Prokop Toman. Pøíspìvek k Sartrovým slovùm a mlèení v Èechách

Prokop Toman

Pøíspìvek k Sartrovým slovùm a mlèení v Èechách

Prokop Toman Jean-Paul Sartre (1905–1980) byl osobností multidimenzionální, vícevrstevnou, provokativní, kontroverzní, ale nepøehlédnutelnou. Zaznamenané prameny o jeho románech, esejích, dramatech i filmech èítají desetitisíce poloek. Letošní výroèí je vnìjším impulsem k momentálnímu zájmu o jeho názory a k poøádání konferencí, semináøù a setkání inspirovaných právì Sartrovým dílem.2 Jean-Paul Sartre ovlivnil zejména po druhé svìtové válce antropologické filosofické názory, nové beletristické i dramatické vyjadøování i politické postoje v tehdejším ostøe bilaterálním svìtì. Jeho vliv se projevil výraznì i v Èeskoslovensku, dokonce v nìkolika zøetelnì traktovaných vlnách. Tento pøíspìvek je zamìøen právì na zmapování klíèových bodù pøijímání, interpretování a ohlasu Sartrova díla u nás v dobovém kontextu a do Sartrovy smrti v roce 1980. Na této ploše (i s omezením souèasného pøístupu k historickým podkladùm) nemohu tudí analyzovat celkový vliv Jean-Paul Sartra na èeskou a slovenskou kulturu druhé poloviny dvacátého století. Kulturní prostøedí v Èeskoslovensku po roce 1945 V první etapì 1945–1948 oívá zájem o francouzskou kulturu, pøedevším novou aktivitou profesora Václava Èerného. V Paøíi je tìsnì po skonèení války zaloena Association France-Tchécoslovaquie se svým comité littéraire (Aragon, Mauriac, Eluard, Sartre). Je zajímavé, e ji v té dobì, podle Václava Èerného, je Sartre údajnì „persona ingrata“ ve výbìru delegace pro Prahu. V øíjnu 1945 je v Praze zaloena Spoleènost Èeskoslovensko – Francie. [3] Je ménì známou skuteèností, e Francouzi se hned po skonèení druhé svìtové války snaili oivit tradièní politické a kulturní styky (návštìva generála Leclerka v Praze pøi oslavách 14. èervence 1945, obsazení praských zastupitelských postù blízkými spolupracovníky de Gaulla). Ji v té dobì je ale zøejmý postupný odklon od pøedváleèné dominantní orientace na francouzskou kulturu. Politický vliv východních armád je vnìjším dùvodem pro zdùrazòování ruského fenoménu, obdobnì v menší míøe vliv anglo-americký v pováleèné euforii. [21] Uvedení Sartrova díla do Èeskoslovenska bezprostøednì po skonèení druhé svìtové války, naráelo na nìkterá základní omezení. Pøekladù bylo málo (viz té pøehled v závìru tohoto pøíspìvku), existovaly pováleèné pøídìly papíru, tiskárenských kapacit a vydavatelské priority ministerstva informací nedovolovaly masovìjší vydávání ani èeských odborných publikací (napø. filosofických) a frankofonní generace navíc zaèala být v minoritním postavení. 1

Doc Ing. Prokop Toman, CSc., Katedra systémové analýzy Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v Praze. toman vse.cz

2

Colloque de Cerisy ve Francii (2005) na téma „Sartre: Psaní a angaovanost“ obsahuje na 30 velmi rùznorodých referátù se vztahem k Sartrovi (Camus, pravda, Francouzská komunistická strana, korejská válka, degenerace, hudba aj.).

23

Acta Oeconomica Pragensia, roè. 13, è. 5, 2005

Uvedení Jean-Paul Sartra v Èeskoslovensku – První nadšená vlna 1945–1947 Sartre pøichází do Èeskoslovenska po druhé svìtové válce v nìkolika dimenzích: • Pøeklady filosofických pojednání, próz a dramat • Inscenace divadelních her • Komentáøe èeských a slovenských filosofù a spisovatelù k Sartrovu dílu (v èasopisech

i v kniních vydáních).

Jeho filosofická díla jsou známa vìtšinou jen odborné veøejnosti a jsou dostupná vesmìs v originálech. Tím se také okruh vlivu na èeskou a slovenskou kulturu v té dobì znaènì redukuje. Výjimkou je tøetí èíslo roèníku 1947 èasopisu Listy (vyd. Melantrich), které bylo cele vìnováno existencialismu (Sartre, Heidegger, Jaspers, Marcel, Camus, Šestov, Wahl, Patoèka, Navrátil, Riegr). Vyšel v nìm mj. pøeklad základní Sartrovy stati Existencialismus je humanismem. [44] Jak vzpomíná redaktor tohoto sešitu Jindøich Chalupecký: „Kdy jsem uspoøádal (…) soubor textù existencialistické filosofie, domníval jsem se, e dìlám práci uiteènou. Výsledek byl neèekaný. Dozvìdìl jsem se, e vùbec toto èíslo nemìlo vyjít; èeští vzdìlanci se nemìli prý o existencialismu dovìdìt.“ [24] Filosofické názory Jean-Paul Sartra jsou širší veøejnosti prezentovány nejdøíve vynikajícím literárním kritikem a romanistou Václavem Èerným, který v té dobì publikuje (ve dvou vydáních) svùj První sešit o existencialismu. V nìm uvádí existencialismus v širším zábìru, zamìøuje se na koøeny tohoto proudu filosofického myšlení a jeho rùzné reprezentanty. [4] Vladimír Neff ve svém Filosofickém slovníku pro samouky3 vìnuje znaènou èást hesla „Fenomenologie a existencialismus“ právì výkladu Sartrova ateistického pojetí. Ji v tomto heslu se objevuje hodnocení, které je pøíznaèné pro dobu i pro pøejímání Sartrova výluèného (buï pozitivního nebo negativního) hodnocení. Neff uvádí, e „ve Francii byly základní myšlenky Heideggerovy zpopularizovány literární školou, její hlavou je spisovatel Jean-Paul Sartre, a dovedeny k dùsledkùm namnoze absurdním. Vizme pøedevším Sartrovu polofilosofickou polemickou kníku Existencialismus jest humanismus, v ní jest kladen dùraz zejména na prakticky mravní stránku existencialismu. (…) Heideggerovu základní vìtu »podstata v jsoucnosti záleí v existenci« pozmìnil ve formuli »existence pøedchází podstatì«„ Dále Neff uzavírá své hodnocení: „Filosofie Jean-Paul Sartra, tohoto víry zbaveného Kierkegaarda, není pouze filosofií absurdity: horší je, e je to filosofie absurdní. Hnus, úzkost, nadbyteènost a opuštìnost jsou, jak víme, základní kategorie existencialismu: jakpak se shodují s thesí absolutní svobody? Jsem-li svoboden, nikdo nemá právo mi pøedpisovat, e se mám na svìt a sám na sebe dívat sub specie hnusu a sklíèenosti.“ Domnívám se, e výjimeèná šíøe a hloubka hesla (více ne 15 stránek) v Neffovì jinak výborném slovníku pøispívá k výkladùm, které byly vysloveny u nás po válce pod vlivem optimistiètìjší optiky, kdy èeský ètenáø se z velké èásti musel spoléhat na nìkolik málo Sartrových pøekladù a nemìl monost se podrobnìji seznámit s dalšími projevy existencialismu a s tehdejším kulturním prostøedím v západní Evropì. [23] Sartre-prozaik: V létech 1946 a 1947 vycházejí u nás první dva díly románové trilogie Cesty k svobodì (ELK). [42] [43] I zde mùeme vydání komentovat obdobnì: pro èeského ètenáøe se jednalo o výjimeènou ukázku tvorby nového proudu, který navíc byl spojen s filo3

Jednalo se o vítìznou knihu z velké literární soutìe Vydavatelství Drustevní práce v roce 1947. Kniha byla po roce 1948 na indexu.

