Programy s DRUMBENY (pro školky, školy a rodiče s dětmi)
Garantujeme: - profesionální vedení - vytvoření bezpečného prostředí a prostoru pro setkávání zaměstnanců a členů pracovních týmů - využívání netradičních forem a metod, které mohou účastníky programu nenásilnou cestou dovést k objevení dosud nepoznaných schopností a k vlastní kreativit ě
Naše cíle: - nastavení situací, které účastníky povedou k sebepoznávání, ale také k pochopení role, kterou účastník v týmu má - nastavení situací, motivujících účastníky k přijetí zodpovědnosti za tým jako celek a výsledek jeho pracovní činnosti - poskytnutí možnosti vidět pracovní tým v jiném prostředí a v modelové situaci, která může odhalit silné, ale také slabá místa tohoto týmu - vytvořit prostor pro odpočinek a relaxaci, která je důležitou součástí pedagogického procesu - vytvořit prostor pro pochopení a zvnitřnění jednotlivých průřezových témat RVP (ŠVP)
DRUMBEN LEKTOR 1
1
Nabízené programy pro děti 1.a Barevný svět (program pro mladší děti předškolního věku, vhodné také pro rodiče s dětmi) Hlavním cílem je dát dětem prostor užít si radost ze zvuku, z bubnování, z pohybu a společného hraní. Program pak dále může přinést: - rozvinutí schopnosti pojmenovávat barvy a identifikovat barvy v běžném životě; - rozvinutí schopnosti rozlišovat jednotlivé barvy, dokázat roztřídit předměty dle barev; - rozvíjení dovedností před čtením a psaním (práce s příběhem, s písničkou); - rozvíjení motoriky a pohybových schopností, fantazie, kreativity Stručný popis: Použité aktivity: a) Přivítání, naladění dětí na barvy, seznámení se čtyřmi základními barvami, které jsou na drumbenech. V souladu s písničkou to jsou červená, žlutá, zelená a modrá. Ptáme se na to, co má na světě zrovna takovouhle barvu. Je možné zazpívat si s nimi písničku, kde se barvy vyskytují – Zelená (Travička zelená), Modrá (Holka modrooká), Červená (Červený šátečku), Žlutá (Sluníčko, sluníčko). b)
Nabídnout dětem, že je naučíte úplně novou písničku, můžete doprovodit pohybem a tancem:
C G C Červená, červená, sladké jablko znamená. 2x G C G C Žlutá, to je sluníčko, půjdeme ven s babičkou. 2x G C G C Zelená je tráva a tu žere kráva. 2x C G C G Modrá Země, ta se točí, vesele si povyskočím. 2x C Povyskočím, povyskočím, povyskočím, povyskočím. c) Pak nabídnout dětem, aby si vyzkoušely drumbeny. Krátce je s nimi seznámit, ukázat dva základní údery (viz Seznámení s drumbenem - metodika). Pokud zvolíte cvičení „Opakovačky“, dbát na věk dětí a volit hodně jednoduché rytmy, které jsou děti schopny zvládnout. d) Poté nabídnout aktivitu: Barevné bubnování I. (viz metodika) – pouze tu první variantu, kdy ukazuji míček a hrají pouze ti, jejichž drumbeny mají stejnou barvu, jako má míček. e) Pak je možné zahrát si pohybovou hru – Pan Čáp ztratil čepičku. Děti v tomto věku potřebují často měnit činnost. f) Lze jim také nabídnout hru s barevnými míčky, kdy děti třídí míčky do drumbenů stejných barev. Menší děti třídí, větší děti mohou už i házet. (Legenda o Barevném ostrově, kam jsme se bubnováním dostali – přenesli. A na tom ostrově je čarodějnice, která popletla dohromady všechny barvy. My jsme ti, kteří barvičky můžeme správně roztřídit). g) Společné bubnování: U takto malých dětí doporučujeme vést děti jejich vlastní představivostí – tzn. společně můžete bubnovat jako déšť (prstíčky bubnují malý déšť, pak přidávají dlaně, to už je větší déšť, pak volí větší intenzitu rány (hrom, blesk). Dále můžete potkávat na své cestě různá zvířátka – velké čtvrťové rány (slon), zajíc (osminky), kůň (rány podobné koňským kopytům) apod. Dalším nápadům a originalitě se meze nekladou. Doba trvání programu: 50 - 60 minut, dle schopností a fyzických možností účastníků DRUMBEN LEKTOR 1
2
