Průvodce ekoturismu. Ing. Jaroslav Neužil. Obsah ČASOVÁ NÁROČNOST

Interdisciplinární, informaticko-kognitivní, lingvistický a modulární rozvoj studia CZ.1.07/2.2.00/28.0104

Průvodce ekoturismu Ing. Jaroslav Neužil

Obsah Úvod Osobnost průvodce Cílová skupina Příprava akce Technika průvodcovské činnosti o Stravování o Doprava Příroda o Neživá příroda o Rostlinstvo o Živočišstvo o Přírodní ekosystémy Lidská sídla a stavby Průmysl a technika Utváření prostředí Ekonomika Závěr

ČASOVÁ NÁROČNOST 90 minut

IKLIM

1/26


ÚVOD Nejen turismus, ale všechno naše konání by mělo být ekologické. Ovšem z pohledu cestovního ruchu klade tato disciplina ještě vyšší nároky na všechny aktéry, protože se nacházejí mimo oblast svého obvyklého působení. Ekologický turismus znamená brát ohled na všechny vazby mezi organizátory, turisty a navštíveným prostředím. Předpokládáme přitom přímou účast průvodce jako nezbytného prostředníka a koordinátora. Práce průvodce je jedním z nejrozmanitějších a nejzajímavějších povolání. Zahrnuje při různých příležitostech všechny obory, i když ne zcela podrobně. Proto je důležité umět se dívat okolo sebe a poznané řadit do správných souvislostí. Turismus znamená změnu prostředí. Často změnu zcela zásadní, více či méně vědomou. Turista se však chce především odreagovat od běžné pracovní nebo domácí činnosti. Většinou se, kromě obecných informací, nehodlá příliš zabývat studiem okolí, je jen zvědavý a řídí se spíše svými pocity. Zaměřuje se často na jednotlivé detaily a konkrétní údaje, ale unikne mu celkový přehled. Erudovaný doplňující výklad a citlivé vedení tak může z „obyčejného“ výletu udělat nevšední zážitek. A to je úkol průvodce.

Osobnost průvodce Hlavním předpokladem pro práci průvodce je vysoká angažovanost. Všechno ostatní se dá naučit. Je to práce ve službách. Ekologicky smýšlející průvodce musí nejen správně prezentovat fakta, ale musí současně sledovat reakci publika a svůj výklad průběžně přizpůsobovat chování skupiny. Ve skupině musí být přirozeným vůdcem, ale současně jejím členem.

2/26

IKLIM


Nesmí se bát vyslovit svůj vlastní názor, tím zákazníky více zaujme a povzbudí k diskuzi a dotazům. Negativní reakce přitom vůbec nevadí, jen na ně musíme umět klidně reagovat. Nemusíme také vědět všechno. Někdy je docela na místě říci „nevím“, můžeme ale také využít znalostí návštěvníků a zeptat se, v jakých pracují oborech. Občas tak objevíme zajímavé informace a můžeme na chvíli svěřit výklad někomu povolanějšímu. Tím učiníme z pasivních účastníků aktéry daného tématu a z očekávaného zážitku i prožitek. Ještě lépe povzbudíme k interakci používáním pomůcek. Hmatové a optické vjemy znásobí hlasové informace. Průvodce musí za každých okolností zůstat klidný. Již přivítání skupiny může být stresovou situací. Je potřeba se několika větami představit, uklidnit a zaujmout skupinu a vysvětlit program. Postupně se pak snažíme o přirozený, ale cílený kontakt s jednotlivými členy skupiny. Tak, aby měli všichni pocit, že se jim věnujeme osobně. Na případné hrubé útoky se pokusíme odpovědět vtipně, v každém případě korektně, s vědomím, že zákazník má ke svému chování nějaký důvod a pokusíme se vysvětlit příčinu. Může to být způsobeno například tím, že návštěvník si spojuje osobu průvodce s předmětem nebo místem výkladu a činí ho odpovědným i za negativní rysy nebo jevy. Na jednu stranu je to dobře, protože to dokazuje, že jsme byli v našem úsilí identifikovat se s prostředím úspěšní. Na straně druhé právě toto musíme při nedorozuměních vysvětlit a oddělit. Protože průvodce je konec konců také turista. V krizových situacích (úraz, klimatické podmínky, chyba partnerského poskytovatele služeb) zvážíme priority a postupujeme v pořadí důležitosti. Přitom máme stále na mysli situaci ve skupině a snažíme se účastníky udržet v klidu. Proto je důležité, aby měli vždy pocit, že průvodce postupuje správně. Oblečení volíme praktické, ale ne přehnaně nápadné a luxusní. Průvodce má být vidět, ale ne příliš vynikat. Z ekologického hlediska také není vhodné na sebe upozorňovat

IKLIM

3/26


zdviženým deštníkem nebo mávátkem. Návštěvník nesmí mít pocit, že je k něčemu nucen. Pohyb skupiny má být spontánní, většímu davu se proto vyhýbáme. Průvodce by měl dobře znát nejenom místo nebo oblast kde právě pracuje, ale celou svoji zemi. Jiný přístup je potřeba zvolit při návštěvě zahraničních turistů a jiný při výjezdu tuzemských zákazníků do ciziny. Svoji vlast musíme dobře znát nejenom proto, abychom uměli podat celkový přehled, ale i proto, abychom v jiných zemích dokázali srovnávat a tím i snáze pochopit. Důležité je nejen to, co víme, ale hlavně to, co nevíme. Na nějaká úskalí bezesporu při každém výkladu narazíme. A nejlepší návod je si tyto mezery průběžně doplňovat. Průvodce nesmí svým chováním negovat to, o čem mluví. Musí jít skupině příkladem a musí to být zcela přirozené. Nebudeme vyjmenovávat všechny obory, které si průvodce musí osvojit. To je předmětem celého Vašeho studia. Zdůrazníme však znalosti jazykové. Nejenom proto, že v naší zemi se prolíná vícejazyčná historie. Také proto, že se budeme umět postarat o české turisty v zahraničí a o ty zahraniční u nás. Tak se z nás stanou průvodci všestranní a univerzální. A povzbuzení na závěr: nedejte se odradit tou přemírou nároků! Dobrý průvodce roste teprve se dvěma lety praxe.  angažovanost  vlastní názor  pomůcky  pozitivní přístup  schopnost porovnávat  jazyky

