OBČASNÍK ZÁKLADNÍ ŠKOLY BEROUN
ROČNÍK V, ČÍSLO 2
G ULÁ Š
JAK NEEFEKTIVNĚ PLÁCAT SVŮJ ČAS BĚHEM UZÁVĚREK TEĎ VÁŽNĚ, OPRAVDU POTŘEBUJETE NÁVOD?
UVNITŘ TOHOTO VYDÁNÍ: MÉ JMÉNO JE: TERRY PRATCHETT
2
MÉ JMÉNO JE: L.J. SMITH
3
KNIHA VS FILM: ERAGON
6
TOP 5— AMERICKÉ STCOMY
7
KOREAN STYLE
8
NEJPODIVNĚJŠÍ FOBIE
10
HOKEJISTÉ Z NAŠÍ ŠKOLY
11
KONZOLE VS POČÍTAČ
12
Sedím nad počítačem a nervózně si ožužlávám prsty. Najednou si vzpomenu, že mám vlastně hroznou žízeň a musím se jít napít. Umýt si vlasy. Zkontrolovat zítřejší počasí. A hele! To je ale roztomilé video s pejskama! Sakra, to už je půl desátý... Tak to už ten článek asi nestihnu napsat Jistě taky znáte ten pocit, když máte udělat něco důležitého (do čeho se Vám však vůbec nechce), a tak raději zabíjíte svůj drahocenný čas jakýmikoli stupidními aktivitami, jen abyste oddálili čím dál tím víc nepříjemný úkol. Nebojte, opravdu vtom nejste sami. Už dávno není důvod vymýšlet si nesmyslné výmlu-
vy, abyste se ukolébali tím, že to není vaše vina, vědci pro to totiž našli odborné slovo: prokrastinace. Na toto téma už byly napsány tucty knih, kdy nebozí spisovatelé (převážně psychologové) v návalu odkládání a nicnedělání, dostali spásnou myšlenku tyto své pocity popsat. Dokonce jednu takovou knihu vlastním. Jmenuje se Konec prokrastinace. Bohužel má dvě stě sedmdesát stránek a řekněme... No, už opravdu dlouho se chystám si ji přečíst… Já osobně zastávám názor, že jsou jen dva typy lidí, které prokrastinací netrpí. Ti, co si to odmítají připustit, a pak ti, kteří nevědí, co to znamená. Abyste ani náhodou nemohli zapadnout do druhé kategorie, tak jsem si dovolila připojit odbornou definici (na níž jsem jen tak mimochodem narazila při prokrastinování u psaní úplně jiné práce).
Co má společného aranžování květin a origami? Za normálních okolností nic, ale jestli máte dělat něco vážně otravného, tak…
„Prokrastinace je výraznou a chronickou tendencí odkládat plnění povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu, je také rizikovým fenoménem pro duševní zdraví.“ Neboť čím víc toho odložíte, tím víc se na poslední chvíli nervujete (což opravdu není dvakrát zdravý zlozvyk). Na druhou stranu, kdo by odolal si čas od času „nezariskovat“? Slečna W
SVĚT LITERATURY A FILMU
Stránka 2
MÉ JMÉNO JE: TERRY PRATCHETT V t i p , pa r o di e , n a d sá z ka... Všechny tyto po j m y v y s t i h u j í k n i h y si r a T e r r y h o P r a t c h e t t a . Mo ž n á pr á v ě dí k y svému neotřelému h u m o r u a o dv á ž n é sa tiře se stal sir P r a t c h e t t v e l i c e p o pu l á r n í m . V de v a d e sá t ý c h l e t e c h se d r ž e l n a p o z i c i n e j prodávanějšího britsk é h o a u t o r a .
Jako reportér novin Terry napsal spoustu literatury faktu a hodně recenzí. Jedna z publikací, na které zrovna teď pracuje, je autobiografie, informoval mě Pratchettův agent.
výlet nebo kamkoli jinam, pojmenovává stožáry vysokého napětí. Když byl sir Terry malý, znal někoho, jako váš otec. Dotyčný ožil vždy, když se o nich mluvilo a byl schopný
I já jsem na jeho díla narazila a s chutí přečetla víc jak třicet knih. Proto byl sir Terry jedním z prvních lidí, kteří mi vyvstali na mysli, když jsem se rozhodla napsat rozhovor se spisovateli. Jak mi však vysvětlil jeho agent Colin, sir Terry v této době neposkytuje rozhovory. Výjimkou jsou národní televize, rozhlas a tisk. Nevím, zda jej zaujala má mizerná angličtina, nebo se slitoval nad redaktorkou školního časopisu – možná obojím. Faktem však zůstává, že přes veškeré překážky jsem skrz jeho zástupce Colina nakonec dostala odpověď na několik svých otázek. Je něco, co byste nedokázal, nebo vůbec nechtěl napsat? (například literatura faktu, biografie...) Sira Terryho znám jako autora žánru fantasy. Pravda, v jeho podání je to sice spíše parodie na lidskou společnost, ale přece jen se počítá do této kategorie. Byla jsem však vyvedena z omylu.
Terry Pratchett je britský spisovatel a publicista. Jeho knižním debutem se stalo roku 1971 dílo Kobercové (v originále The Carpet People), který se stal základem dalších příběhů o Nomech. Jeho neznámější knižní sérií je fantasy knižní cyklus Úžasná Zeměplocha sestávající z 39 knih. Je považován především za autora žánrů sci-fi a fantasy. Koncem roku 2007 mu byla diagnostikována Alzheimerova choroba. To mu však nezabránilo pokračovat ve psaní. V roce 2009 jej anglická královna Alžběta II. jmenovala rytířem, a tak může Terry Pratchett právem užívat titulu sir.
