PROFESNÍ SVĚT: Novinář

9

Evangelický měsíčník | ročník 89/2013 | cena 25 Kč | www.ceskybratr.cz

PROFESNÍ SVĚT:

Novinář Nad zprávami o lidech v extrémní situaci v jiných zemích si můžeme popřemýšlet nad vlastním pohodlím a přehodnotit materiálnost naší společnosti. Když přijdete o všechno a už si říkáte – jen aby přežily děti, tak je nepodstatné, zda máte auto takové či makové. Rozhovor s novinářkou Petrou Procházkovou Jan Mamula / 7

S dramaturgem České televize O výbušnině zvané evangelium Církev žije: léto plné zážitků Z rozhovoru církve o samofinancování Diakonie: Pečuj doma

| 11 | 20 | 27 | 32

Pod jednou střechou Letní kemp mládeže Strmilov 2013 (foto: archiv oddělení mládeže)

ÚVODNÍK 3 Redaktorský boj – D. Ženatá

ÚVODNÍK

TŘINÁCT 4 Vzácnosti Ústředního archivu ČCE – M. Fůrová BIBLICKÁ ÚVAHA 5 Zázrak pod péčí Božího vinaře – P. Hejl TÉMA 7 Jsem pro háelpéčka – J. a L. Mamulovi 11 Pravdivosti se není třeba bát. Rozhovor s M. Otřísalem – P. Hanych OTÁZKA NA TĚLO

14 Odkud získáváte informace o tom, co se děje? CÍRKEV ŽIJE 19 Vytřídit a poskládat vše podstatné – J. Štefan 20 Barevné korálky pod jednou střechou aneb Kemp mládeže ve Strmilově – L. Ridzoňová 21 Poklad evangelického zpěvu – M. Esterle 22 Mladí muzikanti ve světě – M. Žáková 23 U sousedů evangelíků – H. Härtel 25 Exulant po dvaceti letech – J. Čáp MOJE CÍRKEV 27 Z rozhovoru církve o samofinancování – P. Stolař 30 Peníze, peníze – E. Žárská DIAKONIE 32 Pečuj doma – P. Hanych SURSUM CORDA 34 Tys, Kriste, prosil – D. Heller jr. SLOVO 37 Velryba – L. Ridzoňová 38 Jsme připraveni na návrat bohů? – J. Šulc

Redaktorský boj

N

a redakční radě se to hezky naplánuje. Nápa‑ dy se kladou na stůl, někdy srší, někdy se tro‑ chu dolují. V příjemné společnosti jedenáctihlavé redakční rady je docela legrace a za dopoledne se udělá kus práce. Pak, v redakci s oknem do uzavřeného dvora, nastává redaktorský boj. Odpoví oslovený autor? Odpoví kladně, nebo zamítavě? Sejdou se příspěv‑ ky do uzávěrky? Stihneme autorizaci? Jak s kráce‑ ním dlouhých příspěvků? Dorazí fotky a obrázky? E­‑maily chodí sem a tam, telefon, skype a internet obecně jsou velkou pomocí. Bez nich si redakční práci už neumíme ani představit. Po uzávěrce časopis se‑ stavíme, grafik vysází, korektorky opraví, tiskárna vytiskne – a dílo je hotové. V jedné větě to vypadá tak jednoduše. Vždy když držím v ruce nové číslo ča‑ sopisu, vonící čerstvou barvou, mám sváteční pocit: tolik lidí přispělo svou troškou umu a něco nového se zrodilo! Redaktorský boj došel do vítězného konce. Po prázdninovém dvojčísle přichází Český bratr opět v obvyklé tloušťce a s obvyklým rozvržením rubrik. K tématu čísla hovořil Jan Mamula s Petrou Procházkovou z Lidových novin o práci novinářky. S dramaturgem redakce náboženského vysílání Čes‑ ké televize Michaelem Otřísalem rozmlouval Pavel Hanych. Příspěvků ze života církve se nám sešlo to‑ lik, že nastal redaktorský boj o to, co uveřejnit. Ča‑ sopis není nafukovací. Přednost dostaly aktuálnější příspěvky, které se ohlížejí za létem. Spoléháme na to, že naši čtenáři sledují webové stránky naší církve www.e­‑cirkev.cz, kde se pozvánky i zprávy o církev‑ ních akcích objevují průběžně. Některé články a roz‑ hovory jsme přesunuli do dalšího čísla. Nechť je práce po letním odpočinku nová, čerstvá a radostná, ať už pracujete v jakékoli oblasti. S no‑ vou vervou se vrháme i my v redakci do dalších kol redaktorského boje a těšíme se na vaše příspěvky a spolupráci. Inspirativní čtení v babím létě vám přeje Daniela Ženatá

