jenom lesem zarostlé základy. V jejich okolí rostou šeříky a další zahradní rostliny, pocházející z bývalé poustevníkovy Zahrádky. Z jižního okraje vrcholu byl ještě koncem 20. století výhled do okolní krajiny, dnes mu ale brání stromy s hustými houštinami. Ve strmém svahu na severním úpatí kopce je velký pískovcový lom, ve kterém se odedávna lámaly pískovcové stavební kvádry a později se zde získával i brusný písek pro potřeby místních kuličů a brusičů skla. Protože pískovec zde byl velmi kvalitní a pevný, těžil se i v podzemí. Do skalního masivu byly vyhloubeny chodby, které se postupně prohlubovaly a rozšiřovaly. V roce 1882, kdy byl lom ještě v provozu, bylo v jeho hlavní stěně proraženo 6 mohutných portálů, kterými se vstupovalo do 6- 8 m vysokých podzemních sálů. Mimoto se zde uváděly také dva rovnoběžné tunely, dlouhé 53 a 62 metrů, s menšími postranními chodbami. Lamači v nich pracovali při světle olejových lamp. Těžba zde skončila krátce před rokem 1898, kdy byl kvalitní pískovec vylámán a dobývání méně pevných rozpukaných pískovců nebylo bezpečné. Dne 4. ledna 1932 se část skály v opuštěném lomu zřítila a zasypala většinu vchodů do podzemí. Dodnes proto zůstaly zachovány už jen dva vchody na severozápadním konci lomu, jimiž je ale přístupná poměrně velká část podzemních prostor. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/skalicky-vrch

Sloup Zřícenina

GPS poloha: 50°44'18.89"N 14°35'18.48"E

Hrad Sloup patří k našim nejlépe zachovaným a nejkrásnějším skalním hradům. Hrad Sloup stojí na 33 metrů vysokém skalním bloku. Skalní hrad Sloup se nachází na Českolipsku v Libereckém kraji. Z původního hradu a poustevny se zachovala řada místností a chodeb vytesaných do pískovcové skály, mezi nimi vyniká především tzv. zbrojnice, jejíž stěny u oken zdobí hrubé reliéfy. Zajímavá je i křížová chodba s přilehlým skalním kostelem a refektářem. Pozoruhodná je i hladomorna s rytinami, které tu zanechali vězni. Na hradě je expozice věnovaná poustevníkům na severu Čech. Atrakcí hradu jsou letní koncerty při svíčkách. Historie Na vysokém pískovcovém bloku, který poskytoval bezpečné útočiště již pravěkým lidem, vznikl zřejmě na počátku 14. století hrad, který střežil starou solnou cestu z Míšně do České Lípy. Od roku 1330 byl hrad majetkem Hynka Berky z Dubé. V roce 1427 se zde usadil Mikeš Pancíř ze Smojna, který byl příznivcem císaře Zikmunda. Mikeš však podnikal loupeživé výpravy i proti katolickým lužickým městům, a proto byl v roce 1445 Sloup dobyt a vypálen, brzy byl však obnoven. V roce 1471 se hrad stal opět majetkem Berků z Dubé, Adam Berka se ovšem v roce 1596 přestěhoval do pohodlnějšího Panského domu, vybudovaného na severním úpatí skály. Objekt však vyhořel a později byl zbourán. V roce 1639 Sloup obsadili a vypálili Švédové a hrad se proměnil ve zříceninu. Hradní zříceniny se od roku 1670 staly útočištěm poustevníků, kteří si zde vystavěli kapli, upravili pozůstatky původního středověkého objektu a dali tak hradu dnešní podobu. Poustevníci zde žili až do roku 1785, kdy císař Josef II. poustevnu zrušil. Poté zůstal hrad opuštěný a stal se oblíbeným výletním místem. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/sloup

Sloupský hrad Zřícenina

GPS poloha: 50°44'7.04"N 14°35'17.11"E

Na jižním okraji Sloupu ční nad údolí Dobranovského potoka asi 35 m vysoký pískovcový skalní suk (318 m), všeobecně považovaný za skalní hrad. O sloupském hradu se sice zmiňuje řada historických pramenů, ale jeho poloha není dodnes známá. Nejspíše stál na severovýchodním úpatí skály, kde jej kromě opevnění chránily také okolní rybníky s bažinami, a kde později vznikl panský dvůr i novější zámeček. Několik středověkých staveb, jejichž zbytky se dochovaly na temeni skály, sloužilo asi jen jako úkryt ve válečných dobách. Většina ve skále vytesaných prostor pochází až z konce 17. a počátku 18. století, kdy zde byla založena poustevna, podle níž se skála nazývala Poustevnický kámen (Einsiedlerstein). Romantickou představu skalního hradu rozvinuli teprve na přelomu 18. a 19. století místní umělci a vlastivědní badatelé. Archeologické nálezy dosvědčují, že okolí skalního suku bylo útočištěm člověka už v pozdní době kamenné. Na konci 3. tisíciletí před naším letopočtem zde bylo sídliště lidu s kulturou kulovitých amfor, z mladších období pochází nálezy, připisované kultuře únětické a lužické. Na počátku 1. století př. n.l. Sloup osídlily germánské kmeny z tzv. podmokelské skupiny a nesouvislé Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 2

