PROGRAM záøí NEDÌLNÍ SHROMÁŽDÌNÍ v 10.30, 1. POSCHODÍ

Struny ve vìtru Josef Hora Vítr rozehrál struny mé, dlouhé prsty v nich hrají, prsty bílého hvìzdáøe se vlasem hvìzd probírají. Slyel jsi hlas, jen soumrakem zrál? Smìjte se, lkejte, struny ve vìtru, srte jak høeben èesající tmu, a vìtru dík, jen krví vál. Tam, kde tma plavým splavem splývá do oken spících, struny mé rozehrané jdou sluchem rozsvìcujících, prýtí jak paprsek luny, jen láká nás ve vratkou vý. Jdu, jde a jdeme, proè a kam zda ví?

2

U N IT Á ØS K É L IS T Y

Z Á ØÍ 2 0 0 7

PERSPEKTIVY

záøí 2006

PROGRAM

ak jste si jistì všimli už pøi prvním pohledu na Unitáøské listy po letní odml-

Všechny programy se konají (není-li uvedeno jinak) v Karlovì ul. è. 8, Praha 1, 1. poschodí

Jce, Váš èasopis má novou titulní stranu. Jejím autorem je Jiøí Klobouèník

z Teplic, kterému moc dìkujeme za tento jeho pøíspìvek. Nová titulní strana nezùstane sama nová, protože mìnit k lepšímu se budou Unitáøské listy i nadále. Naše aktivity se v záøí opìt pomalu vrátí do obvyklých kolejí, tøebaže úterní programy budou ještì jen každý druhý týden. Chtìl bych vás pozvat zejména na naši “vodní slavnost” poslední nedìli v záøí, kdy budeme sdílet vzpomínky na cesty, zážitky a zkušenosti, a vzorky vody, které jsme v prùbìhu roku i v létì nasbírali, pøidáme k tìm z minulých let. Je tam voda z Berounky, Dobré vody v jižních Èechách, Nových hradù, Šatranské kotliny, Minneapolis, Rochesteru, Vltavy, Mrtvého moøe, Kalábrie v Itálii, Podbrdska, Karlovy ulice, Klecan, Giant Rocku v Irsku, Paøíže, Plznì, Všenor a z rybníku ve Žïáru nad Sázavou. Uvidíme, o jaká další místa se letos naše “unitáøská voda” obohatí! Programová rada pøes léto naplánovala a pøedjednala zajímavé pøednášky, v programu pøíštího roku pøibudou opìt nìkteré nové vìci, chystá se i výstava, ale nebudu pøedbíhat událostem. O všem se samozøejmì vèas dozvíte z Vašich Unitáøských listù. Vynasnažíme se, aby se k Vám dostaly vždy vèas a aby jejich inspirující a podnìcující obsah navazoval i na naši dobrou tradici. Pro Vás, naše vìrné ètenáøe, pak èeká také jeden úkol: pokud byste vìdìli o nìkom, kdo by o Unitáøské listy mohl mít zájem, kdo by v nich mohl najít útìchu èi potìchu srdce, dejte nám vìdìt! Nemusí to být vùbec zájemce jen z Prahy – vždy už dnes Unitáøské listy putují do rùzných mìst v naší zemi. Samozøejmì vítáme finanèní pøíspìvek na zasílání našeho èasopisu, ale ten není podmínkou. Podmínkou je, aby si Unitáøské listy našly cestu ke každému, komu by mìly co øíci, komu by mohly pomoci, a kdo by skrze nì mohl s námi sdílet cestu. Napište nám také Vaše návrhy a podnìty, jak by Unitáøské listy mohly být lepší, co byste v nich rádi našli atd. Za Vaše podnìty Vám budeme vdìèni, protože hlavnì Vašim pøièinìním mùže náš èasopis být živìjším a aktuálnìjším. — petr samojský U N ITÁ ØSK É LISTY

Z Á ØÍ 2007

3

NEDÌLNÍ SHROMÁŽDÌNÍ v 10.30, 1. POSCHODÍ 2.9. Víme opravdu co èiníme? Rev. Iva Fišerová Co mám já co dìlat se šrámy, které lidstvo uštìdøuje Zemi? 9. 9. Mladík zkoušel, zda ho zasáhne proud: zasáhl Rev. Petr Samojský Tento novinový titulek informoval o podivném experimentu. Nám je mj. podnìtem k zamyšlení nad otázkou, co vše jsme ochotni podstoupit na cestì k poznání pravdy. 16. 9. Když se zatøese pùda pod nohama Rev. Petr Samojský Život je plný zmìn. Mohli bychom dokonce øíct, že život je jedna nepøetržitá zmìna! Nìkteré zmìny a životní pøechody nás míjejí, aniž je vnímáme, jiné pøinášejí neèekané obtíže nebo pøíležitosti. Jak se k zmìnám nejlépe stavìt? Co pro nás znamenají v duchovním smyslu? 23. 9. O vìcech zbyteèných Rev. Petr Samojský Bìžný chod svìta není nijak skoupý na rozlièné vìci, po kterých mùžeme toužit a o které mùžeme usilovat. Anebo které nás aspoò rozptylují, matou, odvádìjí od vìcí podstatných. Jak se bránit vìcem zbyteèným? 30. 9. Slavnost žehnání vodám Rev. Petr Samojský Uvìdomujeme si, jak moc je voda dùležitá pro život èlovìka i pro život jako takový? Nezapomeòte pøinést vzorky vody, které jste pøivezli z dovolené, výletu apod. Nedìlní program pro dìti

ÚTERÝ v 17.00, 1. POSCHODÍ 11. 9. Ohlédnutí za T. G. Masarykem. Radovan Lovèí, PhD Vzpomínka na životní odkaz a dílo èeského státníka, filozofa, novináøe, sociologa, prvního ès. prezidenta, ale i náboženského myslitele Tomáše Garrigua Masaryka. 25. 9. “Závažnost rozhodnutí”: O snìmu unitáøù v USA Rev. Dr. Petr Samojský Souèástí prezentace bude i videozáznam s úvodní slavností.

4


Z Á ØÍ 2 0 0 7

POZVÁNKA

zveme vás

myšlenky a postøehy:

na zvláštní nedìlní shromáždìní

Antoine de Saint-Exupéry

Žehnání vodám

Nejdále dojde a nejúspìšnìjší bude, kdo nejvíc zápasil sám ze sebou. Tady je to mé tajemství, úplnì prostinké: správnì vidíme jen srdcem. Co je dùležité, je oèím neviditelné. Nebo se živím, abych žil, žiji, abych dobýval a dobývám, abych se vrátil a rozjímal a cítil se ve svém poklidném mlèení èlovìkem širšího srdce.

vedené za úèasti unitáøského pìveckého sboru UNI-SONO

Když jde èlovìk stále rovnì, daleko nedojde. Nemyslí vùbec, a tak se mu nemùže stát, že myslel špatnì.

koná se

Je dobré, když nám plynoucí èas nepøináší pocit opotøebení, nýbrž naplnìní.

v nedìli 30. záøí od 10.30

!

!

Èlovìk je veliký tím, že pociuje odpovìdnost. Odpovìdnost tak trochu za osud lidí, v dosahu své èinnosti.

!