4/26

IKLIM


Cílová skupina Ne každý cestovatel bude „náš člověk“. Našimi typickými zákazníky jsou obvykle starší lidé se středním nebo vyšším vzděláním, kteří mají zájem se dozvědět něco nového. Budou to také turisté s větším zájmem o přírodu, kulturu, historii nebo technické památky, kteří již o těchto fenoménech dost vědí, a jejich zájem je cílený na určitou podrobnější oblast informací. Vděčnými zákazníky jsou děti, ať už školní skupiny nebo děti s rodiči. Reagují bezprostředně a při zábavném způsobu výkladu s praktickými pomůckami a hrami si hodně zapamatují. Naopak zájem nejspíše nevzbudíme u návštěvníků technicky vybavených areálů (lyžařské vleky a sjezdovky, plavecké bazény, golf apod.). Je to daň za to, co nabízí vyspělá civilizace. Dokud si toto všechno můžeme dovolit, nic nás nenutí zamýšlet se nad konzumním způsobem života. Naším úkolem tedy je nabízet alternativy, poskytnout zákazníkům širší přehled a zážitky. Rozložení zákaznického potenciálu ukazuje následující graf. Asi 80% lidí má při plánování dovolené zájem o bližší poznání, ať přírody, nebo památek. Přitom asi u poloviny tento zájem i po příjezdu na místo přetrvá, ostatní podlehnou konzumní nabídce (lanovky, golf, fitness centra ...). Obě tyto skupiny jsou naším cílem, především ti nerozhodní. Zbývajících 20% jsou zákazníci orientovaní od počátku na konzumní způsob trávení dovolené. 10 8 6 4 2 0

potenciální

IKLIM

skalní

konzumní

5/26


Skupina by neměla být větší než 15 osob. Tak nejlépe udržíme pozornost a pocit osobního kontaktu. Naopak při velmi malé skupině (2-5 osob) musíme být připraveni na náročnější, podrobnější prezentaci a ponechat dostatek prostoru individuálním reakcím. Vždy s předstihem si zjistíme o skupině co nejvíce informací: odkud přijíždějí, věk, kondice, vzdělání, zájmy atd. Tomu potom podřídíme průběh výletu či exkurze. Ke každé skupině musíme zvolit jiný, osobitý přístup. Jestliže se na návštěvu dobře připravíme, můžeme pak nabídnout srovnání s jinou oblastí. Důležitý je čas, který se skupinou strávíme. Výklad musí být logický a ucelený. Při akcích kratšího charakteru (několik hodin až 1 den) nesmíme spěchat a snažit se uplatnit co nejvíce vědomostí. Je lepší vybrat si z možností, které nám navštívené místo nabízí, jen jedno téma a pouze upozornit na další vazby. Tady především platí „méně je někdy více“. Všechny tyto poznatky pak musíme umět uplatnit v reklamě. Naše nabídka se musí lišit zdůrazněním a podrobnějším popisem náplně zájezdu nebo výletu tak, aby budoucí zákazník poznal, o jakou kvalitu se jedná a aby ho to zaujalo, aby „chtěl být při tom“.  skalní turisté  děti  zákaznický potenciál  velikost skupiny  informace o skupině  doba trvání výletu  propagace

Příprava akce Ekologicky zaměřená průvodcovská činnost se většinou nikdy přesně neopakuje. Často připravujeme akce „na míru“ podle představ, stáří nebo zaměření zákazníků. Průběh akcí se mění podle charakteru skupiny. Pečlivá příprava je tedy nezbytná.

6/26

IKLIM


Důležitá je dobrá znalost místa a proto je nanejvýš žádoucí navštívit uvažovanou oblast nebo místo předem. A nebude to jen zjišťování topografické. Průvodce se musí seznámit se všemi místními charakteristikami a vazbami jako celkem. To většinou nenajdeme v žádném tištěném průvodci nebo mapě. Měli bychom být schopni prezentovat vybranou destinaci z hlediska minulosti, současnosti i budoucnosti. Nejlepším způsobem, jak získat doplňující informace, jsou místní obyvatelé. Zeptejte se jich, jak se jim líbí váš připravovaný program a co by turistům rádi ukázali oni. Zeptejte se jich na jejich všední den, na klady, zápory a přání. Podle možnosti pak aranžujte setkání skupiny třeba s hajným, místním farářem nebo učitelem. Mějte přitom na paměti, že je potřebné prezentovat nejen historii, ale i současnost a budoucí možný vývoj navštívené oblasti. Žádný z aktérů cestovního ruchu by přitom neměl do těchto dějů vstupovat aktivně. Zamyslete se nad tím, jak může Vaše návštěva s turisty život v daném místě ovlivnit okamžitě i dlouhodobě. Projděte si alespoň část trasy a zamyslete se nad tím, jaké ukážete praktické příklady. Najděte a promyslete varianty pro případ špatného počasí, úrazu nebo únavy. Zjistěte si možnosti občerstvení. Při této rekognoskaci byste měli navštívené místo/oblast plně pochopit, měli byste se tam cítit „jako doma“, vnímat „genius loci“, abyste pak mohli uvolněně vyprávět vlastními slovy. Jinak řečeno měli byste se s místem identifikovat.  znalost místa  široký časový záběr  místní informátoři  zpětné vazby  identifikace s místem

