FILOZOFICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY Ústav románských jazyků a literatur
Provence – langue des guides touristiques
Bakalářská diplomová práce Pavlína Závodská
Vedoucí práce doc. PhDr. Ladislava Miličková, CSc.
Brno 2007
Prohlašuji, že jsem vypracovala bakalářskou práci na téma
Provence –
langue des guides touristiques (traduction et analyse stylistique) samostatně a že jsem použila pouze uvedenou literaturu.
_______________ V Brně 30. dubna 2007
podpis 2
Děkuji paní docentce Miličkové za cenné rady a námitky, a za veškerou pomoc při vzniku této práce. P.Z. 3
Table des matières Introduction…………………………………………………….….. 5 I. Traduction………………………………………………… 7 I.1. Umění žít v Provenci………………………………………………... 7 I.2. Provensálské Vánoce………………………………………………... 15 I.3. Tradice býčích zápasů………………………………………………. 17 I.4. Oběd na slunci…………………………..………………………….. 20 I.5. Mezi mořem a středozemskou lesostepí………..…………………... 22 I.6. Provensálská dovednost…………………………………………….
28
II. Analyse stylistique……………………………………………..
31
II.1. Style administratif………………………..…….………………….. 31 II.2. Style «sciences appliquées»……………………..………………… 31 II.3. Comparaison des traits caractéristiques du texte source et du texte cible………………………………………………………………...
32
II.3.1. Lexique……..…………………….……………………… 33 II.3.2. Syntaxe……..……………………………..……………... 34
III. Conclusion…………………………………………………….
38
IV. Bibliographie………………………………………………….
39
4
Introduction Le présent travail se compose de deux parties. La première partie est vouée à la traduction du français en tchèque. L’original du texte traduit est le guide touristique, intitulé Le Guide Vert – Provence. Nous en avons traduit vingt-deux pages, de la partie appelée Invitation au voyage, qui sont divisées en six chapitres appelés L´Art de vivre en Provence, Noëls de Provence, Traditions tauromachiques, Un déjeuner au soleil, Entre mer et garrigue et Le savoir-faire provençal. Ces chapitres nous donnent des informations principales sur la Provence et représentent une partie cohérente et fermée de sens. Dans le chapitre II., nous nous sommes concentrée sur l’analyse stylistique du texte traduit. Tout d’abord nous avons traité les traits caractéristiques du style des guides touristiques du point de vue du lexique et de la syntaxe. Le style des guides touristiques est classé parmi les styles fonctionnels. En général, le style fonctionnel est un style objectif, la séléction et l’organisation des moyens linguistiques employés correspondent à une certaine fonction. Jan Chloupek dans son livre Stylistika češtiny différencie quatre styles fonctionnels essentiels – styl prostě sdělovací neboli hovorový (le style de communication), styl odborný (le style spécialisé), styl publicistický (le style publicitaire) a styl umělecký (le style littéraire).1 Dagmar Knittlová dans son livre K teorii i praxi překladu différencie quatre styles fonctionnels – styl administrativní (le style administratif), styl vědy a techniky (le style de la science et de la technique), styl žurnalistický (le style journalistique) a styl publicistický (le style publicitaire).2 Mais il faut mentionner, que le terme les styles fonctionnels et aussi leur classification, est utilisé en tchèque, tandis que le français comprend les styles fonctionnels plutôt comme niveaux de la langue (standard, populaire, familier, argot). Le style du guide touristique Le Guide Vert – Provence est classé non seulement comme administratif (listes des adresses utiles, dates des festivals et fêtes traditionnelles, lieux d’hébergement, restaurations, musées, etc.), qui se caractérise par l’objectivité, la clarté, l’univocité et la concision, mais en partie comme style appelé «sciences appliquées» (la partie Invitation au voyage), qui se caractérise par la
1 2
Cf. Chloupek, Jan a kol.: Stylistika češtiny. Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1991. Cf. Knittlová, Dagmar: K teorii i praxi překladu. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc, 2000.
5
terminologie parfois spécialisée, par la syntaxe claire et par l’utilisation des connecteurs logiques. Ensuite, nous avons comparé les traits caractéristique du texte source et du texte cible. Nous nous sommes concentrée surtout sur le lexique (les régionalismes, les expressions incompréhesibles, les expressions spécialisé, les expressions qui n’ont pas un équivalent tchèque, les citations et les dictions), mais aussi sur la syntate du texte (les types des phrases, l’emploi des phrases exclamatives, les énumerations, les phrases du style littéraire, etc.). En se qui concerne la traduction du texte de la langue source en langue cible, nous avons tout d’abord traduit le texte en français standard en tchèque. Ensuite, nous nous sommes concentrée sur les régionalismes, les mots qui n’ont pas d´équivalent tchèque et sur l’ordre des mots, qui est différent en français et en tchèque. Après avoir lu le texte cible plusieurs fois, nous nous sommes concentrée sur les expressions peu claires et nous avons essayé de les élucider et expliquer (souvent avec l’utilisation des notes en bas des pages) pour que le texte cible soit bien compréhensible au lecteur éventuel.
6
I.Traduction
I.1. Umění žít v Provenci Letní nebe je zalité sluncem, cikády zpívají a sladká vůně fíkovníků se line až k nám. A zde, pod révovým loubím, stojí prostřený stůl: na ubruse provensálských barev je položeno několik oliv a orosených sklenic anýzovky. Jako aperitiv vám nabízíme život v Provenci, který je skutečným uměním.
I.1.1. Rytmy života I.1.1.1. Hra s koulemi Odpoledne na náměstí zastíněném platany: hráči koulené ( pétanque z francouzského výrazu „pieds tanqués“ : nehybné nohy), nebo longue (provensálská hra, která se hraje na delší vzdálenost) se pouštějí do soutěže s páry do sebe narážejících koulí. Hra je jednoduchá: je třeba vrhnout kovové koule co možná nejblíže dřevěné kuličce, nazývané bouchon nebo cochonnet (prasátko), a pomocí zásahů koulemi vytlačit koule nepřátelského týmu. Ale jihofrancouzská záliba v povídání a přítomnost nadšených diváků, kteří vyprávějí smyšlené historky, ji mění v moderní commedii dell´arte hranou s nadšením. Nejživější spory vyvolává odhad vzdáleností mezi koulemi a dřevěnou kuličkou: každý hráč prohlašuje, že má míru v oku, dovolává se Matky Boží, až se nakonec podrobí verdiktu skládacího metru.
I.1.1.2. Anýzovka v zemi cikád Anýzovka je typickým provensálským aperitivem už od bláznivých let3. Vyhlášené značky jako Ricard, Casanis nebo Janot vytvořily z výborného žlutého nápoje nespornou královnu kavárenských teras. Anýzovka je výsledkem vyluhování rostlin (zelený anýz, hvězdový anýz, lékořice, atd.) v alkoholu a podle chuti může být více či méně rozředěná čerstvou vodou. Někdo dává přednost momie servírované v malé sklence, jiný si ji vychutnává se sirupem: mauresque s oržádou (mandlový sirup), tomate s grenadinou nebo perroquet s mátou peprnou.
3
Období francouzských dějin mezi lety 1918 až 1929, které je charakterizováno severoamerickým kulturním vlivem a uměleckým bouřením, jehož centrem byla Paříž.
7
I.1.1.3. Partie karet Jedná se o tradici sahající do 14. století, která dala vzniknout marseillským tarokům. Karty se hrají doma, v kavárně, ale také na pláži nebo ve vlaku… Hráči vynakládají veškeré nadání, aby vyhráli: nehybná tvář ve chvíli rozdávání karet, rychlé zvědavé pohledy, poznámky destabilizující protihráče, nebo pokyny a mimika. To vše je povoleno, vždyť „pokud už nejde podvádět s kamarády, nestojí za to hrát karty“4.
I.1.1.4. Práci odpočinek blaží! Posvátný okamžik! Všichni, děti i dospělí, se oddávají rituálu zvanému pénéquet (krátký spánek). Úmorné vedro nebo pozvolné trávení aïoli5 nás po obědě svádí k zavření okenic: v klidu domova tak začíná siesta, která je doprovázena cvrčivým a nekonečným zpěvem cikád.
I.1.2. Velmi živý folklór Zdá se, že Provensálci už od nepaměti sdílejí výraznou chuť účastnit se slavností.
I.1.2.1. Tančíme farandolu Vrcholné okamžiky slavností: první tóny hudebníků začínají farandolu. Tanečníci, uchváceni šestidobým rytmem, se točí ruku v ruce. Bubeníci, opravdoví mistři melodie, levou rukou hrají na malou zobcovou flétnu s velmi pronikavým zvukem, nazývanou galoubet, zatímco pravou bijí do bubínku.
I.1.2.2. Typické kostýmy Představit si rozmanitost kostýmů, které se kdysi dávno nosily ve všech koutech Provence, je obtížné: ať prodavačka ryb z Vieux Port de Marseille nosící čepec, jehož stuhy
vlály
ve
větru,
květinářka,
statkářka,
pradlena,
nebo
také
selka
nosící proužkovanou spodničku, velkou plátěnou indigovou zástěru a na hlavě klobouček (provensálsky capucho nebo capelino), tyto všechny si v dnešní době oblíbily více moderní oblečení. Nicméně,
vlivem
některých
slavností,
nejokázalejší
z těchto
kostýmů
přetrvávají. Elegantně oblečená Arlésanka s půvabným vějířem si opět obléká dlouhou sukni a živůtek s přiléhavými rukávy. Její oděv doplňuje velký šátek z bílé krajky, 4 5
Marcel Pagnol, Marius, dějství třetí provensálská majonéza s olivovým olejem a roztlučeným česnekem
8
pokrývající ramena nebo ladící se sukní, který splývá po celém obvodu na zřasenou tylovou náprsenku. Muži jsou oblečeni střídměji. Nosí bílou košili, někdy zakrytou tmavou vestou a jemnou stužkou upevněnou k límci. Jejich oděv doplňují plátěné kalhoty s širokým červeným nebo černým páskem a široký plstěný klobouk.
