První vydání leden 2013
Obsah: Úvod Jak vypadáme? Vzhled Perličky Čím chci a nechci být? Comenius – první zážitky Vtipy
Časopis vydávají žáci 8. třídy ZŠ a MŠ Mníšek
Úvodem něco o vzniku tohoto časopisu V listopadu 2012 vznikla v naší třídě myšlenka na obnovu třídního časopisu, volného pokračování toho, který jsme vydávali ve 3. třídě. Časopis vytváříme my, žáci osmé třídy, ale nebráníme se ani příspěvkům od jiných spolužáků. Některé příspěvky připravujeme doma, jiné vznikají ve třídě a někdy i naprosto nečekaně. Každý tvoří podle svých zájmů a schopností… Někdo je šikovný na psaní, někdo je schopný výtvarník, jiný je velký vtipálek, a pak zásobuje veselými historkami a vtipy, prostě pro každého se něco najde. Redakci tvoří všichni žáci 8. třídy, včetně naší nejlepší paní učitelky Ivany Myšákové. Pěkné počtení… Za redakci školního časopisu:
…a jak vypadá naše třída v podání výtvarnice Helči???
Helena Bukovinská
Tak co, myslíte, že si jsme podobní…?
Je vzhled důležitý? Nechápu, proč lidé říkají, že na vzhledu nezáleží, když tě pak za zády pomlouvají, jak vypadáš hrozně. Přiznejme si, že nikomu nezáleží jenom na tom, jak se člověk chová. Někdo řekne, že je mu jedno, jak vypadá, přitom je každé ráno půl hodiny u zrcadla. Já se přiznám, já bych nikdy nešla do školy neupravená (snažím se), protože když už všem vadí moje chování, tak abych trochu vrátila dojem zpět. Když někdo tvrdí, že mu na vzhledu nezáleží, proč se ve městě nebo ve škole, no prostě kdekoliv, kouká po těch hezky oblečených s pěknou tvářičkou a pěknou postavou a ne po nějakém bezdomovci nebo někom na invalidním vozíčku? Tím nechci říct, že mi tito lidé vadí!!! Nikdo by neměl říkat, že je někdo hnusný, protože každý má na sobě nebo v sobě něco krásného a ojedinělého. Všichni jsme originál, ať se to někomu líbí, nebo ne!!! Lenka Knejzlíková
Perličky Občanská výchova Noviny byly, protože dobře hořely!!! 6 Tereza Pipišová
Fyzika Kdybyste hledali tabuli, tak je to ta velká černá deska před vámi!!!
Perličky Josef Bydžovský
Dějepis
Marie Tudorovna měla falešné těhotenství. Nafouklo se jí břicho … A proč si nevzala Activii?
Občanská Výchova Jedné paní odebrali půlku lebky. A to jí jako nevytekl mozek?
Pavel Vojta
Dějepis Proč zabili Albrechta z Vladštejna? Byl vadnej a neposlouchal maminku.
Barbora Andrová
Pavel Vojta
Chemie Použití dusíku: - vypalování bradavek
Český jazyk Lidstvo neustále hledá zahradu Edenu. A jako kde ji hledá? No to je různý. Na google mapách.
