První pokus aneb jak bylo třetí týden na táboře Zátoka pláňat, 21. - 28.srpna 2005 Trocha historie Akce, které jsou šité na míru starší generaci by neměly chybět v žádném oddíle. U Tuláků kdysi dávno na pomezí let devadesátých minulého století tyto akce nechyběly. Nebylo jich mnoho ale snaha byla. Zapátráte-li v kronikách a chabé paměti zjistíte cca následující výpis: • • • •
PAKAPOKR – Bigmac pro dospělé ve Lhotce u Mělníka – říjen 1993 S JEBE DO NEBE aneb od revoluce podnikatelem snadno a rychle – Bigmac 96 – Bolkov – říjen 1996 SEKCE 1 – Keblov – červen 1999 SEKCE 2 – Radvanec – červen 2000 Určitě bude někdo ze skalních Tuláků namítat, že jsem tento seznam „drasticky“ omezil, ale brigády nepočítám do akcí tohoto typu. Uznejte, že 4 akce za 12 let není mnoho, ale je to určitě více než nic. Když jsem byl osloven zda udělám program na třetí týden tábora pro starší a pokročilé, zarazilo mně to. Proč zrovna já, člověk, který už není v první linii každoměsíční „hrůzy“ co zase bude na schůzce a výpravě, ale život má jedno pravidlo, že kdo se moc ptá moc se dozví a tak jsem řekl, ano program udělám.
Sekce 1 – Finální foto – Keblov 1999
Budoucí generace Předpokládám že se shodneme na tom, že oddíl nemá padnout s odchodem jednoho člověka a že je tudíž nutné vychovávat budoucí generace vedoucích. Ono totiž stát se vedoucím (rádcem) u Tuláků má dvě roviny. Jedna rovina je, že vám je oznámena možnost vstoupit mezi vedení a podílet se tak na spoluvytváření programu, organizace apod. Druhá rovina je moment kdy se člověk vnitřně vedoucím (rádcem) stává a tyto dvě roviny nepřicházejí rozhodně ve stejný čas a u někoho nemusí druhá fáze přijít nikdy. Toto byla hlavní věc, kterou jsem měl před očima při vytváření programu na třetí týden tábora. Vesele totiž děláme vedoucí z lidí, kteří neví do čeho vlastně jdou což rozhodně není jejich vina. Zde máme velkou mezeru a tak byl program třetího týdne navržen tak, aby se tato mezera začala zaplňovat. To není úkol krátkodobý takže ani nebylo účelem během jednoho týdne dohnat vše co se za léta předchozí zanedbalo. Nadějná budoucí generace -1-
Držte si klobouky začínáme Co jsme celý týden dělali Hlavním úkolem tohoto týdne byl pokus o zavedení akcí, které budou vychovávat další generace vedoucích. Každý ze členů oddílu, který se v něm po delší dobu vyskytuje zjistí zda je jeho cílem pokračovat jako vedoucí či ne. Po překročení určité věkové hranice totiž není možné být v oddíle stále jako dítě. Sami přijdete na to proč je to problém. Pak stojíte tedy před rozhodnutím zda ponechat v oddíle všechny bez rozdílu věku a stupně chtíče pokračovat jako vedoucí a nebo zůstanou jen potencionální vedoucí. U Tuláků „bohužel“ vítězí první varianta a s tím je spojeno spousta problémů. Mojí snahou bylo nastavit program na tento týden tak aby byl šitý na míru lidem, kteří chtějí zůstat u oddílu jako vedoucí. Jednou z důležitých věcí bylo přenést na účastníky pocit zodpovědnosti za organizaci celého týdenního pobytu. Na každý den byl stanoven jeden účastník, který zajišťoval aby chod tábora připomínal seřízený hodinový strojek a ne digitálky s rozbitým displayem a vybitou baterkou. K ruce si mohl vybrat další 2 účastníky. Během celého týdne se prolínaly různé typy programu: hry – všemožné i nemožné přednášky, diskuze – z různých oblastí – bezpečnost práce, psychologie, zdravověda, právní minimum, organizace her, oheň a jeho význam • program připravený účastníky pro ostatní – každý z účastníků do 18ti let měl za úkol připravit si program na 1 hodinu • a další různé nedůležité věci jako polední klid, osobní volno, jídlo a občas nějaká práce Program byl „částečně“ založen na dobrovolnosti. Přednášky a diskuze nebyly povinné co se týče her každý měl během týdne právo jedné se nezúčastnit. Programy připravované účastníky do 18ti let byly povinné k zamýšlenému hodnocení programů bohužel nedošlo. Během celého týdne jsme prováděli ještě postupné bourání tábora, které bylo završeno nedělním úklidem celého tábora. • •