I.1.3. Tradiční obydlí Provensálské obydlí, přizpůsobené místnímu podnebí, směřuje od severu k jihu, s lehkým pootočením k východu, které ho chrání před mistralem6. Živý plot z cypřišů zamezuje v přístupu severním větrům, zatímco platany nebo břestovce zakrývají jižní fasádu. Silné zdi, natřené hustou vrstvou malty teplých barev, jsou na severní straně bez oken, ale na dalších stranách mají malá okénka. Tudy vniká světlo, ale ne teplo. Střecha s lehkým sklonem je pokryta románskými taškami, které završuje vlys překrývajících se tašek, nazývaný génoise. Uvnitř domu je zem pokryta dlaždicemi z pálené hlíny ve tvaru šestiúhelníku, nazývaných tomette.
I.1.3.1. Venkovský domek Venkovský domek je elegantní obydlí z tesaného kamene, které staví na odiv krásné pravidelné fasády se symetricky zasazenými vchody. Je zpravidla čtvercového půdorysu, zastřešený čtyřstrannou střechou a vyznačuje se pečlivě provedenými detaily: balkónem z kovaného železa a vnějším schodištěm se zábradlím, které jsou zdobené řezbářskými výtvory.
I.1.3.2. Statek Statek je velký rozložitý dům z nepravého kamene (lomový kámen nebo oblázky zvýrazněné kameny přitesanými do tvaru kvádru ve futrech vchodů), který pod jednou střechou spojuje jádro obydlí a hospodářství. Hala (kuchyň) vede přímo na dvůr. Hlavní místnost, i přes svou malou velikost, zahrnuje jak kamenný dřez (pile), krb a kamna (potager7), tak také rozmanitý nábytek. V přízemí se nachází také vinný sklep, ovčinec a koňská stáj, pec na chleba a nádrž na dešťovou vodu, v kůlně se skladuje sklizená úroda a uzeniny.
6 7
silný a chladný vítr na středomořském pobřeží Francie kamna, která jsou vyhřívaná uhlím z krbu
9
V poschodí jsou umístěny pokoje a půda, jejíž části tvoří magnanerie (místnost určená pro chov bource morušového), stodola a holubník. Nicméně některé z těchto místností se mohou nacházet v budovách připojených k hlavnímu obydlí. Tento vzorový půdorys se tedy mění podle velikosti statku, krajiny a typu pěstovaných plodin. Proto má statek z Dolního Vivarais8 často jedno patro navíc: z prvního patra, kde couradou (terasa, obvykle zastřešená) spojuje kuchyň, pokoje a magnanerii, vede malé dřevěné schodiště na půdu. Oustau, typické venkovské provensálské obydlí, je uspořádané stejně jako statek, má ale menší rozměry.
I.1.3.3. Bouda pasáků býků a koní Tato malá, typicky kamargská stavba se člení na dvě velmi malé místnosti – jídelnu a pokoj – oddělené příčkou z rákosí. Toto rákosí z mokřin (sagnos) ladně pokrývá střechu a tvarem připomíná slaměný klobouk, usazený na stěnách z udusané hlíny. Pouze přední stěna s dveřmi je postavena z pevného materiálu, protože nese hřebenový nosník. Ten je na druhém konci podpírán dřevěným trámem, nakloněným o 45°, který vyčnívá nad střechu a spolu s hřebenovým nosníkem vytváří kříž. Další jedinečný prvek této boudy představují stěny, které jsou na sebe na straně vchodu kolmé, zatímco na druhém konci boudy jsou zakulacené, aby odolávaly větru.
I.1.4. Nábytek Umělecká výroba provensálského nábytku dosahuje svého vrcholu v 18. století a na počátku 19. století. Jestliže se v Horní Provenci zachovává jednoduchost linií a dekorací, inspirovaná stylem renesančním a stylem Ludvíka XIII, v jiných oblastech převládá styl Ludvíka XV. Výrobci opracovávají především ořechové dřevo. Nábytek s vyumělkovanými křivkami, výrazným zakružováním a prohnutými nohami je ozdoben bohatými řezbami, jejichž motivy čerpají z rostlinného rejstříku: akantové listí, květinový košík, listy olivovníku nebo dubu… Malé vyřezávané talířky svícnů9, nazývané bobèche, jsou někdy umístěny na koncích frontonů10 či opěradel. Velká pohovka, jejíž sedací část je vypletená slámou (provensálsky nazývaná radassié), nebo
8
hornatý kraj ležící na východním okraji Centrálního masívu sloužící k zachycení stékajícího vosku 10 završení nábytku (nejčastěji skříní) ve formě trojúhelníku nebo oblouku, připomínající průčelní štít 9
10
křesla „à capucine“11 stojící vedle posuvného příborníku, oplývají drobnými kusy nábytku, do nichž se ukládají věci, mezi nimiž neschází chlebník (paniero) a skříňka na jídlo (manjadou), zdobené paličkovanou krajkou, police určená pro tenké sklo (veriau), nádobka na sůl (saliero). Toto období je také charakterizováno rozkvětem malovaného nábytku. Místní umělci, kteří jsou silně ovlivněni Italy, neváhají pomalovat ořechové, bukové, dubové dřevo nebo dřevo ovocných stromů mnohými odstíny šedomodré nebo šedozelené, červené - barvy „hovězí krve“, bílé a šafránově žluté. Řezbářské detaily jsou zvýrazněny hrou barev, štíty skříněk slouží jako podklad pro krajové a květové motivy nebo medailónky v antickém stylu. Původní výrobu představují skříně z města Uzès, vyráběné z jehličnanů nebo topolů. Tyto manželské skříně s pevnými liniemi, zbarvené dočerna, mají štíty bohatě zdobené malovanými motivy.
I.1.5. Fajánsy Proslulost keramických center tohoto regionu, bohatého na jemnou hlínu, se datuje od vlády Ludvíka XIV: války tehdy vyprázdnily královské pokladny, způsobily zákaz používání zlatého a stříbrného nádobí a oživily zájem o fajáns. V St-Jean-duDésert, ležícím mezi Aubagne a Marseille, se Joseph Clérissy inspiroval prvním čínským porcelánovým zbožím přivezeným do Francie a zdobil své výrobky motivy a scenériemi v tónech modré barvy, zvané „čínská“. Tato výroba upadá po období velkého moru, ale je nahrazena novými továrnami, které od roku 1730 používají techniku tzv.„velkého ohně“12. Fauchier vytváří prvek litých květin a zavádí žlutou glazuru. Leroy zdobí svá díla, zalidněná osobami a fantastickými zvířaty, motivy „asteroidních“ květin. Bílé fajánsy s cínovou nebo mnohobarevnou glazurou spatřují světlo světa v ateliéru Jéroma Brunyho v La Tour-d´Aignes. Továrny ve městě Apt vyrábí keramiku zdobenou arabeskami či plastickými rostlinnými motivy, často na pozadí mramorovaném žlutou a kaštanovou barvou. Druhá polovina 18. století představuje vrchol marseillské výroby. Pierrette Candellotová, vdova po výrobci fajánsů Claudovi Perrinovi, známá jako Vdova Perrinová, zaměřuje rodinný obchod na techniku tzv.„malého ohně“13, díky které získává výrobky výjimečné kvality. Využívá celý marseillský ornamentální rejstřík, který rozšiřuje. Svou ruční dovednost věnuje ozdobě ryb, zavádí mořské motivy,
11
jednoduchá a málo zdobená vypalování při teplotách okolo 920ºC 13 vypalování při teplotách okolo 600ºC 12
11
vytváří neobvyklý fond barvy vodní zelené a rozvíjí formy, přičemž čerpá z nových nápadů ve zlatnictví. Po Pierrette Perrinové se ornamentální vytříbeností, která se až pokud týkala pouze porcelánu, vyznačují dva umělci. Antoine Bonnefoy vytváří medailónky výborného provedení s motivem „à la bouillabaisse“14 nebo motivy pastýřských scenérií, které se podobají stylu Bouchera. Gaspard Robert vytváří pověstný květní motiv s černým motýlem, lemovaným zlatem. Jeho talíře s modro-bílo-červeným okrajem představují poslední velká díla marseillské fajánsové výroby, která upadá společným vlivem konkurence porcelánu, Revoluce a blokády anglického loďstva.
I.1.6.Látky Dnešní potištěné provensálské tkaniny jsou výsledkem dlouhého vývoje pracovních postupů a metod. Předtím než se Provensálci naučili potisknout bavlnu, tkali vlnu, konopí, len a hedvábí, které uměli také obarvit. Později, díky obchodním vztahům s přístavy z Levanty15, provensálský kraj objevuje orientální látky. Města Avignon, Aix a Marseille už od konce 18. století vynikají ve výrobě hedvábných látek, jako jsou třpytivý taft, satény a balastry s měňavým leskem, nebo také brokáty a lampas. Nicméně provensálské látky svého vrcholu dosahují až s tištěnými nebo indickými bavlněnými látkami. Barevně potištěné bavlněné látky z Indie (mezi které patří všechny druhy mušelínu, kterým Francouzi přezdívali cambraiské16, bílá i vícebarevná plátna), ale také z Levanty (bílá plátna demittes a escamittes či modré indigo z Alepa, barchet ze Smyrny a Konstantinopole a především pověstné bavlněné látky z Alepa tištěné na desce, nazývané chafarcanis), které byly do Marseille přivážené pravděpodobně už od 16. století, se v kraji rozšiřují s bez přestání vzrůstající popularitou. Indické metody barvení látek, které jsou v zemích Levanty již hojně rozšířené, inspirují Provensálce, kteří tyto techniky malby (práce s velmi jemným štětečkem) nebo tisku (za pomocí forem vyrytých ze dřeva) používají a mimoto je obohacují šitím a prošíváním, aby rozvíjeli vlastní výrobu. Mistry v umění tisku na látky se staly především marseillské ateliéry, nabízející široký výběr barevných bavlněných látek, zdobených drobnými opakujícími se ornamenty květin a listí.
14
francouzská rybí polévka společné označení některých přímořských zemí ve východním Středomoří 16 podle města Cambrai, ležícího ve Francii 15
12
Především díky tradiční zručnosti podniků jako je Souleïdo, ležící v Tarasconu, jejich úspěch přetrvává.
