Vyneseno Ze školní z ředitelny Další zkušenost pošty z ředitelny Projekty
Šikulka z 2. A
nás čerti
v 5. B
Úryvek ze sportu Dvojčata na škole
o Bivoji
Vyhlášení Zlatého ježoura
Zimní nálada ve škole
Beseda se
Dobrodružná spisovatelkou výprava
Rozhovor s ... Anketa
Pověst
do života
Přišli pro
na téma
Zeptali jsme se nejmenších
Vánoční čas v češtině
Představení pejska
Prstem po mapě
Nejen pro kluky
PF
Zábava,
2014
vtípky, perličky…
4. ročník / prosinec 2013 ZŠ a MŠ Sokolovská 1, Svitavy 1
V posledním čísle Sokolovského koktejlu roku 2013 v rubrice „Vyneseno z ředitelny“ by neměly chybět, dle mého názoru, dvě věci:
1) Jelikož se blíží termín, kdy budeme kompletovat almanach k 50. výročí školy, a stále nám chybí fotografie posledních čtyř tříd, chtěla bych touto cestou požádat všechny čtenáře našeho školního časopisu o pomoc. Projděte znovu prosím svá alba, zeptejte se ve svém okolí, zda někdo z rodinných příslušníků, přátel, sousedů či spolupracovníků nebyl absolventem třídy: Na našich webových stránkách www.zs5.svitavy.cz najdete kompletní jmenný seznam těchto tříd. Moc nám tím pomůžete.
2) Konec starého roku je vždy začátkem nového, který by měl být alespoň tak dobrý, jako byl ten stávající, ne-li lepší. Dovolte mi, abych touto cestou popřála našim dětem hodně dárečků pod stromečkem, našim starším žákům 16 dní zimních radovánek plných zážitků s kamarády a vstřícných rodičů, zaměstnancům školy zasloužený odpočinek po namáhavé práci. Celé redakční radě Sokolovského koktejlu přeji zajímavé podněty na články a hodně sil do celoroční práce.
Na závěr nechci opomenout popřát všem to nejdůležitější – zdraví a rodinnou pohodu po celý rok 2014. Alena Vašáková
Stejně jako v předešlých letech nám poslal vánoční přání náš adoptovaný kamarád Peter Gomes. Překlad zajistila paní učitelka Půlkrábková, ale z originálního psaní tu máme krásný obrázek od Petera. Drazí milující sponzorští rodiče! Posílám pozdrav požehnání.
lásky,
míru,
radosti
a
Zkouškou jsem ukončil 1. semestr. Poté jsme od 7. do 22. října měli prázdniny. O prázdninách jsem byl v Kumtě. Jak se máte? Doufám, že dobře. Moje maminka, tatínek, bratr, sestra i já stále děkujeme za vaši pomoc. Modlím se za vás. Jsou zde silné srážky. Můj bratr a sestra v listopadu dostanou první svaté přijímání. Brzy přijdou Vánoce a já vám přeji veselé Vánoce a šťastný nový rok. Velice vám děkuji za vánoční dárek. Vaše milující dítě
Peter 2
A v naší emailové poště přistál ještě jeden pozdrav, a to od „třídního maroda“ z 6. A. Co se mu stalo, nám napsal. Držíme mu palce, přejeme veselé Vánoce a snad se brzy bude moct vrátit mezi nás. Ahoj třído, jak všichni asi už víte, mám zlomené 2 obratle v zádech. Musím stále ležet a nyní mám povoleno chvíli stát, projít se - jen minimálně, nebo klečet (aby mi neochably všechny svaly v těle). Mám za sebou už víc jak 30 dní v posteli. Jsem strašně moc rád, že k nám chodí Kevin Hynek. Vždycky trošku pokecáme, zasmějeme se a vím, co se děje ve třídě. Taky se tu stavil Láďa Vašák a Láďa Spurný, který už s námi sice nechodí do školy, ale je to kamarád. Děkuji všem za dopis, moc mě potěšil. Někdy se dost nudím a píšu na skypu s Kevinem (mám ho na tabletu, můžu u toho ležet). Kdyby si chtěl se mnou ještě někdo psát, jsem RomisKout , budu jen rád. Paní učitelce Petrušce Andresové děkuji za výbornou oříškovou čokoládu a za posílání učení přes Patrika Bureše. Na další kontrolu jdu těsně před Vánoci a pak se ještě uvidí, jak to bude všechno dál. Jelikož se s vámi neuvidím, přeji všem krásné Vánoce, spoustu dárků pod stromkem a vše, co si jen budete přát v novém roce 2014. Roman Koutný
A přidal i pár vtípků: Mami, tatínek říkal, že jsme se vyvinuli z opice. Je to pravda? No, jak to mám vědět, copak znám všechny tatínkovy příbuzné? Mami, víš, kolik je v tubě pasty na zuby? Nevím. Já přesně, od kuchyňské linky až ke gauči v obýváku. Sedí bezdomovec na lavičce v parku a škrtá se zápalkami. Tahle nehoří, vyhodit. Tahle taky nehoří, vyhodit. Tahle hoří, tu si nechám!!! Učitelka si zavolá ke stolu Pepíčka. Proč jsi včera nebyl ve škole? Říkala jste, že kdo nemá úkol, ať se tu ani neukazuje. Při hodině zeměpisu: Kde leží Kuba, Romane? V posteli, má děsný kašel. Jsem fakt naštvanej, jsem si myslel, že chodím půl roku do kroužku karate, a on je to diskusní kroužek pro němé.
