Stále jsme počítali dny do Vánoc a jako mávnutí proutku jsou už tady. I když nám Martin na bílém koni zatím nepřinesl žádnou sněhovou nadílku, neznamená to, že si nemůžeme zimních dnů užívat jinak, třeba jen čtením našeho vánočního Koktejlu. Příjemné počtení vám přejí všichni z redakčního týmu.
4. strana:
A opět je tu rozhovor…
2. -3. strana:
Slovo na úvod Citát měsíce Vyneseno
6. – 8. strana:
Pekelné stránky
z ředitelny 9. – 10. strana:
O šikaně
11. – 12. strana:
Srdce s láskou darované 5. strana:
Nechcete se nudit? Tak…
14. – 15. strana:
Co na to naši mudrcové
13. strana:
Naši domácí mazlíčci
18. – 19. strana:
Zajímavosti 16. – 17. strana:
a luštění
Silvestrovská móda a k tomu něco na zahřátí
5. ročník / prosinec 2014 ZŠ a MŠ Sokolovská 1, Svitavy
1
Slovo šéfredaktorky Čtvrté číslo Sokolovského koktejlu v letošním roce je tady. Není za námi tedy ještě ani polovina školního roku, ale práce za sebou máme již mnoho a mnoho. Proto bych chtěla ještě v roce 2014 poděkovat všem redaktorům za články, nápady, pomoc a vůbec za to, že časopis každý měsíc vychází a doufám, že to tak bude i dál. Karolína Hynková
Přijďte se k nám podívat, nebudete litovat… Rodiče budoucích prvňáčků, přemýšlíte doma čím dál častěji o tom, která škola by byla pro Vaše dítě tou nejlepší? Využijte Dnů otevřených dveří. Ty naše se pro Vás a všechny příznivce naší školy otevřou 15. ledna 2015 od 8 do 17 hodin na obou budovách (Sokolovské i Pražské). Jako vždy budete moci nahlédnout do všech koutů školy. Budova na Pražské bude od 15 do 17 hodin patřit především nastávajícím školákům. V doprovodu kamarádů ze Zvířecí říše okouknou třídy, které voní novotou, prolezou všemi zákoutími, zakouzlí si a zahrají na interaktivní tabuli a pak si společně s rodiči a paní učitelkou vyrobí na památku „zvířátkový tužkovník“. Všechny Vás srdečně zveme a těšíme se na příjemně strávený čas, tak neváhejte a přijďte mezi nás! Všichni ze ZŠ a MŠ Sokolovská
John Winston Ono Lennon byl britský zpěvák a hudební skladatel, člen hudební skupiny The Beatles. Prosadil se také jako malíř, herec, spisovatel a politický aktivista. Významným způsobem ovlivnil vývoj rockové hudby 20. století.
„Až ti bude nejhůř, obrať se ke slunci a všechny stíny padnou za tebe.“ - John Lennon Citát měsíce vybrala Hanka Vodehnalová
-
2
Milí přátelé naší školy, ani jsme se nenadáli a už je zde opět konec roku, který byl událostmi opravdu nabitý. Neuškodí 12 „malých ohlédnutí“ za pestrým a úspěšným rokem 2014: 15. ledna 2014 – „Den otevřených dveří“ nejen pro naše budoucí prvňáčky; 5. – 6. února – úspěšný zápis do 1. třídy, díky kterému jsme mohli otevřít dvě první třídy ; 28. března – v den narození J. A. Komenského škola hrou s Úžasným divadlem fyziky (ÚDIF); 25. dubna – věnováno naší Zemi - Den Země; 12. května – 29. května – týdenní ekologické pobyty žáků 2. stupně (Hostětín, Kaprálův mlýn, Oucmanice) a putování po severovýchodních Čechách; 10. června – „Rozloučení se školním rokem“ ve Fabrice; červenec – srpen – rekonstrukce Pražské, realizace přírodního hřiště, zateplování Sokolovské; 1. září – slavnostní zahájení školního roku (1964 – 2014), slavnostní otevření výstavy k 50. výročí školy, křest almanachu; 19. září – „Sokolovské plesání“; 6. – 10. října – návštěva partnerské školy ve Spišském Bystrém; 14. listopadu – velmi úspěšná sběrová akce; 18. prosince – jako tradičně vánoční dílny. Více nejen o těchto akcích se můžete dozvědět na našem školním webu www.zs5.svitavy.cz, který po celý rok svědomitě aktualizuje paní učitelka Sirková.