Máte nějakou profesní úchylku (vadu)? Jako například můj taťka je geodetický specialista zaměřující se na elektrické sítě. Ať jdeme na
vám říct všechno (značku, datum výroby a další podrobnosti). Terry nic takového nemá. Ovšem nemá rád lidi, kteří ničí angličtinu, když by ji
měli umět. Odpouští těm, kteří nemají takové znalosti (pozn. Autorky: Například cizinci, kteří se jazyk teprve učí). Sir Terry byl několik let subeditorem v novinách a jeho prací bylo přepsat informace od reportérů, pakliže napsali něco jiného, než měli v úmyslu vyjádřit. Pro názornost si ukažme větu: „Strážník Bloggos popisoval, jakým způsobem viděl, že zloděj leze z okna.“ Sir T e r r y vysvětluje : „Strážník Bloggos nepopisoval proces, jakým způsobem byl obraz zachycen očními senzory (čípky a tyčinkami) a přenesen na oční pozadí. Strážník viděl nějakou událost.“ Terryho úkolem tedy bylo přepsat větu srozumitelně. „Stážník Bloggos uvedl, že viděl zloděje lézt z okna.“ A takové věci jej dráždí dosud. Podle knih Úžasné Zeměplochy bylo natočeno již několik filmů: Otec prasátek, Barva kouzel a Zaslaná pošta. Zhlédla jsem všechny a každý z nich by zasloužil vlastní stránkovou recenzi. Doufám, že nám sir Terry dá ještě další příležitost se zasmát, pobavit či popřemýšlet nad jeho úžasnými díly.
Majkelina Zdroj obrázků: http:// www.terrypratchettbooks.com/ index.php/books
Stránka 3
SVĚT LITERATURY A FILMU
MÉ JMÉNO JE: L. J. SMITH Elena Gilbertová, Stephan a Damon Salvatore – hlavní postavy slavné knižní série Upíří deníky. Tato edice, sestávající z deseti titulů, se dočkala i seriálového zpracování (momentálně je natočena již pátá řada). Kdo je autorem jedné z prvních upířin, která se objevila na pultech knihkupectví? Americká spisovatelka L. J. Smith. A právě Lisa byla tak laskavá a uvolila se odpovědět nám na pár otázek. Co je na práci spisovatele nejlepší a co vás naopak nebaví? Co mám nejraději na tom být spisovatel, je, když mi hraje muzika (velmi nahlas, obávám se), začnu psát scénu a postavy převezmou kontrolu a prostě na sebe navzájem působí, povídají si, hádají se, vtipkují, flirtují nebo cokoli jiného. Mé prsty se rozletí přes klávesnici, jak se snažím udržet tempo s příběhem, který se přehrává v mé hlavě. Pak miluji být spisovatelkou. Jsem plná inspirace a dobrých nápadů. Co nemám ráda na tom být spisovatelkou, je, když se stane opak. Když sedím a zírám na prázdnou obrazovku s blikajícím kurzorem a
chtěla psát? No, nechci psát učebnici! Zdá se mi, že by to byla ta nejnudnější věc na světě. Nebavilo by mě ptát se lidí na otázky k tomu, co jsem je zrovna naučila (i když jsem tři roky dělala učitelku, než jsem se stala spisovatelkou). Zvlášť by mě nebavilo, řekněme, psát učebnici algebry. Nuda! nemůžu pohnout s žádnou postavou v hlavě, aby něco dělala. Prostě nedělají nic. Potom jsem mrzutá, koušu si rty a nakonec velmi, velmi pomalu přiměju svůj neochotný mozek vymyslet jednu větu. Pak zase dlouho zírám a nakonec ze sebe vytlačím další větu. Když nemám inspiraci, cítím, jako by psaní byla ta nejtěžší věc v mém životě. MÁM RÁDA VŠECHNY DETAILY
PŘESNÉ Je něco, co byste nedokázala napsat? Jsem si jistá, že existuje spousta věcí, co bych nemohla psát, ale zatím jsem je nevyzkoušela. Sama si čtu
spoustu literatury faktu, často kvůli výzkumu pro své knížky, jelikož mám ráda všechny detaily přesné, ale také protože mě spousta věcí zajímá - například kvantová fyzika a historické události. Taky ráda čtu biografie. Právě jsem dočetla autobiografii Malalaj Júsufzaiové, náctileté pákistánské obhájkyně vzdělávání dívek. Myslím, že bych asi dokázala psát literaturu faktu nebo biografii. V čem si nemyslím, že bych byla dobrá, je žurnalistika. Rozhodně si nejsem jistá, jak bych vtlačila vše, co chci říct, do novinového článku. Je to něco úplně jiného než psaní knih. Existuje něco, co byste ne-
Kromě toho, že píšete, máte nějaké koníčky? No, v první řadě ráda čtu. Myslím, že je to koníček, který má většina spisovatelů. Avšak nejen čtení knížek, ale i sbírání. Ráda sbírám d ě t s k é k n í ž k y z devatenáctého století. Dříve nebylo mnoho knih pro děti, protože nikdo nepovažoval za důležité je psát. Taky mám ráda astronomii, studuji si něco o hvězdách, Měsíci, planetách a o počátku vesmíru. Jsem fanoušek druhé světové války, zejména kódů, které byly použity a způsobu jakým byly nepřátelské kódy prolomeny. Nakonec miluji přírodu a mám ráda výlety do Point Reyes National Seashore. Ráda chodím
L. J. Smith (Lisa Jane Smith) je americká autorka proslavená po celém světě především svou sérii Upíří deníky (The Vempair Diaries). Její spisovatelská kariéra začala v roce 1990 prvním dílem Upířích deníků. Další slavnou knižní sérií se stal v roce 1996 první díl Night World - Secret Vampire. Přestože se mezi lidmi povídá, že autorčina díla jsou jen kopií úspěšné twilight ságy (od Stephanie Meyer), první díly Upířích deníků byly vydány o patnáct let dříve, což obvinění popírá.