I.1.7. Trhy Opravdová Provence v malém, kde někdy produkty země a moře soupeří s řemeslnými nebo látkovými výrobky, to jsou trhy, které oživují náves, přístav nebo stinnou městskou promenádu. Každý den nebo týden, vyrážíme na nákup, ale také diskutovat a vyměňovat si poslední novinky, mezi stánky, které se navzájem předhánějí v barvách, vůních i ve výřečnosti trhovců se zpěvným akcentem.
I.1.7.1. Ovoce a zelenina Trhy nabízejí všechno bohatství země podle střídaní ročních období: cibule, česnek a rajské jablíčko (rajče) zabírají výsadní postavení, nicméně kardové artyčoky, fenykl, papriky, tykve a lilky zde také nescházejí. Na nejrůznějších místech Provence košíky oplývají nejen jahodami z Carpentras, chřestem a bramborami, ale také vodními melouny a melouny z Cavaillonu, třešněmi z Remoulins, zelenými fíky z Marseille i broskvemi, hruškami a meruňkami z údolí Rhôny, a nesmíme opomenout ani švestky a hroznové víno, sladké a šťavnaté dle přání.
I.1.7.2. Olivy Ve vesnicích, které leží podél cest Olivier en Baronnies (okolo měst Nyons a Buis-les-Baronnies), Olivier des Alpilles a údolí Baux (dvě okružní cesty lemované olejárnami a mydlárnámi), trhy oplývají olivami všech druhů. Olivy mohou být zelené, hnědé nebo černé, někdy přecházejí do barvy slézové nebo červené. Mezi nejlepší odrůdy oliv patří tanche (neboli oliva z Nyons), která je lahodná ve slaném nálevu, aglandau, lisovaná pro výrobu oleje, grossane, černá šťavnatá oliva, naložená do soli, salonenque (neboli oliva z města Baux), zelená odrůda, ze které se vyrábějí olives cassées17, nebo také picholine, jemná a protáhlá zelená oliva, nakládaná v solném laku. Kupte si tedy malou sklenici směsi černých oliv, ančoviček a kapary, nazývanou tapenade (po provensálsku – tapèno). Tato směs je s kapkou olivového oleje drcena v hmoždíři a je výborná jako aperitiv nebo předkrm, namazaná na plátky chleba.
17
provensálský pokrm z oliv (rozdrcené olivy se nejprve po dobu jednoho týdne namáčejí ve studené vodě, která se každý den vyměňuje a poté se naloží do láku, ochuceného koriandrem a fenyklem)
13
I.1.7.3. Provensálské bylinky Provensálské bylinky, pěstované i divoce rostoucí ve středozemské lesostepi, zaplavují trhy pronikavou vůní. Spolu s česnekem a olivovým olejem tvoří jeden ze základů provensálské kuchyně: tak jako saturejka dodává vůni některým kozím a ovčím sýrům, tak tymián (neboli farigoule) a vavřín ochucují ratatouille nebo grilované maso; bazalka, vynikající v rajčatovém salátu, je drcena s česnekem, olivovým olejem a parmezánem pro přípravu pomazánky pistou; šalvěj, vařená s česnekem, do které se následně přidává olivový olej a chléb, nabízí tradiční aigo boulido18; rozmarýn dodává vůni gratinované zelenině a rybě a nakládaný podporuje trávení; mateřídouška zvýrazňuje chuť králíka, zeleninové polévky a pokrmů z rajčat; jalovec okořeňuje paštiky a zvěřinu; majoránka zpestřuje zvěřinové ragú; estragon zvýrazňuje chuť bílých omáček, kdežto anýzová chuť fenyklu se nejlépe hodí k rybě.
I.1.7.4. Sýry Provence, země výrazných chutí, vyrábí také několik charakteristických sýrů, jako je čerstvý sýr tomme, který může být ovčí (okolí Arles) nebo kozí (hory Vancluse), ale také brynza, čerstvý kozí sýr se syrovátkou (Arles) nebo plnotučným mlékem (brynza z města Rove, ležícího blízko Marseille), která se podává buď slaná, s bylinkami a kapkou olivového oleje, nebo sladká s ovocem. Máte-li rádi více výrazné chutě, ochutnejte sýr le Banon, suchý tomme, namáčený v pálence a nakládaný v kaštanových listech, nebo také cachaille, pikantní těsto získané z kvašení uhnětených tomme, případně ochucené pálenkou.
I.1.7.5. Ryby a korýši Už od svítání se na trzích a prodejních místech skládají čerstvě ulovené ryby s lesklými šupinami do beden s ledem. Štíhlé nebo břichaté, ploché nebo zakulacené, pokud neskončí v bouillabaisse nebo v bourride19, zamíří na gril, hojně posypané bylinkami. V bednách s ledem lze vidět nejen mnohopilíky, okouny, pražmy zlaté, cípaly a tresky bezvousé, ale také sardinky, ančovičky, tresky, štítníky, ropušnice, kongery, kambaly či parmice nachové…Vedle nich nacházíme chobotnice, langusty a mořské koníky, ale také zaděnky, mořské fíky, slávky jedlé a ježovky (především poblíž Vieux Port de Marseille), nebo také bokasanky a mořské škeble (mušle z kamargských písčin), které jsou vynikající s pikantní omáčkou. 18 19
česneková polévka francouzské rybí polévky
14
I.2. Provensálské Vánoce Každý Provensálec, i když je vzdálen svým kořenům, v období vánočních svátků dodržuje prastaré tradice země. Ode dne Svaté Barbory, 4. prosince, až po Hromnice, 2. února, se na každém kroku setkáváme s barevnými jesličkami, s vánočním obilím (blad de Calendo) a vyvrcholením tohoto období je velká večeře a oslavy, které následují po štědrovečerní noci, provensálsky nazývané pastrage.
I.2.1. Barevné jesličky I.2.1.1. Kostelní jesličky… Jesličky, dovážené v 17. století pravděpodobně z Itálie, v provensálských kostelech zaznamenaly značný úspěch. V 18. století se objevují voskové figurky se skleněnýma očima, jejichž hlava, ruce a nohy jsou upevněné na kovovou kostru. Tyto figurky jsou zdobeny přepychovými kostýmy, šperky a parukami. Později dochází k rozvoji materiálu a vznikají figurky ze stlačené nebo lisované lepenky, z předeného skla, ze dřeva nebo drobků chleba.
I.2.1.2. … a mluvící jesličky Mluvící jesličky, které byly v 18. století také velice oblíbené, zavedly spoustu automatických přístrojů schopných se pohybovat, ale také mluvit a zpívat. Jednalo se o výrazné podívané, kde se vlivem přemíry fantazie neváhalo ani špatně nakládat s historickou přesností. Kolem Ježíška bylo dokonce možné vidět potulovat se soby, žirafy a hrochy. Za prvního císařství se protagonistou v podobných jesličkách stal také Napoleon a jeho oddíly…za doprovodu dělostřeleckých salv, vystřelených válečnou lodí! Později, v jesličkách nacházejících se v blízkosti marseillského nádraží, bylo možné vidět vystupovat svaté tři krále …z vlaku taženého lokomotivou, ze které se kouřilo! Poslední z těchto jesliček vymizely na konci 19. století.
I.2.1.3. Jesličky z betlemáků Betlemáci, nečekané dědictví revoluce z roku 1789, vznikli spolu s jesličkami kvůli uzavření kostelů. Jean-Louis Lagnel, figurální sochař z Marseille (umělec, který odléval sochy pro kostely), dostal nápad levně vyrábět malé figurky z jesliček, aby je mohl prodávat do rodin, které začaly sestavovat své vlastní jesličky.
15
Výroba betlemáků je jednoduchá. Nejprve se vytvarují ze surové hlíny, poté se vysuší a nakonec nabarví temperami. V pestrých jesličkách tak vedle sebe stojí biblické postavy a postavy tradičně provensálské: svatá rodina a svatí tři králové, pastýři s ovcemi potkávají bubeníka, brusiče, mlynáře, ale také blázna, cikány, slepce a jeho průvodce, obchodnici s rybami i starý manželský pár a Bartoloměje… Každá rodina má tedy brzy své vlastní jesličky. Jejich sestavování začíná v neděli, která předchází Vánocům, v den tolik očekávaný dětmi i dospělými. V miniaturní krajině, která je často vytvořena narychlo, pomocí jediných možností, které jsou zrovna po ruce, se betlemáci hromadně vydávají do betlémského chléva. Zde se klaní Ježíškovi (ten se do jesliček vkládá až 24. prosince o půlnoci) a věnují mu dary, mezi nimiž zápach tresky a cibule bezohledně zápasí s vůní myrhy a kadidla!
I.2.2. Štědrovečerní noc Vánoční svátky začínají v den Svaté Barbory, 4. prosince, zasetím vánočního obilí, které ozdobí krb, jesličky a vánoční stůl.
I.2.2.1. Velká večeře Velká večeře začíná zapálením vánočního polena (provensálsky cacho-fio). Tento úkol připadá nejmladšímu dítěti a nejstaršímu muži z přítomných. Poleno ke krbu nesou společně, přičemž ho posvěcují svařeným vínem a opakují rituální slova: „Příští rok, pokud nás nebude více, ať nás není méně“ (provensálsky que l´an que vèn se sian pas mai, que siaguen pas mens). Rodina poté přechází ke stolu, aby se navečeřela. Na stole, který je pokrytý třemi ubrusy, jsou rozmístěny také tři svícny (symbolizující svatou trojici), tři podnosy s vánočním obilím a třináct chlebů. Menu se skládá ze sedmi chodů a vín, které uvádějí třináct proslulých dezertů: studentská směs (vlašské ořechy a lískové oříšky, fíky, mandle a sušené hrozinky), čerstvé ovoce, poplamenice20 (někdy nazývaná gibassier nebo pompe à l´huile) a bílé a černé nugáty.
I.2.2.2. Půlnoční mše Spousta vesnic zachovává tradici živých jesliček, aby mohly zinscenovat Narození Páně. Půlnoční mše začíná s lou Pastrage21. Zatímco kněz pokládá Ježíška na slámu, zvony svolávají průvod pastevců. Tito pastevci, vedeni anděly a bubeníky, na 20 21
placka chlebového těsta, pečená v peci darování jehňátka
16
ozářené káře přivážejí darem jehňátko Ježíškovi. Píšťaly a bubny poté notují koledy, staré provensálské písně, které věřící zpívají sborem.
