PROGNÓZA VÝVOJE POČETNÍHO STAVU A POHLAVNÍ A VĚKOVÉ STRUKTURY OBYVATELSTVA STATUTÁRNÍHO MĚSTA PARDUBIC NA OBDOBÍ

PROGNÓZA VÝVOJE POČETNÍHO STAVU A POHLAVNÍ A VĚKOVÉ STRUKTURY OBYVATELSTVA STATUTÁRNÍHO MĚSTA PARDUBIC NA OBDOBÍ 2013–2050

Východiska, předpoklady a základní výsledky prognózy

RNDr. Boris Burcin, Ph.D. Doc. RNDr. Zdeněk Čermák, CSc. RNDr. Tomáš Kučera, CSc.

Praha, 2014

B. Burcin, Z. Čermák, T. Kučera: Prognóza vývoje početního stavu… obyvatelstva statutárního města Pardubic na období 2013–2050

2|

Obsah Seznam tabulek .....................................................................................................................................

3

Seznam obrázků ....................................................................................................................................

3

Úvodem .................................................................................................................................................

5

Aktuální rámce populačního vývoje ......................................................................................................

6

Vstupní metodické a terminologické poznámky ....................................................................................

7

Vymezení sledované populace ..............................................................................................................

9

Vstupní demografická informace ..........................................................................................................

9

Obecné podmínky a předpoklady analýzy a prognózy vývoje obyvatelstva ...........................................

10

Aktuální vývoj a prognóza plodnosti .....................................................................................................

12

Aktuální vývoj a prognóza úmrtnosti .....................................................................................................

16

Dosavadní vývoj a perspektivy migrace .................................................................................................

22

ZÁKLADNÍ VÝSLEDKY PROGNÓZY VÝVOJE OBYVATELSTVA.....................................................................

29

Vývoj celkového počtu obyvatel ............................................................................................................

29

Změny věkové struktury ........................................................................................................................

31

Vývoj vybraných věkových kategorií ......................................................................................................

34

Závěrem ................................................................................................................................................

40


3|

Seznam tabulek Tab. 1:

Očekávaný vývoj složek demografické reprodukce v letech 2013–2050 (vybrané roky), město Pardubice ....................................................................................

12

Tab. 2:

Dlouhodobý vývoj migrační bilance města Pardubic, 1951–2010 ...................................

24

Tab. 3:

Migrační bilance města Pardubic, 2000–2012, vnitřní migrace, vybrané okresy .............

27

Seznam obrázků Obr. 1

Výchozí věková struktura obyvatelstva města Pardubic ve srovnání s věkovou strukturou obyvatelstva České republiky (k 31. 12. 2012) ..............................................

9

Obr. 2

Intenzita celkové plodnosti, 2000–2012, město Pardubice a hl. m. Praha ......................

13

Obr. 3

Průměrný věk matky při narození dítěte, 2000–2012, město Pardubice a hl. m. Praha ..................................................................................................................

Obr. 4a:

13

Intenzita plodnosti podle pětiletých věkových skupin, 2000–2012, město Pardubice ........................................................................................................................

14

Obr. 4b:

Intenzita plodnosti podle pětiletých věkových skupin, 2000–2012, hl. m. Praha ............

14

Obr. 5a:

Očekávaný vývoj rozložení plodnosti podle věku, 2013–2050, město Pardubice (střední varianta prognózy plodnosti) ..........................................................................................

Obr. 5b:

16

Očekávaný vývoj úrovně a struktury celkové plodnosti, 2013–2050, město Pardubice (střední varianta prognózy plodnosti) .............................................................................

16

Obr. 6a:

Vývoj naděje dožití při narození, 2000–2012, město Pardubice a hl. m. Praha, muži .....

18

Obr. 6b:

Vývoj naděje dožití při narození, 2000–2012, město Pardubice a hl. m. Praha, ženy ......

18

Obr. 7a:

Vývoj naděje dožití ve věku 65 let, 2000–2012, město Pardubice a hl. m. Praha, muži ................................................................................................................................

Obr. 7b:

Vývoj naděje dožití ve věku 65 let, 2000–2012, město Pardubice a hl. m. Praha, ženy ................................................................................................................................

Obr. 8a:

19

19

Očekávaný vývoj celkové intenzity a struktury úmrtnosti, 2013–2050, město Pardubice, muži (střední varianta prognózy úmrtnosti) ....................................................................

21


Obr. 8b:

4|

Očekávaný vývoj celkové intenzity a struktury úmrtnosti, 2013–2050, město Pardubice, ženy (střední varianta prognózy úmrtnosti) ..................................................

21

Obr. 9a:

Struktura migračního salda města Pardubic, 2000–2012, celková migrace .....................

25

Obr. 9b:

Struktura migračního salda města Pardubic, 2000–2012, vnitřní migrace ......................

25

Obr. 10:

Stěhování mezi městy Pardubice a Hradec Králové, 2000–2012 .....................................

26

Obr. 11a:

Migrační bilance města Pardubic podle věku a státní příslušnosti, 2008 –2012, muži ................................................................................................................................

Obr. 11a:

27

Migrační bilance města Pardubic podle věku a státní příslušnosti, 2008–2012, ženy ................................................................................................................................

27

Obr. 12:

Očekávaný vývoj celkového počtu obyvatel města Pardubic, 2012–2050 .......................

30

Obr. 13:

Očekávaná bilance přirozené měny obyvatelstva města Pardubic, 2013–2050 ..............

30

Obr. 14a–d: Očekávaná věková struktura obyvatel města Pardubic v letech 2020, 2030, 2040 a 2050 ve srovnání s výchozí věkovou strukturou (k 31. 12. 2012) .................................

33

Obr. 15:

Očekávaný vývoj průměrného věku, město Pardubice, 2012–2050 ................................

35

Obr. 16a:

Obyvatelstvo podle základních věkových skupin, město Pardubice, 2012–2050, absolutně ........................................................................................................................

Obr. 16b:

Obyvatelstvo podle základních věkových skupin, město Pardubice, 2012–2050, relativně ..........................................................................................................................

Obr. 17

38

Očekávaný vývoj počtu seniorů podle vybraných věkových skupin, město Pardubice, 2012–2050, absolutně ....................................................................................................

Obr. 19b:

38

Očekávaný vývoj počtu dětí a mládeže podle vybraných věkových skupin, město Pardubice, 2012–2050, relativně ....................................................................................

Obr. 19a:

37

Očekávaný vývoj počtu dětí a mládeže podle vybraných věkových skupin, město Pardubice, 2012–2050, absolutně ...................................................................................

Obr. 18b:

36

Očekávaný vývoj indexu stáří a indexu závislosti obyvatelstva, město Pardubice, 2012–2050 ......................................................................................................................

Obr. 18a:

36

39

Očekávaný vývoj počtu seniorů podle vybraných věkových skupin, město Pardubice, 2012–2050, relativně ......................................................................................................

40


5|

Úvodem Obyvatelstvo České republiky prochází v posledním čtvrtstoletí výraznými změnami základních parametrů svého reprodukčního chování. Mnohé z těchto změn neměly v předcházejícím vývoji obdoby. Zažíváme nejdelší období souvislého a velmi rovnoměrného poklesu úmrtnosti za posledních více než sto let a bezprecedentní pokles celkové úrovně plodnosti z hlediska rozsahu i dynamiky doprovázený výraznou strukturální transformací tohoto dílčího reprodukčního procesu. Zároveň jsme svědky turbulentního vývoje vnitřní i zahraniční migrace, která citlivě reaguje na změny ekonomických podmínek. Výsledkem pozorovaných změn jsou nové, velmi hluboké zářezy ve věkové struktuře obyvatelstva. Ty dále prohlubují již existující značné nerovnoměrnosti věkové struktury založené demografickým vývojem v průběhu celého 20. století. Nerovnoměrný je také početní vývoj obyvatelstva. Přes všeobecnou tendenci k populačnímu růstu se období vzestupu střídají s obdobími poklesu. Souběžně s kvantitou se pak mění také kvalita obyvatelstva, která je bezprostředně vázána na jeho demografickou strukturu, stejně jako ta, která s touto strukturou souvisí pouze zprostředkovaně. Existující územní diferenciace naší společnosti, přestože v mezinárodním kontextu není nikterak mimořádná, vede k územním rozdílům v populačním vývoji. U řady lokálních a regionálních populací pak logicky zaznamenáváme odlišné demografické struktury a výraznější vývojové změny, než jaké pozorujeme na celostátní, tedy v jistém slova smyslu „průměrné“ úrovni. K územním jednotkám s obyvatelstvem významněji se odlišujícím z hlediska demografické struktury i režimu reprodukce od celostátního průměru patří prakticky všechna naše velká města, včetně města Pardubic. Nepravidelnosti demografických struktur obyvatelstva vysoce urbanizovaných celků jsou obvykle výraznější a jejich režim reprodukce se vyznačuje řadou specifických rysů. Nezřídka jsou změny parametrů reprodukce takových populací výraznější a dynamičtější, a vlivem intenzivnějšího působení náhodné složky logicky také rozkolísanější. Uvedené skutečnosti komplikují řízení rozvoje územně správních celků typově odpovídajících statutárnímu městu Pardubice a zvyšují důležitost dostupnosti kvalitních podkladů pro rozhodování. Také proto se ze strany místních samospráv setkáváme se zvýšenou poptávkou po údajích o obyvatelstvu, po dostatečně detailních analýzách a především po prognózách populačního vývoje. Populační prognózy představují realistické, vědecky podložené představy o nanejvýš pravděpodobném budoucím vývoji početního stavu a pohlavní a věkové struktury obyvatelstva daného území. Prognózy pro rozhodovací a plánovací praxi musí být aktuální, dostatečně spolehlivé a zároveň musí pokrývat dostatečně dlouhé období budoucího vývoje. Populační prognózy nalézají uplatnění při operativním rozhodování a při tvorbě krátkodobých


6|

a střednědobých plánů. Zároveň jsou jedním z nejdůležitějších záchytných bodů při formulaci dlouhodobých rozvojových strategií. Z přirozené povahy vývoje společnosti a jejích územních součástí vyplývá, že demografické prognózy jsou také základním východiskem prognostických úvah o vývoji řady dalších, nedemografických parametrů obyvatelstva a reálných systémů obyvatelstvo zahrnující nebo jinak s ním spojených. Tyto úvahy jsou z pohledu demografie považovány za prognózy odvozené. Předmětem odvozených prognóz může být vývoj nejrůznějších sociálních nebo sociálně demografických struktur (např. počet a struktura domácností či rodin), potřebných kapacit veřejných zařízení či poskytovaných služeb, zaměstnanosti a situace na trhu práce, příjmů a výdajů veřejných rozpočtů, technické a bytové infrastruktury, vývoj chování spotřebitelů a marketingových strategií, objemu a struktury nabízených komerčních služeb, produkce spotřebního zboží, apod. Předkládaná demografická studie si klade za cíl poskytnout potenciálním uživatelům co nejspolehlivější prognostický odhad populačního vývoje města Pardubic na období do roku 2050, tedy prognózu změn početního stavu a pohlavní a věkové struktury jeho obyvatelstva. Tvoří ji dvě oddělené části, textová a tabulková. V textové části jsou v ucelené podobě představeny, diskutovány a přehledně prezentovány hlavní výsledky dílčích analýz a prognóz, stejně jako hlavní výstupy souhrnné prognózy. Tabulková část pak v jednoletém detailu i v agregované podobě prezentuje výsledky všech tří variant sestavené demografické prognózy. Kompletní výstupy studie včetně výstupních sestav prognózy ve formátu MS Excel jsou k dispozici v elektronické podobě. Textová i tabulková jsou navíc publikovány v tištěné podobě, a to každá ve dvou exemplářích. Autoři studie si touto cestou dovolují poděkovat Českému statistickému úřadu za účinnou spolupráci při přípravě vstupních datových souborů a pracovníkům odboru hlavního architekta Magistrátu města Pardubic za aktivní spolupráci a pomoc se zajištěním dat a dalších relevantních informací v průběhu příprav a zpracování této prognostické studie.