VĚDĚLI JSTE, ŽE... L. J. Smith je autorka jen prvních sedmi dílů Upířích deníků. Další díly série i navazující edice Stephanovy deníky píše tzv. ghostwriter (člověk pověřený vlastníkem autorských práv – a tím L. J. Smith není). I u jiných autorčiných děl si dejte pozor. Je kniha, kterou držíte v ruce vážně dílem L. J. Smith? Autorčiny stránky: www.ljanesmith.net
Stránka 4
SVĚT LITERATURY A FILMU
podél pobřeží v tomto krásném národním parku. Můj dobrý přítel tam má chatu a je nádherné, když tam můžu zůstat, obklopena akry vysokých sekvojí, mlékárnami a krásným Tichým oceánem. Ráda tam píšu, když hoří oheň v krbu a dřevo praská a puká.
na soutěže a k práci na komplexních básnických formátech jako jsou sonety nebo rondel. Taky jsem si ve škole užila spoustu legrace s kamarády a když jsem byla v nižším ročníku na střední, potkala jsem svého, i v dospělosti nejlepšího přítele/ kyni.?
RODINA MÉ MATKY BYLA Z
Jaký byl váš největší trapas ze školy?
ČESKOSLOVENSKA
No, není to tak trapné jako legrační. Když jsem byla v páté třídě, ke konci roku rodiče koupili nový dům a přestěhovali jsme se tam. Ale nechali mě chodit do stejné základní školy, kam jsem chodila už od školky. Táta mě ráno dovezl ke škole (cesta trvala 40 minut) a zase mě tam vyzvedával odpoledne. Na úplném konci posledního dne páté třídy byl táta zaneprázdněn v práci a zapomněl mě vyzvednout! Sledovala jsem všechny děti a pak učitele, jak opouštěli školu, a z parkoviště postupně odjela všechna auta. Když úplně všichni odešli, rozhodla jsem se, že strávím noc ve škole. Ale protože jsem byla mladá, byly jiné časy (nebylo tolik strachu z cizího nebezpečí), nedělalo mi to ani trochu starosti.
Autorka je známá svou oblibou ve výletech a cestování. Na stránkách nakladatelství Fragment se dokonce dočtete, že „za svůj život procestovala celou Evropu...“. Je to ale pravda? Autorka se nám svěřila: „Hrozně ráda bych navštívila Českou republiku. Byla jsem ve spoustě zemí, ale z nějakého důvodu jsem v České republice nikdy na výlet nejela.“ Lisa nám odhalila ještě jednu zajímavost: „Možná to nevíte, ale rodina mojí matky byla z Československa. Její dědeček měl příjmení tak dlouhé, že když přišel do USA ve 12 nebo 13 letech, na Ellis Island byl u sochy svobody přezdíván John Check (Check jako Čechoslovák). Takže jméno mojí matky za svobodna bylo Check. Jaké vzpomínky máte na školu? Mám mnoho šťastných vzpomínek, zvlášť na učitele, od kterých jsem se toho spoustu naučila. Měla jsem úžasnou učitelku v páté třídě, paní McGiffin, která povzbuzovala všechny studenty ke čtení a lásce k psaní. Mám od ní nádhernou červenou olejovou lampu za přečtení padesáti knih za tři měsíce. Později, na střední, jsem měla výbornou učitelku, paní Gibbs, která mi doporučovala spoustu speciálních knih a velmi se zajímala o mé básnictví, vždycky mě povzbuzovala k přihlašování se
Jednoduše jsem se rozhodla, že budu spát na skluzavce na hřišti školky, protože měla pěkně zahnutý povrch, který byl trochu jako postel. Taky hřiště dětské školky bylo hned u parkoviště, takže kdyby přišel táta nebo máma, aby mě vyzvedli, vzbudila bych se a viděla je, i ve tmě. Taky jsem se rozhodla, že bych si sundala zástěru a použila ji jako peřinu. Nevím, proč jsem si myslela, že moje zástěrka bude víc k něčemu jako deka, než kdybych si ji nechala na sobě, ale prostě jsem se tak rozhodla. Začala jsem se zabydlovat na skluzavce ve školce, ale po pár hodinách zaskřípalo auto na parkovišti. Táta,
který si na mě konečně vzpomněl. Byl tak neklidný a omlouval se! Ale já mu jenom lehkomyslně vysvětlila, že jsem v pohodě - koneckonců, bylo mi devět let a uměla jsem se o sebe postarat!
„TO NENÍ SPRÁVNÉ!“ Máte nějakou úchylku?
profesní
Podívejme se na to... Ničím všem filmy výkřiky: "To není správně! To se v knize nestalo!". Nemůžu prostě sledovat film, který se tak moc odklání od knížky, na které je založený. Nemůžu být zticha. Byla jsem hrozně naštvaná kvůli filmům Pána prstenů, protože změnili tolik věcí, které Tolkien napsal a já si myslím, že pro to neměli žádný důvod. Všichni ostatní, co mě znají, ví, že stejně otravuji u filmů. Říkám, že tenhle nebo tamten nápad není prostě rozumný z vědeckého hlediska nebo že bys neměl hýbat zraněnými lidmi pro případ zranění páteře nebo hůř, právníci se nebudou potulovat po soudních síních a konfrontovat svědky tváří v tvář. Ale vždycky je pro mě ta poslední kapka, když se film nedrží knihy. *** Lisa je velice příjemná autorka a já jsem moc ráda, že jsem měla tu čest ji kontaktovat. Doufám, že i teď od ní můžeme čekat skvělé knížky.
Majkelina Zdroje horoscopes.likes.com
ljanesmith.net
Stránka 5
SVĚT LITERATURY A FILMU
KNIŽNÍ KOUTEK: KNIHA VS FILM Kniha, nebo film? Ať už jsem tuto otázku položila komukoli, odpověď zazněla vždycky stejná – KNIHA.