24

Prokop Toman


sofií, která v té dobì rezonovala s ivotním pocitem jen malého okruhu ètenáøù. Pro srovnání literárního vyjádøení existencialismu byl k dispozici pøeklad Camusova Cizince [1] (5000 výtiskù) a èasopisecký Mýtus o Sisyfovi. Vzápìtí se na nìkolika scénách souèasnì pøedstavuje Sartre-dramatik: První archivnì doloenou inscenací po druhé svìtové válce je hra Poèestná holka ve Støedoèeském divadle Mladá Boleslav (reie: E. M. Bergerot) v roce 1947. V téme roce nastudovalo Komorní divadlo v Praze hned dvì Sartrovy jednoaktové hry Za zavøenými dveømi a Poèestná holka.4 (Pøeklad A. J. Liehm, reie B. Stejskal) A ve stejném roce jsou tyté hry uvedeny v Zemském národním divadle v Brnì (reie Vl. Jirousek) a v Mìstském divadle bratøí Èapkù v Teplicích-Šenovì (re. V. B. Kilian) Mlèení 1948–1954 Komorní divadlo po úspìchu první inscenace pøipravovalo Sartrovu hru Mrtví bez pohøbu (reie Ota Ornest). Po únoru 1948 byla hra uprostøed zkoušek staena z dramaturgického plánu. Obdobnì dopadly ve Studiu Národního divadla Mouchy (reie Jindøich Honzl). Tøetí díl Cest svobody vyšel ve Francii a v roce 1949 a o jeho pøekladu do èeštiny se ji neuvaovalo. (Tento díl dosud u nás nevyšel.) V duchu našich národních tradic je Sartre v této dobì interpretován bez monosti konfrontace s dílem. Jedním z tìchto pøípadù je kniha maïarského marxistického estetika György Lukácse Existencialismus èi marxismus? vydaná v roce 1949, kdy u nás byl ze Sartrových filosofických dìl dostupný pouze døívìjší èasopisecký pøeklad eseje Existencialismus je humanismem a román Cesty svobody. A nebylo tedy k dispozici kritizované klíèové dílo Bytí a nicota. [20] Období 1948 a 1954 je tak vyplnìno v Èeskoslovensku víceménì mlèením o Sartrovi i mlèením Sartra. Jean-Paul Sartre i jeho vykladaèi jsou u nás „mimo hru“, Rokem 1952 se datuje Sartrùv pøíklon ke komunismu. Sám Sartre se oznaèuje za „druha kráèejícího stejnou cestou“ („un compagnon de route“) v dobì sympatizování s FKS. [2] Období 1954–1969 Analyzujeme-li dnes Sartrovy politické cesty, výroky a díla, je zajímavé, e tehdy bylo v ohnisku jeho osobitého zájmu jen nìkolik zemí socialistického tábora: Sovìtský svaz jako velmoc, Èeskoslovensko jako nejvyspìlejší zemì tohoto tábora, Polsko se silným filosofickým a postupnì relativnì liberálním myšlením a Kuba jako rozvojová experimentální a neevropská republika. [2] [45] Nepoèítáme-li Sartrùv obdiv k tehdejší nezaøaditelné a výluèné Èínì. V roce 1954 Sartre navštívil Prahu symbolicky jako „mezipøistání“ pøi návratu do Paøíe z moskevské konference obráncù míru. O jeho návštìvì máme nepøímá svìdectví Václava Èerného. Sartre byl obklopen ministerskými úøedníky a k ádnému dialogu s filosofickými nebo spisovatelskými partnery nemohlo dojít. (Ironií osudu byl Václav Èerný v té dobì ve vìzení a sám aktivity Sartra a dalších levicových intelektuálù komentuje jako „pošetilou intelektuálštinu svìtových kapacit“. [3])

4

Šlo o první pøeklady názvù, v pozdìjších inscenacích byly ji uvedeny známìjší tituly: S vylouèením veøejnosti a Poèestná dìvka.

25


Pro èeskou kulturu je dùleité, e hned po skonèení války našel Sartre v Èechách intelektuála širokého rozhledu, který pøekládal jeho dramata a souèasnì dokázal uvést Jean-Paul Sartra do èeské kultury jako dùleitou kulturní osobnost. Byl jím pøekladatel a redaktor Literárních novin Antonín J. Liehm. (Napø. pøeloil osm z deseti kninì publikovaných dramat.) K autentiènosti tohoto fenoménu zde pøispìlo i osobní pøátelství A. J. Liehma s Jean-Paul Sartrem. Tím byla u nás soustavnì pøipravována pùda pøi pøijímání literárních a dramatických dìl a filosofických názorù J.-P. Sartra. [18] Po období absence Sartrova díla v Èechách je novým seznámením s jeho politikou i poetikou inscenace hry Holá pravda v D 345. Zamìøení hry se hodilo do tehdejšího repertoáru. „J. P. Sartre tu toti vyslovil formou ostøe útoèné satiry »holou pravdu« o tom, jak se dìlá protikomunistická propaganda.“ [25] Uvedení Sartrova dramatu Špinavé ruce v roce 1948 je ve Francii v dobovém kontextu jednoznaènì interpretováno jako úpadek komunistického hnutí. Proto Sartre na další léta zakazuje uvádìní této hry. Zjednodušujícím mezníkem bývá uvádìn rok 1956, zaèátek chrušèevovské destalinizace a jistého uvolnìní i v kulturní sféøe. V této etapì Jean-Paul Sartre je prezentován jako „bezpartijní marxista“ (E. Fischer) nebo „angaovaný intelektuál“ (v dobì války v Alírsku), který zároveò oznaèuje Chrušèevùv referát jako „nejvìtší chybu sovìtského reimu“. Po povstání v Budapešti na podzim 1956 se Sartre rozchází s komunistickým hnutím, ale nikoliv se všemi komunisty. Na Budapeš okamitì reaguje v Les Temps modernes obsáhlým rozborem „Le fantôme de Staline“. [35] Sartre sám deklaruje, e bude pokraèovat v dialogu s nìkterými filosofy ze socialistických zemí. Poèátkem šedesátých let objídí svìtové kongresy za mír a odzbrojení, diskutuje s politiky, spisovateli a veøejností v socialistických zemích. U nás se objevují další inscenace Sartrových dramat: Kean v Komorním divadle v roce 1958 a Vìzni z Altony ve Východoèeském divadle v Pardubicích v roce 1960. Monost publikování nových myšlenkových smìrù, vynikajících dìl, která vznikla pøedevším v západní Evropì po druhé svìtové válce, to vše souvisí i s problémem èeské a slovenské inteligence v šedesátých létech, s kulturním ovzduším, s vydavatelskou politikou, s novými kontakty se „zbytkem svìta“, s rùznorodým zábìrem tehdejších kulturnì-politických èasopisù (napø. Literární noviny, Svìtová literatura, Kultúrny ivot, Slovenské pohåady, Plamen, Orientace). V Èechách je opìt Sartre pøipomínán v dobovì kvalifikované populární encyklopedii Souèasná západní filosofie (1958, ed. L. Tondl) v kapitole o existenciální filosofii. „Není bez zajímavosti, e v jedné z posledních prací, vìnované idovské otázce (Réflexions sur la question juive, 1946, pozn. P. T.), snaí se pouívat marxistické metodologie a marxistického uèení o spoleènosti pøi výkladu antisemitismu. Dokazuje tu, e tøídní spoleènost je zdrojem všech škodlivých pøedsudkù a e tyto pøedsudky budou odstranìny jen vybudováním beztøídní spoleènosti, která vytvoøí lepšího èlovìka, ne je èlovìk ijící v dnešní spoleènosti kapitalistické. (…) Protoe však dosud neprovedl zásadní kritiku svých vlastních filosofických koncepcí a nezøekl se døívìjších názorù, obsaených zejména v hlavním filosofickém díle „Bytí a nicota“, musíme chápat toto dílo jako platné východisko pro výklad jeho filosofie, tøebae je v rozporu se Sartrovým pøíklonem k idejím marxistické filosofie.“ [39]