I.2.3. Od Nového roku po Hromnice Pastorály22 začínají den po Vánocích a znázorňují ušlou cesta Josefa, hledajícího přístřeší na noc. 31. prosinec tráví každý se svou rodinou a po Novém roce, první neděli v lednu, přichází svátek svatých tří králů. Při této příležitosti se jí tříkrálový koláč, což je věnec z briošky, ozdobený zavařeným ovocem, který v sobě ukrývá opečený bob. Hromnice, 2. února, neboli čtyřicet dní po narození Ježíška, oslavuje očišťování Panny Marie a její návštěvu Šalamounova chrámu. Pořádají se průvody se zelenými svíčkami, světí se oheň a v Marseille se ochutnávají tzv. „člunky“. Jedná se o sušenky, jejichž tvar člunu vyvolává vzpomínky na příjezd svatých tří Marií do Provence. Nakonec se, v tento radostný den, který uzavírá vánoční období, rozeberou všechny jesličky…a tak to zůstává až do dalších Vánoc.
I.3. Tradice býčích zápasů Provensálské býčí zápasy, které vznikly v Kamarze, byly obohaceny španělskými tradicemi. Dnes jsou již v zemi hluboce zakořeněné a jsou doprovázeny nejrůznějšími slavnostmi. Města Nîmes, Arles nebo Stes-Maries mezi sebou soupeří v organizování slavností, provensálsky nazývaných ferias. Býčí zápasy s pikadory, které končí usmrcením býků, i pouhé běhy s kokardou, přitahují uchvácené davy, milovníky býčích zápasů nebo prostě jen zvědavce. Pozvání, které by se nemělo promeškat!
I.3.1.Kamargské běhy Pastviny stád černých býků doprovázených bílými koňmi, kterým se přezdívá „býčí země“, při býčích zápasech ožívají radostným vzrušením. Arles a Nîmes, nesporná hlavní centra, ale také spousta jiných oblastí od dubna do června mají zcela zaplněný kalendář. Ten vrcholí v červenci Zlatou kokardou a v říjnu končí velkým finále o Trofej rasetérů23. 22 23
divadelní představení s průvody pastevců, oslavující narození Ježíška muži, oblečeni v bílém oděvu, kteří zápasí s býky
17
Běhy s kokardou (rovněž nazývané kamargské běhy či volné běhy) jsou doprovázeny ožehy (skoleným býkům jsou žhavým železem vypalovány značky majitele) a jezdeckými závody mezi pasáky býků a koní, které představují vrcholné okamžiky těchto slavností. Podle kamargské tradice tento býčí běh, předtím než se rozšířil i do vesnic, dlouho zůstával výsadou farmářských chlapců. Každý mohl vyrazit na písek arény, vzdorovat býkovi a pokusit se chytit kokardu, upevněnou mezi jeho rohy. Tato tradice byla ale postupem času upravena a od nynějška se koná mezi profesionály v arénách.
I.3.1.1. Běh s kokardou Šest býků, kteří jsou opravdovými hrdiny tohoto běhu, se střídá v aréně, aby každý z nich čtvrt hodiny vzdoroval. Rasetér, oblečený v bílém oděvu, vstupuje do arény a zatímco tourneur odvrací pozornost zvířete, pokouší se za pomoci běhu po kruhové dráze (neboli raset) přiblížit ke zvířeti, aby hákem zachytil jeho odznaky, mezi které patří červená kokarda24 (umístěná uprostřed čelní kosti), bílé střapce (pod rohy) a stuhy, kterými jsou přichyceny. Jedná se o pohyby, které vyžadují styl, ale také pružnost a odvahu. Rasetér napadený býkem, někdy přeskakuje bariéru v pozoruhodném vzletu. Nejvíce cenění býci ho pak začnou pronásledovat. Když přeskakují prkna, což je skvělý kousek přezdívaný „náraz do bariéry“, dav nadšeně vstává, zatímco starý gramofon hraje na počest statečného býka několik menzur z toreadorské árie opery Carmen.
I.3.2. Španělské býčí zápasy Španělské býčí zápasy, uvedené v Nîmes roku 1853, nemohly nenalézt příznivou odezvu. Provensálský milovník býčích zápasů (aficionado) v dnešní době nemá mnoho času na vydechnutí. Od dubna do září se zde rychlým tempem střídají corridas (zápasy, ve kterých jsou býci usmrcováni), novilladas (zápasy s mladými býčky, maximálně čtyřletými, které představují první etapu kariéry toreadora) a corridas de réjon (zápasy na koních, se špičatou tyčí).
I.3.2.1. V ulicích Ferias v Nîmes a Arles každý rok přilákají tisíce diváků. Trvají několik dní, během kterých dechové kapely (peñas) oživují slavnosti veselými a strhujícími
24
svinutá stužka
18
písněmi, zatímco v barech (bodegas) teče víno a anýzovka proudem. Na zábavách se tančí tanec nazývaný sévillane a mezi dvěmi zápasy v aréně se vzdoruje býkům vpuštěným do ulic. Kdysi býci běhávali obklopeni pasáky dobytka na koních až do vesnice, ve které se běh odehrával. Oblíbenou zábavou bylo nechat býky utíkat všemi možnými způsoby. Dnes jsou býci přiváženi v kamiónu, ale pomocí bouřlivých příjezdů (abrivado), odjezdů (bandido) a vypouštění býků (encierros) se tradice zachovává.
I.3.2.2. V aréně Zlatým hřebem podívané je býčí zápas začínající pozdravem. Po první sérii bodnutí se pikadoři ohánějí kopími, aby býka vydráždili. Poté jsou rychle vystřídáni toreadorem, který zabodává dřevěná zdobená kopí (banderilles) do šíje zvířete. Když zvonce na krku býka zadrnčí, začne toreador mávat muletou25, což je majestátní předehrou k usmrcení zvířete (estocade). Matadorům26 nejvíce hodným uznání jsou věnovány uši, nebo největší trofej, kterou je ocas oběti.
I.3.2.3. Střídání zápasníků Kromě toreadorů španělských a jihoamerických, v koridách nejvíce zocelených, si v provensálských ferias umělo své postavení vydobýt také několik Francouzů. Mimo Christiana Montcouquiola, přezdívaného „El Nimeño II“, který se dlouho prosazoval než dosáhl mezinárodního uznání, jsou mezi nimi také Denis Loré a Stéphane Fernandéz Meca z Nîmes, Sébastien Castella z Béziers a Juan Bautista z Arles, ale také jezdce na koních Rafi Durand a Patricia Pellen z Kamargy.
I.3.3. Slovník býčích zápasů Bannes: rohy Bravo: se říká útočnému býkovi Capelado: průvod rasetérů před začátkem kamargského běhu Cocardier: jméno dávané býkům, často kastrovaným. Také se jim říká biou. Matador de toros: „zabiják býků“, který býkovi čelí při zápase Simbèu: vycvičený vůl doprovázející stádo. Na konci kamargského běhu se vpouští do ohrady, aby do ní nalákal vzpurné býky. Tenues blanches: označuje celek rasetérů, kteří jsou také nazýváni „mistři háků“ 25 26
červená látka pro dráždění býků zápasník s býky, který býka nakonec zabíjí
19
I.4. Oběd na slunci Provensálský lanýž, ochucený špetkou česneku a bohatě podléván olivovým olejem, je opěvován básníky. V provensálské kuchyni se dokonale snoubí barvy i vůně této země.
I.4.1. Několik chutných specialit I.4.1.1. Bouillabaisse Tajemství úspěchu této polévky lpí jak ve výběru ryb, tak také v koření. Neodmyslitelnou součástí jsou tři ryby (ropušnice, štítník a konger), ke kterým se může přidat okoun, kambala, jazír, parmice, mník nebo korýši. Vývar, který se podává s krajíci opečeného chleba je ochucen nejen cibulí, rajčaty, šafránem a česnekem, ale také tymiánem, vavřínem, šalvějí, fenyklem, pomerančovou kůrou a někdy také sklenicí bílého vína nebo koňaku. Rouille, omáčka, jejímž základem jsou španělské papriky, dotváří konečnou podobu polévky, barevnou a…pikantní!
I.4.1.2. Aïoli Tato majonéza s olivovým olejem, silně ochucená drceným česnekem, se hodí k předkrmům, zelenině a především k rybí polévce bourride.
I.4.1.3. Nadívané artyčoky Výraz „nadívané“ (barigoule27) připomíná způsob, jakým se artyčoky, pro přípravu tohoto zeleninového jídla, zalitého bílým vínem a ochuceného česnekem, olivovým olejem a plátky slaniny, krájí.
I.4.1.4. Další typická jídla Středozemní moře je bohaté na chutné ryby jako je parmice nebo okoun, které jsou obzvláště chutné pokud se grilují na fenyklu nebo réví. V St-Rémy se připravuje frikasé28 z pečených nebo uzených úhořů z Rhôny (catigau). Specialitou z Nîmes je tresčí pomazánka. Jedná se o jemný krém z tresky, s olivovým olejem a mlékem, ochucený česnekem, do kterého se někdy přidávají lanýži. Za zmínku stojí také pieds paquets „à la Marseillaise“ (skopové nohy a dršťky, nadívané a pozvolně vařené), boeuf gardian z Kamargy (dušené hovězí, pozvolně
27 28
v doslovném překladu znamená „houba“ maso zapékané ve smetanové omáčce
20
vařené v červeném víně s vonným kořením), nebo také salámy z Arles. Nesmíme opomenout ani nesčetné pokrmy se zeleninovým základem, jako je samozřejmě ratatouille, ale také gratinovaná jídla (tian) a polévky, smažené placičky a plněná zelenina.