IKLIM

7/26


Technika průvodcovské činnosti Základním pravidlem je, že zákazníka by se organizační záležitosti neměly nijak dotknout. Ty by se měly odehrávat v pozadí s úplnou samozřejmostí. Je přitom jedno, jestli celou akci připravuje průvodce sám nebo v případě větší firmy někdo jiný. Průvodce se stejně s celou přípravou musí detailně seznámit. Všichni zainteresovaní musí dobře znát téma a cíle výpravy a v tom duchu musí při přípravě pracovat. Především objednáme vše potřebné od dalších poskytovatelů služeb. Při vícedenních akcích je to zejména ubytování a stravování. Některé hodnoty je potřeba do krajiny i do společnosti vrátit. Snažíme se proto využít typickou místní nabídku, tj. např. rodinné penziony s domácí kuchyní. Také poloha v krajině může dobrým být příspěvkem k úspěchu zájezdu, protože dobře navodí atmosféru k budoucím tématům. Někdy ovšem nevíme dost dlouho dopředu, jak bude skupina velká, kolik budeme potřebovat pokojů a jaká bude jejich skladba. Pak nezbude nic jiného, než využít služby většího hotelu, který je dostatečně flexibilní, aby mohl na změny reagovat. Nevýhody „sterilního“ prostředí musíme umět vyvážit jinou nabídkou, např. větším výběrem jídel, využitím konferenční místnosti pro večerní program apod. Všechny podmínky v ubytovacím zařízení si ověříme nejen při objednávání, ale i v okamžiku příjezdu. Ujistíme se, že nikde nejsou žádné ani drobné závady a že se naši hosté cítí dobře. Je přitom důležité, aby personál s námi spolupracoval a byl ochoten vyhovět. Také na to si dáme při výběru ubytování i stravování pozor. Ubytování musí nabízet pohostinství, charakter a atmosféru. Dalším důležitým segmentem přípravy je dopravní logistika. Na hladkém průběhu případných přesunů závisí dodržení celého časového harmonogramu. Hlavními údaji jsou časy příjezdu a odjezdu z jednotlivých míst, počet cestujících a přesná místa nástupu a výstupu. Připravme si také praktické pomůcky a promysleme příklady, které cestou ukážeme. Kromě mapy nebo plánku města to mohou být klíče k určování rostlin, obrázky

8/26

IKLIM


architektonických stylů atd. Nůž se vždy hodí v přírodě k demonstraci např. příčného řezu stonkem apod. Průvodce také musí zvládnout drobnou technickou údržbu např. jízdních kol nebo lyží, měl by mít s sebou nejběžnější nářadí a s pomocí účastníků je umět použít. Pokud není nutná nějaká oprava na místě, můžeme provést údržbu třeba během polední přestávky (nevadí, že nestihneme oběd) nebo večer. K povinné výbavě průvodce již také patří mobilní telefon a při výpravách mimo osídlená území i příruční lékárnička. Naplnění všech výše uvedených detailů tvoří základ pro úspěšný průběh akce. Zákazník si chce psychicky i fyzicky odpočinout, také se pobavit a naším úkolem je vyvarovat ho jakéhokoliv stresu. Technické a organizační zajištění by mělo probíhat bez jeho účasti a pokud možno i bez jeho vědomí.  v zákulisí  subdodavatelé  důvěřuj, ale prověřuj  technická zdatnost  první pomoc Stravování Návrh jídelníčku si zaslouží zvláštní pozornost. Chuť je další smysl, který může návštěvu regionu obohatit. Snažme se tedy návštěvníkům vybrat nejen to, co je pro danou oblast obecně známé, ale hledejme přitom i jídla a zákusky, které se nikde jinde nepřipravují. Vyvarujme se však extrémů a raději proberme nabídku se zákazníky předem a dejme jim vybrat alespoň ze dvou možností. Naopak nesnažme se vyjít vstříc požadavkům mezinárodní kuchyně. Tím bychom jen potlačili místní zvyky a regionální produkci. Když to trochu rozvedu, tak neočekávám ani nevyžaduji ve Španělsku vepřovou se zelím. Cappuccino piji jen

IKLIM

9/26


v Italii a Sachrův dort pouze v té kavárně za vídeňskou operou. A naopak hospoda bez turecké kávy pro mne přestává být českou hospodou. I tady platí, že máme mít na mysli nejen současné možnosti regionální kuchyně, ale i její historii. Jeden z nejsnazších způsobů, jak přiblížit hostům časy minulé, je právě výběr jídel. Zamyslíte-li se nad ostatními fenomény techniky cestovního ruchu jako je ubytování, doprava atd., zjistíte, že už to tak snadné není. A budoucnost, tu můžeme citlivým přístupem ovlivnit i my.  Viz článek Jiřího Blocha: Co jídávali naši předkové http://www.2marie.cz/8/cs/normal/co-jidavali-predkove/ Pravda, z historické kuchyně toho zbylo málo, ale přeci jen: luštěniny, jednoduché pokrmy z mouky, sezónní lesní plody, maso i ryby. Zkuste tedy na svých cestách, po dohodě se zákazníky a hospodským, i menší exkurzi do minulosti. Poddáme-li se současnému trendu, budou brzy všechny jídelní lístky na světě stejné a to by byla chyba, cestování by se stalo méně pestrým a zajímavým.  chuť jako další dimenze poznávání  překvapení s mírou  lokální patriotismus  exkurze do historie Doprava Také tento fenomén si přiblížíme podrobněji a začneme opět historií. Naši dávní předkové se pohybovali pouze pěšky, později začali používat jízdu na zvířatech, ale doprava se tím příliš nezrychlila, jen se poněkud zvětšil akční rádius. O to lépe lidé vnímali své okolí, přizpůsobovali se mu a žili s ním. Teprve s rozvojem techniky (vynález kola, stavba lodí) nastal čas objevů a mísení civilizací. To byl počátek radikálních změn v jednotlivých světových regionech. Tento proces trvá a stále se zrychluje. Příkladem může být naše železniční síť, nejhustší na

10/26

IKLIM


světě, která vznikla pouze za neuvěřitelná dvě desetiletí. Dnešní vysoké nároky na mobilitu rychle smazávají rozdíly a vedou nejen ke stejným jídelníčkům, ale i k přebírání slov z jiných jazyků a záplavě techniky, která mění náš život. Pokusme se tedy na svých cestách poněkud „zpomalit provoz“. Obyvatelé velkých měst se pohybují pěšky, tramvají nebo metrem, lidé z plochých nížin jezdí na kole. Používejme tedy především veřejné dopravní prostředky a pohyb vlastní silou. Poznáme tak nejen lépe místní prostředí, ale přispějeme tak i k omezení negativních důsledků motorové dopravy, zejména individuální. Veřejná hromadná doprava je na celém světě dotována právě v zájmu omezení dopravy individuální. Důsledným využíváním VHD můžeme tedy nejen pomoci snížit deficit tohoto druhu dopravy a často jej dokonce udržet, ale bez nadsázky přispět i k záchraně životního prostředí snížením emisí, hluku, stresových situací atd. Náš kontakt s místními lidmi se tím bezesporu zlepší a upevní, nebudeme se tolik jako cizí návštěvníci odlišovat. Je bezpochyby velký rozdíl v tom, jestli se dopravujeme výše uvedenými doporučenými způsoby, nebo jestli se díváme na svět oknem auta nebo autokaru. Člověk, sedící vedle nás ve vlaku, je přece zcela samozřejmě náš „soused“, nikoliv cizinec. Dnešní rychlá a hektická doprava skrývá pro ekologickou turistiku jedno velké nebezpečí: pohybujeme se příliš rychle a nevnímáme detaily, souvislosti nám unikají. Město nebo krajina je pro nás jako výkladní skříň, okolo které projdeme. Pro pochopení a intenzivnější prožitek je třeba se zastavit. Organizace dopravy je v rukách průvodce ekologického cestovního ruchu důležitým nástrojem,

kterým

může

eliminovat

negativní

vlivy turistiky

v

intenzivně

navštěvovaných oblastech a naopak přispět k zachování klidu v oblastech odlehlých. Buďme si, prosím, této možnosti při plánování našich akcí vždy vědomi.  raději pomalu  akceptujme místní podmínky  VHD jako kontaktní místo