Nyní mi dovolte, abych Vám popřála do nového roku 2015 to nejdůležitější - hodně zdraví, štěstí a rodinné pohody. Samozřejmě dětem přeji hodně dárečků pod stromečkem. Všem zaměstnancům školy děkuji za velmi kvalitní práci. Alena Vašáková
Děkujeme všem, kteří se zapojili do listopadové sběrové akce. Podařilo se nám nasbírat doposud rekordních 13, 8 tuny papíru. Výsledky budou jako vždy zveřejněny až po druhém sběrovém dnu, který proběhne v dubnu, k příležitosti oslav Dne Země. Pro nejlepší jednotlivce bude připraven na začátku příštího školního roku výlet a pro nejlepší třídní kolektivy finanční odměna. Helena Půlkrábková 3
„Všichni kolem mě i v naší domácnosti musí být šťastní a musí se tam cítit dobře.“
Tímto mottem se řídí paní Taťána Gáliková, asistentka pedagoga, s kterou se můžete potkat především ve třídě paní učitelky Procházkové a která je velikou oporou malého Martina. Jak jste přišla k téhle práci? K téhle práci jsem přišla asi tak před 7 nebo 8 roky, když jsem jezdila do Prahy do školy. Nevěděla jsem, jak bych potom uplatnila to, co se v té škole učím. Tak jsem nejdříve začala pracovat s mentálně postiženými lidmi, kde jsem s nimi dělala takový film na festival Mental Power… byla to strašná dřina, ale byli jsme tam. Musím říct, že mě to bavilo. No, a takhle jsem pomalinku přecházela a nakonec jsem skončila tady. Pracovala jsem i s autistickým chlapcem. Co je to vlastně ten Mental Power? Postižení jednou za rok natáčejí filmy a pak je festival jako třeba našich filmů, tak je i festival filmů těchto lidí, který se pořádá v divadle Radka Brzobohatého. Jdou si po červeném koberci, jsou opravdu hvězdy večera, je tam pro ně úžasné pohoštění, jsou tam různí herci, kteří to uvádí a jsou v kontaktu s těmito postiženými lidmi. Je to akce, která trvá 2-3 dny a pak se promítají filmy. Potom je vyhlášení nejlepšího filmu a ten nejlepší jde do Karlových Varů. Takže to byl pro mě takový pěkný zážitek, když jsem viděla, jak si to tito lidé užívají, i když jsme nezvítězili. Co všechno vaše práce obnáší? Hlavně hodně trpělivosti. Ale jinak pomáhám Martínkovi překonávat situace, které sám nezvládá (učení, chování atd.). Jaké školy jste vystudovala? No…moc jich nebylo, akorát jsem studovala 3 roky psychoterapii v Praze a asistentku pedagoga. Co ráda děláte ve volném čase? Maluju, dělám loutky, čtu a lenoším. Čím jste chtěla být jako malá? Kovbojem. Prozradíte nám něco o vaší rodině? Děti nemám, mám 17 let přítele, s kterým mám moc pěkný život. Právě z toho vyplývá moje životní motto, že všichni kolem mě i v naší domácnosti musí být šťastní a musí se tam cítit dobře. To znamená, že když moji kamarádi přijedou na návštěvu, tak dělám maximum pro to, aby se tam cítili dobře. Jak se vám s Martínkem spolupracuje? No, tak mně dobře a Martínkovi prý taky dobře.
Paní asistentka se svým svěřencem
Tentokrát s přítelem a psím miláčkem Kiminkou Bibou
Děkujeme paní asistentce za velmi příjemný rozhovor a do nového roku jí přejeme mnoho štěstí a radosti v soukromém životě i při práci s dětmi.
4
Chcete si vyzkoušet nějaký chemický pokus? Chcete pozorovat přírodniny? Nebo si chcete něco dobrého uvařit či něco pěkného vyrobit? Stačí se dostat do spárů paní učitelky Macenauerové a věřte, že se nudit nebudete. Zde jsou důkazy. Krystalizace V přírodovědném kroužku jsme si „vypěstovali“ krystaly soli a modré skalice. Umíchali jsme roztoky, které jsme poté nechali stát na okně a čekali a čekali, dokud se neodpaří voda.
Fenologické měření V přírodovědném kroužku se zabýváme pozorováním přírody. Vydali jsme se do parku. Každý z nás si vybral strom a sebral jeho list. Tento list jsme poté měřili. Na jaře budeme pozorovat pupeny stromů.
Hraní s prvky V chemickém kroužku jsme zkoumali různé chemické prvky. Zkoumali jsme vlastnosti síry, hoření hořčíku, reakci sodíku s vodou a vyrobili jsme i výbušný vodík.
Vaření v 6. A – Vánoční pečení Před Vánocemi jsme si zkusili také upéct vánoční cukroví, abychom překvapili naše maminky a pomohli jim s pečením. Na jedničku jsme zvládli vanilkové rohlíčky a piškotové kuličky.
Dovedné ruce – Fimování V dovedných rukou jsme vytvářely výrobky z FIMO hmoty. Vyrobily jsme si přívěsky, náušnice a různé panáčky. V budoucnu bychom si chtěly vyrobit krásné fimované lžičky.
5
Dvě deváťácké skupiny pekelníků, andělů a Mikulášů rozdávaly 5. prosince radost i trochu strašení. Pár vyděšených očí mohly vidět hned na začátku své výpravy, kdy se vydaly do mateřské školy a do prvních tříd. I přes obavy paní učitelek a přes velký strach dětí se ve školce rozplakala pouze jedna holčička. Ostatní děti byly moc statečné, a tak si od anděla a Mikuláše vysloužily malou dobrůtku. V první třídě paní učitelka prozradila, že by se u nich našlo několik zlobivců. Ti se čertům sice poctivě přiznali, ale trest je přece jen neminul. Čerti popadli hříšníky i s židličkami a odnesli si je. Co by s nimi ale dělali, že? Proto děti musely slíbit, že už budou hodné, a čerti je zase vrátili. U druháčků se naopak našlo mnoho odvážlivců, kteří chtěli jít do pekla dobrovolně, tak proč jim to nesplnit. Tedy alespoň na chvilku… Když obě skupinky opustily Pražskou, vydala se jedna z nich obveselit pacienty svitavské LDN. Za doprovodu kytary pana učitele Luňáčka pekelníci zazpívali několik
vánočních písní a rozdali malé dárečky. S koledami se prošli i po pokojích na dětském oddělení. Druhá skupina se vydala za dětmi do kojeneckého ústavu. Zde si také pekelníci s dětmi zazpívali s kytarou, tady v rukou paní učitelky Pospíšilové. Skupina pana učitele ale ještě chtěla pokračovat v rozdávání radosti, a tak se při cestě do školy stavila do italské pizzerie na náměstí a i tam zazpívala. Změna byla v tom, že tentokrát odměnu dostali zpěváci… a co jiného než pizzu . Potom bylo na řadě to nejlepší a nejočekávanější – samotné třídy na Sokolovské. Na prvním stupni si s dětmi zazpívali, pár jedinců bylo opět odneseno na chodbu a černému obličeji neunikl snad nikdo. Celá devátá (pekelnická) třída se ale nejvíce těšila na druhý stupeň, kde o zlobivcích a lumpech všichni moc dobře vědí. Proto do šesté, sedmé i osmé třídy šli téměř najisto. Když čerti odcházeli ze tříd, sotva se dalo poznat, kdo patří k nim a jestli náhodou někoho nezapomněli v lavicích.
