První vydání © Sbor Církve bratrské ve Vsetíně – Maják, Vsetín 2015. Vydáno pro vnitřní potřebu církve. Originally published in the UK under the title Evangelism Copyright © The Porterbrook Network Published by The Porterbrook Network, an initiative of WEST Portebrook, Sheffield, UK 215 Sharrow Vale Road, Sheffield, S11 8ZB, UK Naposledy aktualizováno 1. srpna 2011 v Sheffieldu. Veškerá práva českého překladu vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být v jakékoliv formě publikována bez písemného svolení vydavatele. Všechny biblické citáty jsou převzaty z Českého ekumenického překladu podle vydání z r. 1985 © ČBS, Praha. Překlad: © Tomáš Kadlec Revize: Dan Drápal Sazba: Tomáš Kolman Distribuce: Sbor Církve bratrské ve Vsetíně – Maják, Smetanova 1140, Vsetín, 755 01 www.majakvsetin.cz; e-mail:
[email protected]
Obsah 1. Poselství…................................................................................,
4
2. Posel........................................................................................... 13 3. Budování vztahů....................................................................... 24 4. Rozhovory o Bohu….................................................................. 29 5. Hlásání evangelia…................................................................. 38 6. Setkání se společenstvím křesťanů......................................... 45 7. Život, který vyvolává otázky.................................................... 49 8. Odpovědi na otázky…............................................................ 57 9. Obyčejné rozhovory o Ježíši…................................................ 65
Kapitola 1 Poselství Tento modul se bude zabývat otázkou vlivu Božího lidu na svět a jeho zodpovědnosti za něj. Cílem je vytvořit strukturu, která nám pomůže zasáhnout svět smysluplným a – z Boží milosti – efektivním způsobem.
Porozumění poselství Pokud máme chápat, jak máme ke světu přistupovat a v čem spočívá naše zodpovědnost za něj, musíme mít jasno v tom, co tvoří identitu Božího lidu, tedy v evangeliu.
Cvičení „Sám Bůh přišel kvůli nám zachránit a obnovit stvoření skrze dílo a v díle Ježíše Krista.“ Co si o tomto shrnutí evangelia myslíte? Přijde vám, že je v něm něco špatně, nebo že mu něco chybí? Tim Keller, hlavní kazatel presbyteriánské církve Redeemer v New Yorku, říká, že jsou dva způsoby čtení Bible. To, jak ji čteme, formuje naše porozumění evangelia. Prvním způsob čtení je diachronický – ten vychází z časové osy Bible (tomuto přístupu se říká „biblická teologie“). Evangelium je chápáno v rámci stvoření, pádu, vykoupení a nového stvoření. Druhý způsob čtení je synchronický – ten bere jednotlivá témata a zkoumá, co Bůh říká o pojmech jako je víra, hřích apod. (tomuto přístupu se říká „systematická teologie“). Evangelium je pak chápáno v rámci pojmů jako jsou Bůh, hřích, Kristus a víra. Keller tvrdí, že chcemeli plně pochopit evangelium, musíme číst Bibli oběma způsoby. To, na čem opravdu záleží, je otázka trajektorie spasení. Trajektorie spasení je to, v čem nakonec spočívají všechny Boží záměry a kterým směrem se ubírají.
Evangelizace
Bible jasně říká, že nejvyšším Božím záměrem je obnovit všechny věci a přeměnit je ke své slávě. V evangeliu nejde v první řadě o „mně“ v tom smyslu, že by šlo hlavně o „mou“ záchranu, nebo abych byl bezpečně „přiveden do nebe“. Evangelium spočívá v obnově duchovního a fyzického řádu. Bůh zahájil proces, který vyvrcholí novým nebem a novou zemí, kde bude Bůh přebývat mezi svým lidem. (Viz například Římanům 8,19-22; 1. Korintským 15,51-53, Zjevení 21,1-5.) Druhou zásadní otázkou na zvážení, jsou prostředky spasení: jak ho Bůh umožňuje? Činí to milostí, skrze záchranu jednotlivců, kteří pak tvoří jeho lid. Církev je tedy nevyhnutelným důsledkem evangelia. To znamená, že lidé jsou spasení Kristovým dílem a formováni do Kristova těla. Oba tyto prvky jsou důležité pro porozumění a správnou reakci na poselství o spasení.