IKLIM

11/26


 nebezpečí radikálních změn  doprava jako nástroj průvodce

Příroda Nikoliv náhodou je ekologie často vnímána jen jako nauka o přírodě nebo její ochraně. Příroda je naše velká učitelka a otevřená kniha pro všechny, kdo chtějí porozumět. Přírodní, často velmi křehké, vazby jsou typickým příkladem důležitých souvislostí, kde změna jednoho členu může způsobit narušení i zásadní změnu celého systému. Neživá příroda I neživá příroda je stále mění a pohybuje. Některé tyto procesy jsou na první pohled zřejmé – tekoucí voda, změny počasí – ale většinou sotva rozpoznatelné. Přesto je nesmíme považovat za neměnné a při přípravě výkladu je musíme vzít v úvahu. Chceme-li vysvětlit vývoj flóry a fauny v Čechách, měli bychom vycházet z vývoje geologického. Můžeme vzít za příklad třeba Šumavu. Původně to bylo pohoří asi 13 kilometrů vysoké, ale vlivem 500 milionů let trvající eroze se zaoblilo a zploštilo. Tak došlo k tomu, že původně horská bystřina, Vltava, dnes ve zcela plochém údolí bohatě meandruje, tak jak to obvykle známe jen z nížin u ústí řek. A je to stav stabilní pouze z pohledu jedné lidské generace. Meandry se v průběhu staletí a tisíciletí dále mění, řeka proráží nová koryta a mění tak i stanovištní podmínky pro rostliny a živočichy. Právě v korytech řek můžeme ukázat dlouhodobý účinek eroze vodní a v hlubších údolích eroze ledovcové. Kamenná moře pak obvykle nesou stopy eroze mrazové a pískovcové skály i větrné. Kromě eroze jsou to procesy horotvorné a v posledních tisíciletích i činnost člověka. Problematika je však mnohem složitější, protože vedle změn mechanických jsou to také změny chemické, jejichž vliv se také lidskou činností urychluje.

12/26

IKLIM


Zásadní geologické děje asi příliš neovlivníme. Do erozních procesů v krajině ale turistika zasáhnout může a měli bychom si tedy dát pozor, jak zřetelnou stopu za sebou zanecháme, zejména v intenzivně navštěvovaných oblastech. Zkusme si představit, jak bude krajina vypadat nejen za další miliony let, ale třeba jen v příštím století.  pohyb „neživé“ přírody  změny stanovišť  příklady eroze  lidský faktor Rostlinstvo Rostlinná říše je v dnešní době ovlivněna nejen přirozenými přírodními procesy, ale mnohem výrazněji již vlivy kolonizačními. Je již jen poměrně málo míst na zeměkouli, kde se nám naskýtá možnost přírodní děje pozorovat neporušené. Je přitom typické, že nejlépe zachovaná a „nejzdravější“, tedy nejstabilnější, jsou ta rostlinná společenstva, ve kterých člověk zasahoval málo nebo vůbec. Správnou prezentací vztahů mezi rostlinnými společenstvy můžeme posluchačům oživit děje, které se svým časovým průběhem vymykají z rytmu našeho moderního života a které již přestáváme vnímat. Je to výborná příležitost rozšířit zákazníkům pohled na svět okolo nás, který často vidíme, díky zvyšující se specializaci většiny oborů, příliš úzce. Přírodní procesy probíhají z hlediska délky lidského života většinou mnohem pomaleji, ale s velkou intenzitou a setrvačností. Při pohledu na přírodu bychom tedy měli počítat s jinou, delší, časovou stupnicí. Přechod od geologie přes rostlinstvo k živočichům není nijak skokový. Prvními rostlinnými průkopníky jsou ty, které čerpají živiny přímo z minerálů (např. většina lišejníků). Připraví ale organickou hmotu, ze které profitují rostliny vyšších řádů. Podobně plynulý je přechod od rostlin k živočichům.

IKLIM

13/26


Většina rostlinného pokryvu střední Evropy se zásadně změnila během poslední doby ledové a začala se pak znovu rozvíjet. Je zde však stále řada druhů, zejména nižších rostlin až po řasy a bakterie, které tyto kritické podmínky přežily. Navíc právě území České Republiky se vlivem pohybu ledovců stalo křižovatkou severských a alpských druhů. Toto je tedy základ pro přípravu našich exkurzí. Velmi dobře můžeme tento vývoj vysvětlit například při zastávce u rašeliniště. V rašelině jsou pylová zrnka ukládána a konzervována postupně celých 10 tisíc let kdy se u nás rašeliniště vyvíjejí. Tak lze, podle hloubky uložení, zjistit, jaká byla rostlinná skladba za celé období. Při každém výkladu v přírodě bychom měli posluchače s historickým vývojem seznámit a pokračovat popisem změn. Navážeme pak příklady zásahů člověka a upozorníme na vlivy kladné i záporné. Co se týče velkoplošných zvláště chráněných území, tam platí zásada, že by se měl dobrý stav ekosystémů udržet nebo zlepšovat a totéž platí o ochraně jednotlivých druhů. U přírodních rezervací platí zásada, že by tam člověk neměl nic přinášet ani odnášet a to včetně organické hmoty. Měli bychom znát průměrnou délku života jednotlivých rostlin, abychom mohli porovnávat s naším životem. Jsou to velmi zajímavé a důležité údaje, které nám pomohou lépe vysvětlit přírodní děje. Víte, že strom žije 200 až 400 let? A je přitom obklopen dalšími rostlinami, které žijí mnohem kratší nebo i delší dobu, ale všechny k němu mají nějakou užší nebo volnější vazbu. Z povrchního pohledu se nám některé lokality – rumiště, neudržované louky nebo křoví – mohou zdát ošklivé, „zaplevelené“. Važme si však každé rostliny. Právě na těchto plochách si rostliny musí své stanoviště nově najít a udržet se. Taková místa bývají překvapivě druhově pestrá a botanici je vyhledávají a obdivují. Často se na místa, která člověk přestal obhospodařovat, vrací druhy, které tam rostly původně. A může to být i naopak a třeba i v jiném časovém rozmezí. Na Šumavu (Kvildské Zhůří) se před několika lety vrátil hořeček český, který byl již před desetiletími