6
S
nejsou žerty
V pátek 5. prosince vznikaly u šesťáků v hodině slohu čertovské pohádky, příběhy, ale také vzpomínky na zážitky s čerty, Mikulášem a anděly nebo… jen tak něco, každý po svém. Jednoho krásného dne se narodilo v království děťátko. Všichni slavili, a když všichni jedli, děťátko ukradli čerti. Král se vydal hledat dítě do starého mlýna, kde čerti pobývali. Čerti vrátili králi dítě pod podmínkou, že až bude dívce osmnáct let, tak si ji vezmou zpátky. Roky ubývaly a v den jejích osmnáctých narozenin se konal ples. Přišli nejen všichni hosté, ale s nimi i čerti. Chtěli princeznu, ale král řekl, ať přijdou zítra, že se potřebují rozloučit. Celou noc v království přemýšleli, jak čerty přechytračit. Najednou krále napadlo, že místo princezny dají čertům babku kořenářku. Tak se nalíčila, učesala a proměnila se v princeznu. Čerti si toho všimli až v pekle. Celí naštvaní se vydali do zámku. Královnu napadlo, že půjdou za Mikulášem, aby je rozsoudil. Řekl něco takového: „No, čerti neměli právo krást vám dítě, tím vás obalamutili, ale na druhou stranu, vy jste čerty podvedli. Myslím, že bude správné, když si král a královna nechají princeznu a čerti si vyberou jednoho anděla.“ Všem se Mikulášovo rozřešení líbilo, a tak díky princezně chodí 5. prosince vždy svatý Mikuláš, čerti a jejich vybraný anděl… Klárka Melicherová
Jako malý jsem se moc čertů bál. Teď už se jich nebojím a nevěřím na ně. Těším se na devátou třídu, až budu převlečený chodit strašit menší děti. Až budu mít zvonek, pytel, rohy… Jééé, to bude mé hoby! Doufám, že sníh napadne, jinak to bude moc nápadné. Nebyly by radovánky s rohatými čerty a sněhuláky. Mám rád to zvonění zvonku, jak se Mikuláš blíží, andělé za ním a čerti se plíží. Mikulášský čas všechny těší nás. Všichni venku běhají před čerty a jejich vidlemi. Milan Sláma
Když jsem byla malá, tak jsem se bála čertů. Chodili v strašlivě děsivých gumových maskách. Čím jsou horší masky, tím je větší strach. Musím uznat, že jsou stále strašidelnější a děsivější. Takže se jich bojím pořád. Když se jde na Mikuláše do školy a slyšíte to čertovské zvonění, je to trochu depresivní a také se bojím víc. O přestávce jsem se podívala z okna a uviděla jsem je, začala jsem se bát. Andělé jsou ale hezcí, z nich strach moc nejde a z Mikuláše taky ne. Jilue Neumeisterová
Jako malá jsem se čertů dost bála. Jednou večer, když táta říkal, že půjde na hokej, přišli čerti. Přišel jeden čert, Mikuláš a anděl. Anděla jsem poznala, byla to naše sousedka. Mikuláš byl její manžel a čert byl můj táta. Poznala jsem ho podle bot. Odešel v modrých teniskách a čert přišel také v modrých, úplně stejných, teniskách. Když jsem ho poznala, tak to popíral. Pořád jsem na něho křičela: „Nech mě být, tati!“ Ale stejně mě strkal do pytle. Potom mě zachránil anděl. Dali mi nadílku a šli dál. Od té doby se to opakovalo každý rok. Kristýna Kvapilová
Ahoj, jmenuji se Bertík. Jsem čert a dnes straším se svými kamarády svět. Když jsem řekl se svými kamarády, myslel jsem anděla a Mikuláše. Anděl má bílé vlasy, krásné bílé šaty, křídla a dává dětem perníky. Mikuláš nakoukne do knihy hříchů, jestli dítě pomáhalo mamince nebo jestli zlobilo. Potom dítě zazpívá písničku a já (čert) ho postraším, podám mu ruku a jde se do pekla. V pekle je teplíčko a pohodlíčko. Jsem rád, že jsem čert, nemusím nic dělat, jenom strašit. Tak ahoj, zase za rok! Veronika Stránská 7
Byl jednou jeden čertík, jmenoval se Bertík. Narodil se 5. prosince. Když mu byly čtyři roky, vydal se poprvé s Mikulášem a andělem za dětmi. Tento čertík nebyl jako všichni ostatní, toužil se stát andělem a roznášet dary a sladkosti jako andělé. Věděl, že kdyby to řekl čertům, vysmáli by se mu. Proto si to nechal pro sebe, ale ať chodil, kam chodil, byl stále smutnější. Jednoho dne, když šel zase s andělem a Mikulášem, vzal si košík plný černého uhlí. Každému, kdo zlobil, dal uhlík. Když se to od Mikuláše dozvěděli všichni čerti, moc ho chválili a začali Bertíkovi závidět. Od té doby dávají čerti zlobivým dětem černé uhlí, kterým topí pod kotli. Saša Koláček Ahoj děti, chci vám povědět příběh o mně a mé kamarádce Lucii. Před rokem, zrovna když se slavil čert, Mikuláš a anděl, jsme s Luckou měly volno ve škole, a tak nás napadlo, že bychom mohly jít postrašit moji mladší sestru. Tak jsme se převlékly za čerta a šly do jejího pokoje a začaly křičet, blbnout, skákat, až jsme ji hrozně vyděsily. Ona se rozbrečela a šla si stěžovat mamince. Věděly jsme, že z toho budeme mít problém, a tak jsme utekly za babičkou. Zjistily jsme ale, že není doma, tak jsme seděly na schodech před babiččiným domem. Najednou se proti nám rozběhl čert a zmizel. Vyděsily jsme se k smrti. Pak jsme si uvědomily, že jsme mé sestře udělaly něco špatného a že se musíme omluvit, protože víme, že se nám to taky nelíbilo. Od té doby se čertů bojím, svoji sestru nestraším a k babičce chodím jenom s mamkou, taťkou a sestrou… S čerty nejsou žerty! Kačka Ebertová