Nabízené programy pro děti 1.b Indiánskou stezkou (program pro starší děti předškolního věku) Hlavním cílem je dát dětem prostor užít si radost ze zvuku a z bubnování, naučit je základní prvky hry na drumben a rozvíjet jejich komunikační dovednosti a schopnost spolupráce. Program dále může přinést: - zbavení strachu a zábran z interakce s ostatními spolužáky; - pocit bezpečí a pohody v rámci týmové spolupráce; - rozvoj schopnosti improvizovat a reagovat na nové situace; - rozvoj fantazie a kreativity; Stručný popis programu: Varianta pro starší předškolní věk, nebo pro programy určené rodinám s dětmi Legenda: Děti se přenesou do indiánské vesnice (viz. zážitkový program Lenky Hradecké na našem setkání). Zvolte vhodnou variantu, jak tuto motivaci provedete. Nabídka: Dlouho nepršelo, všechno v krajině vyschlo, není voda a není ani potrava. Je nutné zvolit jiné tábořiště. Vy jste buď náčelník kmene, nebo šaman. V každém případě jste průvodce, který skupinu provede cestou k novému bydlišti. Program je hodně podobný programu „Na jedné lodi“. 1.
Úvodní rituál s nástroji, aby cesta dobře dopadla (viz nástrojové naladění v metodice).
2. Vydáme se na cestu (prostřednictvím hry na drumben). Nejprve se ale s drumbeny seznámíme (viz úvod seznámení s drumbeny v metodice). 3. Na cestě potkáváme různá zvířátka. Když je potkáme, tak se s nimi spřátelíme, vyzkoušíme si jejich chůzi i jejich hlas. Nejprve si to děti vyzkouší v reálu – chodí jako medvěd, plazí se jako had apod. No a potom to zahrají na drumbeny. I samotná jízda na koních se hraje na drumbeny. 4. Poté dorazíme na místo, kde to vypadá dobře. Je tam dostatek potravin, ale je potřeba potraviny roztřídit dle barev. Opět záleží na stáří dětí – menší děti třídí, větší děti přehazují „rozvodněnou řeku“. (viz Hledání potravy v metodice.) 5. Dále pak můžete s dětmi uvařit polévku, usadit je kolem ohně, zpívat s nimi jednu melodii na různé nálady (vesele, smutně, … a nakonec ospale. Následuje krátká relaxace s imaginací – sluníčko zapadlo, je tma, příjemně fouká vítr, cítíte se bezpečně a pohodlně, na čerstvém vzduchu se vám dobře spí, občas někdo „zachrápe“, ale to nevadí, spíme hlubokým, zdravým spánkem…Nakonec nás sluníčko probudí, dáme si rozcvičku a můžeme se tu začít zabydlovat. Program může skončit, ale nemusí. Záleží na délce požadovaného programu. Doba trvání programu: 30 - 45 minut, dle schopností a fyzických možností účastníků
DRUMBEN LEKTOR 1
3
Nabízené programy pro děti 2. Na jedné lodi (program pro žáky I. stupně ZŠ) Hlavním cílem je dát dětem prostor ke společné aktivitě, kde si účastníci mohou posílit komunikační dovednosti a schopnost týmové kooperace. Další přidanou hodnotou programu je možnost pro pedagoga být se svoji třídou v roli pozorovatele a sledovat interpersonální vazby ve třídě, úroveň spolupráce apod. Program pak dále může přinést: - zbavení strachu a zábran z interakce s ostatními spolužáky; - pocit rovnosti a bezpečí v rámci „námořní posádky“, kde všichni mají „stejnou šanci“ být úspěšní a prožít dobrodružství; - rozvoj schopnosti improvizovat a řešit náročné situace; - rozvoj fantazie a kreativity; Stručný popis programu: Přiložený příběh – dle toho se lze orientovat v aktivitách uvedených v Metodice. Sem přikládám stručný přehled aktivit. a) Po úvodním seznámení s kapitánem a prvním lodním důstojníkem přichází Nástrojové naladění (zkouška, jestli námořníci umějí spolupracovat). – viz metodika b) Poté je možno zařadit „malování“ lodi. Na 2 slepené flipcharty, na kterých je namalován obrys velké lodi mohou námořníci zakreslit vše, co k lodi patří, včetně sebe. Poté, co je loď domalovaná, všichni účastníci mohou na loď „nastoupit“ – pro lepší představu „nalodění“. Loď pak přeneseme doprostřed bubnovacího kruhu. c) Seznámení s drumbenem – viz metodika. d) motory), déšť a bouře – viz příběh a metodika. e)
Krokodýli v bažině – viz metodika
f)
Hledání potravy – viz metodika.
