MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERSITA V BRNĚ PROVOZNĚ EKONOMICKÁ FAKULTA
PROSTOROVÉ MODELOVÁNÍ VYBRANÝCH UKAZATELŮ SPOTŘEBITELSKÉHO CHOVÁNÍ V OBLASTI CESTOVNÍHO RUCHU Diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Jitka Machalová, Ph.D.
Bc. Stanislav Mokrý
Brno 2009
S t r á n k a |2
S t r á n k a |3
Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucí mé diplomové práce Mgr. Jitce Machalové, Ph.D. za cenné rady a podporu, kterou mi při psaní práce poskytla.
S t r á n k a |4
Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracoval samostatně a za použití literatury a podkladů, které jsou v práci uvedeny.
V Brně dne 26. 5. 2009
…………………………
S t r á n k a |5
Abstract Mokrý, S. The spatial modelling of the chosen indicators of the consumer's behavior in the section of the tourist trade. Diploma thesis, Brno 2009. The thesis deals with the utilization of GIS for the support of the tourist trade. The spatial analyzes of the location factors of the tourist trade and the consumer's behavior modelling were chosen as an example. The thesis contains the brief description of the actual state of GIS, the situation of tourist trade and the behavior of its consumers. The main part of the thesis deals with the methodology of analyzes of the location factors through the medium of GIS in the Czech regions (without The Prague Region). The procured results are compared with the results of analyzes of the consumer's behavior and programs for the development of the tourist trade in the particular regions.
Abstrakt Mokrý, S. Prostorové modelování vybraných ukazatelů spotřebitelského chování v oblasti cestovního ruchu. Diplomová práce, Brno 2009. Diplomová práce se zabývá možností využití GIS pro cestovní ruch, a to na příkladu prostorových analýz lokalizačních předpokladů cestovního ruchu a modelování spotřebitelského chování v této oblasti. Práce zahrnuje stručný popis současného stavu GIS, cestovního ruchu a chování jeho spotřebitelů. Tvůrčí část tvoří metodika analýz lokalizačních předpokladů pomocí prostředků GIS ve třinácti krajích České republiky. Získané výsledky jsou srovnány s výsledky analýz spotřebitelského chování a plány pro rozvoj cestovního ruchu v jednotlivých krajích.
S t r á n k a |6
OBSAH 1. Úvod ................................................................................................................................................... 8 1.2 Cíl práce ...................................................................................................................................... 8 2. Současný stav řešené problematiky.............................................................................................. 9 2.1 Cestovní ruch.............................................................................................................................. 9 2.1.1 Definice a vymezení pojmů ............................................................................................... 9 2.1.2 Druhy cestovního ruchu ................................................................................................... 10 2.1.3 Formy cestovního ruchu .................................................................................................. 11 2.1.4 Předpoklady pro rozvoj cestovního ruchu ..................................................................... 12 2.1.5 Selektivní faktory............................................................................................................... 12 2.1.6 Lokalizační podmínky....................................................................................................... 12 2.1.7 Realizační podmínky ........................................................................................................ 14 2.1.8 Vývoj cestovního ruchu v České republice ................................................................... 15 2.1.9 Klíčové dokumenty s vazbou na cestovní ruch ............................................................ 16 2.2 Spotřebitelské chování v odvětví cestovního ruchu ........................................................... 18 2.3 Geografické informační systémy ........................................................................................... 20 2.3.1 Definice a základní pojmy v oblasti geografický informačních systémů .................. 20 2.3.2 Reprezentace geodat v GIS ............................................................................................ 22 2.3.3 Oblasti aplikace GIS ......................................................................................................... 22 2.3.4 Analýzy cestovního ruchu řešitelné prostřednictvím nástrojů GIS ............................ 24 3. Metodika řešení .............................................................................................................................. 26 3.1 Aplikační vybavení ............................................................................................................... 26 3.3 Dostupné zdroje dat a jejich klasifikace................................................................................ 27 3.3.1 Český statistický úřad ...................................................................................................... 27 3.3.2 Ministerstvo pro místní rozvoj ......................................................................................... 28 3.3.3 Ústav územního rozvoje .................................................................................................. 29 3.3.4 CzechTourism ................................................................................................................... 29 3.4 Zdroje mapových podkladů ................................................................................................ 30 4. Vlastní řešení ..................................................................................................................................... 31 4.1 Výběr mapových podkladů a vstupních dat ......................................................................... 31 4.1.1 Referenční mapové podklady ......................................................................................... 31 4.1.2 Datové podklady ............................................................................................................... 33 4.2 Příprava dat............................................................................................................................... 35
S t r á n k a |7
4.2.1 Bodové vrstvy .................................................................................................................... 36 4.2.2 Polygonové vrstvy............................................................................................................. 37 4.2.3 Svažitost ............................................................................................................................. 38 4.2.4 Povrchové analýzy – výpočet plochy ............................................................................. 39 4.3 Analýza lokalizačních předpokladů pro cestovní ruch v jednotlivých krajích ................. 40 4.3.1 Reliéf a svažitost ............................................................................................................... 40 4.3.2 Lesní plochy....................................................................................................................... 41 4.3.3 CHKO a NP ....................................................................................................................... 42 4.3.4 Vodní plochy ...................................................................................................................... 43 4.4 Určení nejvýznamnější formy CR pro daný kraj .................................................................. 48 4.5 Ukazatele spotřebitelského chování ..................................................................................... 53 4.5 Rozbor programů rozvoje cestovního ruchu v jednotlivých krajích .................................. 55 4.6 Zhodnocení výsledků............................................................................................................... 58 5. Závěr ................................................................................................................................................ 62 Bibliografie ........................................................................................................................................... 63
S t r á n k a |8
1. ÚVOD Jedním ze základních rozdílů mezi člověkem a zvířetem je schopnost a touha člověka cestovat. Člověk se totiž odedávna přemisťuje do jemu neznámého prostředí ne pouze proto, aby přežil, ale zcela libovolně. Pochopitelně tedy musela nutně vzniknout oblast cestovního ruchu. Cestovní ruch jako takový existuje již velmi dlouho, nicméně teprve poslední dobou začíná nabírat na velkém významu, což bylo způsobeno změnou životního stylu v 90. letech minulého století. Ta se spolu s technologickým pokrokem projevila na intenzitě aktivního trávení volného času rostoucím počtem účastníku cestovního ruchu. V dnešní „postindustriální“ době, kdy je většina ekonomicky aktivního obyvatelstva zaměstnána ve službách, hraje cestovní ruch stále větší a významnější roli v ekonomice jednotlivých státu. Cestovní ruch je stejně jako každé jiné hospodářské odvětví poměrně složitý mechanismus, který má určitý potenciál i možnosti růstu. Celkové zvýšení návštěvnosti, prodloužení doby pobytu, zvýšení počtu opakovaných návštěv a následné zvýšení příjmů jsou hlavními cíly poskytovatelů služeb. Hlavním požadavkem spotřebitelů je potom především kvalita nabízené služby a její cena. Jednou z forem zkvalitnění služeb cestovního ruchu je využití moderních informačních technologií. Takovouto možnost nabízí i geografické informační systémy. Ty umožňují pracovat s informacemi o území bez nutnosti se zde fyzicky vyskytovat. S jejich pomocí můžeme vytvářet různě mapy a dále s nimi pracovat, porovnávat je s odpověďmi respondentů či fakty a vyvozovat tak různé závěry, díky kterým můžeme přispět i ke zkvalitnění nabízených služeb v oblasti cestovního ruchu. Právě touto cestou jsem směřoval svoji práci.
1.2 CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce je za pomoci dostupných mapových podkladů vytvořit analýzu lokalizačních předpokladů pro cestovní ruch nad oblastí třinácti krajů České republiky a dále za pomoci GIS namodelovat vybrané ukazatele spotřebitelského chování v oblasti cestovního ruchu a získané ukazatele posléze porovnat s programy pro rozvoj cestovního ruchu v jednotlivých krajích. Diplomová práce vznikla pro podporu výzkumného záměru PEF „Prostorové modelování rozhodovacích procesů v oblasti obchodu a cestovního ruchu s využitím GIS, hodnocení dopadu rozhodnutí na rozvoj a konkurenceschopnost sektoru a obchodu služeb“, směr 6.
S t r á n k a |9
2. SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY 2.1 CESTOVNÍ RUCH Cestovní ruch dle údajů mezinárodních organizací v současnosti představuje jedno z nejdynamičtějších národohospodářských odvětví. „Svou ekonomickou váhou se řadí na 3. místo za obchod s ropou a ropnými produkty a automobilový průmysl. Svými efekty zvyšuje zaměstnanost, vytváří nové pracovní příležitosti, podporuje investiční aktivity a přispívá k vyrovnání bilance svých zemí“ (Foret, 2005). 2.1.1 DEFINICE A VYMEZENÍ POJMŮ Pro vymezení pojmu „cestovní ruch“ existuje celá řada definic. Za všeobecně uznávanou lze ale považovat definici sestavenou v rámci mezinárodní konference o statistice cestovního ruchu, kterou uspořádala Světová organizace cestovního ruchu (dříve WTO, dnes UNWTO) v kanadské Ottawě v roce 1991. Tato definice charakterizuje cestovní ruch jako: „činnost lidí, spočívající v cestování a pobytu v místech mimo místa jejich obvyklého pobytu po dobu kratší jednoho roku za účelem využití volného času, obchodu a jinými účely“. Foret (2003) tuto definici doplňuje o dodatky, kterými byla rozšířena v roce 1995 v manuálu vytvořeném jako návaznost na ottawskou konferenci. Doba pobytu je pak blíže specifikována pro zahraniční cestovní ruch na dobu maximálně jeden rok, u domácího cestovního ruchu na dobu maximálně šest měsíců. Hlavním účelem cesty v navštíveném místě pak nesmí být výkon výdělečné činnosti (trvalý či přechodný pracovní poměr), může se však jednat o služební, obchodní či jinak pracovně motivovanou cestu, jejíž zdroj úhrady vyplývá z pracovního poměru u zaměstnavatele v místě bydliště nebo v místě sídla firmy. Průmysl cestovního ruchu lze pak chápat jako souhrn veškerých aktivit souvisejících s naplněním dané definice (Čertík, 2000). Aktivitami jsou myšleny služby stravovací, ubytovací, dopravní, informační, směnárenské, cestovních kanceláří, kulturně rekreační, zábavné apod. Middleton popisuje průmysl cestovního ruchu jako kombinaci čtyř sektorů: ubytování, atrakce, organizace CR a zprostředkovatelé CR, které jsou vzájemně propojeny prostřednictvím pátého sektoru – dopravy (Ryglová, 2003). Za návštěvníka se označuje každá osoba cestující do jiného místa, v němž nemá trvalé bydliště. Pokud přenocuje, stává se turistou. Bez přenocování se jedná o jednodenního návštěvníka považovaného za výletníka, který v novém místě pobyl méně než 24 hodin (Foret, 2005). V rámci ottawské konference byly též rozlišeny tři kategorie cestovního ruchu (Foret, 2005): • vnitřní – zahrnuje domácí cestovní ruch, tj. cestování obyvatel v rámci vlastní země a příjezdový cestovní ruch návštěvy cizinců
S t r á n k a | 10
• •
národní – domácí cestovní ruch a výjezdový cestovní ruch, návštěvy obyvatel dané země v cizině mezinárodní – příjezdový zahraniční cestovní ruch a výjezdový zahraniční cestovní ruch
2.1.2 DRUHY CESTOVNÍHO RUCHU Cestovní ruch (CR) je možno klasifikovat dle různých kritérií (Čertík, 2000), (Foret, 2005), (Ryglová, 2003): •
Místo realizace – domácí – zahraniční
- aktivní (příjezdový) - pasivní (výjezdový) - tranzitní
•
Doba pobytu – krátkodobý (obvykle do 3 dnů) – dlouhodobý (obvykle nad 3 dny)
•
Počet účastníků – individuální (jednotlivci, rodina) – skupinový (skupina, zájezd) – masový (hromadné akce, poutě, sportovní události)
•
Způsob organizace – organizovaný (zajištěný specializovanými subjekty) – neorganizovaný
•
Doprava – silniční (auta, autobusy, motocykly) – železniční (pravidelné i nepravidelné spoje) – letecká (pravidelné i nepravidelné spoje) – vodní (říční i námořní doprava) – ostatní (pěší turistika, cykloturistika)
•
Forma úhrady nákladů dopravy – volný – komerční (plně hrazený zákazníkem, běžně k dostání) – vázaný – nekomerční (podmínky např. členství v organizaci, částečné hrazení)
•
Roční období – sezónní, mimosezónní – zimní, letní, celoroční
S t r á n k a | 11
•
Vliv na životní prostředí – měkký – tvrdý
2.1.3 FORMY CESTOVNÍHO RUCHU Formy cestovního ruchu se člení dle převládající činnosti účastníků cestovního ruchu. Jednotlivé formy cestovního ruchu mají specifické požadavky na zabezpečení služeb – na jejich rozsah a kvalitu. Za hlavní formy cestovního ruchu lze považovat (Čertík, 2000), (Mirvald, 1996), (Pásková, 2002): • Rekreační forma cestovního ruchu Jedná se o primární formu cestovního ruchu, která je spojena s obnovou duševních a fyzických sil člověka. Např. rekreace vázaná na objekty druhého bydlení (chatařství, chalupářství, příměstská rekreace), zimní rekreace, letní rekreace u vody, vinařská turistika. • Kulturně-poznávací forma cestovního ruchu Tato forma je často spojena s rekreační formou. Hlavním cílem je nejen poznávání, ale i prožitky vyvolané uměleckými památkami a sbírkami, architekturou, kulturními tradicemi a etnografickými zajímavostmi. Součástí jsou také návštěvy kulturních a sportovních akcí. • Sportovně-turistická forma cestovního ruchu Zaměřena na upevnění fyzické kondice a vytváření volních vlastností. Součástí je pěší turistika, cykloturistika, horská cykloturistika, vodní turistika, zimní sporty, lyžování, horolezectví, hipoturistika, paragliding, mototuristika, sportovní myslivost, sportovní a rekreační rybolov a ostatní formy aktivního cestovního ruchu. • Lázeňsko-léčebná forma cestovního ruchu Jeho funkcí je prevence chorob, léčení následků úrazů a chorob, zdravotní regenerační funkce spojená s rekreací. Jedná se především o rekreační a léčebné pobyty v lázních. • Formy turistiky spojené s profesními motivy Jedná se například o kongresovou turistiku, aktivity spojené s účastí na veletrzích a výstavách, obchodní cesty a incentivní turistiku (motivační cesty pracovních kolektivů) •
Venkovská turistika, agroturistika a ekoturistika
S t r á n k a | 12
V technicky vyspělých společnostech nabývají tyto formy na významu především s ohledem na ekologickou a regenerační funkci pro člověka. • Další formy cestovního ruchu Církevní turistika, turistika pro vozíčkáře, nákupní turistika, sociální turistika.
2.1.4 PŘEDPOKLADY PRO ROZVOJ CESTOVNÍHO RUCHU Činitelé ovlivňující rozvoj a rozmístění cestovního ruchu se z ekonomického i geografického hlediska dělí (Hrala, 1992): 1. selektivní (stimulační) faktory, 2. lokalizační podmínky, 3. realizační podmínky. Jejich společným jmenovatelem je fakt, že se vždy projevují v prostorovém, územním uspořádání.
2.1.5 SELEKTIVNÍ FAKTORY Selektivní nebo též stimulační faktory podněcují vznik a rozvoj cestovního ruchu ve funkci poptávky. Jejich prostřednictvím se mohou využívat podmínky (předpoklady) pro cestovní ruch v konkrétních oblastech. Rozlišujeme faktory objektivní a subjektivní (Hrala, 1992). Objektivní faktory Základní podmínkou pro stimulaci rozvoje cestovního ruchu je mírové uspořádání světa bez válečných konfliktů. Vedle této podmínky existuje celá řada dalších faktorů působících na rozvoj cestovního ruchu (Ryglová, 2003): - politické - ekonomické - demografické - ekologické - administrativní - sociální - materiálně-technické. Subjektivní faktory Patří mezi ně řada psychologických pohnutek, kterými je ovlivňováno rozhodování obyvatel k účasti na cestovním ruchu a jeho směřování. Významnou úlohu zde hraje reklama a propagace (Hrala, 1992).