Ne vždy je dobré, že se všichni známe Účastníci třetího týdne tábora byli lidé, kteří jsou v oddíle již nějaký ten pátek. Není samozřejmě od věci, že se lidé znají, ale je třeba mít na paměti, že je to v jejich činnost začne dříve či později brzdit. Vytrácí se přirozená autorita, která funguje při komunikaci s cizím člověkem a pohledy na různé věci jsou pořád ty stejné – aby také ne lidé se od jistého věku už moc nemění. U akcí tohoto typu kdy je účelem vychovávat budoucí generaci vedoucích je více než dobré aby se akce účastnil (aspoň částečně třeba na den) někdo koho moc lidí nezná a tak může tato osoba přinést nový pohled na věc a hlavně důkaz toho, že jsou i jinde podobně střelení lidé a že námi prezentovaný způsob jak co dělat není jediný možný.
-2-
Hry Dovednosti V jednoduchosti je síla a tak jedno odpoledne vypukl závod dvojic s základních tábornických dovednostech.
• • • •
postavení a složení stanu nařezat a naštípat jednu vaničku dřeva uvařit na ohni 1 litr vody přemístit přes zátoku deku tak aby se jí voda nedotkla
Rozhodujícím kritériem byl čas u přesunu deky pak její suchost. Praxe opět ukázala, že je co dohánět zejména ve stavbě stanu, kde přijít prudký liják máte smůlu, budete sušit. Stopky neúprosně ukrajují vteřinu za vteřinou a rozdíly byly těsné. 1. 2. 3. 4.
Gulli, Cecka – 59 minut 57 sec Drobek, Gattaka – 1 hodina 4 minuty 7 sec Balů, Dejvyd – 1 hodina 4 minuty 14 sec Borůka, Píšťala – 1 hodina 25 minut 53 sec
Řeka Tato hra byla zařazena na program v době dešťů, kdy skutečně táborem řeka protékala. Jde o diskuzní hru na téma stanovení 10 základních pravidel na dané téma. Naše téma znělo – Desatero zásad pro úspěšný život na táboře. Princip hry spočívá v tom, že nejprve se utvoří dvojice, které si napíší 5 zásad se kterými musí oba z dvojice souhlasit. V druhém kolem se dvojice spojí do čtveřic a jejich výstupem je 7 zásad se kterými musí souhlasit všichni 4. Následuje spojení čtveřic do skupin po osmi kde je výstupem 10 zásad. O každé zásadě se hlasuje a vždy musí být aspoň 5 lidí pro. Finále je společné a všichni tvoří výsledných 10 zásad. O každé se opět hlasuje a pro musí být aspoň 12 lidí. A jak jsme dopadli? 1. Každý má svou vymezenou funkci (roli) 2. Respekt, naslouchání, pomoc v tísni 3. Kvalitní hry a motivace 4. Akceptovat soukromí 5. Dodržování režimu a pravidel 6. Spravedlivé možnosti pro členy skupiny 7. Dodržovat pořádek, vracet věci 8. Neomezená večerka (do odchodu posledního vedoucího) a nutnost vstát v 8:00 9. Třídění odpadu 10. Bezpečnost a prevence úrazů
Noční výsadek „Vstávej, oblékni se, vezmi si svíčku, sirky a šátek, neber si baterku a vyraž k zelený budce.“ Těmito slovy začala první noční hra. Hlavní zásadou bylo podat co nejméně informací. K zelené budce dorazili všichni oslovení. Zde každý dostal kus chleba, sušenky a se zavázanýma očima byl naložen do auta. Noční výsadek může začít. Počasí stálo při nás jelikož takovou mlhu v půlce srpna jsem nečekal. V okruhu 20-30 km na pěti různých místech (nejlépe uprostřed lesa) byly vysazeny dvojice, které dostali jediný úkol. Vraťte se do tábora a napište v kuchyni na stůl čas svého návratu. Nikdo se neztratil a někteří sebou opravu hodili. -3-
Dvojice
Vysazeni
Příchod
Čas
Místo
Balů, Dejvyd
2:43
7:40
4:57
3
Gattaka, Píšťala
2:50
12:59
10:09
5
Drobek, Cecka
3:04
9:10
6:06
4
Bláťa, Borča
3:23
7:10
3:47
2
Michal, Bobo
3:45
7:15
3:30
1
Všichni děláme chyby a tato hra bude už navždy poznamenána organizační chybou a to neměření všem stejným metrem. Někteří byli z této hry záměrně vynecháni ať již pro klid svůj nebo pro klid organizátorů a to je špatně.