Aktuální rámce populačního vývoje Populační vývoj České republiky, jejích regionů a měst prochází od druhé poloviny 80. let 20. století nepřetržitou řadou významných a často i protichůdných změn. Některé základní vývojové trendy jako například pokles celkové úrovně úmrtnosti přetrvávají již bezmála tři desítky let, jiné se mění a jsou nahrazovány novými směry vývoje, z nichž některé nabírají diametrálně odlišnou orientaci. Zde jako příklad může posloužit obrat ve vývoji úrovně celkové plodnosti po roce 2000. V posledních letech se také zásadním způsobem změnil charakter migrace. Přitom se nejedná pouze jen o výsledné objemy a struktury migračních proudů. Nezanedbatelně byly modifikovány také jejich směry. Všechny tyto a mnohé další změny procesu populačního vývoje a jeho jednotlivých složek jsou především reakcí na vývoj podmínek, ve kterých se reprodukce odehrává. K nejvýznamnějším změnám podmínek reprodukce či reprodukčního prostředí posledních let patří bezpochyby vstup země do Evropské unie. Ten vedl k všeobecné akceleraci ekonomického a tím do značné míry i sociálního vývoje u nás. Členství České republiky v Unii působilo ve své úvodní fázi jednoznačně ve směru růstu životní


7|

úrovně obyvatelstva a zvyšovalo jeho důvěru v budoucnost. Důvěra v budoucnost asociující se v našem kulturním prostředí především s vývojovou stabilitou je přitom jedním z významných faktorů populační reprodukce. Migraci bezpochyby ovlivnilo i ohlášení přistoupení a následně i vlastní přistoupení naší země k Schengenské dohodě. Na druhé straně nejnovější demografická data dokládají, že reprodukci obyvatelstva významně ovlivnily také ekonomické problémy posledních pěti let a s nimi spojené životní nejistoty dotýkající se podstatné části naší společnosti. Pozorované změny v reprodukci obyvatelstva se logicky nemohly vyhnout ani městu Pardubice. Vyplývá to z jeho postavení v ekonomickém i sociálně geografickém systému České republiky a jeho vnějších vazeb. Pardubice, profitující v období ekonomického růstu zejména ze svého poměrně značného průmyslového potenciálu i obslužné funkce, zvýšily v průběhu první poloviny předcházející dekády svou pracovní, obslužnou a následně také sídelní atraktivitu. Nová bytová výstavba například vedla k dočasné změně charakteru migrační bilance. Po období nepřetržitých migračních ztrát mezi roky 1992 a 2004 spojených z části také s rychle se rozvíjejícím procesem suburbanizace nastoupilo šestileté období početní převahy přistěhovalých nad vystěhovalými. Poměrně dynamicky rostla v posledních deseti letech také plodnost a dále klesala úmrtnost obyvatel. To vše se spolu s nepravidelnostmi výchozí demografické struktury odrazilo v pozorovaném vývoji početního stavu i pohlavní a věkové struktury obyvatelstva města Pardubic a bude zákonitě mít vliv i na jejich další vývoj.

Vstupní metodické a terminologické poznámky Demografický vývoj reprezentovaný změnami početní velikosti a věkové struktury obyvatelstva je určován porodností, úmrtností a v případě menších a migračně otevřených územních celků, k nimž správní území města Pardubic jednoznačně patří, také a zejména stěhováním. Stěžejní postavení migrace, která je z důvodu značné komplexity své podmíněnosti nejobtížněji prognózovatelným populačním procesem, vytváří spolu s relativně malou početní velikostí sledované populace poměrně složitou prognostickou situaci. Situace je o to komplikovanější, že v roce 2001 došlo ke změně definice obyvatele České republiky, když do této statistické kategorie byli zahrnuti také cizinci s pobytovým vízem nad 90 dnů (dlouhodobé vízum) nebo s povolením k dlouhodobému pobytu. Tuto čistě administrativní změnu přitom nejméně do poloviny roku 2004 provázely více či méně zásadní úpravy praxe statistického zjišťování zahraničního i vnitřního stěhování cizinců. Sama o sobě pak tato administrativní změna výrazně posílila roli migrace v populačním vývoji Česka na všech úrovních jeho územního členění. V současnosti jsou mezi obyvatele České republiky počítání cizinci s trvalým pobytem a cizinci s pobytem dlouhodobým, kteří splňují podmínku pobytu delšího než jeden rok. Turbulentní vývoj statistické praxe společně s nemožností tuto novou, reprodukčně naprosto odlišnou součást obyvatelstva oddělit na úrovni demografických událostí i bilančních struktur od obyvatel s trvalým pobytem, ovlivnily jak kvalitu dat, tak také do doby změny výše uvedené definice obyvatele relativně značnou vnitřní homogenitu naší populace z hlediska reprodukčního chování. Tím utrpěla srovnatelnost dat v rámci časových řad hodnot jednotlivých charakteristik migrace a z části též charakteristik ostatních reprodukčních procesů. Na druhé straně vzniku této studie významně napomohla


8|

dostupnost detailních demografických údajů za město Pardubice, Prahu a Českou republiku, které včetně těch nejnovějších, definitivních údajů za rok 2012 poskytl nebo publikoval Český statistický úřad. Popsané informační podmínky se logicky odrazily v přístupu k řešení zadaného úkolu a ve výběru použitých metod. Při prognostické činnosti byly důsledně respektovány hlavní mezinárodně přijaté zásady a metodická doporučení vážící se k tvorbě populačních prognóz. Jelikož obyvatelstvo města Pardubic patří k populacím relativně méně početným, staly se podstatným vodítkem při analýze a prognózování jeho vývoje také aktuální poznatky a prognostické představy o demografickém vývoji na úrovni vyšších územních celků, jmenovitě Prahy a České republiky. Jedním ze základních východisek zpracování studie bylo též vyhodnocení předpokladů a výsledků prognóz vývoje obyvatelstva řady měst a obcí, regionů i České republiky jako celku vytvořených stejným autorským kolektivem v uplynulých více než dvaceti letech. Při sestavení prezentované prognózy byla použita klasická kohortně-komponentní metoda, jejíž princip spočívá v pojetí procesu demografické reprodukce jako souhrnného procesu tvořeného čtyřmi relativně autonomními dílčími procesy neboli složkami reprodukce: porodností (plodností), úmrtností, imigrací a emigrací, a v samostatném přístupu k prognózování vývoje každé z nich. Výsledky jednotlivých dílčích prognóz jsme v dalším kroku aplikace uvedené metody transformovali do hodnot parametrů odpovídajícího projekčního modelu. Souhrnná prognóza pak vznikla opakovanou aplikací daného projekčního modelu, kdy v jednoletém kroku projekce byly na detailní pohlavní a věkovou strukturu obyvatelstva města Pardubic aplikovány prognózované hodnoty specifických intenzit plodnosti, úmrtnosti a vystěhování a počty přistěhovalých ve stejném členění podle pohlaví a věku. Tímto způsobem jsme postupně získali počty žijících mužů a žen podle jednoletých věkových skupin ke konci každého kalendářního roku období prognózy, které je ohraničeno roky 2013 a 2050. Těžiště práce na prognóze vývoje obyvatelstva správního území statutárního města Pardubic spočívalo konkrétně v řešení tří základních problémových okruhů: (a) v určení výchozích věkových struktur, (b) v nalezení základních tendencí a vhodných analogií vývoje a (c) v prognostickém odhadu uvedených složek reprodukce obyvatelstva. Výsledná prognóza byla sestavena s použitím programového vybavení vytvořeného autory studie. V textu studie se objevují některé odborné termíny. Mezi nimi se pak nejčastěji opakují názvy základních agregátních (souhrnných) charakteristik intenzity dílčích reprodukčních procesů, jako je míra úhrnné plodnosti (zkráceně „úhrnná plodnost“), naděje dožití v určitém věku a migrační saldo. Úhrnná plodnost vyjadřuje počet živě narozených dětí připadající na jednu ženu za celé její reprodukční období (15–49 let) za předpokladu, že by plodnost zůstala po celou tuto dobu na stejné úrovni jako v daném kalendářním roce nebo jinak vymezeném období. Naděje dožití v konkrétním věku je průměrná doba života zbývající jedinci z dané populace při dosažení daného věku za předpokladu, že by byl v průběhu celého zbytku svého života vystaven intenzitám úmrtnosti odpovídajícím intenzitám úmrtnosti podle věku zaznamenaným v příslušném kalendářním roce či jinak definovaném kalendářním období. Migrační saldo představuje rozdíl mezi počtem přistěhovalých a vystěhovalých osob, ať již celkem nebo v členění podle pohlaví a věku migrantů.


9|

Vymezení sledované populace Vymezení sledované populace určilo zadání objednatele. Jednalo se o vymezení územní a sledovanou populací se tak stalo obyvatelstvo správního území statutárního města Pardubic ve smyslu aktuální statistické definice. Toto správní území má rozlohu 82,66 km2 včetně Hostovic přičleněných k městu v roce 2007. Podle výsledků oficiální bilance obyvatelstva ČSÚ žilo na tomto území k 31. prosinci 2012 celkem 89 467 obyvatel, z toho 43 560 (48,7 %) mužů a 89 468 (51,3 %) žen. Je to o 165 osob méně, než kolik mělo město Pardubice obyvatel k 1. 1. 2011, na začátku současné bilanční řady, pro níž byl výchozí počet obyvatel odvozen z výsledků sčítání v roce 2011. Počet obyvatel s obvyklým bydlištěm, zjištěný v rámci sčítáním lidu, domů a bytů k 26. 3. 2011 byl vyšší o 1 300 obyvatel, než bilanční počet obyvatel ke konci roku 2012. Znamená to, že v území města patrně bydlí zhruba o 1 až 2 % obyvatel více, než kolik osob zde je přihlášeno k trvalému nebo u cizinců i dlouhodobému pobytu.

Vstupní demografická informace Výchozí pohlavní a věková struktura obyvatelstva byla plně převzata z oficiálních bilancí. Český statistický úřad poskytl pro účely této studie detailní struktury obyvatelstva podle pohlaví a jednotek věku s tím, že nejnovější z nich (obr. 1), vztahující se k 31. 12. 2012, byla použita jako výchozí pro souhrnné prognostické výpočty, čímž se

Věk

konec roku 2012 stal zároveň prahem prognózy.

Pardubice

100 95 90 85 80 75 70 65 60 55 50 45 40 a35 30 25 20 15 10 5 0

Česko

MUŽI

1,0

0,5

ŽENY

0,0

0,5

1,0

Podíl obyvatel (%)

Obr. 1: Výchozí věková struktura obyvatelstva města Pardubic ve srovnání s věkovou strukturou obyvatelstva České republiky (k 31. 12. 2012)


10 |

Z porovnání relativních věkových struktur obyvatel města Pardubic a České republiky vyplývá jeden důležitý rys, a to obdobné rozložení nepravidelností věkové struktury při jejich zřetelně výraznějších rozdílech mezi lokálními maximy i minimy daného rozložení v případě Pardubic. Vzhledem k tomu, že věková struktura je v krátkodobé a střednědobé perspektivě velmi výraznou determinantou budoucího demografického vývoje, lze očekávat, že v případě města Pardubic bude tato struktura hrát ještě významnější roli, než v případě Česka. Další potřebné demografické údaje, konkrétně počet a struktura zemřelých, přistěhovalých a vystěhovalých podle pohlaví a věku stejně jako počet a struktura živě narozených podle věku matky byly převzaty z běžné evidence demografických událostí zpracovávané taktéž Českým statistickým úřadem. Analytické ukazatele za město Pardubice přitom byly počítány za jednotlivé kalendářní roky období 2000–2012. Omezená délka časové řady je vzhledem ke změně definice obyvatele v roce 2001 vyvážena vyšší mírou její vnitřní homogenity. Odhadnuté hodnoty ukazatelů jsou proto v čase srovnatelné.

Obecné podmínky a předpoklady analýzy a prognózy vývoje obyvatelstva Plnohodnotná analýza aktuálního populačního vývoje je v případě zadaného územního celku proveditelná pouze s určitými obtížemi. Důvodem v tomto případě nejsou chybějící nebo nedostatečně spolehlivé strukturální údaje umožňující výpočet demografických ukazatelů v potřebném detailu a v dostatečně dlouhých časových řadách, ale především nižší počty událostí, které jsou primárně dány relativně malou početní velikosti zkoumané populace města Pardubic (0,85 % obyvatel České republiky ke konci roku 2012). Z důvodu menších četností vykazují časové řady hodnot většiny ukazatelů významně menší stabilitu za město, než za celou republiku. Proto některé podstatné vývojové trendy objektivně existující na úrovni města Pardubic mohou našemu pozorování zůstat skryty za náhodnými prvky vývoje. Naštěstí je možné učinit si z dostupných informací a jejich porovnání s údaji za republiku nebo hl. m. Prahu jako celek dostatečně konkrétní představu o aktuální úrovni intenzity a struktuře jednotlivých procesů ve sledované lokální populaci. Právě proto se řešení zadané úlohy neobešlo bez opakovaného uplatnění principu analogie již ve fázi analýz, přestože tento princip je obvykle uplatňován zejména ve fázi prognostické. Právě při odhadu perspektivního vývoje lokálních a regionálních populací často přihlížíme k reálnému či očekávanému vývoji v početně větších populačních celcích a v nemalé míře také k obecným poznatkům o pravidelnostech vývojových změn komplexní (územní neboli geografické) a dílčí (např. sociální, etnické, kulturní aj.) diferenciace úrovně jednotlivých složek populační reprodukce. Konkrétně v našem případě jsme při prognózování plodnosti a úmrtnosti vycházeli z poznatků a představ o vývoji těchto procesů ve velkých městech České republiky a v Česku jako celku. Zároveň jsme přihlédli k výsledkům našich dřívějších výzkumů demografického vývoje na území Pardubic a Prahy. Významnou roli nutně sehrály i poznatky o specifických rysech souboru obyvatel města Pardubic jako celku, stejně jako představy o dalším vývoji těchto specifik a také variantní rámcové představy o další bytové výstavbě a poptávce po bydlení.