2.1.6 LOKALIZAČNÍ PODMÍNKY Lokalizační podmínky zaujímají rozhodující postavení při konkrétním umístění realizace cestovního ruchu. Vyjadřují schopnost krajiny poskytovat hodnoty vhodné
S t r á n k a | 13
pro jednotlivé formy cestovního ruchu. Rozhodují o funkčním využití konkrétní oblasti cestovním ruchem z hlediska přírodních možností a charakteru i kvality společenských podmínek či atraktivit. Hlavní členění lokalizačních předpokladů je na přírodní a kulturně-historické (Hrala, 1992). Přírodní předpoklady Mají ve vztahu k rozmístění cestovního ruchu význam v tom, že jsou stacionární, do značné míry konstantní a uplatňují se zpravidla v plošně rozlehlejších areálech. Základními přírodními předpoklady jsou (Hrala, 1992): - reliéf, - klimatické poměry (teplota vzduchu, srážky, sluneční svit), - hydrologické poměry (povrchové vodstvo, podzemní vodstvo), - fauna a flóra (lesní porosty, chráněná, exotická a lovná zvěř). Mirvald (1996) hodnotí vhodnost reliéfu pro cestovní ruch na základě výškové členitosti a středního úhlu sklonu reliéfu (viz tabulka 1). Činnost výšková členitost v m střední sklon v m ve stupních pěší turistika 30-450 5 až 20 Horolezectví nad 450 nad 15 sjezdové lyžování nad 100 10 až 20 tabulka 1: výšková členitost a sklon Mirvald (1996) dále též hodnotí vhodnost klimatu pro cestovní ruch. Stálé příjemné klima bez velkých výkyvů a extrémních charakteristik je významným činitelem cestovního ruchu. Pro letní sezónu je teplota vzduchu, srážky a sluneční svit limitujícím faktorem. Zimní sezónní cestovní ruch je závislý na teplotách pod bodem mrazu, výšce sněhové pokrývky a její prostorové závislosti. V oblastech s mlhami, s pravidelnými srážkami a inverzními situacemi nejsou předpoklady pro intenzivní cestovní ruch. Klimatická charakteristika a její vliv na cestovní ruch jsou patrné z tabulky 2. Klimatická charakteristika Teplota nad 15 C dni za rok Sněhová pokrývka dní za rok Sluneční svit v h v létě Počet dnů s mlhou
Částečná vhodnost Do 60
Průměrná vhodnost 61-125
Mimořádná vhodnost Nad 125
Do 90
91 - 150
Nad 150
Do 1200
1201 - 1500
Nad 1500
Nad 150 40 - 149 Pod 40 tabulka 2: vhodnost klimatu pro cestovní ruch
Významnou součástí přírodních předpokladů je i biosféra. Dle Mirvalda (1996) má vliv na subjektivní vjemy návštěvníků, spolupodílí se na estetice krajiny a má
S t r á n k a | 14
i zdravotní účinky. Příznivě působit bude především lesnatá krajina v nesouvislých plochách, přerušovaná nezalesněnými prostory, přičemž nezanedbatelný vliv bude mít také stáří a duhová skladba dřevin. Možnost pozorovat v přírodě zajímavou faunu, vhodné podmínky pro rybolov a dostatek lovné zvěře působí rovněž pozitivně. Příroda tedy turisty bezpochyby láká, obzvláště přitahováni jsou potom chráněnými územími a k nim náležícími národními parky, které zajišťují jistou unikátnost území nad, kterým jsou vyhlášeny. vlastnosti lesů složitost porostu druhová skladba proměnlivost během roku trvalost zeleně
vhodnost pro cestovní ruch částečná průměrná jednoetážový částečně výškově porost rozčlenění porostů monokultury smíšené lesy málo proměnlivé
proměnlivé
v zimě bez zeleně v zimě část zelená tabulka 3: vhodnost lesů pro cestovní ruch
mimořádná výškově propojené porosty pestré smíšené lesy silně proměnlivé celoplošně zelená
Kulturně-historický potenciál Kulturní a historické atraktivity uspokojují především poptávku po poučení, vzdělání a zábavě. Patří k nim objekty kulturní činnosti a život lidí v kontextu historického vývoje společnosti. V případě jejich značné koncentrace vznikají velkoplošné komplexy, chráněné v městských památkových rezervacích. Dle Mirvalda (1996) lze členit kulturně-historické památky takto: a) národní kulturní památky b) památkové rezervace c) národně-historické památky d) urbanistické památky e) výtvarné památky f) parky a zahrady g) památky lidové kultury, h) historické stavby. 2.1.7 REALIZAČNÍ PODMÍNKY Vytvářejí základní předpoklady, bez nichž nelze cestovní ruch efektivně realizovat. Zabezpečují účast na cestovním ruchu v prostorech, které mají potřebné lokalizační předpoklady. Patří k nim doprava a materiálně-technická základna. • Doprava Zprostředkovává spojení mezi výchozím a cílovým místem, tedy mezi trvalým bydlištěm účastníků cestovního ruchu a navštěvovanou oblastí. Pro potřeby cestovního ruchu se v současnosti využívají všechny dostupné formy dopravy.
S t r á n k a | 15
• Materiálně-technická základna Součástí materiálně technické základny je infrastruktura sloužící zcela nebo částečně cestovnímu ruchu. Konkrétně pak tedy: ubytovací a stravovací zařízení, sportovně rekreační a jiná účelová zařízení a cestovní kanceláře.
2.1.8 VÝVOJ CESTOVNÍHO RUCHU V ČESKÉ REPUBLICE Revoluční rok 1989 přinesl do tehdejšího Československa mnoho zásadních změn. Přeměna politického zřízení na demokratické principy, svoboda slova a volnost pohybu, otevření hranic, svoboda podnikání a uvolnění devizového trhu se staly hlavními předpoklady k nastartování transformace doposud regulovaného cestovního ruchu, který se tak rychle etabloval jako významné odvětví domácí ekonomiky. První polovina devadesátých let byla tak ve znamení prudkého růstu počtu zahraničních návštěvníků a příjmů z jejich přílivu pramenících. Od roku 1996 však dochází ke zpomalení či stagnaci a to jak u absolutního počtu příjezdů zahraničních návštěvníků, tak i v devizových příjmech ze zahraničního cestovního ruchu. Tento stav setrvává prakticky až do dnešních dnů (Šíp, 1999). Klesá také podíl cestovního ruchu na hrubém domácím produktu (HDP) České republiky. V roce 2003 se cestovní ruch podílel na tvorbě HDP 3,4 % podílem v roce 2005 3,2 % podílem a v roce 2007 již 2,9 % podílem (Šíp, 1999). Tato skutečnost nemusí nutně znamenat pokles zájmu o Českou republiku, jako potenciální cílovou destinaci pro zahraniční turisty, nicméně je zcela jistě patrné, že vypovídá o jisté stagnaci tohoto odvětví. Dle prognózy Světové organizace cestovního ruchu UNWTO se situace v České republice má do roku 2020 značně změnit. Podle této prognózy by měla ČR patřit k desítce nejnavštěvovanějších zemí světa. V roce 2020 by k nám mělo přijet na 44 milionů turistů, což by představovalo 2,7 % celosvětového trhu cestovního ruchu (Foret, 2005). Základním předpokladem tohoto vývoje je pokračování trvale udržitelného rozvoje cestovního ruchu založeném na zvyšování počtu tuzemských i zahraničních návštěvníků. Na rozvoj cestovního ruchu v ČR mají vliv především tyto faktory (Kudrnovský, 2009): 1. politicko-správní podmínky (legislativa, politika a strategie ČR či EU); 2. produkt cestovního ruchu nelze vyrábět na sklad; 3. místní vázanost, bezprostřední spojitost s územím (místem), ve kterém se realizuje, zejména s jeho kvalitou přírodního prostředí; 4. sezónnost; 5. silná determinace přírodními faktory a dalšími nepředvídatelnými vlivy; 6. vysoký podíl lidské práce; 7. těsný vztah nabídky a poptávky; 8. společenské faktory – demografické, sociální otázky (kriminalita, zdraví a ŽP), poptávka je navíc ovlivněna spotřebitelskými preferencemi, motivací, módou a prestiží, celkovým způsobem života – životní styl;
S t r á n k a | 16
9. hospodářské faktory – příjmy obyvatelstva, úrokové sazby, míra inflace, úroveň nezaměstnanosti, sociální zabezpečení, měnové kurzy, ceny nabízených služeb; 10. technologické faktory – vliv rozvoje a využití IT technologií (informační a rezervační systémy), dále technologie komunikační, dopravní, produktové (např. virtuální realita, zábavné systémy v letadlech).
2.1.9 KLÍČOVÉ DOKUMENTY S
VAZBOU NA CESTOVNÍ RUCH
Koncepce státní politiky cestovního ruchu ČR na období 2007 – 2013 Usnesením č. 1239 ze dne 7. listopadu 2007 schválila vláda ČR Koncepci státní politiky cestovního ruchu v ČR na období 2007 až 2013. Koncepce představuje střednědobý strategický dokument, který vychází především z možností cestovního ruchu v ČR a účinnými nástroji podněcuje jeho další rozvoj. V rámci koncepce je stanoven globální cíl politiky cestovního ruchu, kterým je zvýšení ekonomické výkonnosti cestovního ruchu využitím a dalším rozvoj dostupného potenciálu a tím docílení zvýšení konkurenceschopnosti celého odvětví cestovního ruchu na národní i regionální úrovni, při respektování zájmů ochrany přírody a krajiny a dalších složek životního prostředí. Jako hlavní strategické cíle Koncepce pro udržitelný rozvoj cestovního ruchu v ČR stanoví: • Posílení postavení cestovního ruchu v národním hospodářství (růst absolutní výše HDP vytvořeného cestovním ruchem, zvýšení zaměstnanosti v cestovním ruchu, podpora především malého a středního podnikání v cestovním ruchu). • Růst konkurenceschopnosti cestovního ruchu České republiky v evropském prostoru. • Růst objemu pobytového cestovního ruchu v České republice (včetně růstu objemu domácího cestovního ruchu). • Zachování kvality přírodního prostředí a složek životního prostředí, jež jsou v oblasti cestovního ruchu využívány a mohou být rozvojem cestovního ruchu ovlivněny. K realizaci vize a strategických cílů je zapotřebí dodržení tří základních principů, a to: 1. Růst a rozvoj cestovního ruchu v celé České republice musí vycházet především z aktivit soukromého sektoru za vhodné podpory ze strany státu, krajů a obcí. 2. Základním úkolem politiky cestovního ruchu je stanovení konsistentního rámce vhodně vybraných činností, které postihnou veškeré příslušné oblasti aktivit státu, pomocí nichž bude zajištěn udržitelný rozvoj, prosperita podnikání, inovace a investice v cestovním ruchu, udržitelné využívání zdrojů, ochrana kulturního a přírodního dědictví, posilování partnerů a účinná ochrana životního prostředí (jako důležité zdroje pro cestovní ruch). 3. Veřejná správa by měla zastávat důležitou úlohu v rámci podpory zlepšování využití podnikatelských kapacit v oblasti cestovního ruchu, které jsou
S t r á n k a | 17
ve větší míře zastoupeny malými a v menší míře středními podnikateli. Při realizaci tohoto principu by měl být zásah veřejného sektoru do cestovního ruchu omezen pouze na ty oblasti, které představují možné selhání trhu s cílem těmto situacím předcházet. Regionální koncepce cestovního ruchu Cestovní ruch byl do roku 2000 rozvíjen především na základě koncepčních materiálů připravovaných Ministerstvem pro místní rozvoj. Se změnou územně správního členění dostává prioritu samosprávní řízení prostřednictvím regionů. Zákonné normy při reformě státní správy neukládaly sektoru cestovního ruchu žádné zásadní úkoly. Z tohoto důvodu iniciovala Česká centrála cestovního ruchu – CzechTourism v letech 2001 až 2003 zpracování regionálních a krajských programů rozvoje cestovního ruchu. Programy rozvoje turistických regionů si kladou za cíl zmapovat potenciál v regionu z hlediska cestovního ruchu a definovat projekty, které budou rozvíjet a aktivizovat cestovní ruch v dané lokalitě. Cílem bylo také sjednotit postupy k rozvoji cestovního ruchu a postupně slaďovat lokální zájmy ve prospěch celého regionu, sdružovat finanční prostředky na řešení zvolených priorit, vytvářet podmínky pro rozvoj infrastruktury, definovat profil současného i budoucího turisty, prakticky naplňovat spolupráci mezi veřejným a soukromým sektorem, definovat pozici krajů při rozvoji cestovního ruchu apod. V téměř tříletém procesu vznikla řada programových dokumentů krajů, turistických regionů a turistických oblastí. Existují programy rozvoje Středočeského kraje, Jižních Čech, regionu Šumava, Plzeňského regionu, Karlovarského kraje, Ústeckého kraje, Libereckého kraje, regionu Český ráj, regionu Krkonoše, regionu Východní Čechy, Jižní Moravy, Olomouckého kraje, Severní Moravy a Slezska a Zlínského kraje. Praha a kraj Vysočina řeší rozvoj cestovního ruchu bez programu ve smyslu zadávacího dokumentu, který byl jednotný pro zbylé územní celky. Strategické dokumenty zpracovaly také oblasti Beskydy, Slovácko a oblast zahrnující území Euroregionu Praděd. Zadavateli byly převážně kraje a sdružení s cílem rozvíjet cestovní ruch daného území. Programy rozvoje cestovního ruchu jsou na úrovni krajů projednávány v radách a zastupitelstvech. Proces projednávání není ukončen, některé kraje znění strategických materiálů upřesňují podle požadavků samosprávních celků. Satelitní účet cestovního ruchu 1. března 2000 schválila Komise pro statistiku OSN Satelitní účet cestovního ruchu (Tourism Satellite Account – TSA). Cestovní ruch se tak stal prvním národohospodářským odvětvím s mezinárodními standardy měření ekonomických přínosů. Satelitní účet cestovního ruchu má poměrně komplexní záběr. Zaměřuje se na vyjádření podílu cestovního ruchu na tvorbě HDP, na vytvořených pracovních místech, na objemu kapitálových investic, na daňových příjmech i na platební bilanci státu. Jeho hlavním cílem je umožnění přesnějšího vyjádření ekonomických přínosů
S t r á n k a | 18
cestovního ruchu, stejně jako mezinárodní srovnání jednotlivých zemí a států, ale také postižení vnitrostátních národních vývojových trendů. Jedním z důvodů zavedení metodiky satelitního účtu je to, že národní účty nedokáží dostatečně identifikovat nebo zcela ignorují některé ekonomické aspekty cestovního ruchu. Proto by satelitní účet cestovního ruchu měl: • prezentovat údaje o cestovním ruchu, které se striktně opírají o zásady systému národních účtů (SNA) a jsou kompatibilní s doporučeními OSN týkajícími se turistické statistiky tak, aby umožnily vzájemné porovnání s jinými odvětvími a dodávaly cestovnímu ruchu a jeho ekonomickým dopadům větší důvěryhodnost a legitimnost, • nabízet soustavu mezinárodně porovnatelných ukazatelů a účtů, vycházejících a fungujících v rámci národních účetních systémů, • analyzovat cestovní ruch z ekonomického hlediska komplexně, • přibližovat vládním a dalším orgánům cestovní ruch, jeho ekonomické a další přínosy vyjádřené v běžných cenách a objemech, • indikovat produktivní funkce cestovního ruchu a jeho vzájemnou provázanost s ostatními odvětvími ekonomiky, • informovat o profilu zaměstnanosti v cestovním ruchu, • vytvořit vhodný referenční rámec, v němž by bylo možné odvodit modely ekonomického přínosu cestovního ruchu, • poskytovat údaje o velikosti kapitálových investic do cestovního ruchu a podklady pro analýzu jejich vazeb na nabídku v cestovním ruchu (Foret, 2005). V České republice se tvorbou Satelitního účtu cestovního ruchu zabývá Český statistický úřad ve spolupráci s Ministerstvem pro místní rozvoj.
2.2 SPOTŘEBITELSKÉ CHOVÁNÍ V
ODVĚTVÍ CESTOVNÍHO RUCHU
Dalo by se říci, že čím hlouběji pozná prodejce zákazníka, tím lépe bude jeho podnik prosperovat. Pro dosažení optimálního uspokojení zákazníka musíme tedy znát dobře nejen jeho požadavky a postoje, ale především chování. Z tohoto důvodu je žádoucí pozastavit se na tomto místě nad spotřebitelským chováním. Spotřebitelským či spotřebním chováním rozumíme chování zákazníků při výběru, nákupu a konzumaci zboží a služeb (Čertík, 2001). I když je spotřební chování jen jednou ze složek celkového chování lidí, je tato složka pro marketingové manažery složkou klíčovou (Foret, 2005). V minulosti bylo vše snazší díky každodennímu přímému kontaktu prodejce a zákazníka, ovšem následný růst firem a trhů tento kontakt bohužel do vysoké míry narušil. Proto je rozhodně vhodné dnes do poznávání zákazníků nejen velkou měrou investovat, ale především se následnými poznatky řídit.