3

TŘINÁCT

Vzácnosti Ústředního archivu ČCE Exempláře Bible kralické ve sbírce starých tisků

P

ůvod sbírky starých tisků spravované zavě a oseckému klášteru, a dále knížeti ze Ústředním archivem ČCE (ÚA ČCE) má pře- Schallenberga a dalším osobám, které o svém vážně dárcovský charakter. Darem se do sbír- vlastnictví učinily do knih zápis. V roce 1947 ky dostaly také dvě pare šestidílky a některé zakoupila 2.–6. díl paní Růžena Kantorková ze čtyř uchovávaných exemplářů prvního a tří z Olomouce, která pak svou sbírku věnovala knihovně ÚA ČCE. Vedle vlastnických zápisů svazků jejího druhého vydání. První soubor šestidílky (sign. II.T.121/1–6) nacházíme ve starých knihách zápisy kronije složen z dílů různé provenience. 1. a 2. díl kářského charakteru, opisy modliteb a písní, pochází „Z knihovny Josefa Janáčka mlynáře ale také zvláštní texty. Velmi raritní text se v  Sázavě“, jak zní vlastnický zápis z  druhé nachází na přídeští jednoho z dílů šestidílky poloviny 19. století. 3.–5. díl byl nejspíš v době (sign. III.T.67/2). Nese název „Oraculum Apollinis“ a jedná se o grafickou hříčku. Čtený po řádcích má obsah, který navádí ke zločinům proti lidem i  Bohu, pokud jej ale čteme po sloupcích, týká se morálky. Nejpohnutější osudy, a  to možná platí i v rámci celé sbírky ÚA ČCE, měly dva ze čtyř dochovaných exemplářů prvního vydání jednodílky. Jeden z nich byl nalezen ve Velkém Újezdě č. p. 17 při opravě střechy a předán roku 1907 jakýmsi Josefem Pražákem do knihovny Husova domu (dnešní knihovna ÚA ČCE) (sign. II.T.221). Další svazek schovávali jeho majitelé v době předtoleranční ve studni. Spolu s Františkem Kocábem pak kniha putovala temna zabaven a uložen v knihovně konven- roku 1851 nebo 1852 z Morkůvek na Moravě tu sv. Jiljí ve Starém Městě pražském; roku až do Maďarska. Kocábův syn Vilém, panský 1789 se pak knihy staly majetkem jakéhosi kočí ve Waradii, knihu věnoval roku 1907 naší Jakuba Červenky, až byly roku 1942 koupeny knihovně (sign. II.T.222). V jednom exempláři druhého vydání jednodo sbírky ÚA ČCE. 6. díl byl do pare zařazen náhodně. Mnohem zajímavější osudy měly dílky čteme věnování „Milému synovi Milanovi knihy z druhého souboru (sign. III.T.67/1–6). na upomínku jeho pobytu v domě rodičovském Tak do 1. dílu si zapsal jeho vlastník, že „tato na Kosariskách 27. Novembra 1908 Pavel ŠtefáBiblí česká [míněno všech šest dílů] kaupena nek“ (sign. II.T.286). O provenienci zbývajících jest na Moravě v Židlochovicích za 12 grošů dvou svazků víme pouze to, že jeden z nich míšeňských…“. Zbylé díly patřily od 17. století patřil České diakonii (sign. III.T.72). klášterním knihovnám, a to kapucínům v SáMirka Fůrová