11 |

Charakter reprodukce obyvatelstva města Pardubic je do jisté míry formován regionální funkcí tohoto krajského centra a odpovídající strukturou pracovních a dalších příležitostí a ekonomických aktivit v území. Věková struktura obyvatel je v nemalé míře poplatná historii rozvoje města Pardubic a je starší, než je věková struktura obyvatel Česka jako celku. Jak z hlediska podílu osob ve věku 60 a více let (26,1 % ke konci roku 2012), tak z hlediska průměrného věku (42,7 roku) patří město Pardubice k demograficky starším městským populacím. Obyvatelstvo celého státu mělo ke konci roku 2012 průměrný věk o 1,4 roku a podíl osob ve věku 60 a více let o 2,3 procentních bodů nižší. Z grafu na obr. 1 je zřejmé výrazně vyšší zastoupení pardubických žen i mužů ve věku 70 let a vyšším. Celková úroveň plodnosti obyvatelek města je od roku 2007 srovnatelná s celostátními údaji. Zjištěné rozdíly jsou zcela na vrub náhodným výchylkám ve vývoji. Úhrnná úroveň úmrtnosti pardubických mužů a žen je však o poznání nižší vzhledem k poměrně specifické sociálně ekonomické struktuře obyvatelstva Pardubic a snazší dostupnosti lékařské péče. Jeho obyvatelstvo je také prostorově mobilnější. Některé strukturální charakteristiky plodnosti, úmrtnosti a migrace vykazují logicky větší rozdíly svých hodnot ve srovnání s celostátními, než hodnoty agregátních ukazatelů. Je to logické, uvědomíme-li si vliv malých čísel na náhodnou složku vývoje. Při sestavování dále prezentované prognózy jsme uplatnili představy o demografickém vývoji v kategorii stotisícových měst, hl. m. Prahy a zejména Česka jako celku, které jsme získali při tvorbě naší nejnovější prognózy přirozené měny obyvatelstva České republiky z roku 2013. Významnou roli sehrály i naše aktuální představy o perspektivách bytové výstavby na území města Pardubic a vývoj poptávky po novém bydlení na základě informací zprostředkovaných zadavatelem. Většinu svých představ jsme přitom korigovali s pomocí informací, které jsme získali z jiných zdrojů. Ty se pak následně odrazily zejména v prognostických představách o vývoji migrace a částečně také plodnosti. V případě vývoje úmrtnosti i nadále počítáme s existenci dlouhodobého a značně stabilního trendu nacházejícího vyjádření v poměrně pravidelném snižování celkové úrovně úmrtnosti. Přes její výrazný pokles za uplynulé více než čtvrtstoletí totiž v porovnání s vyspělými evropskými zeměmi stále ještě v naší populaci, včetně populace města Pardubic, existuje značný potenciál dalšího růstu hodnot naděje dožití. Migrace ještě citlivěji než plodnost reflektuje vývoj na trhu s bydlením. Dokladem je její vývoj v průběhu celého předcházejícího desetiletí. Zaznamenané výrazné zvýšení intenzity tohoto procesu ostatně odpovídá více než deseti letům blokace výraznějších migračních pohybů v rámci Česka, včetně směru gradientu kvality bydlení, z částí měst s nižší kvalitou bydlení do částí s jeho vyšší kvalitou v důsledku poměrně zdlouhavé transformace a rozvoje trhu bydlení v průběhu 90. let a na počátku tohoto desetiletí. Zároveň však bere do úvahy jeho recentní problémy související s globální hospodářskou recesí, výrazné zpomalení hospodářského růstu ve světě a jeho průvodní jevy, zejména prudký pokles poptávky po pracovní síle. Její růst totiž v letech bezprostředně před krizí významně stimuloval stěhování cizinců do České republiky a následný pokles naopak vedl k odlivu části zahraniční pracovní síly. Situace na trhu s bydlením se zkomplikovala také v důsledku vysoké míry uspokojení poptávky v předcházejících letech a poklesu kupní síly obyvatelstva v posledních letech.

12 |


Orientační přehled výsledných prognostických představ o vývoji jednotlivých složek demografické reprodukce obyvatel města Pardubic poskytují očekávané hodnoty agregátních ukazatelů uvedené v tab. 1. Tab. 1: Očekávaný vývoj složek demografické reprodukce v letech 2013–2050 (vybrané roky), město Pardubice Plodnost (úhrnná plodnost) Rok 2013 2020 2030 2040 2050

nízká 1,46 1,42 1,38 1,35 1,32

střední 1,49 1,49 1,50 1,50 1,50

vysoká 1,52 1,56 1,61 1,65 1,70

nízká 75,90 77,15 78,65 79,96 81,13

Úmrtnost (naděje dožití při narození) muži ženy střední vysoká nízká střední 76,43 76,83 81,29 81,78 78,10 78,85 82,30 83,17 80,21 81,38 83,45 84,84 81,99 83,39 84,35 86,26 83,60 85,13 85,17 87,54

Migrace (migrační saldo) vysoká 82,11 83,38 85,88 87,57 89,02

nízká −104 −267 −435 −320 −293

střední vysoká −68 −59 6 67 −41 138 −76 56 −144 −54

Aktuální vývoj a prognóza plodnosti Základní rámec pro prognózu plodnosti obyvatel města Pardubic tvořily představy o budoucím vývoji tohoto procesu v České republice a poznatky o odlišnostech recentního vývoje plodnosti pardubických žen. V moderních dějinách obyvatelstva Česka nejvýraznější a do značné míry bezprecedentní změny v úrovni a struktuře plodnosti se odehrály kolem poloviny 90. let 20. století v krátkém úseku pěti či šesti let a charakterizoval je v prvé řadě radikální pokles celkové intenzity tohoto procesu. Ještě na přelomu 80. a 90. let se hodnota úhrnné plodnosti u nás pohybovala na úrovni přibližně 1,90 živě narozeného dítěte na jednu ženu. Stačilo však pouhých pět let, aby se její hodnota propadla na úroveň nižší než 1,20 dítěte, pod níž setrvala až do roku 2003. Teprve v posledních pěti letech, a to prakticky poprvé od poloviny 70. let, zaznamenáváme na celostátní úrovni prokazatelný vzestup plodnosti, když hodnota míry úhrnné plodnosti postupně vystoupala na 1,44 dítěte v roce 2007 a od té doby se pohybuje v rozmezí 1,4 až 1,5 živě narozeného dítěte na jednu ženu. Úroveň plodnosti v Česku se přitom ve srovnání s počátkem 90. let snížila téměř ve všech dříve rozhodujících věkových skupinách (ve věku nižším než 27 let), přičemž ve věku do 24 let je v současnosti, přes vzestup celkové plodnosti, dosahováno třetinových až šestinových intenzit plodnosti v porovnání s hodnotami na počátku 90. let. Naopak ve vyšším věku, jmenovitě nad 30 let je současná úroveň plodnosti dvojnásobně až čtyřnásobně vyšší v porovnání se situací před zhruba dvaceti lety, přičemž vývoj podle většiny pozorovaných příznaků směřuje k dalšímu růstu příslušných hodnot. V důsledku uvedených strukturálních změn došlo na celostátní úrovni k posunu průměrného věku ženy při narození dítěte z úrovní nižších než 25 let (mezi roky 1978 a 1992) až na aktuálních zhruba 29,8 roku v roce 2012. Plodnost pardubických žen prošla obdobným vývojem jako plodnost žen v celém Česku. Rozdíl spočíval v tom, že úroveň míry úhrnné plodnosti byla mezi lety 2000 až 2006 v průměru o 0,10 živě narozeného dítěte nižší než odpovídající hodnoty za Českou republiku. Do roku 2003 byla v Pardubicích hodnota celkové plodnosti nižší než 1,10 živě narozeného dítěte, což by v dlouhodobém průmětu stačilo pouze na poloviční obměnu generací matek. Kromě toho charakteristiky rozložení plodnosti podle věku včetně průměrného věku matky v Pardubicích tradičně odpovídají poněkud vyššímu stádiu vývoje sledovaného procesu a časově předcházejí vývoji stejných


13 |

charakteristik v celostátní populaci. Vyvíjí se tak obdobně jako plodnost pražských žen. Ta však v posledních šesti letech byla celkově poněkud nižší (obr. 2) a z hlediska rozložení intenzity plodnosti podle věku starší (obr. 3). 1,6 Pardubice Praha

Úhrnná plodnost (na 1 ženu)

1,5

1,4

1,3

1,2

1,1

2012

2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1,0

Obr. 2: Intenzita celkové plodnosti, 2000–2012, město Pardubice a hl. m. Praha 32,0 Pardubice

31,5 Praha

Průmerný věk matky (v letech)

31,0 30,5 30,0 29,5 29,0 28,5 28,0

2012

2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

27,5

Obr. 3: Průměrný věk matky při narození dítěte, 2000–2012, město Pardubice a hl. m. Praha

Prakticky ve všech časových horizontech mezi roky 2000 a 2012 charakterizovala plodnost pardubických žen ve srovnání s pražskými zřetelně vyšší úroveň intenzity plodnosti ve věku zhruba do 30 let a naopak významně vyšší úroveň ve věku nad touto hranicí. Detailnější pohled na vývoj rozložení plodnosti podle věku poskytují grafy na obr. 4a–b.


0,6 15–19

20–24

25–29

30–34

35+

Plodnost (na 1 ženu)

0,5

0,4

0,3

0,2

0,1

0,0 2000

2003

2006

2009

2012

Obr. 4a: Intenzita plodnosti podle pětiletých věkových skupin, 2000–2012, město Pardubice 0,6 15–19

20–24

25–29

30–34

35+


0,5

0,4

0,3

0,2

0,1

0,0 2000

2003

2006

2009

2012

Obr. 4b: Intenzita plodnosti podle pětiletých věkových skupin, 2000–2012, hl. m. Praha

14 |


15 |

Vývoj plodnosti v posledních třinácti letech, počínaje rokem 2000, je nezbytné nahlížet v kontextu celého vývoje plodnosti po roce 1992. Ten především v sestupové fázi její celkové úrovně z první poloviny 90. let nemá co do intenzity a závažnosti v moderní historii populačního vývoje Českých zemí obdoby. Byl odrazem probíhající ekonomické a sociální transformace české společnosti a především pak odrazem radikálně se měnících hodnotových orientací mladých lidí. Faktorem, který bezprostředně podmínil snižování ročních ukazatelů úrovně plodnosti, byla snaha mladých svobodných lidí o oddálení vstupu do manželství (eventuálně nesezdaného soužití či jiné formy partnerského svazku), přičemž se současně měnilo také demografické chování osob žijících v partnerském svazku. Navíc u žen s jedním dítětem se projevovala zřetelná tendence dále nezvětšovat již dosaženou velikost rodiny. Všechny tyto tendence byly přitom zřetelnější v městském (velkoměstském) než ve venkovském prostředí. V souvislosti s poklesem celkové úrovně plodnosti převládá mezi demografy názor, že bezprecedentně nízké intenzity tohoto procesu byly především důsledkem všeobecné snahy mladých lidí odkládat narození dětí na pozdější dobu, kdy mnozí očekávají zvýšení své životní úrovně, a že jen v menšině případů jde o projev principiální neochoty zakládat rodiny a mít děti. Nejenom průzkumy populačního klimatu, ale také vývoj v první dekádě nového století přitom dával demografům částečně, resp. předběžně za pravdu. Odkládání v sobě ovšem nese riziko nenaplnění reprodukčních plánů, o to větší, o co jsou odklady delší, a to včetně trvalé bezdětnosti. S přibývajícím časem je proto stále jasnější, že zdaleka ne všechna v minulosti odložená plodnost bude skutečně realizována. Jak velký nakonec propad bude a bude-li se v neztenčené míře týkat také generací porozených po roce 1980, to zůstává otevřenou otázkou. Mezi základní a zároveň logické předpoklady většiny současných prognóz plodnosti u nás, zejména těch, které se opírají o detailní analýzu plodnosti v generačním pohledu, tak patří předpoklad realizace určité části odložené plodnosti. Tento proces u nás začal nabírat zřetelnější obrysy kolem roku 2000 a způsobila další významné změny struktury plodnosti podle věku, přesněji dynamický růst úrovně plodnosti ve vyšších věkových skupinách potenciálních matek, který byl až do roku 2010 doprovázen výrazným vzestupem hodnot úhrnné plodnosti. Zda a případně jak velký však další vzestup plodnosti bude a jaké bude mít časové parametry, není doposud zcela zřejmé. Nicméně relativně velmi krátký čas zbývající na reprodukci generacím žen narozených v 70. letech 20. století, které se odkládání rodičovství účastnily ve fázi jeho nejdynamičtějšího vzestupu, napovídá, že i přes určité zhoršení vnějších podmínek bude další vzestup plodnosti ve věkových skupinách zhruba od 30 let věku výše s největší pravděpodobností pokračovat. Patrně však bude již méně výrazný a z hlediska celkové úrovně procesu plodnosti do značné míry kompenzovaný poklesem plodnosti v nižších věkových skupinách. Za těchto podmínek neočekáváme výraznější změnu hodnot míry úhrnné plodnosti, jak vyplývá z údajů v tab. 1 výše, ale pouze pokračující postupnou transformaci jeho rozložení plodnosti podle věku, která je v detailu i v ucelenější podobě zachycena na obr. 5a a 5b.