Průvodce "Česká Lípa" germánské osídlení je doloženo ještě ve 4. století našeho letopočtu. Poté přišli na naše území Slované, ale pohraniční lesy byly soustavněji osídleny až při kolonizaci ve 2. polovině 13. století, která byla převážně německá. V té době patřilo rozsáhlé území mezi Žitavou a Českou Lípou Ronovcům, kteří zřejmě na sklonku 13. století vybudovali ve Sloupu strážní hrad. Jeho posádka měla zajišťovat bezpečnost kupců na staré lipské cestě, která sem přicházela od Litoměřic a České Lípy a pokračovala přes Radvanec do Cvikova a dále přes Mařenice a Krompach do Žitavy. Zakladatelem hradu mohl být Čeněk z Ojvína, zmiňovaný roku 1290, nebo jeho stejnojmenný syn. Samotný hrad je ale poprvé uváděn až roku 1324, kdy se po něm psal Čeněk z Birkensteinu. V té době již patrně existovala v blízkosti hradu vesnice Sloup, doložená poprvé roku 1352. Někdy mezi lety 1346 - 1374 získali sloupský majetek Berkové z Dubé, kteří jej ale drželi jen do roku 1412, kdy Hynek Hlaváč z Dubé prodal hrad s dvorem a s vesnicemi Sloup a Radvanec nepříliš zámožnému hornolužickému šlechtici Hanuši Velflovi z Varnsdorfu. Po roce 1427 hrad získal Mikeš Pancíř ze Smojna, který za husitských válek stál na straně lužických měst a podával jim zprávy o pohybech vojsk v okolí. Zároveň však spolu s Vartenberky využíval neklidných dob k loupeživým výpadům do Lužice. Na jaře roku 1444 proto Lužičané vyslali proti Vartenberkům i proti Sloupu odvetnou výpravu. Není jasné, zda byl hrad za tohoto tažení dobyt, ale již v následujícím roce byl Sloup cílem další trestné výpravy, v níž se proti Mikešovi Pancířovi spojilo vojsko lužického Šestiměstí s litoměřickou krajskou hotovostí, vedenou hejtmanem Janem ze Smiřic. Sloupská posádka se tehdy údajně po pěti týdnech obléhání vzdala a hrad byl na naléhání Lužičanů zničen. Mikeš Pancíř jej však zřejmě brzy obnovil a pokračoval i v loupežných výpadech do okolí. V roce 1455 hrad převzali Mikešovi synové Jan a Fridman, po nich jej krátce držel Vilém z Ilburka a 4. ledna 1471 Sloup znovu koupili Berkové z Dubé. V jejich majetku panství zůstalo až do počátku 17. století, kdy se už na hradě nebydlelo. Již v roce 1562 je totiž zmiňován tzv. Nový dům, který pod skálou vystavěl patrně Zikmund Berka z Dubé, a roku 1596 si Adam Berka z Dubé postavil v prostoru tehdejšího dvora severně od skály nový pohodlnější zámeček. Jeho hrázděná budova tu stála až do 15. září 1880, kdy vyhořela. Po smrti Adama Berky 13. července 1607 zdědila jeho majetek vdova Anna, která se o dva roky později znovu provdala za Jana Abrahama ze Salhausenu. Roku 1617 panství převzal Janův bratr Volf, jehož majetek však byl po bělohorské porážce zkonfiskován. V květnu 1623 Sloup koupil Zdeněk Lev Libštejnský z Kolovrat, za jehož držení krajem několikrát protahovala rakouská i cizí vojska. Za třicetileté války byl také Sloupský hrad obsazen nevelkou posádkou, ale švédský generál Banér jej v roce 1639 oblehl, dobyl a vypálil. Zničený hrad pak už nebyl obnoven. Následujícího roku Zdeněk Lev Libštejnský zemřel a jeho majetek převzal syn Václav František, který jako člen jezuitského řádu využíval dědictví hlavně k podpoře církevních zájmů a o správu panství se příliš nestaral. V roce 1654 od něj Sloup odkoupila jeho nevlastní matka Kateřina z Vrtby, od roku 1641 podruhé provdaná za Jiřího Petra Kokořovce z Kokořova. V roce 1679 převzal sloupské panství jejich syn Ferdinand Hroznata z Kokořova, který výrazně zasáhl do osudu skalního suku, když se jej roku 1690 rozhodl přeměnit na poutní místo s velkolepou poustevnou. Do roku 1782 se zde vystřídalo celkem 6 poustevníků, kteří skálu různě upravovali. Prvním z nich byl stavitel Konstantin, jemuž je připisováno architektonické řešení poustevny i vedení stavby. Podle jeho návrhu byly v pískovcové skále postupně vytesány rozsáhlé prostory Skalní kaple s Křížovou chodbou a na ně navazující obytné místnosti. Po Konstantinově smrti zde žil malíř Václav Rincholin, který také namaloval sluneční hodiny na stěně skalního suku. Velkoryse pojatá stavba ale nebyla nikdy dokončena. Po smrti Ferdinanda Hroznaty z Kokořova v roce 1708 byly stavební práce zastaveny, poustevník Václav se odtud odstěhoval a již pořízené vybavení Skalní kaple bylo později přeneseno do nově budovaného kostela sv. Kateřiny v obci. Nový majitel Petr František z Kokořova prodal roku 1710 zadlužené panství Václavu Norbertu Oktaviánovi Kinskému, který je spravoval až do své smrti v roce 1719. Poté bylo sloupské panství určeno jeho synovi Josefu Maxmiliánovi, jemuž však bylo teprve 14 let. Majetek proto až do jeho zletilosti spravoval starší bratr Štěpán Vilém Oldřich, který sice pokračoval v úpravách skály, ale už v poněkud odlišném romantickém pojetí. V té době byly vysekány také terasy na jižní a východní straně skály. Josef Jan Maxmilián Kinský převzal správu panství v roce 1726 a svými hospodářskými reformami významně pozvedl úroveň celého kraje. Rušil nevýnosné panské statky, na jejich pozemcích založil několik nových vsí a na celém panství podporoval rozvoj řemeslné výroby, zejména tkalcovství a sklářství. Protože starý zámeček pod hradem mu již nevyhovoval, postavil si v letech 1730-1735 nový zámek ve vsi; mimoto pokračoval i v úpravách skalního suku. Již v roce 1719 se na skálu vrátili také poustevníci. Nejdříve se tu usadil bývalý kaprál Jakub Borovanský a nedlouho po něm truhlář Antonín František Höltzel z Arnultovic. Po Jakubově smrti v roce 1735 sem přišel okrasný zahradník a výrobce brýlí Samuel Görner, který předtím žil 17 let v nedaleké Samuelově jeskyni. O 7 let později ale ze Sloupu utekl, údajně ze strachu před Prusy, kteří by ho zřejmě odvedli do vojska. Posledním sloupským poustevníkem byl tkadlec Antonín Müller ze Zákup, pro něhož nechal Josef Maxmilián Kinský roku 1770 vystavět na skále nový zděný domek. V září roku 1779 navštívil Sloup císař Josef II a nedlouho poté, v dubnu 1780 Josef Jan Maxmilián Kinský zemřel. Protože nezanechal žádné potomky, převzal sloupské panství jeho prasynovec Filip Josef Kinský, pocházející z chlumecké hraběcí linie Kinských. Když pak v roce 1782 Josef II všechny poustevny zrušil, upravil nový majitel skálu na romantické výletní místo pro své přátele a hosty. Hlavní vchod byl po roce 1794 přemístěn na jihovýchodní stranu skály a ve 20. letech 19. století byl na temeni obnoven park s květinovou zahradou. Zděný poustevnický domek byl upraven jako útulek pro návštěvníky, mezi nimiž byli například i arcivévoda František Karel (1822), saský král Friedrich August (1824 a 1845), arcivévoda Štěpán Habsburský (1841) a v roce 1847 mladý František Josef I., pozdější rakouský císař, se svými bratry Maxmiliánem a Karlem Ludvíkem. V držení Kinských zůstal Sloup až do smrti Augusta Františka Kinského roku 1940. Jeho majetek poté připadl německému šlechtici Vilému Emanuelu Preysingovi a v roce 1945 byl zkonfiskován. Skalní suk byl pak nějaký čas opuštěný a v roce 1953 byl jako pozoruhodné skalní sídlo prohlášen za kulturní památku. Skála je turisticky přístupná a od roku 1998 ji má v dlouhodobém pronájmu bývalý kastelán Ivan Volman. Mohutný asi 100 m dlouhý skalní masiv chrání nepřístupné svislé stěny, porušené jen několika úzkými spárami. Jeho jihovýchodní stěnu zdobí sluneční hodiny, které namaloval zdejší poustevník Václav Rincholin. Původně byly na skále hodiny dvoje, ale při renovaci v roce Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 3