14/26

IKLIM


považován v tomto místě za vyhynulý druh a díky obnovenému spásání ovcemi se na rozvolněné horské louce znovu objevil. Rostliny jsou schopny přizpůsobit se novým podmínkám. Trvá to však obvykle více generací, což znamená třeba u dřevin několik staletí. Přirozený cyklus obnovy horského lesa trvá asi 400 let, přičemž se vystřídají nejen různá věková a výšková zastoupení, ale vznikají i holiny a naopak hustě zarostlá místa. Fáze odumírání a rozpadu, která k cyklu samozřejmě patří, je přitom nejkratší – asi 20 let. Při souběhu nepříznivých, většinou povětrnostních, podmínek může dojít k rozpadu na větší ploše najednou. Neměli bychom to však nazývat katastrofou, nýbrž intenzivním přírodním dějem. Přesadíme-li do takového horského lesa stromek z nižší polohy, nebude se mu dařit dobře, a pokud přežije, odumře už za 150 místo obvyklých 200-300 let. Z jeho semen však vyrostou další generace a ty budou postupně odolnější. Do rozpaků nás může přivést problematika invazních druhů. Je to téma stále aktuální, protože se většinou jedná o rostliny úmyslně i bezděčně zavlečené člověkem a to i z velmi vzdálených oblastí. Je to daň stále se zvyšující mobilitě. Tyto druhy již způsobují nepříjemné problémy (křídlatka na březích řek, bolševník, ...). Rostliny se však, podle podmínek, stěhují stále a přirozeně. Typickým příkladem může být výše uvedené období ledové – výskyt skandinávských i alpských druhů ve střední Evropě. Ale třeba už před desítkami milionů let se proti proudu Dunaje rozšířila do povodí Vltavy ostřice banátská. Tato ostřice je dnes typickým druhem břehového pásma řeky a jako o invazní se o ní už vůbec nemluví. Některé autochtonní rostliny tedy mohly být v minulosti invazní. Rozlišujeme přitom druhy invazní agresivní a invazní domestikované. Je to ale jen náš současný, relativní pohled. Agresivní druhy narušují, až potlačují místní vegetaci. U druhů, které dnes označujeme za domestikované, tento proces již skončil a našly si svá stanoviště, která na úkor ostatních druhů již nerozšiřují. Zajímavým druhem je v tomto ohledu kopřiva. Původně z alpské oblasti se považuje za domestikovanou nebo i domácí, pokud roste vtroušeně v přirozených (např. také

IKLIM

15/26


břehových) porostech. Na plochách uvolněných člověkem, jako rumiště nebo příkopy, se několik desítek let chová agresivně. Nestačí tedy projít okolo a říci: „to je krásný starý strom!“, to bychom toho o přírodě mnoho neřekli. Naši zákazníci by si měli odnést zajímavá srovnání a poučení do svého běžného života. Zapomenout nesmíme ani na rostliny kulturní, tedy pěstované jako potravina nebo surovina. Také ty charakterizují jednotlivé oblasti, i když jejich zastoupení se vlivem globalizace a zlepšováním pěstebních technik také neustále proměňuje. Tady bychom již hovořili spíše o stupni kolonizace, ekonomice, technických možnostech nebo vlivu dopravy než o rostlinách samotných. Stále vyššímu zájmu se těší „bylinářská“ turistika. Koncesovaní průvodci vám nejen v přírodě ukáží léčivé rostliny, koření a jedlé byliny, ale musí je i umět vypěstovat a připravit z nich několik pokrmů. Ty vám pak na závěr exkurze nabídnou.  nedotčená příroda  rozšířené vnímání  katastrofa nebo děj?  migrace rostlin  invazní rostliny  kulturní plodiny  u báby kořenářky Živočišstvo Živočišná říše je úzce vázána na rostlinnou, především jako na základnu potravinové pyramidy i jako využívaný životní prostor. Velmi často jsou živočichové vázáni na jednu rostlinu nebo skupinu rostlin a vytváří tak společně charakteristické ekosystémy. Vhodný životní prostor medvěda grizzlyho se například monitoruje satelity na základě předpokládaného výskytu borůvek (kombinované měření teplotní, geografické, rostlinného pokryvu atd.). To je malá ukázka toho, jak spolu v přírodě vše souvisí od geologie až po vyšší živočichy.

16/26

IKLIM


Podobně jako rostliny, i živočichové se přizpůsobují prostředí, ale již mnohem pružněji a rychleji, často již ve druhé generaci. Rodiče často mláďata opouštějí a přestěhují se, nebo je naopak vyženou do nového teritoria (což osobně považuji za lepší řešení!). Zvířata tedy na rozdíl od rostlin mají možnost výrazněji migrovat. S určitým odstupem po změně podmínek (např. vyhlášení chráněného území) se tak znovu objevil na Šumavě los, na severní Moravě a v Českém Švýcarsku vlk a v poslední době v Krkonoších rys. Migraci zvěře ovšem nesmí stát v cestě výrazné překážky, jakými jsou především liniové stavby (zejména dálnice) a místa, kde již nenajdou úkryt ani obživu. Proto je potřeba chránit přírodu jako celek, nikoliv jen na vybraných místech k nahlédnutí a propagaci. Proti přemnožení je řada druhů geneticky vybavena samoregulací. Rys při nedostatku potravy teritorium neopouští, ale stane se i na několik let neplodným. Když populace lovné zvěře opět stoupne, jeho reprodukční schopnost se obnoví. V jiných případech plní tuto regulační funkci celý ekosystém: po gradaci kůrovce obvykle v následujících letech dojde k rozmnožení jeho parazitů, ale i k nárůstu drobné ptačí populace. V dalším roce se zvýší počet dravců a ti nakonec menší ptáky opět zredukují. Turisté se vás budou ptát, jakou zvěř uvidí. Vděční pro pozorování jsou ptáci a je dobré mít pro tento případ s sebou dalekohled. Ptáky najdeme nejlépe u vodních ploch nebo tam, kde je dostatek listnatých stromů – zpěvní ptáci na jehličnanech nehnízdí! S ostatními druhy zvěře už je to složitější. Nepotřebují se pohybovat okolo turistických stezek, pokud mají dostatek jiného prostoru. Často jsou také aktivní převážně v noci. Proto byste museli vyrazit už nad ránem a trpělivě čekat. Nejlepší je angažovat pro takové výlety místního hajného. Odměnou vám bude třeba tok tetřívků nebo jelení říje. Dobrou náhradou za pozorování přímo v divočině mohou být také přezimovací obůrky vysoké zvěře s krytou pozorovatelnou.

