Proti sobě (,) nebo spolu?

Proti sobě (,) nebo spolu? Vysoké školy mezi veřejnou službou a konkurenceschopností Podklad pro Česko hledá budoucnost

Mgr. Jan Sládek

Podkladový materiál pro projekt Česko hledá budoucnost (Glopolis) na téma „Vysoké školy mezi veřejnou službou a konkurenceschopností“

Stránka | 2

Tento podkladový materiál si klade za cíl identifikovat tematické okruhy podstatné pro diskusi o tom, jakou by měly v „české budoucnosti“ vysoké školy zaujmout pozici mezi veřejnou službou a konkurenceschopností. Není účelem tohoto dokumentu zabývat se tím, zda je konkurenceschopnost nadřazena veřejné službě (či naopak), obojí je zde považováno za stejně žádoucí a legitimní, byť ne vždy slučitelné. Pokud by tomu tak nebylo, nemuseli bychom volit. V právě vize je pro volbu podstatná – neboť kdo neví, do kterého přístavu směřuje, tomu není příznivý žádný vítr (Seneca). Text je organizován okolo následujících otázek: (1) Jaká má být hodnota vzdělání a role vzdělávání v české společnosti? (2) Jaké má mít místo demokracie na vysokých školách a naopak – jaké místo mají VŠ v demokracii? (3) Do jaké míry můžeme sladit konkurenceschopnost a veřejnou službu? (4) Má patřit veřejná služba jen na některé typy vysokých škol? (5) Náklady na vzdělávání – kdo má platit, kdo profitovat?

Výše uvedené otázky jsou kladeny od těch obecnějších ke konkrétním a zároveň je každá z pěti otázek pojednána tak, aby byly jasně identifikovány výzvy, ale i paradoxy. Z pohledu strategického plánování jsou zmíněna konkrétní politická rozhodnutí, před kterými bude ČR v nadcházejících letech stát, nestojí-li už teď na jejich prahu. Na závěr je toto vše vztaženo k vizi ČR v následujících desetiletích.

Glopolis: Česko hledá budoucnost

Obsah 1. Jaká má být hodnota vzdělání a role vzdělávání v české společnosti? .......................... 4 1.1.

Rámec úvah .............................................................................................................. 4

1.2.

Výzvy a paradoxy...................................................................................................... 5

1.3.

Příklady konkrétního politického rozhodnutí .......................................................... 6

1.4.

Vztažení k tématu .................................................................................................... 6

2. Jaké má místo demokracie na vysokých školách a naopak – jaké místo mají VŠ v demokracii? ......................................................................................................................... 7 2.1.

Rámec úvah .............................................................................................................. 7

2.2.

Výzvy a paradoxy...................................................................................................... 7

2.3.

Příklad konkrétního politického rozhodnutí ............................................................ 8

2.4.

Vztažení k tématu .................................................................................................... 8

3. Do jaké míry je reálné sladit konkurenceschopnost a veřejnou službu? ........................ 9 3.1.

Rámec úvah .............................................................................................................. 9

3.2.

Výzvy a paradoxy...................................................................................................... 9

3.3.

Příklad konkrétního politického rozhodnutí ............................................................ 9

3.4.

Vztažení k tématu .................................................................................................. 10

4. Patří veřejná služba jen na některé typy veřejných vysokých škol? ............................. 11 4.1.

Rámec úvah ............................................................................................................ 11

4.2.

Výzvy a paradoxy.................................................................................................... 11

4.3.

Příklad konkrétního politického rozhodnutí .......................................................... 11

4.4.


5. Náklady na vzdělávání – kdo má profitovat? ................................................................ 13 5.1.

Rámec úvah ............................................................................................................ 13

5.2.

Výzvy a paradoxy.................................................................................................... 13

5.3.

Příklad konkrétního politického rozhodnutí .......................................................... 14

5.4.