5

Premiéra 8. 12. 1955, reie František Štìpánek.

26

Prokop Toman


V obsáhlé monografii Jiøiny Popelové Etika (1962) je kapitola vìnována iracionalistické etice existencialismu. Je zde hodnocen také J.-P. Sartre: „Sartrovo pojetí svobodné volby a osobnosti jako neustálého sebeprojektu, jeho »odsouzení k svobodì«, je opakem svobody. (…) Sartre, pøedstavitel levice, nedovede proti tomu filosoficky – lidsky èasto ano – postavit historickou nutnost volby pro komunismus. Lpí na svobodì neustálých, diskontinuitních volních aktù. (…) Mùj rozbor má jen ten úèel, ozøejmit tìm, kteøí právem mají mnoho sympatií pro Sartrovu politickou aktivitu, e aèkoliv Sartre stojí s námi v protikoloniální frontì, teoreticky se nejen nepøiblíil, ale spíše ještì vzdálil od marxismu a v nejdùleitìjších bodech stanul na pozicích diametrálnì odlišných a pøímo nepøátelských.“ Soubìnì musíme pøipomenout, e autorka si byla vìdoma oficiálních dynamických posunù tehdejší názorù na výklad moderních filosofických smìrù, jak sama zdùraznila v pøedmluvì: „(…) podotýkám, e kniha byla hotova koncem roku 1960 a dána do tisku 30. VI. 1961, take k aktuálním událostem po tomto termínu mohlo být pøihlíeno jen v omezené míøe v korekturách“. [30] Na moskevském kongresu pro úplné odzbrojení a mír v èervenci 1962 hovoøí se zápalem o demilitarizaci kultury. „(…) dialektická jednota národní kultury se doaduje svìtové kultury a snaí se jí vyvolat. (…) Domnívám se, e mezinárodní kongres je bez ohledu na svou formu tím, co mùe nejspíše pomoci obnovit kulturní jednotu, kterou jsme ztratili, a to tak, e se všichni kulturní pracovníci sjednotí proti válce.“ Zároveò analyzuje význam Franze Kafky pro pochopení tzv. odcizení èlovìka.[32] Tím Sartre èásteènì pøispìl k uspoøádání pøelomové „Liblické konference“ o Kafkovì díle v roce 1963 s pøíspìvky mj. E. Goldstückera, I. Svitáka, O. F. Bablera, E. Fischera, R. Garaudyho. Nìkteøí referující se ve svých vystoupeních pøímo dovolávali Sartrova moskevského projevu a jeho kafkovských pasáí. [11] Eduard Goldstücker, spiritus agens Liblické konference, to potvrdil ve svém èlánku Jak je to s Franzem Kafkou ? „Zdá se, e od Nového roku [1963] nápadnì zesílil zájem Literárních novin o Franze Kafku (…) Vím toti – nabízí se to samo – e náhlý zájem o Kafku nevyplynul ani tak z této vnitøní potøeby vypoøádat se s ním jako z èetby Sartrova projevu na loòském moskevském mírovém kongresu.“ [13] Díky dlouhým výrobním lhùtám publikací u nás v šedesátých letech (knihy i mìsíèníky [Plamen] nebo dvoumìsíèníky [Svìtová literatura]) docházelo k historickým paradoxùm. Zatímco kritika vítala Sartrovy inscenace jako humanistické vyjádøení problémù soudobé spoleènosti, v knihách se objevil setrvaèníkový názor o beznadìji v jeho dílech. Pøíkladem je zpracování hesla Jean-Paul Sartre v „Malé moderní encyklopedii“ Francouzská literatura (1964, Ed. J.O.Fischer): „S existencialistickou koncepcí (a obecnìji s celým pocitem nesmyslnosti svìta) souvisí i tendence zobrazovat zvláštì psychické stavy lidí nìjak vyšinutých a v neposlední øadì té z freudistické psychoanalýzy pøevzaté téma sexuality, osudovì ovládající èlovìka a pøedstavující jakýsi opìrný bod uprostøed absurdního svìta. (…) Metoda Sartrova líèení – s neustálým dušezpytným analyzováním mnoství detailù banálního ivota zvolených postav a kompoziènì sloitou mozaikou desítek spolu nespjatých dìjù odehrávajících se na mnoha místech souèasnì – chce navodit dojem objektivnosti, ve skuteènosti však zámìrnì uspoøádává materiál tak, aby mohla být uplatnìna zásada existencialistické filosofie: být a nevìdìt, proè a kde.“ [9] V èeské literatuøe se v roce 1963 objevuje jedno ze zásadních filosofických dìl – Dialektika konkrétního Karla Kosíka. Kosík zde poprvé, by okrajovì veøejnì polemizuje se Sartrem. Podle Kosíka Sartre zakládá oprávnìnost existencialismu jako nezbytného doplòku materialistické filosofie. [15]