Uvìdomujeme si, jak moc je voda dùležitá pro život èlovìka i pro život jako takový? Nezapomeòte pøinést vzorky vody, které jste pøivezli z dovolené, výletu apod. U N ITÁ ØSK É LISTY

Z Á ØÍ 2007

5

6


Z Á ØÍ 2 0 0 7

Duchovní síla pøítomnosti Rev. Mark Shiels

Anglickým hlavním mìstem New Age je mìsto zvané Glastonbury. Nachází se v nejkrásnìjší krajinì britských ostrovù, je domovem pro snad každou duchovní tradici, na kterou si vzpomenete – od evangelického køesanství po liberální judaismus, od ekologických duchovních komun po vyznavaèe pohanských, magických a Zemi oddaných tradic. Mohli byste øíct, že tak jako Ikea nabízí zákazníkùm pøíležitost koupit si mnoho rùzných typù nábytku – nìjaký kvalitní, jiný ménì – Glastonbury je druhem “duchovního supermarketu”, který nabízí návštìv-níkùm a místním obyvatelùm hluboké duchovní zážitky, a mnoho “naprosto bláznivých pohledù” na život a pravdu. Jedno ètvrteèní poledne jsem tam sedìl v restauraci. Zatímco jsem jedl svùj obìd, pozoroval jsem lidi usazené u stolù kolem. U jednoho stolu sedìli tøi mladí lidé, nìco málo pøes dvacet; pili èaj a pokoušeli se vyložit tarotové karty, které právì rozdali. U dalšího stolu sedìl druid – muž s velmi dlouhým vousem a velmi podivným obleèením, který hovoøil s ženou o tom, jak použil vavøínové vìtvièky pøi vìštecké seanci. U stolu za mnou sedìly ètyøi ženy, které

hovoøily o workshopu “Korunovace bohynì”, kterého se úèastnily minulý víkend bìhem festivalu pohanských dožínek. U dalších stolù byli další lidé, ale naštìstí jsem nemohl slyšet, o èem se baví... Jak jsem sedìl v té restauraci, napadlo mì, proè všichni tito lidé kolem mì jsou pohlceni snahou pøesvìdèit sami sebe i druhé o tom, že buï mají zvláštní duchovní schopnosti, nebo že si jaksi osobují vlastní zjevení o relativní a absolutní duchovní Pravdì. Ale víc než to ptal jsem se sám sebe, proè tito lidé kolem mì se prostì nevìnují svému jídlu na talíøi nebo svým šálkùm èaje? Glastonbury by opravdu mohlo být hlavním mìstem new age hnutí v Anglii, kde byste našli snad každé nové duchovní hnutí a ideologii, na které si vzpomenete! Ale podle mého názoru duchovní touha lidí v tìchto new age komunitách není odlišná od toužení lidí ve více tradièních fundamentalistických náboženských obcích. Vidím tyto duchovní potøeby ve dvou smìrech – na stranì jedné toužení po zjevení a jistotì o tom, co nás èeká po smrti, a na stranì druhé toužení, které bych mohl jednoduše shrnout slovy evangelisty Marka: “Bùh je s námi.” Bohužel symptom

U N ITÁ ØSK É LISTY

Z Á ØÍ 2007

7

jak hnutí new age, tak i fundamentalistického náboženství, v souèasnosti je, že Bùh nebo Absolutní Pravda pøichází pouze s konkrétní osobou guru nebo uèitele. Pøíliš èasto v naší dobì se dùraz ve slovech “Bùh je s námi” zmìnil na egocentrické “Bùh je se mnou”. Nìmecký duchovní uèitel Eckhart Tolle zasvìtil svùj život tomu, aby ukázal lidem, jak žít pøítomností. Tolle vìøí, že jsme pøíliš lapeni do konceptù, otázek, charizmatických osobností duchovních uèitelù a prùvodcù na naší cestì k porozumìní hlubšímu smyslu života a toho, co nás èeká po smrti. Tolle by se zamyslel nad mou zkušeností v restauraci v Glastonbury, a kdyby mohl, pøeorientoval by zamìøení lidí od duchovních témat k prostému pití jejich èaje nebo pojídání jejich pokrmù. Tolle èasto poukazuje na to, že se mnohdy chováme jako øidiè, který si sedne do auta, nastartuje motor, vyrazí na cestu, a když za 20 minut, dvì nebo ètyøi hodiny dorazí k cíli, vùbec si neuvìdomuje, co nebo koho minul na silnici. Je to jakobychom podnikli svou cestu s “automatickým pilotem” bez toho, abychom si všimli lidí, míst nebo krás pøírody, které jsme cestou míjeli. Myslím, že Tolleho dùraz na pøítomnou chvíli je jednoduchý, leè vyloženì hluboký; tím, že nás povzbuzuje, abychom prožívali pøítomnost našich životù, vlastnì øíká, ponech 8

stranou starosti, myšlenky, pøíhody. Ponech stranou otázky, koncepty, svou touhu mít pravdu, ponech stranou svoje teorie a vysvìtlení... Prostì buï! Zenový mistr Thich Nhat Hanh nám øíká, že jestliže chceme být skuteènì šastni, pak si jen musíme osvojit duchovní praxi “uvìdomování si pøítomnosti”. Píše, že uvìdomování si pøítomnosti pøichází jako výsledek soustøedìnosti na vykonávání jedné èinnosti. Když piješ ze svého šálku èaje, pak se soustøeï na pití èaje, zvedání šálku, pøinášení ho k ústùm, ochutnávání, odnášení šálku od úst, pokládání šálku na talíøek a tak dál. V roce 1915 Sigmund Freud, otec psychoanalýzy, napsal ménì známou práci s názem “O pomíjivosti”. V této práci popisuje, jak jednoho dne šel na procházku za mìsto se svými dvìma pøáteli. Jeden z nich byl vìdec a druhý básník. Byl jasný letní den, a jak procházeli loukou plnou kvìtin, Freud byl pøekvapen reakcí svých pøátel na to, co vidìli kolem sebe. Pøítel vìdec, když vidìl krásy pøírody pøed sebou, nadšenì zaèal vykládat o procesu fotosyntézy. Pøítel básník pøi rozhlížení po krásách pøírody zesmutnìl a zaèal mluvit o tom, jak jiná bude louka zítra, až nìkteré z dnešních kvìtin uvadnou. Freud byl udiven nad odlišnými reakcemi svých pøátel vùèi tomu, co onoho dne bìhem procházky mohli spatøit. Hovoøil o tom, jak ani jeden


Z Á ØÍ 2 0 0 7

z nich nebyl schopný plnì vnímat okolní krásu. Ani jeden z nich nemìl schopnost být plnì v pøítomném okamžiku a bdìle zažívat krásy pøírody kolem sebe. Oba pøátelé byli zotroèeni uchopováním myšlenek, vìdeckých konceptù a emocí, tøebaže velmi rozdílným zpùsobem. V našem náboženství dneška – v unitáøství – mì pøekvapuje, že je tolik sborù, které jsou jako restaurace v Glastonbury. Nìkteré z našich obcí jsou plné lidí s rozdílnými nápady, koncepty, nìkterá unitáøská spoleèenství dokonce mají své samozvané proroky, kteøí prohlašují, že “Bùh nebo Pravda jsou s nimi”, namísto “Bùh nebo Pravda je s námi”. Mám dojem, že pokud jsme v našich spoleèenstvích zapomìli na dùležitost vnímání pøítomnosti, že pak jsme skuteènì zapomnìli na nìco krásného v našem náboženství. Vnímání pøítomnosti nám mùže pomoci poznat sebe lépe. Vnímání pøítomnosti nám mùže pomoci prohloubit naše vztahy mezi sebou a chápat, že nikdo z nás nemá monopol na pravdu, kterou všichni z nás hledáme, když se snažíme vložit smysl našim životùm, naší vzájemné existenci. Nejsme “duchovním supermarketem”, nejsme Ikeou liberálního nábožentví. Jsme zodpovìdným liberál-

ním náboženským hnutím s bohatou historií, a jsme “vizionáøské hnutí”, což znamená, že každá generace potøebuje interpretovat unitáøství pro sebe. Kdyby Freud byl dnes naživu a kdybychom my mohli kráèet s ním v soustøedìní na pøítomnost, byli bychom schopni vidìt a prožívat krásu kolem nás. Byli bychom schopni sdílet s Freudem nìkteré z nejhlubších unitáøských vhledù – že “Bùh”, “Zdroj”, “Univerzální Moudrost” jsou neoddìlitelné od pøírody a od nás. Že tep života, který pulsuje mimo nás, není nijak odlišný od tepu života, který pulsuje uvnitø každé živé cítící bytosti. Doufám, že každý z nás najde zpùsob vnímání pøítomnosti, a už to je skrze duchovní praxi, jako je meditace, nebo skrze nìjakou jinou èinnost, jako je plavání, procházky, práce na zahradì nebo uvìdomìlé spoèinutí v klidu a tichu. Pokud se mùžeme nauèit být pozornì sami se sebou bez uchopování konceptù, myšlenek, teorií a žádostí, bez potøeby mít pravdu, pak naše osobní životy budou dobøe žity v moudrosti, pokoji a èistotì. Zasloužíme si žít dobøe a naše spoleèenství pak budou svìdky skuteènosti, že “Bùh”, “Pravda”, “Univerzální Moudrost” jsou skuteènì s námi.