Průvodce "Česká Lípa" 1752 byly obnoveny pouze jedny a druhé na jihozápadní straně potom zanikly. Sloupský hrad pravděpodobně nestál přímo na skále, ale na vysušeném místě při jejím severovýchodním úpatí, kam byl možný přístup asi jen po dřevěné konstrukci s mostem. Z hradních budov se dodnes nic nedochovalo, částečně zasypané pozdně renesanční klenby v sousedství parkoviště jsou pozůstatkem později vystavěného Berkovského zámečku. Hrad možná využíval i malý vyvýšený skalní dvůr, který vznikl v rozšířené spáře na severní straně skalního suku. Zvenku je dvůr uzavřen zdí, postavenou po roce 1827, a vstupovalo se do něj krátkou chodbou, vytesanou ve spáře mezi skalním masivem a menším samostatným skalním blokem. Do svislých stěn dvora je vytesáno několik středověkých prostor. Na západní straně jsou dvě vzájemně propojené místnosti s pískovcovým vstupním portálem, v protější stěně je hluboký výklenek s kruhovou studnou, která byla později narušena sklepem a zasypána do úrovně jeho podlahy. Další prostora byla vysekána do jižní stěny dvora a v jejím sousedství kdysi stávala dřevěná konstrukce, umožňující přístup k výše položené skalní rozsedlině. V ní je vytesané dvouramenné schodiště, romanticky označované jako Rytířské, jehož východním ramenem se vstupovalo přímo do prostor poustevny s kaplí, zatímco západní vedlo na horní plošinu skalního suku. Původně zde byly jen dřevěné stupně, zapuštěné do stěn rozsedliny, a teprve při výstavbě poustevny byla spára prohloubena a schody vytesány do skály. Skalní dvůr ani Rytířské schodiště nejsou v současné době návštěvníkům přístupné. Dnešní přístup na skálu vede z východní strany po zčásti dřevěném a zčásti ve skále vytesaném schodišti, zřízeném poustevníky po roce 1690. Schodiště ústí nejprve na nevelkou terasu, kde je umístěna pokladna, a dále pokračuje vzhůru do prostor bývalé poustevny, vytesaných ve skále. Tyto místnosti měly patrně sloužit k bydlení a jejich součástí se stalo i starší obydlí poustevníka s malou černou kuchyní. Na prostory poustevny navazuje vysoká klenutá Křížová chodba, vytesaná s využitím přirozených skalních spár na půdorysu nepravidelného čtverce s prodlouženým severním křídlem. V jednom místě chodba úhlopříčně protíná starší, ve skále vyhloubenou středověkou místnost, jejíž strop uprostřed podpíral skalní pilíř. Otvory kolem pilíře byly později zazděny. Na severní straně přiléhá ke Křížové chodbě prostorná 18 m dlouhá a 4 m široká barokní Skalní kaple, vytesaná v roce 1693. V nejvyšším místě její klenby je proražen na povrch oválný otvor, nad nímž byla o 2 roky později postavena osmiboká lucerna s kruhovými okny. K vysvěcení kaple však patrně nikdy nedošlo a již odlitý zvon z roku 1692 i socha Panny Marie Bolestné od žlutického sochaře Osvalda Wendy byly v letech 1716- 1719 přeneseny do kostela sv. Kateřiny ve vsi. V kapli zůstal dodnes zachován jen kamenný podstavec oltáře na východní straně a vyvýšená kruchta, přístupná samostatným vchodem ze západního ramene rytířského schodiště. Kaple se občas využívá ke komorním koncertům a uměleckým vystoupením. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/sloupsky-hrad

Lesní divadlo Výletní místo

GPS poloha: 50°43'58.43"N 14°35'6.73"E

Lesní divadlo leželo v mělké skalnaté sníženině na jihozápadním úpatí pískovcového ostrohu Na stráži, asi 0,5 km jižně od Sloupu. S jeho výstavbou podle návrhu malíře Ringela se začalo v roce 1920 a v létě následujícího roku bylo slavnostně otevřeno Hauptmannovou hrou Potopený zvon (Die Versunkene Glocke). Divadlo využívalo členitý pískovcový skalní masiv, za nímž se ukrývalo zákulisí. Jeviště bylo na severní straně ukončeno asi 3,5 m vysokou válcovou věží, spojenou se skalním masivem Kamennou zdí s gotickou bránou. Mimoto na něm byly ještě další dřevěné stavby, vzájemně propojené ve skále vytesanými průchody a tunely. V příkopu pod jevištěm bylo orchestřiště a na protilehlém svahu bylo upravené hlediště s dřevěnými lavicemi asi pro 1600 diváků. Divadlo sloužilo nejen ke kulturním vystoupením místních ochotnických a pěveckých spolků, ale účinkovaly v něm také různé amatérské i profesionální soubory ze vzdálenějších míst. Tradice divadelních představení v přírodě se udržela i po 2. světové válce. Ve dnech 5. až 7. července 1946 se tu konala slavnost sbratření s Lužickými Srby, kteří zahráli hru na námět z lužickosrbských dějin "Knjez a robocán". V létě roku 1958 zde proběhla akce nazvaná "Mikovcovo léto 1958", kvůli níž bylo divadlo v letech 1957-1959 rozsáhle upravováno. V té době bylo opraveno pódium, vyměněny lavice v hledišti a postaveny vstupní brány s pokladnami a nové sociální zařízení. Po roce 1960 ale zájem o lesní divadlo upadl a jeho zařízení postupně zchátralo. V roce 2000 byla zbořena i kamenná věž a zeď s bránou, takže dnes tu najdeme už jen skromné pozůstatky hlediště a jeviště s vytesanými schody a skalními tunely. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/lesni-divadlo