4

BIBLICKÁ ÚVAHA

Zázrak pod péčí Božího vinaře Jan 15,1–8

K

dyž jsem v lednu 1991 nastoupil jako pečovatel do diakonického střediska Betlém v Kloboukách u Brna, působila na mne jižní Morava jako exotický kraj s mnoha pozoruhodnostmi, které jsem z rodných Čech vůbec neznal. Mezi nimi mne velmi zaujala vinná réva, lemující svým obrostem branku před vchodem do Betléma. Její kmen a větve vypadaly jako mrtvé dřevo, z kterého nemůže nic pořádného vyrůst. Ani ve vinohradech na stráních kolem Klobouk to nebylo jiné. Byl jsem proto zvědav na jaro. Ale ještě než přišlo, nastoupili do vinohradů vinaři a z révových keřů ostříhali snad vše, co se dalo. Co ostříhali, sebrali na hromady a spálili. Také náš údržbář v únoru důkladně seřezal hustý obrost divoké révy nad brankou do Betléma, z něhož zbyl jen kmen a hlavní větve. Moc jsem to nechápal, ale důvěřoval jsem, že místní lidé vědí, co činí. Když potom jaro začalo, meruňky odkvetly, nasadily plody a zazelenaly se listy. A réva pořád nic. Jen z konců ostříhaných větévek kapala míza. Ale jakmile se koncem dubna oteplilo, z malých oček vyrašily pupeny, z nich vyrazily zelené větvičky, rychle rostly a olisťovaly se. V červnu se na révě objevila i květenství z mnoha drobných kvítků, z nichž se brzy staly malé kuličky – budoucí bohaté hrozny. Aby na ně mohlo slunce, vinaři v létě protrhávali stínící listy a ratolesti nyní až příliš bujně rostoucí révy. Vše šlo k slavnému finále, tj. k vinobraní. Vinobraním pro vinaře jeho námaha nekončí. Sklizené hrozny je třeba pomlít, vylisovat a získaný mošt nechat kvasit (bílé víno), resp. modré hrozny pomlít, dát do kádě a nechat nakvasit, teprve pak vylisovat a dát kvasit do sudu (červené víno). A pak hlídat, přetáčet a čistit, ochutnávat,

opět přetáčet a sířit, znovu ochutnat atd. Proč o tom všem píšu? Protože mne vinná réva, její životní cyklus, její sladké plody i víno samotné nepřestávají fascinovat a jsou pro mne řadou úchvatných podobenství a biblických připomínek. Z nich tedy aspoň ty hlavní: Vinnému kmeni se odborně říká hlava. Hledím­‑li tedy na kmen vinné révy, pak vím, že jen Kristus je pro všechny lidi ten pravý kmen a hlava těla – totiž církve. Jedině budu­‑li do Krista vrostlý tak jako ratolest do vinného kmene, může do mne proudit životodárná míza a já ponesu hojné ovoce. Trpknu­‑li však sám sobě v ústech a jsem­‑li i pro druhé těžko přijatelný, důvodem je mé odloučení od Pána Boha a moje hříchy. Díky Bohu, že na rozdíl od vinné ratolesti mám vždycky šanci připojit se zpět ke Kristu a znovu začít žít, růst a být plodný. Pokud ovšem setrvám ve svém odloučení od Pána a společenství jeho lidu, hrozí mi, že uschnu a jako neplodná ratolest skončím na ohni. Na moravských vinohradech se réva „řeže“ nakrátko. Na hlavě zůstanou jen dvě až tři větvičky zkrácené na pár oček. Z nich každoročně vyroste nový plodonosný obrost a výsledkem tohoto přírodního zázraku a vinařovy práce je nakonec kvalitní víno, putující v lahvích k jeho milovníkům (nejen) v naší zemi. Toto je mi obrazem, že i z malých sborů naší církve může vyrůst mnoho pozoruhodného a dobrého, budeme­‑li ochotni se péči Božího vinaře podrobit. Neživý vzhled révy v zimě a její neuvěřitelný vzrůst a plodnost během léta mi pak vždy jasně připomínají ukřižování a zmrtvýchvstání Krista, které je taky neuvěřitelné a přitom stejně reálné. Halelujah! Petr Hejl, ordinovaný presbyter a pověřený diakon ČCE

5

Modlitba zářijová Pane Bože pomoz mi prosím vyznat se ve světě co je pravda kde je dobro co mám dělat čemu věřit co číst kam investovat probírám se novinami překlikávám mezi programy hlava mi z toho jde kolem jak poznám to důležité? pomoz mi prosím vyznat se ve světě amen modlitba Lenky Ridzoňové obraz Lydie Férové

TÉMA – NOVINÁŘ

ROZHOVOR s Petrou Procházkovou

Jsem pro háelpéčka Jeden hluboce lidský příběh vyburcuje lidi víc než zpráva o spoustě bezejmenných mrtvých