TOP 5 NEJHORŠÍCH FILMŮ
Eragon Percy Jackson Zaklínač Beautiful creatures Rubinrot V poslední době se čím dál častěji točí filmy podle knih. Na jednu stranu je to výhoda. Když uvede kinematografická společnost na trh známý, osvědčený titul, lidé
se na něj půjdou rádi podívat. I zde však existuje druhá strana mince. Od takové-
TOP 5 NEJLEPŠÍCH FILMŮ
Pán prstenů Hunger games Tři mušketýři Harry Potter Saturnin ho filmu mají lidé svá očekávání. Mnohdy nesplněná očekávání. Lenka uvádí„...Prostě to někdy není to, co být má. To je něco jako když vám v kavárně místo obyčejné černé kávy donesou vanilkové frappé se šlehačkou – vypadá to honosněji, ale není to to, co jste chtěli, co
Rubinrote jste si představovali a na co jste měli chuť.“
obálka k filmu
Držet se knihy mnohdy není jednoduché. Tvůrci filmu totiž musí najít zlatou střední cestu mezi pouhým převzetím námětu a přesným kopírováním. Ani jedna z těchto variant se totiž publiku příliš nezamlouvá. Co tedy diváci hodnotí pozitivně? Pojďme se podívat na tři body, na kterých se lidé shodují.
Majkelina Zdroje: http:// forum.glamour.de/ http://www.kniznivesmir.cz/? p=2504
„Vadí mi, když ve filmu chybí základní dějové prvky.“ Eva Mnoho filmů v dnešní době sází na efekty. Jedna akce střídá druhou, ale kam se vytratil děj? Je mrzuté, když přijdeme z kina a nedokážeme říct, o čem byl děj.
„Film by měl držet především hlavní dějovou linii příběhu, ale také by měl být dobře zpracován kinematograficky. Špatný film se ve světě moc neprodává, i kdyby byl slovo od slova podle knižní předlohy.“ Petra Každý cítí rozdíl mezi slovem „film“ a „kniha.“ I když bude příběh sebelepší, to samo o sobě nestačí. Pokud divák bude chtít
Více jak polovina dotazovaných přes veškeré výtky, které k různým filmům měla, přece jen nakonec řekla, že s nezdolným optimizmem stejně budou dále sledovat filmy natočené podle knih a budou doufat, že tentokrát se třeba zadaří.
děj, přečte si knihu. Ale film má přinést něco navíc. Na to se nesmí zapomínat.
„Film zkazil mé představy o hlavní hrdince.“ Petra Po přečtení knihy má každý čtenář v hlavě alespoň přibližný náčrt, jak vypadají hrdinové (a to ne jen hlavní). Tomu, aby se objevily změny vizuální, se prakticky zabránit nedá. To samozřejmě chápou i diváci a povětšinou nemají větší výhrady. Problémem je, že někteří scénáristé změní i charakter postav. To už se bez nepěkných poznámek neobejde.
Rubinrot Obálka ke knize
SVĚT LITERATURY A FILMU
Stránka 6
KNIHA VS FILM: ERAGON Eragon je knižní prvotina od Christophera Paoliniho. Můj názor by se dal vyjádřit zcela jednoduše. Úžasná kniha, příšerný film. Knih, které jsem četla a byly zfilmované, je hodně, ale tento dopadl opravdu špatně.
KNIHA...
Příběh knihy není nijak zvlášť originální. Chudý farmářský chlapec Eragon, se náhodou dostane k modrému kameni, ze kterého se naprostou náhodou vyklube dračice. A protože na trůně, jak jinak, sedí mocný a zlý vládce Galbatorix, který se chce zmocnit dračice i s jejím jezdcem, začíná dlouhá pouť k malému národu Vardenů. K Eragonovi a Safiře se připojí sympatický stařík Brom, který není tak úplně tím, za koho se vydává. Učí Eragona využívat jeho nově nabytou sílu, pochopit chování draků a historii Dračích jezdců. Po cestě se k nim připojují elfka Arya a záhadný mladík Murtagh... Jak už jsem říkala, příběh není nijak zvlášť originální. Ale přesto... To, jak jsou v knize popsáni draci jako
krásná, vznešená a chytrá stvoření a pouto mezi nimi a jejich jezdci, je něco revolučního. Dále mě zaujala charakteristika jednotlivých postav. Každá postava je podrobně popsána a postupně si projde změnami, v reakci na nové zkušenosti nebo události. Myslím si, že v poslední době tohle ve spoustě knížek chybí. Celkově na mě kniha působí promyšleným dojmem. Ale protože nic a nikdo není dokonalý, i tahle kniha má své „mouchy“. Paolini se hodně zaměřil na popis, ať už krajiny nebo postav, což má za následek to, že než se celý děj nějak výrazně pohne kupředu, máte za sebou dvě stě padesát stránek. To spoustu lidí odradí a knihu nedočtou, ale to je samozřejmě velká škoda, protože poté už se příběh „zrychlí“, avšak některé části jsou stále zbytečně dlouhé. A ještě jedna malá vada na kráse. Hlavní hrdina nad vším filozofuje a někdy až tak komplikovaně a hlubokomylsně, že jsem se vtom úplně zamotala a musela si celou část přečíst znovu. Proto bych knihu zařadila mezi náročnější a myslím, že není pro každého. Nicméně knihu hodnotím kladně a nemohu ji nic než doporučit.
A
FILM...