Šedesátka Fyzicky náročná hra probíhající na lesním okruhu. Týmy mají za úkol na okruhu zdolat co nejrychleji 60 kilometrů a to různými způsoby. Jde o klasický běh, jízdu na kole a okruh s co největším množstvím vody, která se po příchodu vylévala do barelu aby bylo možné zjistit kdo kolik přinesl. Okruh byl inzerován jako dvoukilometrový ovšem po návratu závodníků z okruhu bylo z jejich reakcí jasné, že někde nastala chyba. Přeměřením okruhu jízdou na kole se zapnutou GPSkou byla zjištěna skutečná délka 4,12 km. Holt chybička se vloudila. Hra byla hodnocena z několika hledisek – rychlost vyluštění úvodní šifry, rychlost zdolání 10 okruhů pěšky/během, 5 na kole a 3 s vodou a množství odnesené vody. Netrpěliví soutěžící čekají na rozsudek Po celou dobu závodu byly přesně zapisovány výsledky a nyní máte tedy jedinečnou šanci nahlédnout do výsledkové listiny. Michalův tým Složení týmů
Mirkův tým
Michal, Cecka, Drobek, Konop, Borča, Gattaka, Bobo
Mirek, Píšťala, Gulli, Prcek, Blatník, Balů, Dejvyd
Čas na 10 pěších kol
6 hod 33 min 24 sec
6 hod 58 min 25 sec
Čas na 5 cyklo kol
1 hod 51 min 23 sec
1 hod 43 min 26 sec
Čas na 3 vodní kola
2 hod 12 min 6 sec
2 hod 31 min 22 sec
135 litrů
80 litrů
Nejrychlejší pěší kolo
Gattaka - 35 min 10 sec
Blatník – 33 min 49 sec
Nejrychlejší cyklo kolo
Konop – 21 min 52 sec
Balů – 18 min 14 sec
Nejrychlejší vodní kolo
Gattaka, Bobo – 41 min 9 sec
Gulli, Dejvyd – 42 min 45 sec
Odnesená voda
-4-
Labyrint světa a ráj srdce Nelehká, náročná hra snažící se během 2-3 hodin zmapovat celý lidský život. Základem hry jsou dekády trvající 15 minut. Dekáda označuje 10 let života. 10 minut mají hráči na vlastní „žití“ venku a 5 minut je na odpočinek, rozjímání a odevzdání kartiček ze kterých se každému sestavuje jeho vlastní osud. Pod pojmem žití venku si lze představit, že se každý věnuje běžným věcem jako ve skutečném životě – škola, rodina, práce, odpočinek. Na základě těchto činností získává každý hráč kartičky, ze kterých se sestavuje každému jeho životní cesta. Zde se každému sestavuje jeho životní cesta Osud je ústřední postavou hry určuje hráčům jejich životní cestu rozdává štěstí, radost na straně jedné a nemoci, utrpení a smrt na straně druhé – stejně jako ve skutečném životě. V našem pojetí trvala hra 8 dekád, tedy to věku 70-80 let. Mnozí se tohoto času ani nedožili, osud k nim nebyl tak milosrdný. Hra přímo vybízí k diskuzi a k přemýšlení na což se nesmí zapomenout. Každý si odnese něco do skutečného života.