10. prosince se v Moravské Třebové konala Gastronomická soutěž osmých a devátých tříd o Pohár ISŠ Moravská Třebová 2013. Zúčastnila se také tři děvčata osmé třídy naší školy - Aneta Břeňová, Anna Melicherová a Kristina Kösslerová. Doprovázela a podporovala je paní učitelka Jitka Macenauerová. Soutěžily jsme v Muzeu Moravské Třebové. Dohromady zde bylo 12 skupin a měly jsme zadané tři úkoly. První úkol byl vytvořit bagetu, která měla obsahovat vlastní pomazánku a vlastní suroviny. Podle nás jsme bagetu zvládly na jedničku. Druhý úkol byl připravit ovocný salát ze všech surovin, co jsme dostaly. I s tím jsme si poradily. Třetí a závěrečný úkol jsme ale zkazily. Byly jsme z toho zklamané, tak abychom si zlepšily náladu, zkusily jsme si vytváření květin, listů apod. z ovoce. Nakonec bylo vyhlášení, skončily jsme na 10. místě a jako cenu jsme si odnesly čokoládu. Byla to bezvadná zkušenost, za kterou děkujeme paní učitelce Jitce Macenauerové. Kíťa Kösslerová, 8. tř.
3
Ve čtvrtek 5. prosince někam záhadně zmizeli deváťáci. A kam se poděli? Pánové pekelníci je poprosili o pomoc při hledání a trestání hříšníků, kterých se nejen na naší škole za celý rok určitě nashromáždilo mnoho. Deváťáci se tedy oblékli do čertovského, ale protože ne všichni zlobili, nesměli chybět ani andělé a Mikuláši. Aby zvládli všechno obejít, rozdělili se do dvou skupin. Výpravy v čele s panem učitelem Luňáčkem a paní učitelkou Pospíšilovou se vydaly navštívit svitavskou nemocnici, kojenecký ústav a samozřejmě děti v MŠ a ZŠ Sokolovská. Zlobivci skončili s černými tvářemi, ale nakonec i s lízátkem. V pár případech mladších dětí došlo i na slzy, ale ani ti nejstarší nebyli úplně v klidu. Že by neměli čisté svědomí? Všichni si to určitě moc užili. Pro některé to byla zábava, pro jiné je příchod Mikuláše a jeho pomocníků symbolem zimy a jiní byli prostě rádi, že se ulili z hodiny. Mňam. Děkuju, andílku!
Ale já byla hodná...
Tak koho si odneseme?
Mě ne, mě ne!!! Padá sníh, padá sníh...
A teď si napíšeme pekelný diktát!
Na pekelníky zavzpomínala Kája Hynková z osmičky
4
Čertovská čeština aneb s čerty (a někdy i s paní uč. Stavělovou ) nejsou sice žerty, ale zábava s nimi být může i v českém jazyce. Ve dvouhodinovce češtiny jsme si zábavnou formou zopakovali téměř všechen dosud probraný pravopis. Někteří žáci dostali jedničku, ostatní si uvědomili, kde jsou jejich slabiny a co si mají důsledně procvičovat. K tomu nás navštívili čerti s Mikulášem a několik andělů. Na tabuli jsme měli pro očekávanou návštěvu připraveny lístečky, na kterých jsme se přiznali k případným našim neřestem. Naše paní učitelka nás bránila tělem i duší a nikoho čertům nedala, přestože si čerti pár z nás chtěli odnést. Celý den bylo veselo, hezky nám to uteklo. Odpoledne jsme si užívali výtvarnou výchovu. Za poslechu koled jsme tvořili vánoční přáníčka nejen pro naše rodiče.
20. listopadu Ondra Mach domluvil s tatínkem, který učí biologii na zdejším gymnáziu, návštěvu učebny biologie s odborným výkladem pro jeho třídu 4. A.
Téma opice pro zpestření výuky českého jazyka si vybrala paní učitelka Stavělová pro 5. B. Získání nových znalostí ze života opic, zajímavosti z opičí říše, procvičení gramatiky a čtení… To vše a možná i víc čekalo na páťáky v tomto projektu, o který se s námi chtěli podělit.
Za info a foto všech tří projektů děkujeme paní učitelce Stavělové
5
V říjnu proběhla již tradičně sběrová soutěž Zlatý ježour, ve které jde o to sesbírat co nejvíce plodin (kaštany, žaludy, bukvice, kukuřice,…). Plodiny poté putují do záchranné stanice Zelené Vendolí, kde se o ně postarají místní zvířátka.
Letošními nejpilnějšími sběrači byli: 1. místo – Hnátová, 1. A (544,5 kg) 2. místo – Hnát, 4. A (492,8 kg) 3. místo – Hládíková, 5. B (440 kg) 4. místo - Čadilová, 1. A (297 kg) 5. místo – Ebertová, 5. B (220 kg) 6. místo – Harašta, 6. A (198 kg) 7. místo – Frantová, 4. A (174 kg) 8. – 10. místo – Jurenková, 1. A, (165 kg) 8. – 10. místo – Vaverová, 3. A, (165 kg) 8. – 10. místo – Vaverová, 1. B, (165 kg)
V rámci tříd to dopadlo takto: 1. místo – 1. A (1455,2 kg) 2. místo – 5. B (843,4 kg) 3. místo – 4. A (752,3 kg) 4. místo – 2. A (742, 8 kg) 5. místo – 1. B (604, 33 kg) 6. místo – 3. A (205, 3 kg) 7. místo – 6. A (205 kg) 8. místo – 2. B (140 kg) 9. místo – 7. A (137,5 kg) 10. místo – 8. A (38,5 kg) 11. místo – 5. A (6 kg) 12. místo – 9. A (0 kg)
Foto: Karolína Hynková
Všem gratulujeme a za zvířátka děkujeme!