– z promluvy pøi nedìlním shromáždìní 8. 7. 2007 Rev. Mark Shiels je britským unitáøským duchovním a vede shromáždìní POU v anglickém jazyce pøeložil Petr Samojský U N ITÁ ØSK É LISTY

Z Á ØÍ 2007

9

Názory na téma

>>

Poznávání Boha

<<

Pøed lety jsem se podrobila operaci a pøi výkonu jsem zakusila zvláštní stav. Ke konci operace jsem byla pøi vìdomí, ale v hlubokém útlumu, tmì, tichu, nemohla jsem mluvit. Domnívala jsem se, že umírám. Myslí mnì probìhla spousta vìcí. Cítila jsem naprostý klid a usmíøení a modlila jsem se. Za chvíli pøišlo silné pøitížení a pak jsem slyšela hlas paní doktorky: “Stal se zázrak, pùjde to normálnì.” Pøíští den mi pøi vizitì øekl chirurg, že operace neprobíhala v klidu, že mnì “utíkalo srdce”. Vìøím, že bez Boží pomoci bych se možná neuzdravila. Lékaø by mi asi vysvìtlil zážitek ze svého hlediska odborníka. Tenkrát jsem však cítila a cítím dodnes neskonalou vdìènost Bohu za svùj život. Takový je mùj vztah k Bohu. – Kvìta Salimanová

xxx Ashley Hills v nedìli 29. 4. 2007 promlouval na biblický námìt z knihy Exodus, kapitola 10, verš 18 až 21. Lidé se tehdy báli Boha a posílali Mojžíše, aby za nì s Bohem skrytým v mraku jednal. Ashley Hills z toho vyvozoval, že Bùh je nepoznaný a nepoznatelný. Myslím, že nepoznanost a nepoznatelnost Boha snad mohla platit pro tehdejší situaci, možná obecnì pro starší judaismus, trochu snad i pro Církev øímskokatolickou, která zdùrazòuje “tajemství”, ale že by nemìla platit pro nás dnes. Tím nechci øíct, že poznat Boha je snadné a rychlé. Naopak. Je to úkol pro každého z nás pøinejmenším na celý život. (Poèítáme-li s reinkarnací, pak na všechny životy.) O poznávání Boha mluví už Upanišády (Katha, Kéna, Prašna, Taittírija, Mundaka, Èhándogja, Brhadáranjaka). V Mundakopanišad a v Brhadáranjakopanišad je známý výrok: “Brahmavid Brahma bhaváti.” – Ten, kdo poznává Boha, stává se Bohem. (Vyjadøuje to náš koneèný cíl, podobnì jako krásná biblická metafora: “Jsme dìti Boží.”) V UL 6 na stranì 11 uvádí Petr Samojský dovìtek Ashleyho, ve kterém se mluví o obtížích s definováním Boha. Máme-li Boha poznávat, musíme si ho samozøejmì nejdøíve definovat, abychom si ujasnili, koho chceme poznávat. Upanišády definují Boha tøemi pojmy: SAT, ÈIT, ÁNANDA. Sat (souvisí s naším “svatý”) je èistá, pravá, nemìnná skuteènost (existence), pravda. Èit 10


Z Á ØÍ 2 0 0 7

je vìdomí. Ánanda má více významù: blaho, láska, radost, štìstí, pokoj. V Bibli odpovídá Bùh Mojžíšovi z hoøícího keøe, že je JHVH (èti Jahve, pøípadnì Jehova). Toto slovo se pøekládá: Jsem. (Všimnìme si, že JHVH vyjadøuje souèasnì SAT i ÈIT, nebo øeknu-li “jsem”, vyjadøuji tím, že existuji a že o tom vím, že jsem si toho vìdom.) V Upanišádách, Bibli i v Bhagavadgítì je Bùh stvoøitelem, ve kterém je a mìní se (rodí se, žije a umírá) vše stvoøené. Bùh je také svìtlem, poznáním (úplným odstranìním nevìdomosti), Bùh je láska a pravda. Základní tezí agnosticismu (v náboženství) je vìta: “Bùh je nepoznatelný”. Pro mì je to tvrzení beznadìjné, které unitáøi nesluší. Musím však agnostikùm pøiznat, že vlastnì mají pravdu, že dokud jsme na Zemi ve svých tìlech, nemùžeme poznat Boha docela. Nemùžeme se jím tady na Zemi stát. Nemùžeme ho ale poznávat jindy a jinde, než tady v našich tìlech (to tvrdí na pøíklad Kathopanišad). V souladu s tím Ježíš Kristus øíká, že nìkteøí z pøítomných “neokusí smrti, dokud nespatøí kralovství Boží” (Lukáš 9:27). Bohu se tudíž v tomto životì musíme co nejvíce pøiblížit. Hledejme a poznávejme proto Boha, dokud mùžeme. Pak mùžeme mít nadìji, že pro nás bude platit Boží pøíslib z Bhagavadgíty 8:5: “Ten, kdo se v hodinì smrti soustøedí jen na Mne, odvrhuje tìlo a ubírá se ke mnì. O tom není pochyb”. Nìkolik dolièných citátù:

smrti a nového zrodu. (Švétášvatara)

Bhagavadgíta: ...ti, kteøí Mne vytrvale hledají, prohlédnou skrze clonu vnìjší skuteènosti a za ní Mne naleznou. (7:14) …na moudrého èlovìka hledím jako na Sebe Sama, nebo si za svùj nejvyšší cíl zvolil neodvolatelnì jen a jen Mì. Po mnoha zrodech splývá moudrý èlovìk nakonec se Mnou… (7:18, 19) Usilovným soustøedìním a oddaností, Ardžuno, je možno nalézt Toho, jenž je mízou života, svrchovaným mlèením a jenž obsahuje vše. (8:22 ) …povyšuji ty, kteøí Mne milují neochvìjnou láskou, a udìluji jim moudrost, jíž Mne mohou dosáhnout. (10:10) Ze soucitu s nimi pøebývám v jejich srdcích a svìtlem Své moudrosti rozptyluji jejich temnotu a nevìdomost. (10:11) – Vladimír Švanda

Bible: Bùh, který uèinil svìt a všechno, co je v nìm, . . . Bùh to uèinil proto, aby jej lidé hledali, zda by se ho snad nìjakým zpùsobem mohli dopátrat a tak jej nalézt, a pøece není od nikoho z nás daleko. Nebo v nìm žijeme, pohybujeme se, jsme, jak to øíkají i nìkteøí z vašich básníkù: “Vždy jsme jeho dìti.” (Skutky apoštolské 17:24, 27, 28) . . . budete hledat Hospodina, svého Boha; nalezneš ho, budeš-li ho opravdu hledat celým svým srdcem a celou svou duší. (Deuteronomium 4:29) Chci milosrdenství, ne obì, poznání Boha je nad zápaly. (Ozeáš 6:6) Ježíš øekl Židùm, kteøí mu uvìøili: “Zùstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými uèedníky. Poznáte Pravdu a Pravda vás osvobodí.” (Jan 8:31, 32) A život vìèný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. (Jan 17:3)

Upanišády: Ten, který zažívá Brahma za vší èinností své bytosti, a už cítí, pozoruje nebo myslí – jenom ten dosahuje nesmrtelnosti. Poznáním Brahma pøichází síla. Poznáním Brahma pøichází vítìzství nad smrtí. (Kéna) Ten, kdo pozná Brahma, dosahuje nejvyššího cíle. Brahma je trvající skuteènost. Je èisté vìdomí, je nekoneèno. Ten, kdo pozná Brahma, které sídlí uvnitø lotosu srdce, ztotožòuje se s Ním a raduje se ze všech požehnání. (Taittiríja) Poznej Boha a všechna tvá pouta se pøetrhnou. Nevìdomost mizí. Nebude dalšího zrození, U N ITÁ ØSK É LISTY

Z Á ØÍ 2007

11

... a Pán Višnu spal na kosmickém hadu a snil o svìtì, který dle jeho snu mìl být stvoøen. Zda-li pak ho napadlo, že jednou lidé budou o nìm snít, jak o nich snil? 12