S t r á n k a | 19
Základní lidské potřeby byly zformulovány americkým psychologem a sociologem Maslowem, jsou známy jako Maslowova pyramida lidských potřeb. Je rovněž nutné si uvědomit, že potřeby zákazníků se neustále vyvíjí a mění, proto jsou nezbytné četné aktualizace. Oblast cestovního ruchu je ovšem natolik specifická, že si zde nevystačíme pouze s Maslowovou teorií, musíme vzít v potaz i osobu zákazníka, v našem konkrétním případě se zaměříme na turistu. Dle sociologa Cohena (Horner, 2003) jsou turisté děleni na čtyři následující typy: 1. Organizovaný masový turista (volí populární destinace, většinu dovolené tráví v hotelu nebo jeho bezprostředním okolí) 2. Individuální masový turista (vyžaduje větší svobodu pohybu, drží se obvyklých cest, ale příležitostně se pustí i do jiných akcí) 3. Turista – průzkumník (plánuje si cesty sám, nicméně chce mít určitou úroveň komfortu a bezpečí) 4. Turista – tulák (distancuje se od jakékoliv formy cestovního ruchu) Cílovým trhem pro cestovní kanceláře budou tedy především první dvě skupiny, zatímco na druhé dvě skupiny se budou zaměřovat destinace související s rozvojem udržitelného cestovního ruchu (Horner, 2003). Mohlo by se zdát, že v současné době jsou dovolené s organizovaným programem (tedy první dvě skupiny turistů) na ústupu, ovšem tuto úvahu je nutné dále prozkoumat. Skutečnost je spíše taková, že zákazníci neodmítají předplacené organizované zájezdy, ale získávají více cestovatelské sebedůvěry, proto požadují nové typy programů. Cestovní kanceláře na nové požadavky reagují pružnějšími programy, které jsou u zákazníků populární – jako příklad můžeme uvést letecké zájezdy kombinované s výpůjčkou auta (Horner, 2003). S tím, jak se v posledních desetiletích dostává do popředí stále více otázka životního prostředí, se nám odděluje ještě další kategorie - ,,zelený“ zákazník. Za „zeleného“ zákazníka můžeme považovat člověka, jehož spotřebitelské chování bylo ovlivněno v první řadě zájmem o řadu otázek týkajících se životního prostředí. V praxi to například znamená, že dvě libry z každého zájezdu na místo, kde jsou ohroženy na životě ohroženy želvy, jsou věnovány právě na jejich záchranu. Mnozí ze zákazníků se také zajímají o druh paliva používaného v letadlech či vracení hotelových odpadů k recyklaci. Proto jsou stále více nabízeny takzvané ekodovolené a ekoturisté tak mohou mít pocit, že se baví, aniž by poškozovali životní prostředí. Zdá se, že prodej takovýchto produktů začíná mezi zákazníky nabývat na popularitě. Spotřebitelské chování se dle Hornerové (2003) ovšem sjednocuje ve třech směrech, na které nemá zařazení turisty do kategorie vliv, a těmi jsou: 1. Hledání nových zážitků 2. Přání učit se 3. Hledání slev
S t r á n k a | 20
Právě s tímto poznatkem i s vědomím výše popsaných odlišností napříč spektrem turistů by mělo být i nadále zkoumáno spotřebitelské chování.
2.3 GEOGRAFICKÉ INFORMAČNÍ SYSTÉMY 2.3.1 DEFINICE A ZÁKLADNÍ POJMY V OBLASTI GEOGRAFICKÝ INFORMAČNÍCH SYSTÉMŮ Geografické informační systémy (GIS) je možné považovat za typický produkt současné doby, která vyžaduje interdisciplinární přístup v téměř všech oblastech života, vědy i výzkumu. Jejich současný profil je výsledkem průniku většího množství vědních disciplín a praktických oblastí života. Díky této „provázanosti“ existuje více různých přístupů k chápání pojmu GIS (Tuček, 1998): • GIS jako technologie, • GIS jako aplikační nástroj, • GIS jako technická (vědecká) disciplína. Podobně existuje i více přístupů k jeho definování. Termín GIS pochází od R. F. Tomlinsena, který jej v roce 1963 definoval jako: „Systém určený pro práci s daty nesoucími informace o terénu, jenž využívá nové technologie (počítače)“ (Bartoňek, 2005). Postupem času s rostoucím významem GIS přibývají mnohé další definice. Jako obecně použitelnou je možno uvést definici, kterou používá firma Enviromental Systems Research Institute (ESRI): „Geografický informační systém je organizovaný soubor počítačového hardwaru, softwaru a geografických údajů navržený na efektivní získávání, ukládání, upravování, obhospodařování, analyzování a zobrazování všech forem geografických informací“ (Tuček, 1998). Z uvedené definice vyplívá, že GIS je informační systém schopný ukládat, udržovat a využívat všech forem geograficky vztažených informací. Dle některých autorů je možné geografické informace a geodeta považovat za synonyma.
Komponenty GIS Plnohodnotný geografický systém se podobně jako obecný informační systém skládá ze čtyř součástí: • • • •
hardware – osobní (přenosné, kapesní) počítače, pracovní víceuživatelské systémy, software – specializovaná sada programů pro zpracování, a vizualizaci geodat, geografická data – data vztahující se k určitým místům v prostoru, obsluha a uživatelé – lidský faktor.
stanice, analýzu
S t r á n k a | 21
Funkce GIS •
•
•
•
Vstup, získávání dat – Data je možné získávat buď primárně, prostřednictvím geodetických měření, průzkumem, ze statistických výkazů, fotogrammetrií, lidarem či dálkovým průzkumem země (DPZ), či sekundárně za pomoci digitalizace již vytvořených mapových podkladů. Správa dat – Systém umožňuje upravovat získaná data. V případě nepřesností spojených se ziskem dat, umožňuje jejich opravu a případnou aktualizaci. Dále bývá vybaven nástroji pro restrukturalizaci a generalizaci dat. Restrukturalizací se data upravují tak, aby se dala použít pro analýzy a syntézy. V případě existence dat v různých formátech je třeba je restrukturalizovat na společný formát. Generalizací se data upravují tak, aby byla co nejvíce konsenzuální s ostatními používanými daty. Syntéza a analýza dat – Hlavním těžištěm práce s geodety jsou analýzy a syntézy. Prostřednictvím analytických operací se získávají nové informace. Základní činností, která obvykle předchází složitějším analýzám je dotazování nad databází geodat prostřednictvím dotazovacího jazyka SQL (neprocedurální dotazovací jazyk relačních databází). Další velmi využívané analýzy jsou: analýzy povrchů, vzdálenostní analýzy, analýzy sítí a statistické analýzy. Prezentace dat – Vytváření výstupů je činnost, která ovlivní, zda informace získané analýzou, budou využity. Výstupy mohou být grafické (mapy, grafy, obrázky), textové (tabulky, texty), nebo multimediální (zvuk, video). Výstupy mohou být prezentovány na monitoru, velkoplošné obrazovce, plátně nebo mohou bát rastrově tisknuty na tiskárně či vektorově na plotru (Machalová, 2007).
V současné době existuje značný počet různých GIS. Nejčastěji je pro kritérium dělení GIS uvažováno jejich odborné zaměření, ze kterého potom vyplývá i jejich obsah, podrobnost a použití. Podle tohoto kritéria se rozlišují (Bartoňek, 2005): a) informační systémy o území (ISÚ) – jejich doménou je převážně oblast nemovitostí. Na jejich základě se však budují i jiné, podobně orientované systémy. Jako příklad lze uvést městské informační systémy nebo informační systémy různých organizací pokrývajících svojí činností malé lokality (městská policie, městské informační služby) b) prostorové informační systémy (PIS) – používají se zejména ve státní správě, pro plánování územního rozvoje a v armádách všech vyspělých států. Na základě těchto systémů se dále budují další IS přidáním informací z oblasti zájmu uživatele (energetické rozvodné závody, správa dálkových kabelů, vodohospodářské organizace, apod.)
S t r á n k a | 22
c) informační systémy životního prostředí (ISŽP) – slouží pro evidenci stavu životního prostředí vzhledem k jeho využívání a poškozování a pro přijímání opatření k jeho ochraně d) oborové informační systémy (OIS) – vznikají převážně na základě ISÚ a PIS, které jsou doplňovány informacemi z daného oboru.
2.3.2 REPREZENTACE GEODAT V GIS V GIS se používají dva základní datové modely – rastrový a vektorový. Rastrový model vychází z rozdělení rovinného prostoru pravidelnou mříží na jednotlivé dílky, označované jako buňky. Tyto buňky představují nejmenší, dále zpravidla nedělitelné prostorové jednotky. Rastrová datová reprezentace je velmi náročná na objem uložených údajů. Ve vektorovém datovém modelu se pro popis geometrických vlastností geoprvků používají lineární geometrické prvky, tzv. vektory. Vektor je orientovaná úsečka, definovaná souřadnicemi počátečního a koncového bodu. Tyto vlastnosti jsou znázorňovány pomocí tří základních geometrických prvků: - bod – vektor nulové délky, - linie – otevřená posloupnost vektorů, - plocha – reprezentována uzavřenou hraniční linií. 2.3.3 OBLASTI APLIKACE GIS Geografické informační systémy v současnosti nacházejí uplatnění v nejrůznějších oblastech lidské činnosti. Nejvýznamnějšími z nich jsou (Rapant, 2006): Aplikace ve sféře financí – V této oblasti je GIS využíván pro vyhledávání lokalit vhodných pro umístění nových poboček např. bank či pojišťoven. V oblasti pojišťovnictví je GIS využíván pro vyhledávání oblastí se zvýšeným respektive sníženým pojišťovacím rizikem (oblasti ohrožené povodněmi, zemětřesením, sesuvy půdy, požáry, kriminalita, nehodovost). K tomu jsou potřebné komplexní databáze obsahující údaje o kriminalitě, nehodovosti, geologii, vývoji počasí, hodnotách nemovitostí apod. GIS pak umožňuje provádět složité a poměrně detailní analýzy i více faktorů současně. Armáda – GIS je ve vojenské oblasti využíván pro řešení celé řady úloh. Jedná se například o použití digitálních modelů terénu v leteckých simulátorech, leteckých navigačních systémech, zbraňových systémech (rakety s plochou dráhou letu), v systémech velení a v systémech určených pro plánování akcí letectva. Doprava – GIS nabízí řadu výhod při řešení problémů z oblasti dopravy. Obvyklou oblastí aplikací je plánování a údržba dopravní infrastruktury nebo optimalizace městské hromadné dopravy, případně i dálkové přepravy, plánování přepravy
S t r á n k a | 23
nadměrných a nebezpečných nákladů, apod. Objevují se ale i zcela nové aplikace, směřující např. k navigaci vozidel umístěných přímo ve vozidlech (tzv. AVL systémy – Automatic Vehicle Location). Geomarketing – GIS zde slouží jako podpora při vedení marketingových kampaní zaměřených na vybrané skupiny obyvatel. Geomarketing se opírá o znalosti prostorového rozmístění různých cílových skupin obyvatelstva a tomu přizpůsobuje i vedení reklamních kampaní. Inženýrské sítě – GIS slouží jednak pro správu dat o sítích, jednak pro modelování reakcí sítí na změnu poptávky, na poruchy a nečekané události apod. Používají se také pro operativní vykreslování map položených vedení, rozvoden, potrubí, ventilů atd., potřebných pro údržbu a opravy sítí. Maloobchod – V této oblasti GIS slouží například pro výběr nejvhodnějších míst pro supermarkety. Do GIS jsou uložena demografická data a socioekonomická data o potenciálních konkurenčních obchodech a mapa jízdních časů, z které lze stanovit velikost spádové oblasti. Na základě těchto údajů pak zadavatel provede výběr nejvhodnějších lokalit. GIS jsou také využívány pro správu supermarketů (sledování a řízení rozmístění zařízení a zboží, sledování pohybu zákazníků po supermarketu), optimalizaci rozmístění skladovacích kapacit a pro optimalizaci zásobovací sítě supermarketu. Socioekonomické analýzy – Prostorové analýzy socioekonomických jevů, jako je trh práce, nezaměstnanost, síť škol poskytujících služby hendikepovaným dětem apod. musí brát v úvahu mimo celé řady faktorů i vliv prostorového rozmístění jak „zákazníků“ (zaměstnaných, nezaměstnaných, hendikepovaných, apod.), tak i „poskytovatelů služeb“ (zaměstnavatelů, škol atd.). Geografické informační systémy mohou výrazně přispět ke zkvalitnění těchto analýz, ke zlepšení prezentací výsledků jak odborné veřejnosti, tak i činitelů přijímajících rozhodnutí v daných oblastech. Územní plánování – Prostřednictvím GIS je možné řešit rozčlenění městských zón, plánování budoucích parcel a míst pro stavbu komunikace. Slouží také k výběru již existujících parcel pro výstavbu rodinných domů či průmyslových zón. Veřejná správa – Všechny tradiční oblasti veřejné správy mohou GIS používat pro řešení svých agend. Běžné je využití GIS pro potřeby evidence nemovitostí, vyměřování některých typů daní, evidenci nemovitého majetku, správu majetku, správu dopravní infrastruktury, veřejné městské dopravy, při organizaci požární a záchranné služby, policie apod. Záchranné služby – GIS je pro dispečery záchranných služeb nezbytným nástrojem, který jim významně pomáhá při orientaci v mapových podkladech či při získávání potřebných informací o místě události apod. GIS dále napomáhá při navádění vozidel do místa neštěstí, a to ať už jednotek vyjíždějících z garáží, tak i jednotek
S t r á n k a | 24
rozmístěných v terénu. GIS dokáže optimalizovat trasu jejich přesunu tak, aby co nejdříve dojeli do místa určení. Životní prostředí – GIS jsou používány pro potřeby inventarizace přírodních zdrojů, dále pro potřeby modelování přírodních procesů, jako je eroze půd, šíření znečištění nebo modelování šíření povodňové vlny v povodí řeky při náhlém přívalu dešťových srážek. Cestovní ruch – V oblasti cestovního ruchu nalézají geografické informační systémy uplatnění především v oblasti geografie cestovního ruchu. Prostřednictvím GIS je možno provádět analýzu lokalizačních a realizačních předpokladů ve vybraných regionech. Mohou také napomáhat při prezentaci území potenciálním zájemcům o služby cestovní kanceláře či pro plánování turistických výletů. 2.3.4 ANALÝZY CESTOVNÍHO RUCHU ŘEŠITELNÉ PROSTŘEDNICTVÍM NÁSTROJŮ GIS Jedním z nástrojů pro provádění analýz CR mající geoprostorový charakter je i GIS, přičemž významnou roli hraje dostupnost aktuálních dat včetně možnosti integrace dat z různých zdrojů. Výčet základních analytických úloh dle výzkumu Kudrnovského (2009) vychází z dotazníků vyplněných subjekty CR či z odborné literatury: Lokalizace objektů CR (Primární úlohou je zjištění polohy atraktivit a forem CR. Mezi nejčastější úlohy patří lokalizace dle údajů na databázové úrovni s odkazem do mapy. V souvislosti s rozšířením používání přístrojů GPS je možné lokalizovat objekty CR zadáním souřadnic systému WGS-84). Prostorové vyhledávání objektů CR (Jedná se o nalezení nejbližšího či nejbližších objektů od zadané polohy, objektu či trasy) Měření délek a ploch (Pro odhad přímé vzdálenosti či plochy zájmu je důležitá právě možnost provádět měření. Používá se přitom jak nástrojů ručních při práci s analogovými podklady, tak nástrojů digitálních nad podklady v elektronické podobě.) Zonace (Nezastupitelná je při plánování udržitelnosti turistických cest a stezek také zonace. Zóny jsou tvořeny na základě skupin kritérií.) Trasování (Trasováním rozumíme vytyčení výletu, určení prostorových prvků trasy a výběr optimálního způsobu přepravy. Charakteristika trasy bývá doplněna přehledem atraktivit a služeb. Důležitým parametrem pro rozvoj CR je i dopravní dostupnost území.)