16 |

0,13 2013

0,12 0,11

2020

0,10

2030


0,09

2040

0,08 2050 0,07 0,06 0,05 0,04 0,03 0,02 0,01 0,00 15

17

19

21

23

25

27

29

31

33

35

37

39

41

43

45

47

49

Věk

Obr. 5a: Očekávaný vývoj rozložení plodnosti podle věku, 2013–2050, město Pardubice (střední varianta prognózy plodnosti) 1,8 1,7

15–19

20–24

25–29

30–34

35+

1,6 1,5

Úhrnná plodnost (na 1 ženu)

1,4

1,3 1,2 1,1 1,0 0,9 0,8 0,7 0,6 0,5 0,4 0,3 0,2 0,1 0,0 2013

2020

2030

2040

2050

Obr. 5b: Očekávaný vývoj úrovně a struktury celkové plodnosti, 2013–2050, město Pardubice (střední varianta prognózy plodnosti)

Aktuální vývoj a prognóza úmrtnosti Obdobně jako v případě plodnosti, odehrávaly se také analytické a prognostické úvahy o úmrtnosti v širším kontextu úvah o vývoji tohoto procesu na lokální i celostátní úrovni. Protože vývoj úmrtnosti vykazuje významně větší setrvačnost, než jakou pozorujeme u ostatních složek reprodukce, jsou základní pozorované trendy výrazně stabilnější, což samo o sobě vytváří ještě širší pole pro využití principu analogie, než tomu je u procesu plodnosti. Přihlédneme-li navíc k faktu, že mezi koncem 50. a polovinou 80. let se u nás celková úroveň úmrtnosti prakticky neměnila, pak můžeme konstatovat, že ohledem na změny v úmrtnosti, které se odehrály ve stejné době v západní


17 |

Evropě, došlo v případě úmrtnosti u nás v uvedeném období k nahromadění značného vývojového potenciálu. Ten je nyní, při přibližování se k nejvyspělejší části světa, postupně uvolňován a vede k postupnému a do značné míry pravidelnému růstu naděje dožití při narození u nás. Tři desítky let stagnace resp. velmi pomalého poklesu úmrtnosti v Česku se v poslední třetině 80. let 20. století změnily v poměrně intenzivní pokles celkové úrovně úmrtnosti jak mužů, tak žen. Na rozdíl od většiny ostatních postkomunistických zemí tento pozitivní trend nebyl počátkem 90. let vystřídán vzestupem úmrtnosti v důsledku sociálních otřesů, ale naopak ještě zesílil a dodnes překvapivě neztratil prakticky nic ze své intenzity, kterou v průběhu 90. let postupně získal. Naděje dožití při narození dosahující v roce 1986 hodnoty 67,5 roku u mužů a 74,2 roku u žen vzrostla poměrně rovnoměrným vývojem na 75,0 roku, resp. 80,9 roku v roce 2012. Z mezinárodních srovnání vyplývá, že průměrným ročním přírůstkem naděje dožití mužů a žen při narození za poslední čtvrtstoletí o 0,29, resp. 0,24 roku za rok se Česká republika řadí k zemím s nejdynamičtějším poklesem celkové úrovně úmrtnosti v Evropě. Zlepšování úmrtnostních poměrů bylo ve sledovaném období nejvýraznější zejména v kojeneckém věku a u starších osob – seniorů všech věkových kategorií. U mužů se na celkovém zlepšení úmrtnostních poměrů významně podílela také úmrtnost ve středním věku, tj. ve věkové skupině 40–59 let. V případě obyvatel města Pardubic, můžeme konstatovat, že dlouhodobě vykazují poněkud lepší úmrtnostní poměry než ostatní obyvatelé České republiky. To je logickým důsledkem tradičně lepší dostupnosti a vyšší kvality zdravotní péče ve velkých městech a příznivější vzdělanostní a sociálně profesní struktury jejich obyvatel. Vývojové trendy pozorované u pardubické populace v průběhu 90. let byly prakticky shodné s republikovými, dosahovanými hodnotami naděje dožití se však podobaly spíše vývoji úmrtnosti v Praze. Srovnatelné hodnoty i trendy vývojových změn úmrtnosti v Pardubicích a v Praze jako celku můžeme pozorovat nejen při narození, ale také v přesném věku 65 let (obr. 6a–b a 7a–b). Pozorované oscilace jsou obdobně jako u plodnosti zákonitým projevem nahodilosti v důsledku relativně malé početní velikosti pardubické populace v kontextu nízké úrovně většiny věkově specifických intenzit úmrtnosti, na jejichž základě se hodnoty naděje dožití odhadují. Hlubší analýza změn úmrtnosti obyvatel Pardubic zaměřená na vývoj tohoto procesu uvnitř jednotlivých, byť netradičně široce koncipovaných věkových skupin se potýká s problémem malého rozsahu statistických souborů. Z čísel za podstatně větší populační celky je možné vyčíst zřetelné pravidelnosti v rozložení příspěvků jednotlivých skupin k pozorovaným změnám naděje dožití. S odvoláním se na jejich obecný charakter můžeme předpokládat, že tyto pravidelnosti existují také v případě Pardubic, byť při pokusu o zachycení se tyto ztrácí vlivem malých čísel v náhodných odchylkách. Předpokládáme tedy, že rozhodující aktuální změny úmrtnosti se odehrávají od středního věku výše s tím, že nejvýrazněji přispívá k celkovému poklesu úmrtnosti u obou pohlaví pokles intenzity tohoto procesu ve věkové skupině 70–79 let. U žen je však zlepšování úmrtnostních poměrů zřetelně posunuto do vyššího věku. Souvisí to jak s rozdílnou strukturou úmrtnosti podle příčin smrti, tak s nerovnoměrným rozložením v minulosti nahromaděného vývojového potenciálu procesu úmrtnosti u nás, který také do značné míry souvisí s rozdíly v rozložení úmrtnosti podle příčin mezi muži a ženami.


78 Pardubice

Naděje dožití při narození (v letech)

Praha

77

76

75

74

2011

2012

2011

2012

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

73

Obr. 6a: Vývoj naděje dožití při narození, 2000–2012, město Pardubice a hl. m. Praha, muži 83 Pardubice

Naděje dožití při narození (v letech)

Praha

82

81

80

79

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

78

Obr. 6b: Vývoj naděje dožití při narození, 2000–2012, město Pardubice a hl. m. Praha, ženy

18 |


19 |

18 Pardubice

Naděje dožití ve věku 65 let (v letech)

Praha

17

16

15

14

2012

2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

13

Obr. 7a: Vývoj naděje dožití ve věku 65 let, 2000–2012, město Pardubice a hl. m. Praha, muži 21 Pardubice

Naděje dožití ve věku 65 let (v letech)

Praha

20

19

18

17

2012

2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

16

Obr. 7b: Vývoj naděje dožití ve věku 65 let, 2000–2012, město Pardubice a hl. m. Praha, ženy

Pro prognostický odhad parametrů úmrtnosti jsou rozhodující nejen obecné, ale také i pro každou populaci specifické pravidelnosti vývoje tohoto procesu. Přitom význam pozorovaných náhodných nepravidelností zcela ustupuje do pozadí, neboť tyto nejsou ze své podstaty prognózovatelné. Proto také v našem případě daleko více přihlížíme k poznatkům o aktuálním vývoji sledovaného procesu na úrovni České republiky a hl. m. Prahy. Vývoj v těchto populacích je, jak vyplývá z již uvedeného, nesrovnatelně méně zatížen náhodnou složkou vývoje. Předpokládáme přitom, že většina rozhodujících faktorů, které stojí za pozitivním vývojem úmrtnosti, bude působit i v perspektivě příštích let. K nejstabilnějším činitelům řadíme zejména další upevňování vědomí prospěšnosti individuální péče o zdraví z titulu jeho vazby na výši pracovního příjmu či existenci zaměstnání, pokračující transformaci struktury ekonomické aktivity obyvatelstva s rostoucím podílem zaměstnaných


20 |

v terciérním a kvartérním sektoru, a s všeobecným zlepšováním kvality pracovního prostředí většiny pracujících; dostupnost stále kvalitnějších farmaceutických preparátů, moderní zdravotnické techniky (diagnostické i terapeutické), nových léčebných postupů a hlavně rozšiřování včasné diagnostiky závažných, vysoce letálních onemocnění, jako jsou nejrůznější zhoubné nádory a kardiovaskulární choroby. Značné rezervy jsou také ve výživové kvalitě konzumovaných potravin, způsobech stravování a životním stylu vůbec, včetně stále velmi rozšířeného kouření. Na druhé straně však proti hlavnímu směru vývoje mohou v blízké či vzdálenější perspektivě krátkodobě či dlouhodobě působit některé další faktory, jako je například potenciální krize veřejného zdravotnictví v důsledku stárnutí obyvatelstva nebo rozšíření některých onemocnění, která zatím neznáme nebo která v našich podmínkách nepředstavují v současnosti zásadní problém. V perspektivním vývoji úmrtnosti obyvatel města Pardubic počítáme s jednoznačným a téměř univerzálním poklesem dílčích intenzit tohoto procesu a odpovídajícím růstem naděje dožití. Nejvýraznější změny přitom i nadále očekáváme u obou pohlaví ve vyšším a u mužů i ve středním věku (obr. 8a–b), neboť právě zde stále nejvíce zaostáváme za úrovní úmrtnosti v západních zemích. Na základě uvedených předpokladů vycházejících z detailní analýzy stejně jako z mezinárodních srovnání předpokládáme trvalý růst naděje dožití při narození, přičemž snižování současných meziročních přírůstků hodnot tohoto agregátního ukazatele bude s největší pravděpodobností poměrně pozvolné. Tempa růstu u mužů a u žen se budou vyrovnávat pouze pozvolna a proto očekáváme, že rozdíl v naději dožití mezi oběma pohlavími se bude dále zmenšovat. Přestože lze v horizontu příštích zhruba dvaceti let reálně očekávat zásadní pokrok v praktické medicíně, související například s použitím kmenových buněk nebo využitím nahromaděných poznatků z oblasti genetiky, který může v relativně velmi krátkém časovém úseku zásadně změnit strukturu úmrtnosti podle příčin i její celkovou intenzitu, nelze toto očekávání do naší prognózy promítnout. Jeho časové stejně jako i další parametry jsou totiž stále krajně nejisté. Současně zůstává obdobně nezodpovězenou resp. nezodpověditelnou otázka dalšího vývoje pandemie AIDS, případně jiných, u nás doposud málo rozšířených nemocí, nebo vznik, šíření a projevy zatím neexistujících chorob. Formulování jakýchkoliv představ tohoto druhu a jejich transformace do prognózy parametrů projekčního modelu by bylo neseriózní. Proto se tyto vize stávají součástí prognózy spíše v intuitivní rovině a představa o určitém zlomovém efektu s obtížně určitelným rozsahem a časovou lokalizací je rozložena do vývoje úmrtnosti v průběhu celého období prognózy jen zčásti.


7,5

Příspěvky (v letech)

7,0

0–19

6,5

20–39

6,0

40–59

5,5

60–79

5,0

80+

4,5

Celkem

4,0 3,5 3,0 2,5 2,0 1,5 1,0 0,5 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023 2024 2025 2026 2027 2028 2029 2030 2031 2032 2033 2034 2035 2036 2037 2038 2039 2040 2041 2042 2043 2044 2045 2046 2047 2048 2049 2050

0,0

Obr. 8a: Očekávaný vývoj celkové intenzity a struktury úmrtnosti, 2013–2050, město Pardubice, muži (střední varianta prognózy úmrtnosti) 7,5

Příspěvky (v letech)

7,0

0–19

6,5

20–39

6,0

40–59

5,5

60–79

5,0

80+

4,5

Celkem

4,0 3,5 3,0 2,5 2,0 1,5 1,0 0,5 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023 2024 2025 2026 2027 2028 2029 2030 2031 2032 2033 2034 2035 2036 2037 2038 2039 2040 2041 2042 2043 2044 2045 2046 2047 2048 2049 2050

0,0

Obr. 8b: Očekávaný vývoj celkové intenzity a struktury úmrtnosti, 2013–2050, město Pardubice, ženy (střední varianta prognózy úmrtnosti)