Z Á ØÍ 2 0 0 7

Štìstí je cesta, ne cíl

Den pohody

øesvìdèujeme sami sebe, že život bude lepší, až se jednou provdáme

Panebo oženíme, budeme mít dìti atd. Pak jsme rozmrzelí, že naše dìti

nejsou dost velké a že vše bude lepší, až budou starší. Pak nás trápí, že už jsou v pubertì a musíme s nimi vycházet – urèitì budeme šastnìjší, až z ní vyrostou. Øíkáme sami sobì, že náš život bude lepší, až náš cho (on nebo ona) s námi bude lépe vycházet, když si koupíme hezèí auto, když si zajedeme na dovolenou, když už koneènì pùjdeme do dùchodu. Pravda je taková, že není nikdy lepší èas, kdy být šastný, než právì teï. Když ne teï, tak kdy? Tvùj život bude vždy plný výzev. Je lepší si to pøipustit a rozhodnout se být šastnáý navzdory tomu všemu. Po dlouhou dobu se zdá, že život právì teï zaène. Opravdový život. Ale nìjak jsou stále na cestì nìjaké pøekážky, musíme podstoupit nìjakou zkoušku, nìjaká práce se musí dokonèit, nìèemu musíme vìnovat èas, musí se zaplatit ten úèet. A pak už ten život zaène. Zkusme si uvìdomit, že právì tyto pøekážky jsou život. Z tohoto úhlu pohledu poznáme, že není žádná cesta ke štìstí. Štìstí JE cesta. Tak tedy, prožijte tu chvíli. Pøestaòte èekat – až skonèí škola, až se vrátíte do školy, až zhubnete o pìt kilo, až pøiberete pìt kilo, až zaène práce, až se vdáte èi oženíte (nebo rozvedete), až bude páteèní veèer, až bude nedìlní ráno, až budete mít nové auto, až bude pùjèka zaplacena, až bude jaro, až bude léto, až bude podzim, až bude zima, až bude prvního nebo patnáctého v mìsíci, až zahrají vaší písnièku v rádiu, až umøete, až se znovuzrodíte... než se rozhodnete být šastní.

yli jste nìkdy na výletì, kdy všechno bylo velmi krásné – poèasí, krajina,

Bjídlo, povídání s pøáteli? Takový byl výlet naší obce 5. srpna do povodí

Berounky. Nejprve jsme posedìli na neskuteènì krásném trávníku u Evy a Ládi Pivcových (pojídajíce výbornou bábovku pøi kávì a èaji), dále jsme se namlsali neménì výbornou polévkou v jejich chatì, pak nìkteøí pøeplavali Berounku, ménì zdatné pøepravila Eva v èlunu na druhý bøeh, abychom se dostali do sídla Kateøiny a Petra Samojských. Jejich nový domov se nám velice líbil a obdivovali jsme, co všechno už v nìm vybudovali. Moc jsme si pochutnali na výborné pizze. Nemyslete si, že jsme se jen tìšili krásným prostøedím a výborným jídlem. Poøád jsme si povídali – o dobrých lidech i o pøíhodách, které dobøe konèily. Do povídání se nám nevetøelo naøíkání a hubování na vìci nepìkné. Pokud nám Eva líèila hroznou situaci po povodni a ukazovala, kam až bláto a voda sahaly v jejich chatì, nevyplynul z toho pocit zmaru a nepøíznì osudu, ale pøipomenutí, že èlovìk je schopen pøekonávat i velké pøekážky. Vyprávìní Evy, Ládi, Kateøiny a Petra o nìkterých událostech v jejich životì ukázalo, jak èasto mohou vìci dopadnout dobøe a kolik dobrých lidí èlovìk ve svém životì potkává. Byl to krásný den pohody, za který mùžeme být vdìèní jak našim hostitelùm, tak i všem úèastníkùm. Vzpomnìli jsme i na èleny Pražské obce, kteøí jsou nemocní. Kéž se brzy uzdraví a budou moci zase pøijít mezi nás. – Jaroslava Dittrichová

Byl to tedy den takøka jako ten, inzerovaný unitáøi v roce 1934:

Štìstí je cesta, a ne cíl cesty. Není lepší chvíle, kdy být šastný, než... TEÏ! Žijte a prožijte tuto chvíli. — autor neznámý


Z Á ØÍ 2007

13

14


Z Á ØÍ 2 0 0 7

Mùže existovat lepší svìt než ten náš? Ing. Dr. Otakar Mikeš, DrSc.

ada lidí (filozofù i prostých obèanù) považuje náš svìt za nedokonalý, protože se v nìm vyskytuje zlo. Dùkladným rozborem této problematiky se zabýval nìmecký filozof G. V. Leibniz ve svém známém spisu “Theodicea”, v nìmž obhajuje Boha proti naøèení ze špatnì stvoøeného svìta. Mìl však i hodnì epigonù, které nebudeme probírat. To zlo v našem svìtì však nepochází jen ze špatných skutkù lidí èi jiných pozemských tvorù, nebo z èinnosti nìjakého ïábla. Ono má hlubší pøíèinu – tkví v samé podstatì pøírody. Ta je v zásadì založena na potravinových øetìzcích: primitivnìjší organismy slouží za potravu o nìco složitìjším a silnìjším, které jsou pro nì predátory. Ti však slouží za potravu ještì složitìjším a mocnìjším predátorùm. Ani tito dravci a šelmy však nejsou bezpeèní pøed èlovìkem, který je mùže svými zbranìmi skolit. Proè dochází k této øadì násilí? Dùvod tkví v nutnosti pøedávání energie a látek pro život nezbytných. Zaèátek tohoto øetìzce nacházíme ve fotosyntéze: paprsky slunce dopadají na zelené rostliny na souši a také na rùzné formy øas na moøi, které svými vìtšinou zelenými speciálními barvivy jsou schopny sluneèní

Ø

paprsky poutat a zachycovat ve vzduchu pøítomný kyslièník uhlièitý. S pomocí molekul vody pak uvolòují do vzduchu kyslík (který je pro živoèichy podmínkou života) a z uhlíku zachyceného kyslièníku uhlièitého vytváøejí rùzné organické pro život dùležité látky. Býložravci na souši a rùzné organismy v moøi se tìmito zelenými rostlinami èi øasami živí a tak do sebe vstøebávají zachycenou sluneèní energii a životnì dùležité látky. To vše pak pøechází do tìl predátorù, kteøí se býložravci živí. A tento základní proces – nazývaný potravinový øetìzec – probíhá jak na souši, tak v moøi. Jaká je základní pøíèina tohoto procesu? Je jí hmotnost všech živých organismù. K životním procesùm v nich probíhajícím je potøeba energie, nebo jakékoli pøesuny hmoty v pøírodì vèetnì metabolismu – látkové výmìny (a na nich je založen život organismù) energii vyžadují. Bez ní nemohou probíhat. Proto samozøejmì vyvstává otázka, zda by mohl existovat nìjaký ideální svìt nehmotný, který by byl osídlen nehmotnými organismy, které by ke svému životu energii a žádné životní látky ve formì potravy nepotøebovaly. A tím logicky pøecházíme k otázce: Mùžeme si


Z Á ØÍ 2007

15

takovýto nehmotný svìt s nehmotnými bytostmi vùbec pøedstavit? Nejen že si jej mùžeme snadno pøedstavit, ale mùžeme do nìho i vstoupit, i když to je z duševního hlediska dost riskantní. Návod k tomu uvádí v Unitarii v r. 1992 vydaný spis Sádhaná: duchovní cesta, a sice na str. 157 – 188 v subkapitole 14.4. nazvané “Význam vìdomého snového života a vìdomí bezesného spánku pro duchovní cestu”. V této stati jsou popsány metody, jak pøejít z našich obyèejných snù do vìdomého snového života. Když se nám to po urèitých duševních cvièeních podaøí, pak naše sny ztratí svou nelogiènost a my si uprostøed snu jasnì uvìdomíme, že to, co zažíváme, je jen sen. Víme s jistotou, jak se jmenujeme, kde na Zemi bydlíme, jaké tam máme rodinné pomìry, zamìstnání, ale i víru. Zkrátka: mohli bychom tam napsat své curriculum vitae a provádìt tam rùzné výzkumy a experimenty, o nichž je možné si zapisovat protokoly, jako kdybychom pracovali v nìjaké pozemské laboratoøi. A tyto výzkumy jsou velice zajímavé. Jaké jsou základní charakteristiky tohoto vìdomého snového života? Pøedevším máme nehmotné tzv. snové tìlo (okultisté je nazývají tìlem hvìzdným – astrálním). Je mentální kopií tìla hmotného – je to pøedstava. To nemá žádnou váhu (nepodléhá gravitaci) a proto nejbìžnìjší forma pohybu pro nás v tomto svìtì 16