Jednoho chladného večera, když byla bílá krásná zima, seděla rodina Sněhulákova u krbu. Najednou někdo zaklepal na dřevěné dveře. Maminka šla otevřít, a protože byl den, kdy chodili čerti s Mikulášem a andělem, tak se děti schovaly o spíže, aby je čerti nenašli a nevzali si je s sebou do pekla. Maminka otevřela dveře a ejhle, byl to čert a anděl. Maminka se udiveně na ně podívala a zeptala se: „Kde je Mikuláš?“ Anděl řekl: „My právě nevíme, viděli jsme ho naposledy někde tady v lese, u vaší chaloupky.“ Maminka řekla, že tu nikde není, ale najednou se v lese něco pohnulo. Zářilo to jako bílé čisté prádlo, mělo to špičatou čepici a červený kříž na hábitu, v ruce velkou zlatostříbrnou berlu. „Ale to je přece Mikuláš,“ řekl čert. „Děti, vylezte.“ Děti vylezly, řekly básničky, Mikuláš jim nadělil sladkosti a děti šly spát. Druhý den byly děti spokojené, že je neodnesl čert. Tereza Pastušťáková
Když jsem byl malý, čertů jsem se bál. Bál jsem se ale hlavně Mikuláše. Ani nevím proč. Vždy měl tvrdý hlas, byl strašně velký a měl velkou hůl ve tvaru lízátka. Andělů jsem se nikdy nebál, ani jako malý. Pokaždé jsem je tahal za křídla, schovával se za nimi nebo jsem zalezl pod stůl. Pod tím jsem nebyl vidět, protože jsem na sebe strhl ubrus. Čerti mě ale vždycky našli. Asi to bylo tím, že spadla sůl a pepř. Když ke mně šli, začal jsem křičet a mlátit rukama a začal jsem je kousat. Většinou mě čert předal andělovi, tam jsem byl hodný. Teď už se čertů ani Mikuláše nebojím. Ani nevím, jestli jsem věděl, že dostanu sladkosti. Kdybych to býval věděl, možná bych se jich nikdy nebál. Vojta Nespěšný 8
Třeťáčci už mají jasno! Dne 27. listopadu nám pozvala paní učitelka policistku. Učili jsme se o šikaně. Šikana znamená někomu vyhrožovat, třeba takhle: „Dej mi peníze, nebo tě zbiju.“ Nebo: „Umyj mi boty, nebo tě zbiju.“ Filip Co je šikana? Šikana je, když někdo někoho ponižuje a vydírá ho. Nebo když někdo někoho mlátí, skáče mu na věci, někde ho zamkne a nechce ho pustit. Nebo ho shodí ze schodů, půl roku si ho nevšímá, ničí mu věci, sní mu oběd anebo si s jeho věcmi jen tak pohazuje. Když mu to vrátí, tak to běží kecnout. A proto chci, aby byla schránka důvěry. Dominik Mě zaujalo, jak nám říkala o šikaně. A to, co mě zaujalo nejvíc, je to, že když se stydíme to říct ve škole, tak to řekneme doma. Tonda Říkali jsme si, že šikana sama nezmizí a že musíme říct, že nás to bolí. A on přestane, nebo ne. Když nepřestane, tak se to musí řešit a říct to paní učitelce. A taky jsme mluvili o schránce důvěry. Bavili jsme se o šikaně. Paní nám říkala, jak se šikana projevuje. Říkala nám, že když byl její syn prvňáček, tak mu jeho kamarád bouchl pěstí do břicha a dělal mu to každé ráno. Zaujala mě schránka důvěry, chtěla bych ji tady mít. Ta beseda byla zajímavá. Mně se líbilo, jak jsme se bavili o šikaně a už vím, jak mám vyřešit problémy. Protože se tady ve škole nějaké problémy objevily. Bylo hezké, co nám říkala, moc se mi tato beseda líbila. Mohli bychom si udělat skříňku důvěry, je to dobré. Kačka
Jak to vidí páťáci? Zaujalo mě, že ti hloupí, kteří dostávají čtyřky a pětky, šikanují ty chytré. Markéta Ve čtvrtek jsme měli 1. vyučovací hodinu besedu o šikaně. Přišla mluvčí Policie ČR. Setkali jsme se s ní už na dopravním hřišti tady ve Svitavách. Dozvěděla jsem se, že můžou být šikanováni hlavně slabší nebo chytřejší děti. Překvapilo mě, že můžou být šikanováni i dospělí. Polekalo mě, že můžou být šikanovány i děti s brýlemi, protože moje nejlepší kámoška má brýle. I já jsem se se šikanou potkala. Jednou nás jeden kluk a ostatní jeho kamarádi shodili na zem a hodili nám aktovky do křoví. Vendula První hodinu k nám do třídy přišla paní policistka. Povídala nám o šikaně a o tom, jak tu šikanu její syn zažil. Šikana je fyzická a psychická. Říkala nám, že si jedna holka kvůli šikaně podřezala žíly. Ukazovala nám obrázky na interaktivní tabuli. Povídala nám a ptala se nás, jestli někdo šikanu zažil. Přihlásil se jeden kluk a řekl, že viděl, jak se dva kluci šikanují. Šikana vypadá tak, že někdo někomu řekne: „Až půjdeš ze školy, tak vypucuješ boty, dej mi svačinu,…“ A zítra zas. Julie