21 |


22 |

Dosavadní vývoj a perspektivy migrace Vývoj obyvatelstva na úrovni obcí a měst je ve značné míře formován migrační bilancí celkovými počty a strukturou přistěhovalých a vystěhovalých. Migrace je vedle přirozené měny další složkou, která je nedílnou součástí populačního vývoje. Ve srovnání s přirozenou reprodukcí je charakter migrační bilance variabilnější jak v čase, tak i v prostoru. Zatímco plodnost i úmrtnost jsou více vázány na celospolečenské populační klima, jsou migrační procesy, resp. jejich intenzita, výrazněji závislé na působení lokálních a regionálních faktorů. I když regionální migrační přírůstky, respektive úbytky nedosahují a podle našich předpokladů asi ani v budoucnosti nebudou dosahovat převratných hodnot, je potřeba vidět, že stěhování významně ovlivňuje nejen absolutní počet obyvatel, ale uplatňuje se také při formování demografických, ekonomických, sociálních i sociokulturních struktur obyvatel měst a regionů. Jakkoli nízké hodnoty migračního salda proto ještě nemusí nutně znamenat, že celkový význam migrace je v daném kontextu malý. Migrace obyvatelstva proto bezpochyby patří k důležitým regionálním procesům a je nedílnou součástí mechanizmů utvářejících geografickou organizaci společnosti. Prognóza migračního vývoje obyvatelstva je poměrně komplikovanou záležitostí. Migrační proudy a jejich struktura představují výsledek interakce celého komplexu různorodých podmínek na straně jedné s aktivně se chovajícími subjekty na straně druhé. Obtížnost odhadu vývoje vnějších podmínek i reakce potenciálních migrantů je v České republice ještě umocněna specifický politickým a ekonomickým vývojem přinejmenším od poloviny 20. století. Naše úvahy o budoucím migračním vývoji mohou vycházet a vycházejí (a) z obecných zákonitostí prostorové mobility obyvatelstva vázaných na hlavní trendy globálního společenského vývoje především ve vztahu k vývoji sídelních systémů a migrační mobility ve vyspělých západoevropských zemích, (b) z analýzy vývoje sídelního systému a migrační mobility v České republice se zvláštním zřetelem k situaci po roce 2000 a (c) z analýzy vývoje migrační bilance města Pardubic a jeho postavení v migračním systému České republiky. Naše hodnocení migračního vývoje je primárně založeno na analýze dat o vnitrostátním a mezistátním migračním pohybu obyvatelstva. Jedná se o data získaná orgány státní statistiky v rámci průběžné evidence migrace, která je v rámci tohoto zjišťování definována jako pohyb osob, při kterém dochází ke změně trvalého bydliště mezi jednotlivými obcemi Česka, od roku 2001 pak také cizích státních příslušníků s povolení k dlouhodobému pobytu (víza nad 90 dnů). Takto definovanou migraci je však třeba posuzovat v souvislosti s ostatními formami prostorové mobility, jako je přechodná či dočasná migrace, nebo dojížďka za prací, za službami či za rekreací. Mezi jednotlivými formami územní mobility totiž existují komplikované souvislosti – dochází k jejich vzájemné návaznosti, zastupování nebo doplňování. Důležitá je i problematika spojená s rozdíly mezi „formálním“ a „faktickým“ obyvatelstvem, včetně stále významné úlohy nelegální zahraniční migrace. Tyto úvodní poznámky jsou významné i z hlediska následné interpretace výsledků prognózy. Hlavní vývojové trendy migrace jsou ve všeobecnosti úzce vázány na vývoj sídelních systémů, především na jednotlivé fáze procesu urbanizace. V počáteční etapě urbanizace byla migrační mobilita obyvatelstva vyjádřena především jednosměrně orientovaným stěhováním z venkova do měst. Výrazný podnět k němu tehdy dal zejména rozvoj průmyslové funkce měst. V současné době dochází k ukončování této tzv. statické koncentrace obyvatelstva; již se téměř nerozvíjejí jednotlivá města, ale vznikají rozsáhlé urbanizované oblasti vyznačující se


23 |

složitou vnitřní strukturou. „Statickou“ koncentraci spočívající v prosté koncentraci obyvatelstva stále více nahrazuje „vztahová“ koncentrace, která spočívá v růstu mobility obyvatelstva mezi centry. Ta je zároveň spojena rozvojem dalších výše uvedených forem územních pohybů. Jestliže tedy migrace z prostorového hlediska měla dříve převážně funkci koncentrační, pak dnes se stále více prosazuje její funkce vztahově integrační. Při přechodu do intenzivní fáze urbanizace se rozvíjí řada nových forem vzniku a rozvoje sídelních celků Jedná v prvé řadě o proces suburbanizace, při kterém dochází k územnímu rozšiřování urbanizovaného prostoru, k vytváření rozsáhlých aglomerací a konurbací. Migrační proudy směřují z center měst do jejich širšího zázemí. Dochází tak k růstu významnosti dekoncentračních proudů a také se zvyšováním významnosti těch forem územní mobility obyvatelstva, které nejsou spjaty se změnou trvalého bydliště, ale které ve stále větší míře ovlivňují regionální diference v rozmístění „přítomného“ (faktického) obyvatelstva. Jedná se hlavně o dojížďku za prací, za službami a různé typy mezistátní mobility. Vývoj migrace na území České republiky má řadu shodných rysů s výše naznačenými obecnými trendy, avšak v řadě případů je poznamenán specifickou politickou a ekonomickou situací po druhé světové válce. Sociálně nivelizační plánovací koncepce spolu s účinným mechanismem centrálně řízeného rozmisťování bytové výstavby vedly k potlačení územně selektivní funkce migrace, což se projevilo jak v relativně plynulém snižování celkové migrační mobility obyvatelstva (pokles roční intenzity meziobecní migrace ze 30 přestěhování na 1000 obyvatel na počátku šedesátých let na přibližně 20 pohybů ročně v závěru let osmdesátých), tak i v postupném uzavírání migračních procesů do rámce relativně malých územních celků – převážně okresů. Významnou roli v tomto směru sehrála tzv. středisková soustava osídlení, jejíž koncept se stal od sedmdesátých let důležitým nástrojem plánovitého rozvoje vybraných malých a středních měst bez adekvátního koncepčního řešení pro velká města. Určité preference získala pouze některá větší města s důležitou industriální bází (především města podkrušnohorské a ostravské oblasti). Výsledný efekt z hlediska populačního růstu byl však zeslabován jejich značnou migrační nestabilitou. Důsledkem tohoto vývoje bylo omezení růstu největších měst a zastavení suburbanizačních procesů, jejichž počátky v Českých zemích sahají až do meziválečného období. Změny, které se v naší společnosti udály po roce 1989, vytvořily podmínky k postupnému uplatnění přirozené diferenciace v ekonomické výkonnosti podniků, měst i celých regionů. Prohlubující se územní rozdíly vytvářejí podmínky pro zvyšování migrační mobility vedoucí k přerozdělování obyvatelstva. Tento potenciál se však v realitě vnitrostátní migrace příliš neuplatňuje. Zcela dominantní totiž byly dva trendy: až do roku 1996 se dále prohluboval pokles celkové migrační mobility a současně došlo k zásadnímu zvratu v migrační bilanci velikostních skupin obcí. Počet migrantů na meziobecní úrovni poklesl v první polovině devadesátých let přibližně o dalších 30 %. Od roku 1997 pak úroveň celkové migrační mobility pozvolna vzrůstá, přičemž nejvyšších migračních zisků dosahuje velikostní skupina obcí do 2 tisíc obyvatel. Naproti tomu naprostá většina měst s více než 20 tisíci obyvateli je migračně ztrátová. Novým jevem devadesátých let v České republice se staly suburbanizační procesy. Po nevýrazných začátcích lze v současnosti hovořit o jejich plném nastartování (alespoň u největších metropolí), a to ať z pohledu kvantitativního, tak i kvalitativního. Suburbanizační migrační proudy představují v posledních deseti letech nejvýznamnější

24 |


součást regionálních i sídelních migračních vztahů a jednoznačně dominují celému migračnímu systému České republiky. Dalším výrazným fenoménem vývoje zachyceným statistikou po roce 2000, ale de facto existující od počátku 90. let, je migrace cizích státních příslušníků a to ať na úrovni mezinárodní, tak i vnitrostátní migrace. Pro migraci cizinců je dlouhodobě charakteristická koncentrace do měst, kde v migrační bilanci částečně nahrazují ztráty způsobené odlivem obyvatel s českou státní příslušností. Období po roce 1989 lze z hlediska migračního vývoje rozdělit do dvou etap. V první, díky „skokové“ změně řady vnějších podmínek, dochází k destrukci původního migračního modelu. Je to období nejednoznačných, často protichůdných vývojových tendencí. Ve druhé etapě, jejíž počátek spadá do let 1995–1997, se postupně formují některé nové pravidelnosti. Je přitom pravděpodobné, že v perspektivě dojde k dalšímu zvýraznění ekonomických podmíněností, což může vést k výraznější polarizaci migračních vztahů mezi regiony. Přes očekávané zeslabení stávajících deformací budou však migrační procesy v blízké budoucnosti patrně i nadále ztrácet své významné postavení a budou tedy do značné míry nahrazovány jinými formami prostorové mobility obyvatel. Základní charakteristiky dosavadního migračního vývoje Pardubic v hrubých rysech odpovídají výše popsaným trendům. Po několik desetiletí docházelo k postupnému poklesu migračního obratu města i ke snižování podílu salda na obratu – tedy ke snižování účinnosti migračního procesu z hlediska územního přerozdělování obyvatelstva (tab. 2). Pokles migračního obratu byl způsoben poklesem počtu přistěhovalých, neboť počet vystěhovalých v době poklesu obratu spíše rostl a působil tak ve směru jeho zvyšování. Výsledkem této bilance bylo postupné snižování migračních zisků a v období 1993 až 2004 dokonce přechod migračního salda do záporných hodnot. Oživení přinesla až druhá polovina minulé dekády, kdy se výrazněji zvýšil jak migrační obrat, tak účinnost migrace. Tento obrat souvisí se zahrnutím cizinců s povolením k dlouhodobému pobytu do statistiky migrace, s novými pracovními příležitostmi ve městě a s jistou kulminací suburbanizačních tendencí. Tab. 2: Dlouhodobý vývoj migrační bilance města Pardubic, 1951–2010 Období 1951–1955 1956–1960 1961–1965 1966–1970 1971–1975 1976–1980 1981–1985 1986–1990 1991–1995 1996–2000 2001–2005 2006–2010

Přistěhovalí 17 957 12 348 11 823 11 756 12 119 10 931 8 883 8 681 7 363 5 119 7 019 11 569

Vystěhovalí 9 384 6 175 5 169 5 703 6 759 7 687 8 294 8 301 7 174 6 948 8 825 10 075

Migrační saldo 8 573 6 173 6 654 6 053 5 360 3 244 589 380 189 –1 829 –1 806 1 494

Migrační obrat 27 341 18 523 16 992 17 459 18 878 18 618 17 177 16 982 14 537 12 067 15 844 21 644

Migrační účinnost 31,4 33,3 39,2 34,7 28,4 17,4 3,4 2,2 1,3 –15,2 –11,4 6,9


25 |

Migrace cizinců výrazně ovlivňuje migrační bilanci Pardubic po roce 1989 a zvláště pak v posledním desetiletí. Kladné migrační saldo zaznamenané v letech 2005 až 2010 je způsobeno především výrazným přílivem cizinců a to ať v rámci zahraniční, tak i vnitrostátní migrace (obr. 9a–b). Naopak migrační saldo českých státních příslušníků je v období 2000–2012 trvale záporné. Podobný charakter migrační bilance nalézáme u řady dalších českých velkých měst, u Pardubic je však díky lokalizaci podnikatelských subjektů zaměřených na zaměstnávání cizí pracovní síly zvláště výrazný. 1000 900

Celková migrace

800

Vnitřní migrace

700

Zahraniční migrace

600 500

Migrační saldo

400 300 200 100 0

-100 -200 -300 -400 -500 -600 -700 -800

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

Obr. 9a: Struktura migračního salda města Pardubic, 2000–2012, celková migrace 400 Celkem

300 200

Občané ČR Cizinci

100

Migrační saldo

0 -100 -200 -300 -400 -500 -600 -700 -800

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

Obr. 9b: Struktura migračního salda města Pardubic, 2000–2012, vnitřní migrace


26 |

120 110 100 90

z HK do PA z PA do HK Saldo PA

80

Počet osob

70 60 50 40 30 20 10 0 -10 -20

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

Obr. 10: Stěhování mezi městy Pardubice a Hradec Králové, 2000–2012

Z hlediska regionální orientace migračních proudů je důležité mít na zřeteli, že Pardubice společně s Hradcem Králové vytvářejí v sídelním systému České republiky specifickou dvojici měst, která jsou centry dvoujaderné sídelní aglomerace. I přes tento fakt si Pardubice zachovávají nejintenzivnější migrační vazby na své nejbližší zázemí tvořené okresem Pardubice (tab. 3). V období 2000–2012 představoval migrační obrat Pardubic se zázemím 38 % celkového obratu města, zatímco migrační obrat s městem Hradec Králové pouhé 4 % (obr. 10). Od druhé poloviny devadesátých let se v Hradecko-pardubické aglomeraci výrazněji prosazují suburbanizační procesy. Jejich nejvýznamnějším rysem jsou migrační ztráty jádra aglomerace ve prospěch zázemí. V podrobněji sledovaném období 2000–2012 město Pardubice saldově ztrácelo se zbytkem okresu Pardubice 250 až 700 migrantů ročně a s okresem Chrudim, jehož severní část lze považovat za bezprostřední zázemí Pardubic tyto ztráty představovaly ročně několik desítek migrantů. Ve vztahu k územím ležícím mimo aglomeraci patří k nejvýznamnějším migrační výměna s Prahou, ve které Pardubice v období 2000–2012 vykazují trvale záporné saldo, naopak migrační zisky, i když nepříliš vysoké, mají se dvěma zbylými okresy Pardubického kraje – Ústí nad Orlicí a Svitavami (tab. 3). Tab. 3: Migrační bilance města Pardubic, 2000–2012, vnitřní migrace, vybrané okresy 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2000–2012 –689 –298 –277 –499 –487 –143 –301 –302 –442 –252 3 –239 –435 –4 361