Do 2. A chodí spousta šikovných dětí. Je mezi nimi i Petruška Škrancová, která se věnuje gymnastice. Mohli jste ji vidět při vystoupení gymnastického družstva na zakončení školního roku v červnu. Petruška získala 3. místo na soutěži gymnastek v Brně. Gratulujeme! Za informace děkujeme paní učitelce Škraňkové
6
V listopadu se naši reprezentanti na sportovních soutěžích poprvé představili v krásných nových dresech. Jako první se do bílo-černé kombinace, doplněné o barvy z puzzle školního loga, oblékli chlapci z 6. a 7. tříd, a to 12. 11. na florbalovém turnaji pořádaném DDM Svitavy. Po prohře se ZŠ TGM Svitavy (1:3) a výhře nad Opatovem (4:1) skončili druzí ve skupině a v nabité konkurenci 9 týmů a při krutém postupovém klíči obsadili nakonec 5. místo. 21. listopadu se krásné dresy, z díly firmy GRAFIKO, objevily na dvou místech současně. V hale Na Střelnici se pokoušeli naši osmáci a deváťáci postoupit po roční pauze přes první kolo školské futsalové ligy. To se jim bohužel po přídělu od ZŠ Palackého z Mor. Třebové (0:7), těsné prohře s Radiměří (0:1) a výhře nad ZŠ Hradec nad Svitavou (2:0) nepovedlo a v turnaji, který pořádala naše škola, skončili na 3. místě. V tělocvičně svitavského gymnázia se ve stejný den oděly poprvé do nového i dívky. Na florbalovém turnaji 6. a 7. tříd obsadily po prohrách se ZŠ Felberova SY a s Gymnáziem SY 3. místo. Ani 25. listopadu nepřinesly chlapcům 8. a 9. třídy nové dresy štěstí. To když v hale Na Střelnici dokázali na florbalovém turnaji porazit pouze ZŠ Opatov (2:0) a po prohrách s gymnáziem (0:5) a ZŠ Březová nad Svitavou (0:1) skončili poslední ve skupině a celkově sedmí. Co se nepovedlo starším chlapcům, napravili 27. 11. ve školské futsalové lize ve svojí kategorii chlapci mladší. Naše škola opět pořádala v hale Na Střelnici úvodní kolo. Zápasy v této kategorii (stejně jako soupeři) byly vyrovnané a o postupu našich chlapců rozhodl jediný gól v celkovém skóre. Porazili jsme ZŠ Palackého Mor. Třebová (4:2) a podlehli ZŠ Kostelní náměstí Mor. Třebová (0:2). V závěrečném zápase se ZŠ Hradec nad Svitavou jsme sice po poločase prohrávali 0:2, ale dorážka Ládi Vašáka a šťastná teč Lukáše Bednáře nám zajistily stejný počet bodů s Hradcem, o jeden gól lepší skóre a postup do druhého kola. 28. listopadu měly být opět všechny dresy v permanenci, ale sada po chlapcích nestihla uschnout, a tak děvčata 8. a 9. třídy odehrála svůj florbalový turnaj v hale Na Střelnici v původních modrých dresech. Bohužel, ani v nich se jim moc nedařilo. Uhrála jedinou remízu se ZŠ Felberova SY (1:1) a po porážkách od gymnázia (0:4), ZŠ Riegrova SY (1:2) a ZŠ TGM SY (0:3) obsadila 5. příčku. Ve stejný den jeli představit nové dresy naši čtvrťáci a páťáci na florbalový turnaj do sousední Litomyšle. Ale také jim chybělo štěstí a po čtyřech porážkách obsadili 5. místo. Snad se našim žákům bude v dalších soutěžích v nových dresech dařit lépe. Vždyť se o to, aby je mohli oblékat, zasloužili sami. Dresy škola mohla pořídit díky penězům utrženým za sesbíraný vytříděný starý papír v minulem školním roce. Fotografie ze všech turnajů naleznete ve fotogalerii na: www.zs5.svitavy.cz. Za info ze sportu děkujeme panu učiteli Luňáčkovi 7
Zimní náladu v naší škole, kterou zdokumentovala Denča Nováková z osmičky, není třeba komentovat.
8
V jedné vyučovací hodině globální výchovy jsme se dozvěděli, že nás příští týden čeká výlet na tajné místo – do „pralesa“. Netušili jsme, co nás čeká, a tak jsme šli ve čtvrtek 21. 11. plni očekávání do školy. Po vyluštění šifry jsme se dozvěděli, že se naše třída vydá prozkoumat Vodárenský les ve Svitavách. Podle barev ,,žetonků“, které jsme si vytáhli z pytlíčku paní učitelky Šimkové, jsme se rozdělili do skupin. Tyto skupiny pak dostaly desky s úkoly k určitému tématu. My s modrými deskami jsme zkoumali hydrologii a botaniku, červení pak zoologii a pedologii. Pozorovali jsme život v lese, určovali stopy zvěře, poznávali druhy stromů podle větviček a tiráže, měřili teplotu a průhlednost vody, pomocí půdního vrtáku odebrali vzorky půdy, u kterých jsme určovali základní vlastnosti půdy. S pomocí Pasco čidel jsme porovnávali teplotu, vlhkost a sílu větru na různých místech. Po prozkoumání jsme se všichni pořádně zmrzlí vrátili do školy na poslední hodinu. V současných hodinách globální výchovy naměřené výsledky zpracováváme a seznamujeme se navzájem s nimi. Výlet se nám všem líbil, pro všechny to bylo velmi zajímavé a dále se budeme těšit na další průzkumy v přírodě. Barča Boušková a Michal Harašta, 6. třída
Žabko, počkej na mě, chci se na tebe podívat…
Tak tenhle pták bude patřit sem…
Děti z 2. A se v rámci školní družiny s paní vychovatelkou Maňasovou zúčastnily besedy s paní spisovatelkou a ilustrátorkou Andreou Popprovou, která je známá nejen svými pohádkami ve Sluníčku, ale i knížkami - Čekání na Vánoce, Tajemství permoníků, Jaro, je tu! - a mnoha jinými.
Foto a text dodala paní učitelka Monika Škraňková 9
Do prosincového čísla jsme vybrali naše další školní dvojčata, která navštěvují třídu paní učitelky Ruskové. Právě tento měsíc oslavili své deváté narozeniny.