Na stráži Kopec

GPS poloha: 50°44'2.15"N 14°35'24.29"E

Jménem Na Stráži se označuje vysoký skalnatý ostroh (354 m), strmě spadající do údolí Dobranovského potoka asi 0,5 km jižně od Sloupu. Původně se nazýval Široký kámen (Breiter Stein) a jeho dnešní jméno bylo odvozeno od strážního stanoviště, které si zde v roce 1634 zřídili Švédové. Ostroh souvisí s rozsáhlejší pískovcovou plošinou, vybíhající od Slavíčku směrem k západu, a byl odedávna pěkným vyhlídkovým místem. Jeho atraktivita ještě vzrostla v roce 1933, kdy zde byla postavena dřevěná výletní restaurace. Upravené lesní cesty od ní tehdy vedly k řadě zajímavých skalních útvarů v okolí. Ještě v 80. letech Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 4

Průvodce "Česká Lípa" 20. století chata sloužila jako rekreační středisko, ale v letech 1998 a 1999 dvakrát vyhořela, takže dnes z ní zůstaly už jen opuštěné trosky. Z temene skalního ostrohu je krásný výhled na sloupské údolí se skalní poustevnou a souvislé pásmo zalesněných kopců Lužických hor na západním a severním obzoru. Nejnápadnější z nich je kuželovitý Klíč, ale můžeme zahlédnout i vzdálenější Luž, Jezevčí vrch nebo Hvozd. V lese na jihozápadním úpatí ostrohu jsou pozůstatky bývalého sloupského Lesního divadla. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/na-strazi

Ortel Kopec

GPS poloha: 50°44'55.25"N 14°37'58.64"E

Ortel (554 m) je výrazný zalesněný vrch pravidelného kupovitého tvaru, ležící asi 3 km jižně od Cvikova a 1, 5 km severozápadně od Lindavy. Kopec vznikl vypreparováním znělcového lakolitu z okolních křídových pískovců. Z jeho protáhlého temene vystupuje několik menších skalek s vyvinutou deskovitou odlučností a strmé svahy místy pokrývá znělcová suť. Na jižním úbočí jsou mohutné skalní stěny, nad nimiž vyčnívá několik vysokých skalních ostrohů. Na úpatí pod nimi jsou staré znělcové lomy. Svahy kopce porůstají převážně bukové lesy, v jejichž podrostu se vyskytují i některé teplomilné rostliny, například konvalinka vonná nebo tolita lékařská. Na jihovýchodním úbočí se zachoval pozoruhodný relikt pralesní doubravy. Od západu vede na Ortel odbočka žlutě značené turistické cesty, která přichází na lesní rozcestí s lavičkou, odkud stoupá strmá přímá cesta k vyhlídce na jihozápadní straně kopce. Dnes však je odtud přes vzrostlé stromy jen omezený výhled na Nový Bor a okolní vrchy. Pěkný výhled do širokého okolí je ale z vrcholu nejzápadnějšího skalního ostrohu, vyčnívajícího ze strmého svahu kopce jen kousek pod značenou vyhlídkou. Z temene ostrohu je daleký výhled k jihu na Bezděz, Provodínské kameny a Nedvězí u Dubé, v popředí vystupují zalesněné Svojkovské vrchy a v údolí pod nimi je Sloup se skalní poustevnou. Na jihozápadě vyčnívají čedičové kužely Skalického a Chotovického vrchu, za nimiž uzavírají obzor lesnaté kopce Českého středohoří s televizním vysílačem na Bukové hoře. Dále k severozápadu pokračuje táhlý hřbet od Kameníku přes Českou skálu, Klučky a Polevský vrch k výrazné dominantě Klíče. Dílčí výhledy jsou možné i z několika menších pasek na svazích kopce. Od značené vyhlídky pokračuje již neznačená široká cesta na zalesněný vrchol, který je zcela bez výhledu. Menší pěšina vede z vyhlídky bukovým lesem po svazích kolem vrcholu kopce a vrací se zpět na rozcestí s lavičkou. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/ortel

Slavíček Kopec

GPS poloha: 50°43'45.88"N 14°36'12.26"E

Slavíček je výrazný čedičový vrch (535 m), strmě vystupující z nižší pískovcové plošiny asi 1, 5 km jihovýchodně od Sloupu. Jeho jméno bylo podle místní tradice odvozeno od hvízdání větru ve skalních slujích na úpatí, které prý připomínalo zpěv slavíka. Vrcholový kužel kopce je porostlý převážně Bukovým lesem a po jeho temeni probíhá čedičová žíla, tvořící asi 200 m dlouhý skalnatý hřbítek s patrným rozpadem horniny do vodorovných nebo vějířovitě uspořádaných sloupců. Na západním konci hřbítku je u sestupové cesty do Sloupu skála s pěkným vějířem čedičových sloupců, připomínajícím ocas ležícího ještěra. Také na severním svahu kopce vyčnívá několik čedičových ostrohů, mezi nimiž je asi 15 m vysoká kuželovitá skalní věž, zvaná Bílá paní. Je tvořena vodorovně uspořádanými čedičovými sloupky a uprostřed má zaškrcení, díky němuž připomíná ženskou postavu. Kdysi prý byla skála natřena vápnem k zesílení strašidelného vzhledu. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/slavicek

Holanské rybníky Rybník

GPS poloha: 50°37'24.53"N 14°27'44.70"E

Je tvořena soustavou 23 rybníků napájených Bobřím potokem. O stáří rybníků nevíme nic přesného, vznikaly zřejmě postupně od pol. 16. stolení do pol. 17 století, umístěny v malebné krajině pod vyvřelými kopci Ronovem a Vlhoštěm. Rozloha všech rybníků je přes 200 ha. Ústředními rybníky této soustavy jsou Dolanský rybník s plochou 52 ha a Holanský rybník (29 ha). Ostatní rybníky jsou mnohem menší. Všechny rybníky slouží k intensivnímu chovu ryb. Rekreačně je využíván Milčanský rybník s plážemi ke koupání. V letním období je zde zřizován menší kemp. Rekreační zástavbou je obklopen i rybník Vojenský u Stvolínek. Holanské rybníky leží mimo chráněnou krajinnou oblast Kokořínsko, není tedy nad nimi vyhlášena ochrana. Přesto se zde vyskytuje řada chráněných druhů rostlin a živočichů a zejména v době tahu na jaře a na podzim se zde koncentruje Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 5