Evangelium v kostce Jedním způsobem, jak zodpovědět otázku „Co je evangelium?“, je přečíst si nějaké evangelium v kostce. Takových shrnutí existuje mnoho, např. Čtyři duchovní zákony, modlitba spasení apod. I v novém zákoně je několik příkladů evangelia v kostce. Podívejte se například na Jana 3,16 a 36, Římanům 1,1-6; 1. Timoteovi 1,15, 2. Timoteovi 2,8, Titovi 3, 1. Petrova 3,18. Problémem nicméně je, že evangelium nelze jen tak zjednodušit, protože je mnohem obsáhlejší a složitější než tato shrnutí bývají. Je pravda, že Ježíš Kristus je Pán, a že přišel na tento svět, aby zachránil hříšné. Toto poselství předkládáme světu. Není to však všechno, co světu říkáme. Tyto verše potřebují vysvětlit a právě to příběh evangelia dělá. Kontext, ve kterém Pavel mluvil v 1. Timoteovi 1,15, je dobrým shrnutím poselství evangelia, ale nejedná se o jediné možné shrnutí. Můžeme a měli bychom pro náš kontext vytvořit nějaká shrnutí, avšak ty zůstanou na daném kontextu závislá. Jinými slovy, v určité době pro určité lidi bude patrně nutno v evangeliu zdůraznit určité věci. Takové shrnutí však nebude vhodné pro jiný kontext. Můžeme například celkem dobře doložit, že hlavní postavou příběhu o marnotratném synu je vlastně marnotratný otec (viz Lukáš 15,11-32). Důraz je v kontextu z Lukáše 15,1 na pohoršlivém Božím přijetí a oběti za hříšníky. Jedná se o evangelium, ale není to jeho jediný rozměr. Otec je ten, kdo čeká a vyhlíží návrat svého syna a běží mu naproti, když ho vidí z okna. Evangelium je však také obrazem Boha, který je stravující oheň: Boha, který se hněvá na hříšníky. Evangelium je nejprve špatnou zprávou a až poté dobrou. Když se však káže o marnotratném synu, zdůrazňuje se dobrá zpráva před špatnou. A tak je správné – a nádherné
Evangelizace
– zdůrazňovat Boží přijetí: o tom přeci daný oddíl učí. V jiném kontextu však můžeme mluvit o jiných věcech. Je však potřeba říci jednu věc. Měli bychom si dát pozor, abychom nezdůrazňovali stejný prvek evangelia ve všech kontextech. Lidé jsou usvědčováni z hříchu na základě kázání o neslýchané Boží lásce. Nemůžeme však mluvit pouze o tom, co posluchači chtějí slyšet. Místo toho bychom měli mluvit o tom, co by měli slyšet. Jinými slovy, musíme kázat prvky evangelia, které posluchač ve své životní situaci slyšet potřebuje.