Viktorie a Robert Vykopalovi
Narodili se 10. 12. 2004, ale Vikča je o 2 minuty na světě déle. V 6. třídě mají bratra Filipa, který sám své sourozence vyzpovídal, ale raději na ně už nic jiného neprozradil.
Oblíbená barva? Robert: černá
Viktorie: tmavě zelená
Oblíbené jídlo? Robert: opékané nudle
Viktorie: svíčková
Oblíbený předmět? Robert: tělocvik
Viktorie: prvouka
Koníčky, záliby? Robert: zálesák, keramika Viktorie: keramika, zálesák
Co prásknu na druhého? Robert: dostala 4 pětky Viktorie: staví si lego
Kdo je hodnější? Robert: já
Viktorie: já
Slovo paní učitelky třídní: Poprvé v životě mám ve své třídě dvojčata. Viktorka s Robikem mi to ulehčili tím, že jsou kluk a holka, a tak se mi nepletou. Pět let jsem učila jejich bráchu a teď čtvrtý měsíc pozoruji, v čem jsou podobní Filipovi a co by na ně mohlo platit. Jsou hodní, snaží se, a když se něco nedaří, dokážou doma „zabrat“ a o lepší výsledky zabojovat. Jsem ráda, že je mám ve třídě.
Ve vánočním vydání našeho časopisu přinášíme neobvyklý rozhovor. Čím je neobvyklý? Tentokrát jsme nevybíraly z řad našich pedagogů, ale navštívili jsme nejstaršího občana Svitav pana FRANTIŠKA CICHRU, který oslavil o letních prázdninách 101 let. Na naši školu chodí jeho pravnoučátka – Natálka a Samík Fadrní. Bylo to neuvěřitelné odpoledne plné otázek, odpovědí a příjemného povídání, na které hned tak nezapomeneme. Kdy a kde jste se narodil? Narodil jsem se 9. července 1912 v Bohuslavicích u Kyjova, tehdy to byl okres Kyjov, dneska je to okres Hodonín. Jak dlouho žijete ve Svitavách? Skoro 60 let. Od 15. května 1945. Máte nějaké sourozence? Měl jsem bratra Vladimíra, byl o 2 roky starší než já, ale už před 20 lety zemřel. 10
Na kterou část vašeho života nejraději vzpomínáte? Vzpomenu si na nejveselejší část mého života, když jsem měl před vojnou. To u nás byly slovácké hody, to byla nádhera. Já jsem myslel, že to je ten nejkrásnější svět. Celá dědina v krojích slováckých, zpívalo se, tančilo se. V pátek se jelo pro májku, v sobotu se májka nastrojila, v neděli bylo zahájení hodů ...
Cestoval jste? Která místa jste navštívil? Československo, Podkarpatskou Rus, od hranic Německa až na Ukrajinu ... to bylo hrozný! Hlad, žízeň, nevyspanej, to si nedovedete představit. To bylo za 2. světové války. Jinak jako výletů jsem měl málo. Moje dovolená byla, když jsem jel do lázní se léčit se zádama. Byl jsem třeba ve Slezsku ve slaných lázních, v Bělohradě 2x, v Bohdanči 2x, v Mariánkách 2x ...Cestoval jsem spíš po Česku. V zahraničí jsem byl v Bulharsku, Maďarsku, na Ukrajině, v Rusku. Věnoval jste se nějakému sportu? Děvenky drahé, když vám to řeknu, tak mi nebudete věřit. Já jsem chodil cvičit od pěti roků mého věku až do nynější doby. V pěti letech už jsem cvičil jako sokol na veřejném cvičení, ještě jsem nechodil do školy. To jsem byl v žactvu, když jsem vyrostl, bylo mi 14 roků, tak jsem byl přeřazen do dorostu. Maminka mně ušila kalhoty, košulu, čepicu a měl jsem sokolský kroj. To nemáte ponětí, jak já byl na to hrdej. To bylo něco ohromnýho. Ještě jsem neměl 18 roků, už jsem cvičil se členy. A jako kluci jsme hráli fotbal. Neměli jsme s čím hrát, tak jsme sešily hadry a s tím jsme hráli. A volejbal jsme taky hrávali. To jsme v zahradě natáhli špagát a přes ten jsme pinkali. A věnoval jsem se i atletice. Máte nějaké záliby? Moje záliba byl jenom tělocvik. A taky jsem chodil rybařit, už jako penzista. Měli jsme takové svoje
místo a tam jsme chodili. Nejvíc jsem chytil 35 kaprů za rok a největší rybu, co jsem chytil, to byl šestikilový candát. Toho, když jsem zabil, tak se z toho najedly tři rodiny. Jaké povolání jste ve svém životě dělal? Po vojně jsem neměl co dělat. Byla krize, tak jsem musel dělat všechno doma - pacholka, sluhu, dojit krávy, drhnout kuchyň ... A pracoval jsem jako četník. Na okresním četnickém velitelství jsem musel psát diktát a hlášení. Mělo přijít potvrzení, jestli mě vezmou, nebo ne. Uběhl rok a nic, tak povídám, to už je blbý. Ale potom, to bylo v říjnu, přišel dopis, že jsem přijatý. Přijel jsem do Brna na zemské velitelství, kde jsme dělali zkoušky. Prošel jsem, tak jsem nastoupil. Bylo nás tam přes 80, polovic zůstalo v Brně, polovic šlo do Ostravy, kam jsem se dostal i já. U četníků jsem pracoval skoro 20 roků. Potom jsem dělal u policie administrativní práci. Kdy jsem skončil u policie, to už nevím. Jednou mi řekli, že půjdu dělat vedoucího školní jídelny. Já jsem řekl, že nepůjdu, že jsem vaření neviděl ani z rychlíku, natož abych šel dělat vedoucího. Ale řekl jsem si, že se tam půjdu podívat. Ženský se najednou vyhrnuly z kuchyně… Když jsem to viděl, chtělo se mi utíkat pryč. V pondělí jsem šel do kanceláře a povídám, že tady nebudu a že jdu pryč. No, ale ty baby vyletěly a už mě nepustily. A pracoval jsem tam 18 roků, až do důchodu. Jak vzpomínáte na školu? Z 1. do 3. třídy jsem byl špatný, to byla samá trojka. První rok jsem vůbec neudělal, byl jsem pořád nemocný. Přišla paní učitelka za maminkou a říkala, že mi nemohla dát pětku, že mi dala jenom čtyřku, ale že mě nechce pustit dál. Ale maminka na to řekla: „Ne nechejte si ho tam, on pořád chybí, chudák je pořád nemocný.“ Já jsem byl hrozný, přese mě bylo vidět, jak jsem byl hubený. Maminka jezdila po doktorech, nakonec jeden velice dobrý pan doktor vytáhl jakýsi patoky a pak už to bylo dobrý. Tak jsem opakoval 1. třídu. Jaký předmět jste měl na základní škole rád? Byl nějaký předmět, který jste neměl rád? Já jsem měl nejradši dějepis a zeměpis. Čtení, to jsem uměl velice dobře, protože můj strýc byl spisovatel a napsal mnoho knih. Dal mi knížku a povídal: „To budeš číst.“ Dodnes si pamatuji, že ten článek, který jsem četl, měl nadpis Tatíček Rukurů. Tím jsem se naučil číst. Neměl jsem rád počty.