9
Co je šikana? To je, když každý den jeden člověk (v našem případě žák) bije toho druhého, vydírá ho, ničí mu věci, bere mu svačiny, kapesné apod. Šikana jen tak sama nepomine, musíte to nahlásit. Oplatit to, to není zrovna to pravé ořechové. Šikanuje se spíš ve školách. Poučil jsem se. Vít Tato beseda se konala ve čtvrtek 27. 11. Besedou nás provázela mluvčí Policie ČR Hana Kaizarová. Beseda byla velice naučná. Naučila jsem se něco o šikaně a o tom, jak je šikana závažná. Paní policistka si pro nás připravila pár poučných vět na tabuli. Věty byly takovéhle: Dozvěděla jsem se, že oběti šikany bývají více děti nebo dospělí, kteří se učí lépe než ostatní. Beseda byla hezká. Natálie
Co říkají na besedu s paní policistkou čtvrťáci? Dne 27. listopadu proběhla v naší třídě beseda o šikanování. Paní policistka nám vysvětlila, že šikana je každé chování, kterým mi chce někdo ublížit. Jedná se o opakované a úmyslné násilí. Násilí může mít podobu bití, kradení peněz, ponižování nadávkami a pomlouvání. Nepřímá podoba šikany je i někoho přehlížet a ignorovat. Šikanou je také to, když někdo někoho nutí dělat věci, které sám nechce. Šikana může být i skupinová, kdy jednoho žáka šikanuje více žáků. Existuje i kyberšikana, nahrávání šikany na video a šíření po internetu. Oběť šikany velmi trpí. Jsou to většinou děti, které mají nějaký zdravotní problém nebo kterým to ve škole nejde, protože se nějak liší. Je špatné někomu ubližovat, máme si pomáhat. O každém ubližování řeknu paní učitelce, protože to, aby někdo trpěl a trápil se, se mi nelíbí. Beseda byla pro mě důležitá, protože šikanování porušuje práva člověka. Každý člověk má právo na důstojnost a bezpečí, proto se musíme všichni k sobě chovat slušně, s úctou a pomáhat si, a ne si ubližovat. Adam Šnajdr Jak už jste se asi doslechli, v říjnu se mezi našimi chlapci ze 4. A a chlapci z 5. A objevily jisté spory, které byly označeny jako šikana. Proto nás navštívila ve čtvrtek 27. listopadu 2014 policistka ČR por. Mgr. Hana Kaizarová. Paní policistka nám vysvětlila význam slova šikana. Šikanování je chování, kdy dochází k úmyslnému ubližování. Také nám objasnila, jaký je rozdíl mezi šikanou a škádlením. Při škádlení se může člověk bránit, většinou je to pro legraci a pobavení všech ostatních. Při šikaně jde o ponížení konkrétního člověka. Obětí bývá obvykle slabší jedinec, který se nemůže bránit. Když dáme při škádlení najevo, že se nám nelíbí, tak přestane, kdežto při šikaně agresor ještě přitvrdí. Paní policistka nám také vyprávěla o případech šikany, které už musela sama řešit. Z přednášky jsme si všichni vzali ponaučení. A opět se potvrdilo staré známé přísloví: „Nedělej druhému to, co nechceš, aby druzí dělali tobě.“ Noemi Nývltová
Paní Haně Kaizarové děkujeme za besedu, která byla určitě pro všechny děti velmi přínosná. 10
Pan učitel Luňáček se s žáky z řezbářského kroužku zapojil do literární a výtvarné soutěže, jejímž pořadatelem a organizátorem jsou firmy ANTECOM s.r.o., vydavatel časopisu Age, společnost OPTYS a Studio Ypsilon. Cílem soutěže je podpora tradičních lidských hodnot, jako jsou láska, přátelství, rodina a vzájemná úcta; podpora týmové práce a rozvoj tvůrčích dovedností dětí. K dřevěnému srdci vyrobenému v kroužku připravili společnými silami doprovodný text o tom, komu a proč srdce darují, žáci 7. ročníku s paní učitelkou Andresovou. Autory příběhů v textu jsou Míša Hotařová s Jirkou Pilařem a Michal Maljarčík.
s láskou darované Na začátku hodiny českého jazyka se ve třídě rozhostilo ticho, protože se z reproduktorů ozýval zvuk. Mnozí z nás hned poznali tlukot srdce. A to se také stalo tématem hodiny. Srdce – symbol lásky, přátelství, zdraví, lidskosti, vztahů, síly, citu… a mohli bychom pokračovat dál. Naším úkolem bylo zamyslet se nad tím, komu a proč bychom darovali srdce vyrobené dětmi v řezbářském kroužku. Padlo mnoho návrhů – rodičům, kamarádovi, seniorům, chlapci, jenž přišel o život, když zachraňoval spolužačku, Natálce se zdravotním postižením, týraným zvířatům a další a další. Z poslední lavice se ozvalo: „A co dětem z dětského domova?“ Pokyvování hlav většiny bylo důkazem souhlasu. A proč zrovna jim?
Děti v dětském domově nemají to štěstí a možnost žít se svojí
Spolu
Rodinou, nemají takový Domov jako my.
