Prsty – antény ke světu
Tvar prstů, našich antén ke světu, připouští rozmanité závěry o tom, jak chápeme a vnímáme své okolí, s jakou vnímavostí a citlivostí se potkáváme se svým životem a jaké stopy nebo otisky prstů zde zanecháváme. První rozlišování se vztahuje k velikosti prstů a jejich tvaru: Malé, krátké a silné prsty patří lidem, kteří se vyznačují schopností rychlého zpracování informací. Tito lidé bývají jen vzácně zaměření teoreticky nebo filozoficky, jsou to většinou praktičtí lidé se sklony k intuitivnímu myšlení a instinktivním reakcím. Detaily u nich stejně jako u jejich prstů přicházejí často zkrátka, a tak vidí především celek a méně dbají na jednotlivosti. Jako prakticky založení lidé bývají často velmi dobrými plánovači a konstruktéry. Pravdou je, že často jsou netrpěliví a používají nejrůznější zkratky, aby rychleji dosáhli svých cílů. To je může svádět k ledabylosti a nedůslednosti a někdy vyloženě i k fušeřině, což přináší dlouhodobé problémy. Dlouhými, štíhlými prsty se vyznačují lidé, kteří se více zaměřují na detail a mají sklony k rozlišování sebemenších podrobností – a někdy ještě tím více, čím výraznější jsou na prstech uzliny. Ty zastavují tok myšlenek, a takto postižení lidé pak potřebují ještě více času, aby se mohli starat o své jednotlivosti a všechny eventuality. V důsledku toho u nich převládá starost a exaktní, analytické myšlení, což je předurčuje k precizní práci. Se svou dobrou koordinací jsou však také vhodní pro tak náročné výzvy, jakými je například práce chirurga. Na druhé straně je často zpomaluje jejich důkladnost, což může být velkým problémem. Jinou jejich slabostí je, že rychle ztrácejí přehled a z lásky k detailu přehlédnou kvůli jednotlivým stromům celý les. Chirurg musí mít například stále na mysli celkovou situaci. Jednotlivost, byť velmi 60
PA L E C
dobře propracovaná, nikomu nepomůže, pokud na konci zjistíme, že „operace se podařila, ale pacient zemřel“. Ale nezřídka potkáváme i velmi dobré chirurgy a klavíristy s krátkými, opticky nepříliš elegantními prsty, s nimiž však jako virtuózové dokážou v životě hrát na různých klaviaturách. Štíhlé, uzlovité prsty prozrazují ostrý důvtip a talent k řešení problémů. Každý uzel odpovídá symbolicky a často také zcela konkrétně nějakému problému. V lékařských oborech bývají uzliny ne zcela nadarmo obávané, neboť se v nich téměř vždycky ztělesňují neřešené nebo dlouho odkládané úkoly, které, ať v dobrém či špatném, čekají na vyřešení. Jsou-li příliš dlouho přehlížené, ukazuje se, že nezřídka mohou být i nebezpečné. Lidé s uzly v rukách dostávají v pravém slova smyslu do svých rukou problémy. A tím, že jsou posedlí detaily, vytvářejí (si) často ještě dodatečně další problémy, přičemž vše velmi dlouho a opakovaně promýšlejí. Jejich velká touha po pořádku může mít své výhody, ale může být také posedlostí. Kdo dostává do cesty spoustu překážek, může se – ve své osvobozené formě – problémů trvale zbavit. Může však také na spoustu svých vlastních nevyřešených problémů nakonec zajít. Každý prst nám zprostředkovává něco zvláštního a jedinečného. Proto se v následujícím textu dostáváme k jejich jednotlivým výkladům a hodnocení.
Palec Palec je archetypálně přiřazen mužskému principu Marsu a také z tohoto důvodu je číslem jedna. Astrologicky nahlíženo začíná vývoj Marsem ovládaným principem Skopce. Jak už jsme zmínili, je palec nejdůležitějším a specificky lidským prstem, který nám dovoluje uchopovat, a tím také používat nástroje. Všechny ostatní prsty se při uchopování vztahují směrem 61
P R ST Y – ANTÉNY KE SVĚTU
Nervový systém
Plíce Vita li
Ty / Já Kom uni kac e
Já
Vzestupný tračník
Zodpovědnost
Krevní oběh Alergie Žlázy
Saturn Slunce Jupiter
Srdce Tenké střevo
Merkur
Mars ta
Lymfa
Prsty a jejich spojení s životními tématy, meridiány a prvotními principy.