Slepota je také mnohdy věc osudu Osud si nevybírá
-5-
Epidemie Celonoční situační hra, která měla za úkol vyzkoušet schopnost týmové spolupráce při hledání protiléku na neznámou nemoc která se pomalu, ale jistě šířila mezi všemi zúčastněnými. Nemoc se projevovala černými křížky na čele hráčů a stupeň nemoci se postupně zhoršoval. • • • • •
1 křížek – občas nemluví srozumitelně 2 křížky – neustále blábolí nesrozumitelné nesmysly 3 křížky – zarytě mlčí 4 křížky – přestává chodit 5 křížků – smrt
Křížky se objevovaly již během odpoledne a večera, kdy nikdo netušil co je to zač. Vlastní hra začala kolem jedné noční hodiny vyzvednutím zprávy o tom co se děje a o tom, že je nutné najít protilátku. Časový limit byl neúprosný a to do svítání. Zpráva obsahovala popis úkolů za které lze získat indicie vedoucí k nalezení léku. 1. luštění zpráv – 2 úkoly 2. řešení hádanek – 2 úkoly 3. na lesním okruhu odtáhnout jednoho hráče na saních 4. z parkoviště (cca 300m vzdáleného) přitáhnout vaničku plnou štěrku 5. azimut který byl definován jako JZJZZJZZJ a délka udaná pomocí násobků výšky železničního mostu 6. nošení vody od mola do hrnce u stožáru 7. a další bláznivé úkoly Za každý splněný úkol byla získáno místo (měřidlo vody, molo, zelená budka apod.) kde byla k nalezení indicie vedoucí k místu na kterém je uložen protijed. Finální místo uložení protijedu ve formě čokolády nebylo nikde jinde než na vodní hladině pod starým železničním mostem. Drobek byl tím kdo se těsně před svítáním vrhnul do studených vln a protijed vylovil – společné foto po vylovení viz výše. Tato hra byla zaměřena hlavně na týmovou spolupráci a ověřila několik faktů: • týmová spolupráce dělala velké problémy dost lidí jede samo na sebe i když je jasné, že tento styl v této hře nemohl vést k úspěchu • dlouho trvalo než padne klíčové rozhodnutí – jak se postupně rozšiřovala nákaza a někteří lidé byli nepoužitelní dlouho trvalo rozhodnutí jak dál • teprve s počínajícím svítáním někteří pochopili, že na záchranu moc času nezbývá – přestože je to „jenom“ hra, když si chci hrát musím zapnout hned ze začátku
-6-
Přednášky, diskuze V rámci týdenního zápolení proběhly i přednášky a diskuze na různá témata: • • • • •
psychologie a práce s dětmi – Michal právní pozadí a bezpečnost práce – Beruna slavnostní oheň a jeho význam – Kuba první pomoc a zdravověda – Gulli hry, motivace, uvádění – Beruna + každý z účastníků organizoval během týden jednu hru pro ostatní
Jaké to bylo? Z mého pohledu dost teoretické a málo praktické. Bez teorie nelze samozřejmě uspět v praxi, ale poučení do dalších let je určitě více se věnovat konkrétním příkladům, věnovat tomu „učení“ více času, zakombinovat získané vědomosti do her a získat pro přednášky lidi z jiných kolektivů aby bylo vidět, že to funguje i jinak.