27


V roce 1963 uvádí Národní divadlo na scénì Tylova divadla Sartrovu hru Vìzòové z Altony6. V Praze se pøi této pøíleitosti Sartre setkal se studenty na Filosofické fakultì UK, se svými obdivovateli v Mìstské knihovnì, se spisovateli na zámku Dobøíš (spravovaném tehdy Svazem spisovatelù pro klidné tvùrèí prostøedí spisovatelù rùzných úrovní). V diskusi s èeskými a slovenskými literáty a filosofy je tématem velký román dvacátého století, který podle Sartra nemùe být napsán jinde ne v socialistické zemi a to „bude román, který zaujme“. [18] Zlatým høebem tehdejšího Sartrova pobytu v Praze ale byla diskuse ve Filosofickém ústavu ÈSAV, kterou adekvátnì okomentoval profesor Jan Patoèka. „V diskusi (…) Sartre precizoval, e nemíní podceòovat nezbytnost všeobecné teorie jsoucna, která však nemùe být vypracována abstraktní metodou, nýbr musí vycházet od èlovìka v jeho vztahu k svìtu. Zdùraznil, e nebìí v jeho pojetí o dialektiku vìdomí, nýbr o dialektiku praxis (…)“ (Podtrhl J. P.) [26] Sartrovi je v roce 1964 udìlena Nobelova cena, kterou však odmítá.7 Ve vysvìtlujícím dopisu Výboru pro udìlování Nobelových cen Švédské akademie vìd – kromì dùvodù politických – uvádí, e „spisovatel musí odmítnout nechat se transformovat v instituci.“ Dále polemizuje s tím, e Nobelova cena za literaturu je vyhrazena pouze spisovatelùm ze Západu a rebelùm z Východu. [2] V roce 1964 vychází pøeklad Esejù o francouzské literatuøe Claude Roy, kde je starší samostatný analytický portrét J.-P. Sartra. Èeský ètenáø je opìt informován o díle, které je dostupné jen ve zlomcích. „Sartrovo postavení se po mém soudu opírá pøedevším o pozoruhodný dar, jemu zcela vlastní, toti dramaticky uspoøádat meditace, které jsou zvnìjšku iveny naší historií a které se nás vnitønì týkají. „Hnus“, „Imaginárno“, „Imaginace“, „Náèrt teorie emocí“, „Bytí a nicota“ tvoøí souvislé prvky velkého ideologického divadla, v nìm je kadý z nás hercem na pozadí mobilizací, trosek, sedlé krve a nepohøbených tìl. Satyrova myšlenka je velmi pøirozenì artikulována v konfliktech a uzlech, ve skocích a zvratech. Neobjevuje, bije, kadý z jeho úderù je úderným dramatickým zlomem. (…) Analýza nepoctivosti tvoøí nejbohatší faktor Sartrovy filosofie, jeho nejplodnìjší pøínos. Právì tato analýza ho dostateènì vyzbrojila k pozorování a studiu moderního hrdiny, tohoto zdeptaného èlovìka, do jeho psychoanalýzy se pouští. (…)“ [31] V roce 1965 je v Èechách pøeloena marxisticko-západní kultovní kniha Rogera Garaudyho8 Perspektivy èlovìka. Ve tøech hlavních kapitolách analyzuje existencialismus, katolicismus a marxismus. Rozebírá Sartrovy romány a divadelní hry jako svìdectví doby. Uvádí, e Sartre v Bytí a nicotì se snaí pøekonat prostøednictvím fenomenologie alternativu materialismu a idealismu a vytýká Sartrovi, e se dává svést z pravé cesty Husserlem, Heideggerem a Kierkegaardem. Závìrem této kapitoly vyvrací nemonost zaèlenìní existencialismu do marxismu základními tezemi Sartrovy ontologie 1. Pojetí nicoty. Podle Sartra je èlovìk bytost, kterou nicota vchází do svìta, co je s marxismem v základním rozporu.

6

Premiéra 22. 11. 1963, reie J. Strejèek

7

Jedná se o první odmítnutí Nobelovy ceny laureátem na základì jeho vlastního svobodného rozhodnutí. Ostatní (Kuhn, Nìmecko, chemie, 1938; Domagk, Nìmecko, lékaøství 1939; Pasternak, SSSR, literatura, 1958) byli k odmítnutí Nobelových cen vyzváni rùznými formami „doporuèení“. Sartre ji v roce 1945 odmítl Øád Èestné legie, o ètyøi roky pozdìji kandidaturu do Francouzské akademie.

8

Roger Garaudy (1913) pùvodnì protestant, od roku 1945 èlen ÚV FKS a pozdìji èlen politbyra (do r. 1968, vylouèen pro nesouhlas s 21. 8. 1968), poslanec Národního shromádìní (do r. 1958), senátor (1958–62), po roce 1968 katolík, nakonec muslim.

28

Prokop Toman


2. Pojetí svobody. Chceme-li skloubit svobodu èlovìka s dialektikou dìjin, nemùeme se dret karteziánského pojetí, podle nìho je svoboda pouhým pøiznáním „autonomie volby“ a nikoliv skuteènou mocí dosáhnout stanoveného cíle. Garaudy zároveò pøiznává, e „dialog o tìchto otázkách probíhá“. Metodologickou zajímavostí je bezprostøední zaøazení Sartrovy tøístránkové odpovìdi. „(…) Ateistický existencialismus se udruje, protoe marxismus neexistuje, lépe øeèeno, toto uèení, které mìlo býti kulturou, je jen voluntaristickým idealismem, tj. nìkolika násilnì udrovanými tvrzeními o ideji hmoty a ideji dialektiky. Pochopte mì: marxismus není tøeba revidovat. (…) Marxismus je tøeba dìlat. (…) jsem pøesvìdèen, e jen konkrétní zkoumání umoní filosofii, která produkuje všechny naše myšlenky, aby se obohatila a dialekticky ukázala své skuteèné problémy. Kromì toho se mi zdá, e jsme v této oblasti získali náskok: zabýváme se lidmi, a já mám obavy, zda vy jste na nì trochu nezapomnìli.“ Dùleitìjší je ale pøíloha èeského vydání Otázky Jean-Paul Sartrovi, kde Garaudy na více ne ètyøiceti stránkách analyzuje a kritizuje tehdy poslední Sartrovo filosofické dílo Kritika dialektického rozumu (u nás vydáno v následujícím roce). Èeský ètenáø zde mohl nahlédnout do dílny západoevropských diskusí, jak po stránce vìcné, tak po stránce metodologické. Obsahovì svìdèí závìry o tehdejším zpùsobu myšlení. Garaudy hodnotí Kritiku dialektického rozumu: „Idealistické pojetí hmoty vedlo k popøení dialektiky pøírody. Negace dialektiky pøírody znemonila zdùvodnìní historického materialismu. Zneuznání objektivních historických zákonù nedovolilo pochopit úlohu dìlnické tøídy a otevøít perspektivy do budoucna. (…) To je nepochybnì nejhlubší smysl této knihy, která se vydává za doplnìní marxismu, avšak vyjadøuje naprostý rozchod s ním.“ [12] Sartrovo stìejní dílo Critique de la raison dialectique (Kritika dialektického rozumu) vychází u nás v roce 1966 pod pùvodním názvem urèeným pro polský èasopis Twórczosæ v roce 1957 – Marxismus a existencialismus. [50] Ve stejném roce vychází v èeštinì bestseller Simone de Beauvoirové Druhé pohlaví (Výbor). V tomto kontextu je nutné pøipomenout dnes polozapomenutý doslov Jana Patoèky výstinì nazvaný Francouzský existencialismus a Simone Beauvoirová. Patoèkùv text je vlastnì jednou z mála fundovaných a dostupných prací o existencialismu v šedesátých létech u nás, kdy tento filosofický smìr dostával jiné dimenze, korigované právì studenou válkou a skepsí západoevropské kultury. Koøeny sartrovského existencialismu sahají ji do doby jeho studií, kdy R. Aron upozornil svého spoluáka Sartra na nové myšlenkové smìry v Nìmecku: Husserlovu fenomenologii a Heideggerovu existenciální ontologii. „To byly rozhodující kroky; na pùdu francouzskou, na pùdu podstatnì karteziánsky reflektujícího myšlení, byly zaneseny problémy kvasící v Nìmecku, aby zde zplodily výsledky zároveò typicky francouzské a na francouzské literární pùdì neslýchané, ba pøímo skandalizující. (…) Náhlá sláva a vzestup existenciální filosofie byly toti z velké èásti vyvolány nutností vyrovnávat se s komunismem. Èást francouzského (a vùbec evropského) publika, je váhala pøed komunismem, a pøece sympatizovala se socialismem, dostala toti v existencialistických spisech své vlastní filosofické krédo, od marxismu odlišné, nicménì však ostøe oponující platným spoleèenským pomìrùm.” [27]