Rytmická improvizace s imaginací – vyplutí (lodní
g) Dále pak můžete s dětmi uvařit polévku, usadit je kolem ohně, zpívat s nimi jednu melodii na různé nálady (vesele, smutně, … a nakonec ospale. Následuje krátká relaxace s imaginací – sluníčko zapadlo, je tma, příjemně fouká vítr, cítíte se bezpečně a pohodlně, na čerstvém vzduchu se vám dobře spí, občas někdo „zachrápe“, ale to nevadí, spíme hlubokým, zdravým spánkem… Nakonec nás sluníčko probudí, dáme si rozcvičku a odplujeme zpět, do školy. h)
Reflexe – co jsme se nového naučili, co nás zaujalo, v čem máme ještě jako třída rezervy – dle času.
Doba trvání programu: 1 vyučovací hodina, ale může trvat až 2 hodiny (dle přání zadavatele)
DRUMBEN LEKTOR 1
4
Inspirace k legendám pro program Na jedné lodi Věříme, že legendy si časem vymyslíte každý svoje (a možná se o ně s námi podělíte), zde vám pro inspiraci přinášíme pár tipů: I. část: Vyplouváme! Je chladné a jasné ráno. Na obzoru, v přístavu, kotví loď. Není příliš velká, ale je krásná… Bílé plachty se ve vzduchu napínají. Paluba se leskne, protože jí přičinlivý plavčík vydrbal kartáčem jak se patří. A na přídí je socha mořské pany, která upřeně a se zasněným úsměvem hledí na volné moře. Posádka lodi je však ještě na molu. Loučí se s příbuznými, kamarády a také s okolostojícími. Loď totiž vyplouvá na objevnou výpravu. Byla vyslána, aby objevila nové světy a přinesla tak tomuto přístavnímu městu další zdroje ovoce, zeleniny, nerostných surovin a kdo ví, čeho ještě. A už je to tady! Kapitán dává povel k nalodění. Celá posádka pak naposledy zamává a zakřičí pozdrav na své blízké. Po několik dalších měsíců se jim bude pod nohama houpat paluba a pod palubou mořská hladina. „Vykasejte plachty!“ volá první důstojník. „Námořníci na svá místa!“ křičí kapitán. Na lodi je zmatek a shon. Každý z námořníků však zná svoje povinnosti a ví, co přesně má v kterou chvíli udělat. Jeden chlapík šplhá po stěžni a přitahuje lano. Další dva námořníci spolu vytahují plachtu. Ten čtvrtý vytahuje kotvu a kormidelník stojí u kormidla a nabírá spolu s lodí vytoužený směr. Loď pomalu vyplouvá a vzdaluje se od břehu, až je z ní vidět jen malá tečka a nakonec pak zmizí úplně.