Celá Boží vůle Máme-li opustit mentalitu „evangelia v kostce“, může nám pomoci, budemeli evangelium pojímat jako „celou Boží vůli“. Obrat „celá Boží vůle“ je převzat z Pavlovy řeči ke starším v Efezu (Skutky 20,27). Vyskytuje se na konci oddílu, ve kterém Pavel mluví obecně o své službě a konkrétně o práci v Efezu. Chystá se odejít do Jeruzaléma, ale neví, co ho tam čeká (verše 22-24). Zdá se, že si je jistý jen jedním – že skupinu lidí z Efezu již nikdy neuvidí (verš 38). Jak se ohlíží na svou službu, charakterizuje ji jako vyučování. Ze shrnutí Pavlovy služby ve verších 20-25 se dozvídáme následující: učil, co bylo ku prospěchu (20), učil o obrácení k Bohu a víře v Ježíše Krista (21), svědčil o evangeliu milosti (24), hlásal Boží království (25). Díky tomu, že byl Pavel ve službě věrný a vyučoval celý rozsah evangelia, má nyní čisté svědomí. Měli bychom si také všimnout, jak byl ve svém přístupu neúnavný. Nejenže hlásá Krista a Boží království, ale provádí to jak veřejně, tak dům od domu. „Kázal jsem, co lidé potřebovali slyšet, obětoval jsem se pro evangelium.“ „Proto“, říká, „mou vinou nikdo nezahyne“ (verš 26). Obrat ve verši 27, „celá vůle Boží“, je tedy termínem, kterým Pavel shrnuje své vyučování. Slovo přeložené jako „vůle“ znamená i „plán“ nebo „záměr“. Pavel ho používá také v 1. Korintským 4,5, když mluví o soudném dni, kdy bude vyneseno na světlo to, co je skryto ve tmě, a zjeveny záměry srdcí. V soudný den budou odhaleny nejen naše činy, ale také motivy, které k nim vedly – plány, záměry a tajné touhy srdce. Když tedy mluví Pavel ve Skutcích 20 o „vůli Boží“, mluví o evangeliu, které kázal: Bůh dává své plány na vědomí. Odhaluje své srdce a zjevuje své myšlenky ohledně spasení hříšníků a slávě svého jména. V evangeliu Bůh odhaluje svůj plán přivést všechno pod Kristovu vládu (Efezským 1,1-12). Tento plán vymyslela společně Boží Trojice již ve věčnosti. Jaká nádherná představa: Boží Trojice v rozhovoru o tom, jak nejlépe oslaví Božství a jak nejlépe vymyslet plán, aby celé stvoření vidělo, že Bůh je
Evangelizace
nádherný a úžasný a zaslouží si jeho nekonečnou chválu. Příběh Bible je výsledkem tohoto rozhovoru: celá vůle Boží, plán spasení. V Efezu tedy Pavel vyučoval, jak Písmo ukazuje na Krista a jak se v něm naplnilo. Vyučoval tak každého, koho mohl, kdykoliv to bylo možné a všemi dostupnými způsoby, aby jeho vinou nikdo nezahynul. Když se snažíme vyjádřit své poselství, je užitečné uvědomit si, že Pavlova služba byla založena na vyučování Bible. Neznamená to nutně, že ze svitku předčítal Leviticus 16, nicméně jeho poselství zahrnovalo Boží příběh od Genesis přes Krista až po věčnost, kdy bude vše sjednoceno pod Kristovou vládou. Na základě toho bylo vše, co Pavel řekl, založeno na Písmu – Boží vůli. Protože se jednalo o celou Boží vůli, již nebylo co dodat. Jak řekl Jim Packer, Bible je Božím kázáním. To již skončilo, takže k plánu spasení není co dodat. Je-li tomu tak, je náš úkol poměrně jednoduchý. Musíme neustále vystavovat sebe a ostatní tomuto plánu spasení, celé Boží vůli. Pokud tak budeme činit věrně, v modlitbě, nápaditě, citlivě, vášnivě, relevantně a trpělivě, bude to stačit. Budeme moci říct, že jsme ve službě udělali všechno, co bylo v našich silách. Činíme tak proto, aby ostatní poznali život pro Boží slávu. Vždyť naším poselstvím je celá vůle Boží.