I.4.1.5. Cukrovinky Nelze mluvit o provensálských specialitách a přitom nezmínit všechny cukrovinky, které potěšují chuťové buňky: zavařené melouny a papalines z Avignonu, mandlové koláčky (calissons) z Aix (malé koláčky z mandlového těsta, lehce ochucené květem pomerančovníku, polité cukrovou polevou), karamelové bonbóny z Carpentras, caladons (mandlové sušenky) a křupavé pečivo Villaret z Nîmes, tartarinades (čokoládové bonbóny) z Tarasconu, kandované ovoce z Aptu, nugáty ze Sault či biskupský chlebíček (chléb s kandovaným ovocem) z Nyons…
I.4.2. Vína Dobrou pověst provensálských vín a také jejich rozmanitost utváří nejen vína růžová a bílá, ale především vína červená. Podle původu jsou vína čistá a aromatická, nebo jemná a lahodná. Kvalita vín se neustále zlepšuje, nejen díky přísnému výběru druhů vinné révy, ale také díky vzájemnému, někdy velmi složitému, křížení rév ze stejné vinice.
I.4.2.1. Od pobřeží po vinice Le
Châteauneuf-du-pape,
jedno
z jakostních
vín
z vinařské
oblasti
Côtes-du-Rhône, je víno tmavě červené, chutí připomínající ovoce, dřevo a pepř, které na kvalitě získává stárnutím. Vacqueyras vyrábí červená vína výrazné chuti a vybraná vína bílá. Vinice v Séguret vyrábí ohnivá vonná vína a vinice z Cairanne vína taninová, která vyžadují čas ke zrání. Gigondas, víno zrající několik let v dubových kmenech, je součástí značky Châteauneuf-du-pape. Lirac a Tavel, nacházející se na opačném břehu Rhôny, vyrábějí proslulá vína růžová. Vinice z Nîmes, ležící více na jihu, si právě budují dobrou pověst. Okolí města Aigues-Mortes je doménou vín gaskoňských, bílých a růžových, z nichž nejznámější je Listel. Červená vína z oblasti Côtes du Luberon jsou lehká a konzumují se mladá, kdežto bílá vína z této oblasti jsou více chladná a jemná. Oblast Côtes du Ventoux 21
vyrábí výrazná červená taninová vína z hroznů zrajících na slunných svazích hory Ventoux. Nejlehčí vína jsou konzumována jako první. Sladká a přírodní sladká vína se vyrábějí přidáním alkoholu do moštu (hroznová šťáva) během kvašení. Nejchutnější vína jsou Rasteau, víno jantarově žluté nebo červené, a muškátové víno krásné zlatavé barvy se svěžím ovocným aroma, vyráběné ve vesnici Beaumes-de-Venise.
I.4.2.2. Provensálské vinařské oblasti Na svazích Dolní Provence vyniká Cassis svým bílým suchým vínem, bohatým na ovocné aroma, ale také lahodnějším vínem červeným. V blízkosti Aix-en-Provence se dva majitelé dělí o docela malou vinici Palette (její součástí je známé víno Château Simone), ve které se vyrábí sladké taninové červené víno, někdy nazývané „bordeaux z Provence“. Vinice v Aix-en-Provence nabízejí ohnivá a silná vína červená a také suchá vína růžová. Vína z Baux-de-Provence, ať červená, růžová nebo bílá, se konzumují mladá. Vinařská oblast Côtes-de-Provence (především okolí masivu la Ste-Baume) nabízí mnoho druhů růžových vín. Mezi nesčetnými místními víny se svou kvalitou vyznačují vína z Malé Crau29 a Oranžského panství.
I.5. Mezi mořem a středozemskou lesostepí Dnešní Provence s kopcovitými krajinami a skalnatými masivy, věky zvláštně vytvarovanými, ale také se Středozemním mořem a jeho nádherným pobřežím, byla utvářena v průběhu staletí společným účinkem eroze, mořských změn a tektonických otřesů. Poté příroda zkrášlila její různorodý povrch; příroda, která je prosycená sluncem…
I.5.1. Různorodé krajiny I.5.1.1. Úrodné nížiny Nížiny, které vznikaly usazováním naplavenin, se rozkládají především po obou stranách údolí Rhôny. Tyto úrodné země, z velké části zaměřené na zelinářské
29
rovina v jižní Francii, která je pohořím Alpilles rozdělena na Velkou Crau a Malou Crau
22
zahradnictví, se rozdělují na malá pravidelná pole, která jsou, především v hrabství Venaissin a na Malé Crau, chráněna před mistralem mohutnými živými ploty z cypřišů. Na levém břehu Rhôny se rozprostírá Velká Crau, obrovská kamenitá poušť, porostlá chudou vegetací (coussous), na které se tradičně pasou velká stáda ovcí. Ale po rozšíření průmyslové zóny ve Fos a zvýšení hnojení půdy, vede výnosnější pěstování (olivovníků, mandlovníků, vinné révy) k vytlačování pastevectví, které vytvářelo půvab těchto míst. Na pravém břehu leží Kamarga, která svou rozlohou vyplňuje širokou deltu Rhôny. Písčité bažiny, nazývané sansouires, mezi zemí a mořem, se táhnou do nekonečna a lákají na divokou projížďku na koni.
I.5.1.2. Vyprahlé povrchy Mohutný masív hory Ventoux, ležící na východním břehu Rhôny, dominuje nížině Comtadine. Na výběžcích masívu se zvedají dokonale tvarované hřebeny pohoří Dentelles de Montmirail. Více na východě se nachází rovina Vaucluse, veliká krasová plocha, přerušovaná závrty a soutěskami, kterými protéká tajuplná podzemní vodní síť. Na nerovném povrchu dlouhého pohoří Luberon se před světem ukrývají vysoko ležící vesnice se zastaralým půvabem. Pohoří Alpilles staví na odiv strohou krásu vyprahlých srázů a členitých hřebenů. Silueta hory Ste-Victoire ležící na východě, která je také rozrušována jeskyněmi a závrty, vypadá jako by bděla nad městem Aix. Pohoří Estaque, omývané mořem, vybíhá k pobřeží a tvoří přírodní hráz mezi jezerem Berre a marseillskou zátokou, zatímco na obzoru se rýsuje dlouhé skalnaté pohoří Ste-Baume. Na druhém břehu Rhôny se výběžky pohoří Cévennes mírně svažují k lesostepím v Nîmes. Zpustošené, stupňovitě uspořádané krasové planiny (causse) se střídají s neúrodnou krajinou, přerušovanou kaňony a závrty.
I.5.1.3. Náladové vodní toky Několik řek, tekoucích ze svahů pohoří Cévennes na západ (řeky Archède a Gard), či z Alp na východ (řeky Augues, Ouvèze a Durance), ústí do Rhôny. Tenké potůčky, které se v období sucha ztrácejí v příliš širokém korytu, se za bouřek mění v mohutné vodní přívaly. Takto bylo možné vidět Archède stoupnout o 21m za jeden den, přičemž se její průtok zvýšil z 2,5m³ za sekundu na 7500m³ za sekundu! Řeky tekoucí z Alp, které jsou v podzimních a zimních měsících téměř vyschlé, zmnohonásobí v období tání sněhu průtok (u Durance v poměru 1:180). 23
I.5.1.4. Členitost pobřeží Podivuhodné kamargské pobřeží se rozprostírá od languedockého pobřeží po záliv Fos. Naplaveniny tvarované mořskými proudy a unášené Rhônou vytvořily úzké kosy ohraničující zálivy a rozsáhlá jezera s písečnými mělčinami, po nichž se prohánějí koně. Působivý protiklad představují vápencové krajiny, které se opět objevují od pobřeží Estaque. Od Marseille po Ciotat je břeh členěn velkým množstvím malých zátok. Ty nejhlubší vytvářejí malé úzké zálivy (calanque), na jejichž ostrých útesech lze postupem doby spatřit všechny dočervena hrající odstíny hnědé a oranžové.
I.5.1.5. Vody Středozemního moře Průzračné vody Středozemního moře, připomínající širokou pohyblivou paletu ozářenou slunečními paprsky, září odstíny modré barvy, od tyrkysové, přes smaragdovou až po tmavou modř. Zatímco v létě má moře ideální teplotu pro koupání (od 20ºC po 25ºC), v zimě se výrazně ochladí a jeho teplota nepřekročí více než 12ºC až 13ºC. Vzhledem k intenzivnímu odpařování je velice slané a vyznačuje se mírným přílivem a odlivem. Pokud se zvedne mistral, mohou se obvykle klidné vlny během několika hodin rozbouřit.
I.5.2. Příroda zalitá sluncem I.5.2.1. Stříbřitá listoví Olivovník, dovezený Řeky před 2,5 tisíci lety, bezkonkurenčně vládne vápenitým
a
křemenitým
provensálským
půdám.
Vzkvétá
díky
mírnosti
středomořského klimatu a lze napočítat více než šedesát odrůd, jejichž široké stříbřité větvoví se táhne od pobřeží, přes údolí až po nízké svahy. Olivový porost se často vyskytuje společně se sladce vonícími fíkovníky, které od začátku jara zdobí provensálské země nádhernými květy. Z několika místních druhů dubu, v údolích a na vlhkých svazích hojně roste dub bílý (neboli dub šipák), s opadavým listím plstnatého a bělavého vzhledu. Někdy se vyskytuje v blízkosti javoru či jeřábu a jeho podrost ukrývá množství keřů a květin, zejména orchidejí. Ale při vzpomínání na Provence vyvstane především silueta borovic. Borovice přímořská, jejíž tmavé namodralé jehličí ukrývá červenou nafialovělou kůru a pinie podmanivého tvaru, která spolu se světlejšími a méně košatými borovicemi z Alepa 24
lemuje středozemské pobřeží. Cypřiše na nebi nechávají vyniknout své pochmurné tvary, podle druhu buď protáhlá vřetena tyčící se v sevřených řadách k nebi, baňaté pyramidy nebo siluetu s rozložitými větvemi. A nakonec platany a břestovce, které svým imposantním listovím zastiňují dvory a vesnická náměstí.
I.5.2.2. Vyprahlá lesostep Kamenité terény a vyprahlé houštiny se rozprostírají na malých kopcích s mírnými svahy, nejvíce na severu od Nîmes. Těmto vápenatým stepím si přivykla chudá vegetace. Na těchto zpustošených zemích rostou zelené duby, cisty, trnitá houští bodláků a kručinek či také drobné kermesové duby. Levandule, tymián a rozmarýn se mísí s houštím, ve kterém stáda pasoucích se ovcí hledají skrovnou potravu.