k palci a hrají s ním hru polarity: uchopování a chápání skrze protikladnost. Mají-li síly Marsu ztělesněné palcem tendence k neřešení věcí, mohou vyjadřovat hněv a vztek odpovídajícím pokroucením. Také revma a dna začínají často na palci – nebo na jeho spodním protipólu – tedy palci u nohy. Když někomu držíme palec, přejeme mu štěstí. Tímto gestem pro něj zástupně ukrýváme a chráníme naši archetypálně mužskou sílu a naše Já, ale současně tím také vyjadřujeme, že vedle něj nemůžeme stát aktivně a pomáhat mu, protože nemůžeme kontrolovat jeho polohu. Optimističtějším gestem by bylo přát mu hodně štěstí a přitom mít oba palce vzpřímené a držet je proti sobě, zatímco ostatní prsty by byly sbalené do pěsti. Takový způsob vztyčených palců je znakem důvěry. Vztyčuje-li se palec vzhůru a demonstrativně se ukazuje, značí tak tímto archetypálně falickým gestem úspěch nebo alespoň přání úspěchu či chválu. V neposlední řadě si přejeme, aby se takový člověk postavil ke své mužské energii, zůstal vzpřímený, dokázal se prosadit a uskutečnit své ambice. Naopak palec ukazující dolů poukazuje na nedostatečné výsledky či neúspěch. Ve starověkém Římě mohlo toto gesto ze strany vládce znamenat i rozsudek smrti (více k symbolice palce 62
U K A ZOVÁ K
od strany 117). Palec se tu tedy stává rozhodujícím ukazatelem osudu a tím i prstem, který rozhoduje o všem. Ne náhodou se palec spojuje v jógové tradici a v meditaci v mudrách (postavení prstů vůči sobě) s ostatními principy a jako reprezentant vlastního Já v sobě také obsahuje i něco z nich. Jako první mezi všemi prsty odpovídá celistvosti, jak se vypráví v pohádce o Palečkovi. Když někomu nařídíme, aby dělal víc, než může, vystavujeme ho tlaku. Palec – symbol jeho vůle a vitality se tak dostává do oblasti vlivu naší archetypálně mužské síly Marsu a stává se její obětí, dokud neudělá to, co chceme. Vnucujeme mu svou vůli a děláme to symbolicky typickým způsobem prostřednictvím jeho palců. Tam, kde máme palec vztyčený, je oblast našeho vlivu a naše panství, neboť si je tímto gestem zároveň označujeme i sebevědomě nárokujeme. Tlakem palce otiskujeme svou pečeť, jak se to zcela oficiálně užívalo už ve staré Číně. V takzvané tabulce invalidity v lékařství je palec ceněn stejně jako oko, další symbol normy a sjednocení. To napovídá, jaký ústřední význam je palci připisován i zcela prakticky zaměřenými pojišťovacími agenty. V diferencování mezi archetypálně ženskou levou stranou a archetypálně mužskou pravou stranou platí podle Richarda Ungera, že pravý palec je mistrem úspěchu a podněcovatelem. Jako „předseda vlády“ ruky musí prolomit případné bludné kruhy neúspěchu spoluprací se svými ministry, tedy ostatními prsty. Levý palec naproti tomu řídí záležitosti rodiny a společenství. Musí řešit všechny úkoly v souhře s ostatními prsty pohyblivostí svého ducha, aniž by upřednostňoval vlastní blaho.