II. část: Na moři Je horký letní den, nebe bez mráčků. Rackové poletují nad lodí a posměšně pokřikují. Plachty zplihle visí a vzduch se nehýbá. Námořníci jsou trochu skleslí, protože už prokřižovali oceán zleva doprava a shora dolů, ale vytoužený a bohatý ostrov pořád nikde… A teď tohle bezvětří. „Krucityrkn, donrvetr, krucajselemententerente…!“ Tak a ještě hůře hromoval kapitán. A jak tak kapitán nadával, na obloze se objevil malý mráček. Nejdřív šibalsky mrkl na loď, pak se trochu nadýchl a zvětšil se. A ještě a ještě. Za chvíli to už nebyl malý mráček, ale velký mrak. A pak se ten mrak zaškaredil a zčernal. Do toho začal fičet vítr a spadly první kapky deště. Nejprve pršelo drobounce… jen takové kap kap kap… Ale pak se spustil pravý liják. Pršelo nepřetržitě, lodí to cloumalo ze strany na stranu. Všichni námořníci se drželi všeho, čeho se držet dalo, aby je vlny nesmetly do moře. Všem se zdálo, že bouře trvá věčně. Ale každá bouře jednou skončí, i když nám připadá nekonečná a k nepřežití.
III. část: Ostrov a bažina Když ztichl vítr a nebe se zase rozzářilo, vzpamatovali se i námořníci. Kapitán si prohlížel tu spoušť, kterou na lodi bouře napáchala. Vtom na něho jeden z námořníků vyděšeně volá… „Pane kapitán, je zle. Uvízli jsme. Je tu nějaká bažina a v ní je spousta krokodýlů.“ A aby toho nebylo málo, lodní kuchař hlásí: „Voda vyplavila kuchyň a odnesla s sebou většinu našich zásob jídla a pití.“ „A záchranné čluny jsou taky fuč!“ blekotá plavčík. „To je asi někdo špatně přivázal!“ nadává kapitán a plavčík se honem schovává za tlustého kuchaře. Takové špatné zprávy! Kapitán se drbe ve vousech a rozhlíží se kolem. A opravdu… bouře loď odnesla ke břehům neznámého a v mapě nezakresleného ostrova. Což o to, to by samo o sobě tak špatné nebylo. Vždyť nějaký ostrov hledají. Ale jak se na tu pevninu dostanou, aniž by si je krokodýli dali ke svačině? Bez člunů! Beze zbraní! Nakonec námořníci vyrobili vor ze dřeva, které našli na lodi a pomalu, opatrně proplouvali bažinou plnou zubatých a nebezpečných krokodýlů. Museli být velice tišší, aby si jich krokodýli všímali co nejméně. Byla to dřina a šlo jim o život. Jakmile krokodýli zaslechli jakýkoliv hluk – klení, hlasitější šplouchnutí bidla, kterým se odráželi, či výkřiky strachu, střelhbitě se přesunuli na místo, odkud ten hluk přicházel a to pak námořníci zažili nejednu horkou chvilku, kdy museli nehybně a tiše stát a čekat, až to okounění krokodýly přestane bavit a někam odplavou. Všechno však dobře dopadlo a všichni se ve zdraví dostali na ostrov.
DRUMBEN LEKTOR 1
5
Inspirace k legendám pro program Na jedné lodi IV. část: Na ostrově Nebezpečí však zdaleka nezmizelo…Námořníci byli sice na ostrově, ale neměli ani jídlo, ani pití. A také nevěděli, jaká nebezpečí na ně čekají. Kapitán si je svolal a jako správný vedoucí vydal rozkazy: “Ty Jacku, vezmeš Billa, Třísku a Břicháče a zkusíte něco ulovit. A to vám povídám, buďte přitom potichu. Co když tu pobíhají nějací lidožrouti, co si by z vás rádi udělali pečínku! A Ty Bucku, Macku a Klacku, vy se vydáte hledat pitnou vodu. Nebo rum! Nebo obojí. Ale bez rumu se mi nevracejte. A Sandy, Randy a zbytek téhle bandy prozkoumá okolí a podívá se po nějaké té zelenině a ovoci, které by se dalo žrát k tomu masu. A ne ať dotáhnete něco jedovatýho. Kdo něco takovýho přinese a všechny nás otráví, ten do smrti bude drhnout záchodky.