není chùze, nýbrž vznášení se èi létání. To v nás zpoèátku vzbuzuje velikou euforii z rùzných prùletù mezi korunami stromù, kdy se mùžeme chovat jako ptáci. Další tam již speciálními cvièeními nabytá schopnost je možnost pronikat tamnìjší “hmotou”. Žádná zeï snového svìta není pøekážkou, není pro nás neprostupná. Opakujeme si, že jsme pøece jen duch, a tak po urèité dobì cvièení mùžeme pronikat do snových domù jejich stìnami nebo uzavøenými dveømi. Další cvièením nabývaná schopnost je “materializace” . Brzy dokážeme “zhmotòovat” jakékoli své pøedstavy, což nás naplòuje nadšením nad takovou “magickou” mocí. S tím souvisí i opaèná schopnost: “dematerializace”. Pouhým soustøedìním myšlenek dokážeme ve snovém svìtì odstranit jakoukoli snovou pøekážku pøed sebou. Když jsme probrali mimoøádné schopnosti tohoto vìdomého snového života, zmiòme se o okolnostech, dùležitých z hlediska zamìøení našeho pøedkládaného èlánku. Nehmotnost našeho snového svìta zpùsobuje, že k jeho “životu” nepotøebujeme žádnou energii, nutnou k uvádìní našeho hmotného svìta do pohybu. Utíkáme-li v pozemském svìtì, nemùžeme se okamžitì zastavit, ponìvadž by hmotné tìlo setrvaèností pøepadlo. Také rozjetý vlak nelze v krátké vzdálenosti zastavit. Rovnìž k uvedení hmotných tìles do pohybu je tøeba urèitý èas (mìøení


Z Á ØÍ 2 0 0 7

síly automobilù se vyjadøuje poètem vteøin, než se dosáhne rychlosti 100 km/hod.). Snové tìlo mùžeme uvést do pohybu okamžitì a pøenést libovolnou rychlostí do libovolné vzdálenosti. Dìje se to vše jen v myšlenkách. Mùžeme je také okamžitì zastavit bez nebezpeèí upadnutí. Vzhledem k tomu, že k životu našeho snového tìla nepotøebujeme energii, nepotøebujeme také jíst ani dýchat.. Nepotøebujeme také pøijímat nìjaké zvláštní organické látky k výstavbì svého snového tìla. Nepøijímáme-li potravu, nepotøebujeme ve snovém svìtì ani dýchat, tj. uvolòovat nìjakou sluneèní energii, jako je to tøeba ve hmotném svìtì. Ze všech uvedených dùvodù odpadá v prvé kapitole zmínìný “potravinový øetìzec” a tím i usmrcující funkce predátorù a s nimi spojené násilí. Nic takového ve snovém svìtì neexistuje. (Jsou tam však rùzná nebezpeèí jiného druhu, zmínìná v citované subkapitole Sádhany). Popsaný život ve “vìdomém snovém svìtì” je tak ukazatelem, že snad mùže existovat nìjaký idealizovaný duchovní svìt bez násilí, který by mohl být principiálnì lepší než ten

d

náš hmotný, ve kterém žijeme. Mùže takový nehmotný svìt objektivnì existovat? Žádné vìdecké pøístupy v souèasnosti nic takového neprokázaly. Ovšem vìda se vìnuje pøedevším zkoumání našeho svìta z hlediska hmoty a energie, výzkumem duchovních oblastí se zatím nezabývá. Tyto sféry jsou však doménou náboženství. Snad všechna náboženství svìta obsahují nauky o andìlích a ïáblech, kteøí jsou údajnì obyvateli takovýchto nehmotných duchovních svìtù. Avšak nejen náboženství, ale i lidové povìry hovoøí o takových nadsmyslných svìtech, plných rùzných víl, vodníkù, trpaslíkù i jiných duchovních bytostí. Ale tyto lidové povìry byly èasto zdrojem inspirace ke klasickým umìleckým výtvorùm jak ve svìtì literatury a poezie, tak i hudby, baletu èi výtvarných umìní. Bylo tomu tak proto, že ideální touhy lidstva k možnosti takovýchto nehmotných duchovních svìtù vždy smìøovaly, a proto k tìmto ideám zùstává naše mysl vždy otevøena, i když jim dnes samozøejmì nemusí povìreènì podléhat. Bezesporu však zpestøují náš život.

a


c Z Á ØÍ 2007

17

Melodie utajené bolesti Miloš Hlávka (k nedožitým 50. narozeninám Járy Ježka)

istopad 1983, koncert vítìzù Porty v pražské Lucernì. Vyprodaný sál,

Lúèinkující se støídají. Když Mirek Kováøík ohlašoval Èp. 8 z Karlových Varù

jako skupinu hrající písnièky Jaroslava Ježka, ti, kdo na Portì nebyli, sotva tušili nìjakou senzaci. Jenže ono je všechno trochu jinak. Za více než povìdomým jménem se skrývá mladý kluk. Je vzdáleným pøíbuzným svého slavnìjšího jmenovce a 20. záøí toho roku mu bylo šestadvacet let. Vcelku nenápadný èlovìk. Ne však jeho písnièky. “...Budem spolu strkat kytky do hlavní / je to stále nutné víc a víc...” – to byl asi ten nejvíce “prvoplánový” text. Jenže i tehdy, když se skladba zdá nesrozumitelná, je v podtextu cítit jakási naléhavost. A také souznìní s mnohými v hledišti. A tak není divu, že krátce nato se na samostatný prosincový koncert skupiny v klubu Na Petynce dostávám s odøenýma ušima. A znovu podobné pocity jako pøedtím v Lucernì. “Ukøižovali život / v gotické katedrále smrkového lesa. / Sloužili mše za jeho vzkøíšení...” A další a další písnièky. “...Na srdce neklepej / Pojï rovnou dál...” – i tak se dá zpracovat tisíckrát “provaøené” milostné téma. “Pastýøùm prý se to stává / s hlavou usnou zaklonìnou...” – tak zaèíná píseò Vánoèní, hraná výhradnì v tìchto potemnìlých dobách kolem zimního slunovratu. Jenže tohle nebylo na usnutí. Tohle byl zážitek na hodnì dlouho. Nìkdy v roce 1984 se dosud akustická kapela elektrifikovala. Získala jiný zvuk a vyvolala rozporné reakce. Ostatnì postoje k celé tvorbì Járy Ježka a Èp. 8 byly vyhranìné. Spousta lidí byla takøka vášnivými obdivovateli (a ještì èastìji obdivovatelkami), spousta takøka stejnì zarytými odpùrci. Jen lhostejný postoj byl (aspoò pokud jde o ty, kdo se s Èp. 8 nìjak setkali) vzácností. Byla to tehdy jedna z nejpozoruhodnìjších skupin. Publicita tomu ovšem pøíliš neodpovídala. Jednou se jedna písnièka objevila v televizi. V Pantonu vyšly dva singly, Supraphon zaøadil celkem ètyøi skladby na samplery. A pak jednu prosincovou sobotu sedím u rádia a slyším: “K bilanci právì uplynulého roku musíme pøipoèíst také jednu velkou ztrátu...” To bylo na vojnì. Koneènì jsem se dostal k pøijímaèi v dobì, kdy bìžel poøad Radioporta, podobné hudbì vìnovaný. 18


Z Á ØÍ 2 0 0 7

Járovi Ježkovi bylo toho roku osmadvacet let. Druhého prosince zemøel. Pak jsem se doslechl, že pøíèinou smrti byla vrozená vada. A Jára pøinejmenším tušil, že to má na tomhle svìtì “za pár”. Kapela vystupuje ještì do bøezna 1987. Pak se dá dohromady na jedno jediné vystoupení, to když v roce 1991 Jára dostane Zlatou Portu in memoriam. A to už je pomalu všechno. V roce 1991 vyšlo skupinì Èp. 8 elpíèko. Pak dlouho, dlouho nic. Tu a tam si na nìj vzpomnìli v Radioportì, dokud se ten poøad ještì vysílal. A možná ještì v nìkolika dalších relacích. Jinak ticho po pìšinì. V roce 2001 vyšlo u Indies Records dvojcédéèko z živých nahrávek. Na ignorování této skupiny drtivou vìtšinou rozhlasových stanic však ani to prakticky nic nezmìnilo. 20. záøí 2007 by se Jára dožil padesátky. Dovedeme si ho pøedstavit v tomhle vìku? Kam by postoupilo stylové zamìøení jeho tvorby? Nìkam k artrocku? A co jeho obèanské postoje? Kdo ví? Tøeba jeho pøedèasná smrt pøedešla upadnutí do trapnosti. Jára by se distancoval od mladistvých ideálù, neb všichni pøece s vìkem tak nìjak slevujeme z toho, co nám v mládí bylo tak svaté, zakotvil by v šedi komerce... Jenže když ono se tomu poslednímu po tom všem bohudík poøád tak zoufale nechce vìøit...