S t r á n k a | 25
Nástroji GIS je možno v oblasti cestovního ruchu analyzovat např. (Kudrnovský, 2008): • • • • • • • •
Generování hodnot potenciálu CR území, Sledování zátěže území a prostorové plánování, Investování v průmyslu cestovního ruchu, Možnost regulace a rozvoje území památkových lokalit, Návrh orientačního informačního systému, Optimalizace sítí tras jednotlivých forem CR, Dopravní dostupnost destinace, lokality, Využití 3D nástrojů k prezentaci lokality (virtuální výlety).
S t r á n k a | 26
3. METODIKA ŘEŠENÍ Postup práce lze shrnout do následujících kroků: - prostudování problematiky cestovního ruchu - zajištění všech relevantních dat - tvorba podkladů pro lokalizační předpoklady cestovního ruchu - analýza lokalizačních předpokladů - modelování spotřebitelského chování - porovnání s programy rozvoje cestovního ruchu v jednotlivých krajích
3.1 APLIKAČNÍ VYBAVENÍ ArcGIS Systém ArcGIS americké firmy ESRI (Environmental Systems Research Institute Inc.) je tvořen ucelenou kolekci softwarových produktů, ze které lze vystavět komplexní geografický informační systém pro všechny úrovně organizací. ArcGIS je škálovatelný (možnost rozšíření o nové potřebné komponenty) a může být také integrován s jinými systémy. Všechny produkty ArcGIS jsou sestaveny z modulárních softwarových komponent, které lze jednotně využít v desktopových (ArcGIS Desktop) i serverových produktech (ArcGIS Server, ArcGIS IMS), začlenit je do uživatelských aplikací (ArcGIS Engine) nebo je vzít do terénu prostřednictvím mobilních přístrojů (ArcGIS Mobile). Pro potřebu analýzy a modelování v oblasti cestovního ruchu, nalézá největší uplatnění sada ArcGIS Desktop, která má několik produktových úrovní: ArcView, ArcEditor, ArcInfo a ArcGIS Desktop extensions. ArcMap ArcMap je centrální aplikace ArcGIS Desktop, která slouží pro všechny mapové úlohy včetně kartografie, prostorových analýz a editace dat. Aplikace ArcMap poskytuje dva různé pohledy na mapu: zobrazení geografických dat (Data View) a zobrazení výkresu mapy (Layout View) (Klimánek, 2008). ArcCatalog Aplikace ArcCatalog pomáhá organizovat a spravovat data GIS, jako jsou mapové šablony, glóby, datové sady, modely, metadata a služby. Obsahuje nástroje pro: • prohlížení a vyhledávání geografických informací, • zaznamenávání, prohlížení a správu metadat, • definování, export a import schémat a návrhů geodatabáze,
S t r á n k a | 27
• vyhledávání a nalézání GIS dat na místních sítích nebo na internetu, • administraci produktu ArcGIS Server. Aplikace ArcCatalog je vhodná pro organizaci, vyhledávání a využití GIS dat stejně jako pro tvorbu dokumentace geografických dat pomocí metadat odpovídajících standardům (ARCDATA Praha, 2007). ArcGIS 3D Analyst 3D Analyst je zaměřen na tvorbu, analýzu a zobrazení dat ve 3D. Poskytuje jak nástroje pro interpolaci rastrových povrchů, tak možnosti pro konstrukci nepravidelné trojúhelníkové sítě (TIN - Triangulated Irregular Network). Jako jediný z nástaveb umožňuje pracovat s TIN strukturou – konverze na rastrový formát včetně práce s jednotlivými částmi této struktury, a dále výpočty sklonu, expozice a vrstevnic z TIN. Součástí jsou i nástroje pro mapovou algebru, rekvalifikaci rastrů a analýzu digitálního modelu terénu (DMT) (Klimánek, 2008). ArcGIS Spatial Analyst Spatial Analyst umožňuje vytvářet a zpracovávat data v rastrovém formátu a provádět jejich analýzy i v kombinaci s vektory. K dispozici jsou sice stejné metody interpolace povrchů, mapové algebry, reklasifikace a základních analýz DMT jako v 3D Analyst, ale možnosti dalších specifických analýz jsou podstatně širší. Je zde možné provádět distanční analýzy, analýzy hustoty a statistické výpočty v rastru. Dále jsou velmi propracovány hydrologické analýzy – výpočty směru odtoku, akumulovaného odtoku, definování povodí k dílčí části toku nebo k bodu, označování řádů a délek pro jednotlivé části toku, včetně možnosti odstranění bezodtokových depresí a také zcela ojedinělé možnosti modelování podpovrchových vod (Klimánek, 2008).
3.3 DOSTUPNÉ ZDROJE DAT A JEJICH KLASIFIKACE 3.3.1 ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD Český statistický úřad (ČSU) zabezpečuje získávání a zpracování údajů pro statistické účely a poskytuje statistické informace státním orgánům, orgánům územní samosprávy, veřejnosti a do zahraničí. Tato instituce a její pravomoci a kompetence, ale též povinnosti a omezení jsou vymezeny v zákoně č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě. Na webových stránkách ČSU, je možné nalézt velké množství statistických informací referujících o cestovním ruchu. Cestovní ruch jako odvětví spadá do kategorie ekonomika, kde spolu s dalšími jako jsou např. Doprava a spoje, Průmysl a energetika či Zahraniční obchod, dovytváří obraz ekonomické úrovně České republiky. Jednotlivá data jsou rozdělena do kategorií: • Nejnovější čísla v Rychlých informacích – zde se nalézá souhrn aktuálních údajů z oblasti cestovního ruchu prezentované textem, tabulkami a grafy. Momentálně jsou dostupné informace o cestovním ruchu v jednotlivých čtvrtletích roku 2008.
S t r á n k a | 28
•
• •
•
•
•
•
•
Data v publikacích – tato sekce obsahuje publikace vydávané ČSU vztahující se ke konkrétnímu odvětví, tedy v našem případě cestovnímu ruchu. Tyto publikace většinou obsahují souhrnné údaje za delší časový úsek. Data jsou zde prezentována tabulkami a grafy a bývají doplněné popisným textem. Publikace jsou uloženy ve formátu pdf, doplňující tabulky pak pro další možné zpracování ve formátu xls. Časové řady – poskytují data o dlouhodobém vývoji jednotlivých ukazatelů v rámci měsíců a roků. Všechny data jsou prezentovány v xls tabulkách pro další možné zpracování. Satelitní účet cestovního ruchu – tato sekce popisuje ekonomický význam odvětví cestovního ruchu pro hospodářství České republiky. Momentálně je zde uveden satelitní účet referující o vývoji cestovního ruchu v rámci ČR v období mezi lety 2003 až 2005. Analýzy, komentáře – obsahují komentovaný vývoj dané oblasti statistiky. Co se cestovního ruchu týče, tato sekce obsahuje studii Příprava satelitního účtu cestovního ruchu. Kartogramy, mapy – tato kategorie obsahuje statistická data v mapách. Momentálně zde jsou uvedeny dva kartogramy referující o zahraničních hostech v ČR v roce 2004 a o počtu lůžek v témže roce. Databáze hromadných ubytovacích zařízení ČR – sekce obsahující seznam ubytovacích zařízení. Jednotlivá ubytovací zařízení jsou uváděna na úrovni obce, které jsou dostupné přes interaktivní mapu. Z té je možné vybrat požadovaný kraj, okres a obec. Databáze obsahuje informace o názvu, adrese, kategorii, sezónním provozu, počtu pokojů a počtu míst pro stany a karavany. Kartogramy, mapy – tato kategorie obsahuje statistická data v mapách. Momentálně zde jsou uvedeny dva kartogramy referující o zahraničních hostech v České republice v roce 2004 a o počtu lůžek v témže roce. Vybrané tabulky z Veřejné databáze – zatím jen neúplná databáze obsahující výběr ze všech dostupných dat v rámci ČSU. V budoucnu by tato databáze měla být základním zdrojem statistických informací ČSU. Momentálně poskytuje asi devět tabulek referujících o cestovním ruchu.
3.3.2 MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ Ministerstvo pro místní rozvoj ČR (MMR) zřízené s účinností od 1. listopadu 1996 patří do systému ústředních orgánů státní správy České republiky. V cestovním ruchu sehrává roli metodického a koordinačního místa pro všechny subjekty působící v dané oblasti. Ve své práci v oblasti cestovního ruchu vychází z Koncepce státní politiky cestovního ruchu v ČR (více viz kapitola 2.1.6). Na svých webových stránkách poskytuje podklady a informace o schválených či připravovaných koncepčních a strategických dokumentech ministerstva, vlády a Evropské Unie v oblasti cestovního ruchu. Dále je zde možné nalézt Statistiky a analýzy z oblasti cestovního ruchu.
S t r á n k a | 29
3.3.3 ÚSTAV ÚZEMNÍHO ROZVOJE Ministerstvo pro místní rozvoj ustanovilo 1. ledna 2001 Ústav územního rozvoje (ÚÚR) jako organizační složku státu. Účelem zřízení ÚÚR je poskytování odborného zázemí a pomoci při výkonu všech kompetencí MMR. ÚÚR se primárně zaměřuje na odbory plánování, regionální politiky, bydlení a bytové politiky, programy územního rozvoje regionů a obcí a cestovní ruch. Od roku 2005 publikuje ÚÚR publikace zabývající se kulturně-historickým potenciálem území ČR. V roce 2005 tak vyšla studie s názvem „Trasa UNESCO“, která sleduje existující silniční propojení jednotlivých obcí ve kterých je lokalita UNESCO. V roce 2006 ÚÚR přichází se studií „Kulturně historický potenciál ČR pro cestovní ruch – členění dle stavebních slohů“. Ta představuje výběr a prezentaci památkových objektů, představujících jednotlivé stavební slohy. Další studie z roku 2007 nese název „Technické památky na území ČR pro cestovní ruch“. Technické památky jsou vybrané podle průmyslového odvětví a s přihlédnutím k atraktivitě pro cestovní ruch. Poslední doposud zveřejněná studie pochází z roku 2008 a nese název „Trasy industriálního dědictví“. Studie obsahuje celkem šest tras sledujících průmyslové zajímavosti z odvětví pivovarnictví, vodárenství, hornictví a hutnictví.
3.3.4 CZECHTOURISM Česká centrála cestovního ruchu – CzechTourism (ČCCR) je státní příspěvkovou organizací, zřízenou 18. března 1993 rozhodnutím ministra hospodářství. Zřizovatelem je dle zákona 219/2000 Sb., o majetku České republiky, Ministerstvo pro místní rozvoj. Hlavním cílem ČCCR je propagace České republiky jako destinace cestovního ruchu v zahraničí i v České republice. K dosažení tohoto cíle plní ČCCR celou řadu aktivit vedoucích obecně k podpoře všestranného rozvoje cestovního ruchu. Jednou z těchto aktivit je i projekt Monitoring návštěvníků v turistických regionech České republiky, který umožňuje sledovat profil návštěvníků, jejich strukturu a postoje k cestovnímu ruchu. Tohoto projektu se zúčastnilo více než sto tisíc domácích i zahraničních návštěvníků regionů ČR. Pro sběr dat bylo použito osobního dotazování s použitím standardizovaného dotazníku. Sběr byl prováděn v lokalitách soustředěného cestovního ruchu a zvýšeného pohybu návštěvníků pokrývající rovnoměrně celý region. Kromě významných turistických cílů to jsou také turistická informační centra, sportovní centra, místa konání slavností, ubytovací kapacity, kempy, lázně, muzea a výstavy, případně nákupní centra, hraniční přechody a podobně.
S t r á n k a | 30
3.4 ZDROJE MAPOVÝCH PODKLADŮ ArcČR 500 ArcČR 500 je digitální vektorová geografická databáze pro území České republiky, zpracovaná v měřítku 1:500 000. Navazuje na podobné databáze, zpracované firmou ESRI pro USA, jednotlivé státy Evropy Geografické informace ArcČR 500 jsou rozděleny do tří tematických skupin : − základní geografické prvky, − administrativní členění, − rozšiřující tematické informace. ZABAGED ZABAGED neboli Základní báze geografických dat, je digitální geografický model území České republiky odvozený z mapového obrazu Základní mapy České republiky v měřítku 1:10 000 (ZM10). Správcem a provozovatelem dat ZABAGED je Český úřad zeměměřický a katastrální (ČUZK). Obsah ZABAGED tvoří přes sto typů geografických objektů zobrazených v databázi vektorovým polohopisem a příslušnými popisnými a kvalitativními atributy. ZABAGED obsahuje informace o sídlech, komunikacích, rozvodných sítích, vodstvu, územních jednotkách a chráněných územích, vegetaci a prvcích terénního reliéfu. Součástí ZABAGED jsou i vybrané údaje geodetických, výškových a tíhových bodech na území ČR a výškopis reprezentovaný prostorovým 3D souborem vrstevnic (ČUZK, 2009). CENIA Česká informační agentura životního prostředí – CENIA, která byla zřízena 1. dubna 2005 transformací Českého ekologického ústavu na základě rozhodnutí tehdejšího ministra životního prostředí, je státní příspěvková organizace Ministerstva životního prostředí. Hlavním úkolem agentury CENIA je poskytování informací z oblasti životního prostředí tak, aby pro všechny občany České republiky byl zajištěn přístup k nim v souladu se zákonem č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí (CENIA, 2009). Spolu se Statistickou ročenkou životního prostředí České republiky, která je, dle slov ředitele CENIA Jiřího Hradce, nejvýznamnějším indikátorem udržitelného rozvoje, patří k hlavním pilířům práce agentury také provoz mapového serveru. Geoportál, jak se jinak mapový server provozovaný agenturou CENIA nazývá, obsahuje přes padesát mapových vrstev zabývajících se především problematikou životního prostředí (fytogeografické členění, chráněná ložisková území, oblasti přirozené akumulace vod, CHKO a NP apod.) a jeho znečišťovateli (kontaminovaná místa, hlukové mapy, fragmentace krajiny dopravou, vybavenost obcí kanalizací, plynofikací a vodovodem aj.). Nachází se tu ale také mapové vrstvy obsahující informace o státní správě a samosprávě (krajská sídla, sídla obcí s rozšířenou působností, hranice správních celků, finanční úřady), komunikacích (silnice, železnice, pozemní komunikace, poštovní úřady) a obecné informace o obyvatelstvu (počet obyvatel na jeden byt, hustota zalidnění).
S t r á n k a | 31
4. VLASTNÍ ŘEŠENÍ 4.1 VÝBĚR MAPOVÝCH PODKLADŮ A VSTUPNÍCH DAT Volba vstupních dat má zásadní vliv na konečný výsledek každého, nejen vědeckého projektu. Nejinak je tomu i u projektů vytvářených v rámci GIS. Kvalitní data by podle Krále a Žemličky (2006) měla být přesná, objektivní a důvěryhodná. Ne vždy jsou však všechna potřebná data k dispozici v odpovídající kvantitě i kvalitě. Proto je výběr vstupních dat o hledání kompromisu mezi daty, která by byla nejvhodnější a daty, která jsou dostupná. Další faktor, který je třeba při výběru dat zohlednit a zvláště pak u geodat, je jejich náročnost při zpracování. Zejména kvalitní rastrová data, kladou vysoké nároky na hardware zařízení (CPU, fyzická i operační paměť, grafický akcelerátor) a mnohdy mohou velice zkomplikovat práci. Proto i zde je třeba volit kompromis a zvolit data, která svým charakterem nebudou přespříliš zatěžovat HW a přitom budou dostatečně kvalitní. 4.1.1 REFERENČNÍ MAPOVÉ PODKLADY Při výběru mapových podkladů pro svoji práci jsem vycházel z podkladů dostupných v rámci digitální vektorové geografické databáze ArcČR 500 a CENIA (více viz kapitola 3.4). Všechny mapové podklady byly dodány v souřadnicovém systému S-JTSK Krovak East-North. S ohledem na cíl práce bylo třeba vybrat takové podklady, které svojí tematikou zapadaly do celkového záměru. Kraje Základní mapovou vrstvou, která byla v práci použita, je mapa České republiky obsahující hranice vyšších územních samosprávních celků úrovně NUTS3 Kraje. Nomenklatura územních statistických jednotek (z anglického Nomenclature of Units for Territorial Statistics) neboli zkráceně NUTS, je klasifikace zavedená v roce 1988 statistickým úřadem Evropské unie (EUROSTAT) pro porovnání a analýzu ekonomických ukazatelů. Územní jednotky NUTS v ČR pro potřeby statistické a analytické a pro potřeby EU se vymezují takto (ČSÚ, 2007): a) Územní jednotky NUTS 5 – obce, b) Územní jednotky NUTS 4 – okresy, c) Územní jednotky NUTS 3 – kraje, d) Územní jednotky NUTS 2 - sdružené kraje, e) Územní jednotka NUTS 1 - území celé ČR. Vzhledem k zaměření práce na jednotlivé kraje, bude mapová vrstva krajů (NUTS3), sloužit jako základní podklad pro všechny ostatní mapové vrstvy.