Jestli jsem doteď chválila, dál už budu jenom kritizovat. Když jsem se dozvěděla, že natočili film Eragon, tak jsem byla natěšená jako malé dítě. Zajímalo mě, jak ztvární Safiru, kdo bude hrát hlavní postavy a tak dále, a tak dále... Režisérem byl začínající, v podstatě neznámý, Stefen Fangmeier. To by mohlo být zajímavé, říkala jsem si. Nebylo. Po zhlédnutí filmu mi bylo skoro do pláče. Proč? Tak zaprvé- herci. To, že si při čtení knížky nějak postavy představujeme a ve filmu nakonec vypadají jinak, je běžné. Ale tady se mi líbil jedině Brom, kterého hrál Jeremy Irons. Ten byl opravdu dobrý. Eragona hrál nějaký vyděšený puberťák Ed Speleers, z nedobytné a chladné knižní elfky Aryi se stala usměvavá a příjemná slečna Sienna Guillory, a jediné co bylo záhadného na Murtaghovi, Garrett Hedlund, bylo to, proč má pořád tak strašně mastné vlasy. Safira se taky moc nepovedla, ale alespoň dodrželi její modrou barvu. K ostatním se snad ani vyjadřovat nebudu. A zadruhé- děj. Samozřejmě, do dvouhodinového filmu se šesti set stránková kniha prostě nevejde. Ale to, že přeskočili skoro polovinu knihy, je až trestné, ne? A že to ještě ke všemu byly pro děj důležité a někdy až zásadní věci, je ještě horší. A navíc celý filmový příběh skončilo úplně jinak! Místo,
aby Eragon po bitvě skoro umíral s obrovskou ránou přes celá záda, vesele si za letního sluníčka vykračuje na kopci! K tomu prostě není co dodat... Toť asi celý můj názor. Poté co jsem prošla několik internetových stránek, jsem zjistila, že spousty a spousty dalších lidí mají úplně stejný postoj jako já. Je smutné, že tak pěknou, promyšlenou a čtivou knížku pokazil tak špatný, nelogický a nudný film. Eragon má ještě další tři pokračování, jenom by mě jenom zajímalo, jestli se budou točit pokračování. Ale vzhledem k tomu, že film skončil úplně jinak než kniha a bylo v něm vynecháno spoustu klíčových informací, bych na to moc nesázela. Buď se už pokračování nedočkáme nebo se najde někdo schopnější, který celý první díl natočí znovu. Osobně pevně doufám v druhou možnost. Aneta Tröglerová
SVĚT LITERATURY A FILMU
Stránka 7
TOP 5– AMERICKÉ SITCOMY
Jak jsem poznal vaši matku (How I Met Your Mother) – od roku 2005 až dodnes vycházející seriál, ve kterém líčí hlavní hrdina Ted (Josh Radnor) svým dětem, jak poznal jejich matku. Na seriálu však pro mnohé fanoušky není tím nejdůležitější matka (která již byla odtajněna), ale jeden z Tedových nejlepších přátel, sukničkář Barney (Neil Patrick Harris). Po celý seriál Teda provází ještě Marshall, jeho žena Lily a Robin, se kterou se potkal během prvního dílu v baru MacLaren’s, v němž se velká část seriálu odehrává. Seriál má 8 ukončených sérií, poslední, devátá, je v současnosti vysílána na televizi CBS. Na rozdíl od většiny sitkomů má HIMYM i plynulý příběh. „Nahoď oblek!“
Teorie velkého třesku (The Big Bang Theory) – dalším sitkomem televize CBS je seriál o geniálních asociálních fysicích, spolubydlících Sheldonovi (Jim Parsons) a Leonardovi (Johnny Galecki). Seriál začíná tím, že se do vedlejšího bytu přistěhuje krásná dívka Penny, která jejich soukromý vesmír obrátí úplně naruby… V minulém čísle jsem zmiňovala v článku o britských seriálech sérii Ajťáci, která je svým způsobem TBBT vlastně docela podobná – do života asociálních géniů se dostane žena, lama, která jejich životy naprosto změní…
Glee – učitel španělštiny Will Schuester se rozhodne obnovit slávu školního sboru, do kterého se ovšem nepřihlásí populární studenti, ale spíše hudebně nadaní outsideři, a tak je členství v něm vnímáno jako společenská katastrofa. Glee není klasický sitkom, protože se mimo vtipných scén probírají i vážnější témata, například šikana. „Příští čtvrtek jsou třídní schůzky a já chci, aby Bratři v hitu byli hlavní událostí večera. Potřebuju si ty rodiče udobřit. Přišli na to, že jsme jejich dětem podávali jídlo z místní věznice.“
Přišli na to, že jsme jejich dětem podávali jídlo z místní věznice.
„Bazinga!“ Přátelé (Friends) – legendární seriál o životě šesti nejlepších přátel, kteří žijí na Manhattanu, vycházel od roku 1994 až do roku 2004, za tu dobu vyšlo skoro 250 episod. Z hlavních představitelů, na začátku neznámých, se staly hollywoodské hvězdy, které jsou slavné a obsazované i v současné době. „Ach můj bože!!!“
Simpsonovi (The Simpsons) – je vůbec třeba představovat tuto disfunkční žlutou rodinku, která byla uvedena roku 1989 na americké televizi FOX? Vždyť jsou už od roku 1993 vysíláni i v ČR (Česká televize, v současné době Prima) s dabingem, který je daleko lepší než originální. Za ta léta se stali naprosto notoricky známými díky svým hláškám, u kterých ale v posledních letech pozoruji úpadek a to, že se sází už jen na přítomnost celebrit. „Ty jeden mrňavej!!!“ Slečna C
...NEJEN Z NAŠICH ZÁJMŮ
Stránka 8
KOREAN STYLE TOP 5 – BRITSKÉ SERIÁLY
Málokdo v České republice, ale i jinde v Evropě, ví něco víc o Koreji, než jen základní informace a podle mě o dost přicházejí. Proto se vám v článku pokusím trochu přiblížit toto téma.
Jižní Korea Jižní Korea, neboli Korejská republika, se zhruba 49 miliony obyvatel, je velmi vyspělý stát s ekonomikou světového významu. Hlavním městem je Soul.
Nejprve dovolte, abych vám řekla něco málo o Koreji jako o státu: Korea je rozdělena na dvě části, severní a jižní. Stalo se tam se v roce 1945, když skončila japonská okupace. Kromě společného jazyka jsou to dvě odlišné země.
tak jsem si pouštěla různé dokumenty, četla články, zkoušela jídlo (není to jen sushi, ale hlavně zelenina, mořské plody a rýže, která se podává snad ke všemu)… A proč jsem se začala o Koreu (Jižní) zajímat já? Hudba
Severní Korea Severní Korea, oficiálně Korejská lidově demokratická republika, je silně komunistický stát. Má asi 23 milionů obyvatel a jeho hlavní město je Pchjongjang. Už tři generace tam vládne rodina „Kimů“ (Kim II-sung, Kim Jong-il, Kim Jong un). Je velmi zaostalá v hospodářství, průmyslu a potravinářství.