“ Po této vzletné řeči se všichni rozprchli dle rozkazů a kapitán se třemi lodními důstojníky se uložil pod palmu, aby si dali šlofíka, neboli dvacet, neboli aby se prospali. Probudilo je zoufalé volání. Šli po hlasech a zjistili, že námořníci s masem, ovocem, zeleninou a s vodou sice všichni úspěšně dorazili, ale nemohou se k nim dostat, protože kapitána a důstojníky od nich odřízla ta zatracená bažina. Námořníci s potravinami tak budou muset ztrácet čas s obcházením té bažiny a hledání suchého místa k přechodu. „Sákryšhernajskrucinálfagotenykybenykyklikybeabrfabrdomine!“ zaklel kapitán. A vymyslel geniální plán. Vzal nádoby, které zachránili z lodi a přikázal námořníkům, aby vše, co přinesli, přeházeli přes tu bažinu a trefovali se do připravených nádob. Kapitán a důstojníci z toho pak uvaří večeři a námořníci budou moci bažinu obejít a těšit se na teplý dlabanec. Námořníci jásali, jak mají chytrého kapitána, který umí tak krásně klít. A dali se do házení. Moc jim to však nešlo. Věčně se strkali, nadávali si a jídlo padalo do bažiny, do zubatých tlam krokodýlů. Kapitán však ještě jednou zaklel a pohrozil námořníkům, že „ještě jeden kus masa jim spadne do chřtánu těch zelených potvor, tak nejen, že jsou všichni bez večeře, ale oni sami budou sloužit jako potrava pro krokodýly.“ A protože námořníci kapitánovi věřili, začali házet opatrněji, víc spolupracovali, až se nádoby na druhé straně začaly utěšeně plnit.
V. část: Jeskyně Když se námořníci vrátili do jeskyně, kde se kapitán a důstojníci ubytovali, bublalo už v kotli voňavé jídlo a hořel oheň. Rum sice námořníci nenašli, ale i tak byli veselí, protože jim bylo teplo, byli najedení a nikomu se nic nestalo. Taky prožili spoustu dobrodružství a to mají námořníci rádi. A tak se smáli, vyprávěli si a taky zpívali. Pak vyšel měsíc a hvězdy, které shlížely dolů na námořníky, a ti pomalu usínali. Teplý vánek jim ovíval čela a hladil je po tvářích. Měsíc je pak hlídal jako mlčenlivý strážce. Moře šumělo a bylo slyšet, jak vlny narážejí na útesy a pak se zase vracejí do moře. A ten zvuk byl pro námořníky tak známý a uklidňující, že se jim spalo ještě lépe. Ráno pak se první probudilo sluníčko. Protáhlo se když uvidělo dole spát všechny ty námořníky, dostalo rošťáckou náladu a začalo je šimrat svými paprsky. Nejprve je polechtalo na nose. To se námořníci jen tak zavrtěli, obrátili se na bok a spali dál.
VI.část: Návrat Pak je ale sluníčko začalo šimrat úplně všude. Až se probudil do té doby chrápající kapitán a rozkřičel se: „Chásko líná, koukejte vylézt z pelechu! Kdo opraví loď? Jak se chcete dostat zpátky?“. A námořníci se raději rychle probudili, vyrobili čluny ze dřeva, které tam všude rostlo. Naložili ty čluny vším, co na ostrově našli, přeplavili se na loď. Loď opravili, vypulírovali, plachty vyspravili. A pak znovu vypluli. Během plavby zakreslil kapitán do mapy nově objevený ostrov, který nazval Krokodýlov. A těšil se, jak jeho posádku jejich rodné město přivítá a odmění.