IKLIM

17/26


Vhodným doplňkem k přímému pozorování je sledování stop zvěře na sněhu. Většinou stačí se jen několik metrů vzdálit od lyžařské trasy. Můžete si nejen ověřit výskyt mnoha druhů, ale s trochou štěstí číst i jejich životní příběhy. (Zajíc utíká před rysem, kličkuje, divoce skáče, rys se pohybuje rychle, ale rozvážně. Zajíci nadbíhá a nakonec ho překvapí. Zajíc může mít i štěstí, pokud v panice neudělá chybu, rys je totiž rychlý, ale dlouho nevydrží a tak po chvíli honičky otráveně zanechá.) Přítomnost zvěře poznáme i jinak. Liščí a jezevčí nory, „pekáče“ (zajíc) a „lože“ (srnčí) v trávě, okus větviček (zajíc), typický kuželový okus od bobra, okus vrcholových pupenů mladých stromků (srnčí a jelení zvěř). Také trus. V mladších smrkových lesích jsou typickým znakem výskytu jelenů zčernalé smolné jizvy podélně na kmeni, asi 1-2 m nad zemí. Jelen si tak drásáním předními zuby doplňuje v zimě některé živiny a vitaminy z lýka. Při všech akcích v přírodě by se celá skupina měla chovat přiměřeně tiše. Přísnější nároky na klid platí hlavně v zimě, kdy většina živočichů odpočívá nebo i obtížně přežívá. Vyrušení tetřeva ze zimní hibernace znamená, že tento až 12 kg vážící neobratný pták nejen opustí svůj sněhový záhrab, ale v panice setrvá ještě až další 3 dny, což ho stojí tolik energie, že většinou nepřežije. Řada ohrožených živočišných druhů je již na Červené listině IUCN. Zároveň však podléhají národním legislativám a ty se mohou do značné míry lišit. České republice může být jen ke cti, že zde žijí některá zvířata a ptáci, kteří již na Červené listině jsou, protože v jiných evropských zemích vyhynuli nebo jsou silně ohroženi, ale u nás se jim daří, takže nejsou ještě ani na národním seznamu chráněných živočichů (datel černý).  živočichové a rostliny  přizpůsobivost  migrace  regulační funkce  pozorování ptáků a zvěře  stopy ve sněhu

18/26

IKLIM


 rušení hlukem  ohrožené druhy Přírodní ekosystémy Pokud hovoříme o ekosystémech, máme na mysli přírodní seskupení, v němž vazby mezi jedinci fungují a jsou stabilizovány. Přirozený přírodní koloběh je přitom lidskou činností stále více narušován, počínaje disturbancí lokálních biotopů a nevratným poškozením krajiny konče. Rozlišujme tedy prosím při naší činnosti, co je ještě pro přírodu únosné a co již napravit nelze. Vzhledem ke složitosti vazeb přitom stačí poškodit jeden jediný článek a celá stavba se začne hroutit. Například vymizení jednoho jediného druhu trávy může způsobit vyhynutí hned několika druhů brouků nebo motýlů. Křehkost vztahů v přírodě můžeme vysvětlit třeba na složitém životním cyklu perlorodky říční: Tento plž se dožívá až 200 let, rozmnožuje se asi do 120 let věku a mírně se pohybuje v písčitých lavicích v korytech čistých řek a potoků. Jeho hlavním „chlebem“ je detrit, což jsou v tomto případě částečně rozložené zbytky kořínků trav. Je tedy nutné, aby drobné přítoky řeky protékaly, nejlépe v meandrech, lučními porosty. Pokud je detrit napaden bakteriemi, pocházejícími z ve vodě zetlelých listů (křoví u potoka), je to pro našeho plže „chleba s máslem“. Perlorodka je oboupohlavní a rozmnožuje se vypouštěním spermií po proudu, kde musí dosáhnout jiného jedince. Děje se tak jen při určité teplotě a kyselosti vody. Po oplodnění vznikne larva, glochidium, která k přežití potřebuje mezihostitele, kterým je pro ni pouze pstruh potoční. Narazí na něho opět vypuštěna po proudu, nejlépe za slunného dne, kdy pstruh vyplouvá zpod břehů a na řece je klid. Glochidium se uchytí na skřelích ryby, kde přečká 1,5-2 roky, dokud se mu nevyvine skořápka. Živí se přitom detritem a planktonem, který pstruh s vodou skřelemi prohání. Poté rybu opustí a zavrtá se do písku na dně, kde žije z látek pískem profiltrovaných. Teprve po dalších 5-10 letech jako dospělý jedinec vyleze na povrch.