Průvodce "Česká Lípa" značné množství vodních ptáků. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/holanske-rybniky

Česká Lípa - Aquapark Aquapark

GPS poloha: 50°40'55.34"N 14°32'24.68"E

Aquapark v České Lípě nabízí množství atrakcí - tobogan, skluzavky, masážní lůžka, masážní bazén, whirpool, dětský bazén, dětské brouzdaliště, divokou řeku, parní místnosti, bufet s příjemným posezením.Funguje každý den od 10 hodin dopoledne do půl desáté večer. Ceník je hodinový - na 1,5 hodiny stojí pobyt 90 Kč, na 3 hodiny pak 110,- Kč. Ve všední dny a děti mají slevu. Je možno koupit permanentku na více vstupů. Autor článku: Areta Elischer Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/ceska-lipa-aquapark

Česká Lípa - prodejna map Cyklo shop - servis

GPS poloha: 50°41'10.14"N 14°32'19.82"E

Jedná se o největší a nejlépe zásobenou prodejnu pro turisty a cestovatele v České Lípě i na českolipském okrese. K výběru je zde bohatá nabídka turistických a cykloturistických map, průvodců, atlasů, jak z území naší republiky, tak i Evropy a vybraných částí světa. Prodejna sídlí v centru města v těsné blízkosti hlavního náměstí TGM na Moskevské ulici. V objektu se nachází i kartografické vydavatelsví, které se specializuje na tvorbu podrobných turistických map 1:25 000 z území České republiky, jehož kompletní kolekce je v prodejně zastoupena. Prodejna má provozní dobu: Po- Pá: 8:00 - 17:30 So: 8:30 - 11:30 Veškeré produkty lze objednat i na adrese: obchod@geodezieonline. cz Adresa: Geodézie On Line, Moskevská 13, 470 01 Česká Lípa (zkratka GOL) Turistické mapy: KČT 1:50 000 č.15 Máchův kraj, GOL 1:25 000 Českolipsko Autor článku: Pavel Samuel Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/ceska-lipa-prodejna-map

Zahrady zámku Zákupy Zahrada

GPS poloha: 50°41'5.32"N 14°38'43.08"E

Zahrady zámku v Zákupech

Že jsou Zákupy vskutku krásným zámkem a snad na každého návštěvníka zapůsobí svým osobitým kouzlem, víme. Že se jedná o bývalou císařskou, dnes snad trochu neprávem opomíjenou rezidenci je nám také známo a protože jsme se jejími interiéry prošli už v jednom z předcházejících článků, můžeme teď vyrazit ven do přírody. Celý areál zákupského zámku sloužil spolu s Ploskovicemi jako císařské letní sídlo. Panovník sem většinou přijížděl v červnu, když se ještě předtím zastavoval na Ploskovicích. Zpáteční cesta ho většinou čekala v průběhu měsíce října. Co by to bylo za letní sídlo, kdyby nemělo pořádné zahrady? Kde jinde než v zahradách by mělo panstvo nabírat síly a dobrou náladu pro dlouhou zimu? Pojďme se teď jimi trochu projít. Vznik zdejší zahrady, byť ve značně skromném rozsahu, se většinou datuje 70. léty 17. století, nicméně radikálně se do jejích úprav pustila až Anna Maria Františka. Snad nepříliš šťastné manželství s toskánským vévodou Giovannim Gastonem ji přimělo hledat útěchu a zapomnění ve zvelebování Zámecké zahrady. Jakkoliv zámecká paní svého manžela zřejmě nesnášela, přesto se nechala inspirovat stylem manželovy domoviny a v Zákupech začala budovat terasovou zahradu italského typu. Nebyla velká (sotva jeden hektar), přesto ji však lze považovat za jednu z dominant zdejšího zámku. Zásadním stavebním prvkem tu jsou dvě terasy s odpočívadlem, vzájemně propojené schodištěm, zatímco kamenné opěrné zdi jsou členěny mužskými a ženskými polopostavami, nesoucími kamenné ozdobné římsy s grottovým povrchem. Pohříchu jsou tyto terasy prakticky jediným architektonickým prvkem zdejší zahrady, který se nám dochoval. Dnes už tu nenajdete ani jednu ze 4 umělých jeskyní, dávno zmizely i altány, různá loubí, skleníky, sochy, ozdobné vázy, fontány, střelnice, kuželník,….. A tak si dnes můžeme udělat spíše jen rámcovou představu o dřívější Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 6