Mají ale naštěstí své „tety“, které je připravují
Cestu a snaží se jim vytvořit Emotivní prostředí.
na životní
Proč existují rodiče, kteří své dítě odloží? Nedají nebo mu nemohou dát svou péči a lásku? O tom už jsou naše dva vymyšlené, ale přesto tak pravdivé příběhy. 11
Zuzanka Setkali se náhodou dva velmi mladí lidé. Těm se nedopatřením narodilo dítě. Oni ho však nechtěli, tak se rozhodli, že ho odloží před dveře kojeneckého ústavu. Tam jej našly sestřičky. Zjistily, že je to krásná holčička, a daly jí jméno Zuzanka. Když bylo Zuzance pět let, zeptala se jedné z tet v dětském domově: „Proč mě nikdo nechce? Něco jsem udělala? Jsem špatná?“ Teta jí vysvětlila, proč se mohou děti dostat do dětského domova, a řekla jí, že si tak krásnou a milou holčičku určitě někdo adoptuje. Netrvalo to dlouho a pro Zuzanku si přijel mladý pár, který se trápil tím, že nemůže mít děti. Byla štěstím bez sebe. Měla svoji rodinu, svůj pokoj plný hraček, ale hlavně byla šťastná. V pokoji viselo nad postelí dřevěné srdce vyrobené dětmi, pro které byl a je život v rodině samozřejmostí.
Honzík Byl krásný letní den a já šel domů ze školy. Potkal jsem kamaráda, který nesl v ruce dřevěné srdce vyrobené v řezbářském kroužku. Oslovil mě a řekl mi: „Na, tady máš ode mě dárek.“ Byl jsem z toho tak trochu vedle a poděkoval jsem. Proč zrovna mně, říkal jsem si, ale najednou mi den připadal ještě krásnější. Doma jsem srdce odložil na stůl. V hlavě se mi honila myšlenka, že bych i já někomu mohl udělat den krásnějším. A nápad byl na světě! Pátek je den, kdy chodím pomáhat do dětského domova. Pro radost dětí, ale i pro radost svou. Vzal jsem srdce a vyrazil za svými mladšími kamarády bez rodiny. Cestou jsem přemýšlel, komu ho dám. V domově jsem zahlédl malého chlapce, kterého jsem tam ještě nikdy nepotkal, měl slzy na krajíčku. Sestřička mi řekla, že Honzíkovi tragicky zahynuli rodiče a že se o něj nemá kdo starat. Šel jsem za ním, bylo mi ho moc líto. Rozhodl jsem se, že srdce daruji právě jemu. Skrze slzy se na mě usmál a já měl tak skvělý pocit. Stali se z nás kamarádi. Za dva roky si ho vzal do péče nějaký bezdětný pár. Všichni byli moc rádi, že Honzík našel novou rodinu. I já, i když jsem pro něj uronil slzu, protože mi odešel prima kamarád, ale rodina je rodina. Darované srdce nechal ostatním dětem v domově. Prý mu přineslo štěstí a teď už ho potřebuje zase někdo jiný.
Zuzance a Honzíkovi se život změnil. I když v dětském domově díky tetám nestrádali, až teď poznali pravou a
Sílu rodiny
Radostné okamžiky s ní, Darovanou lásku, opětované City a společný život plný Emocí.
Ne každý z dětí má takové štěstí jako Zuzanka a Honzík z našich příběhů, proto bychom chtěli všem dětem žijícím v dětském domově darovat vyrobené srdce, srdce s láskou darované. 12
Barča Bártková ze sedmičky nám představí své želvičky. Nebo želvičku a želváka?
Želva nádherná Jak jsme přišli k želvám? Jednou nám mamka řekla, že by si chtěla pořídit domů želvy, tak jsme hledali na internetu a našli jsme jednu paní, která dokonce byla tady ze Svitav. Druhý den jsme si domluvili schůzku. Paní měla doma i hodně jiných zvířátek. Ve své vlastní ložnici měla kočky, ty kočky byly vážně všude, byly pod postelí, na posteli… prostě všude. Takže teď zpátky k želvám. Měla tam dvě želvy nádherné, jednu malou a druhou velkou. Rozhodli jsme se, že si je vezmeme obě dvě. Než jsme odešli, zeptali jsme se, jak poznáme, že ta želva je samec nebo samice. Paní nám řekla, že taky bohužel neví. Doma jsme si je pojmenovali, ta větší se jmenovala Berta a ta menší se jmenuje Natálka. Proč říkám, že se Berta jmenovala? Ta bohužel asi před rokem umřela. Ale to je koloběh života. Dozvěděla jsem se nové věci o želvě nádherné, třeba že velká želva je samice a malá želva samec. No tak máme doma samce želvy nádherné jménem Natálka, no jo.
Zajímavosti Čím se krmí? Hovězí srdce, sušené rybičky,… Prostředí? Musí mít nejlépe celé akvárium s vodou a nějaký ten výstup nahoru, protože tyhle želvy se rády vyhřívají. Takže je dobré mít i lampičku nad tím výstupem a možná i nějakou tu skrýš.
Jak poznáme želvu nádhernou? Na hlavičce má takový červený proužek, na krunýři mají různé „klikyháky“ a čárky, ostatní želvy mají jenom čtverečkovaný krunýř.
13
Kde bere Ježíšek dárky? Spousta dětí si tou otázkou láme hlavu. Na co přišli naši nejmenší? Kačka, 2. A V obchodě.
Lukášek H., 1. A Koupí je v obchodě.
Verča, 2. B Vyčaruje je.
Verča, 2. A U bytu má obchod.
Šimonek V., 1. A To nevím.
Jirka N., 2. B Koupí je v obchodě.
Nela, 2. A Vyrábí je se skřítky.
Matýsek S., 1. A Koupí je v obchodě.
Adam V., 2. B Dělá čáry máry.
Honza Hr., 2. A Vykouzlí je.