11
Vybavuje se vám jméno nějakého učitele, který vás ovlivnil? Ano, ve 3. třídě pan učitel Jelínek. Vykládal nám, já jsem ho poslouchal tak, že bych ho sežral . Přišel zeměpis, to říkal, co jsou Čechy. Vykládal, proč jsou Čechy takový, proč tam jsou Němci ... já mu to zase všechno snědl. Prozradíte nám ještě něco o vašem studiu? Nepřijali mě do měšťanky, pan ředitel řekl, že jsem z dědiny. Já měl krásné vysvědčení, samé jedničky, jenom dvě dvojky. Když mě nevzali, matka povídá: „Půjdeš do gymnázia“. Kdepak já tam nechtěl, protože tam se hovořilo o náboženství. Moje maminka by bývala chtěla, abych byl knězem. Chodil jsem tam, naučil se latinu, ale nedokončil jsem ho, tak jsem nakonec chodil na hospodářskou. Který český prezident byl podle vás nejlepší? Z těch prezidentů co byli, to je Masaryk. Ten mi vlezl do těla, a kdybyste řekly, že je špatný, tak s vámi do smrti nebudu mluvit. Já jsem byl do něj úplně zamilovaný. Jel jsem do Prahy, abych ho viděl. Čekal jsem 2 nebo 3 hodiny. Vážil jsem si na něm té demokracie. To byl pro mě člověk, který byl nejlepší státník. Jste „kamarád“ s moderní technikou? Mobil nemám. Můj vnuk si koupil počítač a pracoval na tom, tak jsem šel za ním, aby mě to naučil. Tak jsem se naučil nějaký ty… třeba … já už nevím, třeba si pustit šachy. Ale jinak nepoužívám a nepotřebuji nic. Kolikrát jste se v životě zamiloval? Já abych vám řekl, tak třikrát. A měl jsem smůlu. Když jsem absolvoval školu, měli jsme věneček. Já jsem šel poprvé na ples, nastrojený jsem byl ... Viděl jsem tam jednu dívku a povídám jí: „Slečno, smím prosit o tanec.“ Tak jsem s ní tancoval. Já jsem se do ní zamiloval, a tak hrozně. Když jsem ji z věnečku doprovázel domů, dostal jsem první krásnou pusu od děvčete. Od té doby jsem ji strašně miloval. Já vám něco řeknu, až do dneška si na ni myslím. Jenže, my jsme byli asi třikrát na rande a najednou… ona se vdala. No, mrzelo mě to hrozně. Tak to byla jedna láska. Pak jsem jednou přišel do hospody a tam jsem našel jednu krasavici a tancoval jsem s ní. Jenže já byl sokol, ale ona byla orlice. Ale mně to nevadilo, já se do ní zamiloval (to bylo trošku jako Romeo a Julie, pozn. p. uč. Andresové). Ale taky to nedopadlo ...
To už jsem byl mraky let četník. A jednou byla nějaká slavnost, kde jsem potkal děvče. Já nevím, jak jsme se spolu scukli. To vám byla taky taková velice pěkná příjemná holka. Tak jsme spolu chodili. A potřetí smůla. Sešli jsme se a ona plakala. V tom pláči mi řekla, že se mnou nesmí chodit, protože si musí vzít muže své sestry, která zemřela a zůstala po ní dcerka. Řekl jsem si, že už nechci žádnou ani vidět. Ale nakonec jsem poznal sympatickou hostinskou, se kterou jsme se vzali a měli spolu naše děti. Prozradíte nám svůj recept na dlouhověkost? Já žil celý život v práci a ve starosti. Ať jsem dělal, co jsem dělal, všechno jsem uměl, všechno jsem dělal a všude jsem byl vážený. Kouřil jste někdy? Ano, hodně. Čtete noviny? Ano, čtu třeba Svitavsko. Ale čtu knížky. Naposledy jsem četl V rytmu valčíku od Susanny Kubelky. A co sledujete v televizi? Teď nejvíc AZ kvíz. Včera jsem se díval na Četnické humoresky. Jeden ten četník, to jsem celý já . A nějaké seriály? Koukal jsem na Ordinaci v růžové zahradě. A sleduji zprávy. A když jsem se díval na tu politiku, tak to jsem se i naštval. Já už to nemůžu vidět. Co byste vzkázal našim žákům? Když je vidím, tak si vzpomínám na sebe. A moc jim nezávidím dnešní dobu.