Novinářka Petra Procházková (1964) k nám zaskočila z redakce Lidových novin (LN) na oběd. Už od dveří se ozývala slova jako rezignace či marasmus, jídlo jsme prokládali konstatováním nespravedlivých sociálních rozdílů, ale při rozhovoru s válečnou zpravodajkou se v hledáčku fotoaparátu objeví jiskrné oko a čím drsnější jevy žena popisuje, tím více ožívá. Opravdu má dar od Pána Boha. Když jsem s vámi rozhovor domlouval, byla redakce LN v pohotovosti kvůli převzetí panem Babišem. Považujete změnu za závažnou? Ano, změna majitele novin vyvolá leknutí. Co bude jinak, co naše léta zavedené pořádky? Nechce se mi věřit, že by pan Babiš vlastnil noviny, které by o něm v předvolební kampani psaly něco, co by se mu nelíbilo. Tak čekáme, jak věc dopadne. Nevadí mi princip, že nás pan Babiš vlastní, nakonec je to český podnikatel a chce podporovat českou výrobu, což mi vyhovuje. Ale Němci, kteří nás měli předtím, byli vůči našemu domácímu politickému marasmu imunní. To byla výhoda. Celkem oprávněně se na nás dívali s pohrdáním, ale zároveň nás nedirigovali. Teď se však do věci zapojil český podnikatel, což by ještě bylo únosné, ale zároveň člověk, který se chce angažovat v české politice. Jakmile z nás bude chtít mít nástroj svého vlivu, nezůstanu ani minutu. Že by bylo pro malý národ mecenášství médií odjinud bezpečnější? Uvidíme. Je fakt, že nejlepší a  opravdu nezávislá média v Rusku v 90. letech vlastnili rodící se oligarchové; třeba pan Berezovský založil nezávislou televizi NTV. Tato vynikající média o nich pak ovšem nemohla napsat nic hanlivého. Dneska je jediné nezávislé médium

v Rusku Novaja gazeta, kterou sponzoruje pan Gorbačov. Což je vynikající, protože se chce vzhledem k svému věku, je mu přes 80, svými novinami pouze zapsat do historie. Přála bych si, abychom byli novinami někoho, kdo už není v politice aktivní. Na vás jsem vždycky obdivoval, že dokážete jít na hranu osobního zaujetí a přitom stále pracovat jako nezávislý zpravodaj. Jaké je vaše pojetí angažovanosti v práci novináře? Existuje vlastně „nezávislé zpravodajství“? Novináři nejsou roboti a pro angažované novinářství já jsem. Má ovšem jedno nebezpečí: novinář má v rukou silnou zbraň, ovlivňuje veřejné mínění velkého počtu lidí a když je uplacený nebo má zvrácený charakter, může nebezpečně manipulovat. I na české politické scéně bylo jasně několik kauz, které byly rádoby investigativní, ale ve skutečnosti jedna strana využila novináře, aby pošpinila tu druhou. Pak je velmi složité se orientovat. Nevíte, co je pravda, co je lež, s kauzami se obchoduje. Angažovanost je na místě. Ne u agenturní zprávy, ale když píšete o osudu konkrétního člověka – pak musíte ovšem rozhodnout, jestli vlastně chcete, aby mu lidé pomohli a o tématu začali přemýšlet. O pornoherečce můžete jeden článek s jedněmi údaji napsat tak, že ji tu poplivou a přinutí ji vrátit se na Ukrajinu, nebo tak, že jí začnou chodit peníze a úředníci se nad její žádostí o politický azyl trochu zamyslí. Vždycky bude článek pravdivý, jde o jeho tón. Rozhodujícím kritériem musí být vždycky se postavit na stranu člověka, v tomto případě ve smyslu člověk versus úřad. Dobrým výsledkem takové novinařiny je odezva a pomoc druhých. Znám stejně beznadějné příběhy lidí našich – sklouzávají do bezdomovectví,