S t r á n k a | 32
Další mapové vrstvy byly vybírány s ohledem na dílčí cíl – vytvořit mapové podklady pro analýzu lokalizačních předpokladů CR. Lesy Lesy jsou významnou součástí přírodních předpokladů pro cestovní ruch, především pěší a poznávací turistika bývají realizovány na území pokrytém lesním porostem. V letním období jsou lesní cesty využívány cyklisty, v zimě pak lyžaři. Mapová vrstva Lesy obsahuje celkem 5 741 polygonů lesních ploch. K dispozici jsou informace o rozloze v metrech čtverečních a o perimetru (obvodu) polygonu v metrech. Nejmenší jednotka má plošný rozměr 0,498 hektaru a perimetr 327,5 metrů, největší pak 34 459,98 hektarů a perimetr 290 746,7 metrů. Vodní plochy Vodní plochy představují geografické celky s vysokým potenciálem pro cestovní ruch. V letních měsících jsou cílem mnoha turistů, kteří je využívají pro koupání a vodní sporty. Polygonová vrstva Vodní plochy zobrazuje plochy vodních nádrží a toků širších než padesát metrů. Jednotlivé vodní plochy jsou rozděleny do čtyř kategorií: vodní nádrž, rybník, jezero a tok. Každý záznam o vodní ploše či toku disponuje, podobně jako u vrstvy lesních ploch, informacemi o rozloze a perimetru. K dispozici jsou dále informace o názvu vodní plochy a názvu protékajícího vodního toku a dále střední nadmořská výška hladiny. Celkově vrstva obsahuje 615 polygonů vodních ploch. Vodní toky Vodní toky, podobně jako vodní plochy jsou využívány pro koupání a především pak pro vodní sporty. Liniová vrstva Vodní toky obsahuje 3 726 liniových objektů reprezentujících vodní toky do maximální šíře padesáti metrů. Společně s názvem a délkou toku je k dispozici i informace o typu vodního toku. Vodní toky se dělí do těchto kategorií: volný tok, plavební kanál, ostatní kanál, podzemní tok, a břehová linie. Vrstevnice Pro reprezentaci reliéfu, který je jedním ze základních přírodních předpokladů, slouží liniová vrstva Vrstevnice. Jednotlivé vrstevnice jsou zde od sebe odstupňovány po padesáti metrech pomocné vrstevnice pak po pětadvaceti metrech. Celkem tento mapový podklad obsahuje 11 723 prvků. Obce Obce, jakožto základní jednotky veřejné správy a samosprávy, mají pro cestovní ruch význam především jako centra kultury a služeb. Bodová vrstva Obce obsahuje na 6 249 územních celků úrovně NUTS5. U každé obce je k dispozici vedle názvu i kategorické rozlišení dle počtu obyvatel, PSČ, unikátní identifikační kód
S t r á n k a | 33
obce v rámci klasifikace NUTS5 a kód okresu NUTS4, na jehož území se obec nachází. CHKO a NP Chráněná krajinná území a národní parky, jinými slovy velkoplošně chráněná území, představují významné atraktivity cestovního ruchu. Geografická databáze ArcČR 500 bohužel neobsahuje žádnou vrstvu postihující velkoplošně chráněná území. Proto bylo třeba využít vrstvu Cenia_zchu, která je poskytována prostřednictvím mapového portálu provozovaného Českou agenturou životního prostředí – CENIA. 4.1.2 DATOVÉ PODKLADY Vzhledem ke skutečnosti, že ne všechny mapové podklady potřebné pro analýzu lokalizačních předpokladů jednotlivých krajů byly dostupné, bylo třeba vybrat vhodná data a s jejich pomocí potřebné mapové vrstvy vytvořit. Jedním z hlavních zdrojů dat byl Ústav územního rozvoje (viz kapitola 3.3.3). Studie Technické památky na území ČR pro cestovní ruch, Kulturně historický potenciál ČR pro cestovní ruch – členění dle stavebních slohů a Trasa UNESCO vytvořené v rámci ÚÚR posloužili jako podklady pro tvorbu mapových vrstev pojednávajících o kulturně-historickém potenciálu jednotlivých krajů. Dalším neméně důležitým zdrojem dat je výzkumný projekt Monitoring návštěvníků v turistických regionech ČR. Tento projekt probíhal pod záštitou České centrály cestovního ruchu – CzechTourism (viz kapitola 3.3.4). Technické památky na území ČR pro cestovní ruch V roce 2007 provedl ÚÚR studii zaměřenou na průmyslové dědictví ČR nazvanou Technické památky na území ČR pro cestovní ruch. Záměrem této studie bylo sestavit přehled zapsaných technických památek a dalších významných objektů technického dědictví na území ČR, s přihlédnutím k jejich využitelnosti z hlediska cestovního ruchu. Památky jsou rozděleny dle odvětví oboru, ke kterému se váže jejich historie a dále řazeny dle lokalizace v krajích. V rámci studie jsou rozlišovány tato odvětví: - doprava, - vodárenství, energetika, - těžba, - hutnictví, slévárenství, strojní průmysl, - potravinářství, - textilní průmysl, - porcelánky, - sklářství, - různé.
S t r á n k a | 34
V rámci každého kraje jsou památky reprezentovány textovou a mapovou částí. V textové části jsou pak jednotlivé památky rozděleny dle oborů do tabulek a barevně rozlišeny dle atraktivity pro cestovní ruch do tří prioritních skupin. První skupina představuje památky obzvláště atraktivní pro cestovní ruch. Druhá skupina představuje památky významné z hlediska historické hodnoty, nicméně pro laickou veřejnost již ne zcela atraktivní – nepřístupné budovy a areály či nenápadná drobná architektura. Ve třetí skupině se nalézají ostatní technické památky. Pro potřebu tvorby mapového podkladu technické památky jsem vyb ral technické památky spadající do první skupiny, tedy památky s nejvyšší prioritou pro cestovní ruch. Tomuto kritériu odpovídá celkem 76 technických památek. Ty budou sloužit pro mapovou vrstvu technické památky. Kulturně historický potenciál ČR pro cestovní ruch – členění dle stavebních slohů ÚÚR provedl v roce 2005 studii, jejímž záměrem byl výběr památkových objektů na území ČR představujících jednotlivé stavební slohy. Pro zařazení do výběru musela památka vykazovat nejenom historickou a archeologickou hodnotu, ale i možnost prohlídky vybraného objektu, případně alespoň předpoklad přístupu v příštích letech. Památky jsou rozčleněné podle slohů a dále řazeny dle lokalizace v krajích. V rámci každého kraje je uveden přehled vybraných objektů příslušného slohu, stručný popis dané památky případně i s odkazem na web, fotografie dokumentující nejzajímavější objekty, případně jejich části a kartogram znázorňující lokalizaci památky na území kraje. Studie postihuje tyto stavební slohy: - Románský sloh, - Gotický sloh, - Renesanční sloh, - Barokní sloh, - Klasicismus, empír, romantismus a historizující slohy, - Secese a 20. století. Celkem studie obsahuje 272 památek. Z toho 31 památek románských, 51 památek gotických, 51 renesančních památek, 73 památek barokních, 43 památek klasicismu a empíru a 23 památek secesních nebo vztahujících se k architektuře 20. století. Z charakteru dat je patrné, že výsledným mapovým podkladem vytvořeným z tohoto podkladu bude bodová vrstva. Monitoring návštěvníků v turistických regionech ČR Zadavatelem výzkumný projektu Monitoring návštěvníků v turistických regionech ČR byla, jak již bylo řečeno výše, agentura CzechTourism. Jeho provedením pak byla pověřena společnost GfK Praha, s.r.o. Hlavním cílem šetření bylo zmapovat skladbu návštěvníků a důvody návštěvnosti jednotlivých turistických oblastí a regionů ČR a zjistit jací návštěvníci zde tráví svůj volný čas a jak jsou
S t r á n k a | 35
spokojeni vybavením turistických lokalit, kvalitou poskytovaných služeb a nabízenými možnostmi tráveni volného času. Celé šetření bylo koncipováno do čtyř etap: léto 2005, zima 2005/2006, léto 2006 a zima 2006/2007. Celkem se tohoto výzkumu zúčastnilo 106 582 respondentů (z toho bylo 22 329 zahraničních turistů). Každý respondent měl za úkol vyplnit dotazník se sadou 22 otázek. Vedle české verze dotazníku byly použity jazykové mutace pro zahraniční návštěvníky ve čtyřech světových jazycích (angličtina, němčina, polština, ruština). Tabulkové sestavy umožňující pracovat přímo s daty projektu jsou dostupné na adrese: http://monitoring.czechtourism.cz/tabs.php. Pro záměry této práce jsem vybral údaje referující o důvodu návštěvy daného území a zhodnocení nejlákavější atraktivity v regionu. Důvody návštěvy daného regionu jsou: -poznání – návštěvy turistických atraktivit, historie, architektura, kultura, folklór apod. -relaxace – rekreace, pobyt v přírodě, odpočinek, procházky apod., -turistika a sport – pěší tůry, cykloturistika, vodáctví, tenis, lyžování apod., -zdraví - lázně, rehabilitace, léčení apod., -práce – služební cesta, školení, konference, obchod apod., -zábava – společenské aktivity s přáteli, hry, noční život, dobré jídlo, pití apod., -nákupy, -návštěva příbuzných nebo známých, -tranzit (pouze průjezd). V dotazníku mohl respondent zvolit tyto nejlákavější atraktivity daného regionu: - pěší turistika, - cykloturistika, horská turistika, - koupání, vodní sporty, - lyžování, zimní sporty, - jiný aktivní sport, který respondent provozuje (golf, volejbal, horolezectví apod.), - péče o fyzickou a duševní kondici (fitnes, posilování, sauna, rehabilitace apod.), - venkovská turistika (agroturistika, pobyt na farmě, projížďky na koni apod.), - církevní turistika (církevní památky, poutě, náboženské aktivity apod.), - návštěv kulturních akcí (festivaly, slavnosti, koncerty apod.), - návštěv sportovních akcí (závody, utkání, přebory apod.), - společenský život a zábava.
4.2 PŘÍPRAVA DAT Před začátkem tvorby nového podkladu je třeba si uvědomit, s jakými daty se bude pracovat. V případě této práce je většina geografických jevů reprezentována prostřednictvím bodů, linií a polygonů. K práci s vektorovým datovým modelem, jak se jinak tento způsob reprezentace nazývá, se v systému ArcGIS používá formát Shapefile. Pro organizaci a správu datových formátů se kterými systém ArcGIS pracuje, a tedy i Shapefile, slouží aplikace ArcCatalog.
S t r á n k a | 36
Již vytvořený soubor typu Shapefile umí pracovat pouze s prvky toho geometrického typu (bod, vícenásobný bod, linie, polygon), který byl zvolen zakládání tohoto souboru. Proto je důležité při zakládání nového souboru typu shapefile zvážit jaká data má obsahovat a podle toho zvolit požadovaný typ prvku. Současně s výběrem požadovaného typu vrstvy je dobré již při zakládání nového souboru zvolit souřadnicový systém, ve kterém budou data zobrazována. Na rozdíl od typu prvku, je možné souřadnicový systém později měnit. 4.2.1 BODOVÉ VRSTVY Jako příklad tvorby bodové vrstvy jsem zvolil genezi mapového podkladu historické památky členěné dle stavebních stylů. Ze stránek ÚÚR jsem získal rastrový obrázek mapy Kulturně historického potenciálu území ČR pro cestovní ruch obsahující souhrn památek členěných dle stavebních slohů. Tuto rastrovou mapu jsem pak přidal do nově vytvořeného mapového projektu v aplikaci ArcMap. Do mapového projektu jsem též přidal polygonovou mapovou vrstvu krajů z databáze ArcČR 500. Rastrová podkladová mapa se ale nyní nacházela na jiném místě, než mapová vrstva krajů a proto bylo třeba podkladovou rastrovou vrstvu památek georeferencovat k ostatním vrstvám v projektu. Georeferencování je proces kdy jsou danému pixelu rastru určeny pomocí kontrolních bodů konkrétní souřadnice. Pomocí funkce Georeferencing jsem propojil prostřednictvím tří shodných kontrolních bodů vrstvu krajů s rastrovým podkladem památek. Jakmile jsem měl připravenu podkladovou mapu, mohl jsem začít s tvorbou nové bodové vrstvy Pamatky. Tu jsem nejdříve založil v aplikaci ArcCatalog a posléze importoval do projektu. Vzhledem k tomu, že podkladová rastrová vrstva památek měla relativně malé rozlišení a tím pádem sloužila pouze k orientačním účelům, musel jsem do projektu přidat bodovou vrstvu obce, která sloužila k přesnému určení místa, kde se památka nachází. V případě, že ani bodová vrstva obcí neobsahovala hledané místo, použil jsem informace z portálu www.mapy.cz. Pro zanášení jednotlivých památek do mapové vrstvy jsem použil nástroj Editor. Ke každému nově vzniklému bodu byl zároveň vytvořen záznam v atributové tabulce.
S t r á n k a | 37
Název atributu sloh_id sloh_nazev obec web
Datový typ Popis short_int Identifikační číslo slohu string (50) Název slohu string (20) Obec, ve které se památka nachází string(50) Webová adresa tabulka 4: Atributová tabulka památek
obrazek č.1: Stavební slohy Podobným způsobem jsem pokračoval při tvorbě ostatních bodových vrstev Technické památky, památky Unesco a Lázeňská zařízení.
4.2.2 POLYGONOVÉ VRSTVY Obdobně jako vznikla bodová vrstva památek, bylo potřeba vytvořit polygonovou vrstvu chráněných krajinných oblastí a přírodních parků. Rozdíl při tvorbě spočíval především v podkladové vrstvě. Namísto rastrového mapového podkladu byla zde použita vrstva Cenia_zchu získaná prostřednictvím serverové služby ArcIMS od agentury CENIA. Služba ArcIMS umožňuje sdílet geografická data prostřednictvím internetu. Výhodou této služby je, že data jsou georeferencována (souřadnicový systém S-JTSK), a proto již nebylo nutné tuto proceduru provádět. Pro tvorbu polygonů byl opět použit nástroj Editor. Pro usnadnění práce při „obkreslování“ jednotlivých chráněných území a národních parků byla navíc
S t r á n k a | 38
použita funkce snapping implementovaná v nástroji Editor. Snapping je funkce určená k přichytávání na hraniční prvky vrstvy. Podobně jako u bodových vrstev byly jednotlivé polygony doplněny záznamy v atributové tabulce. Název atributu nazev_chko id_kraje web
Datový typ string (50) short_int String(50)
Popis Celý název CHKO Číselník kraje Webová adresa
obrázek č.2: CHKO a NP Celkově vrstva CHKO obsahuje 25 chráněných oblastí. Protože jednotlivé CHKO nejsou omezeny hranicemi krajů ale pro prostorovou analýzu je potřeba zohlednit vymezení v rámci krajů, bylo těchto 25 CHKO rozděleno do celkem 51 objektů. Podobně vrstva NP obsahuje celkem 4 národní parky, které byly rozděleny podle hranic krajů do 7 objektů. 4.2.3 SVAŽITOST Pro tvorbu podkladové vrstvy referující o svažitosti reliéfu ČR, bylo třeba vytvořit digitální model terénu (DMT). Digitálním modelem terénu se obvykle rozumí prostorový geometrický popis reliéfu. Pro práci s DMT jsou v ArcMAP implementovány rozšiřující nadstavby 3D Analyst a Spatial Analyst. V tomto případě byla použita nadstavba 3D Analyst, který jako jediná umožňuje pracovat s formátem TIN. Ten patří spolu s rasterovým formátem k nejpoužívanějším reprezentacím DMT.