Bodování Celý týden probíhalo bodování všech účastníků. Večer na veřejné části porady, která měla sloužit hlavně k hodnocení programu (což bohužel nebylo moc využívané) každý obodoval každého (kromě sebe) stupnicí 1-10. No a jak to tak bývá na konci týdne jsme body sečetli, vytvořili několikero kategorií aby vyhrálo více lidí a zde jsou výsledky. Kategorie mladší (do 18) 1. Borča – 502 2. Drobek – 497 3. Balů – 452 4. Dejvyd – 431 5. Cecka – 426 6. Gattaka – 424 7. Píšťala – 415 Kategorie starší (zatím pod 40 let) 1. Konop – 512 2. Michal a Bobo – 478 3. Gulli - 469 4. Krokodýl – 427 Lidé, kteří s námi nevydrželi celý týden v bodování zahrnuti nejsou. Věřím, že si po přečtení tohoto plátku budou vzteky trhat vlasy a příště vydrží až do konce :)
Nejedná se o vyjádření názoru, ale o nástup na hru :) -7-
Jak to dopadlo Moje hodnocení je vcelku kladné. Těžko zatím srovnávat, jelikož není s čím. Více prostoru k hodnocení bude zajisté další rok uskuteční-li se tato akce znova. Oceňuji, že nikdo nakonec nepoužil právo jedné hry se nezúčastnit a všichni (někteří po mírném přemlouvání spoluhráčů jiní až příliš intenzivně) přistoupili ke hrám s nadšením. Nerad mažu med kolem huby a tak přichází i místo na věci méně kladné. Ukazuje se, že u nás v oddíle není bohužel zaveden zvyk hodnocení programu. Každý večer byl prostor k připomínkám, pocitům a dotazům k proběhlému programu a každý večer na tuto část postačilo pár vteřin výjimečně minut. Hodnocení programu, získání zpětné vazby je nesmírně důležitou věcí jak pro samotné hráče tak pro organizátora. Budete-li si šuškat mezi sebou: „Zase přitáhli nějakou šílenou hru a my to tu jak blbci musíme hrát.“ ničemu tím nepomůžete. Musíte to říct nahlas, jinak si organizátor udělá obrázek maximálně z toho co odpozoruje, ale vy se jako na potvoru bude dokonale přetvařovat a tím získá organizátor pocit, že vše bylo v pohodě a příště až uvede stejnou hru bude se divit proč dopadla ještě hůře. Zvykejte si na budování vlastního názoru. Vozit se s názory jiných je totiž velmi jednoduché a špatné. Úplně nejhorší variantou je neustálá kritika nepodložená vlastním návrhem řešení, což bohužel v Čechách na plné čáře vítězí. U nás „snad“ tato varianta nezvítězí. Příklady táhnou praví stará osvědčená pravda čímž narážím na můj pokus zavést o tomto týdnu přesný časový řád. Zajisté vám neuniklo, že nikdo nevyřvávál půl hodiny na lesy, že začíná program. Časový rozpis byl vždy na nástěnce a je každého věc aby se zařídil dle uvedeného rozpisu. Prvním kdo ovšem musí toto dodržovat je organizátor. Myslím, že se nám to celkem povedlo. Zkuste svým „časovým přístupem“ srovnat i činnost během školního roku, myslím že by to nebylo od věci. Není samozřejmě nic špatného když jedna hra skončí o 20 minut později než se plánovalo, ale není ani moc dobré když jen jedna věc dopadne časově tak jak byla naplánována.
Co bude dál … Záleží jen a jen na nás. Jedno ze základních ekonomických pravidel praví že není nabídky bez poptávky. Nebude-li o akce tohoto typu zájem nebudou, bude-li o ně zájem budou. Nejde jen o třetí táborový týden jde i o akce podobného typu během školního roku. Vedoucí u oddílu by měli ve svém vlastním zájmu chtít takovéto akce pořádat je to totiž skvělá cesta ke stmelení kolektivu vedoucích bez jejichž týmové práce oddíl nemůže fungovat. Nebo může ale pak je to nefunkční oddíl. Myslím, že každý najdeme spousty příkladů z naší praxe, kde je vidět, že takových to akcí není více. A proto vám, kterým ještě nebylo 18 iniciujte konání takovýchto akcí a my na druhé straně, kterým již 18 bylo nenechávejme tyto impulsy bez odezvy nevyplácí se to. Vychovat nastupující generaci v tomto oboru patří mezi povinnosti generace stávající. Zvykněme si také na to, že mladší generace musí jednoho dne nastoupit za tu starší. A bude-li lepší a chytřejší je to ta nejlepší vizitka dobře vykonané práce. Neusínejte na vavřínech Na sklonku března 2006, sestavil Beruna Kdo má hlavu na správném místě, tiskne na recyklovaný papír.
-8-