Saldo celkem z toho s okresem Pardubice –458 –333 –268 –353 –350 –344 –441 –375 –551 –363 –209 –264 –342 Chrudim –78 –35 –14 –80 –111 –19 –38 –89 –86 –43 –62 –46 –74 hl. m. Praha –43 –72 –101 –65 –42 –40 –81 –92 –27 –64 28 –55 –93 Praha-východ –5 –8 –7 –4 –3 –7 0 –4 –29 –11 4 –6 –9 Praha-západ –1 1 0 –7 –4 –10 –6 –9 –15 –6 –10 3 –5 Havlíčkův Brod –9 2 3 –8 –4 16 15 –4 23 14 37 14 18 Svitavy 11 20 –11 –5 2 6 4 7 31 22 21 5 7 Ústí nad Orlicí –23 14 10 17 11 45 42 –3 25 34 12 3 26

–4 651 –775 –747 –89 –69 117 120 213


27 |

Za celkovou migrační bilancí je však třeba vidět strukturální diferenciaci. Věková struktura migrační bilance Pardubic ve sledovaném období 2000–2012 odpovídá základním zákonitostem. Celkově záporné migrační saldo Pardubic je vytvářeno především ztrátami ve věkových skupinách 0–19 a 30–59 let, naproti tomu ve věku 20–29 let vykazuje bilance města nepatrné zisky (obr. 11a–b). Ty jsou však v těchto věkových kategoriích do značné míry důsledkem migrační atraktivity Pardubic pro cizince. To zapadá do schématu tradičního migračního modelu větších měst, která jsou přitažlivá pro mladé ekonomicky aktivní obyvatelstvo, především pak pro ekonomicky motivovanou mezinárodní migraci. 500 Občané ČR Cizinci

400

Saldo celkem

Migrační saldo

300

200

100

0

-100

85+

80–84

75–79

70–74

65–69

60–64

55–59

50–54

45–49

40–44

35–39

30–34

25–29

20–24

15–19

10–14

5–9

0–4

-200

Věková skupina

Obr. 11a: Migrační bilance města Pardubic podle věku a státní příslušnosti, 2008–2012, muži 2 500 Občané ČR Cizinci

400

Saldo celkem

Migrační saldo

300

200

100

0

-100

Věková skupina

Obr. 11b: Migrační bilance města Pardubic podle věku a státní příslušnosti, 2008–2012, ženy 2

85+

80–84

75–79

70–74

65–69

60–64

55–59

50–54

45–49

40–44

35–39

30–34

25–29

20–24

15–19

10–14

5–9

0–4

-200


28 |

Budoucí vývoj migrační bilance Pardubic bude ovlivněn celou řadou faktorů. Jako nejdůležitější se jeví perspektiva rozvoje největších ekonomických subjektů působících ve městě, či otázky spojené s fungováním trhu s byty, především vlastní bytová výstavba. Jedním z významných faktorů, který bude nadále určovat charakter migrační bilance je fungování celé Hradecko-pardubické aglomerace v rámci sídelního systému České republiky. Co se týká ekonomické základny města, její vývoj bude samozřejmě závislý na celkové ekonomické situaci České republiky, resp. vývoji globální ekonomiky. Největší zaměstnavatel ve městě, elektrotechnický koncern Foxconn, představuje svým charakterem produkce a výrazným napojením na globální ekonomiku značnou míru nejistoty v odhadech budoucí nabídky pracovních míst ve městě. Zároveň spoluvytváří specifický charakter migrační bilance Pardubic s výrazným podílem cizích státních příslušníků, a to ještě s převahou osob s limitovanou délkou pobytu na území České republiky. Tito flexibilní zahraniční pracovníci vytvářejí v migrační bilanci města specifickou skupinu osob charakterizovanou vysokou mírou územní nestability, která se významně odlišuje od charakteru tradičně pojímaných migrantů. Faktory spojené s makroregionálním postavením Pardubic, resp. Hradecko-pardubické aglomerace v sobě skrývají spíše pozitivní potenciál pro růst migrační atraktivity sledovaného území. Významným faktorem je v prvé řadě dopravní poloha na vysokorychlostním železničním koridoru spojující Prahu s moravskými sídelními centry, napojení na dálniční síť, která se v budoucnosti rozšíří směrem na Polsko a opět také na oblast střední a severní Moravy. Nezanedbatelným prvkem je i existence mezinárodního letiště. Z uvedených předpokladů nás žádný neopravňuje k úvahám o zásadním zvratu současné migrační bilance ve sledovaném území v blízkém časovém horizontu. Nejméně pravděpodobný – i v dlouhodobém výhledu – by byl posun k výrazněji kladným saldům. Naše představy o mezních přírůstcích podle vysoké varianty prognózy migrace odpovídají migračním přírůstkům z let 2007–2008. V dalším vývoji předpokládáme pokračování suburbanizačních procesů a pokud by tedy mělo docházet k výraznějším populačním přírůstkům, budou se spíše soustřeďovat do suburbií ve vnějším pásu aglomerace. Nízká varianta prognózy migrace vychází z předpokladu prohlubování nepříznivé ekonomické situace při zachování, či zvětšení suburbanizačních migračních proudů směřujících z jádra do zázemí aglomerace. Ani krajní varianty prognózy tedy nepředpokládají dramatické změny v migrační bilanci sledovaného území. Poněkud významnější změny mohou nastat snad jen v případě neodhadnutelného vývoje zahraniční migrace.


29 |

ZÁKLADNÍ VÝSLEDKY PROGNÓZY VÝVOJE OBYVATELSTVA Prognóza vývoje obyvatelstva statutárního města Pardubic byla v souladu se zadáním zpracována za dotčené území jako celek. Výslednou prognózu počtu a pohlavní a věkové struktury obyvatelstva reprezentují celkem tři varianty budoucího vývoje: střední, vysoká a nízká, přičemž střední varianta představuje nejpravděpodobnější trajektorii sledovaného vývoje. Vysoká a nízká varianta pak vymezují realistické rámce budoucího vývoje s ohledem na míru neurčitosti výsledků daných střední variantou. Tyto rámce by neměly být dalším vývojem v daném období překročeny, respektive jejich překročení je jen málo pravděpodobné. Střední varianta vznikla aplikací parametrů projekčního modelu, které odpovídají středním variantám očekávaného vývoje všech tří složek demografické reprodukce (plodnosti, úmrtnosti a migrace), na výchozí pohlavně věkovou strukturu obyvatelstva města Pardubic. Vysoká a nízká varianta jsou analogicky založeny na kombinaci odpovídajících variant dílčích prognóz a vycházejí ze stejné pohlavně věkové struktury obyvatelstva jako varianta střední. Pokud není uvedeno jinak, jsou v dalším textu diskutovány pouze výsledky odpovídající střední variantě očekávaného vývoje. Kompletní výsledky prognózy zahrnující všechny tři varianty tvoří samostatnou tabulkovou část předkládané studie.

Vývoj celkového počtu obyvatel Základním závěrem předložené prognózy je zjištění, že počet obyvatel města Pardubic s největší pravděpodobností již dále neporoste. S přírůstkem obyvatelstva, byť třeba jen v omezeném časovém úseku, totiž nepočítá ani vysoká varianta vývoje (obr. 12). Krajní, nízká varianta počítá s jednoznačným poklesem celkového počtu obyvatel. Po roce 2020 by tento pokles mohl být lineární s průměrnou ztrátou kolem 800 obyvatel ročně. Srovnatelně pravděpodobným je naplnění druhého krajního scénáře vývoje, jemuž odpovídá vysoká varianta naší prognózy. Podle ní by mohlo v budoucnosti docházet pouze k mírnému úbytku celkového počtu obyvatel znamenajícímu z hlediska sledované charakteristiky spíše stagnaci, neboť po většinu období prognózy by se celkový roční úbytek pohyboval pouze v řádu desítek osob. Podle výsledků odpovídajících střední, nejpravděpodobnější variantě lze reálně předpokládat, že v nadcházejících třech až čtyřech desetiletích počet obyvatel města Pardubic významně poklesne. V první, mírnější sestupové fázi z výchozích 89,4 tisíc na přibližně 88,4 tisíc osob ke konci roku 2020. Na hodnotu 85 tis. obyvatel by se měl dostat přibližně v roce 2032 a rozhodující fázi poklesu očekáváme ve druhé polovině období prognózy, kdy se jako nejpravděpodobnější jeví pokles počtu obyvatel na úroveň nižší než 78 tis. Při naplnění dílčích scénářů stojících za nízkou variantou by v roce 2050 žilo v Pardubicích méně než 62 tis. obyvatel, kdežto podle vysoké bych jich reálně mohlo být až 87 tisíc. Rozdíl mezi krajními variantami na samém konci období prognózy činí 25 tis. osob, což odpovídá zhruba 28 % výchozího stavu obyvatelstva (obr. 12). Tato skutečnost dokládá míru neurčitosti odhadu budoucího vývoje počtu obyvatel města Pardubic za současných prognostických podmínek. Vysoká míra neurčitosti je vyvolána především poměrně turbulentním vývojem podstatných podmínek reprodukce obyvatelstva v posledních letech a značnou neurčitostí vývoje migrační složky.


30 |

Přestože role migrace v reprodukci populačních struktur na všech úrovních od lokální po celostátní všeobecně vzrůstá, v případě města Pardubic očekáváme, že v průběhu jednoho až dvou let převezme hlavní roli v celkovém vývoji obyvatelstva přirozená měna. Rozhodujícím důvodem k této změně by měl být očekávaný dynamický pokles porodnosti (obr. 13). 92 90 88 86

Počet obyvatel (v tis.)

84 82 80 78 76 74 72

70 68 66

Střední varianta

64

Nízká varianta

62

Vysoká varianta 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023 2024 2025 2026 2027 2028 2029 2030 2031 2032 2033 2034 2035 2036 2037 2038 2039 2040 2041 2042 2043 2044 2045 2046 2047 2048 2049 2050

60

Obr. 12: Očekávaný vývoj celkového počtu obyvatel města Pardubic, 2012–2050 1,1

Počet událostí (v tis.)

1,0

0,9

0,8

0,7 Narození Zemřelí

2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023 2024 2025 2026 2027 2028 2029 2030 2031 2032 2033 2034 2035 2036 2037 2038 2039 2040 2041 2042 2043 2044 2045 2046 2047 2048 2049 2050

0,6

Obr. 13: Očekávaná bilance přirozené měny obyvatelstva města Pardubic, 2013–2050


31 |

K očekávanému poklesu ročních počtů živě narozených dětí dojde, přestože ve střední variantě počítáme se stagnací celkové intenzity plodnosti. Je totiž prakticky jisté, že u pardubické populace budeme v jejím dalším vývoji svědky dynamického poklesu počtu potenciálních matek, a to zejména těch, které jsou ve věku nejvyšší intenzity plodnosti, tedy žen mezi 25. a 35. rokem života. Postupný pokles počtu žen v tomto věkovém intervalu bude přímým důsledkem výměny velmi početných generací žen narozených v 70. letech 20. století početně slabšími generace žen narozených v 80. letech a později i velmi slabými generacemi narozených po roce 1992. Z tohoto hlediska je budoucí pokles porodnosti prakticky neodvratný. Počet zemřelých by měl stagnovat a ve druhé polovině období prognózy lze reálně očekávat i jeho mírný růst, bez ohledu na to, že počítáme s dalším významným snižováním celkové intenzity úmrtnosti. Pokles úmrtnosti totiž bude s největší pravděpodobností kompenzován stárnutím obyvatelstva Pardubic. K němu v současnosti dochází zejména v důsledku pokračujícího posunu početných generací osob narozených po 2. světové válce a v průběhu 50. let do vyššího věku a tedy do pásem s vyšším rizikem úmrtí. Patrně nejvýraznější vzestup ročních počtů zemřelých však bude spojen se vstupem početně silných generací narozených v 70. letech do prvních rizikových pásem odpovídajících zhruba šesté dekádě života, tedy v době, kdy předcházející velmi početné generace budou zároveň procházet fází svého nejintenzivnějšího vymírání. Migrační ztráty pozorované v posledních dvou letech, za něž máme k dispozici statistické údaje (2011 a 2012) a recentní vývoj podmínek tohoto procesu naznačují, že by se hodnota migračního salda mohla ve výhledu příštích let reálně stabilizovat právě někde v blízkém okolí nulové hodnoty. Z toho vyplývá, že o vývoji populační velikosti Pardubic by v budoucích letech mohla a s odkazem na výše uvedené téměř jistě měla rozhodovat především přirozená měna. Z grafu na obrázku 13 vyplývá, že ke kompenzaci deficitu přirozené měny by v celém období prognózy bylo nutné dosáhnout průměrného kladného migračního salda přibližně 150–250 osob ročně v závislosti na úrovni následné reprodukce imigrantů. Vzhledem, k tomu, že však do města směřují především pracovní migranti, jejichž následná reprodukce je nízká, bylo by zapotřebí dosahovat spíše vyšších než nižších hodnot migračního salda.