IKLIM

19/26


Pokud je jediná z výše uvedených podmínek porušena, přestane se perlorodka rozmnožovat nebo vyhyne. V české republice je 13 toků, kde perlorodka žije, ale jen v sedmi z nich je souhrn podmínek vhodný k jejímu rozmnožování a v ostatních tocích už jen dožívá. Nejde přitom jen o ochranu samotného biotopu, kde procesy hodné ochrany probíhají, ale i o stav širšího okolí, kde ohrožené živočišné druhy také najdou úkryt a potravu a mohou svá teritoria rozšiřovat, nebo zde mohou migrovat autochtonní druhy rostlin. Narušování ekosystémů způsobuje svojí činností většinou člověk neuváženým hospodařením nebo přímou exploatací, např. těžbou surovin. Některé zásahy lze napravit, ale těžba zejména energetických surovin způsobuje změny v podstatě nevratné, protože obnova by trvala v řádech milionů let. Cestovní ruch se na přímém poškozování ekosystémů podílí méně, ale přece jen nezanedbatelnou měrou. Patří sem třeba rušení hlukem a pohybem, sešlapávání porostů vedoucí až k erozním rýhám nebo poškozování vodních makrofyt při splouvání řek. Mnohem závažnější jsou škody nepřímé, způsobené budováním stále žádanější infrastruktury. Kromě ubytovacích kapacit, které samozřejmě musíme do určité míry akceptovat, jsou to zařízení technická jako lanovky a zimní i letní sjezdové tratě, tenisová a golfová hřiště, zpřístupňování a budování dalších komunikací pro individuální automobilovou dopravu, jízdy na čtyřkolkách nebo sněhových skútrech terénem apod. Tyto změny jsou pak již většinou nevratné a vedou i k úplné biologické devastaci zabraných přírodních ploch (sjezdovky) a samozřejmě, co se týče dopravy a energetiky, i k postupnému vyčerpání přírodních zdrojů. Konkrétně alpské lyžování s extrémními nároky na délku sezony se s výkyvy počasí snaží vyrovnat intenzivním umělým zasněžováním. Kumulace vody ve formě sněhu pak způsobuje výrazné změny ve vodním režimu okolních vodních toků. Podle alarmující zprávy německého Bund-Natur-Schutz (polostátní organizace ochrany přírody) vyhyne

20/26

IKLIM


z tohoto důvodu na severních svazích Alp každý rok až 30 rostlinných a živočišných druhů. V širším pojetí ekosystému můžeme také k negativům započítat narušení krajinného vzhledu. Je to tedy výzva pro všechny aktéry cestovního ruchu, aby zvážili, jaký způsob rekreace budou preferovat a na jakou cílovou skupinu klientů se zaměří. Zároveň by budovatelé těchto zařízení, stavební i obecní úřady měly zvážit, jaká zařízení je vhodné stavět a kde a jestli přece jen samotná příroda není tím rekreačním zařízením nejlepším. Protože člověk patří k přírodě, musíme také turisty do přírodních ekosystémů zahrnout. A tady nastupuje hledisko sociologické. Vysoké koncentrace návštěvníků na atraktivních místech v krajině vyvolává místo pocitu odpočinku stresové situace. Ještě intenzivnější je to pak v místech poskytování služeb. Předvídejme tedy a snažme se naše zákazníky před podobnými „zážitky“ uchránit.  stabilita ekosystémů  perlorodka jako příklad vazeb  ochranná pásma  škody působené cest. ruchem  technická zařízení  turista a stres

Lidská sídla a stavby Zde se musíme orientovat na zcela jiný druh výkladu. Měli bychom znát alespoň v základním přehledu historii společnosti a rozlišení stavebních slohů. Nejsou důležitá čísla, ale příčina, účel a souvislosti. Slované měli vždy, na rozdíl od jiných evropských národů, potřebu se sdružovat a žít společně. Jejich kolonizace byla od počátku řízená a dobře organizovaná. Proto v Čechách téměř nevidíme jednotlivé domy v krajině, jako je tomu v jiných zemích, ale většinou jen ucelené vesnice a města.

IKLIM

21/26


Česká vesnice má většinou ve středu velkou kruhovou náves, na které nechybí tři typické atributy: rybníček jako požární nádrž, ale i pro husy a kachny, dále kaplička nebo kostelík a za třetí domek kováře u rybníka, protože domy byly původně dřevěné a hrozilo nebezpečí požáru. Tato dispozice se v českých vesnicích udržela i přes následné přestavby. Charakteristické jsou třeba jihočeské vesnice, přestavěné v polovině 19. stol. ve stylu tzv. selského baroka. Po zrušení nevolnictví si sedláci zemědělské usedlosti pronajali nebo koupili a původní dřevěné domy vystavěli z cihel a kamene. Snažili se mít je také co nejhezčí a vzorem jim byl panský styl – baroko. Proto se tyto stavby honosí štíty s ozdobnými, většinou zaoblenými motivy. Středověké hrady byly stavěny na obranu území jako bezpečná místa pro posádku a v době ohrožení i pro obyvatele. Podél českých hranic byly postaveny jen v nižších polohách, protože hory samy a neprostupné pralesy byly dostatečnou ochranou. Hrady se také stavěly na dalších strategických místech, podél obchodních cest a na obranu zdrojů surovin, např. u zlatých nebo rudných dolů. Menší tvrze byly stavěny i v řadě sídel, která byla správními centry regionů. Později, když hrady pozbyly svého strategického významu, protože válečná taktika se změnila, byly opuštěny, úmyslně pobořeny nebo přestavěny na zámky, dominující krajině. Rozvoj architektury větších obcí a měst, tak jak je vidíme dnes, se odvíjel z ekonomické situace. Města podél obchodních stezek a v hospodářských centrech byla většinou postupně modernizována a přizpůsobena době. Modernizace v průběhu mnoha staletí ovšem znamenala, že starší stavební slohy byly zcela nahrazeny nebo částečně překryty novými. Historický objekt bychom si tedy měli prohlížet postupně zdola, od sklepů a základů, kde bývají zachovány nejstarší stavební prvky. Tak můžeme jeho stáří nejlépe odhadnout. Ve městech, která zažila radikální hospodářské změny, se to vždy projevilo i na architektuře. Například v Prachaticích skončila bohatá éra solního obchodu v r. 1701,

22/26

IKLIM


kdy Habsburkové zakázali dovoz soli z Bavorska přes Pasov a sůl z Alp se začala do Čech vozit přes Linec a České Budějovice. Prachatice v té době výrazně zchudly a stavební vývoj se zastavil. Díky tomu můžeme dnes centrum města obdivovat v téměř neporušené renesanční formě. Podobné to bylo u mnoha dalších měst z různých důvodů. V minulých dvou staletích vznikaly také celé nové čtvrti nebo města v průmyslových aglomeracích (Baťův Zlín, Ostravsko). Nejasná je budoucnost nově budovaných „satelitních vesniček“. Obyvatelé velkých měst hledají možnost klidného bydlení v bližším kontaktu s přírodou. Tak vznikají na okrajích měst a vesnic architektonicky zcela nevhodná sídliště, která přetěžují místní infrastrukturu. Podobný účinek mají i apartmánové domy v rekreačních oblastech. S životem v takových satelitech je spojen pojem „zelená vdova“. Manželky bohatších podnikatelů zůstávají celý den samy v krásném novém domě. Děti odejdou do školy (jsou odvezeny autem) a paní postrádá možnost nákupů a kulturního vyžití. Začíná stres a ani starousedlíci nepřijímají nové obyvatele s otevřenou náručí. Nastává tak období sociologické nerovnováhy způsobené stavební expanzí.  slovanská kolonizace  význam středověkých hradů  stavební slohy a ekonomika  zelené vdovy