Panu Cichrovi mnohokrát děkujeme za rozhovor a přejeme mu pevné zdraví a radost ze života. Dík patří také paní Ivaně Křivkové, vnučce pana Cichry, která nám rozhovor zprostředkovala. Rozhovor plný vyčerpávajících odpovědí zpracovaly Denča, Kája, Kája a paní učitelka Andresová 12
Jaké oblečení nosí doma Ježíšek? Terezka, 1. B Bílou košili. Honza H., 1. A Bílé boty. David, 1. A Černý oblek. Verča, 1. B Bílou košili.
Filip, 2. A Župan, kraťasy, triko, brýle a kouli, kterou vidí vše. Denisa, 2. A Když je zima, nosí na sobě kalhoty a teplý plášť. Jirka B., 1. B Bílý plášť a ovčí deku.
Již tradičně jsme se ptali prvňáčků a druháčků. A co dopovídali tentokrát? Jirka, 2. A Svetr, ponožky, kalhoty, triko, trencle.
Lucie, 2. A Ježíšek nosí na sobě bílé tričko a ještě šedé tepláky.
Marek, 2. A Má červené tílko a černé boty a červené kalhoty. Terezie, 1. A Mikinu.
Štěpán, 1. A
Petr, 1. A Kalhoty.
Petra, 2. A Bílé triko a hnědé kalhoty s kšandami.
Bílou košili.
Šimon, 2. A Když je zima, tak Ježíšek nosí svetr a teplé kalhoty.
Patricie, 1. A Jakub K., 1. A Roztrhané oblečení. Červenobílý plášť.
Anetka, 1. B Bílé oblečení a má neviditelnou pleť.
Kryštof, 1. A Zelené tričko.
Jirka N., 1. B Bílý kožíšek a na kožíšku bílý kabátek.
David, 1. B Nosí bílo-červené oblečení.
Tentokrát máme trošku netradiční anketu. Vyslali jsme jednoho z redaktorů do terénu, aby udělal anketu s lidmi mimo školu. Někteří odpovídat nechtěli, jiní naopak velmi rádi. A jak to dopadlo?
Co pro vás znamenají Vánoce? Blanka Palová (56 let): Čas, kdy je rodina spolu.
Pavel Marek (34 let): Úklid, úklid a zmatek.
Katka Houserová (22 let): Dárky, cukroví, pohádky.
Jan Pavliš (48 let): Kapr, stromeček , dárky a rodina.
Marie Malá (61 let): Josef Svoboda (61 let): Děti, vnoučata a spousta Vánoce jsou o dárcích a o tom, že jsou lidé dobrého jídla. v tento vánoční čas spolu a vzájemně se navštěvují. Ilona Bradská (20 let): Jiří Sadlon (45 let): Vánoce pro mě znamenají, že táta připraví kapra, Vánoce pro mě znamenají, že nemusím nic maminka se sestrou pečou vánoční cukroví a dělat. Mám volno z práce a mám pohodu a klid. zdobí perníčky a já zdobím stromeček. Večer Celá rodina je o Vánocích spolu, a to je na tom to spolu lijeme olovo do vody, rozkrojujeme jablíčko nejkrásnější. nebo si pouštíme ve vaně lodičky ze skořápek.
Všem tázaným děkujeme za odpovědi a přeje příjemné vánoční svátky. Také děkujeme Ivovi Teplému za skvělé zpracování.
13
14
Vánoce jsou zimní čas, přinesou nám s sebou mráz. Je to bílá noc, Ježíšek má velkou moc. Když se koukáš z okýnka, uvidíš tam sobíka. Sobík je tak krásná hračka pro holku i pro chlapečka. Natálka Fadrná, 4. třída
Vánoční čas, pod tímto pojmem si představím hlavně klid a pohodu v každé domácnosti, celou rodinu pečící cukroví, veselé vánoční koledy, přípravy okolo dárků a samozřejmě „natěšenost“ všech dětí, které očekávají v naději, že jim Ježíšek něco hezkého přinese. Vánoční čas pro mě začíná prvního prosince a končí, až když jdeme zase zpátky do školy. Podle mě by o Vánocích, a tedy i o vánočním čase, měli být všichni uvolnění, v dobré náladě, netěšit se jenom na dárky, ale i na to, jak se celá rodina sejde pohromadě u vánoční tabule a u rozsvíceného vánočního stromečku. Vánoční čas by si měli všichni hlavně užít a ve zdraví přežít. Artur Pohorský, 9. třída
Vánoční... Vánoce už přicházejí, koledy své roznášejí. Hoří nám už svíčka, klukům se klíží víčka. Za kamnama kluci spí, jejich sestra zatím jí. Napadl nám první sníh, kluci jezdí na saních. Vlaštovky už odletěly, hnízdečka svá vyklidily. Dárečky jsou na zemi, ale pěkně sklizeny. Zvoní první rolnička, zazpívá se písnička. Za oknem je kometa, mňoukají tam koťata. Vánoce už odcházejí, koledy své odnášejí. Lucka Motlová a Ema Ouřetská, 4. třída
O Vánocích krásný čas byl, do paměti nás všech se vryl. Čas, kdy rodina je pospolu u prostřeného vánočního stolu. Ať jsou to vzpomínky, nebo přítomnost, Vánoce každému rozdávají radost. Nedočkavé čekání, kdy zazvoní zvonek, ať můžeme běžet pod vánoční stromek. Před tím však večeři musíme si dát, aby nás při rozbalování netrápil hlad. Když už je pryč kapr i kaše, můžeme rozbalovat dárky naše. Velká tříkolka, houpací koník, radost bude mít i mrzutý Tomík. Dárečky potěší malé ratolesti, Vánoce jsou dnem bez bolesti! Lucka Mrázová, 9. třída
PA
15
Přeje si někdo od Ježíška pejska? Barča Boušková doma svého mazlíčka už má, ale stejně si pro vás připravila informace o dalším pejskovi. Tím bude český fousek. Český fousek je české národní lovecké plemeno psa a druh hrubosrstého ohaře, který byl poprvé čistokrevně chován již za Rakouska-Uherska v roce 1882. Historické zmínky o českém loveckém psu však pochází již z roku 1348 z dob císaře Karla IV. Plemeno českého fouska tak může být pokládáno za jedno z nejstarších plemen ohařů v Evropě.