Ukazovák Ukazovák přiřazený principu Jupitera je náš druhý nejdůležitější prst. Spolu s palcem vytváří ony kleště, které nám umožňují držet nástroje a uchopovat život a jeho nabídky. Když ně63
P R ST Y – ANTÉNY KE SVĚTU
koho uchopíme do svých kleští, jsou zpravidla přednostně účastné oba tyto principy. Tady se na úrovni prvotních principů jedná o spolupráci Marsu s Jupiterem. Marsovské síly průlomu a osobní energie se spojují s orientací na cíl a životní filozofií. U počátečního testu na straně 15 bylo již zřejmé, že u zvláště mužných mužů (i žen) vypadá ukazovák menší a vůči prsteníku tak zůstává pozadu. Čím mužštěji si někdo počíná, tím méně má ve skutečnosti co společného s takovými vlastnostmi jako je tolerance, dobromyslnost a laskavost, náboženství a filozofie neboli láska k moudrosti. Ale čím je tento prst Jupitera delší, tím oduševněleji je uplatňována moc a vlastní vliv, jak tomu také typicky bývá spíše u bytostí ženského pohlaví. Malé ukazováky vypovídají spíše o strachu z konfrontace, který může spočívat především v nedostatečné sebedůvěře, i když typicky mužští muži mají sklony předstírat opak. Pravděpodobně se musí navenek zpevnit a ztvrdnout, jelikož v jejich nitru je všechno měkké podle motta: „Tvrdá slupka, měkké jádro“. Tomu odpovídají i zkušenosti mnoha žen, když se jejich mužský protějšek obává konfrontací a výmluv možná právě proto, že se v této oblasti už nedokáže prosadit. Každodenní zkušeností je, že se za těmito důraznými mužskými gesty a výstupy – a třeba i svalnatými „napumpovanými“ rameny – skrývá nedostatek sebedůvěry, odvahy a osvobození své mužnosti. Muže, kteří se rádi vyžívají ve formování své postavy a trumfují se jeden před druhým, sestřička v ordinaci při odebírání krve často položí raději na lehátko a někdy dokonce rovnou do protišokové polohy; naopak ženám po porodu se (v případě nutnosti) odebírá krev i ve stoje. Pouhým pohledem na prsty rukou můžeme mnohé pochopit a ozřejmit. Prst Jupitera je indikátorem ukazujícím cestu a vytvářejícím naše spojení s Jednotou. Ukazovák je příznačný také tím, že se Bůh při stvoření dotkl prvního člověka Adama právě tímto prstem. Alespoň tak je to vyjádřeno na Michelangelově obraze v Sixtinské kapli. Proto tedy, abychom se opět dostali k Jednotě, 64
U K A ZOVÁ K
musíme následovat tento princip Jupitera. To znamená, že v sobě musíme rozvíjet toleranci, sázet na svůj růst a vývoj, na první místo klást lásku k moudrosti a posouvat se ke smyslu života. Z pohledu mytologie bychom se tu mohli zmínit o dvou bratrech boha Jupitera – Dia, v jejichž rukách nenalézáme žádné speciální vyjádření symboliky prvotních principů ve spojení s elementy. I oni však chtějí být do tohoto propojení v průběhu života integrováni: nejprve je to Pluto-Hádes, bůh a princip podsvětí, jenž je spojen s tématem umírání a bytí a velkými změnami v životě, proměnami, metamorfózami a metanoiou, tedy kajícným návratem. Ten druhý je Neptun-Poseidon, bůh a princip transcendence a všeobjímající lásky. Jako ukazatel by se prst Jupitera měl zaměřit na cíl a udávat nám směr. Ve své povaze prstu spojeného s rejstříky a seznamy má ještě také aspekt Merkura, podobně jako malík. Rejstřík knihy je nejsilnější aspekt Merkura, jednoznačně promyšlený k lepší a rychlejší orientaci. Bůh Merkur je mu jako posel Jupitera-Dia v mýtu o Bohu Otci často velmi blízko a zastupuje a hájí jeho naléhavá přání a prosby jako svá vlastní. Dále je s vlastností ukazatele spojen ještě aspekt Slunce, neboť když má člověk na mysli sám sebe, poukazuje tímto svým prstem a podporujícím prstem Marsu na své srdce a spojuje tak všechny tři principy Ohně dohromady. Ještě obsažnější by při tomto gestu bylo, jít celou rukou ke svému pravému srdci, které odpovídá srdeční čakře a na rozdíl od fyzického srdce leží přímo uprostřed hrudi. Navíc má v sobě ukazovák také něco saturnského, neboť se zdviženým ukazovákem, energeticky podpořeným palcem Marsu, zakazujeme dětem dělat všechno to, co je většinou láká. Když mácháme dětem palcem přímo před nosem, vyjadřujeme tím tak svou momentální uzavřenost a neústupnost. Ohraničení marsovského charakteru se k tomu přidávají rovněž ve formě vzpřímeného palce. Se zdviženým, stejně tak falicky vztyčeným ukazovákem můžeme svému protějšku i něčím pohrozit, třeba pokutou. 65