29


V mezidobí 1962 a 1967 vyšly v èeských pøekladech tøi knihy (souhrnnì deseti) Sartrových dramat, dvì knihy prózy a jeden filosofický spis v celkovém nákladu 57 800 exempláøù. (Pro srovnání: dva romány, povídky a jedna studie Simone de Beauvoirové vyšly u nás ve stejné dobì v celkovém nákladu pøes 130 000 výtiskù.) K èeskému pøekladu Špinavých rukou napsal Sartre v roce 1965 speciální pøedmluvu. V krátkém textu rekapituluje „omyl obecenstva z roku 1948“, kdy hra byla ve Francii povaována za protikomunistickou, píše o italské nové premiéøe po 16 letech a o tehdejší nutnosti diskutovat o nadhozených problémech (pøátelství, discipliny a zrady) v duchu pøátelství vùèi komunistické stranì. Ètenáøe a diváky v tehdejším socialistickém Èeskoslovensku vyzval: „Všechny vás teï èiním soudci“ tohoto svého dramatu. [51] K nìkterým vydáním Sartra a de Beauvoirové jsou zajímavé èeské doslovy (Kundera, Patoèka, Sviták, Felix), které jsou vesmìs nadèasovìjší ne napø. propagandistická pøedmluva André Wurmsera k Pìti hrám [46] nebo tendenèní výklad socialistické kultury od Ernsta Fischera v pøepisu besedy uvedené v èasopisu Plamen. [32] [33] Vydání tøí Sartrových her v roce 1967 bylo podnìtem pro Milana Kunderu k zamyšlení nad poetikou sartrovské hry: „Ji na poèátku své dráhy divadelního autora oznaèil Sartre typ své hry termínem divadlo situace. Prius v takovém typu hry je výrazná konfliktní situace, zajímavá a silná, obtíná a k neøešitelnosti. Do této situace vstupuje èlovìk, aby ji øešil, aby z ní našel východisko. Tím, e èlovìk volí (pøesnìji øeèeno: vynalézá) východisko, volí pak, vynalézá i sám sebe.“ [16] V téme roce se koná pøelomový ètvrtý sjezd Svazu èeskoslovenských spisovatelù. Do hlavního referátu je mj. zaøazena pasá inspirována Sartrem: „Kontinuita èeskoslovenské literatury byla od r. 1949 narušena, navzdory demokratickým tradicím a bohaté zkušenosti socialistické literatury byl zúen a omezen tvùrèí proces, redukován na funkce propagandistické, na nepøípustné ztotonìní ideologie a kultury v hrubém utilitárním smyslu, s tragickými následky pro tvorbu, pro díla, pro osobnosti. Pro spisovatele, kteøí tu dobu proili, je mravním závazkem nikdy nepøipustit, aby se tragické omyly, osudné pro spoleènost i pro literaturu, mohly v jakékoli míøe opakovat. I kdy byla øeèena v jiných souvislostech, neškodí pøipomenout si Sartrova slova: »Spisovatel se ve své dobì ocitá v konkrétní situaci; kadé slovo má ohlas. Té kadé mlèení. Povauji Flauberta a Goncourta odpovìdnými za pronásledování, k nim došlo po Komunì, nebo nenapsali ani øádek, aby mu zabránili. Øeknete, e to nebylo jejich vìcí. Bylo Dreyfusovo odsouzení Zolovou vìcí? (…) Kadý z tìchto autorù se v urèitých ivotních okolnostech zamyslel, za co je jako spisovatel zodpovìdný.« (…)“ [41] Srovnejme tento program s jeho kritikou o pìt let pozdìji. Viz [36] Po sjezdu spisovatelù vyšel v øíjnu 1967 v Sunday Times tzv. Manifest èeských spisovatelù. Byla to výzva o podporu v boji za svobodu myšlení a projevu adresovaná pøedním západním intelektuálùm. Günter Grass reagoval na tento „manifest“ otevøeným dopisem tehdejšímu prezidentu Novotnému. Jean-Paul Sartre se vyjádøil „jen velmi vyhýbavì“. Ukázalo se, e jde o podvrh historika Ivana Pfaffa. Pavel Kohout prohlásil manifest za padìlek. [14] V roce 1967 vycházejí v Literárních novinách na pokraèování Sartrovy Úvahy o idovské otázce. Jejich aktuálnost je vzápìtí pøehlušena domácími aktualitami vyššího øádu. [53]

30

Prokop Toman


Rok 1968 je dalším mezníkem pro Sartrovo chápání socialismu s lidskou tváøí. V dubnu 1968 dává ve svém èasopisu Les Temps modernes9 prostor mezinárodní publicitì myšlenek Praského jara (Kundera, Liehm, Iannakakis). Po srpnu 1968 se definitivnì distancuje od komunistických politických proudù ve Francii a ve svìtì. Reakcí na prvotní Sartrovy myšlenky o psychologii je jeden z nosných referátù na XIV. Mezinárodním kongresu pro filosofii (Vídeò, záøí 1968) Jana Patoèky Kritika psychologického objektivismu a problém fenomenologické psychologie u Sartra a Merleau-Pontyho. „Psychologie, øíká Sartre ve svém Nástinu teorie emocí (1939), je disciplína, která chce postupovat pozitivnì, tj. èistì empiricky. Chce se pohybovat na pùdì faktù. Fakty jsou vnìjší jak vùèi sobì navzájem, tak pro pozorovatele. Zaloit psychologii na faktech znamená pro psychology tohoto raení pozvednout psychologii na objektivní vìdu. Ve skuteènosti však holé fakty vùbec neumoòují vymezit oblast psychologie. Od èistých faktù nelze nikdy dospìt k bytnosti, nýbr nanejvýš k empirickým schématùm a zákonùm majícím hypotetickou relevanci.“ [28] Posledními premiérami Sartrových dramat pøed normalizací jsou v listopadu 1968 Mouchy (Komorní divadlo), Špinavé ruce (Divadlo E. F. Buriana) a v lednu 1969 Mouchy (Divadlo Vítìzného února Hradec Králové) a Špinavé ruce (JAMU Brno). V roce 1969 vychází podstatný extrakt eseje Existencialismus je humanismus jako vybraný filosofický text v publikaci Jindøicha Zeleného Úvod do filosofie. (V sousedství výòatkù a ukázek z Platóna, Aristotela, Descarta, Marxe, Lenina a Carnapa.) [40] Soubìnì je publikován sborník Filosofie, metodologie, vìda s dobovì charakteristickým hodnocením: „Marxistická filosofie se podle slov J.-P. Sartra stala »nepøekroèitelným mezníkem naší doby«. (…) Bez vlivu Marxe si dnes nemùeme pøedstavit nejvýznamnìjší osobnosti existencialismu – Sartra a Heideggera, významnou neoanalytickou školu v USA: Fromm, Horneyová, Marcuse, sociologický systém Maxe Webera, Dahrendorfa, Millse a mnohé jiné.“ Dále autoøi sborníku hodnotí èeské Sartrovo vydání Marxismus a existencialismus (1966): „Tento zvláštní stav, který nazývá Sartre osobním projektem, se 1. nedá pojmovì urèit, ale je 2. pøístupný pochopení na základì praxe. Praktické pochopení nebo porozumìní, na nì je v existencialistické filosofii redukována veškerá èinnost èlovìka, vèetnì uívání jazyka a teoretické èinnosti jako specifické formy lidské aktivity, však nedokáe vysvìtlit tu specifiènost lidské teoretické èinnosti ve vìdì, umoòující právì nejen popis (jak se snaí tvrdit napø. Sartre), nýbr predikci a vysvìtlení jevù. (…) V tom spoèívá i dilema existencialistické filosofie: jestlie pochopení není vyjádøitelné v pojmech, jestlie jde o praktické pochopení, pak nemùe být formulováno teoreticky a filosofie se redukuje na ivotní filosofii, moudrost stáøí apod.“ [5] Symbolickým závìrem této etapy prezentace Sartrových myšlenek u nás je komplexní esej Jana Patoèky Co je existence (1969). Patoèka v ní chronologicky analyzuje existencialismus: Jaspers, Heidegger, Sartre. Podle Patoèky Sartrovým pøínosem je „e více ne kterýkoli jiný myslitel existence zdùraznil tu její stránku, kterou je tìlesnost. (…) Sartre vrátil zároveò existencialismus sféøe umìlecké, sféøe literatury, uèinil svùj existencialistický koncept dílnou existenciálních mýtù, ztìlesnìných v divadelních hrách a románech, které uèinily filosofickou tematiku pøístupnou a aktuální širokému obecenstvu. Byl to zároveò koncept ateistický a nihilistický.“ [29] 9