DRUMBEN LEKTOR 1
6
Nabízené programy pro děti 3. Putování za čtyřmi živly (program pro žáky II. stupně ZŠ a SŠ) Hlavním cílem je poskytnout účastníkům prostor pro zlepšování či upevňování techniky hry na drumben/ buben, ale také pro zážitek ze společného bubnování či radost z výstupu spole čné tvořivé práce. Program pak dále může přinést: - prostor pro účastníka být „sám“ a také „se skupinou“; - možnost užít si atmosféru, kterou vytváří skupinová práce; možnost užít si pocit „patřit“ někam; - posílení sebevědomí a víry ve vlastní schopnosti; - rozvoj kreativity a fantazie. Stručný popis programu: Program pro starší školní věk. Klade se tu důraz na a) hlubší rytmickou dovednost, b) poskytnutí prostoru pro samostatnou práci. a) Úvod - rytmická rozcvička - bubnování na hlavu, zároveň hlazení bříška, zvednout levou nohu, točit s ní po směru hodinových ručiček, rukou zároveň kreslit šestku. b) Seznámení s drumbenem (viz metodika) - rytmická rozcvička, složitější opakovačky, společný jam. c) Barevné bubnování I a II - viz metodika. d) Pak nechat prostor pro samostatnou práci na téma čtyři živly: oheň, voda, vítr, země. Každá skupina má za úkol složit krátkou rytmickou skladbu na toto téma. Potom tuto skladbu prezentuje v rámci jakéhosi „minifestivalu“. Každá skupina si může zvolit název, zemi, ze které pochází, kostýmy, logo... atd., dle času. Pokud má tento program delší časovou dotaci, doporučujeme spojit s malováním drumbenu - viz metodika. Doba trvání programu: Od 1 hodiny až po 5 hodin (v propojení s malováním drumbenů).
DRUMBEN LEKTOR 1
7
Pár fotografií z workshopů
DRUMBEN LEKTOR 1
8
O pirátech vám lžou (bonus) Při pohledu na velké imperiální flotily u somálských břehů se znovu nabízí otázka – kdo je tu zloděj? Kdo by si kdy dokázal představit, že vlády světa v roce 2009 vyhlásí válku pirátům? Když čtete tyto řádky, flotily mnoha zemí od USA až po Čínu vplouvají do somálských vod, aby se postavily mužům, které si stále ještě představujeme jako zloduchy s páskou přes oko a s papouškem na rameni. V pozadí za tímto lehce barvitým příběhem je ale utajovaný skandál. Lidé, které naše vlády označují za jednu z největších hrozeb současnosti, nám toho mají hodně co vyprávět, možná by se tím mohli i částečně ospravedlnit. Piráti nikdy nebyli přesně tím, za co je považujeme. Ve zlaté éře pirátství mezi lety 1650 až 1730 vznikla v rámci propagandy britské vlády představa piráta coby smyslů zbaveného divocha. Mnozí obyčejní lidé tomu ale nevěřili: sympatizující dav piráty nejednou osvobodil zpod šibenice. Proč? Věděl totiž, že pokud se člověk stal námořníkem, skončil v plovoucím dřevěném pekle. Celé hodiny a dny dřel a hladověl na těsné lodi, a když se na vteřinu zastavil, všemocný kapitán ho zbičoval devítiocasou kočkou. Když dělal potíže soustavně, mohl jít přes palubu. A po měsících či dokonce letech takového zacházení mu pak ještě ani nebyla vyplacena příslušná mzda. Piráti tak byli první, kteří se vzbouřili proti světu. Povstali proti svým tyranským kapitánům a vytvořili novou formu práce na moři. Když měli svou loď, kapitána si volili a všechna rozhodnutí přijímali kolektivně. Dělili si kořist způsobem, který historik Marcus Rediker označil za „jeden z nejrovnostářštějších principů dělení zdrojů, který lze v osmnáctém století najít“. Přijímali dokonce uprchlé africké otroky a považovali je za sobě rovné. Piráti „názorně – a podvratně – ukázali, že lodě nemusejí být řízeny brutálně jako v obchodním či válečném loďstvu“. Právě proto byli oblíbení, i když to ve skutečnosti byli jen neproduktivní zloději. Slova jednoho mladého piráta tehdejší doby, Angličana Williama Scotta, který byl oběšen v Jižní Karolíně, mohou znít dnešní érou pirátství jako ozvěna: „Dělal jsem to, abych unikl smrti. Byl jsem přinucen stát se pirátem, abych přežil.