P R ST Y – ANTÉNY KE SVĚTU
Když se ukazovák stane naší zbraní, kterou možná míříme i na ostatní, přičemž jde o naši vlastní zodpovědnost a někdy dokonce i vlastní vinu, měli bychom si vzpomenout na analýzu těchto gest a zjistit, že na nás samotné přitom vždy ukazují tři prsty, zejména když nás duo Jupiter-Mars (tedy ukazovák-palec) odkazuje co nejdále od nás samotných. Všeobecně se dá říci, že čím více se chceme od něčeho vzdálit, tím je to pro náš vývoj bližší a důležitější. Platí to i pro různá nevhodná a agresivní gesta, na nichž se často podílí ukazovák. Tímto způsobem se spojuje tento princip s uranským principem pomateného člověka. Chceme-li někoho degradovat, bylo by vlastně logičtější namalovat mu na záda prasátko než mu na čelo nakreslit ptáčka. Ale čelo je oblast uranských záblesků ducha symbolizovaných právě ptákem. Proto se ukazovák spojuje s čelem jako symbolickým místem a ptákem jako rodovým zvířetem tohoto principu, který však nepatří k těm původním sedmi klasickým principům, protože byl v minulosti zastupován principem Saturna. U všech těchto gest a pomateností odkazuje tento prst, podporovaný palcem, zástupně směrem k diskriminované oblasti čelní části mozku. Ostatní tři prsty ukazují zpátky na diskriminovaného. Toto gesto je vlastně nesmírně upřímné, neboť přece ukazuje i na vlastní čelo, i když se jen zástupně dotýká i čela diskriminovaného. Ve skutečnosti tkví problém v každém jednotlivci a oba to dávají najevo. Naopak při projekcích, kdy ukazovák (společně s agresí vyjádřenou palcem) směřuje na domnělého viníka, aby ho mohl soudit, vzdávají ostatní tři prsty čest poctivosti. Malíček příslušející Merkuru a jeho komunikační schopnosti vytvářejí spojení k vlastnímu středu. Prostředník (Saturn) poukazuje na to, že každý má svou zodpovědnost, a také prsteník (prst Slunce) má tendenci k tomuto směru a odkazuje na vlastní problémy ve vlastním středu. Tak bychom se na tomto ukazováku mohli naučit prohlédnout princip projekce. Kdo se přibližuje světu podle motta: 66
U K A ZOVÁ K
„Quod licet Iovi, non licet bovi”, přeloženo ve smyslu: „Co Jupiteru sluší, nebude ještě dlouho slušet žádnému dobytku“, stává se obětí. Kdo si naopak zvolí osvobozenou variantu Jupitera a využije princip antického Boha Otce, aby byl v jednotě se vším, co je, tedy také s tím, čemu by se nejraději vzdálil, ten je na přímé cestě k Bohu, případně Jednotě. V mytologii však Jupiter ukazuje také své stinné stránky, které jeho prst rovněž umí dát najevo. Dokáže si kolem sebe ovinout nejen četné další bohy, ale i lidi – a také ženy. Někdy – když je žena opravdu ženská a atraktivní, přitáhne si ji blízko k sobě, nezřídka až ke stolu, a často pak pracuje s háčkem s očkem. Jeho prst ve skutečnosti také představuje háček, jak ukazuje alpský zvyk zaháčkování. Soutěživí kluci vychloubající se svou mužskou marsovskou silou také jeden druhého v pravém slova smyslu přetahují přes stůl za použití svých zakřivených háčků – ukazováků. Háček ukazováku se však dá použít ještě mnohem problematičtěji tak, abychom druhé svedli špatným směrem, nebo je v přeneseném slova smyslu přetáhli přes stůl. Gesta napřažené ruky, při nichž člověk zároveň vábivými pohyby předstírá pozvání k sobě a maluje do vzduchu rozpřaženýma rukama, aby někoho přilákal, jak to dělala čarodějnice v pohádce o Jeníčkovi a Mařence, mluví za vše. Tomu vábenému a sváděnému je však nabízena pouze vnější strana ruky, a ani zmínka o opravdové otevřenosti. Člověk vůbec nemůže vidět, co se nachází uvnitř a co se děje za štítem. V takovém případě přicházejí na řadu marsovské, merkurovské a další aspekty ve své dosud nezpracované formě. Pravý ukazovák je také reprezentantem vlastní moci, velitelem, u něhož je třeba dbát na to, jak se svou mocí zachází. Levý ukazovák zastupuje naproti tomu prožívané vášně a touhy po nezávislosti. Zde je třeba opatrnosti vůči skrytým blokádám, apatii a otupění. Krátký koncový článek ukazováku poukazuje na velmi materialistické rysy. Pokud je tento prst navíc ještě tlustý, je 67
P R ST Y – ANTÉNY KE SVĚTU
materialismus jeho nositele o to vyhraněnější. Delší, štíhlý konec ukazováku je naproti tomu znamením bystrosti a důvtipu.