S t r á n k a | 39
Základní vrstvou pro tvorbu TIN struktury je mapový podklad vrstevnic. Tuto vrstvu jsem importoval do nového projektu v aplikaci ArcMap. Pomocí nástroje 3D Analyst a jeho funkce Create TIN from features jsem následně z této vrstvy vytvořil novou TIN vrstvu. Nyní jsem na tuto vrstvu použil funkci Slope (svažitost). Ta je implementována ve skupině funkcí pro povrchovou analýzu Surface Analyst v nástroji Spatial Analyst. Funkce Slope provádí výpočet výškové změny mezi dvěma sousedícími buňkami. Tedy čím větší je výšková změna, tím vyšší je stupeň svažitosti. Funkce Slope umožňuje měřit hodnotu svažitosti ve stupních a nebo v procentech. V našem případě jsem použil stupňovité měření svažitosti. Z obrázku (obrázek 3) je patrné, že čím větší úhel sklonu daný svah má, tím tmavší barvou je reprezentován.
obrázek 3: Svažitost
4.2.4 POVRCHOVÉ ANALÝZY – VÝPOČET PLOCHY U polygonových vrstev (chko, np) bylo třeba zjistit jejich rozlohu, jež zaujímají v prostoru. K výpočtu plochy a objemu slouží funkce Areas and Volumes implementovaná ve skupině funkcí Surface Analysis, které jsou součástí nástroje 3D Analyst. Dříve než jsem mohl začít provádět výpočty plochy, musel jsem jednotlivé plochy převést z vektorové reprezentace na reprezentaci rastrovou. Pro tento převod je určena funkce Convert, která je součástí nástroje Spatial Analyst. Convert umožňuje převádět jak z vektorové reprezentace na rastrovou, tak i obráceně z rastrové na vektorovou. Před začátkem převodu je možné vybrat velikost
S t r á n k a | 40
výstupního pixelu v datovém souboru rastrové reprezentace. Hodnota výstupního pixelu má zásadní vliv na kvalitu nově vytvořeného obrazu. Obecně čím menší hodnota pixelu je zadána, tím kvalitnější výsledný obraz bude. Vyšší kvalita s sebou ale nese vyšší hardwarové nároky. V tomto případě, kdy jsem potřeboval velmi přesné vyobrazení, jsem volil co nejnižší hodnoty. Po převodu polygonů na rastr jsem mohl použít již avizovanou funkci Areas and Volumes. Vzhledem k tomu, že tato funkce také umožňuje výpočet objemu objektu (v praxi například objem nádrže, známe-li hloubku jejího dna), zadal jsem v dialogovém okně funkce velikost souřadnice Z, která určuje třetí rozměr objektu, rovnu nule. Tímto způsobem byla vypočtena plocha u obou polygonových vrstev CHKO a NP. U polygonové vrstvy Lesy a Vodní plochy byl pro výpočet plochy, které tyto vrstvy v rámci jednotlivých krajů zaujímají, použit nástroj Statistics. Dříve než bylo možno tento nástroj použit, bylo třeba provést výběr polygonů nad kterými má být prováděn. K tomu slouží nástroje Select By Location a Select By Attributes implementované v sekci Selections. Prostřednictvím nástroje Select By Attributes jsem pomocí dotazovacího jazyka SQL provedl výběr kraje. Následně za pomoci funkce Sellect By Location jsem provedl výběr polygonů nacházejících se ve vybraném kraji. Nyní přišel na řadu výpočet pomocí nástroje Statistics, který provedl sumarizaci rozlohy všech vybraných polygonů. Tímto způsobem byla zjištěna rozloha lesů a vodních ploch u všech krajů.
4.3 ANALÝZA LOKALIZAČNÍCH PŘEDPOKLADŮ PRO CESTOVNÍ RUCH V JEDNOTLIVÝCH KRAJÍCH
4.3.1 RELIÉF A SVAŽITOST První analýzou, kterou jsem provedl, byla analýza reliéfu a svažitosti v jednotlivých krajích. K tomu jsem využil mapovou vrstvu Svažitost a vrstvu TIN, zobrazující strukturu reliéfu na území ČR. Vrstva Svažitost byla klasifikována do tří skupin zobrazení sklonu ve stupních. Dle tabulky (Tabulka č.1, kapitola 2.1.6) je optimální úhel svahu pro cestovní ruch v rozmezí 5 až 20 stupňů – v obrázku (obrázek 4) znázorněna žlutou barvou. Pro názornější zobrazení byla vrstva TIN rozdělena do pěti škál podle nadmořské výšky. Svažitost a reliéf tvoří jeden z primárních lokalizačních předpokladů pro rozvoj pěší turistiky, cykloturistiky a lyžování. Z obrázku (obrázek 4) je patrné, že hledané rozmezí svažitosti se vyskytuje v oblastech s vyšší nadmořskou výškou a dále pak v oblastech ostrých přechodů, zejména strmých údolí řek. V Ústeckém kraji je možno toto rozmezí nalézt v údolí řeky Labe, v oblasti Českého středohoří a na svazích Krušných hor. V Karlovarském kraji, do kterého též zabíhá cíp Krušných hor, nalezneme spolu s údolím řeky Ohře, oblastí Slavkovského lesa a Karlovarské vrchoviny svahy s optimální svažitosti. V Plzeňském kraji jsou oblasti s optimální svažitostí koncentrovány především v jeho jižním cípu, kde se nachází přechod
S t r á n k a | 41
Českého lesa a Šumavy. Právě Šumava je též nejvýraznější lokalitou, co se svažitosti týče v jinak reliéfně nevýrazném Jihočeském kraji. Středočeský kraj je z hlediska reliéfní členitosti nevýrazný, výjimku tvoří údolí řek Sázavy, Vltavy a Berounku. V kraji Vysočina je nejvýraznějším celkem Českomoravská vrchovina. Jihomoravský kraj je z velké části tvořen nížinnými oblastmi řeky Dyje a Svratky. Oblasti s optimální svažitostí nalezneme na severu tohoto kraje, kde se rozprostírá Drahanská vrchovina. Významné oblasti, co se svažitosti týče, nalezneme ve Zlínském kraji především v příhraničních oblastech, kde se nalézají Bílé Karpaty. V jihovýchodním cípu kraje Moravskoslezského se nachází Beskydy. Dalšími pohořími v této oblasti jsou Hrubý a Nízký Jeseník, které zároveň zasahují do jinak nížinatého kraje Olomouckého. Orlické hory nacházející se v severním cípu Pardubického kraje jsou reliéfní dominantou této oblasti. V Královehradeckém kraji se nachází nejvyšší vrchol Krkonoš, hora Sněžka, která je zároveň i nejvyšším vrcholem ČR. Toto pohoří rovněž zasahuje do Libereckého kraje, kde spolu s Jizerskými horami tvoří díky své výrazné výškové členitosti přirozené hranice s Polskem, respektive Německem. Po zhodnocení všech faktorů jsem dospěl k závěru, že kraje s nejvýraznější reliéfní členitostí jsou tyto: Královehradecký, Liberecký, Jihočeský a Zlínský.
obrázek 4: Reliéf a svažitost
4.3.2 LESNÍ PLOCHY Pro tuto analýzu jsem použil již dříve avizovanou polygonovou vrstvu Lesy. Po provedení povrchové analýzy, díky které jsem získal informace o rozloze lesních
S t r á n k a | 42
ploch v rámci jednotlivých krajů, jsem provedl výpočet podílu rozlohy lesních ploch k ploše kraje, ve kterém se tyto rozprostírají. Po vynásobení hodnotou 100 jsem získal procentuelní reprezentaci podílu rozlohy lesních ploch ku podílu celkové rozlohy kraje. Z obrázku (obrázek 5) jsem zjistil, že největší podíl zalesněné plochy ku ploše kraje je v Libereckém kraji. Druhé a třetí místo zaujímají Karlovarský a Zlínský. Tato trojice patří rovněž ke krajům s nejmenší rozlohou. Dalším společným atributem těchto krajů je jejich umístění v hraničních oblastech ČR, což souvisí s faktem, že lesy již od pradávna tvořily přirozené hranice našeho území. Nejinak je tomu i u Plzeňského kraje, který se umístil na čtvrtém místě. Zajímavé ovšem je, že tento kraj patří mezi kraje s největší rozlohou a zároveň je na druhém místě, co se velikosti celkového úhrnu lesních ploch týče. V této kategorii se na prvním místě umístil, a tedy krajem s největším celkovým úhrnem lesních ploch se stal kraj Jihočeský, což je pochopitelné především díky pohoří Šumava, které se zde nachází. Naopak ke krajům s nejmenším celkovým podílem ploch se řadí kraje Pardubický a Jihomoravský. Kraj Pardubický je zároveň i krajem s nejmenším celkovým úhrnem lesních ploch vůbec. Vzhledem ke skutečnosti, že lesy lze považovat za prostředí optimální pro provozování pěší turistiky a cykloturistiky, mají kraje, které se umístili na předních příčkách této analýzy, zřejmé předpoklady pro rozvoj cestovního ruchu.
obrázek 5: Lesní plochy 4.3.3 CHKO A NP Obrázek (obrázek 6) znázorňuje procentuelní reprezentaci podílu rozlohy chráněných krajinných oblastí ku celkové rozloze kraje. Pokud je kraj rovněž vyšrafovaný,
S t r á n k a | 43
znamená to, že se v něm nachází i národní park. Malé číslo znamená opět procentuální podíl, tentokráte plochy národního parku ku celkové ploše kraje. Začněme chráněnými krajinnými oblastmi. První místo zaujímá suverénně kraj Zlínský. Na druhé a třetí místo se zařadily dva kraje, které spolu sousedí – kraj Ústecký a Liberecký, což činí z této lokality bezpochyby jednu z nejzajímavějších destinací pro turisty. Nejmenší podíl CHKO ku celkové ploše kraje má Jihomoravský kraj a další místa zaujímají kraje ležící vesměs uprostřed republiky. Národní parky je možno nalézt v šesti krajích, přičemž všechny jsou kraji příhraničními. Ze zjištěných faktů jasně vyplývá, že jak CHKO, tak NP se nachází především v příhraničních oblastech ČR, a tyto oblasti mají tedy nespornou výhodu vzhledem ke své vhodnosti pro poznávací i pěší turistiku.
obrázek 6: CHKO a NP 4.3.4 VODNÍ PLOCHY Poslední analýzou, která zhodnocuje přírodní předpoklady, je analýza vodních ploch. Obrázek (obrázek 7) znázorňuje opět barevné schéma podílu celkového úhrnu vodních ploch v kraji ku celkové rozloze kraje, čísla potom vyjadřují tento podíl v procentech. Na prvním místě se zcela podle očekávání umístil Jihočeský kraj, kde se nachází nejen četné rybníky, ale i řeka Vltava a vodní nádrž Lipno. Další místo zaujímá kraj Jihomoravský, a to především díky faktu, že zde protékají řeky Svratka
S t r á n k a | 44
a Dyje, a konečně zde můžeme nalézt i vodní nádrž Nové Mlýny. Jihomoravský kraj je rovněž krajem s nejvyšším celkovým úhrnem vodních ploch vůbec. Ke krajům s nejnižším podílem vodních ploch ku celkové rozloze patří kraj Olomoucký a s ním sousedící kraj Zlínský, nejmenší celkový úhrn vodních ploch je potom v kraji Karlovarském. Můžeme tedy dojít k závěru, že odvětvím cestovního ruchu úzce souvisejícím s vodními plochami se bude dařit především v jižních Čechách, respektive na jižní Moravě. Jednat se bude nejen o koupání a různé vodní sporty rybaření nevyjímaje, ale i o péči o fyzickou a duševní kondici.
obrázek 7: Vodní plochy 4.3.5 Obce nad 10 000 obyvatel Pro cestovní ruch mají obrovský význam i obce jakožto centra kultury a obchodu, přičemž významnou roli hraje velikost obce a počet obyvatel. Zjednodušeně by se dalo říct, že s velikostí obce stoupá i kvalita zde nabízených služeb. Proto jsem se rozhodl provést analýzu obcí s počtem obyvatel vyšším než 10 tisíc. Z obrázku (obrázek 8) je patrné, že krajem s největší koncentrací obcí je Středočeský kraj, v jehož centrální oblasti se nachází i největší ČR Praha. Na druhém místě se shodným počtem obcí se umístily kraje Moravskoslezský a Ústecký. Společným znakem obou krajů je jejich průmyslové zaměření především na těžební průmysl. Z tohoto důvodu se nedá předpokládat jejich přílišný význam pro odvětví
S t r á n k a | 45
cestovního ruchu, neboť jsou to většinou pouze centra urbanizace. Naproti tomu kraje Zlínský, Olomoucký, Jihomoravský, Pardubický a Královéhradecký mají pro cestovní ruch dle mého názoru mnohem větší význam, neboť obce, které se zde nachází, můžeme považovat vesměs za centra kulturního dění.
obrázek 8: Obce nad deset tisíc obyvatel 4.3.6 Historické a technické památky Historické a technické památky jsou významnou součástí kulturně-historického potenciálu lokalizačních předpokladů pro cestovní ruch. Z mapového schématu je patrné, že největší počet jak historických, tak technických památek se nalézá ve Středočeském kraji. Tento stav je patrně zapříčiněn blízkostí města Prahy, které jakožto město mezinárodního významu, bylo cílem mnoha umělců a mecenášu, kteří ovlivňovali kulturní dění nejen v rámci Prahy, ale rozšířili jej do jejího okolí. Dalším faktorem, který měl vliv na bohatství tohoto kraje na památky, je fakt, že díky jeho nížinatému reliéfu se jedná o kraj s příznivými podmínkami pro zemědělskou činnost, která byla v minulosti hlavním zdrojem obživy. Lidé zde žijící měli proto dostatek kapitálu pro výstavbu objektů, ze kterých se postupem času staly památky. Podobně i Jihočeský a Jihomoravský kraj, které se nalézají na druhé a třetí příčce co do počtu památek, mají optimální reliéfní i klimatické podmínky pro rozvoj zemědělství.
S t r á n k a | 46
Na pomyslném chvostu co se počtu památek týče, se nalézá kraj Moravskoslezský, těsně následován krajem Libereckým, Vysočinou a Zlínským krajem. Příčinu tohoto svatu opět můžeme hledat v historickém vývoji těchto území. Obecně lze považovat kraje s výší koncentrací historických a technických památek za kraje s potenciálem pro rozvoj poznávací turistiky, respektive kulturně poznávacích akcí, jako jsou např. festivaly či jiné kulturní akce.
obrázek 9: Historické a technické památky
4.3.7 UNESCO Památky UNESCO patří v celosvětovém měřítku k jednomu z nejvýznamnějších kulturně historických předpokladů pro rozvoj cestovního ruchu, nejinak je tomu i v České republice. Z tohoto důvodu je rozhodně na tomto místě vhodné analyzovat jejich rozmístění v jednotlivých krajích. Kraj Vysočina s hned třemi památkami UNESCO dohání svoji nevýhodu spočívající v absenci lázeňských zařízení. Žďár nad Sázavou, Třebíč a Telč nabízí návštěvníkům světoznámé skvosty. Dvě památky má kraj Jihočeský, kde můžeme nalézt unikátní selské baroko ve vesnici Holašovice, a kraj Jihomoravský s brněnskou vilou Tugendhat. V kraji Středočeském, Pardubickém, Olomouckém Zlínském mohou turisté navštívit jednu památku UNESCO, ve zbylých krajích se potom už žádné nenachází (s výjimkou Prahy). Hlavním přínosem této mezinárodní organizace je především ochrana a popularizace památek (a nejen jich), které by jinak mohly upadnout v zapomnění, přičemž
S t r á n k a | 47
tak zároveň významnou měrou přispívá k rozvoji cestovního ruchu, především pak jeho odvětví poznávací turistiky.
obrázek 10: Památky UNESCO 4.3.8 Lázně Velmi významným kulturně historickým předpokladem pro rozvoj cestovního ruchu je rovněž lázeňství. Obrázek (obrázek 11) nám podává informace o počtu lázeňských zařízení v jednotlivých krajích. Kraje s nejvyšším počtem lázní jsou dva – Karlovarský a Olomoucký, v obou se nachází shodně šest zařízení. Jako příklad z kraje Karlovarského můžeme uvést známé lázně Karlovy Vary, kde se nachází dokonce nejteplejší pramen z celé České republiky (Vřídlo), Františkovy Lázně či Mariánské lázně. Následuje kraj Královehradecký, kde můžeme navštívit pět lázeňských zařízení, například lázně Bohdaneč. Za zmínku stojí i proslulé lázně Luhačovice nacházející se v kraji Zlínském, kde mohou návštěvníci obdivovat i známá architektonická díla (Jurkovičův dům).