Původ Český fousek byl vyšlechtěn v polovině 19. století v Česku a již od počátku zde sklízel ohromnou popularitu. Český fousek v sobě nosí krev německých hrubosrstých a krátkosrstých ohařů, která mu byla doplněna s postupem času, jak se český fousek formoval. Standard byl přijatý na konci 19. století. Český fousek je oblíben nejen v Česku, ale také za hranicemi.
Tělo Český fousek je plemenem loveckých přátelských psů. Je to vysoký pes (psi: průměrně 60-66 cm, feny: průměrně 58-62 cm), s dobře vyvinutými svaly, s dlouhýma nohama i hrudníkem a silným krkem. Oči jsou tmavé, s chytrým a pozorným pohledem. Na čumáku jsou nevelká obočí, kníry a fousy na bradě. Uši jsou posazené nad linií očí. Ocas se dříve kupíroval.
Charakter Český fousek si rád dopřává odpočinek v útulném rohu místnosti. Chová se přítulně, je velice klidný a poslušný, přitom však inteligentní, aktivní a houževnatý.
Lovecké vlastnosti Český fousek patří do skupiny ohařů. Jejich specifickou pracovní vlastností je schopnost hledat v porostu drobnou zvěř, pernatou i srstnatou, a tuto zvěř při navětření pevně vystavovat. Ohaři tvoří skupiny plemen psů, kteří se mohou všestranně používat pro různou povrchovou práci. Jsou velmi dobře schopni pracovat v poli, v lese i ve vodě jako nepostradatelní pomocníci při výkonu práva myslivosti. Mezi nezanedbatelné vlastnosti českých fousků patří i jejich snadná cvičitelnost a ovladatelnost, přítulnost k pánovi, přirozená ostrost na škodnou zvěř a schopnost bránit svého pána i jeho majetek. Autorkou obrázku v pozadí je Kíťa Kösslerová z 8. tř. 16
Už v předešlých vánočních číslech jsme vám představovali zvyky v jiných zemích. Letos tu je dalších pár, tentokrát evropských zemí, které nám představí Marťa a Míša Drápelovi.
Belgie
Itálie
V Belgii, podobně jako v sousedním Nizozemsku, děti prožívají více svátek Sv. Mikuláše než Vánoce. Tehdy totiž ty hodnější dostávají dárky a těm zlobivějším pak hrozí, že si je odnese Černý Petr, prý do Španělska. Vánoční svátky jsou tradičně zasvěceny spíše setkávání rodin a přátel namísto rozdávání dárků. V posledních letech však i Belgie podléhá komerčním vlivům a Santa Claus obvykle pod vánoční stromek či do punčoch zavěšených u krbu něco nadělí. K tradičním vánočním jídlům patří v Belgii ryby, mořské plody a plněný krocan. Nejtypičtější pochoutkou vyhrazenou jen pro vánoční tabuli je sladké "vánoční poleno”. Jedná se o měkkou, pěnovitou roládu naplněnou krémem a zvenčí ozdobenou čokoládou tak, že opravdu připomíná poleno.
V Itálii bývají hlavním symbolem Vánoc jesličky. Zpravidla ale nechybí i ozdobený vánoční stromeček (nejčastěji jedle). Konkrétní zvyky a tradice se drží při večeři 24. 12. nebo při obědě 25. 12., kdy se scházejí celé rodiny. Dárky se rozbalují po večeři 24. 12. (čeká se do půlnoci, kdy začne 25. prosinec) nebo druhý den ráno a leží vedle jesliček nebo pod stromečkem. Dárky jsou spojené s osobou italské obdoby Santa Clause - Babbo Natale. Po snídani jde zpravidla celá rodina do kostela. Na italské vánoční hostině nesmí chybět panettone, typická vánoční bábovka s hrozinkami a kandovaným ovocem, nebo v případě severní Itálie jednodušší pandoro. Hlavní jídla se opět liší v závislosti na tradicích daného regionu a rodin. Může být jehněčí s rozmarýnovými bramborami a artyčoky či večeře o několika chodech na bázi mořských ryb. V Itálii se slaví ještě 6. ledna svátek Epifanie. Čarodějnice Befana sestoupí komínem do domů, kde zanechá dětem dárky. Její velká loutka se pak na znamení konce svátků zapálí.
Řecko V Řecku se v dřívějších dobách, především v přímořských oblastech, zdobily lodě. Vánoční stromeček tam začal pronikat teprve před několika desetiletími. Mezi vánoční tradice patří například žehnání domů svěcenou vodou proti zlým skřítkům nebo dětské průvody. Děti chodí 24. prosince koledovat s triangly a bubínky ke známým a sousedům. 25. prosince se zpravidla koná jedna z nejbohatších řeckých hostin v roce. Podává se krůta s kaštanovou nádivkou, mleté maso a piniové oříšky, někdy se peče sele, jehně nebo ryby. Dárky nosí Mikuláš až na přelomu roku. Podle pověsti zachraňoval potápějící se lodě, a tak mu z vousů crčí slaná voda.