6. Závěreční shrnutí ........................................................................................................... 15


Stránka | 3

1. Jaká má být hodnota vzdělání a role vzdělávání v české společnosti? 1.1. Rámec úvah Sociolog Jan Keller shrnuje přístupy společnosti ke vzdělávání pomocí metafor vzdělání

Stránka |

jako chrámu, výtahu či pojišťovny. První z nich zdůrazňuje tu složku vzdělání, která

4

rozšiřuje vědění „vyvolených“ jednotlivců, bez nároku na společenskou odpovědnost a závazkům ke všemu, co je „mimo“ zdi tohoto chrámu, chcete-li slonovinové věže. V metafoře výtahu je zdůrazněna mobilitní funkce vzdělání, tedy to, že vyšší vzdělání zajistí lidem vyšší posty ve společnosti. Třetí metafora, podle Kellera z trojice nejblíže realitě, vidí roli vzdělávání v tom, že i když (už) nemusí být výtahem, může stále sloužit jako pojistka před pádem do sociálního vyloučení. Pokusme se nyní přeložit výše zmíněný obraz do hodnot. Vzdělání jako chrám chápe hodnotu vzdělávání autonomně, tj. nezávisle na jiných systémech (morálních, ekonomických, politických). V tomto systému je hlavní hodnotou pravdivé poznání a účelem celého vzdělávacího procesu je začlenit studenta do komunity „vědoucích“, přičemž společenský rozměr vzdělání je ponechán na konkrétních rozhodnutích či iniciativě jednotlivce. Jinými slovy, věda a vzdělání nemají žádné společenské závazky, jejich společensky pozitivní role je brána automaticky a jednotlivci mohou či nemusejí se svým věděním naložit dle svých hodnotových orientací. Vzdělávání je v této logice posláním. Této představě je nejblíže obraz vzdělance jako badatele, experta, obyvatele univerzitního světa, který je více či méně vzdálen zbytku společnosti. V takovém systému je upřednostňována tradice a upozaďována potřeba neustálé adaptace na stále rychleji se měnící realitu.

Metafora výtahu je založena na hodnotě individuálního prospěchu, cesty „nahoru“, nejčastěji zpravidla měřené uplatnitelností na trhu práce či prestiží. Student má být veden k tomu, aby měl ze vzdělání především ekonomický užitek, předpokládá se, že čím více takto užitečně vzdělaných lidí bude společnost mít, tím lepší bude její pozice. Vzdělávání je v této logice investicí, jeho referenčním rámcem je nejčastěji rámec ekonomický - proto znalostní ekonomika. Glopolis: Česko hledá budoucnost

Této představě je nejblíže obraz vzdělance coby profesionála v některém z odvětví průmyslu či služeb. V takovém systému jsou upřednostňovány inovace a konkurence, upozaďovány jsou ekonomicky nevýhodné či nevyčíslitelné funkce.

Konečně, metafora pojišťovny vychází z předpokladu, že první dvě představy již nejsou v současném

systému

udržitelné.

Na

druhou

stranu

vzdělání

stále

zvyšuje

pravděpodobnost blahobytného života, resp. snížení individuálních a společenských rizik. V těchto úvahách o vzdělávání bývají vyzdvihována fakta poukazující například na nižší tendenci vysokoškoláků k různým typům kriminality, či například menší tendence vzdělaných lidí k politickému extrémismu. Této představě je nejblíže obraz vzdělance jako toho, kdo je sice z hlediska ekonomického větší část života v prekérní situaci, na druhou stranu, jeho vzdělání mu umožňuje úspěšně se adaptovat a „proplouvat“ různými riziky. V takovém systému je vzdělání chápáno jako (někdy nechtěná) nutnost pro udržení solidních životních šancí.

Je jasné, že výše uvedené metafory slouží ke zpřehlednění situace, nemají povahu logické definice. Ukazují ale, že je na nás rozhodnout se mezi tím, jakou hodnotu vzdělání upřednostníme a tomu přizpůsobit vzdělávání, tedy institucionální a organizační složku vysokého školství. 1.2. Výzvy a paradoxy Při odpovědném rozhodování je ale třeba vzít v potaz následující: -

ČR má zatím relativně málo VŠ vzdělané populace, ale zároveň mají VŠ vzdělaní lidé vzhledem ke svému malému počtu dobrou pozici na trhu práce. Zvýšení počtu vysokoškoláků nejspíše povede ke snížení ať jakkoliv vnímané přidané hodnoty VŠ studia;