S t r á n k a | 48
Krajem lázeňstvím naprosto nedotčeným je Vysočina mající tak velkou nevýhodu před všemi ostatními, protože lázeňství je nejen významnou součástí péče o fyzickou a duševní kondici, ale i poznávací turistiky a návštěv kulturních akcí. Proto se dá s jistotou říci, že kraje s větším počtem lázní mají předpoklady pro rozvinutí hned několika složek cestovního ruchu zároveň.
obrázek 11: Lázeňská zařízení
4.4 URČENÍ NEJVÝZNAMNĚJŠÍ FORMY CR PRO DANÝ KRAJ Pro určení jediné formy cestovního ruchu, pro který má daná oblast největší potenciál, jsem použil svého celkového slovního zhodnocení hodnot získaných z analýz lokalizačních předpokladů pro rozvoj cestovního ruchu, které jsem vytvořil pomocí systému GIS. Po důkladném prozkoumání těchto analýz jsem zvolil pro každý kraj jednu formu cestovního ruchu, přičemž jsem si nakonec vystačil se třemi formami, a to poznávací turistikou, turistikou pěší, pod kterou rozumím i další druhy sportů (například cykloturistiku) a lázeňstvím. Středočeský kraj Kraj Středočeský patří svoji rozlohou, počtem obcí i obyvatel mezi největší kraje České republiky, ovšem jeho reliéfní členitost ani podíl lesních, resp. vodních ploch ku celkové rozloze kraje přední příčky ve výše popsaných analýzách nezaujaly. V kraji se rovněž nenachází ani jeden národní park a ani zjištěný procentuelní podíl
S t r á n k a | 49
chráněných krajinných oblastí není ve srovnání s ostatními kraji České republiky příliš výrazný. Přírodní předpoklady pro rozvoj cestovního ruchu nejsou tedy v této oblasti významné, nicméně kraj má jedny z nejlepších předpokladů kulturně – historických. Zaujal totiž první místo v počtu obcí nad 10 000 obyvatel a v počtu památek kulturních i historických. Z těchto faktů můžeme usoudit, že nejvíce provozovanou formou cestovního ruchu ve Středočeském kraji bude především poznávací turistika.
Jihočeský kraj V Jihočeském kraji je nejnižší hustota zalidnění vůbec, nicméně cestovnímu ruchu se zde až nezvykle daří. Kraj má totiž pro jeho rozvoj předpoklady nejen přírodní, ať už se jedná o podíly vodních a lesních ploch, reliéfní svažitosti či podíl CHKO, resp. NP ku jeho celkové rozloze, ale i předpoklady kulturně – historické, především potom počet památek, a to kulturních, historických i památek UNESCO. Díky kombinaci obou dvou předpokladů pro rozvoj cestovního ruchu můžeme tedy kraj Jihočeský považovat za ideální pro provozování všemožných jeho odvětví, přičemž významná bude turistika pěší především na Šumavě, cykloturistika, koupání a vodní sporty, ale díky druhému nejvyššímu počtu památek i zde se nacházejícím dvěma památkám UNESCO má největší potenciál pro tento kraj turistika poznávací.
Plzeňský kraj Druhou nejnižší hustotou zalidnění má kraj Plzeňský. V kraji je minimum středně velkých měst a na metropolitní Plzeň navazují drobné vesnice. Hodnoty zjištěné v analýzách jsou vesměs průměrné, za zmínku stojí snad jen vysoký podíl lesních ploch a CHKO, resp. NP, což činí kraj vhodným pro provozování pěší turistiky a cykloturistiky. Za významnou složku cestovního ruchu v této oblasti můžeme považovat díky krajskému městu Plzeň také specifickou „pivní“ turistiku a s ní související všemožné druhy relaxace.
Karlovarský kraj Kraj má vysoký podíl lesních ploch, takže můžeme s určitostí říci, že se zde bude provozovat turistika pěší a cykloturistika, především potom v oblasti Krušných hor. Karlovarský kraj je rovněž bohatý na různé přírodní útvary díky své geologické a geomorfologické rozmanitosti. Co se kulturně – historických předpokladů rozvoje cestovního ruchu týče, nejvýznamnější oblastí je lázeňství. Také nemalé množství historických památek láká k provozování poznávací turistiky, a to nejen lázeňské hosty.
S t r á n k a | 50
Ústecký kraj Hlavní předností Ústeckého kraje bude zde ležící národní park České Švýcarsko. Ten spolu se zajímavými unikátními skalními městy, soutěskami a věžemi v oblasti Hřenska činí kraj téměř ideálním pro provozování pěší turistiky. Další předpoklady už nejsou natolik významné, za zmínku stojí snad už jenom velký počet obcí nad 10 tisíc obyvatel a nemalé množství historických památek.
Liberecký kraj Rozlohou nevelký Liberecký kraj oplývá velkým přírodním bohatstvím, neboť jeho značná část je pokryta lesy (podíl lesní plochy ku celkové ploše kraje je nejvyšší z celé republiky a dosahuje téměř 44 procent) a i jeho reliéf je velmi členitý. Přírodní partie jsou chráněny v několika velkoplošných a v nesčíslném množství maloplošných chráněných územích. Lužické a Jizerské hory zde se nacházející přispívají spolu s rozvinutou železniční sítí k rozvoji pěší a horské turistiky i cykloturistiky v létě a k provozování zimních sportů v zimě.
Královehradecký kraj Dominantou Královehradeckého kraje bude nesporně nejvyšší pohoří České republiky Krkonoše, díky kterému je kraj řazen na přední příčky ke krajům s nejvýraznější reliéfní členitostí. Jsou zde tedy jedny z nejideálnějších podmínek pro provozování hned několika odvětví turistiky jako jsou pěší a horská turistika, cykloturistika, lyžování i ostatní zimní sporty. Další přírodní předpoklady rozvoje cestovního ruchu, jako je podíl lesních či vodních ploch, již nehrají tak významnou roli. Za zmínku stojí rozhodně i větší počet historických památek lákajících k provozování poznávací turistiky, nicméně ani jedna z památek není zapsána v seznamu UNESCO. V kraji se rovněž nachází pět lázeňských zařízení.
Pardubický kraj Hodnoty přírodních předpokladů pro rozvoj cestovního ruchu v kraji Pardubickém jsou vesměs průměrné a nijak zvlášť nevybočují, takže kraj nemá vhodné předpoklady pro provozování turistiky pěší a jejich odvětví. Co bychom ovšem neměli opomenout, je jedna památka UNESCO nacházející se na tomto území, tou je zámek v Litomyšli. Rovněž rodiště dvou slavných českých hudebních skladatelů Bedřicha Smetany již zmiňovaná Litomyšl a Bohuslava Martinů Polička se stávají vhodnými cíly turistiky poznávací a často mohou přitahovat turisty i pořádáním různých kulturních akcí.
S t r á n k a | 51
Kraj Vysočina Kraj Vysočina nemá paradoxně přes svůj název příliš výraznou reliéfní členitost, nicméně podíl lesních ploch i CHKO je zde poměrně vysoký. Je to tedy místo vhodné pro provozování pěší turistiky, cykloturistiky i zimních sportů. Kraji Vysočina patří prvenství co do počtu památek UNESCO, na jeho území se nachází tři památky této světoznámé organizace. Z tohoto důvodu usuzuji, že se zde dá v největší míře provozovat poznávací turistika.
Jihomoravský kraj Sídelní město Jihomoravského kraje Brno je nejen důležitým železničním a silničním uzlem, ale i místem nejvhodnějším pro poznávací turistiku. Ta bude i hlavním odvětvím cestovního ruchu provozovaným v celém kraji. Dvě památky UNESCO a vysoký počet historických památek tato slova jenom potvrzují. Z přírodních předpokladů pro rozvoj cestovního ruchu nesmíme opomenout ani vysoký podíl vodních ploch, který má význam pro provozování vodních sportů, a v tomto kraji se nacházející národní park Podyjí a četné známé CHKO, například oblast Pálavy, které jsou ideální pro cykloturistiku.
Olomoucký kraj Relativně výrazná reliéfní členitost a vysoký podíl lesních ploch činí z kraje Olomouckého kraj vhodný pro pěší turistiku. Provozovat se dá v tomto kraji lázeňství, neboť se zde nachází šest lázní. Ovšem díky velkému počtu obcí nad 10 tisíc obyvatel, významných památek a zajímavému sídelnímu městu kraje Olomouci s památkou UNESCO má zde nejvyšší potenciál turistika poznávací.
Moravskoslezský kraj V Moravskoslezském kraji jsou přírodní předpoklady pro rozvoj cestovního ruchu vesměs průměrné. Nezanedbatelnou výjimku ovšem tvoří výrazná reliéfní členitost (pohoří Hrubý a Nízký Jeseník a Moravskoslezské Beskydy), díky které se zde dá provozovat ve velké míře turistika pěší, horská i cykloturistika. Moravskoslezský kraj má druhý největší počet obcí nad 10 tisíc obyvatel, nicméně nedá se říci, že by byl ideálním místem pro rozvoj jakýchkoli dalších jiných oblastí cestovního ruchu. Nenachází se zde totiž příliš mnoho památek a výše uvedené obce slouží většinou spíše jako centra urbanizace.
S t r á n k a | 52
Zlínský kraj Zlínský kraj má jedny z nejlepších přírodních předpokladů pro rozvoj cestovního ruchu, nachází se zde totiž jak významná pohoří (Bílé Karpaty a Chřiby), tak nížiny Haná na Kroměřížsku a Slovácko na Uherskohradišťsku. Rovněž vysoký podíl lesních ploch hraje významnou roli při provozování především pěší a cykloturistiky. Historických památek se zde nenachází mnoho, nicméně folklórní slavnosti přilákají jistě velké množství turistů toužících po venkovské turistice. Do obrázku XX jsem znázornil jednotlivé předpoklady cestovního ruchu získané z analýzy lokalizačních předpokladů:
obrázek 12: Výsledky analýzy lokalizačních předpokladů
S t r á n k a | 53
4.5 UKAZATELE SPOTŘEBITELSKÉHO CHOVÁNÍ V této části prezentuji namodelované ukazatele spotřebitelského chování pro potřebu dalšího srovnání. Tyto jsem vytvořil pomocí dat získaných z výzkumného projektu Monitoring návštěvníků v turistických regionech ČR. Prvním podkladem, který jsem použil, je schéma zobrazující nejčastější důvod návštěvy daného kraje.
obrázek 13: První nejčastější důvod návštěvy kraje Již na první pohled je patrné, že převažujícím důvodem uváděným pro návštěvu je poznání. Pod pojmem poznání si dle podkladů k projektu Monitoringu návštěvníků v turistických regionech ČR lze představit aktivity spojené s poznávací turistikou (návštěva atraktivit historie, architektury, kultury, folklóru). Turistika a sport, které jsou uváděny jako důvod návštěvy v krajích ležících na severu a severovýchodě ČR, zde představují především aktivity spjaté s pěší turistikou, cykloturistikou a vodními sporty. Druhý nejčastější důvod uváděný pro návštěvu kraje je možné zjistit z obrázku (obrázek 14). Zde již mají důvody poznání a Turistika a sport minoritní podíl a ve většině krajů je jako druhý nejčastější důvod relaxace. Ta je zde synonymem pro rekreační turistiku. Ačkoli data zde zobrazená pocházejí od domácích respondentů, je překvapivé, že již druhým nejčastějším důvodem pro návštěvu kraje je návštěva příbuzných a známých, a to hned ve dvou krajích – Středočeském a Karlovarském. Podobně i u třetího nejčastějšího důvodu návštěvy kraje (obrázek 15) je jako důvod návštěvy Plzeňského kraje uvedena návštěva příbuzných a známých.
S t r á n k a | 54
obrázek 14: Druhý nejčastější důvod návštěvy kraje
obrázek 15: Třetí nejčastější důvod návštěvy kraje
S t r á n k a | 55
4.5 ROZBOR PROGRAMŮ ROZVOJE CESTOVNÍHO RUCHU V
JEDNOTLIVÝCH
KRAJÍCH
V následující části jsem podle dokumentů získaných z internetových stránek krajských úřadů určil, která odvětví cestovního ruchu plánuje kraj podpořit do budoucna.
Středočeský kraj Z dokumentu Program rozvoje cestovního ruchu ve Středočeském kraji (zpracovatel Enterprise plc, s.r.o.) schváleném Zastupitelstvem kraje v září roku 2007 je možno vyčíst následující: kraj plánuje do budoucna především přizpůsobovat a vylepšovat existující zdroje, které nejsou zatím pro turismus optimálně využívány. Jako příklad uvádí výstavbu koňské stezky a četných cyklostezek, které by měly napomoci rozvoji pěší turistice, cykloturistice a jiné sportovní turistice.
Jihočeský kraj Podle dokumentu Strategie rozvoje cestovního ruchu Jihomoravského kraje pro roky 2007-2013 (zpracovatel DHV CR, Eurovision), který byl schválen Zastupitelstvem kraje v prosinci roku 2007, bude jednou z hlavních priorit kraje do budoucna rozvoj veškeré sportovní turistiky, soudit tak lze dle podpory infrastruktury pro pobyt u vody a rekreační plavbu, resp. podpory výstaveb cyklostezek a stezek pro pěší turisty.
Plzeňský kraj Z Programu rozvoje cestovního ruchu Plzeňského kraje aktualizovaného k 31.12.2007 (zpracovatel Úhlava, o.p.s) schváleného Zastupitelstvem kraje v květnu 2007 je možno vyčíst, že kraj se rozhodl nejvíce podpořit rozvoj cykloturistiky a za zmínku stojí i snaha zaměřit se do budoucna na produkty venkovského cestovního ruchu, jako jsou hipoturistika a agroturistika, a to v oblasti turistické destinace Český les – Chodsko.
Karlovarský kraj Podle Programu rozvoje cestovního ruchu a lázeňství v Karlovarském kraji 2007-2013 (zpracovatel Západočeská univerzita v Plzni), který byl schválen Zastupitelstvem kraje v září 2007, spočívá úloha kraje do budoucna ve vytváření vhodného podnikatelského prostředí podporujícího rozvoj cestovního ruchu
S t r á n k a | 56
a lázeňství především na místní a regionální úrovni. Kraj tedy plánuje nejvýrazněji podpořit rekreační turistiku, resp. lázeňství.
Ústecký kraj Jediným dokumentem, který jsem měl k disposici, byla neaktualizovaná Strategie rozvoje cestovního ruchu Ústeckého kraje (zpracovatel DHV) z roku 2003. Kraj se zde chystal podpořit z největší části využití kulturně – historických památek, takže turistiku poznávací.
Liberecký kraj Aktualizace návrhové části programu rozvoje cestovního ruchu Libereckého kraje pro období 2007-2013 (zpracovatel GaREP – Společnost pro regionální ekonomické poradenství) schválená Zastupitelstvem kraje v srpnu 2008 navrhuje především zlepšení stavu kulturně-historických a technických památek a zpřístupnění dalších zajímavých kulturně-historických objektů, čímž by se velkou měrou přispělo k rozvoji poznávací turistiky.
Královehradecký kraj Podle Programu rozvoje cestovního ruchu Královehradeckého kraje pro období 2007-2013 (zpracovatel CITYPLAN s.r.o) schváleného Zastupitelstvem kraje v červnu 2008 se kraj chystá do budoucna podporovat především turistiku poznávací, a to formou propagace různých naučných stezek či okruhů (Mlynářská či Pivní cesta).
Pardubický kraj Podle Programu rozvoje cestovního ruchu v turistickém regionu Východní Čechy 2003-2007 (zpracovatel ARC Mikulov) bude v následujících letech krajem nejpodporovanějším odvětvím cestovního ruchu poznávací turistika, a to například ve formě poznávání vojenské historie kraje a tzv. baroka Východních Čech.
Kraj Vysočina Ve Strategii rozvoje cestovního ruchu v kraji Vysočina na období 2008-2013 (zpracovatel Krajský úřad kraje Vysočina, Vysočina Tourism, Masarykova univerzita Brno) schválené Zastupitelstvem kraje v červnu 2008 je možno se dočíst,
S t r á n k a | 57
že specifickými cíli pro rozvoj cestovního ruchu v kraji Vysočina bude udržitelné využití přírodního potenciálu krajiny, zvýšení dostupnosti kulturních památek využívaných pro cestovní ruch, rozvoj šetrných forem cestovního ruchu a rozvoj lidských zdrojů. Kraj tedy plánuje investovat velkou měrou do všech odvětví cestovního ruchu, přičemž nejvýznamněji plánuje napomáhat rozvoji rekreační turistiky.