Všechno to odstartovalo, když jsem na internetu náhodou našla jednu chlapeckou hudební skupinu z Koreje (Bangtan Boys). Rychle se mi zalíbil tento hudební žánr (takzvaný kpop (korean pop)) a začala jsem poznávat další skupiny. Zanedlouho jsem neposlouchala nic jiného než k-pop, nejznámější z tohoto žánru je jistojistě PSY. K-pop není jenom hud-
Jazyk Výsledek byl takový, že jsem se do Koreji zbláznila,až po uši, dokonce jsem se začala učit korejštinu. A to byste nevěřili, jak těžké je najít dobrou učebnici jazyka, na nějakou v češtině můžete rovnou zapomenout. Korejština je aglutinační jazyk, což znamená, že se ke slovu nebo kořenu slova přidávají předpony a přípony, které vyjadřují např. čas, osobu, počet. Korejské písmo se nazývá Hangul. Abyste věděli co si pod tím představit, tak například velmi užitečná věta „Kde je toaleta, prosím?“ je korej-
společného s japonskou módou, jak si hodně lidí mylně myslí. Japonská móda klade důraz hlavně na individualitu osobnosti, riskuje, zkouší pořád nové a nové kombinace, zatímco korejská je hlavně o posledních trendech. Oblíbený a mezi mladými lidmi v Koreji hodně rozšířený je styl Ulzzang. Tato móda je hravá, roztomilá a sladká. Je hodně podobná klasické korean fashion, ale ta není tak roztomilá. Doufám, že jsem vám Koreu alespoň trošičku přiblížila a probudila malý zájem o tuto zemi. Pokud chcete vědět něco víc o dění v asijské hudbě, filmu a kultuře, můžete se kouknout na stránky www.asianstyle.cz.
(palác Gyeongbok v Soulu)
sky „주세요, 어디 화장실이있습니 까?“ [juseyo, eodi hwajangsil-i issseubnikka?]. ba, ale také subkultura, něco jako životní styl, nejčastěji mezi mladými lidmi, hlavně v Asii. Kultura a jídlo Poté jsem si řekla, že bych o Koreji měla něco vědět, a
Fashion Také jsem si hodně oblíbila korejskou módu. Ta je inspirovaná pouličním stylem a elegancí, jsou to nejčastěji oversized oblečení, úplety, úzké džíny, šaty s retro nádechem. Nemá skoro nic
Kateřina Hrabáková
...NEJEN Z NAŠICH ZÁJMŮ
Stránka 9
ENGLISH CROSSWORD
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 3.
1.
4.
2.
5.
8.
7.
6.
9. 11.
12.
10.
Kristýna Marešová
...NEJEN Z NAŠICH ZÁJMŮ
Stránka 10
NEJPODIVNĚJŠÍ FOBIE Fobie – toto slovo často slýcháme a možná i používáme, ale známe jeho pravý význam? Fobie je úzkostný, až chorobný strach mysli z různých, nesmyslných a pro ostatní naprosto normálních věcí. Úzkost se dá také definovat jako nepříjemný emoční strach bez jasně definovatelné příčiny. Nejčastěji se vyvine v dětství a období dospívání, kdy si dítě vytvoří k věci nebo činnosti silný odpor. Fobie může být vrozená, ale i zapříčiněná traumatickým zážitkem. Člověk, postižený touto nemocí, si vše plně uvědomuje, ale není schopný se strachu postavit a razantně zakročit. Svou úzkost projevuje pláčem, křikem nebo tělesnými změnami jako sevřený žaludek, bušení srdce, ale dalším příznakem může být i deprese. V dnešní době rozlišujeme přes pět set fobií. Nejčastějšími typy fobií jsou zoofobie, (strach ze zvířat), dále strach z prostředí nebo strach z různých situací a činností. Tyto fobie se ještě dají pochopit, ale některé jsou opravdu ojedinělé a zvláštní, tady je seznam, těch nejzajímavějších: Anatidaefobie – jedná se o velmi zajímavou a nemyslitelnou fobii, strach z toho, že vás někde někdy sleduje kachna. Nemáte taky někdy takový skličující pocit, když jdete okolo Berounky? Arachibutyrofobie – určitě jste už někdy jedli burákové či arašídové máslo. Ale pro
arachibutyrofobika je to noční můra. Jedná se o strach z toho, že se vám na horní patro úst může přilepit arašídové máslo.
Bendofobie – strach z práce ve fastfoodu, z práce, ne konzumace jídla!