Èasopis Les Temps modernes vychází od øíjna 1945 u Gallimarda (v prùbìhu let i u jiných vydavatelù). Brzy získal mezinárodní renomé. Slouil jako hlavní tribuna pro Sartrovy myšlenky.

31


Je paradoxní, e právì vykladaèi, komentátoøi i kritici Sartrova díla byli u nás v té dobì ti významní spisovatelé, filosofové, publicisté, kteøí vesmìs po roce 1969 skonèili v disentu nebo v emigraci. Patoèka, Kosík, Liehm, Kundera, Sviták, Bartošek, Machonin a další. Opìt mlèení o Sartrovi a „zpìtné vazby“ po roce 1968 Sartre je po ostré kritice 21. srpna 1968 postupnì v Èechách opìt neádoucím autorem. Nìkteré texty a interpretace ještì doznívají (viz pøedchozí kapitola). V roce 1970 píše Sartre pro francouzské vydání knihy A. J. Liehma Generace tøicetistránkovou pøedmluvu. [19] Ti, kteøí patøili k diskutérùm se Sartrem pøed rokem 1968 (napø. v Praze nebo na Dobøíši), byli zpovídáni A. J. Liehmem a tyto rozhovory se staly materiálem pro brilantní analýzu Jean-Paul Sartra tehdejších èeskoslovenských pomìrù bez nezbytného historického odstupu. Domnívám se, e Sartrova sta patøí k nejlepšímu zhodnocení šedesátých let v Èeskoslovensku, které bylo vidìno „zvenku“ a navíc filosofem, který témìø patnáct let mìl monost aktivnì sledovat promìny èeské kultury. Claude Lévi-Strauss ve svém kultovním spisu Myšlení pøírodních národù, který se prvoplánovì zabývá základními etnografickými otázkami, uzavøel výklad relativnì samostatnou kapitolou Historie a dialektika (1961), která je explicitní kritikou Sartrova pøístupu v Critique de la raison dialectique (1960). Claude Lévi-Strauss polemizuje s vymezeními pojmù dialektického, anekdotického a geometrického myšlení. „(…) v jaké míøe mùe být urèité myšlení, které je vìdomì a zámìrnì anekdotické i geometrické, oznaèeno také jako myšlení dialektické? Primitivní myšlení je celostní; chce jít v tomto smìru mnohem dál, ne kam dospívá podle Sartra dialektický rozum. (…) Kdy èteme Kritiku, tìko se ubráníme pocitu, e autor kolísá mezi dvojím pojetím dialektického rozumu. Hned staví analytický rozum a dialektický rozum navzájem proti sobì jako omyl a pravdu, ne-li dokonce jako ïábla a pánaboha. (…) Sartre není zajisté mezi souèasnými filosofy jediný, kdo zvyšuje hodnotu historie na úkor ostatních vìd o èlovìku a tvoøí si o ní pøedstavu témìø mystickou. Etnolog historii respektuje, ale nepøisuzuje jí ádný privilegovaný význam. Chápe ji jako bádání, které se s jeho vlastním bádáním doplòuje: jedno rozevírá vìjíø lidských spoleèností v èase, druhé v prostoru.“ [17] V roce 1972 se v Praze konal ustavující sjezd Svazu èeských spisovatelù. Sjezdová zpráva pøedsednictva pøípravného výboru, pøednesená Janem Kozákem opìt uvalila klatbu na Sartra a ostatní francouzské revizionistické spisovatele v širších dobových souvislostech: „ (…) V ovzduší nástupu nové revizionistické vlny, v období pøíprav otvírání dveøí liberalisticko-revizionistickému proudu sehrál velmi negativní úlohu èasopis Plamen. Poskytoval filosofii, kritice i literárním dílùm pùdu pro šíøení názorù usilujících o likvidaci tøídního pøístupu. Za úèasti západních buroazních filosofù organizoval mezinárodní konference a sympozia, na nich bylo propagováno falešné pojetí mírového souití, pacifismus, nová vùdèí úloha inteligence ve spoleènosti. Vše ve jménu tvùrèího rozvoje marxismu.(…) Plamen otevíral cestu ideologické diverzi, plnil ve své podstatì úlohu prvního Hyde Parku v oblasti filosofie, kritiky a samotné literární tvorby. (…) Ji v roce 1967 vyšlo pouze 125 pøekladù ze socialistické kniní produkce, zatímco z produkce kapitalistických státù 253 tituly. (…) V oblasti teoretické literatury se pøekladová produkce autorù ze socialistických zemí prakticky vùbec pøestávala vydávat. Namísto nich zaplavovala kniní trh vyslovenì úpadková buroazní literatura a spolu s ní díla revize marxismu-leninismu – Beauvoirové, Garaudyho, Gida, Sartra; bohatì pøekládaná beletristická díla Alberta Camuse a dalších byla opatøena doslovy s výpady proti vìdeckému 32