Průvodce "Česká Lípa" podobě barokní zahrady. Zmínili jsme se i o fontánách, což si vyžadovalo zajištění dostatečného zdroje vody. Proto tu v letech 1710 – 1711 vyrostla vodárna (samozřejmě s nutným příslušenstvím). Voda sem byla přiváděna z mlýnského potoka, ale nenapájela pouze ozdobné fontánky. Nato byli naši předci příliš chytří. Přiváděná voda zároveň zavlažovala zdejší ovocné sady a vodou zásobovala i Bažantnici a rozsáhlou oboru. Proč by však park měl sloužit jek klidu a pohodě, že? Ani on neunikl ničení a drancování během slezských válek v roce 1744 a selského povstání v roce 1775. Další zásadní úpravy se zahrada dočkal až v polovině 19. století v rámci adaptace na letní sídlo excísaře. Stejně tak jako v zámeckých interiérech, i v zahradě zavládl duch druhého baroka. Architekt Jan Bělský nechal vizuelně oddělit horní terasu od předzámčí řadou lip, zatímco dolní části zahrady ponechal původní podobu. Dnešní stav je bohužel dost neutěšený. Dlouhá léta zanedbané údržby se musela projevit. V 70. létech 20. století sice došlo k jakémusi náznaku rekonstrukce, který měl však ve svém důsledku spíše neblahý vliv na dnešní stav zahrady. Nebyl obnoven systém fontán a vodních kaskád a do havarijního stavu se postupně dostaly i kamenné balustrády. Uzavřeny jsou i horní terasy, u kterých pro změnu hrozí zřícení do zámeckých sklepení. A tak se dnes čeká na zázrak v podobě kompletní rekonstrukce, která se však prozatím nachází ve fázi zadávání projektu a její realizace je tedy v nedohlednu. Stejně tak jako zahrada, patří neodlučně k zákupskému zámku i zdejší krajinářský park, členěný na větší anglický a menší francouzský park. Vznikl na počátku 19. století a vymezen byl barokní zahradou, městečkem a budovou koníren. V roce 1851 tu vyrostly dokonce i skleníky v neogotickém stylu, z kterých se však dochovalo jen pouhé torzo. Stejně tak jako před lety, i dnes tvoří osu parku jírovcová alej, v jeho středu je stále jezírko a k vidění tu jsou i, byť poničené kamenné balustrády s karyatidami drážďanského sochaře Lüsnera. Přestože jsou dnes parky udržovány a protkány sítí cest, přesto nesou jasně patrné důsledky zanedbané údržby v letech minulých. Dnes už se tu neprojedete loďkou po zdejším Rybníčku. Jen těžko se dá spočítat o kolik vzácných dřevin byl park ochuzen, když v padesátých letech minulého století sloužil jako záhumenkové hospodářství zdejších obyvatel a jako zdroj palivového dřeva. Je takřka zázrak, že ještě před nějakými 40 lety měl park ještě slušnou sadovnickou hodnotu. A je ještě smutnější, že za dalších 20 let se z něho stala prakticky džungle. Není se čemu divit, že když se nakonec na přelomu století přeci jen k rekonstrukci parku přikročilo, nebylo už prakticky co zachraňovat. Původní krajinářský park takřka zmizel pod nálety olší, jív, vrb a muselo se tu začít takřka od nuly. Park má v současnosti 6, 5 hektarů a nezbývá než věřit že s navracející se původní podobou parku a zahrady se sem vrátí nejen moudrost, vzdělanost, ale i pokora a úcta k přírodě, jak jsme ji znali u našich předků. Není náhodou, že stařičký mocnář, který zde v letních měsících pobýval, byť byl svého času mocným mužem a ovládal 6 jazyků, nepovažoval přesto za příliš sprosté proniknout do umění zahradnického a zajímat se na zákupském panství o zemědělství. Dnes snad neuvěřitelné, tehdy běžné! . Autor článku: Pavel Kolátor Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/zahrady-zamku-zakupy

Česká Lípa - Přírodní koupaliště Dubice Koupaliště

GPS poloha: 50°40'24.02"N 14°30'36.79"E

Přírodní koupaliště Dubice v České Lípě leží v nedaleko za městem. Mnoho služeb zde nenajdete , ale stačí pro všechny, kteří upřednostňují přírodní koupání a volný, neorganizovaný prostor kolem sebe. Pláž je písčitá a do vody se nemusejí bát ani děti.protože je pozvolná. Celá oblast leží při vstupu do údolí Pekla. Okolí je vhodné zejména pro pěší výlety a Cykloturistiku, outdoorové aktivity a pod. Vezměte picknik s sebou a vyražte do přírody! Aktuality 2012 Podle informace v Českolipském deníku je koupaliště zavřené a oficiálně nepřístupné, viz http:// ceskolipsky. denik. cz/ zpravy_region/lide-v-ceske-lipe-se-nemaji-kde-koupat-areal-v-dubici-je-zavreny-20120620.html Autor článku: Areta Elischer Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/ceska-lipa-prirodni-koupaliste-dubice

Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 7

Průvodce "Česká Lípa" Sloup v Čechách - lesní divadlo Zajímavost

GPS poloha: 50°44'20.36"N 14°35'20.00"E

Lesní divadlo se nachází asi půl kilometru jižně od Sloupu. Divadlo bylo slavnostně otevčeno roku 1921 Hauptmannovou hrou Potopený zvon. V 60. letech 20. století divadlo začalo chátrat. V roce 2004 však bylo opraveno a v letních měsících se tu pravidelně konají divadelní představení. Kapacita diváků je okolo 250. Autor článku: Klára Nováková Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/sloup-v-cechach-lesni-divadlo

Modlivý důl Památník

GPS poloha: 50°43'36.49"N 14°36'22.94"E

Modlivý důl je asi 1 km dlouhé romantické skalnaté údolí, hluboce zaříznuté do pískovcových skal pod Slavíčkem a Tisovým vrchem na severovýchodním okraji Svojkova. Skalnatá rokle se původně nazývala Smolný důl (Pechgraben), protože zdejší uhlíři měli vedle milířů i smolné pece, v nichž vařili kolomaz. Teprve později zde vzniklo poutní místo, o jehož původu se vyprávěly různé pověsti. Podle jedné z nich tu dobrovolně zemřeli rytíř Jaroslav ze Svojkova s dcerou sládka z Velenic, kteří se velmi milovali, ale rytířovi rodiče jim jejich lásku nepřáli. Jiná pověst vypráví, že tu jeden selský chlapec zabil svého soka v lásce. První obrázek, znázorňující loučení Panny Marie s Ježíšem, tu prý na strom pověsil roku 1704 jistý dělník Melzer, pracující jako pomocník ve svojkovském pivovaru, aby zaplašil prokletí ponurého místa. Vrchnost pak nechala hustý les trochu prosvětlit a u obrázku se začali zastavovat pocestní. Časem se rozšířily zprávy o zázračně vyslyšených modlitbách a když zde došla v roce 1772 vyslyšení svých proseb svobodná paní von Czerwelli ze Svojkova, dala z vděčnosti zřídit dřevěnou kapličku, do níž byl Melzerův obrázek přenesen. Počet návštěvníků ale stále rostl a z okolí sem mířila i celá procesí. Koncem 18. století byla proto dřevěná kaplička snesena a hraběnka Alžběta Kinská nechala vytesat novou kapli do skalní stěny. Vytvořil ji svojkovský zedník Josef Sacher. Sloupský farář a vrchnost ale poutě do Modlivého dolu odmítali jako modlářství a nechávali odtud proto odstraňovat svaté obrázky i tabulky s poděkováním za vyslyšené prosby. V září 1806 dokonce biskupská konzistoř v Litoměřicích nařídila, aby z kaple byly odstraněny sochy Ježíše a Panny Marie. Vzápětí ale obě sochy z kaple zmizely a teprve po několika měsících byly nalezeny ukryté v jedné z odlehlých roklí. Odtud pak byly slavnostně přeneseny do Sloupu a 26. července 1807 vystaveny v tamním kostele. Od té doby velké poutě ke Skalní kapli ustaly a lidí sem přicházelo stále méně. K opětnému obnovení poutí do Modlivého dolu došlo až za epidemií cholery v letech 1832 a 1850, kdy sem směřovala prosebná procesí i z České Lípy. V roce 1836 bylo průčelí kaple vyzdobeno gotickým portálem, který vytvořil sloupský sochař Antonín Wagner. Uvnitř kaple byl umístěn pozoruhodný milostný obraz Panny Marie od malířky Eugenie Hauptmann-Sommerové a na stromech kolem kaple visely svaté obrázky. Náboženský kult se zde od počátku silně prolínal s divokou krásou romantického údolí. Postoj církve ke zdejším poutím se ale změnil teprve koncem 19. století, kdy byla kaple zasvěcena Panně Marii Lourdské, a její vnitřek byl roku 1903 upraven na lourdskou jeskyni. I potom sem směřovala procesí z širokého okolí a modlit se sem chodil i bývalý císař Ferdinand V. při svých projížďkách ze zámku v nedalekých Zákupech. Podél cesty ze Svojkova byla ke kapli upravena Křížová cesta a dále k východu vedlo dlouhé schodiště k oratoriu na konci rokle. Byl to uměle vytesaný skalní výklenek s pískovcovou plastikou Ukřižování od sloupského sochaře Josefa Maxe staršího. Po 2. světové válce bylo poutní místo z větší části zničeno, takže dodnes zůstala zachována jen Skalní kaple a prázdný výklenek oratoře. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/modlivy-dul