vání se, postrach všech teenagerů! Fobofobie – tato fobie budí úsměv na rtech, jedná se o strach z vlastního strachu, trochu absurdní… Geomelofobie – druh lachanofobie (fobie ze zeleniny), jedná se o strach z brambor a jejich konzumace, tato fobie způsobuje, že se nemůžete podívat ani na plátek syrové brambory, ani na jakékoli produkty z nich
Deipnofobie – jistě velice rozšířená fobie, strach z jídelen, zvláště z těch školních, nemám pravdu? - „no mobile phobia" - mobilní telefon, v Nomofobie
dnešní době nepostradatelný společník, mnozí z nás jsou na něm už závislí a nedokáží si bez něj svůj život představit. Stojí za to uvážit, jestli netrpíte nomofobií, postižený má chorobný strach z toho, že na telefonu nebude dostupný nebo se mu přístroj vybije či ho pouze zapomene doma. Eurofobie – strach z Evropské unie a Evropy, no
Hexakosioihexekontahexafobie - nebojte, to není jazykolam, to je jen fobie z dlouhých slov, no není to paradox? Koumpounofobie – fobie z knoflíků, ano, čtete dobře, hrůza z těch malých kulatých věcí, co jsou na oblečení… Lykantrofobie – či lykantropie, je strach z vlkodlaků nebo přeměny na ně, trochu rozporuplné, když ani není jisté, že vlkodlaci existují Papafobie – strach z papeže, miliony lidí ho milují, sklánějí se k němu, doufají v jeho požehnání… tedy kromě těch, kteří trpí papafobií
řekněte, kdo by se dnes nebál EU? Filofobie – strach ze zamilo-
P e l a d o f o b i e – fo b i e z plešatých lidí, nabízí se otázka, zda nejsou plešatci diskriminováni, zejména na
na trhu práce, například v Americe od 50.let nevládl žádný plešatý prezident Wikifobie – strach z wikipedie, jistě kámen úrazu všech studentů! Zytofobie – vsadím se, že touto fobií by nechtěl trpět žádný muž, jak by pak vysvětlil svým kamarádům, že se bojí piva? Stejně zvláštních a extrémních poruch osobnosti existuje ještě velká spousta, mně přišly tyto nejkomičtější a nejabsurdnější. Rozhodně by mě zajímalo, kolik lidí vlastně těmito fobiemi trpí. V odborné literatuře se píše, že sociální fobií trpí přibližně 1 - 2% populace, ale přechodně v různých fázích života 10 - 13% lidí. Nicméně se fobie dají léčit. Postižení jedinci by měli pravidelně navštěvovat psychologa a zahájit terapii. Nejčastěji se jedná o expoziční terapii, kdy je člověk v malých dávkách svému strachu vystavován. Podle japonských vědců se fobie dá odstranit i jiným způsobem. Pomocí vpravení injekcí léku lidokain do mozečku. Experti z Hirošimy ovšem testy prováděli zatím jen na zlatých rybkách. PS: Omlouvám se všem, kterým jsem ilustračními obrázky způsobila trauma či újmu na duševním zdraví! Anna Savčinová
...NEJEN Z NAŠICH ZÁJMŮ
Stránka 11
HOKEJISTÉ Z NAŠÍ ŠKOLY
Ptáte se, kdo hraje hokej na prvním stupni? Konkrétně jsme si vybrali třídu V.B, kde se nachází ihned dva mladí hokejisté. Jedná se o Vojtu Dejdara, který působí jako hráč za HC Medvědi Beroun 1933, a také o Samuela Chrenku, který hraje spolu s Vojtou. S těmito žáky jsme udělali rozhovor a vy se nyní můžete dozvědět nové informace o těchto dvou nadějných hokejistech.
VOJTĚCH DEJDAR
SAMUEL CHRENKA Věk: 10
Věk: 10
Třída: V.B
Třída: V.B
Koníčky: Hokej
Koníčky: Hokej, fotbal
V kolika letech jsi začal s hokejem? V jaké jsi nyní kategorii ?
V kolika letech jsi začal s hokejem? V jaké jsi nyní kategorii ?
S hokejem jsem začal ve třech letech a nyní jsem v 5. a 6. třídě.
S hokejem jsem začal v pěti letech a nyní hraji za 5. a 6. třídu.
Kdo tě přivedl k hokeji ?
Kdo tě přivedl k hokeji ?
No, tak oba rodiče chtěli, abych hrál hokej, ale více asi táta, který hokej také hraje.
No, asi máma, která chce, abych hokej dotáhl co nejdál.
V jakém týmu nyní hraješ ? Hraji za HC Berounští medvědi. Jakou hraješ pozici co tvoje statistiky ?
V jakém týmu nyní hraješ ? Hraji za HC Berounští medvědi jako Vojta. Jakou hraješ pozici co tvoje statistiky ?
Tak hraju na pozici levý útočník. No, góly moc nedávám já spíše hodně nahrávám.
Tak hraju na pozici centr, dávám hodně gólů a můj největší úspěch byl, když jsem byl asi dvakrát vyhlášen jako nejlepší střelec turnaje.
Jaký je tvůj hokejový vzor ?
Jaký je tvůj hokejový vzor ?
Můj oblíbený vzor jsem si našel až teď a je to Tomáš Hertl.
Můj oblíbený vzor je jasný a mám ho už od mala a je to Steven Stamkos.
Máš nějaký oblíbený hokejový tým ? Tak určitě, je to NHL tým a to San Jose Sharks. Budeš sledovat olympiádu v Soči? Určitě budu a budufandit našemu týmu.
Máš nějaký oblíbený hokejový tým ? Určitě mám, a to Tampa Bay Lightning,. Budeš sledovat olympiádu v Soči? Určitě budu, on tam hraje můj kámoš Radko Gudas.
Adam Soukup
TOUCH THE DISPLAY
Stránka 12
KONZOLE VS POČÍTAČ Já, Tomáš jsem velkým zastáncem konzolí. A to se samozřejmě projeví na společném článku s Igorem, který naopak upřednostňuje klasický počítač. V tomto článku se objeví klady, zápory a vlastní pohled na to, jestli jsou lepší na hraní počítače nebo konzole.