Prostředník Prostřední prst je nejdelší z prstů na ruce a přečnívá většinou o celou délku jeho nehtu. Navíc udržuje střed, takže ostatní prsty mu jakoby stojí po obou stranách a někdy se do tohoto šiku dokonce zařadí i palec. Když ženy, a vzácně někdy také muži, nosí prsten pouze na prostředníku, jsou často velmi orientovaní na sebe a na své ego. Předstírají tím takzvaně svůj nejdelší vlajkový stožár a zdůrazňují jej mnohem více, než by bylo přirozené. Takové zdůrazňování nejdelšího prstu ruky bývá většinou kompenzací slabého sebehodnocení, jež se za tím skrývá. Na levé straně prozrazuje prsten prostředníku, který samozřejmě už sám o sobě svou velikostí leccos vyjadřuje, pocit velmi nízké vlastní hodnoty. Poselství terapeuta by mohlo znít: „Ukliď si uvnitř”. Prsten nošený na pravém prostředníku hovoří o nepořádku v každodenním životě, o pracovních problémech a často také o problémech s penězi. Téměř u každého gesta je prostředník vpředu. Pokud ukazovák výslovně na něco nepoukazuje, přebírá nejdelší mezi prsty vedoucí pozici a hlavní roli. Jelikož podléhá principu Saturnu, měla by tedy být ve všech gestech zdůrazněna zodpovědnost. V nevyřešené variantě hrozí sebeobviňování. Struktura a disciplína, které rovněž patří k principu Saturna, mají přednostní význam a v popisu práce těchto lidí je zaměření se na podstatné věci. Stejně tak jim byla do rukou znamenitě vtisknuta jednoduchost a odpovědnost za sebe, a s tím přicházejí témata, jako komunikace (Merkur: malík), vyzařování a sebezobrazení (Slunce: prsteník), tolerance a velkorysost (Jupiter: ukazovák) a také energie a síla (Mars: palec). V povaze 68
P ROSTŘ EDN Í K
prostředníku jsou nám také vložena do rukou ústřední stínová témata nemoci a smrti jako podstatné aspekty života v jejich vedoucí roli. Jako „zapáchající prst” zastupuje prostředník neosvobozený aspekt Saturna a odsouvá od sebe odpovědnost, přičemž ji přesouvá na druhé nebo ji rovnou odkazuje nahoru k nebi. Při tomto gestu se prostředník jako jediný prst natahuje do výšky, jen tajně podporován marsovsky ohnivým palcem, který přitom většinou současně udržuje ukazovák a někdy také prsteník stranou. Oba tyto prsty spolu s malíkem označují vlastní zdroj bídy, zatímco samy poukazují na toho, kdo páchne. Zodpovědnost (Saturn) je s velkou angažovaností a energií (Mars) odmítána v podobě společně jdoucího palce a otáčí k zástupně obviněnému hřbet ruky, čímž mu dává najevo svou nepřístupnost. Nakonec se „zapáchající prst“ podobá normálnímu gestu, kdy na něco ukazujeme. Jde-li však saturnský prostředník vpřed s asociací striktnosti a struktury, souzení a redukce, místo velkorysosti a tolerance spojované s ukazovákem, je celý význam ihned naprosto jiný a mnohem negativnější. Prostředník se podílí také na znamení vítězství. S ukazovákem se spojuje do písmene V. Principy Jupitera a Saturna se spojují a odkazují k nebi, přičemž se rozbíhají do stran a vzhůru. Dlaň je zpravidla otevřená dopředu a odhaluje tím, že palec a reprezentant energie (Mars) musí přidržovat dole prsteník (Slunce). Dalo by se to přeložit také tak, že sebezobrazení a egocentrismus musí být energicky udržovány dole jako negativní aspekty principu Slunce, aby k vítězství (v angličtině victory) díky zodpovědnosti a toleranci došlo. Na konci druhé světové války, když si státník Churchill mohl dovolit toto znamení udělat, se právě toto podařilo. Jeho V(ítězství) se ve světě stalo symbolem osvobození od noční můry fašismu. Tématem pravého prostředníku je odpovědnost – je to určitý druh neúplatného alarmu. Tady se ukazuje, zda jsou 69