Česká Lípa - kostel Povýšení svatého Kříže Kostel

GPS poloha: 50°41'7.49"N 14°32'33.85"E

Kostel Povýšení svatého Kříže je nejstarším českolipským kostelem. Byl vystavěn ve 14. století z iniciativy místních měšťanů v čele s purkmistrem Jindřichem z Weitmühle. V roce 1426 postihl město velký požár, který zasáhl i kostel, opraven a znovu vysvěcen byl v roce 1490. V roce 1890 byl neogoticky upraven Josefem Mockerem. Autor článku: Matěj Baťha Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/ceska-lipa-kostel-povyseni-svateho-krize


str. 8

Průvodce "Česká Lípa" jedinečné muzeum PŘÍRODY v České Lípe Muzeum

GPS poloha: 50°40'58.70"N 14°32'40.29"E

Snad nejzajímavější a na expozice nejbohatší je na Českolipsku a na prahu Českého Středohoří, vlastivědné muzeum v České Lípě, sídlící v budově býv. kláštera v centru města. Kromě bohatých sbírek uměleckých a expozic tradičního bydlení či života českolipska nebo světničky V. Menšíka, nás zde zaujmě unikátní rozsáhlá přírodovědná expozice. Zabývá se přírodou českolipska a českého středohoří a nebo jedinečnou expozicí Zvířata celého světa,Svět hmyzu a pavoukovců,Geologie a mineralogie,Svět moří a oceánů. Autor článku: RADIM Tulák Turista Malák Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/jedinecne-muzeum-prirody-v-ceske-lipe

Sloup v Čechách - sousoší Kalvárie Socha

GPS poloha: 50°44'20.64"N 14°35'17.11"E

Sousoší Kalvárie se nachází v centru obce, na náměstí T. G. Masaryka. Je dílem sochaře Antonína Brauna a bylo vytvořeno v roce 1740. V jeho blízkosti se nachází barokní fara z roku 1786, nedaleko je také zámek a kostel svaté Kateřiny. Autor článku: Matěj Baťha Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/sloup-v-cechach-sousosi-kalvarie

Sloup v Čechách - kaple svatého Jana Nepomuckého Kaple

GPS poloha: 50°44'37.93"N 14°34'57.96"E

Kaple svatého Jana Nepomuckého se nachází na západním okraji obce, při silnici na Nový Bor. Základní kámen byl položen 25. dubna 1738, dokončena byla o rok později a v roce 1740 pak byla vysvěcena. V roce 1795 ji Kinští přeměnili na rodovou pohřební kapli. Vnitřní zařízení kaple bylo po druhé světové válce zničeno a na neudržované stavbě se značně podepsal zub času. Pozůstatky sochařské výzdoby jsou dílem Antonína Brauna. Ke kapli vede asi 500 metrů dlouhá Lipová alej od zadního traktu zámku, dnes sloužícího jako domov důchodců. Autor článku: Matěj Baťha Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/sloup-v-cechach-kaple-svateho-jana-nepomuckeho

Česká Lípa Vodní hrad Hradby

GPS poloha: 50°41'8.05"N 14°32'15.79"E

Hrad naleznete v centru města, u řeky Ploučnice v těsné blízkosti mezinárodní červené turistické trasy E10.Vodní hrad Lipý byl založen ve 13. století, do současnosti se z něho dochovala pouze část hradní zdi a dvě gotické brány. V 16. století byl hrad přestavěn na renesanční zámek, později byl využíván jako cukrovar. Hrad byl, až na zbytky kleneb přízemí, zničen odstřelením v 50. letech. Během 90. let 20. století proběhla rekonstrukce pozůstatků hradu, od června roku 2003 je hrad přístupný veřejnosti, pro kterou je připraven prohlídkový okruh v prostorách východní brány s expozicí seznamující návštěvníky s podobou hradu a životem na tomto sídle od 18. do 20. století. Velké oblibě veřejnosti se těší již tradiční akce na hradě, jako jsou Pašijové hry nebo Slavnost ku poctě patronů města sv. Petra a Pavla. Autor článku: Eva Šrámková Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/ceska-lipa-vodni-hrad


str. 9

Průvodce "Česká Lípa" Sloup v Čechách - kostel svaté Kateřiny Kostel

GPS poloha: 50°44'20.43"N 14°35'21.00"E

Kostel Svaté Kateřiny ve Sloupu v Čechách byl vystaven v roce 1327, současnou podobu pak získal při výrazné přestavbě v roce 1717 až 1719. Tu provedl Petr Pavel Columbani, roudnický stavitel italského původu. roce 1815 pak byla přistavěna věž. Autor článku: Matěj Baťha Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/sloup-v-cechach-kostel-svate-kateriny