-

ČR má relativně vysoký počet VŠ a zároveň dochází k demografickému poklesu, tedy na větší počet VŠ je menší počet zájemců. Při současném systému financování jsou VŠ pro své přežití nuceny brát téměř každého uchazeče, a to bez ohledu na jeho motivaci či předpoklady;

-

roste potřeba, ale také nabídka, tzv. celoživotního vzdělávání, přičemž ekonomická uplatnitelnost na trhu práce s věkem – i přes dosažené vzdělání – klesá. Glopolis: Česko hledá budoucnost

Stránka | 5

Obliba tzv. univerzit třetího věku ukazuje, že občané vidí ve vzdělání i jiné hodnoty, jinak by tento projekt postrádal smysl. 1.3. Příklady konkrétního politického rozhodnutí Stránka | V blízké budoucnosti budeme tedy muset rozhodnout zda: -

má ČR i nadále usilovat o zvýšení počtu VŠ vzdělané populace, tedy neomezovat počet míst na VŠ;

-

je i v současnosti VŠ vzdělání podstatnou složkou konkurenceschopnosti, tedy stát očekává tržní návrat „své“ investice;

-

rozvíjet méně náročné (finančně i časově) alternativy současnému VŠ vzdělávání, tedy krátkodobé studijní programy;

-

podporovat i takové VŠ vzdělávání, jehož hodnotu nelze bezprostředně ekonomicky kalkulovat, ale zároveň jde ukázat jeho role pro blahobyt společnosti, kvalitu života, tedy zda má podporovat „netržní“ alternativy.

1.4. Vztažení k tématu Při hledání budoucnosti ČR si můžeme naší zemi představit jako jednoznačně pěstující vzdělávání pro konkurenceschopnost. Potom si ale musíme představit jak žít se stále rostoucím počtem těch, kteří v tomto usilování z objektivních důvodů nebudou moci uspět. Z druhé strany ale víme, že chudoba je zvláště ve spotřební společnosti pramenem růstu frustrace a sociální exkluze. V takových podmínkách nelze veřejný zájem příliš dobře uhájit. Radikálně řečeno: Mají VŠ v ČR připravovat občany na úspěch v současné společnosti, či mají být VŠ centra rozvíjení alternativních strategií kvalitního života? Co když i přes draze zaplacenou snahu ČR neudrží ekonomickou hodnotu vzdělání – ztratí vzdělávání hodnotu zcela?


6

2. Jaké má místo demokracie na vysokých školách a naopak – jaké místo mají VŠ v demokracii? 2.1. Rámec úvah

Stránka |

Výchozím bodem těchto úvah je otázka po vztahu participativního vládnutí a současného ekonomického modelu založeného na rychlé adaptaci na stále se měnící prostředí. Víme, že tradiční pojetí univerzit, Masarykovské „ideály humanitní“, jako místa pro rozvoj demokracie naráží na fakt, že demokracie je z hlediska rychlosti a nákladů na rozhodování pomalý a neefektivní systém, zvláště má-li odpovídat na tržní výzvy. Z hlediska vnitřního fungování vysokých škol se budeme muset rozhodnout mezi tzv. manažerským způsobem řízení a participativním systémem samosprávy. V prvním systému

je

logicky role

studenta upozaděna,

ať již pro nedostatek jeho

expertního/manažerského vědění, anebo s poukazem na to, že tato skupina odpovědnost za výsledky školy. Z pohledu státu si musíme položit otázku, zda vůbec mají VŠ i nadále usilovat o to být prostředím pro rozvoj demokracie. Logika inovací a vědeckého řízení je a musí být v mnoho ohledech jiná, než je logika demokratického rozhodování. 2.2. Výzvy a paradoxy Při odpovědném rozhodování je ale třeba vzít v potaz následující: -

při rostoucí komplexitě problémů a zároveň tlaku na rychlost adaptace se rozdíly mezi nízkou efektivitou demokratických rozhodovacích systémů a vyšší efektivitou direktivního řízení prohlubují;

-

studenty nelze zároveň považovat za občany akademické obce a za klienty organizace poskytující vzdělání, obojí role s sebou nesou rozdílné povinnosti a práva;