Konzole - Tomáš - Já vnímám konzole jako lepší, protože je zkrátka pohodlné zapnout konzoli, otevřít si colu a poté hrát s ovladačem. PC: iGor – To je sice pěkné, ale zkus si na konzoli otevřít Word a napsat článek či na Xboxu zdarma hrát multiplayer .Přesně to nemůžeš, a proto já vidím PC jako jednodušší platformu, která má širší využití. Tomáš – Je pravda, že konzole nejsou tak všestranné, ale nový Xbox One má právě všestrannost mnohonásobně zvýšit. Navíc poplatky za multiplayer nejsou nijak zvlášť vysoké a pokud budete mít Ježíška s platební kartou, tak to není žádný problém :-) iGor – Možná, ale teďka k samotnému hraní .Není žádné tajemství, že tu počítače byly dříve, a tak na ně vychází širší škála her. Tomáš – Je sice pravda, že
na PC vychází například více strategií, ale hráči, kteří používají konzole, nemusí řešit hardware svého zařízení pokaždé, když si chtějí koupit nějakou hru. Také se nemusí konzole nakupovat tak často jako PC, takže se z dlouhodobého hlediska vyplatí více nežli PC. iGor – Mhh, za kvalitu si h o l t připlatíš. To se projeví i na zážitku z hraní, kdy PC zvládne větší rozlišení a vykreslí vám vzdálenější objekty lépe, též utáhne více Botů na jedné mapě či zvládne větší FOV, u kterého je konzole omezena. Nebo si vezmi třeba Battlefield 3, kde na PC v multiplayeru hraje 64 lidí, u konzole je to zhruba půlka. Tomáš – Já jsem měl možnost hrát na Xboxu Battlefield 3 a co se týká multiplayeru, ten jsem kvůli Xbox live nehrál, ale vím, že pokud se jedná o vykreslení jednotlivých objektů, dost záleží na vaší televizi, protože my jsme si do bytu kupovali právě televizi, která byla prodejcem doporučena k Xboxu a je to paráda. Například GTA V je výjimečné právě texturami, které jsou velmi propracované, i detaily na autech jsou super a v tom problém nevidím. iGor – A zase Xbox Live, no nic, začneme trochu někde jinde třeba takové příslušenství. Měl jsem možnost vyzkoušet sluchátka Xboxu a kvalitou zvuku a mikrofonu
se s širokou škálou PC sluchátek nemohou měřit. Tomáš – Sluchátka jsou dle mého dostačující. Pokud máš s někým hovor na Skypu je mu dokonale rozumět. Jinak si myslím, že to není nic důležitého. Příslušenství se jinak dá měřit s PC. Třeba volant je také k dostání. iGor - No a teď ještě jedna věc, a to módovací podpora konzolí, ano správně, je úplně nulová. U PC je to obráceně. Dám příklad-> vlastníš třeba TES 5: Skyrim a nejsi spokojený s příběhovou linií, na PC si stáhneš a nainstaluješ novou a hraješ. Když toto chceš udělat na konzoli, musíš k tomu mít PC a ke všemu cracklou konzoli, což není nic lehkého. Tomáš – Uznávám, v tomto ohledu je konzole lepší. Myslím, že v tomto ohledu je lepší Playstation před Xboxem. Ovšem na druhou stranu mě to nevadí a hráčům na konzolích by to také nemělo vadit, protože to patří ke kompromisům. No, podle mě bude muset být tato otázka navždy nevysvětlena, zkrátka, kdo holduje konzolím, koupí si Xbox. Ale nekoupí si konzoli dle svého výběru a komu se líbí počítače, musí se připravit, že to bude pěkná „pálka“. iGor - Jelikož se náš článek
blíží ke konci a my zatím nemáme jasného vítěze a na anketu jsme moc líní, měli bychom shrnout klady a zápory těchto platforem no…
PC: * výkonnost a velké detaily * multifunkčnost * široká škála her a příslušenství * multiplayeru zdarma * mody * vyměnitelnost dílů * speciální hry na PC: pomalu každá strategie, spousta Moba her (lol, Dota 2) World of warcraft, Arma 1,2,3; dále zmíním třeba hry, které jsou i na konzole, ale na Pc jsou lepší: World of Tanks, minecraft; samozřejmě téměř všechny staré hry a simulátory Konzole: * jednoduchost ovládání * velikost TV, která se v mnoha případech nedá měřit s monitory počítačů * speciální hry pouze pro konzole (zatím i GTA V, Halo, The Last of Us, Gran Turismo, Forza)
Tomáš Bobok igi
TOUCH THE DISPLAY
Stránka 13
I PO STEVOVĚ SMRTI TO JDE Apple již jako tradičně představil na podzim novou generaci iPadu a ten zazname-
nal velmi dobrý ohlas. iPad pojmenován výstižným přídomkem – air. Nový iPad vychází z iPadu mini. Má krásně zaoblené rohy, díky nimž se lépe drží. Jsou kulatější a mají kratší zakřivení. Rámeček kolem displeje se ztenčil, což je také jedno-
značně kladná vlastnost. Tloušťka celého zařízení klesla z 9,5 milimetru na 7,5 milimetru a váha z 670 na 469 gramů. Ani při těchto radikálních ztenčeních a zlehčeních neubyly žádné funkce. iPad opět potěšil svým zpracováním. Celé tělo je z hliníku (šedé nebo bílé provedení). Displej je vyroben společností LG a nabízí pravděpodobně nejlepší kvalitu na trhu. Má rozlišení 2048 x 1536 pixelů, výborné pozorovací úhly a je velmi jemný. Dvoujádrový procesor má nový 64bitový chip, jako u iPhonu 5S. Díky němu iPad spouští aplikace velice rychle a vše jde bez zaseká-
vání. Tablet má 1 GB operační paměti RAM. Zezadu je Air absolutně totožný s iPadem mini, výjimku tvoří pouze opravdu malý sekundární mikrofon. Na dolní straně najdete vylepšené reproduktory, kterým jde opět pouze zatleskat. Hrají opravdu mimořádně. Fotoaparáty mají rozlišení 1.5 MPX zepředu a 5 MPX zezadu. Zadní fotoaparát dokáže natáčet full HD videa. Ale dá se jen spekulovat, jestli jsou fotoaparáty u tabletů opravdu potřeba. Každopádně nový iPad opět příjemně překvapil, jak už to bývá u Applu zvykem.
Roman Pohl
REDAKCE: Bergerová Anna Marie IX. A – Slečna W, Bobok Tomáš IX. B - Tomáš Bobok, Červenková Michaela IX. B - Majkelina, Hrabáková Kateřina IX. A - Kateřina Hrabáková, Jungmann Igor IX. A – igi, Kopecká Martina IX. A – Slečna C, Marešová Kristýna IX. A— Kristýna Marešová, Pohl Roman VIII. A – Roman Pohl, Savčinová Anna IX. A - Anna Savčinová, Soukup Adam IX. B - Adam Soukup, Tröglerová Aneta IX. B - Aneta Tröglerová. VYDÁNO: 3.2. 2014