Vyučování o „spasení“ Přečtěte si 2. Timoteovi 3,13-17 – část Pavlova dopisu pro jeho chráněnce v Efezu. Je pravděpodobné, že se jedná o Pavlův poslední dopis (rozhodně poslední, který máme). Timoteus v Efezu působil asi pět let. Pavlovo proroctví ve Skutcích 20,29-30 se naplnilo – to znamená, že falešní učitelé přišli mezi stádo a pustoší ho. Timoteus musí řešit následky. V určitém smyslu Timoteus už ví všechno, co mu Pavel může nabídnout. Pavel mu připomíná, že jeho úkolem je pokračovat ve všem, co se naučil (verš 14). Jakoby Pavel říkal: „V této těžké situaci, kdy vyučuješ společenství, kterému hrozí odpadnutí od pravdy a jež falešní učitelé svádějí na zcestí, neexistuje žádný skvělý plán, strategie nebo návod na úspěch, kromě tohoto: nehledej nic nového, drž se toho, co již znáš!“ To, co již znal, byla svatá písma (verš 15), kterým ho Lóis a Euniké (Timoteova babička a matka) věrně vyučovaly: „svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše“ (2. Timoteovi 3,15). Proto Pavel tak jasně mluvil o svém úkolu, když se loučil se staršími v Efezu. Vyučoval celou vůli Boží, protože ta přináší Boží moudrost, která vede ke spasení skrze víru v Ježíše Krista. Neměl žádné jiné poselství a nic jiného nemohlo vyvolat změnu a proměnit
Evangelizace
hříšníky. Stejně jako Pavel i Timoteus neměl nic jiného než toto poselství. Bible je příběhem spasení. Slovo „spasení“ je velice důležité. Vystihuje totiž Boží dvojí čin – zachraňuje nás od něčeho, aby nás přivedl do něčeho. Jedná se o komplexní termín, který popisuje Boží skutky, jimiž zachránil svůj lid od hříchu a jeho dopadů, aby nás přivedl do stavu, kdy zakoušíme jeho požehnání. Zachránil nás od nebezpečí, smrti, odcizení a soudu. Přinesl nám život, požehnání, smíření, smysl a význam. To ovlivňuje naši službu. Když vyučujeme Bibli, neučíme morálku. Morálka není nic dobrého. Dokonce je to vstupenka přímo do pekla. Nebudeme moci říci, že naší vinou nikdo nezahynul, když budeme lidi vyučovat morálku místo Ježíše, spasení a toho, co Bůh vykonal v Kristu.
Vyučování Starého zákona Příklad 1: Samuel a poslušnost Kdybyste vyučovali starozákonnímu příběhu o Samuelovi, mohli byste ho brát jako příběh o morálce. Děti se mohou naučit, že mají poslouchat rodiče, jako Samuel poslouchal Elího (1. Samuelova 3). Když to však uděláme – a mnoho lidí to v nedělní škole nebo z kazatelny udělalo – budeme učit přímou spojitost mezi námi a Samuelem, takže budeme učit morálku a zákon: „Děti, poslouchejte své rodiče a Bůh z vás bude mít radost.“ Podstata lidského srdce je však taková, že poslušnost, která má těšit Boha, není možná bez Krista. Dodržování pravidel není špatné, ale poslušné srdce neexistuje bez Krista. Když budeme vyučovat o Samuelovi, jak byl dobrým příkladem poslušnosti vůči tomu, kdo za nás má zodpovědnost, budeme tím vyučovat morálku. Taková morálka je falešným evangeliem.