Lesní divadlo Sloup Ostatní

GPS poloha: 50°43'55.60"N 14°35'0.56"E

Sloup v Čechcách kromě krásného skalního hradu, nabízí několik zajímavých míst. Jedním z těchto míst je i lesní divadlo, které nalezneme u silnice vedoucí ze Sloupu na Svojkov. Lesní divadlo bylo založeno v roce 1921 "Divadelním spolkem Sloup". Do pískovcové skály zde byly vyhloubeny chodby, postavila se zde pískovcová věž, podium, stěna s gotickou branou a samozřejmě nemůžeme zapomenout na hlediště pro 2000 diváků. Divadlo bylo slavnostně otevřeno na svatodušní neděli roku 1921, divadelním dramatem "Potopený zvon". Pro svou výbornou akustiku zde byly také hrané opery a operety. V 60. letech zaznamenalo divadlo velký úpad a bylo zdevastováno. Znovu bylo obnoveno až v roce 2004. Na obnově se podíleli místní obyvatelé. V současnosti zde probíhají v letních měsících divadelní představení. Více informací o kulturním programu naleznete zde. Pokud zavítáte do Sloupu nenechte si ujít návštěvu Skalního hradu a Samuelovy jeskyně. Autor článku: Zaneta Konvalinová Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/lesni-divadlo-sloup

Česká Lípa - Městské informační centrum Infocentrum

GPS poloha: 50°41'11.05"N 14°32'16.25"E

Aktualizace: 4/2010 Městské informační centrum se nachází uprostřed historického jádra města na hlavním náměstí TGM v přízemí objektu, který je součástí Městského úřadu. Kontakt: Městské infornační centrum, Nám. T. G. Masaryka 2, 470 01 Česká Lípa Telefon: 487 881 105-6 e-mail: [email protected] Služby • veřejný Internet • prodej upomínkových předmětů, map a publikací, turistických známek • rezervace a prodej vstupenek na různé kulturní akce • informace o možnostech ubytování, stravování: o ubytovacích a stravovacích službách v regionu Českolipska • turistické informace: - o městě a jeho okolí - o pamětihodnostech a atraktivitách regionu Českolipska - o kulturních, společenských a sportovních akcích • vyhledávání spojů • průvodcovská činnost po památkách města Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz

str. 10

Průvodce "Česká Lípa" • kopírování Turistické mapy: KČT 1:50 000 č.15 Máchův kraj, GOL 1:25 000 Českolipsko Autor článku: Pavel Samuel Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/ceska-lipa-mestske-informacni-centrum

Česká Lípa - Městské infocentrum Ostatní

GPS poloha: 50°41'11.26"N 14°32'15.40"E

Informační centrum Vám poskytne informace o společenských, kulturních a sportovních akcích ve městě a okolí. Dále máte možnost zajistit si ubytování čí stravování. V rámci centra si můžete zakoupit vstupenky na akce. Nabízí Velké množství bezplatných i placených propagačních materiálů a publikací, které se vztahují k městu a okolí.

Kontakt: nám. T.G. Masaryka 2 tel. 487 881 105

Provozní doba: Po - Pá 9:00 - 17:00 So 9:00 - 12:00 listopad - březen Po - Pá 9:00 - 16:00 So 9:00 - 12:00 Autor článku: Michal Machoczek Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/ceska-lipa-mestske-infocentrum

Nový Bor - Informační centrum Ostatní

GPS poloha: 50°45'25.49"N 14°33'17.82"E

Informační centrum Vám poskytne informace o společenských, kulturních a sportovních akcích ve městě a okolí. Dále máte možnost zajistit si ubytování čí stravování. V rámci centra si můžete zakoupit vstupenky na akce. Nabízí velké množství bezplatných i placených propagačních materiálů a publikací, které se vztahují k městu a okolí. Kontakt: T.G. Masaryka 46, Nový Bor tel.: 487 726 815 Provozní doba: KVĚTEN - ZÁŘÍ: PO - NE 9.00 - 12.00 13.00 - 17.00 ŘÍJEN - DUBEN: PO - PÁ 9.00 - 12.00 13.00 - 16.00 Autor článku: Michal Machoczek Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/novy-bor-informacni-centrum


str. 11

Průvodce "Česká Lípa" Cyklostezky Českolipska - Cyklostezka Písečná Turistická trasa

GPS poloha: 50°42'1.04"N 14°34'46.13"E

Za pět milionů korun vznikla na dříve méně zpevněných polních cestách cyklostezka z českolipského sídliště Špičák do přidružené obce Písečná. Její celková délka je 2, 5 kilometru. O cyklostezku se vedly velké spory, ekologové požadovali, aby zůstala bez asfaltu, politici nakonec rozhodli, že celý povrch zalejí asfaltem. Největší slabinou celého projektu je ale velké převýšení. I bez šlapání převýšení způsobí, že kolo jede z kopce takřka šedesátkou. O využití cyklostezky bruslaři se nedá takřka mluvit. Stezka nabízí krásné výhledy na kopec Špičák, letiště a především ke skalnímu městu za Svojkovem. Autor článku: Milan Bárta Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/cyklostezky-ceskolipska-cyklostezka-pisecna

Cyklostezky Českolipska - Vlčí důl Turistická trasa

GPS poloha: 50°39'55.91"N 14°37'14.70"E

Starší z českolipských cyklostezek vede rovněž po tělese bývalé železniční trati a končí ve Vlčím dole. Začíná v Lípě u bývalé mlékárny a nových hal firmy bývalého Narexu. Celková délka je devět kilometrů a jednou přetíná silnici u Žízníkova (kde je mimochodem vynikající hospoda U Kerama). Je o něco, než by bylo ideální pro symbiózu cyklistů a bruslařů, povrch je však pohodový. Kopíruje meandry Ploučnice, a tak je zpravidla stále na co se dívat - lovící pochop rákosní, čápi, volavky, zákruty řeky, úřednice na bruslích. Nechcete-li stejnou cestou, dá se za Vlčím dolem pokračovat do Heřmaniček a odtud se zadem vrátit do Lípy po nepříliš frekventované silnici. Nejlepší je parkování na začátku trasy, pár míst se najde i v Žízníkově, jedno i na konci trasy. Sorry za zimní fotky, ale nějak jsem přes léto zapomněl fotit. Autor článku: Milan Bárta Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/cyklostezky-ceskolipska-vlci-dul

Nový Bor - železniční stanice ŽST

GPS poloha: 50°45'38.24"N 14°32'50.00"E

Zastávka vlaku. Zde nebo v nejbližším okolí jsou k dispozici tyto služby: • vnitrostátní pokladní přepážka • čtečka in-karet • výdej in-karet • platba v eurech • WC • prostory pro cestující • integrovaný dopravní systém Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/novy-bor-zeleznicni-stanice

Pavlovická skála Ostatní

GPS poloha: 50°37'5.02"N 14°29'34.91"E

Velmi bohatě inkrustovaná Skála v lesích na jih od Holan. Autor článku: Milan Bárta Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/pavlovicka-skala


str. 12

Průvodce "Česká Lípa"

Recommend Documents