Změny věkové struktury Prognózovaný vývoj věkové struktury obyvatelstva, která je všeobecně významnější populační charakteristikou než početní stav obyvatelstva, bude mít v případě města Pardubic poměrně specifický, nevyrovnaný průběh. Vedle očekávaného migračního pohybu, především specifické věkové struktury migrantů, k tomu přispěje také již zmíněná výchozí věková struktura se svými charakteristickými nepravidelnostmi, stejně jako fakt, že se jedná o věkovou strukturu poněkud starší populace. Aktuální demografická struktura obyvatel města Pardubic je totiž charakteristická především velmi výrazným zastoupením prakticky všech generací narozených před rokem 1945. Současná věková struktura obyvatelstva Pardubic má obdobně jako věková struktura obyvatel celé republiky tři zřetelná, ale o poznání výraznější maxima. Nejvýraznější vytvářejí generace obyvatel narozených kolem poloviny 70. let, v období dočasného zvýšené


32 |

plodnosti i porodnosti v důsledku masivních propopulačních opatření v rámci státní sociální politiky. Sekundární maximum reprezentují generace obyvatel narozených po druhé světové válce, v rozmezí let 1945 až 1957, a poslední, ze všech tří to nejméně výrazné odpovídá dětem narozeným po roce 2005. U poslední skupiny se však jedná pouze o lokální maximum, které vyniká na pozadí zářezu vzniklého propadem porodnosti v období od poloviny 90. let 20. století do poloviny první dekády 21. století. Jinak totiž početní velikost generací posledního z uvedených maxim odpovídá velikostně jen lokálnímu minimu rozložení obyvatel podle věku tvořenému generacemi narozených v období nízké porodnosti v průběhu 60. let minulého století. Další minima odpovídají obdobím nízké porodnosti z 30. a 90. let minulého století. K zajímavostem věkové struktury obyvatel Pardubic patří také významně vyšší zastoupení osob ve věku 25 až 35 let, zejména mužů, což svědčí o významné roli migrace v uplynulých letech, bez ohledu na dosaženou hodnotu nebo dokonce orientaci celkového migračního salda. Zároveň výrazně nižší je zastoupení dětí a mladých lidí v souvislém intervalu věku od 7 do 25 let, což může ve spojení s nižším podílem mužů mezi 37. a 55. a žen mezi 32. a 50. rokem věku leccos napovídat o vlivu suburbánní migrace z uplynulých let na vývoj věkové struktury. Tyto v minulosti vzniklé nepravidelnosti by měly být dalším vývojem včetně migrační výměny postupně shlazovány, což by již samo o sobě mělo v budoucnosti vést k poněkud vyrovnanější věkové struktuře. Vzhledem k tomu, že však obě hlavní maxima jsou již posunuta do věku všeobecně nízké migrační mobility, bude jedinou hybnou silou shlazování nepravidelností patrně již jen postupné vymírání dotčených generací. Navíc předpokládaný menší rozsah migrace, specifická věková struktura migrantů, stejně jako její rozložení v čase a navazující očekávaná reprodukce migrantů založené do střední varianty prognózy však povedou velmi pravděpodobně jen k jisté modifikaci současných nepravidelností s tím, že například propad počtu narozených z druhé poloviny 90. let se ani v horizontu roku 2050 nepodaří zcela vyrovnat. Na druhé straně by očekávaný přísun migrantů v jejich předpokládané věkové struktuře měl v populaci zajistit nárůst současných i budoucích generací dětí a současných mladých lidí ve věku do 20 let. U starších generací bude ale jejich početní růst v horizontu prognózy dočasným jevem, neboť ve věku nad 35 let povede migrační mobilita k postupnému odlivu jejich příslušníků z města Pardubic. K tomu se u většiny dotčených generací nejpozději ve druhé polovině prognózovaného období přidá i úmrtnost. Ve sledované populaci po celé období prognózy významně poroste počet seniorů a zejména pak těch nejstarších mezi nimi. Budeme tak bezpochyby svědky relativně intenzivního průběhu procesu demografického stárnutí. Významně zestárne také kontingent obyvatel v produktivním věku. Jeho stárnutí však bude nerovnoměrné a zčásti podpořené posunem hranice důchodového věku. Navíc po té, co se kolem poloviny 40. let 21. století přesunou do důchodového věku prakticky všichni obyvatelé narození v 70. letech, dojde patrně ke zpětnému vývoji a celý tento kontingent by tak mohl poněkud omládnout. Očekávaný průběh transformace výchozí věkové struktury sledované populace je ve vybraných časových řezech zachycen na obrázcích 14a–d.

33 |


100 95 90 85 80 75 70 65 60 55 50 45 40 35 a 30 25 20 15 10 5 0

100 95 90 85 80 75 70 65 60 55 50 45 40 35 a 30 25 20 15 10 5 0

2012

2030

Věk

Věk

2020

2012

ŽENY

MUŽI

1,0

0,5

0,0

0,5

1,0

1,0

0,5


100 95 90 85 80 75 70 65 60 55 50 45 40 35 a 30 25 20 15 10 5 0

ŽENY

MUŽI

0,0

0,5

1,0

0,5

1,0


100 95 90 85 80 75 70 65 60 55 50 45 40 35 a 30 25 20 15 10 5 0

2012

2050

Věk

Věk

2040

2012

ŽENY

MUŽI

1,0

0,5

0,0 Počet obyvatel (v tis.)

0,5

1,0

ŽENY

MUŽI

1,0

0,5

0,0 Počet obyvatel (v tis.)

Obr. 14a–d: Očekávaná věková struktura obyvatel města Pardubic v letech 2020, 2030, 2040 a 2050 ve srovnání s výchozí věkovou strukturou (k 31. 12. 2012)


34 |

Vývoj vybraných věkových kategorií Jak již bylo naznačeno, výchozí věková struktura obyvatelstva v krátkodobé a střednědobé perspektivě do značné míry sama předurčuje svůj další vývoj. V případě města Pardubic to platí o to víc, že struktura jeho obyvatelstva vykazuje obzvlášť výrazné, dřívějším vývojem založené nepravidelnosti. Početní velikost dětské složky je v první řadě determinována porodností, která představuje výslednici intenzity plodnosti a počtu potenciálních matek a také jejich rozložení podle věku. V podmínkách sledovaného celku je současný nízký podíl dětí dán propadem porodnosti, který trval až do roku 2005. Podstatný vliv na celkový vývoj dětské složky může mít také migrace, pokud její dostředivé i odstředivé proudy jsou dostatečně silné a zároveň dostatečně selektivní zejména z hlediska rodinného stavu a počtu dětí migrantů, kteří se stěhují spolu se svými rodiči, což je vzhledem k silným suburbanizačním tendencím a současně převažujícímu zastoupení cizinců – pracovních migrantů mezi přistěhovalými do jisté míry i případ města Pardubic. Determinující pro další vývoj početního stavu a průměrného věku osob v produktivním věku je zejména výrazná vlna na věkové struktuře vniklá v 70. letech 20. století a její posun do vyššího věku. Spolu s ní budou o uvedených charakteristikách v příštích přibližně deseti až dvanácti letech rozhodovat přechody populačně silných poválečných ročníků přes hranici tzv. důchodového věku a míra kompenzace jejich výstupu z kategorie osob v produktivním věku z druhé strany věkové struktury, tj. generacemi současných dětí, které se do produktivního věku budou postupně nasouvat. Skutečnosti zachycené na grafu v obr. 1 výše zřetelně ukazují reálné rámce vývoje v případě neexistence migrace. Výrazný pokles porodnosti, ke kterému došlo po roce 1994, způsobil, že počty dětí, které překračují hranici produktivního věku (15 let) vedou k poklesu celkového počtu osob v produktivním věku, neboť jsou v absolutním vyjádření menší, než počty osob z této kategorie vystupující. Vznikající rozdíl však bude v nacházejících letech s největší pravděpodobností plně kompenzován migrací. Počet osob v poproduktivním věku naopak migrace v horizontu prognózy ovlivnit může, neboť ti, kteří kolem roku 2050 budou ve věku 65 až 75 let, jsou dnes ještě ve věku vysoké migrační mobility. Počet obyvatel v horizontu prognózy starších než 75 let bude poplatný zejména výchozí početní velikosti jednotlivých generací a řádu jejich dalšího vymíraní. V současnosti jim je totiž více než 37 let a jsou tak již poměrně daleko za vrcholem své migrační aktivity. Nicméně kumulativní efekt negativní migrační bilance Pardubic u mužů ve věku nad 35 let a u žen nad 30 let, pokud přetrvá po větší část období prognózy, může i počty starších seniorů v roce 2050 významněji ovlivnit. Přes jistá specifika výchozí věkové struktury obyvatelstva a očekávaný vliv migrace bude v nadcházejících letech vývoj věkové struktury obyvatel města Pardubic obdobný jako očekávaný vývoj věkové struktury obyvatel Česka. Předně dále poroste průměrný věk jeho obyvatel, a to ze současných zhruba 42,7 roku v roce 2013 na 47,8 roku v roce 2050 (obr. 15).


35 |

50 49

Průměrný věk (v letech)

48 47 46 45 44 43 Muži

42

Ženy

41

Obě pohlaví 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023 2024 2025 2026 2027 2028 2029 2030 2031 2032 2033 2034 2035 2036 2037 2038 2039 2040 2041 2042 2043 2044 2045 2046 2047 2048 2049 2050

40

Obr. 15: Očekávaný vývoj průměrného věku, město Pardubice, 2012–2050

Poměrně nejednoznačný bude vývoj počtu a podílu obyvatel v základních věkových kategoriích. Počet i podíl obyvatel města Pardubic v předproduktivním věku v nejbližších letech patrně, i když jen dočasně vzroste z výchozích přibližně 12,3 tis. dětí, resp. 13,8 % na 13,5 tis. dětí, resp. 15,2 % v roce 2020, aby se po té začala velikost dětské složky zmenšovat a ustálila se na úrovni přibližně 10,1 tis. dětí někdy před rokem 2040. Tento počet by měl zajistit podíl dětské složky na obyvatelstvu ve výši zhruba 12,2 %. Vzhledem k tomu, že však celkový počet obyvatel bude velmi pravděpodobně dále klesat, lze očekávat, že podíl dětí při jejich nezměněném počtu vzroste v roce 2050 až k hranici 13 %. Obdobně kolísavý průběh bude pravděpodobně mít vývoj poproduktivní složky obyvatelstva, tedy osob za hranicí průběžně se zvyšujícího důchodového věku. Nejprve by mělo dojít k mírnému nárůstu absolutní i relativní velikosti této složky z 22,4 tis. osob představujících podíl na celku ve výši 25,0 % na 22,7 tis., resp. 25,6 % obyvatel v roce 2019. Následně by, v souvislosti s přechodem méně početných generací narozených v závěru 50. a v průběhu 60 let přes hranice důchodového věku, mělo dojít k jejich poklesu asi na 21,1 tis., resp. 24,7 % obyvatel v roce 2031 a po té k dalšímu vzestupu při dosažení hodnot 23,9 tis. osob s podílem 30,8 % na celku v horizontu roku 2050. Tento poslední, nejdynamičtější vzestup bude spojen zejména s přechodem osob narozených v období tzv. babyboomu 70. let přes hranici důchodového věku. Výslednicí nepravidelného vývoje těchto dvou krajních věkových kategorií obyvatelstva Pardubic bude oscilační vývoj absolutní a zejména relativní velikosti kategorie osob v produktivním věku. Tu čeká v příštích sedmi až osmi letech pokles následovaný stejnou dobu trvajícím vzestupem, který proběhne v době, kdy přes hranici zletilosti budou přecházet početnější generace dětí narozených v posledních sedmi letech, tedy v době, kdy nejvyšší patra produktivního věku budou opouštět právě relativně méně početné generace narozených v závěru 50. a v průběhu celých 60. let minulého století. Druhá polovina období prognózy však bude ve znamení jednoznačného poklesu počtu i podílu osob v produktivním věku. Jestliže na počátku prognózy bylo v produktivním věku 54,8 tis. obyvatel


36 |

Pardubic, kteří představovali 61,2 % všech obyvatel, potom v roce 2050 by jich podle nejpravděpodobnějšího scénáře mělo být již jen 43,7 tis., což by mělo představovat asi 56,2 % očekávaného počtu obyvatel celkem (obr. 16a–b). Předproduktivní

Produktivní

Poproduktivní

60


50

40

30

20

10

0 2012

2020

2030

2040

2050

Obr. 16a: Obyvatelstvo podle základních věkových skupin, město Pardubice, 2012–2050, absolutně Předproduktivní

Produktivní

Poproduktivní

100 90 80

Podíl (v %)

70 60 50 40 30 20 10 0 2012

2020

2030

2040

2050

Obr. 16b: Obyvatelstvo podle základních věkových skupin, město Pardubice, 2012–2050, relativně

V důsledku očekávaného vývoje početního stavu a zastoupení jednotlivých věkových kategorií v populaci dojde k odpovídajícím změnám hodnot syntetických ukazatelů z nich vycházejících. Například index závislosti vyjadřující podíl starší závislé a nezávislé složky populace při klasickém vymezení věku ekonomické produktivity (15–59 dokončených let) s největší pravděpodobností v prvních pěti letech období prognózy dynamicky vzroste, a to přibližně ze 43 % na 49 %. V období dalších 10–11 let by měl být vzestup hodnoty tohoto ukazatele velmi pomalý