I.5.3. Cikády po celé léto I.5.3.1. Obyvatelé půdy Cikáda je typický provensálský hmyz, jejíž dotěrný zpěv (svatební zpěv samce lákajícího svou milou) se od příchodu krásného počasí, za teplých a slunečných dnů, ozývá ze všech stran. Ještěrka, jako například dlouhá ještěrka skvrnitá nebo její menší příbuzná ještěrka zelená, která je také velkým milovníkem tepla, se vyhřívá na slunci nebo se ukrývá ve skalnatých prohlubeninách lesostepi. Dále zde žijí užovky, hlemýždi (z nichž malý šedý je velmi ceněný gurmány), kudlanky nábožné nebo také lasičky. Na kamenitých půdách Crau se prohánějí nejen merinové ovce z Arles, které jsou při stěhování stád na pastvu do hor vedené berany, nazývanými flouca, ozdobenými legračními chomáči modré a červené vlny, ale také kozy z Rove s podivně zkroucenými rohy či šedí osli. Kamarga, známá stády černých býků a vznešených bílých koní, je domovem také kanců, nutrií (hlodavci), červených lišek a různých druhů žab.
I.5.3.2. Tisíce ptáků Avšak Kamarga je především nepopíratelným působištěm obrovské kolonie ptáků: volavky, rybákové, racci či mořské čajky, strakaté kachny a na čestném místě stojící růžový plameňák, elegantní brodivý pták s dlouhými končetinami. Vzdálenější útesy Calangues jsou útočištěm bohaté přímořské ptačí fauny, jejíž součástí jsou sovy, modří kosi nebo rorýsové. 25
Rovinu Crau mají v oblibě zejména sokoli a motáci, ale také sovy a dudci, zatímco nad lesostepí se vznáší orli a pěnice.
I.5.3.3.Veliké akvárium Dna středozemního moře jsou nejen písčitá či bahnitá, tvořící mělčiny, ale také skalnatá a členitá, strmě se nořící do mořských hlubin. Král těchto moří, mnohopilík (chráněný od roku 1980) tráví první roky života (kdy je samice) na skalnatých pobřežních dnech a poté co dosáhne dospělosti (stává se samcem) se uchýlí do větších hloubek. Z nesčetných druhů ryb, lovených v blízkosti pobřeží, jmenujme například okouny, pražmy zlaté, cípaly či tresky, ale také hejna sardinek, ančoviček a tresek, štítníky červené, ropušnice (které jsou samotářské), nebo také murény s protáhlým tělem, choulící se pod skalami. Medúzy (často žahavé), k velké škodě koupajících se lidí, čas od času zaplavují pobřeží.
I.5.4. Oheň, úhlavní nepřítel Turistické nadšení pro oblast Středozemního moře a Provence, které je spojené se zrychleným průmyslovým a městským rozvojem kraje, neustále ohrožuje jeho přírodní dědictví. Nejvážnější nebezpečí představují lesní požáry. Hektary půdy, které každoročně vlivem nedbalosti, neopatrnosti nebo lidské zlomyslnosti zmizí v oblacích dýmu, se už nepočítají. Houští podrostů a jehličí borovic jsou v období sucha pro oheň vítanou potravou: stačí jen malá návnada a vše vzplane. Některé rostliny dokonce samy uvolňují velmi těkavé esence, které se mohou samovolně vznítit. A pokud se připojí vítr, katastrofa se stává nevyhnutelnou. Skutečné ohnivé vlny, které se mohou roztáhnout na 10km do délky a 30m do výšky, se neúprosně šíří a postupují o několik kilometrů za hodinu. Tato hrozná cesta často skončí, pokud vítr náhle neustane nebo nezmění svůj směr, jen když oheň dorazí až k moři. Hrůzostrašná podívaná, která po sobě zanechává poničenou krajinu. Když se dým rozptýlí, stromy zvedají k obloze své sežehlé kostry, zasazené v tlustém koberci bílého popela. Takto se pomalu narušuje ekologická rovnováha krajiny. Lesy neustále ustupují, pohlcované půdou, která zůstává dlouho sterilní a až následně se zregeneruje.
26
Nejrůznější prostředky používané k boji proti ohni nestačí na zastavení této pohromy. Pouze prevence (metodické hlídání, čištění podrostů, vybudování průseků – meruňky (stromy) nehoří – atd.) a aktivní zapojení veřejnosti, především turistů, dává naději na dobré výsledky. Další pohromy, jako zrychlená urbanizace a industrializace, značně poskvrnily krásu několika míst. Průmyslový komplex Fos-sur-Mer ničí Crau a v jezeře Berre, které je znečišťováno průmyslovým předměstím Marseille, je od roku 1957 zakázán rybolov. A v neposlední řadě rostoucí frekvence automobilové dopravy vyžaduje neustálé rozšiřování silničních infrastruktur, které rozdělují krajinu a čím díl tím více zmenšují divokou přírodu.
I.5.5. Vápencové labyrinty V některých provensálských krajinách, jako je náhorní rovina Dolní Vivarais, se rozprostírají široké zpustošené kamenité a šedivé plochy. Tyto vyprahlé, velmi porózní vápenité země ukrývají podzemní svět, který se neustále mění.
I.5.5.1. Silná eroze Dešťové vody prosakují do vápence a způsobují chemickou reakci, která rozkládá horninu. Takto se vykotlávají malé kruhovité prolákliny, neboli závrty, které se postupně rozšiřují, až nakonec vytvoří rozsáhlé a nepřístupné krasové doliny. Když stékající voda roztrhne vápencový krunýř, pronikne prasklinami hlouběji a vymílání vytvoří šachty, také nazývané závrty. Tyto propasti se pozvolně prohlubují a větví, až se spolu čas od času propojí v jeskyni. Touto spletí chodeb protékají skutečné podzemní řeky. Tok se někdy zrychluje a jako vodopád se vrhá z výšek dolů. Pokud vody tečou pomaleji, vytváří malá jezírka držená přírodními hrázemi (jako tůně), vzniklými z nahromadění vápencových naplavenin. Stává se, že nad těmito podzemními plochami dále pokračuje rozpad skalnaté vrstvy. Kameny se postupně oddělují od stropní klenby, která se tak čím dál více přibližuje zemskému povrchu. To je případ obrovského horního sálu v jeskyni v Orgnacu, vysokého 50m, který od povrchu krasové planiny (causse) dělí jen několik desítek metrů. Klenba je někdy tak tenká, že jeden sesuv skončí náhlým prolomením dutiny, po které zůstane jen propast.
27
I.5.5.2. Přírodní sochařská díla Během svého tajemného podzemního putování voda na povrchu zanechává vápenec, se kterým se smísila, a prosakuje do země. Takto vytváří konkrece30, jejichž fantastické tvary dlouhých rozteklých svící a křivolakých postav vypadají, že se příčí zákonům gravitace. Tato podivná sochařská díla vznikají pomalým hromaděním (řádově 1cm za století) nánosů vápence (uhličitan vápenatý pocházející z rozpouštění vápence), odděleného od prosakující vody. Takto se tvarují kapky, pyramidy či závěsy, z nichž nejznámějšími útvary jsou stalaktity, stalagmity a stalagnáty. Stalaktity „padají“ z jeskynní klenby, na které každá kapička perlící se vody, před svým pádem nebo odpařením, zanechala část vápence, kterou obsahovala. Stejným způsobem stalagmity „stoupají“ ze země, v místech, ze kterých bez přestání vytékala kapka za kapkou. Když na sebe stalaktit a stalagmit narazí, jejich konce se spojí do jednoho sloupu, stalagnátu. Stalagnáty jsou rovněž útvary, které nedbají zákonů gravitace a vznikají krystalizací v jeskyních. Rozvíjejí se do všech stran, přičemž vytvářejí tenké paprsky nebo
malé
průsvitné
vějíře,
které
výjimečně
překročí
délku
20cm.
Ty
31
nejobdivuhodnější se nachází v propastech v Orgnacu a Marzalu , ale také v jeskyni Madelaine. Tento fascinující podzemní svět, jehož metodické a vědecké zkoumání již přineslo významné objevy, ještě ukrývá nesčetná tajemství.
I.6. Provensálská dovednost Zemědělská revoluce, zrychlená industrializace, rozmach masového turismu, rychlá urbanizace: provensálská ekonomika za poslední půlstoletí prodělala významné změny, přičemž se nevzdala své staleté dovednosti.
I.6.1. Zahrada Francie Moderní spekulativní zemědělství značně nahradilo tradiční pěstování, chov ovcí a česání ovoce, které kdysi zajišťovali živobytí provensálských malorolníků. Kromě zelinářského zahradnictví, které prosperovalo vlivem mírnosti podnebí, úrodné provensálské země zajišťovaly bohaté úrody obilí, rýže, ale také kukuřice
30 31
nerostné útvary nepravidelného tvaru, vytvořené v sedimentu po usazení horniny krasové jeskynní oblasti
28
a řepky. Staré dobré mlýny v Daudet ale bohužel vymizely a byly nahrazeny městskými velkomlýny. V nížinách se daří také vinohradům, které vyrábí množství stolních vín, nesrovnatelných s víny pěstovanými na kopcích. Pod společným označením Les côtes-du-Rhône nabízejí opravdu lahodnější vína. S vůní provensálských bylinek, které rostou v divoké přírodě (tymián, rozmarýn, saturejka), nebo jsou pečlivě pěstovány (bazalka, majoránka, estragon), se v sadech mísí neméně pronikavá vůně lip, z jejichž usušených květů se vyrábí chutné odvary a vůně mandlovníku, který se vyskytuje po celém pobřeží Středozemního moře. Slézový plášť levandulových polí, vlnící se větrem na slunečných vápenitých zemích, také vydává libou vůni. V létě po sklizni se květiny dávají nejprve usušit a poté se destilují v destilačních přístrojích. Takto získaný výtažek (jen 1 litr ze 100kg květin) se používá v parfumérii. Pokud jde o chov ovcí, chovatelé se výrazně přiklonili k produkci masa, která je výnosnější než produkce vlny. Stáda se spokojují se skrovným krmivem v lesostepi nebo Crau, které spásají, zatímco přechází ohromná území. V létě nacházejí útočiště v chládku náhorní plošiny Larzac nebo v horách v kraji Lozère a některá stáda dorazí dokonce až do Alp, stěhování stád do hor na pastvu…dnes motorizované.