Prokop Toman


marxistickému svìtovému názoru a proti kulturní politice socialistických státù, zejména SSSR.“ [36] Karel Kosík, jeden z úèastníkù diskusí s Jean-Paul Sartrem v Praze v šedesátých létech, po zbavení místa ve Filosofickém ústavu ÈSAV v roce 1970 pracoval na nových originálních filosofických dílech – O praxi a O pravdì. Oba rukopisy mu zabavila policie pøi domovní prohlídce v roce 1975. Filosofický manuskript o tisíci stránkách byl oznaèen jako „dùkaz trestné èinnosti podvracení republiky“. Karel Kosík napsal rozhoøèený dopis právì Jean-Paul Sartrovi, který jej zveøejnil ve svých Les Temps modernes. Tento dopis vyvolal mezinárodní ohlas a protest proti potlaèování lidských práv a omezování tvùrèí svobody v tehdejším Èeskoslovensku. Sartrova druka Simone de Beauvoirová o tom podává svìdectví ve svých pamìtech: „V kvìtnu 1975 èeský filosof Karel Kosík mu [Sartrovi] zaslal otevøený dopis, ve kterém oznamoval represe, které udeøily na intelektuály jeho [Kosíkovy] zemì. Líèil persekuce, kterých se musel osobnì zúèastnit, mezi jinými s konfiskací jeho rukopisù.” [7] Kosíkùv dopis i Sartrova odpovìï byly publikovány v Le Monde 29. èervna 1975. Kromì aktuálního významu, mají oba texty nadèasovou platnost. Od „dialektiky konkrétního“ v této – sartrovsky øeèeno – situaci pøecházíme ke „konkrétnu existence“. Karel Kosík: „Bìhem posledních šesti let jsem il ve velmi zvláštní situaci. Moje existence nabyla dvou forem: jsem a zároveò nejsem nic. Jsem mrtev a zároveò iju. Jsem zredukován na pouhé nic v oblasti základních lidských práv obèana a èlovìka, ale zároveò jsem obdaøen výjimeènou existencí, pokud jde o péèi a pozornost, jimi mì zahrnuje policie.“ [8] Jean-Paul Sartre: „ádná vláda není zmocnìna soudit obèanovy myšlenky. Èinila by tak ostatnì nikoli na základì skuteèných myšlenek, ale na základì pseudomyšlenek. (…) Je-li Karel Kosík vinen, pak je rovnì vinen kadý èlovìk (nejenom intelektuál, ale i rolník, dìlník), který pøemýšlí o tom, co dìlá.“ [8] V Dìjinách francouzské literatury 19. a 20. století, v tomto kvantitativnì mohutném pøehledu francouzské literatury dvou století je Sartrovi vìnováno 26 stránek: „Jean-Paul Sartre jako romanopisec, dramatik, urnalista a politický publicista se v pováleèných letech pøièinil o to, e existencialismus nezùstal jen filozofickým smìrem, ale v širší literární a intelektuálské sféøe navodil urèitou stylizaci ivota. (…) Sartra lze charakterizovat jako spisovatele a myslitele, který se usilovnì snaí rozejít, ale de facto nerozešel se svou tøídou, nepøestávaje se pohybovat v jejím rámci a v kategorií jí vymezených; na revoluèní dìní si vdy vytváøel názory se subjektivistickými motivacemi a reakcemi silnì afektivního charakteru. V individualistické tradici byl pøesvìdèen o nezávislosti svých subjektivních postojù a vzbouøeného citu, který ho pøimìje zaujímat stanoviska tu v tom, tu v opaèném smyslu.“ [10] V sedmdesátých létech se o Sartrovi dozvìdìl èeský ètenáø vesmìs z negativních kritik existencialismu i Sartrova díla v rùzných titulech. Napø. Buroazní filozofie 20. století, Problém èlovìka ve filozofii marxismu-leninismu, Existencialismus ve filozofii a literatuøe, Svìtonázorový profil socialistické osobnosti.

Závìr Tento pøíspìvek je èásteèným zmapováním propagace Sartrova díla u nás, nìkterých dùleitých interpretaèních uzlù a ohlasù. Je zøejmé, e díky naším erudovaným znalcùm francouzské kultury a Sartrovì osobní aktivitì byl vstup Sartrových polemických myšlenek 33


do èeského povìdomí organiètìjší a tím také trvanlivìjší, ne u nìkterých dalších (neménì významných) autorù dvacátého století. K dialogu se Sartrem na vysoké filosofické, spisovatelské i dramatické úrovni s èeskými kolegy pøispìlo nìkolik fenoménù. Èeští filosofové sledovali vývoj nových proudù a tedy i existencialismu z pùvodních nìmeckých a francouzských pramenù. Patoèka patøil k tìm evropským filosofùm, kteøí jako jedni z mála zasazovali existencialismus i Sartrovy myšlenky do dobového kontextu na jejich reálné místo. Èeští filosofové a spisovatelé byli fundovanì argumentujícími kritiky. Názory na moderní román dvacátého století byly v diskusích s èeskými spisovateli a literárními kritiky poznamenány dobovým amalgamem realismu, èasto realismu bez hranic. Paradoxnì mùeme doloit, e romány a novely patøící k vrcholùm historického a umìleckého svìdectví zejména o druhé polovinì dvacátého století byly skuteènì napsány v tehdejších socialistických zemích, resp. tvùrci ze socialistických zemí vyšlých (napø. Kundera, Milosz, Kertész, Solenicyn, Hrabal, Brodskij, Szymborska, Škvorecký, Lustig). Dramatické inscenace v Èechách mìly své interpretaèní osudy, které jsem se snail prùøezovì naznaèit v prvních kapitolách tohoto pøíspìvku. Budoucí historici i ètenáøi budou moná pøekvapeni slovními doprovody, které uvádìní Sartrových (a Camusových) her provázelo. Podobnì jako u publikovaných záznamù besed, i u Sartrových her museli dramaturgové „nadnormativnì“ zdùrazòovat jejich pokrokovost a humanismus. Historickou skuteèností zùstává, e právì v šedesátých letech, kdy byl existencialismus jedním z hlavních filosofických proudù, mìli èeští ètenáøi a diváci monost nejdøíve se seznamovat s kritikou, komentáøi a èasto jednostrannými interpretacemi Sartrova díla a teprve následnì si udìlat vlastní úsudek. Sartrova stopa v tehdejší èeské kultuøe je zøejmá. Pøestoe by se mohlo zdát, e Sartre byl, zejména pøi prvních návštìvách, brán nekriticky jako „filosofický veleknìz existencialismu“, je neopominutelná jeho pomoc pøi propagaci èeské kultury (Kosík, Liehm, Kundera) a jeho hlas proti represím èeských intelektuálù. Pøes veškerou vydavatelskou a organizaèní èinnost, inscenace, osobní diskuse zùstává Sartrovo dílo pro velkou vìtšinu èeských ètenáøù stále fragmentem. Nemáme dosud napøíklad ekvivalentní pøeklady prací L´Imagination, L´Imaginaire, Situations, L´Être et le Néant. A navíc, jsou nám vzdálenìjší nìkteré úhelné body francouzské politiky, ve kterých se Jean-Paul Sartre angaoval. Napøíklad alírská válka, Russelùv tribunál vyšetøující zloèiny vietnamské války, generální stávka v Renault-Billancourt nebo „Manifest 121“ intelektuálù za svobodu odmítnutí povolávacího rozkazu. [2] Sartre byl ve své dobì pøijatelný právì svou progresivní a dynamickou orientací na nové podmínky èlovìka po druhé svìtové válce. Vyjmenujeme-li tøi základní sartrovské pojmy: svoboda – pravda – situace, vidíme, e se jedná o teze, které se snaíme nejen analyzovat i v souèasnosti, ale také jim dodávat aktuálnìjší obsah s nezbytnou vazbou na souèasnou, tzv. informaèní spoleènost.

Literatura [1] CAMUS, A. (1947): Cizinec. Praha, Václav Petr, 1947. [2] COHEN-SOLAL, A. (2005): Sartre. Un penseur pour le XXIe siPcle. Paris, Gallimard, 2005. [3] ÈERNÝ, V. (1992): Pamìti III (1945–1972). Brno, Atlantis, 1992.