37 |

(ze 49 % and 51 %) a teprve následně mezi lety 2028 a 2050 by měla opět vzrůst o dalších více než 20 procentních bodů, na hodnotu vyšší než 71 osob závislých z titulu vyššího věku na 100 osob ekonomicky potenciálně nezávislých. Jestliže tedy na prahu prognózy jedna osoba v tradičně vymezeném poproduktivním věku připadala asi na 2,3 osoby ve věku produktivním, potom v horizontu prognózy to pravděpodobně bude zhruba jedna starší osoba na 1,4 obyvatele města ve věku 15–59 let (obr. 17). 300 Index stáří (60+/0–14) 250

Index závislosti (60+/15–59)

Index (v %)

200

150

100

50

2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023 2024 2025 2026 2027 2028 2029 2030 2031 2032 2033 2034 2035 2036 2037 2038 2039 2040 2041 2042 2043 2044 2045 2046 2047 2048 2049 2050

0

Obr. 17: Očekávaný vývoj indexu stáří a indexu závislosti obyvatelstva, město Pardubice, 2012–2050

Komparace očekávaných věkových struktur se strukturou výchozí naznačila, že změny podílu dětské i poproduktivní složky obyvatelstva v sobě skrývají některé poměrně složité strukturální změny, které zejména v první polovině období prognózy budou odpovídat dílčím nepravidelnostem výchozí věkové struktury. Pro rozhodovací proces jsou pak tyto vnitřní změny v detailnějším pohledu obvykle důležitější než změny početní velikosti či zastoupení široce pojatých věkových kategorií. Například pro rozhodování o kapacitě předškolních a školních zařízení spravovaných statutárním městem Pardubicemi je patrně důležité, že v růst počtu dětí ve věku 3–5 let je definitivně u konce a v následujících dvaceti letech by měl jejich počet plynule klesat ze současných více než 3,1 tis. dětí k hodnotě 2,0 tis. dětí, jíž by mělo být dosaženo kolem poloviny 30. let, a jejich počet by se dále již neměl zásadněji měnit. Do roku 2035 by tak měl počet dětí v předškolním věku klesnout na hodnotu o zhruba o třetinu nižší, než činila hodnota výchozí. Populační vlna způsobená vzestupem porodnosti ve druhé polovině minulé dekády se v současnosti postupně přesouvá do věkové skupiny 6–10 let, která v rozhodující míře vymezuje velikost kontingentu dětí na prvním stupni základních škol. Vzestup jejich počtu v nejbližších letech bude bezpochyby velmi dynamický. Podle střední varianty prognózy lze mezi lety 2012 a 2017 očekávat vzestup tohoto počtu z 3,7 tis. na 4,9 tis. osob, tedy o celou třetinu. Stejně jako počet dětí předškolního věku, tak také počet dětí ve věku 6–10 let začne záhy po dosažení svého maxima dynamicky klesat. Bezprostředně po roce 2030 se očekává, že jejich počet poklesne na výchozí


38 |

úroveň, přičemž do konce 30. let by se měl dále snížit až na 3,3 tis. dětí, tedy na úroveň odpovídající hodnotě asi o 10 % nižší než činila výchozí úroveň z konce roku 2012 (obr. 18a–b). 5,5 5,0 4,5

Počet (v tis.)

4,0 3,5 3,0 2,5 2,0 1,5

0–2

3–5

6–10

11–14

15–18

19–23

2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023 2024 2025 2026 2027 2028 2029 2030 2031 2032 2033 2034 2035 2036 2037 2038 2039 2040 2041 2042 2043 2044 2045 2046 2047 2048 2049 2050

1,0

Obr. 18a: Očekávaný vývoj počtu dětí a mládeže podle vybraných věkových skupin, město Pardubice, 2012–2050, absolutně 70 0–2

3–5

6–10

11–14

15–18

19–23

60 50 40

Změna (v %)

30 20 10 0 -10 -20 -30

2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023 2024 2025 2026 2027 2028 2029 2030 2031 2032 2033 2034 2035 2036 2037 2038 2039 2040 2041 2042 2043 2044 2045 2046 2047 2048 2049 2050

-40

Obr. 18b: Očekávaný vývoj počtu dětí a mládeže podle vybraných věkových skupin, město Pardubice, 2012–2050, relativně

Relativně nejvýraznější vzestup v celém období prognózy patrně zaznamená počet dětí, které věkem odpovídají žákům druhého stupně základních škol (věková skupina 11–14 let). Je to dáno tím, že do tohoto intervalu v roce 2012 spadaly nejméně početné generace dětí narozených na přelomu století. Dynamický růst jejich počtu by se měl nastartovat v průběhu roku 2014. Jestliže ke konci roku 2012 patřilo do této věkové skupiny jen 2,7 tis. pardubických dětí, pak v roce 2021, kdy jejich počet bude kulminovat, by jich mělo být zhruba 3,9 tisíce, což je o 49 % více než ve výchozím okamžiku. Po kulminaci velmi pravděpodobně nastoupí jen o málo méně dynamický


39 |

pokles zpět na výchozí hladinu, které by mělo být dosaženo někdy koncem 30. let, přičemž dále by již počet nejstarších dětí neměl výrazněji měnit. Na pozadí očekávaných změn můžeme konstatovat, že největší poptávka po základním vzdělání by se podle našich propočtů měla projevit v letech 2018 až 2023, kdy by ve věku povinné školní docházky mělo bydlet v Pardubicích přibližně 8,0–8,4 tis. dětí, což je zhruba o třetinu vyšší počet, než ve výchozím roce prognózy. Po roce 2021 je nutné počítat s poměrně rychlým poklesem počtu dětí ve věku povinné školní docházky s tím, že výchozích hodnot z roku 2012 bude dosaženo přibližně v horizontu patnácti let. V posledních zhruba patnácti letech období prognózy by měl sledovaný počet stabilizovat těsně pod výchozí hodnotou, přibližně na úrovni 6,0 tis. dětí. Podobný vývoj, pouze s odpovídajícím časovým posunem, čeká věkovou skupinu 15–18 dokončených let, jejíž početní velikost určuje základní poptávku po středoškolském studiu a profesní přípravě. Strukturální změny v rámci dětské složky budou v nadcházejících letech nepochybně výrazné, avšak ještě výraznější změny čekají obyvatelstvo Pardubic na druhém konci věkové pyramidy, v případě nejvyšších věkových kategorií. Již sám vzestup počtu seniorů, tedy osob ve věku 65 let a vyšším, bude relativně výrazný. V první polovině období prognózy, v průběhu příštích dvaceti let bychom měli být svědky nárůstu počtu seniorů o 19 %, z výchozích 17,3 tis. na 20,6 tis. osob. Po kratší stagnaci související s relativně málo početnými generacemi narozených v 60. letech dojde k dalšímu vzestupu počtu seniorů až na 23,2 tis. osob v horizontu roku 2050, tedy na hodnotu zhruba o 34 % vyšší, než činila výchozí hodnota (obr. 19a–b). 25 65+

75+

85+

Počet (v tis.)

20

15

10

5

2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023 2024 2025 2026 2027 2028 2029 2030 2031 2032 2033 2034 2035 2036 2037 2038 2039 2040 2041 2042 2043 2044 2045 2046 2047 2048 2049 2050

0

Obr. 19a: Očekávaný vývoj počtu seniorů podle vybraných věkových skupin, město Pardubice, 2012–2050, absolutně


40 |

200 65+ 180 160

75+ 85+

Změna (v %)

140

120 100 80 60 40 20

2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023 2024 2025 2026 2027 2028 2029 2030 2031 2032 2033 2034 2035 2036 2037 2038 2039 2040 2041 2042 2043 2044 2045 2046 2047 2048 2049 2050

0

Obr. 19b: Očekávaný vývoj počtu seniorů podle vybraných věkových skupin, město Pardubice, 2012–2050, relativně

V rámci seniorské kategorie pak nejdynamičtěji poroste počet i podíl nejstarších obyvatel, osob ve věku 85 a více let. Těch bude na konci prognózy téměř dvakrát tolik, než kolik jsme jich zaznamenali koncem roku 2012, konkrétně 4,8 tis. oproti výchozím 1,7 tis. osob. Ve svém důsledku to bude znamenat, že podíl nejstarších seniorů pravděpodobně vzroste z necelých 10 % (2012) na téměř 21 % (2050).

Závěrem V kontextu populačního vývoje České republiky představuje město Pardubice relativně specifický celek. Relativně proto, že se jejím obyvatelstvem dosažené úrovně, struktury a vývojové trendy většiny složek populační reprodukce zásadním způsobem neliší od úrovní, struktur a vývojových trendů pozorovaných na celostátní úrovni nebo většiny jiných územně správních celků. Jediná principiální odlišnost se týká migrace. To však stačí k tomu, aby se očekávaný vývoj odvíjel poněkud odlišným směrem než na úrovni celé republiky. Celkový počet obyvatel statutárního města Pardubic totiž bude s vysokou pravděpodobností po celé období prognózy klesat. Pravděpodobnost, že by současný počet obyvatel zůstal zachován nebo se dokonce vzrostl, je v současnosti velmi malá. Po většinu období prognózy patrně ztrátová migrace bude totiž působit ve směru snižování početního stavu obyvatelstva obdobně jako očekávaný deficit přirozené měny. Ten vznikne a bude přetrvávat za zdánlivě paradoxních podmínek. Po celou dobu období prognózy počítáme s poklesem celkové úrovně úmrtnosti a de facto se stagnací úhrnné plodnosti. Rozhodujíc část tajemství budoucího deficitu přirozené měny proto nutně spočívá v existujících nepravidelnostech výchozí věkové struktury. Do vyšších věkových kategorií se budou posouvat vesměs početnější generace, přičemž nárůst počtu osob vystavených vyšším a vysokým intenzitám úmrtnosti bude dynamičtější než pokles těchto intenzit a proto přes snižující se celkovou intenzitu úmrtnosti poroste počet zemřelých. Zároveň se bude poměrně dramaticky snižovat počet potenciálních


41 |

matek, což při stagnaci celkové úrovně plodnosti nutně povede k výraznému poklesu počtů narozených. Ten by se s největší pravděpodobností měl dostat na úroveň nižší než při posledním propadu porodnosti v 90. letech. Na základě získaných výsledků můžeme konstatovat, že věková struktura obyvatel Pardubic při žádných realistických parametrech budoucího populačního vývoje nevytváří dostatečný vnitřní potenciál, který by zajistil alespoň prostou formu reprodukce tohoto obyvatelstva. Obyvatelstvo Pardubic bude po celé období prognózy dynamicky stárnout, neboť kromě celkového počtu obyvatel se bude zásadním způsobem měnit také jejich věková struktura. Bude to přímý důsledek existujících nepravidelností výchozí struktury a očekávaného režimu reprodukce. Průměrný věk obyvatel Pardubic, který je významně vyšší než v případě obyvatel Česká republiky, plynule poroste. Výrazné změny vnitřní struktury dětí a mládeže ve věku přípravy na zaměstnání v Pardubicích budou srovnatelné se změnami jednotlivých parametrů na celostátní úrovni. V případě seniorů se jejich vnitřní věková struktura bude měnit méně dynamicky, neboť podíl seniorů včetně těch nejstarších je v Pardubicích nadprůměrný a jeho budoucí vývoj se tak bude odvíjet od vyššího základu. V kontextu získaných závěrů lze konstatovat, že nadcházející populační vývoj města Pardubic bude mít bezpochyby zásadní vliv na vývoj celé sociální sféry. Bude nutné se na většinu těchto vývojových změn v předstihu připravit a zároveň na ně včas a adekvátně reagovat. Aby reakce byla opravdu včasná a efektivní, je nezbytně nutné mít spolehlivou představu o budoucím vývoji. Právě takovou představu se snaží poskytnout předkládaná populační prognóza. Při práci s výsledky této, stejně jako ostatních prognóz je potřeba mít neustále na paměti, že prognostické závěry jsou specifickým druhem kvalifikovaných odhadů. Jako takové mají pravděpodobnostní charakter a jsou tedy zatíženy větší či menší mírou neurčitosti. S vědomím této skutečnosti musí být také interpretovány. Pro usnadnění interpretace hlavní, tj. střední varianty jsou v tabulkové části předložené studie publikovány výsledky obou krajních variant budoucího vývoje v identické struktuře jako varianta střední. Při interpretaci výsledků prognóz je současně nezbytné mít kromě všeobecné neurčitosti na paměti také skutečnost, že přesnost a tím i spolehlivost výsledků výrazně klesá se vzdalujícím se časovým horizontem. Z tohoto důvodu a zároveň s ohledem na početní velikost prognózované populace a konkrétní informační podmínky, v nichž prognózování probíhalo, doporučujeme považovat většinu zde prezentovaných prognostických odhadů na období delší než deset až patnáct let za orientační. Prognózy obecně jsou totiž odhadem nanejvýš pravděpodobného vývoje právě a pouze v době svého vzniku. Proto podle základních pravidel prognostiky a obecně přijatých mezinárodních doporučení musí být populační prognózy pravidelně aktualizovány, aby si uchovaly svoji původní užitnou hodnotu.

PROGNÓZA VÝVOJE POČETNÍHO STAVU A POHLAVNÍ A VĚKOVÉ STRUKTURY OBYVATELSTVA STATUTÁRNÍHO MĚSTA PARDUBIC NA OBDOBÍ

Recommend Documents