I.6.2. Rybáři z Belle Bleue Rybolov, odsunutý na okrajové místo v krajské ekonomice, často trpí znečištěním vod. Nicméně i přesto se v provensálských přístavech každoročně vyloví několik tisíc tun sardinek, ančoviček, makrel a úhořů. Na nábřežích, která oživuje přecházení námořníků, vykládajících lodní náklady a sušících sítě, se mísí výkřiky obchodníků a prodavačů ryb, v atmosféře připomínající romány Marcela Pagnola.
I.6.3. Včerejší a dnešní průmysl Provence se pozoruhodným rozmachem od roku 1930 zařadila mezi významné francouzské průmyslové regiony. Průmyslové zóny vznikaly mezi městy Marseille a Aix, kolem jezera Berre a přístavu Fos, ale také v nížinatých údolích Rhôny a Durance. Tyto průmyslové zóny zahrnují všechny druhy činností, včetně nejmodernějších odvětví (ropa, letectví, elektronika, nukleární a chemický průmysl), která existují vedle odvětví tradičních (námořní výstavba, stavebnictví, průmysl zemědělsko-potravinářský, mydlářství, solivary, nebo také cukrářství a konzervárenství ovoce). 29
Klenotem těchto staletých průmyslových odvětví je výroba olivového oleje. Olivy, které se pro výrobu konzerv sbírají obvykle ještě zelené, se pro výrobu oleje sklízí jen zralé, tedy poté co získají hnědou nafialovělou barvu. Jsou drcené neporušené i s jádry a vytváří hmotu, která se rozděluje na řadu na sobě položených vrstev, umístěných pod mohutným pístem hydraulického lisu. Vytékající směs oleje a vody je poté čerpána k odstředivkám, kde se z ní oddělují dvě složky. Takto se tzv. „prvním stlačováním“ za studena získává panenský olej. Po dlouhou dobu byly lisy poháněny ručně a mlýnským kamenem točil kůň. Usedlina z prvního lisování, neboli pokrutina, je rozmělňována s vlažnou vodou a tak vytváří olej z tzv. „druhého stlačování“, který se používá především při výrobě mýdla. Další starodávnou výrobu představuje okr z Apt-Roussillonu a z Vaucluse, který je svou kvalitou pověstný i za hranicemi. Ze zpracování surové rudy se získává jemný prášek, složený z jílu a oxidu železnatého, který slouží jako základ pro nátěry a malty. Aby se jeho odstín ztemnil, může se také vypalovat, čímž se vytvoří červený okr, nazývaný „sežehlý“.
30
II. Analyse stylistique II.1. Style administratif Le style administratif s’approche du style spécialisé par ses traits caractéristiques, qui sont la concision, la clarté, l’univocité et l’objectivité. Le style aministratif est un style pauvre (de point de vue lexical et syntaxique), stéréotypé (répétition des formulations) et primitif (de point de vue de la composition). Il est impersonnel, l’orateur est le plus souvent désigné par la première personne du pluriel et le destinataire par la deuxième personne du pluriel. Le lexique est objectif et non expressif, le sens des mots est primaire, les expressions abstraites dominent et on utilise parfois même les expressions archaïsantes. La syntaxe est pauvre. Le plus souvent nous pouvons y trouver les propositions énonciatives et les phrases complexes, tandis que les phrases interrogatives et exclamatives sont assez rares. L’ordre des mots est canonique, la nominalisation est aussi fréquente, c’est pourquoi nous pouvons trouver une quantité assez considérable de substantives. Le style administratif est un style bien condensé.
II.2. Style «sciences appliquées» Le style «sciences appliquées» fait partie du style de la science et de la technique. Il est important, parce qu’il apporte de nouvelles informations au public. Le texte s’oriente vers un lecteur, qui ne s’y connaît pas beaucoup en la problématique décrite. Il a pour le but d’intéresser le lecteur, de se faire comprendre facilement (dans la mesure du possible) et de simplifier les informations scientifiques (ou simplement compliquées). Il se distingue du style de la science et de la technique par la terminologie moins spécialisée et le vocabulaire plutôt neutre. Mais sauf les expressions spécialisées (qui sont souvent expliquées), nous pouvons y trouver des expressions familières, des
31
régionalismes, des comparaisons, des expressions expressives, des dictions et des citations . Le titre d’un ouvrage en style «sciences appliquées» est plus concret et informatif, que dans celui de la science et de la technique. La composition est bien travaillée. Le texte est réparti en chapitres (éventuellement sous-chapitres), en paragraphes, on utilise aussi différents types des caractères. On utilise le plus souvent la description et le récit. En comparaison avec style de la science et de la technique, la syntaxe est plus riche. Nous pouvons y trouver surtout les phrases complexes, mais aussi les phrases simples. Les phrases sont le plus souvent les phrases déclaratives, mais parfois aussi les phrases exclamatives, qui animent le texte. Les traits caractéristiques de l’expression en style «sciences appliquées» sont l’exactitude, la clarté, l’univocité, la compréhensibilité et l’objectivité.
Les styles naissent et s’évoluent en relation avec l’évolution de la langue et de la société32. Certains naissent ou disparaissent, d’autres s’interpénétrent et reprennent leurs traits caracrétistiques. Nous trouvons important de mentionner cette évolution, parce que les textes du style sciences appliquées s’approchent dans certains points de vue au style administratif et parfois au style littéraire, dont la fonction principale est la fonction esthétique, qui s’est fixé le but d’inspirer l’imagination et de faire un effet favorable sur le lecteur.
II.3. Comparaison des traits caracréristiques du texte source et du texte cible Dans ce chapitre, nous allons nous concentrer sur la comparaison du texte original avec le texte traduit, sur les différences existant entre le français et le tchèque et aussi sur les problèmes auxquels nous nous sommes heurtée pendant notre traduction.
32
Cf. Chloupek, Jan a kol.: Stylistika češtiny. Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1991.
32
II.3.1. Lexique En général, le vocabulaire du texte traduit est neutre. Mais nous pouvons y trouver aussi des régionalismes, p.ex.
pieds tanqués (p.46) – (nehybné nohy),
pénéquet (p.47) – (krátký spánek), capucho (p.47) – (klobouček), paniero (p.49) – (chlebník), saliero (p.49) – (nádobka na sůl), blad de calendo (p.54) – (vánoční obilí), cacho-fio (p.55) – (vánoční poleno), etc.; mais aussi des mots espagnoles, qui sont devenus les régionalismes provençaux dans le domaine des traditions tauromachiques, p.ex. corridas de réjon (p.57) – (zápasy se špičatou tyčí), novilladas (p.57) – (zápasy s mladými býčky), peñas (p.57) – (dechové kapely), bodegas (p.57) – (bary), etc. Le texte traite plusieurs domaines, selon lesquels on y utilise des expressions spécialisées, p.ex. le sous-chapitre intitulé Les maisons traditionnelles: génoise (p.48) – (vlys překrývajících se tašek), la poutre faîtière (p.48) – (hřebenový nosník); le sous-chapitre intitulé Labyrinthes de calcaire: cloups (p.65) – (závrty), doline (p.65) – (krasová dolina), causse (p.65)– (krasová planina neboli causse), concrétions (p.65) – (konkrece), etc. On peut aussi mentionner les expressions, qui sont bien compréhensibles pour les Français, mais pas pour les Tchèques, p.ex. les années folles (p.46). Il s’agit d’un terme, qui concerne l’histoire de la France et c’est pourquoi il est clair pour un Français. On peut le traduire mot à mot (bláznivá léta), mais pour un lecteur tchèque, il est nécessaire de l’expliquer (p.ex. au moyen d’une note en bas de la page - Období francouzských
dějin
mezi
lety
1918
až
1929,
které
je
charakterizováno
severoamerickým kulturním vlivem a uměleckým bouřením, jehož centrem byla Paříž.). Un problème avec la traduction peut se présenter avec les expressions françaises, qui n’ont pas d’équivalent tchèque précis ou qui n’en ont aucun. Exemple d’un équivalent pas précis: La Méditerranée (p.63) – Středozemní moře. En ce qui concerne les expressions qui n´ont pas du tout d’équivalent, nous les avons laissées en forme originale, mais il est possible d’utiliser la transcription ou la translitération, ou d’essayer traduire les expressions mot à mot. Dans le texte traduit, nous avons préféré de laisser les expressions, qui n’ont pas un équivalent tchèque, en forme originale. ex.: …les joueurs de pétanque («pieds tanqués»: immobiles) ou de «lonque» («jeu provençal» se déroulant…(p.46) …hráči koulené ( pétanque z francouzského výrazu „pieds tanqués“ : nehybné nohy), nebo longue (provensálská hra, která se hraje…
33
ex.: Certains préfèrent la «momie» servie dans un petit verre, d’autres le dégustent avec du sirop: orgeat pour la «mauresque», grenadine pour la «tomate» ou menthe pour le «perroquet».(p.46) Někdo dává přednost momie servírované v malé sklence, jiný si ji vychutnává se sirupem: mauresque s oržádou (mandlový sirup), tomate s grenadinou nebo perroquet s mátou peprnou. Mais nous avons aussi utilisé la transcription en traduisant le chapitre intitulé Traditions tauromachiques, ex.: raseteur (p.56) – rasetér. Dans le texte traduit, nous pouvons trouver une citation et aussi une diction provençale, qui est traduit en français. Citation: …tout est bon tant il est vrai que «si on ne peut plus tricher avec les amis, ce n’est plus la peine de jouer aux cartes».(p.46) …To vše je povoleno, vždyť „pokud už nejde podvádět s kamarády, nestojí za to hrát karty“. Diction: …que l’an que vèn se sian pas mai, que siaguen pas mens (l’an prochain, si nous ne sommes pas plus, que nous ne soyons pas moins!)…(p.55) …„příští rok, pokud nás nebude více, ať nás není méně“…
II.3.2. Syntaxe En général, la syntaxe du texte original est riche. Nous pouvons y trouver de longues phrases complexes, mais aussi les phrases simples. Le texte est toujours bien cohérent et suit l’ordre cannonique des mots, pour qu’il puisse bien informer le lecteur et donner beaucoup d’informations dans peu de place. La plupart des phrases sont les phrases déclaratives, mais nous pouvons y trouver aussi des phrases exclamatives, qui animent le texte et attirent l´attention du lecteur: ex.: Moment sacré! (p.47) - Posvátný okamžik! ex.: …Napoléon et ses troupes devinrent les protagonistes d’une de ces crèches…au son des salves d’artillerie tirées par un navire de guerre! (p.54) …se protagonistou v podobných jesličkách stal také Napoleon a jeho oddíly…za doprovodu dělostřeleckých salv, vystřelených válečnou lodí! ex.: Un rendez-vous à ne pas manquer! (p.56) - Pozvání, které by se nemělo promeškat!