Průmysl a technika Zdálo by se, že průmyslová čtvrť nemá s ekologií nic společného. I zde však existují vztahy různé intenzity a důležitosti, s jejichž znalostí můžeme podat zasvěcený výklad. Také pozemky dnešních továren byly kdysi divočinou. Teprve společenská poptávka po stále vyšší produkci vedla k zastavění dalších a dalších volných ploch. Je tedy třeba se ptát, do jaké míry je tato spotřeba nezbytná. Jaké jsou ekonomické přínosy pro společnost a jakou návratnost mají náklady.

IKLIM

23/26


Důležitá je jistě i otázka sociologická a demografická. Kolik je vytvořeno pracovních míst, jak se to projeví na migraci obyvatel a jak se změní jejich životní prostor. V neposlední řadě je to i problematika získávání surovin, odbyt výrobků a s tím související doprava. Provoz jedné továrny přitom ovlivňuje široké okolí a je třeba vzít v úvahu časový faktor a ptát se, jak dlouhou dobu bude výroba přínosem. Porovnáme opět s příkladem z historie. Švarcenberský plavební kanál byl v délce 54 km budován 26 let. Překonáním evropského rozvodí zkrátil a zlevnil dopravní cestu palivového dříví ze Šumavy do Lince, Bratislavy a Budapešti. Náklady na stavbu se vrátily již po 11 letech a kanál sloužil s minimálními provozními náklady celých 130 let. Dnešní jaderné elektrárny stavíme 15 let, náklady se vrátí až po 20 letech provozu a již po 35-40 letech je elektrárna na konci své životnosti. Tím to ovšem nekončí, protože musíme takovou elektrárnu zakonzervovat a postarat se o vyhořelé palivo. Známý český vynálezce Josef Ressel napsal, že každý lesník si svou prací staví pomník slávy nebo hanby. Myslím, že to zdaleka neplatí jen o lesnictví. V současných kolonizovaných krajinách vidíme stále více opuštěných průmyslových objektů („brownfields“). Musíme si položit otázku, zda jsme tak bohatí, že si můžeme dovolit stavět na dalších volných plochách. A jestli opravdu tak bohatí jsme, proč staré objekty nezbouráme a nepostavíme nové na jejich místě. Je Země opravdu tak štědrá a je to jen otázka peněz, kolik si z ní chceme brát? S přírodou souvisí průmyslové zóny také. V minulosti to znamenalo omezení životního prostoru pro živočichy a rostliny. V současnosti můžeme porovnávat, jaké druhy se v zastavěném prostoru přece jen udržely, spontánně se zde objevily nebo sem byly přesazeny. A opuštěné znovu zarůstající stavby vybízejí k zamyšlení, jaký bude další vývoj.  ekologie průmyslu  sociologické dopady  ekonomika průmyslu

24/26

IKLIM


 brownfields  průmysl a příroda

Utváření prostředí Tak jako větší rostlina vytváří stín a potlačuje tak ostatní rostliny aby si vytvořila dobré podmínky, tak jako staví bobr hráze, tak i člověk si utváří své životní prostředí. To co je však u rostlin a zvířat vrozené a to co naši předkové poznávali postupně metodou „pokus – omyl“ nebo podrobnějším vědeckým zkoumáním, to dnešní generace mění cíleně pouze se zdůrazněním vybraných argumentů. Děje se tak skokem, často s vynecháním některých etap poznání. Při dnešní úrovni toku informací a obrovské mobilitě si tak můžeme z celosvětové nabídky vybrat jakýkoliv výřez a souvislosti ignorovat. Tak se budeme moci u Lipenského jezera podívat do delfinária, lanovku a sjezdovku postavíme napříč přírodní rezervací a z okna penzionu uprostřed národního parku se budeme dívat na golfové hřiště. A to jsou opět jen příklady ze Šumavy. Průvodce ekologického cestovního ruchu si prostředí nevytváří, ale přizpůsobuje se mu. To mějme, prosím, stále na paměti.

Ekonomika Jenom krátce se zmíním o ekonomice ekologického cestovního ruchu. V položce nákladů se jistě výrazně projeví vyšší náročnost a detailní propracování programu, stejně jako důraz na vysokou kvalitu služeb. Také naše snaha o zachování regionálních specifik se může prodražit, protože některá tradiční řemesla a výrobky můžeme dnes obvykle nahradit mnohem levněji. V části příjmové pak zjistíme, že intenzivní práce s malými skupinami znamená rozložit vyšší náklady mezi méně účastníků.

IKLIM

25/26


Přesto se tato práce vyplácí a to hned ze čtyř důvodů. Především je dostatek klientů, kteří jsou ochotni za lepší služby zaplatit vyšší cenu. Za druhé takových klientů v současné době stále přibývá. Nárůst je sice pozvolný (3-5% ročně), ale stabilní. Za třetí je zde velká volná kapacita trhu, protože zákazníků ekologické formy cestovního ruchu je jen asi 10% z celkového počtu turistů. A za čtvrté je v tomto oboru dosud minimální konkurence.  vysoké náklady  jistota zisku

ZÁVĚR Nakonec zbývá popřát dostatek nadšení pro práci ekologického průvodce. Výsledek vás ale jistě naplní spokojeností a to je druhá polovina odměny. Stačí se dívat okolo sebe a nenechat se strhnout jednostrannými závěry. Zamysleme se nad přípravou výletů, aby byly pro všechny účastníky příjemným zážitkem a pro místní obyvatele zajímavým setkáním. Snažme se změnit pojetí cestovního ruchu. Nesnažme se změnit svět.

DALŠÍ ZDROJE

26/26

IKLIM

Průvodce ekoturismu. Ing. Jaroslav Neužil. Obsah ČASOVÁ NÁROČNOST

Recommend Documents