Vojta O., 1. A Koupí si je v hračkářství.
Jáša, 2. B Vyrábí je se skřítky.
Markétka, 2. A Vymyslel stroj a ten je vyrábí.
Pavlík W., 1. A Koupí je v obchodě.
Kryštof, 2. B Všude.
Ríša, 2. A Má pomocníka, který je nakupuje. Josífek I., 1. A Ježíšek je koupí v obchodě.
Viki N., 1. A To fakt nevím. Kubík P., 1. A Kupuje je v obchodě.
Klárka, 2. B Vyčaruje.
Honzík Š.,1. A Koupí je v obchodě.
Kačka, 2. B Vyrobí je skřítkové.
David K., 2. B Od skřítků.
Pavlík B., 1. A Dárky jsou od Mikuláše.
Vojta, 2. B Na severním pólu.
Elishka Van Sas, 1. A Ježíšek je vyrábí.
Filípek K., 1. A Nenápadně je odněkud vezme a přinese nám je. Samík Van Sas, 1. A Ježíšek je dělá s andělama. Adélka P., 1. A Elfi je vyrobí a Ježíšek je donese komínem. A když nemáš komín, tak si to přeješ a ono se to splní.
David Ř., 2. B Vyrábí mu je skřítkové. Jindra N., 1. A Koupí je v hračkářství.
Miki K., 1. A Ježíšek si je vezme v obchodě, pak tam dá na stůl peníze a pak je donese komínem nebo oknem.
Matýsek H., 1. A V obchodě. Zabalí je a pak nám je oknem přinese.
Nikolka S., 1. A Ježíšek je koupí v obchodě a pak je dá pod stromeček.
Denisek V., 1. A Vyrábějí je skřítci a Ježíšek je pak rozdává.
Lucinka V., 1. A Od skřítků a Ježíšek je pak doveze.
A kde bydlí Ježíšek? To je také oříšek. Kam mu máme posílat dopisy s přáními, když nevíme, jakou má adresu? Naši mudrcové to ale vědí. Nikolka S., 1. A V Betlémě.
Tom M., 2. A Severní pól.
Pavlík W., 1. A V nebi.
Viki N., 1. A V nebi.
Lucinka V., 1. A Na severním pólu.
Matýsek S., 1. A Na mraku.
Lukášek H., 1. A V Betlémě.
Vojta O., 1. A V Antarktidě.
14
Kryštof, 2. B V Betlémě.
Klárka, 2. B V nebi.
Ríša, 2. A Mezi lidmi a promění se na Vánoce.
David K., 2. B V Betlémě.
Adam V., 2. B Ve dvoupatrovém domě.
Josífek I., 1. A V nebesích.
Verča, 2. B V Betlémě.
David Ř., 2. B V Betlémě.
Elishka Van Sas, 1. A V Betlémě.
Vojta, 2. B V Betlémě.
Kačka, 2. B V Betlémě.
Péťa, 2. A Na horách.
Verča, 2. A Rostou na stromě.
Štěpa P., 2. A V Betlémě.
Matýsek H., 1. A V Betlémě.
Markétka, 2. A V lese.
Jáša, 2. B V Betlémě.
Páťa, 2. A U brány v nebíčku.
Jirka N., 2. B V Betlémě.
Samík Van Sas, 1. A Já nevím.
Honza Hr., 2. A J Amerika.
Jindra N., 1. A V mraku. Kubík P., 1. A Na zimním pólu. Denisek V., 1. A Na jižním pólu. Adélka P., 1. A V oblacích. Kryštof, 2. A V nebíčku na mrakách.
Když už jsme si poradili s tím, kde Ježíšek vlastně bydlí, zbývá už jen mu poslat ten dopis. Jeden takový dopis i s ilustracemi tu máme i my. A co vy, psali jste letos Ježíškovi o dárečky?
15
Víme, že se blíží Silvestr, a tak nás napadlo, že bychom do tohoto čísla mohly napsat o nějakých silvestrovských oblečkách. Přidaly jsem vám sem i návod na účes, který můžete využít nejen na Silvestra, ale i v plesové sezóně, která se také blíží. Máme tu pro vás pár tipů, co si vzít za sebe na onu silvestrovskou party: Třeba džínovou vestičku, fialové tílko, fialové náušnice, rifle stejné barvy, jako je džínová vestička, tenisky také fialové a černé barvy, náhrdelník, prsten(y) a náramky- nejlépe ve stříbrné barvě. Můžeš doplnit i černým opaskem. Také samozřejmě doplň světle růžovou rtěnkou, černou tužkou na oči a řasenkou opět černé barvy. Pokud chceš být sladěná s kamarádkou, můžeš si vzít třeba tílko s obrázkem anglické vlajky, bílé kalhoty, černé botky na podpatcích a doplň nějakými šperky. Tvá kámoška ať si vezme tílko s obrázkem americké vlajky, kalhoty, boty a šperky stejné jako ty! Tentokrát to budou nějaké šatičky nad kolena – viz obrázek nebo alespoň nějaké podobné , pod šatičky si radši vezmi černé legíny a boty na podpatku slaď s šatičkami, doplň černými šperky a máš hotovo. Ale nezapomeň se nalíčit . To by bylo nějak tak vše, doufáme, že nějakou z našich rad využijete!
Kačka Ebertová a Míša Liškutinová z šesté třídy 16
V zimním mrazivém počasí se občas hodí něco dobrého na zahřátí. Kdybyste chtěli vyzkoušet něco jiného než čaj, Michal Harašta ze sedmé třídy pro vás připravil pár tipů na horké nápoje.