34

Prokop Toman


[4] ÈERNÝ, V. (1992): První a druhý sešit o existencialismu. Praha, Mladá fronta, 1992. [5] ÈÍEK, F. (Ed.) (1969): Filosofie, metodologie, vìda. Praha, Svoboda, 1969. [6] de BEAUVOIR, S. (1966): Druhé pohlaví (Výbor). Praha, Orbis, 1966. [1949] [7] de BEAUVOIR, S. (1981): La cérémonie des adieux. Paris, Gallimard, 2001. [1981] [8] Dokument. Právo 28. 6. 2001. [9] FISCHER, J. O. (1964): Francouzská literatura. Praha, Orbis, 1964. [10] FISCHER, J. O. (Ed.) (1979): Dìjiny francouzské literatury 19. a 20. století. Díl 3. Praha, Academia, 1979. [11] Franz Kafka. Liblická konference (1963): Praha, Nakladatelství ÈSAV, 1963. [12] GARAUDY, R. (1965): Perspektivy èlovìka. Praha, Nakladatelství politické literatury, 1965. [13] GOLDSTÜCKER, E. (1964): Na téma Franz Kafka. Praha: ÈS, 1964. [14] KOSATÍK, P. (2001): Fenomén Kohout. Praha, Litomyšl, Paseka, 2001. [15] KOSÍK, K. (1963): Dialektika konkrétního. Praha, Nakladatelství ÈSAV, 1963. [16] KUNDERA, M. (1967): Doslov. In [51] [17] LÉVI-STRAUSS, C. (1971): Myšlení pøírodních národù. Praha, ÈS, 1971. [18] LIEHM, A. J. (1965): Rozhovor. Praha, ÈS, 1965. [19] LIEHM, A. J. (1990): Generace. Praha, ÈS, 1990. [20] LUKÁCS, G. (1949): Existencialismus èi marxismus? Praha, Nová osvìta, 1949. [21] MAROS, A. (1993): Výzva Hnutí odporu a France libre. In Z historie Francouzského institutu v Praze. Praha, Edice Štìpánská, 1993, s. 61 – 63. [22] MITROCHIN, L. N., OJZERMAN, T. I., ŠERŠENKO, L. N. (1977): Buroazní filozofie 20. století. Praha, Svoboda, 1977. [23] NEFF, Vl. (1948): Filosofický slovník pro samouky neboli Antigorgias. Praha, Drustevní práce, 1948. [24] NOVOZÁMSKÁ, J. (1998): Existoval existencialismus? Výzva a ztroskotání J.-P. Sartra. Praha, Filosofia, 1998. [25] OPAVSKÝ, J. (1955): „Holá pravda“. Rudé právo 11. 12. 1955. [26] PATOÈKA, J. (1964): Jean Paul Sartre návštìvou ve Filosofickém ústavì ÈSAV. In Filosofický èasopis, únor 1964, roè. XXX, è. 2, s. 195 – 200. [27] PATOÈKA, J. (1966): Francouzský existencialismus a Simone Beauvoirová. In [6] [28] PATOÈKA, J. (1968): Kritika psychologického objektivismu a problém fenomenologické psychologie u Sartra a Merleau-Pontyho. (Pøeloil Jan Palkoska) XIV. Internationalen Kongresses für Philosophie. Wien, 2.–9. September 1968. Archiv Jana Patoèky, Praha. [29] PATOÈKA, J. (1969): Co je existence. In Filosofický èasopis. XVII (1969), è. 5/6, s. 682–702. [30] POPELOVÁ, J. (1962): Etika. Praha, Nakladatelství ÈSAV, 1962. 35


[31] ROY, C. (1964): Eseje o francouzské literatuøe. Praha, ÈS, 1964. [32] SARTRE, J.-P. (1963): Projev na moskevském kongresu pro odzbrojení. In Plamen, leden 1963, roè. V, è. 1, s. 54–59. [33] SARTRE, J.-P., FISCHER, E. a ti druzí (1964a): Mírová koexistence a boj idejí. In Plamen, leden 1964, roè. VI, è. 1, s. 1–7. [34] SARTRE, J.-P., FISCHER, E. a druzí (1964b): Co je dekadence. In Plamen, únor 1964, roè. VI, è. 2, s. 16–25. [35] SARTRE, J.-P. (1965): Situations VII. Paris, Gallimard, 1965. [36] Sjezdová zpráva pøedsednictva pøípravného výboru Svazu èeských spisovatelù, pøednesená s. Janem Kozákem na ustavujícím sjezdu Svazu èeských spisovatelù 31. 5. 1972. In Sjezd Svazu èeských spisovatelù. Praha, Svoboda, 1972. [37] Skrznaskrz (2002). Praha, Gallery, 2002. [38] SVITÁK, I. (1964): Filosofie lidských konfliktù. In [47] [39] TONDL, L. a kol. (1958): Souèasná západní filosofie. Praha, Orbis, 1958. [40] ZELENÝ, J. (1969): Úvod do filosofie. Praha, Svoboda, 1969. [41] IV. sjezd Svazu èeskoslovenských spisovatelù (Protokol) Praha 27.–29. èervna 1967. Praha, ÈS, 1968.

Hlavní pøeklady dìl Jean-Paul Sartra do èeštiny [42] SARTRE, J-P. (1946): Cesty k svobodì. 1. díl. Praha, ELK, 1946. [43] SARTRE, J-P. (1947): Cesty k svobodì. 2. díl. Praha, ELK, 1947. [44] SARTRE, J-P. (1947): Existencialismus je humanismem. In Listy. I (1947) è. 3. [45] SARTRE, J-P. (1961): Uragán nad cukrem. Praha, SNKLU, 1961. [46] SARTRE, J-P. (1962): 5 her a jedna aktovka. Praha, SNKLU, 1962. [47] SARTRE, J-P. (1964): Mouchy. Praha, Orbis, 1964. [48] SARTRE, J-P. (1965a): Zeï. Praha, SNKLU, 1965. [49] SARTRE, J-P. (1965b): Slova. Praha, Mladá fronta, 1965. [50] SARTRE, J-P. (1966): Marxismus a existencialismus. Praha, Svoboda, 1966. [51] SARTRE, J-P. (1967a): Dramata. Praha, Orbis, 1967. [52] SARTRE, J-P. (1967b): Nevolnost. Praha, ÈS, 1967. [53] SARTRE, J.-P.(1967c): Úvahy o idovské otázce. In Literární noviny XVI (1967), è. 36–40. [54] SARTRE, J-P. (1969): Existencialismus je humanismus. In [40] [55] SARTRE, J-P. (2003): Zeï – Nevolnost. Praha, KMa, 2003. [56] SARTRE, J-P. (2004): Existencialismus je humanismus. Praha, Vyšehrad, 2004.

36

Prokop Toman


Pøíspìvek k Sartrovým slovùm a mlèení v Èechách Prokop Toman Abstrakt Hlavním cílem tohoto pøíspìvku je informovat o vztazích mezi filosofem Jean-Paul Sartrem a èeskou kulturou. Bylo nìkolik period prezentací a interpretací Sartrových myšlenek. Dùleitá èást této analýzy je zamìøena na èeskou interpretaci existencialismu v Sartrových divadelních hrách, které jsou velmi dobøe známy v Èechách. Klíèová slova: Jean-Paul Sartre, Simone de Beauvoir, filosofie, existencialismus, dramatická tvorba, Les Temps modernes, Jan Patoèka, Karel Kosík, A. J. Liehm.

The Contribution to the Sartre´s words and silence in Bohemia Abstract This aim of the article is to inform readers about the relationship between philosopher Jean-Paul Sartre and Czech culture. There were a lot of periods of the presentation and interpretation of the ideas of Jean-Paul Sartre. Major attention of the described analysis is focused on the Czech interpretation of the existentialism on the Sartre´s dramatic pieces well-known in Bohemia. Key words: Jean-Paul Sartre, Simone de Beauvoir, philosophy, existentialism, dramat pi eces, Les Temps modernes, Jan Patoèka, Karel Kosík, A. J. Liehm.

37

Prokop Toman. Pøíspìvek k Sartrovým slovùm a mlèení v Èechách

Recommend Documents