ÈTENÍ NA POKRAÈOVÁNÍ NÁRYS DÌJIN UNITÁØSTVÍ Drahoò Špale

8. èást (kráceno)

V. “Blouznivci” z 18. a 19. století Hay sám toto hnutí (viz UL 7/8 2007) nazval “nejvzácnìjším zjevem” a ve zprávì guberniu z 12. záøí 1782 jeho stoupence nazývá deisty. Není ovšem jasné, zda tím mínil také Žiželické, což – jak uvidíme – mìlo

dosah v tom, že se mnoho debatovalo zda se jedná o skuteèné deisty èi ne. Celá otázka se totiž dostává na evropské kulturní forum a èeský deismus se stal rázem støedem mnoha polemik a diskusí, zvláštì když


Z Á ØÍ 2007

19

proti deistùm byl zahájen ostrý postup. Dne 12. øíjna 1782 byl vydán dvorní dekret o deistech. Nesmìjí být trpìni a mají být dopraveni do Sibiòska k tamním ariánùm a unitáøùm. Pozoruhodné na tom je, že deisté byli správnì pøiøazeni k unitáøùm, jako svým nejbližším souvìrcùm. Dne 8. ledna 1783 však sibiòská kanceláø oznámila, že “izraelity z Èech nelze posílat k szekelským unitáøùm do Sibiòska, nebo ti mají bohoslužby maïarské. Postihl je tedy trest ve skuteènosti horší, nebo jejich rodiny byly trhány, mužové posíláni k vojsku do pohranièních plukù, ženy taktéž deportovány a dávány do služby, dìti pøedány vìtšinou do katolických rodin na pøevýchovu. Také další osudy deismu byly smutné, nebo císaø o nìm nechtìl nic slyšet. Dne 14. èervna 1783 byl vydán známý prügelpatent, který tak udivil kulturní Evropu. Kdo by se prohlásil za deistu nebo izraelitu, má se mu “bez dalších dotazování 24 ran holí nebo karabáèem na záda dáti, ne proto, že je deistou, nýbrž proto, že praví se býti nìèím, èemu nerozumí.” Bylo tomu tak? Šlo jen o nevìdomce øíkající si deisté? Nechme mluvit fakta. Deismus byl v 18. století náboženským smìrem, ku kterému se hlásila vìtšinou skuteèná elita lidského rodu. Zejména Voltaire, Reimarus, Mendelsohn, Lessing a jiní se k deismu pøiznávali. Víme, jaké 20

polemiky vznikly. Když Lessing vydal zlomky z pozùstalosti Reimarusovy a pøitom se k všeobecnému úžasu vyskytne témìø souèasnì kdesi v zapadlých Èechách mezi nevzdìlanými sedláky sekta, která dochází k podobným názorùm. Jaký poprask, jaké pozdvižení. Mínìní ciziny se štìpilo na ty, kteøí vìøili v pravost èeského deismu a soucítili s jejich osudem, a na ty, kteøí se stavìli vùèi nìmu negativnì. Sám nesmrtelný Johan Gottfried Herder byl mezi prvními a z jeho péra je úsudek v Briefe zur Beforderung der Humanität: “Teï jméno, které musí každý ctít a je køesan, Turek, žid, pohan . . . jméno deista bylo snášenlivým Josefem pošlapáno, to mne bolí, pro nìho samého a v zájmu lidství.” Také Wieland se postavil za deisty a vytýkal císaøi, že jeho reformy nebyly dùsledné, jestliže umožòují pronásledování deistù. Wieland byl také první, který rozlišoval deisty a izraelity, jak o tom bude ještì øeè. Podobnì i osvícenec Vilém Dohm se pozastavoval nad podivnou tolerancí. Na druhé stranì se ovšem nelze divit, jestliže mnozí pochybovali, že nìjaká “sprostá venkovská chudina” dochází k takové oèistìné soustavì pøírodního náboženství, která se blíží Rousseaovým pøedstavám v Emilu. Proto taková nedùvìra, rùznì vyjadøovaná. “A jen onen pastor, který deisty vyslýchal, jmenuje jediný nárùdek, který v celé historii by se


Z Á ØÍ 2 0 0 7

mohl chlubit takovým pøírodním náboženstvím.” Pozitivní hlasy však pøehlušily nedùvìøivé a ne poslední slovo tu mìla kniha Winkoppova Geschichte der bohemischen Deisten, která je apologií deistù a zároveò proklamací jejich práv. Rozebírá zásady èeských deistù a shledává v nich všechny podmínky pro toleranci, nebo jsou státotvornými obèany. Èeský deismus, jak jsme ho poznali v Rokytnu a Chvojenci je v základnì totožný s deismem svìtovým. I když ho nebudeme teologicky rozebírat, musíme pøiznat jeho stoupencùm velkou myšlenkovou vyspìlost. Mùžeme být opravdu hrdi na své josefínské sedláky, kteøí svou svobodomyslností, vìrouènì i mravouènì dospívají v zásadì tam, kam nejlepší souèasní osvícenští myslitelé v Nìmecku a ve Francii. Hezky vysvìtluje fakt tohoto ohromného myšlenkového vzepjetí Arnošt Kraus: “Èeský deism je podivuhodná událost a souèasníci ji ovšem nemohli pochopit, netušili tradice ètenáøù, sahající k Èeským bratøím. Ne prvky ze západu pøilétávající, ne vlastenectví vyètené z kroniky Hájkovy a Balbínových foliantù, stará pøemýšlivost se konec koncù uplatnila v tomto výkvìtu.” Vzhledem k unitáøství možno konstatovat, že èeský deismus se s ním v podstatných zásadách zcela shoduje a nebylo by chybné hovoøit o èes-

kých deistech jako o unitáøích. Skuteènì také Kašpar Royko, profesor církevních dìjin na pražské teologické fakultì psal r. 1785 o rostoucím poètu unitáøù a v debatì v èasopise Historisches Portefeuille bylo roku 1783 správnì napsáno, že nejspíše by se naši deisté mohli nazývat biblickými deisty nebo biblickými unitáøi. Také Rezek v Dìjinách prostonárodního hnutí náboženského tohoto termínu správnì užívá. Zdá se, že drastickými zásahy se podaøilo deismus potlaèit, resp. jeho èistou formu, nebo to, co se nadále nazývá deismem, má už s ním a s unitáøstvím jen vzdálenou podobu. “Deismus” o kterém píší historikové ve století 19. je smìsí rùzných názorù racionalistických, sociálnì reformních ba i chiliastických a opravdu blouznivých. I tyto køivolaké cesty, kterými se náš lid ubíral mají však vcelku hnutí tzv. “tøetí strany” své místo, svou funkci, nebo se v nich projevuje hloubalská tradice našeho lidu, zde se náboženstvím skuteènì žije a probojovává se cesta ke svobodnému køesanství by èasto spíše negativnì. Rozhodnì však mìlo podle našeho mínìní toto sektáøské hnutí znaèný podíl na vzniku liberálního køesanství, které bylo a dosud je významnou etapou náboženského vývoje nejen našeho, ale i svìtového.