Příklad 2: Abram, Sáraj a soběstačnost Následující rozsáhlejší příklad ukazuje, jak můžeme kázat část starozákonního vyprávění způsobem, který ukazuje na evangelium, místo aby nás volal k morálce. V Genesis 12 Bůh svrchovaně vyvolil Abrama, aby skrze něj požehnal všechny národy. Abram se vydal na cestu, aniž by věděl, kam jde, dokud mu Bůh neřekl „Tuto zemi dám tvému potomstvu“ (Genesis 12,7). Protože v této zaslíbené zemi vypukl hlad, Abram vyrazil do Egypta. Když se k němu blížil, řekl svojí manželce Sáraji: „Nevadí mi, když tě provdají za nějakého Egypťana, hlavně, když budu v pořádku. Když se budeš mít dobře ty, budu se mít dobře i já. Svoji žárlivost nějak zvládnu,
Evangelizace
až tě budou odvážet na svatební cestu, protože v podstatě jde hlavně o mně“ (viz verše 13-14). Když dorazí do Egypta, je to přesně tak, jak Abram předvídal. Když si farao vezme Sáraj do svého domu (verš 15), Abramovi se díky ní daří dobře (verš 16). Když však Hospodin postihne faraona ranami (verš 17), farao pochopí, co se stalo, a jeho muži vyhostí Abrama i se Sárou a jeho majetkem (verše 18-20). Jako kazatelé celé vůle Boží si musíme položit otázku, jak vykládat Abramův výlet do Egypta a jeho nečestné jednání ohledně Sáraj v Genesis 12,10-20. Přestože morálka učí, že „podvodníkům se nikdy nedaří“, byl pro Abrama pobyt v Egyptě a s tím spojený podvod velice výhodný. Jako příklad morálky to tedy moc nefunguje. Bylo by chybné použít tento příběh jako ukázku, že lhát je špatné, protože bychom nevyučovali celou vůli Boží. Místo toho bychom vyučovali, že lidé jsou zachráněni dobrými skutky: nelži a Bůh z tebe bude mít radost. Tím bychom lidi přesvědčovali, aby se chovali morálně. Písmo však tohle neučí. Každá událost ze Starého zákona a každý detail o životě Abrahama nám má předat moudrost, jež vede ke spasení skrze víru v Ježíše Krista (2. Timoteovi 3,15). Abramova lež byla předem promyšlená a byla příznakem většího problému. V té chvíli Bůh zasahuje a rozhodně si nebere servítky. Abram se potřebuje naučit důvěřovat Bohu a jeho slovu: to je smysl příběhu o Abramovi. Martin Luther, reformátor z 16. století, používá obrat proniknout k „hříchu, který je schovaný pod hříchem“. Abramova lež ukazovala na mnohem hlubší, zhoubný a přetrvávající hřích. Hříchem byla lež, ale pod ní se skrýval základní hřích, kterým bylo odmítnutí důvěřovat Bohu. Abram se stal bohem ve svém vlastním světě, pánem svého osudu, tím, kdo se staral o svou vlastní budoucnost. To se stalo hned poté, co mu Bůh řekl, že ho učiní velikým národem a požehnáním, skrze které budou požehnány všechny národy. Přesto však Abram vzal věci do svých rukou. Stejně jako Adam, Abraham nevěřil Božímu slovu a sám chtěl být bohem. To je stav lidstva: svržení Boha z trůnu a korunovace sebe sama. To bylo problémem i v Abrahamově životě. Abraham si to opravdu uvědomil se všemi důsledky až v Genesis 22, kde je mu řečeno, aby obětoval svého jediného syna Izáka. Podle autora listu Židům to Abraham neudělal jen na základě Božího příkazu, ale protože věděl, že v Izákovi spočívá Boží zaslíbení (Židům 11,17-19). Má-li Bůh dodržet své zaslíbení, přivede Izáka zpět k životu. Pokud to Bůh slíbil, Abraham mu mohl věřit. Pochopil, že Bůh své sliby dodržuje.