-

přílišný tlak na vědecký výkon a scientometrii činí z orientace VŠ na rozvíjení demokracie nevýhodnou strategii (čas a prostředky tomuto věnované jsou penalizovány). Glopolis: Česko hledá budoucnost

7

2.3. Příklad konkrétního politického rozhodnutí V blízké budoucnosti budeme tedy muset rozhodnout zda: -

má mít při řízení VŠ větší pravomoci akademický senát či správní rada;

-

mají být podporovány grantové programy, které podporují zapojení univerzit do věcí veřejných;

-

má systém hodnocení akademického výkonu institucí a jednotlivců zohledňovat jejich přínos pro demokracii;

-

mají být studenti podstatně reprezentováni při politických rozhodnutích o vysokém školství.

2.4. Vztažení k tématu Při hledání budoucnosti ČR si můžeme představit zemi, kde jedinou odpovědností VŠ sektoru je zúročovat investici do nich vloženou (státem, studenty, firmami), kde mírou jsou jasné ekonomické ukazatele užívané pro měření efektivity podniků a návratnost investice. Můžeme si také představit zemi, ve které stát rozvíjí – bez ohledu na vyčíslitelný zisk – VŠ jako místa „výchovy k demokracii“, zemi kde je role studentů pro demokratický systém vnímána jako podstatná a nenahraditelná. Radikálně řečeno: Je role VŠ jako garantů konkurenceschopnosti slučitelná s jejich rolí garanta demokracie? Lze studenty vést současně k úspěchu na mezinárodním trhu a hodnotám demokratického systému? Nenese s sebou pojetí VŠ jako poskytovatelů přidané hodnoty na trhu práce riziko rezignace na dodnes tradičně vnímanou (17. listopad) roli VŠ studentů v „boji za demokracii?“


Stránka | 8

3. Do jaké míry je reálné sladit konkurenceschopnost a veřejnou službu? 3.1. Rámec úvah Z ekonomie je známý spor o tzv. soukromé a veřejné statky a tento se týká i vysokého

Stránka |

školství, jeho povahy a fungování. Je-li, alespoň zčásti, terciální vzdělávání veřejnou

9

službou, co je tedy její specifickou náplní, kterou nelze delegovat na jinou, soukromou, organizaci? Dosavadní přístup k veřejným vysokým školám a veřejným výzkumným institucím počítá spíše s jejich kooperací než konkurencí. Stejně tak, uvnitř těchto institucí je kooperace upřednostňována před konkurencí. Zároveň se i v legislativě počítá s tím, že tyto instituce mají fungovat na základě speciálních - netržních - pravidel. Má to ale smysl i do budoucna? 3.2. Výzvy a paradoxy Při odpovědném rozhodování je ale třeba vzít v potaz následující: -

zvýšení tlaku na konkurenci povede také k omezování veřejného přístupu k poznání generovaném vědeckými a vzdělávacími institucemi, zároveň toto vede k omezování poskytování „vlastních“ dat dalším institucím, bez ohledu na to, že jde o poznatky získané za veřejné prostředky;

-

časový horizont konkurenceschopnosti je výrazně kratší, než je tomu u veřejné služby – příkladem je rozdílný rytmus a návratnost základního a aplikovaného výzkumu;

-

při spolupráci VŠ a soukromých firem je třeba jasně nastavit pravidla tak, aby z veřejných peněz nebyly podporovány především soukromé zisky, kterou mohou být navíc snadno vyvedeny mimo ČR.


prosazovat a podporovat na VŠ zavádění volného přístupu k poznatkům, tj. opensource technologie nebo open-access periodika; Glopolis: Česko hledá budoucnost

-

stanovit jasná pravidla pro případy spolupráce veřejného sektoru a soukromého sektoru v oblasti výzkumu a vzdělávání;