Z Á ØÍ 2007

21

O

K ZAMYLENÍ

DUCHOVNÍ CESTA NEZÁVISLOSTI Když nìkdo øekne: “Abys byl osvícen, musíš se postit a modlit celou noc,” dej si veèeøi a jdi spát. Když uvidíš nápis: “Tudy se jde za spásou,” bìž opaèným smìrem. Když nìkdo øekne: “Tato kniha je pravda, kup si ji ode mne,” vezmi své peníze a kup si jablka a rùže. O

22


Z Á ØÍ 2 0 0 7

O

Když nìkdo øekne: “Dnes hovoøí ON, tisíce budou spaseni,” jdi na procházku do lesa. Poslouchej zpìv ptákù a zanech svùj batoh, svou bibli a svého buddhu pod stromem. A doufej, že až se vrátíš, budou pryè.

Tušení høíchu dy manelka a dìti odjely na dovolenou, on musel zùstat doma a chodit

Kdo práce. Èas po veèerech chtìl vyuít rozjímáním o svém dosavadním

ivotì. Kdy jednou el nakoupit, v obchodì si viml krásné eny, jak na nìj mává. Zarazil se, protoe nevìdìl, odkud by ji mohl znát, ale to u ena pøichází a smìje se na nìj záøivým úsmìvem. Známe se? povídá on v rozpacích, a ona øíká: Myslím, e jste otec jednoho z mých dìtí! V pokoøe jeho mysli mu okamitì vytanula vìc, která dlouho tíila jeho svìdomí a o které v posledních dnech èasto pøemýlel jediná nevìra jeho manelce, které se kdy dopustil: Mùj boe, vy jste ta striptérka, s ní jsem se jednou pøi narozeninové oslavì stranì opil a pak jsme bìhali nahatí po lese??? ena zvání, podívá se mu do oèí a tie øekne: Ne, já jsem tøídní uèitelka vaeho syna.

Tam, kam jdeme, nemùžeš s sebou nic odnést, dokonce ani své jméno. Ale až ucítíš nìco na svých prsou, nìco tak krásného, jako je tráva pod tvými chodidly, buï vdìèný. Rozevøi svou náruè a zapomeò na všechno, cos kdy myslel, že víš. — John Squadra

O

— autor neznámý

Krása tváøe je okrasa køehká, pomíjející kvìt, lesk okamiku, závislá pouze na pokoce. Ale krása ducha tkví uvnitø a je stálá. Moliére


Z Á ØÍ 2007

23

24


Z Á ØÍ 2 0 0 7

èlenská kronika

dìkujeme ...

V záøí 2007 oslaví své významné životní jubileum:

* Janu Pikousovi za finanèní dar.

Emilie Èerná, Vendula Rajtrová a Pavel Pacovský.

* unitáøským manželùm ze San Jose z Californie za finanèní dar.

Pøejeme jim do dalších let pevné zdraví, spokojenost, klidnou mysl a šastné srdce.

* všem, kteøí navštìvují nemocné bratry a sestry.

V èervenci oslavila sestra Andìlka Burianková 101. narozeniny. Když jsme se jí pøed návštìvou ptali, jakým dárkem bychom jí udìlali radost, Andìlka odpovìdìla, že jediné, co by si ještì pøála, je, aby se lidé na svìtì mìli rádi. Zkusme tedy ke splnìní tohoto pøání každý svým dílem pøispìt!

* Zdeòkovi Fùrovi a Miroslavì Kmentové za pomoc pøi organizování shromáždìní s pìveckým sborem z Concordu 19. 8.

èlenské pøíspìvky

na rok 2007

Dìkujeme èlenùm a pøíznivcùm Pražské obce unitáøù za èlenský pøíspìvek, který slouží podpoøe èinnosti naší obce vèetnì vydávání a distribuce Unitáøských listù. Jsou to: ses. Peggy Albert, Boženka Arnoštová a Blanka Javùrková.

ze správního sboru

* Jiøímu Klobouèníkovi za jeho návrh titulní strany Unitáøských listù.

LETEM UNITÁØSKÝM SVÌTEM ! V bøeznu 2008 máte pøíležitost pøipojit se k cestì k unitáøùm na Filipíny. Cesta bude organizovaná Radou partnerských obcí (PCC). Podrobnosti budou zveøejnìny na stránkách www.uupcc.org. ! Unitáøství roste nebývalým tempem v Latinské Americe. Latinsko-americká asociace unitáøù univerzalistù byla založena v lednu 2005 v Argentinì. Zakládajícího kongresu se zúèastnili pøedstavitelé z Argentiny, Mexika, Brazílie, Bolívie, Kostariky, Chile a Portorika. Kongres byl konán pod záštitou Mezinárodní rady unitáøù univerzalistù (ICUU).

Vážení a milí, sestry a bratøi, pøinášíme Vám nejdùležitìjší informace z èervencové schùze Správního sboru POU a krátce i o jiných událostech v POU: < Klub rodièù malých dìtí oslovil bývalé èlenky a pozval jejich dìti do Nedìlního programu pro dìti, který probíhá soubìžnì s našimi shromáždìními. < Komise pro rozvoj unitáøství pøedložila návrh na založení Obce širšího spoleèenství, který se bude rozvíjet pod záštitou POU. < Schválen návrh projektu založení nové unitáøské obce v Praze, iniciovaný I. Fišerovou. < Pøíští schùze SS POU se bude konat 4. záøí 2007 od 15 hodin. U N ITÁ ØSK É LISTY

Z Á ØÍ 2007

25

UDÁLOSTI, KOMENTÁØE

KDO JSI TY, KDYŽ MY JSME TI PRAVÍ?

Vatikán v èervenci vydal dokument, v nìmž oznaèil katolickou víru za “jedinou skuteènou Kristovu církev”. Tím de facto, by nepøímo, upøel protestantùm právo nazývat svá spoleèenství církvemi a zavdal podnìt k polemice s ostatními køesanskými vyznáními. Dokument tvrdí, že køesanská spoleèenství, která neuznávají papeže, se nemohou odvolávat na to, že jejich církevní 26 U N IT Á ØS K É L IS T Y Z Á ØÍ 2 0 0 7

èinitelé jsou následníky apoštolù. Potvrzuje, že nynìjší ekumenická angažovanost katolické církve neznamená, že by se tato církev “zøekla pøesvìdèení, že je jedinou opravdovou církví Kristovou”. Text ale ujišuje, že dialog s dalšími køesanskými vírami zùstává “jednou z priorit katolické církve”. Protestanté v rùzných zemích reagovali s velkým pøekvapením. Jejich Velký bratr jim opìt dává na odiv svou pýchu. Co by tomuto sporu asi øekl Ježíš? — podle ÈTK

SE MNOU PØICHÁZÍ BÙH A ZÁKON

Portugalská policie zatkla falešného knìze pøi èinu, když køtil novorozené dìcko. “Museli jsme náboženskou slavnost pøerušit, abychom podezøelého identifikovali,” informovala policejní mluvèí. “Muži zákona knìze zatkli ve chvíli, kdy vyslovil: ‘Ve jménu otce, i syna, i ducha svatého,’” uvedl místní vìøící. Køest pozdìji vykonal opravdový knìz. Tisk bohužel neinformoval o motivaci falešného knìze. Pokud by jeho morální profil odpovídal požadavkùm duchovních, proè nakonec takového samozvaného knìze nepøijmout, tak jako Praha pøijímá svého falešného policistu? Toho mùžete potkat v okolí Karlovy ulice, kde v duchu hesla “se mnou pøichází zákon” napomíná automobilisty, výtržníky, a i jinak se snaží udržovat poøádek. — podle Reuters

obOHROŽENÉ BOŽSTVÍ PUBERÁKA

— podle BBC

Z Á ØÍ 2007

Vážím si všech lidí upøímných ve své víøe a líbí se mi køesanství, ale myslím si, že k nám pøišlo z jiného prostøedí, završuje filosofii a historii, které si sice vážím, ale neberu ji jako svou, a také že má (køesanství) ve své historii mnoho stinných míst, která mi prostì brání, abych k takové víøe patøil. Nicménì v poslední dobì si uvìdomuji, že by pro mì bylo dobré, abych byl v kontaktu s lidmi podobných názorù, jaké mám, a rozvíjel se. Když si èlovìk jen sám doma ète literaturu na toto téma, tak tomu prostì nìco schází... Seznamoval jsem se s ideami rùzných církví (nezávaznì), až jsem se na internetu dostal k unitáøùm a tady jsem pocítil, že vyjadøují myšlenky, které i já vnitønì zastávám. Snad k tomu pøispìl i fakt, že první knížka o duchovních vìcech, která mne opravdu vnitønì potìšila, byla Nálady Norberta F. Èapka. A snad i to, že mám rád knížky Roberta Fulghuma. – Josef Musil, Tábor