34
Sauf les phrases exclamatives, qui attirent l’attention du lecteur, on peut trouver les phrases, où l’auteur s’adresse directement au lecteur, à l’aide du pronom nous: ex.: En guise d’apéritif, nous vous offrons tou l’art de vivre en Provence. (p.46) (Jako aperitiv vám nabízíme život v Provenci, který je skutečným uměním.) Nous y trouvons également un nombre d’énumerations assez élevé, qui sont un instrument idéal pour donner beaucoup d’informations en peu de place: ex.: …les secteurs les plus modernes (pétrole, aéronautique, électronique, nucléaire, chimie) côtoyant les industries traditionnelles (construction navale, bâtiment, agroalimentaire, savonnerie, salins, ou encore confiserie et conserverie de fruits). (p.67) … včetně nejmodernějších odvětví (ropa, letectví, elektronika, nukleární a chemický průmysl), která existují vedle odvětví tradičních (námořní výstavba, stavebnictví, průmysl zemědělsko-potravinářský, mydlářství, solivary, nebo také cukrářství a konzervárenství ovoce). Les phrases commencent parfois par le complément circonstanciel de temps, p.ex.: mitan d’après-midi…(p.46); parfois par un connecteur logique, p.ex.: probablement…(p.54), parfois par le soulignement du sujet: ex.: C’est au 18 s. et au début du 19 s. que la production artistique du mobilier provençal atteint sa maturité. (p.49) Umělecká výroba provensálského nábytku dosahuje svého vrcholu v 18. století a na počátku 19. století. Nous pouvons y trouver beaucoup d´adjectifs qualificatifs épithètes, des attributs et des compléments du nom, ce qui développe le sujet: ex.: Les meubles aux galbes tourmentés, aux cintages pronocés et aux piétements enroulés…(p.49) Nábytek s vyumělkovanými křivkami, výrazným zakružováním a prohnutými nohami… Nous y trouvons bien souvent les appositions antéposées, mais aussi postposées: ex.: Adaptée au climat du pays, la demeure provençale s’oriente…(p.48) Provensálské obydlí, přizpůsobené místnímu podnebí, směřuje… ex.: Élégante demeure en pierre de taille, la bastide…(p.48) Venkovský domek je elegantní obydlí z tesaného kamene, které… ex.: Pierette Candellot, épouse du faïencier Claude Perrin et devenue la veuve Perrin, oriente…(p.50)
35
Pierrette Candellotová, vdova po výrobci fajánsů Claudovi Perrinovi, známá jako Vdova Perrinová, zaměřuje… ex.: Arles et Nîmes, capitales incontestées, mais aussi…(p.56) Arles a Nîmes, nesporná hlavní centra, ale také… D’autres instruments typiques pour le style des guides touristiques sont le participe présent et le gérondif, qui condensent le texte, de la même manière que l’omission du verbe: ex.: …jeu provençal se déroulant à plus longue distance…(p.46) … provensálská hra, která se hraje na delší vzdálenost ex.: Plusieurs jours durant…(p.57) - Trvají několik dní… ex.: …et déloger en les frappant celles de l’équipe adverse. (p.46) … a pomocí zásahů koulemi vytlačit koule nepřátelského týmu. ex.: …qu’ils bénissent avec du vin cuit tout en répétant les parolles rituelles…(p.55) …přičemž ho posvěcují svařeným vínem a opakují rituální slova… ex.: …sur une nappe aux couleurs provençales, quelques olives et des verres de pastis perlés de gouttes de fraîcheur. (p.46) …na ubruse provensálských barev je položeno několik oliv a orosených sklenic anýzovky. ex.: Difficile d’imaginer la diversité des costumes portés jadis aux quatres coins de la Provence…(p.47) Představit si rozmanitost kostýmů, které se kdysi dávno nosily ve všech koutech Provence je obtížné… Le texte source utilise souvent le point-virgule, qui n’est pas si souvent en tchèque. C’est pourquoi nous avons découpé plusieurs phrases, qui étaient déjà assez longues. ex.: A St-Jean-du-Désert, entre Aubagne et Marseille, Joseph Clérissy, s’inspirant des premières porcelaines chinoises importées en France, décore ses pièces de motifs et de scènes en camaïeus bleus dits «à la Chine»; cette production décline après la grande peste, mais de nouvelles fabriques prennent la relève et…(p.50) V St-Jean-du-Désert, ležícím mezi Aubagne a Marseille, se Joseph Clérissy inspiroval prvním čínským porcelánovým zbožím přivezeným do Francie a zdobil své výrobky motivy a scenériemi v tónech modré barvy, zvané „čínská“. Tato výroba upadá po období velkého moru, ale je nahrazena novými továrnami…
36
Certaines phrases du texte ressemblent au style littéraire, parce qu’elles accomplissent la fonction esthétique et incitent l’imagination du lecteur: ex.: …l’air est saturé de soleil, les cigales chantent (p.46)… …nebe je zalité sluncem, cikády zpívají… ex.: Puis la nature a paré les lieux de sa robe bigarée; une nature qui fleure bon le soleil…(p.60) Poté příroda zkrášlila její různorodý povrch, příroda, která je prosycená sluncem…
37
III. Conclusion Le but du présent travail était de traduire le guide touristique Le Guide Vert – Provence du français en tchèque, d’essayer de caractériser les styles fonctionnels et surtout le style des guides touristiques et de comparer les traits caractéristiques du texte source et du texte cible. En se qui concerne la traduction, le but de notre traduction était de conserver toutes les informations, que le texte source nous a données. Nous nous sommes concentrée sur le sens des mots, sur l’ordre des mots dans les phrases et sur la structure graphique, que nous avons tenté de conserver (les paragraphes, l’utilisation des différentes types de caractères). Nous nous sommes plusieurs fois heurtée au problème de trouver les équivalents tchèques adéquats, que nous avons résolu par l’amplification (la précision) ou par l’explication (le plus souvent par la note au bas de la page). Il était important, que le texte cible reste intéressant, compréhensible et bien structuré. L’analyse stylistique s’est composée de deux parties – de la caractéristique du style des guides touristiques et de la comparaison des traits caractéristiques du texte source et du texte cible du point de vue lexical et syntaxique. Le style des guides touristiques appartient au style «sciences appliquées», qui est une partie du style de la science et de la technique. Nous avons établi les traits caractéristiques du style administratif et du style «sciences appliquées» et nous avons constaté, que dans certains types de textes les styles se mêlent et s’interpénétrent, ce qui est aussi le cas de notre guide touristique. En ce qui concerne les traits caractéristiques du texte source et du texte cible, nous avons établi, que du point de vue lexical, notre comparaison a concerné les expressions les plus marquantes, surtout les régionalismes, les mots spécialisées, les expressions difficile à comprendre, etc. Par contre du point de vue syntaxique, nous nous sommes concentrée sur différents types des phrases (simples et complexes, déclaratives et exclamatives), sur les énumeration, sur les condenseurs du texte (le participe présent, le gérondif, etc.), etc.
38
IV. Bibliographie •
Akademický slovník cizích slov. Vyd. 1. Praha : Academia, 1998. 835 s. ISBN 80-200-0607-9
•
Dictionnaire des régionalismes de France. Vyd. 1. Bruxelles : Duculot, 2001. 1400 s. ISBN 2-8011-1282-8
•
Dubský, Josef. Španělsko-český slovník. Vyd. 4. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1978. 1216 s. ISBN 80-04-22898-4
•
Hečko, Blahoslav. Dobrodružství překladu. Vyd. 1. Praha : Ivo Železný, 2000. 275 s. ISBN 80-237-3620-5
•
Hendrich, Josef – Radina, Otomar – Tláskal, Jaromír. Francouzská mluvnice. Vyd. 1. Plzeň : Fraus, 2001. 700 s. ISBN 80-7238-064-8
•
Chloupek, Jan a kol. Stylistika češtiny. Vyd. 1. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1991. 296 s. ISBN 80-04-23302-3
•
Knittlová, Dagmar. K teorii i praxi překladu. Olomouc : Univerzita Palackého, 2000.
•
Krijtová, Olga. Pozvání k překladatelské praxi : kapitoly o překládání beletrie. Vyd. 1. Praha : Karolinum, 1996. 74 s. ISBN 80-7184-215-X
•
Larousse de la langue francaise. Paris : Lexis. 2013 s. ISBN 2-03-020284-3
•
Le Guide Vert – Provence. Paris : Michelin et Cie, 2002. 399 s. ISBN 2-06036205-9.
•
Le Petit Larousse. Paris : Larousse, 2004. 1927 s. ISBN 2-03-530405-9
•
Levý, Jiří. Umění překladu. Vyd. 3. Praha : Ivo Železný, 1998. 386 s. ISBN 802373539X
•
Mounin, Georges. Teoretické problémy překladu. Vyd. 1. Praha : Karolinum, 1999. 263 s. ISBN 80-7184-733-X
•
Neumann, Josef – Hořejší, Vladimír. Velký francouzsko-český slovník. Brno : Academia, 1992. I.,II. díl, dodatky. ISBN 80-200-0233-2
•
Slovník spisovné češtiny pto školu a veřejnost. Vyd. 2. Praha : Academia, 1994. 648 s. ISBN 80-200-0493-9
•
Šabršula, Jan. Problémes de la stylistique comparée du francais et du tchèque. Vyd. 1. Praha : UK, 1990. 130 s. ISBN 0567-8269.
•
www.nominis.cef.fr
•
www.notreprovence.fr 39
•
www.racine.ra.it/micfaenza/fr
•
www.recettes.guidegantie.com
•
www.vivre-au-quotidien.com
40