Jihomoravský kraj Podle Strategie rozvoje cestovního ruchu Jihomoravského kraje pro roky 2007-2013 (zpracovatel DHV CR, Eurovision) schválené Zastupitelstvem kraje v prosinci 2007 plánuje Jihomoravský kraj podpořit nejen infrastrukturu pro léčebný cestovní ruch a pro pobyt u vody, ale především cykloturistiku, a to dobudováním páteřních cyklistických stran a stezek a zvýšením bezpečnosti na existujících cyklistických trasách a stezkách.
Olomoucký kraj Z Aktualizace programu rozvoje cestovního ruchu Olomouckého kraje na období 2007-2009 (výhled 2010-2013) (zpracovatel RNDr. Ivan Marek a kol., Universita Palackého v Olomouci) schválené Zastupitelstvem kraje v červnu 2008 je možné vyčíst, že Olomoucký kraj do budoucna plánuje podporovat především regionální organizace Jeseníky a Střední Moravu, které se dále zaměří na rozvoj pěší a horské turistiku, resp. cykloturistiky.
Zlínský kraj Podle Aktualizace rozvoje cestovního ruchu Zlínského kraje (zpracovatel KPGM) schválené Zastupitelstvem kraje v červnu se 2008 Zlínský kraj v následujících letech zaměří na podporu veřejné infrastruktury a služeb. Kraj dále podpoří i oblasti s koncentrovaným potenciálem cestovního ruchu, jehož nejvýznamnějším odvětvím zde budou pěší turistika a cykloturistika.
Moravskoslezský kraj Podle Marketingové strategie rozvoje cestovního ruchu v turistickém regionu Severní Moravy a Slezska 2005-2008 (zpracovatel Enterprise plc s.r.o) schválené Zastupitelstvem kraje v listopadu 2008 by se chtěl kraj zaměřit z největší části na rozvoj turistiky poznávací, a to dosažením zápisu vhodných památek na seznam
S t r á n k a | 58
UNESCO a jejich následnou propagací a zpřístupněním vybraných industriálních památek i technických zajímavostí pro rozvoj cestovního ruchu.
4.6 ZHODNOCENÍ VÝSLEDKŮ V této části jsem se pokusil provést srovnání výsledků všech tří předchozích šetření v rámci jednotlivých krajů.
Středočeský kraj Z analýzy lokalizačních předpokladů pro rozvoj cestovního ruchu vyplývá, že nejvyšší potenciál má v tomto kraji turistika poznávací. Pokud se podíváme na nejčastější důvod návštěvy kraje, zjistíme, že tímto důvodem je rovněž poznání, čili potenciál kraje je návštěvníky plně využíván. Kraj ve svém programu rozvoje cestovního ruchu plánuje do budoucna podpořit rozvoj pěší turistiky, cykloturistiky a jiných sportovních turistik. Tyto formy cestovního ruchu jsou až na třetím místě uváděných důvodů a dá se tedy očekávat, že v budoucnu nabudou na větším významu a v žebříčku uváděných hodnot pro návštěvu kraje vystoupí na vyšší příčku – třeba na místo druhé, kde je nyní návštěva příbuzných a známých.
Jihočeský kraj V kraji Jihočeském má nejvyšší potenciál rovněž turistika poznávací a i ona je respondenty uváděna jako první důvod návštěvy tohoto kraje takže potenciál i tohoto kraje je plně využíván. Druhým z důvodů je relaxace, třetím potom turistika a sport. Právě turistika a sport mají být v budoucnu podporovány krajem, z čehož můžeme odvodit, že se stanou častějším než až třetím důvodem návštěvy tohoto kraje.
Plzeňský kraj Kraj Plzeňský má dle analýzy lokalizačních předpokladů cestovního ruchu ideální podmínky pro pěší, resp. cykloturistiku. Co se důvodů návštěvy tohoto kraje týče, je překvapivé, že nezaujala ani jedno z prvních třech umístění. Prvním důvodem bylo totiž poznávání, důvodem druhým relaxace a na třetím místě skončila návštěva příbuzných a známých. Ovšem výše zmiňovaná cykloturistika by měla být krajem podporována do budoucna, takže lze očekávat, že se její postavení posílí.
S t r á n k a | 59
Karlovarský kraj Kraj Karlovarský je podle analýzy lokalizačních předpokladů optimálním krajem pro provozování lázeňství, jehož rozvoj má být v budoucnosti krajem podporován, čili můžeme očekávat, že zde nabude ještě většího významu. Překvapivé ovšem je, že relaxace, do níž můžeme lázeňství zahrnout, je až třetím důvodem návštěvy tohoto kraje, přičemž prvním důvodem je provozování poznávací turistiky a důvodem druhým potom návštěva příbuzných a známých.
Ústecký kraj Dle analýzy lokalizačních předpokladů cestovního ruchu má pro kraj Ústecký nejvyšší potenciál pěší turistika. Zarážející zůstává, že tato forma cestovního ruchu se neumístila ani na jednom ze prvních třech důvodů návštěvy tohoto kraje. Prvním důvodem, který respondenti uvedli, je totiž poznávání, které má být zároveň podpořeno do budoucna, takže lze očekávat silný růst jeho významu pro kraj. Druhým důvodem návštěvy je turistika a sport a důvodem třetím potom relaxace.
Liberecký kraj V kraji Libereckém jsou podle analýzy lokalizačních předpokladů výborné podmínky pro provozování pěší a horské turistiky. Turistika a sport jsou také nejčastěji uváděným důvodem návštěvy tohoto kraje, takže potenciál kraje je výborně využit. Na druhém místě se umístila relaxace a jako třetí důvod bylo respondenty uváděno poznání. Právě to by mělo být podporováno krajem do budoucna a jeho význam by tak měl stoupat.
Královehradecký kraj V Královehradeckém kraji je tomu podobně jako v kraji Libereckém – má výborné podmínky pro provozování pěší a horské turistiky a turistika a sport jsou rovněž uváděny jako první důvod návštěvy tohoto kraje, takže potenciál tohoto kraje je rovněž využit. Na místě druhém se umístilo poznání, které má být zároveň krajem podporováno do budoucna, a na místě třetím potom skončila relaxace.
Pardubický kraj Nejvyšší potenciál je dle analýzy lokalizačních předpokladů v Pardubickém kraji ukryt v turistice poznávací. Toho si je zřejmě vědom i kraj, který plánuje tuto formu cestovního ruchu podporovat i do budoucna. Poznávání hraje v tomto kraji roli evidentně nejvýznamnější, je totiž dokonce i nejčastěji uváděným důvodem pro
S t r á n k a | 60
návštěvu tohoto kraje. Můžeme ho tedy považovat za nejsilněji rozvinutou formu cestovního ruchu v Pardubickém kraji. Na druhém a třetím místě v uváděných důvodech návštěvy skončila turistika a sport, resp. relaxace.
Kraj Vysočina Kraj Vysočina má dle analýzy lokalizačních předpokladů nejvyšší potenciál v oblasti poznávací turistiky. Tato je také nejčastějším důvodem pro navštívení kraje, potenciál kraje Vysočina tedy můžeme považovat za plně využitý. Druhý nejčastější důvod návštěvy kraje je potom relaxace a na třetím místě skončila turistika a sport. Kraj Vysočina se rozhodl podpořit rekreaci, tedy relaxaci a částečně i turistiku a sport.
Jihomoravský kraj Hodnoty, ke kterým jsem došel v kraji Jihomoravském, se téměř shodují s hodnotami z kraje Vysočina, ať už se jedná o potenciálně nejvýznamnější turistiku poznávací a první tři důvody navštívení kraje – sestupně v tomto pořadí: poznávání, relaxace a turistika a sport. Zajímavé ovšem je, že tento kraj se rozhodl jít jinou cestou a nepodpořit rekreaci, nýbrž především turistiku a cykloturistiku, čímž předpokládá silné rozvinutí i další formy cestovního ruchu.
Olomoucký kraj Poznávací turistika má dle analýzy lokalizačních předpokladů nejvýznamnější postavení a v kraji Olomouckém. Její potenciál ale není plně využit – je totiž až třetím z důvodů návštěvy tohoto kraje. Důvodem druhým je relaxace, prvním potom turistika a sport. Kraj se do budoucna rozhodl podpořit právě turistiku a sport, zejména turistiku pěší, horskou a cykloturistiku.
Zlínský kraj Ve Zlínském kraji je dle analýzy lokalizačních předpokladů formou cestovního ruchu s největším potenciálem pro tento kraj turistika pěší a cykloturistika. Tyto by měly být zároveň do budoucna nejvíce podporovány krajem, takže lze očekávat růst významu jejich postavení. V současné době je to totiž až třetí důvod návštěvy tohoto kraje, důvodem prvním je poznávání, druhým relaxace.
S t r á n k a | 61
Moravskoslezský kraj Pěší turistika, která má dle analýzy lokalizačních předpokladů nejvyšší potenciál pro Moravskoslezský kraj, je rovněž prvním respondenty uváděných důvodem k jeho návštěvě (přesněji turistika a sport), proto můžeme považovat potenciál tohoto kraje za plně využitý. Na druhém a třetím místě se umístila relaxace, resp. poznání. Právě do této formy cestovního ruchu se rozhodl kraj Moravskoslezský v budoucnu více investovat.
S t r á n k a | 62
5. ZÁVĚR Ve své práci se zabývám možnostmi využití GIS pro rozhodování v oblasti cestovního ruchu. Hlavní těžiště práce spočívá ve tvorbě analýzy lokalizačních předpokladů pro rozvoj cestovního ruchu v daném kraji. Pro tvorbu analýz jsem použil datových podkladů z geodatabáze ArcČR. Následným zhodnocením výsledků jsem stanovil pro každý kraj jednu oblast cestovního ruchu, která má nejvyšší potenciál. Následně jsem vytvořil mapové podklady nejčastějších důvodů návštěvy daného kraje dle výzkumu Monitoring návštěvníků v turistických regionech České republiky. Jako třetí podklad pro konečné zhodnocení jsem použil koncepce rozvojů cestovního ruchu pro jednotlivé kraje pro období 2007 až 2013, z kterých jsem určil které odvětví cestovního ruchu bude v daném kraji v budoucnu nejvíce podporováno. Po celkovém zhodnocení všech tří šetření jsem dospěl k následujícím závěrům: Pokud je potenciál kraje i nejčastěji uváděným důvodem k návštěvě, můžeme potenciál označit za plně využitý, jako je tomu v těchto krajích: Středočeském, Jihočeském, Libereckém, Královehradeckém, Pardubickém, Jihomoravském, Moravskoslezském a kraji Vysočina. Pokud není potenciál kraje uváděn mezi prvními třemi důvody návštěvy tohoto kraje, můžeme ho označit za nevyužitý, tak je tomu v kraji Ústeckém a Plzeňském. Pokud je forma cestovního ruchu, která bude krajem podporována do budoucna, rovna potenciálu kraje, lze zde očekávat její silný růst, jako je tomu v kraji Plzeňském, Karlovarském, Pardubickém a Zlínském. Pokud bude forma cestovního ruchu, která je až druhým nebo třetím nejčastějším důvodem návštěvy kraje, podporována krajem do budoucna, můžeme očekávat, že se stane brzy prvním nejčastějším důvodem návštěvy kraje. Pokud je potenciál kraje uváděn jako nejčastější důvod k jeho návštěvě a zároveň bude krajem podporován i v budoucnu, lze zde očekávat velmi výrazný náskok té které formy cestovního ruchu a velké oslabení forem ostatních, jako je tomu v kraji Pardubickém.
S t r á n k a | 63
BIBLIOGRAFIE ARCDATA Praha Aplikace ArcGIS Desktop [online]. 18. 06. 2007. Dokument ve formátu HTML. Elektronická adresa http://www.arcdata.cz/produkty-a-sluzby/software/esri/ /arcgis-desktop/aplikace-arcgis-desktop/#ArcCatalog. [cit. 23. 4. 2009]. ARCDATA Praha Nadstavby ArcGIS9 [online]. 18. 06. 2007. Dokument ve formátu HTML. Elektronická adresa http://old.arcdata.cz/download/ArcRevue/2004/3/10-Nadstavby-ArcGIS9.pdf. [cit. 23. 4. 2009]. Bartoněk, D. Vybrané aplikace z oblasti GIS. Brno, Vutium, 2005, 40 s., ISSN 1213418X. Bína, J. a kol. Hodnocení potenciálu cestovního ruchu na území CR [online]. Brno, Ústav územního rozvoje, 2001, 22 s. Dostupné z: www.uur.cz/images/publikace/uur/2002/2002-01/01.pdf [cit. 22. 4. 2009]. CENIA, Profil organizace [online] http://www.cenia.cz/web/www/webpub2.nsf/$pid/MZPMSFGQWNOT CZECHTOURISM Regionální koncepce cestovního ruchu http://www.czechtourism.cz/files/regiony/rozvoj/cestovni_ruch.pdf. [cit. 15. 5. 2009]. Čertík, M. Cestovní ruch: vývoj organizace a řízení, Praha: Off, 2001. 352 s. ISBN 80-238-6275-8. ČSÚ Satelitní účet cestovního ruchu [online] http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/satelitni_ucet_cestovniho_ruchu. [cit. 15. 4. 2009]. ČSÚ 2007 Vymezení územních jednotek NUTS v ČR pro potřeby statistické a analytické a pro potřeby EU [online] http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/vymezeni_uzemnich_jednotek_nuts_v_cr_pro_p otreby. [cit. 16. 4. 2009]. Foret, M. Cestovní ruch, 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2005. 108 s. ISBN 80-7157-838-X. Foret, M. Marketing – zaklady a principy, 1. vyd. Brno: Computer press, 2003. 200 s. ISBN 80-7226-888-0. Hrala, V. Geografie cestovního ruchu, 2. vyd. Praha: IDEA SERVIS, 1994. 190 s. ISBN 80-901462-4-4.
S t r á n k a | 64
Horner, S. a kol. Cestovní ruch, ubytování a stravování, využití volného času, 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 2003. 488 s. ISBN 80-247-0202-9. Kaplan, V. ZABAGED [online] http://www.geogr.muni.cz/ucebnice/kartografie/obsah.php?show=77 Klimánek, M. a kol. Geoinformační systémy návody ke cvičením v systému ArcGIS, 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2008. 66 s. ISBN 978-807375-211-8. Kudrnovský, E. Informační systém o území pro účely regionálního rozvoje cestovního ruchu - Disertační práce [online] [1. 1. 2009] http://is.muni.cz/th/63556/prif_d/01text_prace.pdf Machalová, J. Prostorove orientované systémy pro podporu manažerského rozhodování 1. vyd. Praha: C.H.Beck, 2007. 141 s. ISBN 978-80-7179-463-9. MMR Cestovní ruch [online]. http://www.mmr.cz/Cestovni-ruch [online]. MMR Koncepce státní politiky [online] http://www.mmr.cz/CMSPages/GetFile.aspx?guid=9436a891-44cd-426a-88b9373e4ce4900a. [cit. 15. 4. 2009]. Mirvald, S. a kol. Geografie cestovního ruchu, 3. vyd. Plzeň: Vydavatelství ZČU, 1996. 128. s. ISBN 80-7082-288-0. Pásková, M. Výkladový slovník cestovního ruchu, Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj, 2002. 448 s. Rapant, P. Geoinformacní technologie 1. vyd. Ostrava: Fakulta hornicko-geologická VŠB TU, 2005. 125 s. ISBN 80-248-1264-9. Rapant, P. Úvod do geografických informacních systému 1. vyd. Ostrava: Fakulta hornicko-geologická VŠB TU, 2002. 110 s. ISBN 80-248-1263-0. Ryglová, K. Cestovní ruch: učební texty pro studenty BA (Hons) in Business Management a studenty PEF MZLU v Brně 1. vyd. Brno: Brno International Bussines School, 2003. 67 s. Šíp, J. Rozvoj cestovního ruchu v ČR po roce 1989 [online]. [březen 1999] http://www.cot.cz/data/cesky/99_03/3_statistika2.htm. [cit. 23. 4. 2009]. Tuček, J. Geografické informacní systémy. Principy a praxe. 1. vyd. Praha: Computer Press, 1998. 424 s. ISBN 80-7226-091-X.