K výstavì “Bodies”. V èlánku v UL 6 na stranì 27 cituje Iva Fišerová tvrzení Tomáše Halíka: “Výstava mrtvých tìl je jeden z nejodpornìjších útokù na dùstojnost lidské bytosti v dìjinách naší civilizace.” Nesdílím tento názor. Mrtvé tìlo už není “lidskou bytostí”. Bible øíká: “Co dává život, je Duch, tìlo samo nic neznamená.” (Jan 6:63) “A prach se vrátí do zemì, kde byl, a duch se vrátí k Bohu, který jej dal.” (Kazatel 12:7) (Tady kniha Kazatel mluví o smrti èlovìka.) Proè by prach, než se vrátí do zemì, kde byl, nemohl posloužit k rozšíøení našich vìdomostí o našich tìlech? Mnì by nevadilo, kdyby mé tìlo po jeho smrti nìkdo použil k podobnému úèelu. – Vladimír Švanda, Praha

Desetileté dívce, která je v Nepálu uctívána jako žijící bohynì, po návštìvì USA hrozilo, že bude zbavena svého titulu. Bìhem cesty po USA, kde propagovala dokumentární film, totiž prý ztrácela svou božskou èistotu a její uctívaèi už za ni zaèali hledat náhradnici. Po návratu chrámové autority naštìstí zjistily, že stav jejího zneèištìní není takový, aby nemohla projít speciálním oèistným rituálem. Její božský statut jí tedy bude zachován až do dokonèení puberty, kdy se podle tradice nepálské bohynì vrací zpìt do normálního života. Øíká se, jiný kraj, jiný mrav. Uznejte: kdo z nás by byl ochoten pøiznat puberákovi božský statut?


NAD DOPISY ÈTENÁØÙ

27

HISTORICKÉ OKÉNKO UDÁLOSTÍ 5. 9. 1997

Zemøela Matka Tereza, øeholnice, která pomáhala nejchudím lidem v Indii.

8. 9. 1921

Zemøel Jan Janský, èeskoslovenský psychiatr a hematolog, urèil ètyøi základní krevní skupiny.

8. 9.

Mezinárodní den gramotnosti, slaví se od roku 1966.

7. a 8. 9.

Dny evropského dìdictví, v ÈR se slaví od roku 1991 z podnìtu Sdruení historických sídel Èech, Moravy a Slezska. Souèástí jsou dny otevøených dveøí památek.

28


Z Á ØÍ 2 0 0 7

9. 9. 1912

Zemøel Jaroslav Vrchlický, vlastním jménem Emil Frída, básník, prozaik, dramatik, pøekladatel, literární a divadelní kritik.

11. 9. 2001

Útok unesenými letadly na obì vìe Svìtového obchodního centra v New Yorku a na budovu Pentagonu ve Washingtonu.

14. 9. 1937

Zemøel Tomá Garrigue Masaryk, filozof, sociolog, politik, první prezident Èeskoslovenské republiky.

15. 9.

Mezinárodní den míru.

15. 9. 1867

Narodil se Petr Bezruè, vlastním jménem Vladimír Vaek, básník a prozaik.

16. 9.

Mezinárodní den ochrany ozónové vrstvy.

19. 9. 1922

Narodil se Emil Zátopek, atlet, vítìz maratonu a bìhu na 5 a 10 km na olympijských hrách v Helsinkách v roce 1952.

21. 9. 1902

Narodila se TOYEN, vlastním jménem Marie Èermínová, malíøka a grafièka, pøedstavitelka surrealismu.

23. 9. 1901

Narodil se Jaroslav Seifert, básník, nositel Nobelovy ceny za literaturu.

25. 9. 1957

Ve vìdeckém ústavu v Øei u Prahy byl sputìn první jaderný reaktor na území ÈSR.

25. 9.

Mezinárodní den neslyících.

28. 9.

Státní svátek ÈR výroèí zavradìní sv. Václava v roce 929.

29. 9. 1511

Narodil se Miguel Servet, nejznámìjí odpùrce trinitáøství v 16. století.

30. 9. 1928

Skotský biolog Alexander Fleming objevil penicilium, plíseò potøebnou k výrobì antibakteriálních lékù.

Neber život jen takový, jaký je. Snaž se jej naplnit podle svého nejlepšího vìdomí a svìdomí, neboj se dobrodružství, snù a ideálù...

Abychom se bránili hlouposti, k tomu nepotøebujeme víc intelektu, ale jiný druh charakteru, potøebujeme nezávislé lidi, kteøí vyhledávají dobrodružství a milují život. — Erich Fromm U N ITÁ ØSK É LISTY

Z Á ØÍ 2007

29

30


Z Á ØÍ 2 0 0 7

BENEDIKCE KNIHA NA OKNÌ Josef Hora

Neviditelné prsty vìtru si hrají s listy kancionálu. Jako by nael v knize sestru, rozzpívá se vítr pomalu. Hranaté noty se jím sypou v zesilující chvalozpìv jak vèely nad koatou lipou té staré vazby, na které lpí krev,

UNITÁØSKÉ LISTY vydává mìsíènì Správní sbor Pražské obce unitáøù pro své èleny, pøíznivce a pøátele. Názory v pøíspìvcích našich èlenù nemusí vyjadøovat názor redakce. Uzávìrka pøíspìvkù vždy do 14. dne každého mìsíce. Pøíspìvky do Unitáøských listù posílejte na adresu Pražské obce unitáøù. Redakce dìkuje za pochopení, že nìkteré pøíspìvky je tøeba krátit. Redakèní rada: Božena Arnoštová, Jana Hrevušová, Petr Samojský Odpovìdný redaktor: Petr Samojský Technická redakce: Hana Øíhová Registrace: MK ÈR E 13407

krev vyznavaèù jako skvrny rezi do ornamentu v kùi zaraná a hnìdá jako modré kdysi bezy, je posypaly trávník do rána. Ó prsty vìtru, lehce listující ve starém kancionále! Svratìné vìky, zpívající u studnì písní, smrtí ustálé!


Z Á ØÍ 2007

SPRÁVNÍ SBOR POU Správní sbor je orgánem øízení a správy obce. Èlenové: Eva Pivcová (pøedsedkynì), Zdenka Brabcová (místopøedsedkynì), Jaroslava Dittrichová, Livie Dvoøáková, Drahomíra Havlíková, Jana Hrevušová, Karel Mrzílek, Marie Pichrtová, Vladimír Švanda, Ivan Vávra.

31

PROGRAMOVÁ RADA Vytváøí programy Pražské obce unitáøù a zodpovídá za nì. Pøijímá návrhy k programùm od èlenù obce. Èlenové: Zdenka Brabcová, Jaroslava Dittrichová, Marie Pichrtová.

Kanceláø Pražské obce unitáøù Adresa: Pražská obec unitáøù, Karlova 8, Praha 1, 110 00 Telefon/fax: 222 220 387 E-mail: [email protected] Internet: www.unitaria.cz/praha Sekretáøka obce: Hana Øíhová Telefon: 222 220 387 E-mail: [email protected] Kanceláø je otevøena: Pondìlí - pátek 9.00 – 15.00 Duchovní obce: Petr Samojský Telefon: 222 221 361 E-mail: [email protected] Konzultaèní hodiny: Pondìlí 9.00 - 12.00 Støeda 15.00 - 17.00 Hana i Petr mohou být v této dobì i mimo kanceláø Pražské obce. Proto pøed návštìvou je lépe zavolat. Duchovní je k dispozici dle Vaší potøeby i mimo dobu uvedenou výše. V naléhavém pøípadì telefonujte Petrovi domù — 222 222 207, kde také mùžete nechat vzkaz na záznamníku.

Chcete-li nám poslat èlenský nebo jiný finanèní pøíspìvek, zde je èíslo úètu: 1938 1483 69/0800, Èeská spoøitelna

PROGRAM záøí NEDÌLNÍ SHROMÁŽDÌNÍ v 10.30, 1. POSCHODÍ

Recommend Documents