3.4. Vztažení k tématu Stránka | Při hledání budoucnosti ČR si můžeme představit zemi, kde je VŠ převážně tržním prostředím a jednotlivé VŠ firmami, jejichž hlavním přínosem je spolupracovat se soukromým sektorem při převádění vědění a lidských zdrojů na zisk. Soutěžení jednotlivých institucí – v kvalitě absolventů či množství inovací – bude hlavním principem fungování tohoto sektoru. Na druhou stranu, lze si představit zemi, kde je potenciál VŠ sektoru viděn právě v tom, že funguje na pravidlech, která jsou alternativou oproti tržnímu prostředí, jeho rytmu, cílům a strategiím. Spolupráce VŠ a jejich role ve společnosti je založena převážně na principech volného přístupu k vědění a jeho neziskovém šíření, podobně jako je tomu u tzv. open source technologií. Radikálně řečeno: Mají se vysoké školy stát prostorem pro tzv. akademický kapitalismus, kde učitel a badatel je především podnikatelem? Anebo, mají být vysoké školy tvůrcem a udržovatelem alternativního prostředí, kde se mohou vyvíjet i poznatky či technologie, které by v podnikatelském prostředí nemohly přežít?


10

4. Patří veřejná služba jen na některé typy veřejných vysokých škol? 4.1. Rámec úvah V současnosti se stále více hovoří o tzv. diverzifikaci terciárního vzdělávání, nejčastěji

Stránka |

s poukazem na to, že ne všechny VŠ v ČR mohou a mají nadále býti „kamennými“ či

11

výzkumnými univerzitami. Při zpřísnění procesu akreditace a změně financování se počítá s tím, že ne každá VŠ bude tzv. výzkumnou univerzitou, některé VŠ si naleznou jiná uplatnění, cíle a zdroje financování. Otázkou je, zda lze diverzifikovat i hodnotu a smysl vzdělávání. Zdali tedy má být některé vzdělání více konkurenceschopné, anebo více veřejnou službou. Zdali mají mít různé typy VŠ odlišný přístup k samosprávě a akademickým svobodám. 4.2. Výzvy a paradoxy Při odpovědném rozhodování je ale třeba vzít v potaz následující: -

panuje shoda na tom, že není možné (i z personálních důvodů) udržet tak velké množství VŠ a zároveň je rovnoměrně financovat, nevyhnutelně se musí buď rušit, slučovat nebo diverzifikovat;

-

tímto krokem stát v éře vzdělanostní společnosti rezignuje na to, že vzdělání má, jakkoliv definovanou, univerzální hodnotu – na jedné VŠ má vzdělání hodnotu z hlediska veřejné služby, na jiné z hlediska konkurenceschopnosti;


má existovat speciální zákon o „kamenných“ / „výzkumných“ univerzitách;

-

zda lze u některých VŠ zcela pominout prvky veřejné služby nárokované u jiných;

-

má být na některých VŠ omezena participace studentů na jejich řízení, zatímco jinde bude tato větší;


4.4. Vztažení k tématu Při hledání budoucnosti ČR si můžeme představovat zemi, kde je stále relativně velký počet veřejných VŠ, ale jsou mezi nimi značně rozdíly co do jejich role, fungování a řízení. Tradiční univerzální pojetí univerzity bude v budoucnu vyhrazeno jen pro některé z nich, do celého systému bude vnesena dynamika. Na druhou stranu, můžeme si představit zemi, kde je sice počet veřejných VŠ omezen, ale za to nabízí jednotný model vzdělávání tak, aby byl mj. dostupný v každém regionu ČR. Radikálně řečeno: Lze hodnotu a roli vzdělání diverzifikovat tak, že některé veřejné VŠ budou orientovány převážně na ekonomické pojetí vzdělání, zatímco jiné budou spíše „tradiční baštou vzdělanosti“? Je vůbec vhodné v tzv. vzdělanostní společnosti rezignovat na jednotné pojetí vysokoškolského studia a jeho hodnoty pro jedince a společnost?