Lenka Knejzlíková
Tomáš Krúpa
Dějepis Proč byl Napoleon tak oblíbený? Byl sexy!!! David Nýdrle
Dějepis Jako pověst měl Napoleon mezi lidmi? Byl teplej!!! Tomáš Křupa
Alena Voslářová
Čím chci a nechci být? Z mého pohledu je nejlepší být důchodcem. Vzhledem k našemu věku je však důchod v nedohlednu. Nebo taková žena v domácnosti. Nemusí skoro nic dělat. Uvaří, uklidí, postará se o další domácí práce, ale jinak nic. To je přece skvělé, nemyslíte? Ale nyní už vážně… Ještě nevím, co si vyberu do budoucna, buď kuchař, nebo automechanik. Přemýšlel jsem, že až budu pracovat, tak si tato dvě zaměstnání rozdělím, jeden týden bych pracoval jako automechanik a druhý jako kuchař… Prodavačka? To taky asi ne. Z toho bych byla úplně hotová, protože třeba taková pokladní v Globusu celý den poslouchá jen píp,píp,píp… Z toho bych fakt zešílela. Kadeřnice? Bála bych se sama sebe, protože nůžky v mých rukou jsou jak atomová bomba. Nikdy mě moc nezajímala elektronika, auta a další moderní vynálezy. Já nemusím mít luxusní auto nebo vilu s pěti koupelnami, mě stačí žít v malém baráčku na kraji lesa s milým mužem a dvěma dětmi. A každý den se probudit s radostí, že jdu do práce, kde na mě čeká spousta zvířátek. Na to se mě neptejte, mám ještě dva roky na rozmyšlenou, vlastně už asi jen jeden, ale to je jedno… Už od malinka jsem si rád hrával na vojáky a měl doma spousty vojáčků, zbraní a vojenských aut. Tato záliba mi vydržela dodnes jen s tím rozdílem, že si nehraji vojáčky, ale chodíme s kamarády hrát airsoft…, prostě se mi líbí zbraně a vojenské prostředí. Na této práci se mi líbí, že se jedná hlavně o práci duševní než fyzickou. Ne že bych neměl rád fyzické práce, naopak, ale po duševní práci není člověk tak unavený a může se věnovat i jiným koníčkům Truhlář, je to to pravé? Musím se dobře učit a hlavně nesmím mít takovou smůlu jako můj strýc, který má sice strojní průmyslovku, ale nemá pár prstů… Nevím proč, ale chtěla bych být doktorka. Je to celkem těžká práce, doktoři nemají čas na rodinu, ale líbí se mi, jak se jich všichni bojí… Odpovídali žáci 8. třídy
Comenius- první zážitky Dánsko, Finsko, Irsko, Itálie, Francie a Norsko to jsou země, které jsou zapojené do Comenius projectu. A samozřejmě Česká republika. Loni v listopadu tu bylo pár lidí z těchto zemí, a protože potřebovali nějaké ubytování, tak je pár lidí od nás ze školy ubytovávalo. Já byla jedna z nich. Měla jsem doma dvě dívky, Irku a Finku. Bohužel jsem zjistila, že umím opravdu hodně špatně anglicky, ale nějak jsem se dokázala domluvit a mamka mi taky hodně pomáhala. Přijeli v neděli a v pátek odjížděli. V pondělí jsme se seznamovali, v úterý jsme byli ve Střevlíku, ve středu jsme byli v zoo, ve čtvrtek jsme byli v Praze a potom večer na večeři ve Zlatém lvu. V pátek brzy ráno odjížděli. Byl to krásný týden, i když toho o nich moc nevím (díky mě angličtině). Ale myslím, že si to tu užili a že mají určitě spoustu zážitků. Lenka Knejzlíková
Tak aby to nebyl nějakej, román tak to trochu zkrátím :D. Podle mého názoru a podle toho, jak se moji přátelé z ciziny chovali ze začátku, jsem byl kapku nervozní, Marie brečela, Lory byla zamlklá,Tobias pořád jedl a jedl a James, ten byl nejlepší, stal se mým nejlepším kámošem z ciziny :), hrozně si mě oblíbil, vlastně všichni jeho spolužáci mě měli za pohodovýho kluka a to se mi líbilo. Měli tu hodně skvělé zážitky teda co jsem si s nimi psal, tak se jim tu prej moc líbilo, byli šťastní a moc si mě oblíbili. To mě těšilo víc než cokoliv jiného, byl to pro mě skvělý pocit, když jsem se za týden dokázal postarat o čtyři děti (Marie 12), (Lory 12), (Tobias 14) a (James 15). Asi největší zážitek měli v Praze byli se svými přáteli a byly jak to říct, v pohodě. No snad tohle bude stačit, můj mozek není tak aktivní, jak si myslíte :D Pavel Vojta