Evangelizace
Šlo o to, zda bude Abraham důvěřovat Bohu nebo zda bude spoléhat na sebe. To je problémem i v našem životě. Takový je stav lidstva. Abrahamův problém je i náš problém. I my chceme mít svou budoucnost pod kontrolou. Nikdo nedůvěřoval Bohu tak jako Ježíš. Naprosto ve všem se podřídil Otci. Když vyučujeme o Abramově selhání nebo o neustálém selhávání Izraele, učíme pak o Ježíšově věrnosti. Učíme o jeho věrnosti a důvěře, která ho dovedla až na kříž. Pokud jde o důvěru v Boha, všichni selháváme. Všichni se snažíme být Bohem. Ve svém vyučování musíme ukazovat, jak Ježíšův věrný život činí z jeho smrti vhodnou oběť za naše hříchy a nedůvěru. Jak vidíme ve Filipským 2,5-11, přestože byl Ježíš způsobem bytí roven Bohu, neviděl rovnost s Bohem jako něco, co by měl využít. Naopak sám sebe zmařil, vzal na sebe roli služebníka a stal se nejmenším ze všech. To ho vedlo až k potupě na kříži. Pro nás to znamená, že žít jako křesťan spočívá v důvěře a podřízení se Bohu. Věříme a podřizujeme se slovu, které vyřkl na Kříži a při vzkříšení. Takhle to vypadá, když se vyučuje celá vůle Boží v Genesis 12. Tohle znamená umožnit Bibli, aby nám předala moudrost, která vede ke spasení skrze víru v Krista, místo vyučování o morálce. Morálka se zabývá pouhým chováním a tvrdí, že můžeme Boha a spasení dosáhnout bez víry v Krista. Morální člověk je svým vlastním spasitelem – nebo si to alespoň myslí. To je syndrom Franka Sinatry: „Až se mě Bůh zeptá, co jsem dělal, řeknu: ‚Všechno jsem dělal podle sebe.‘ “ Nicméně „podle sebe“ nikdy není dobrým způsobem. Dostatečný a správný způsob je jen ten Boží. Nikdy se nemůžeme vypořádat s tím největším hříchem a sami být svými spasiteli. Poselství, které neseme, musí být toto: Kristus je spasitelem, kterého potřebuji, protože sám se zachránit nemohu. Naším úkolem je v každé situaci a v každé společnosti odhalit slupky vnější slušnosti a sebeklamu. Ukazujeme, jak Bůh mluví o stavu lidstva s úděsnou přímostí. Nezáleží na tom, v jaké žijeme zemi – stav lidí je všude stejný. Jedná se o stav, o kterém jsme mluvili v rámci Genesis 12 – stav našeho srdce. Naším poselstvím je, že spasení je pouze v Kristu. Morálka se zabývá jen chováním, ale celá vůle Boží se zabývá naším srdcem. Protože morálka řeší pouze naše chování, tvrdí, že spasení můžeme dojít bez víry v Krista. Tím učí, že morální člověk může být svým vlastním spasitelem. Tento problém vzniká, když kážeme dobré skutky. Když kážeme o hříchu, často se zabýváme očividnými věcmi. Mluvíme o hrozných, „velkých“ hříších: o smilstvu, prostituci, pornografii, drogách nebo vraždě. Co je považováno za „velký hřích“, se liší v
Evangelizace
závislosti na kultuře. Dostáváme se ale do problému, když narazíme na slušného člověka: někoho, kdo je z dobré rodiny s dobrým vzděláním, kdo toho mnoho dosáhl, dělá dobré věci, podílí se na humanitární pomoci, dává peníze na charitu, neopíjí se, nikdy nebral drogy, nebyl promiskuitní, dokonce ani nespal se svým partnerem před svatbou apod. Takových lidí jsou stále miliony. Jediným způsobem, jak jim kázat evangelium, je ukázat jim celou vůli Boží. Musíme odhalovat, jaké je lidské srdce doopravdy a ukazovat jim, že chtějí být bohem a spasitelem sebe sama. Člověk, který dělá dobré skutky, vlastně říká: „Já to zvládnu sám – žádného spasitele nepotřebuji.“
Reflexe Podívejte se znovu na 1. Samuelovu 3. Jak tento oddíl zapadá do „celé vůle Boží“? Jaké mají postavy z toho příběhu v životě problémy a jaké Bůh navrhuje řešení?