Stránka | 12

5. Náklady na vzdělávání – kdo má profitovat? 5.1. Rámec úvah Je dnes i v zahraničí všeobecně přijímaným faktem, že na vzdělávání obecně - na terciální

Stránka |

zvláště - nejsou veřejné prostředky. Je tomu s podivem ve společnosti, která sebe sama

13

označuje jako vzdělanostní a která má za sebou desetiletí poválečného blahobytu. Vzdělání je tak postupně stále více považováno za osobní investici, ze které profituje zejména vysokoškolsky vzdělaný jedinec (s poukazem na vyšší plat a přístup k lepší pozici ve společnosti), a tedy ten by měl sám nést náklady. Na druhou stranu, právě zkušenosti ze zahraničí jasně ukazují, že aby mělo toto individuální financování podstatný dopad na rozpočty vzdělávacích institucí, musí být jeho výše taková, že ohrožuje rovné šance všech občanů. 5.2. Výzvy a paradoxy Při odpovědném rozhodování je ale třeba vzít v potaz následující: -

ČR bude procházet řadou reforem, jejichž dopad na rozpočty domácností nelze zatím plně vyčíslit, a tedy lze jen těžko odhadovat, jak případná spoluúčast studentů na financování studia sníží jeho dostupnost;

-

státní rozpočet a platby studentů nelze považovat za udržitelné zdroje financování, přičemž zdroje z EU budou nejspíše postupně snižovány – je tedy třeba hledat nové modely financování (obce, mecenáši, absolventi);

-

ČR by měla přehodnotit fakt, že stále patří mezi země s poměrně nízkými veřejnými investicemi do VŠ a zdali tedy chce finančně podpořit spíše průmyslovo-vojenskou společnost, anebo společnost vzdělanostní;

-

přenesením financování na studenty bude zvýšeno jejich zadlužení, což velmi pravděpodobně povede k rezignaci na zájem o věci veřejné.



bude zavedeno školné, jakou bude mít podobu, včetně případného zavedení stropu

Stránka | 14

-

umožnit občanům směrovat část daní na konkrétní veřejné VŠ či do veřejného VŠ sektoru obecně

-

bude stát vytvářet prostředí motivující k mecenášství směrem k veřejným VŠ

5.4. Vztažení k tématu Při hledání budoucnosti ČR si můžeme představit zemi, kde vedle dostupnosti bydlení a zdravotní péče budou muset domácnosti zvažovat i dostupnost vysokoškolského vzdělávání. Tomu budou přizpůsobeny finanční produkty (např. zvýhodněné spoření na VŠ studium) či speciální půjčky na vzdělání. Za zvýšení vlastní konkurenceschopnosti si každý zaplatí či ponese riziko dluhu. Na druhou stranu, lze myslet zemi, kde je vysoké školství financováno převážně z veřejných zdrojů, ovšem na úkor jiných rozpočtových položek. Zemi, kde všichni společně nesou náklady na to, aby měl každý možnost vystudovat VŠ bez přímého finančního přispění na její chod. Radikálně řečeno: Má ČR nadále rezignovat na zvyšování veřejného podílu na financování VŠ a privatizovat náklady za chod veřejných vysokých škol? Má ČR diverzifikovat finanční zajištění tohoto sektoru, anebo má usilovat zvýšení efektivity veřejné vynaložených zdrojů? Má studium na VŠ zadlužovat rozpočty domácností, či rozpočty veřejné?


6. Závěrečné shrnutí Pro nalezení vize ČR v oblasti VŠ a s ohledem na jejich roli v budování konkurenceschopnosti

Stránka |

a jejich funkci coby veřejné služby je potřeba hledat odpovědi zejména na následující

15

radikální otázky:

(1) Má stát pečovat o netržní hodnotu vzdělávání? (2) Mají VŠ být i nadále považovány za prostředí demokracii šířící a k ní vychovávající? (3) Má stát vytvořit takové prostředí, které bude nutit VŠ k tržně konformnímu jednání, anebo má cíleně budovat vysokoškolské prostředí jako tržně nekonformní? (4) Má stát z veřejných peněz podporovat vzdělávací instituce, které se rozhodnou rezignovat na cílené poskytování veřejné služby? (5) Má občané přímo financovat studium na VŠ z rozpočtů svých domácností?

Výše uvedené otázky jistě nejsou jediné možné, mají však za úkol najít co nejpřesněji klíčové oblasti rozhodování a pokrýt různé roviny, na kterých má Česko hledat budoucnost. Podklady připravil:

Jan Sládek Filozofická fakulta UK Katedra sociologie GSM: +420 775 999 689 [email protected] http://jansladek.eu Glopolis: Česko hledá budoucnost

Proti sobě (,) nebo spolu?

Recommend Documents