Brusinkový punč Ingredience (rozpis na 1 nápoj): 150 ml brusinkové šťávy, 150 ml jablečné šťávy, 2 – 3 ks hřebíčku, 1ks tyčinky skořice, trochu citronové šťávy a badyán na ozdobu
Postup: 1. Do menšího hrnce nalijeme brusinkovou a jablečnou šťávu, přidáme koření a vše zakápneme trochou citronové šťávy. 2. Přivedeme k varu a zaklopené pokličkou necháme přibližně 5 minut probublávat na mírném zdroji tepla. 3. Hotový horký nápoj přecedíme a servírujeme ozdobený tyčinkou skořice a badyánem.
Bílý západ Budeme potřebovat: 2 ks sáčky černého čaje, 2 ks žloutků, 1,5 hrnku vroucí vody, 0,5 hrnku ananasové šťávy, 3 lžíce cukru, šťáva z 1 ks citrónu
Postup: 1. Sáčky čaje zalijeme vroucí vodou a necháme 2 minuty luhovat. 2. Pak přilijeme citronovou a ananasovou šťávu. 3. Žloutky důkladně utřeme s cukrem, takto připravený krém rozdělíme do 4 skleniček. 4. Zalijeme horkým punčem a ihned servírujeme.
A teď něco pro dospělé. Ti, co ještě nemají 18 let, si mohou pouze přivonět. Těm starším bude snad chutnat.
Horká Becherovka Budeme potřebovat: 40 ml becherovky, 150 ml horké vody, 1 plátek citronu, 1 lžička medu, sklenice z varného skla či hrnek
Postup: Becherovku zalijeme horkou vodou. Přidáme med a ozdobíme citronem.
Raspberry punch Budeme potřebovat: čerstvé maliny, cukr, horká voda, 4 cl koňaku
Postup: Čerstvé maliny rozdrtíme, přidáme cukr, zalijeme horkou vodou a necháme nejméně půl hodiny odstát. Poté scedíme přes sítko. Přilijeme horkou vodu a podle chuti dosladíme. Přidáme 4 cl koňaku a ozdobíme malinami a mátou.
Tak na zdraví!
17
Jak se slaví Nový rok ve světě? To nám zjistil Filip Vykopal ze sedmičky.
Bulharsko: Na Nový rok vyhánějí Bulhaři zlé duchy. Při rituálu zvaném Kukeri tancují lidé ve strašidelných kostýmech, aby zahnali upíry a zajistili si zdraví, štěstí a bohatou úrodu. Oděv pro tuto příležitost tvoří dřevěná maska nahánějící strach a kožešinový kostým se zvučnými zvonky.
Rumunsko: Rumuni na Nový rok dodržují zvyky, které mají přinést štěstí. Děti se často prohánějí po ulicích a náměstích s nově narozeným jehnětem v náručí. Kdo takové jehně pohladí, měl by podle tradice zvané Vasilica mít v novém roce štěstí. Za pohlazení je ale nutné dát dětem nějakou drobnost.
Španělsko: O silvestrovské půlnoci přenáší televize i rozhlas odbíjení věžních hodin na madridském náměstí Puerta del Sol. Úderů zvonů je celkem dvanáct, s každým úderem snědí Španělé jednu kuličku hroznového vína, což jim má v novém roce zaručit štěstí.
Filipíny: O Silvestru děti i dospělí skáčou do co největší výšky, což má zaručit dobrou úrodu. Blahobyt pak mají zajistit otevřené dveře a okna, rozsvícená světla a mince na parapetech a v kapsách kalhot i bund.
USA: Na Nový rok se plavci vrhnou do Sanfranciského zálivu, jehož vody mají zhruba deset stupňů Celsia. Ti nejrychlejší urazí dvoukilometrovou trasu z někdejší věznice Alcatraz do San Franciska za půl hodiny. Této tradice se od roku 1967 účastní asi stovka lidí ze dvou plaveckých klubů.
JAR: Lidé v Jihoafrické republice vítají příchozí rok karnevalem. Vrcholem novoročního veselí je 2. leden, kdy Kapským Městem za zvuku bubnů prochází pestrý průvod. Událost si nenechá ujít na 10 000 účastníků ve fantastických kostýmech, taneční skupiny, kapely a chóry. V ulicích pak karnevalový rej sleduje přes 100 000 lidí.
18
Poznáte stopy v písku? V minulém čísle jsme vám slíbili, že do prosincového vydání přimícháme další africkou zajímavost od naší paní uklízečky. My sliby plníme, a proto přinášíme malou hádanku. Která stopa má jakého majitele, vám prozradíme společně s další zajímavostí v příštím vydání.
1
2
3
4
Zkuste si doplnit anglické názvy vánočních obrázků do křížovky. Co asi skrývá tajenka?
19
PF 2015
Nejen příznivcům našeho časopisu, ale všem přejeme krásné a pohodové Vánoce a ještě krásnější a pohodovější celý nový rok 2015. A víte co? Mějte se moc rádi a dávejte si to najevo!!! Vaši redaktoři SK
Na prosincovém čísle Sokolovského koktejlu se podíleli: Šéfredaktorka: Karolína Hynková Členové redakční rady: Vendula Ambrožová, Barbora Bártková, Vendula Dvořáková, Kateřina Ebertová, Michal Harašta, Kristina Kösslerová, Michaela Liškutinová, Karolina Nespěšná, Denisa Nováková, Hana Vodehnalová, Filip Vykopal, Ivo Teplý, Vanesa Zelinková Přispěvatelé z venku: Janeta Chaloupková, Jitka Macenauerová, Helena Půlkrábková, Kateřina Procházková, Zuzana Ptáčková, Alena Vašáková, čtvrťáci, páťáci, šesťáci, třeťáci Koktejlíky kreslila: Kristina Kösslerová Za vším stojí: Petra Andresová Tisk zajistila: Jiřina Sirková
http://www.zs5.svitavy.cz/ 20