Vyučujte Písmo a nebudete muset vyučovat nic jiného V Timoteovi 3 Pavel pokračuje tím, že vychvaluje Písmo, (náš Starý zákon) protože to je z Božího Ducha (verš 16). Tak, jako můj dech formuje má slova, tak Boží Duch formuje jeho slovo. Protože Bible vychází z Boha a je jeho kázáním, je vhodné „k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti“ (verš 16). Vzniká zde nádherné napětí a rovnováha: pravda na straně jedné a chování na straně druhé. Protože je Písmo z Božího Ducha, může nám poskytnout moudrost, která vede ke spasení skrze víru v Ježíše Krista. Navíc je Písmo vhodné, aby nás připravovalo k dobrému dílu, protože má původ v Bohu. Jinými slovy, nic jiného než Písmo nepotřebujeme. Dostatečnost Písma je skutečností, která nám může přinést pokoj při jeho vyučování. Nemusím držet krok s nejnovějšími trendy. Nemusím být psycholog nebo terapeut. Nemusím být sociolog. Stačí, když budu schopen vyučovat Bibli. Bible je to, co potřebují slyšet batolata, teenageři, svobodní, lidé ve středním věku i senioři. Jen Bible je dostatečná ve všech záležitostech víry a skutků, které jsou spolu velice úzce spjaty. Protože je dostatečná, můžeme ji bez rozpaků vyučovat komukoli, kdykoli a kdekoli s vědomím, že pouze a jedině Bible řeší všechny opravdové problémy lidského srdce. Protože je Božím slovem, celá vůle Boží jde pod kůži zdánlivých problémů a bere vážně hřích, který se skrývá pod hříchem. To neznamená, že bychom evangelium kázali v nějaké předžvýkané, univerzální formě. Spíše budeme aplikovat různé prvky Bible na
Evangelizace
nespočet různých okolností. Písmo ukazuje na problematickou situaci lidstva a přináší božské řešení. Máme biblické příběhy, ilustrace a vyučování, které můžeme aplikovat na každou situaci. Přineste tyto příběhy nevěřícím. Udělejte to přirozeně – prostě jim to řekněte. Nemusíte jim ani říkat, že je to příběh o Ježíši nebo od něj, dokud ho nedopovíte. V Bibli je obrovské bohatství různých zdrojů: přikázání, povzbuzení, příklady k následování i odstrašující příklady, příběhy i tvrzení, poezie a proroctví, vize a sny, přísloví a písně. Ve vší své rozmanitosti, bohatosti a hloubce Bible mluví k lidskému srdci. Díky moci Božího slova – naplněného v Kristu a evangeliích – dokáže obnovovat lidská srdce a chování a měnit charakter člověka. Jak řekl Kalvín: „Bible obsahuje dokonalý předpis na dobrý a šťastný život.“ Je to díky tomu, že ukazuje na Ježíše a život v něm.
Závěr Boží slovo je celá vůle Boží. Věřme, že Bible bude působit v životech těch, které vyučujeme. Tuto důvěru demonstrujeme vyučováním celé vůle Boží tak, aby dávala moudrost, jež povede ke spasení skrze víru v Ježíše Krista. Tato pravda se také bude projevovat v modlitbě, která je nejvyšším vyjádření důvěry v Boha, a v pokorném a upřímném vyznání, že se nemůžeme zachránit sami. Úkolem nás všech při vyučování Bible – stejně, jako kdybychom byli „profesionálem“, který káže z kazatelny – je říkat pravdu jednoduše a opravdově. To předpokládá pěstování vztahů s lidmi, které vyučujeme. Nemůžeme to však zvládnout v rámci jednoho kázání, protože takto Bibli shrnout nelze. Potřebujeme ji v celém jejím rozsahu. Kdyby Bůh mohl vytvořit Bibli v kostce, udělal by to. Tak to však není. Bůh nám v celém svém Slově říká o svém Synu, který zemřel, vstal z mrtvých a znovu přijde ve slávě.
Reflexe Věříte Božímu slovu v celé jeho šířce i hloubce, jejímž ústředním bodem je Kristus ve své slávě? Jak byste za tímto účelem mohli Písmo znát lépe?
Evangelizace
Cvičení Diskutujte s dalšími křesťany, jak byste mohli využít celou vůli Boží citlivě a vnímavě v situacích, kterým čelíte. Možná k tomu můžete využít příklady každodenních příležitostí, které jste sami zažili. Společně proste Ducha o moudrost a sílu, abyste v tom byli důslední a aby se vám to dařilo.
Evangelizace