Dánsko Lidé v Dánsku si o Vánocích zdobí dům postavičkami skřítků, kterým se říká nisser. Můžou být různě velcí, mají špičatou čepičku a jsou oblečeni do dánských národních barev (červené a bílé). Jsou to právě tito skřítci, kteří večer 24. prosince nadělují dárky. Drobné dárečky a sladkosti se zavěšují na větve vánočního stromečku. Na Štědrý den lidé často chodí zapálit svíčku na hřbitov. V některých oblastech panuje také zvyk vítání „vánočního posla“, který zaklepe na dveře a každému dá vtipný dáreček charakterizující obdarovanou osobu - poukazují na ctnost, nebo vadu, např. tlouštíci dostávají špejli od jitrnice. Večer se rodina sejde u stolu, na kterém nesmí chybět husa, kachna, popřípadě vepřová pečeně s červeným zelím jako hlavní chod a dále pak opepřená treska s ředkvičkou, pivní chléb, teplá šunka, hnědé koláčky nebo horká rýže zalitá studeným mlékem. Speciálním dezertem je rýžový nákyp se zapečenou mandlí, jejíž nálezce dostane zvláštní dárek. Po večeři se rodina přesune ke stromečku, kolem kterého tančí dokola držíc se za ruce a zpívajíc koledy.
17
Ani ve vánočním čísle nevynecháme stálou rubriku Iva Teplého ze šestky. Představení dalších počítačových her je tady.
Battlefield 4 http://foto.dama.cz/img/529/529502.jpg
Dishonored Dost hororová hra od Arkane studios. Jste Corvo, hrdinný ochránce císařovny a její dcery Emily, která vládne morem zamořenému městu. Hned jak přijedete z cesty, na které jste hledali lék na tuto nemoc, císařovnu zabijí nějací zabijáci, kteří se mohou zneviditelnit. Hned jste obviněni z vraždy a posláni na popravu. Ve výslechové místnosti vám řeknou dva vojáci, že to byli oni a narafičili to na vás. Jste v cele, dostáváte poslední oběd, ale strážník vám řekne, ať se kouknete pod chleba. Tam je klíč od cely a vy začínáte svou cestu po odplatě. Hra má několik způsobů hraní. První možnost je být tichým „zabijákem“, to si vás pak nepřátele váží a hned na vás neútočí. Druhá možnost je, že všechno řešíte zabíjením, a to vás pak vyhledávají všichni nepřátelé. Hra je místy hororová, ale i vtipná, a tak je pro mě dobrá. Za mě 9/10.
Další hra ze série Battlefield nepřinesla moc změn od třetího dílu. No, ono nebylo moc věcí, co měnit. Hra má v podstatě stejný engin, akorát trochu upravený. Co se dá čekat, když hra vyšla jen dva roky od vydání Battlefield 3, který dostal ocenění - Hra roku 2011. Ale co mě nejvíc zklamalo, je hra pro jednoho hráče. I když je pravda, že Battlefield nikdy nebyl singleplayerovou hrou, ale spíše hrou multiplayerovou. Od čeho tu je Call of Duty, že? Ale další zklamání je v umělé inteligenci v singleplayeru, kde se nepřátelé soustředí pouze na vás a klidně obejdou členy vašeho týmu. Další rána pod pás je, že i přes opravdu velký beta test je hra zabugovaná a v singleplayeru jsou často chyby v animaci a vy musíte misi restartovat, což naštve A nebo se pokazí grafika a vy musíte misi opět restartovat. Ale jinak jde o dobrou střílečku, která je spíš na mulťák. Ale jinak dobré, do uší vám opět hraje krásný sountrack složený z elektronické hudby. Já dávám 8/10.
18
1) Jsi ochoten bránit mladšího, který má pravdu, před silnějším? 2) Půjčuješ rád kamarádům své věci? 3) Když dostáváš dort, vrhneš se na největší kousek? 4) Odmítáš hrát hru, kterou jsi nenavrhl? 5) Prohraješ, abys udělal někomu radost? 6) Řekneš mu to poté? 7) Sníš sám všechno, co dostaneš? 8) Když se s někým pohádáš, uděláš 1. krok k usmíření? 9) Zlobíš se, když si z tebe někdo vystřelí? 10) Sneseš cizí obvinění, než abys měl udat pravého viníka?
Doufám, že jsi tento test udělal popravdě.
Pokud jsi na otázky 2, 3, 5 a 10 odpověděl ano, přičti si bod. Pokud jsi na otázky 1, 4, 6, 7, 8 a 9 odpověděl ne, přičti si také jeden bod.
Víc než 7 bodů Jsi obětavý, kamarádský, ohleduplný a opravdový přítel, kterému se dá hodně závidět. Jsi obětavý a kdokoli se ti může svěřit.
4 -7 bodů Záleží na hodně věcech. Například na tom, jak se vyspíš, najíš nebo jaké je počasí. I přes to v sobě toho máš hodně. Jsi obětavý a někdy jenom nevíš, jak dát ostatním najevo, co se ti líbí a co ne.
1- 4 body U tebe je to horší. Málokdy dokážeš přiznat pravdu. I když nakonec usoudíš, že ten druhý měl pravdu, tak si stojíš za svým. Proto tě nemá moc lidí rádo.
19
Naši milí čtenáři, žáci, spolužáci, učitelé, dospěláci! Všem vám děkujeme za přízeň, podporu a příspěvky. Bez vás by náš – váš časopis nebyl takový, jaký je! Přejeme vám hodně štěstí, zdraví, pohody, radostných okamžiků a žádné starosti v roce 2014! Máme vás rádi! Vaše Redakční rada
Na prosincovém čísle Sokolovského koktejlu se podíleli: Šéfredaktorka: Karolína Hynková Členové redakční rady: Denisa Nováková, Karolina Nespěšná, Kristina Kösslerová, Martina Drápelová z 8. třídy, Barbora Boušková, Ivo Teplý a Filip Vykopal z 6. třídy, Michal Drápela z 5. B Přispěvatelé z venku: Alena Vašáková, Helena Půlkrábková, Roman Koutný, Michal Harašta, Alena Stavělová, Monika Škraňková, Michal Luňáček
DĚKUJEME!
Tempo a rytmus udávala: Petra Andresová Tisk zajistila: Jiřina Sirková
http://www.zs5.svitavy.cz/ 20