“ V roce 1991 se vláda Somálska zhroutila, devět milionů tamních obyvatel se ocitlo na pokraji smrti hladem – a mnohé z těch nejošklivějších sil, které na Západě máme, v tom spatřily příležitost ukrást potravinové zdroje země a vyhodit jaderný odpad do jejích vod. Ano: jaderný odpad. Jakmile byla totiž vláda z dohledu, začaly se u somálských břehů objevovat tajemné evropské lodě, z jejichž palub se do oceánu řítily barely s odpadem. Obyvatelstvo pobřeží brzy na to začalo pociťovat zdravotní potíže – nejprve to byla podivná vyrážka, pak zvracení a nakonec přišlo v roce 2005 tsunami, které na břeh vyplavilo stovky děravých barelů. Lidé začali trpět chorobou z ozáření a více než tři stovky jich zemřely. Mnohé z tohoto odpadu lze vystopovat zpět do evropských továren a nemocnic, které je podle všeho prodávají italské mafii k levnému zpracování. Ve stejné době začaly jiné evropské lodě drancovat somálské vody v honbě za jejich hlavním bohatstvím: plody moře. Nadměrným rybolovem jsme vyrabovali svá vlastní loviště, a tak jsme zamířili do jejich. Rybářské lodě tu každý rok ilegálně vyloví tuňáků, krevetek, langust a dalších ceněných lahůdek za více než tři sta milionů dolarů. Rybář Mohammed Hussein z Marky ležící asi sto kilometrů jižně od hlavního města Mogadiša pro agenturu Reuters konstatoval: „Pokud to nepřestane, brzy už v našich vodách nebude ani rybička.“ To je prostředí, ze kterého vzešli muži, kterým říkáme piráti. Všichni se shodnou, že většina z nich byla kdysi obyčejnými somálskými rybáři, kteří do rychlých člunů nejdříve usedli ve snaze zahnat lodě vyhazující odpad a vykrádající jejich vody nebo alespoň vybrat „daň“. Říkali si Dobrovolná pobřežní stráž Somálska. V surrealistickém telefonním rozhovoru Sugule Ali, jeden z vůdců pirátů, uvedl, že jejich motivem bylo „zastavit ilegální rybolov a vyhazování odpadu do našich vod… Nepovažujeme se za námořní bandity. Za ty považujeme lodě, které ilegálně rybaří, vozí k nám odpad a vplouvají do našich vod se zbraněmi.“ William Scott by mu určitě rozuměl. Ne, nic z toho neospravedlňuje braní rukojmích, a ano, někteří z nich jsou skutečně jen obyčejní gangsteři, zvláště ti, kteří zabavují dodávky potravin OSN. Piráti ale mají mezi místním obyvatelstvem ohromnou podporu. Nezávislý somálský web Wardher News provedl asi nejlepší průzkum o smýšlení Somálců, který máme k dispozici – a zjistil, že sedmdesát procent jich „rozhodně podporuje pirátství jako formu národní obrany somálských teritoriálních vod“. Během americké války za nezávislost George Washington a další otcové zakladatelé najímali piráty, protože sami neměli žádné válečné loďstvo. Většina Američanů s tím souhlasila. Je to opravdu natolik jiný případ?
Opravdu jsme čekali, že hladovějící Somálci budou pasivně postávat na břehu moře, pádlovat v našem jaderném odpadu a pozorovat, jak z jejich vod mizí ryby do restaurací v Londýně, Paříži či Římě? Na tyto zločiny jsme nereagovali, jakmile ale nějací rybáři narušili koridor, kterým putuje dvacet procent světových dodávek ropy, dali jsme se do křiku. Pokud se ale opravdu chceme vypořádat s pirátstvím, musíme nejdříve zarazit jeho příčiny – naše zločiny – a teprve pak vysílat bitevní lodě k Somálsku. Příběh pirátství v roce 2009 nejlépe shrnul jiný pirát, který ovšem žil ve čtvrtém století před naším letopočtem. Chytili ho a předvedli před Alexandra Velikého, který chtěl vědět, co myslel tím, když mluvil o „vlastnictví moře“. Pirát se usmál a odpověděl: „Co myslíš tím, že obsadíš celou Zemi? Jen proto, že já to činím s malou lodí, považuješ mě za zloděje, zatímco ty, který to děláš s velkou flotilou, jsi označován za vládce.“ Při pohledu na naše velké imperiální flotily se znovu nabízí otázka – kdo je tu zloděj? Text byl publikován v Huffington Post, autorem je britský novinář a dramatik (jehož jméno tam bohužel nebylo uvedeno), my jsme jej převzali z www.literarky.cz.
DRUMBEN LEKTOR 1
9