Comenius- první zážitky V neděli 18. listopadu přiletěli k nám do Mníšku učitelé a děti z šesti států. A to z Irska, Francie, Dánska, Finska, Norska a Itálie. Učitelé ze všech šesti států spali v hotelu. Děti spaly v rodinách, aby se rozvíjela anglická komunikace. V neděli, když přiletěla první část, jsme šli na prohlídku Fojtecké přehrady. Navečer pak přiletěla druhá část cizinců. V pondělí ráno jsme je dovedli do školy. Ve škole to bylo trochu zmatený. Pak už to šlo ale jak po drátku, nejprve program v tělocvičně. Hned po tom se rozdělili na dvě části. Jedna část si šla vyrábět do sedmé třídy pod vedením paní učitelky Šafkové a paní vychovatelky Deduchové přívěšek na klíče. A druhá část se šla učit do tělocvičny mazurku a písničku. To vše pod vedením paní učitelky Pospíšilové. Hned po obědě jsme v sedmé třídě shlédli jednu část projekcí, které vytvářely jednotlivé státy. V úterý dopoledne jsme hráli na hřišti a v tělocvičně hry. Byli jsme v družstvech tak, aby v každém družstvu byl aspoň jeden z každé země. Hned na to jsme se šli podívat na poslední část projekcí, které vytvářeli jednotlivé státy. Po výborném obědě se jelo do Zoo. V té se jim asi nejvíce líbili malí bílí tygříci. Na večer jsme aspoň my neměli nic naplánované. Tak jsme hráli Člověče, nezlob se a povídali jsme si. Ve středu se jelo do Prahy, kde jsem také měla tu čest být. Alespoň mě se tam hrozně líbilo. Cesta autobusem byla skoro úmorná a dlouhá. Začínali jsme na Pražském hradě. Dále se šlo ke katedrále sv. Víta, tady jsme dostali asi tak pul hodinky rozchod. Pokračovali jsme na Karlův most. A hned potom na Václavské náměstí. Zde jsme dostali skoro dvě hodiny rozchod. Na Černém Mostě na nás už čekal autobus a hurá domu. Ve čtvrtek jeli na výlet po okolí. Kde jsem sice neměla tu čest, ale z vyprávění vím, že to bylo taky docela dost hezký. Večer byla večeře v hotelu Zlatý lev. Večeře byla docela dobrá. No a pátek byl ve znamení odletu. Na začátku jsem si říkala, že je to divný, že u nás budou bydlet dvě osoby, které v podstatě vůbec neznám a teď, když jsme tam tak stali, loučili jsme se, přišlo mi zase strašně divný, že odjíždějí. Alena Voslářová
Comenius- první zážitky Byla to velká zkušenost, mít tu cizí lidi a naučit se i pár slov,které vůbec neumím. První den to byl horor, vůbec jsem jim nedokázala říct že už je pozdě a že musejí spát a nedělat kravál. Další dny už byly dobré v domluvení,šli jsme do bazénu, tam to bylo super,byli jsme i v zoo tam byla sranda a ještě před tím, než jsme šli do zoo si šli ti cizinci nakoupit, aby měli něco z Čech.My jsme si samozřejmě mohli taky něco koupit a měli jsme na náměstí volno. Předposlední a poslední den jsme někteří už nikam nejeli, takže jsme se učili. No a poslední den v pátek odjížděli.Byla to velká zkušenost a už jí nechci radši zažít, bylo to velmi těžké a byla jsem na všechno sama. Dozvěděla jsem se, že my až někam pojedeme budeme v háji, protože se nedomluvíme, ale jsme na tom lépe než Francouzi, ti umějí říci jen pár slov. Kateřina Kavanová
Comenius byl super, dal mi mnoho zážitku a zkušeností. Poznala jsem plno nových kamarádů a příjemných lidí. Učit je tancovat naše národní tance byla sranda a zpívání také. I dnes si s některými píši a dále se poznáváme, těším se, až je navštívím a podívám se do jejich země :)..... Lucie Myslivečková
Vtipy Jde Pepíček lesem se svým mladším bratříčkem. Bratříček vidí, jak tam leze užovka.A křičí podívej tady leze ocas bez psa… :D Potkají se dva psi- vrrr, haf,haf kykyrykýýýý… Co blázníš,ale učím se cizí jazyky. Co vznikne zkřížením ježka a hada. Ostnatý drát.
Na Silvestra volá host na recepčního. „Halo šéfe, dnes nepojede výtah?“ „Pojede, ale vy stojíte v telefonní kabince!“ Lucie Havasiová
Při vyučování se profesorka ptá studentek: "Jak se jmenuje ta síla, která drží celé naše nitro a činí nás lepšími?" Maruška se přihlásí a po vyvolání povídá: "Vy určitě myslíte podprsenku."
Nová paní učitelka říká své třídě: „Teď se mi pěkně představíte.“ „Třeba ty, chlapče, jak se jmenuješ?“ „Já jsem Prokop Buben.“ „To mne nezajímá, pověz mi, jak se jmenuješ.“ Pan učitel píše na tabuli vzorec HO2 a ptá se podřimujícího Petra, co je to za vzorec? -Petr koktá:,,Pane učiteli, mám to na jazyku". -Tak to honem vyplivni ,protože to je kyselina.
Nováku, na vaší lavici je 7 much. Když zabijete jednu, kolik jich tam zbude? Jedna, ta mrtvá. Ostatní uletí.
Kateřina Kavanová