¥

7

Může zpráva odjinud ovlivnit také mají děti v domovech; nechce i vaše rozhodování doma? Nastasja Hagenová trochu luxus? Hodně lidi píše, proč tahle, a ne tamta. Musí se Ano, třeba když se naši nechají uplácet kavizvolit nějaký princip, všem nepomůžete. V Če- árem poslanci z Ázerbajdžánu, protože ti se chách je dost lidí, kteří nepomáhají nikomu chtějí dostat do Rady Evropy, a jsou zemí, kde a omlouvají to výmluvou, že nedokážou pomo- se ve velkém porušují lidská práva. Kromě toho si nad zprávami o lidech v exci všem. Já pomáhám těm, kteří mi přijdou do cesty. Prostě mi tam někdo spadne jako švestka trémní situaci v  jiných zemích můžeme poa já ji seberu. Zkrátka mě jednou potkala něja- přemýšlet o vlastním pohodlí a přehodnotit ká právnička, řekla mi o Nastě a já jsem se už materiálnost své společnosti. Když přijdete Nasti nemohla zbavit. Mohla mi ale říci o někom o všechno a už si říkáte: jen aby přežily děti, úplně jiném. Pak jsem dostávala rozhořčené do- je nepodstatné, zda máte auto takové či makopisy od kamarádů – vždyť ona je pornoherečka vé. Podívejte se tam, kde je jedním stisknutím a jiných slušných uprchlíků jsou plné tábory. spouště z milionového majetku jen kupička Nemohu hodnotit, jiný princip by byl vždycky prachu. Evropa dlouho nezažila válku a přišla o to zdravé pohrdání majetkem. Stala se z něj nespravedlivý. naopak modla. Novináři nejsou roboti a pro angažované novinářství já jsem. Má ovšem jedno nebezpečí: novinář má v rukou silnou zbraň, ovlivňuje veřejné mínění velkého počtu lidí a když je uplacený nebo má zvrácený charakter, může nebezpečně manipulovat.

Připravuje nás zpráva o cizí válce na válku u nás, nebo přispívá míru? Určitě přispívá míru. A  zároveň lidské solidaritě. Když napíšete, že někde zahynulo sto bezejmenných lidí, nikým to neotřese. Když popíšete příběh ženy s dětmi a její zážitky během války, jako je to třeba v románu Sofiina volba, pohnete světem. Z  názvu románu se stal „terminus technicus“ pro mezní situace, Šéfredaktorku zajímalo, jak zvládáte které již nechceme dopustit. Nejde o historická své nasazení jako žena a matka. Dobře; už zase tolik práce nemám. Nevýhodné data, ale o příběh člověka. Když jsem napsala je, že mám čas dopoledne, kdy je dítě ve školce – o Nastě Hagenové, byl to nejčtenější článek na Zafárek teď půjde do školy – a pracuji odpoledne webu za poslední tři roky! V našem žargonu a večer, kdy je doma. Tak jsem se přestěhovala tomu říkáme „háelpéčka“, hluboce lidské přík mamince do Vrbové Lhoty a práci jsem si lépe běhy. Já jsem pro háelpéčka! Každému z nás se skloubila. Do zahraničí už tolik nejezdím; ne že může stát, že bude potřebovat pomoc druhých. bych nechtěla, ale nikdo mi nechce dát peníze. Jestli mám strach? Mám. Bojím se asi čím dál Stanislav Komárek mluví o naší víc. Člověk domýšlí důsledky, má doma děcko. „informační obezitě“; jak se v dnešním Pojedu kamkoliv do ruskojazyčné zóny, ale světě médií sama orientujete? tam naštěstí žádný velký konflikt není, nebo Jsem šílený nepřítel blogů a blogerů. Odmítám do Afghánistánu, Íránu a  Pákistánu, ale na přispívat, i když mě nutili. Jsou tam vynikající tyto země zase nejsou peníze. Chtěla jsem na věci, ale toho balastu, toho tlachání, zbydelší dobu do Afghánistánu, ale nemohu zde tečných slov! Navíc trpí moje profesionální nechat Zafara. S manželem se hádáme, že je- hrdost. Ztrácí se hranice mezi profesionální den z nás musí být doma, aby Zafar nepřišel novinařinou a amatérismem. Novinář profeo oba rodiče najednou. Jenže já tam bez Paikara, sionál musí mít informace ověřené! Za svůj mého muže, nemohu jet, celá léta tam se mnou text ručí pověstí, jménem, ale i před soudem. pracoval a byl by to levnější tlumočník a řidič. Když nařknu ministra financí, že něco ukradl A vzít Zafárka s sebou mi manžel taky nechce a pravdu nedokážu, jde kromě občanskoprávního sporu i o mou profesní katastrofu. Ale dovolit – patová situace.

8

v těch blozích?! Vůbec nevíte, co je pravda a co je lež, a nemáte šanci to zjistit. V novinách se můžete spolehnout na značku, proto se novinář podepisuje, kdežto na internetové prostranství píšou všichni všechno o všem a zdroje jsou zcela pomíjeny. Nemluvě o spoustě vulgarit, které ničí jazyk. Všechno musí mít pravidla, a internet je ve fázi, kdy jich má strašně málo.

Když potřebujete rychle zjistit, co se děje, je dnes nejspolehlivější zaregistrovat se do skupiny, která sleduje katastrofu na místě, tak jste v průběžném kontaktu. Ale jinak sociální sítě bojkotuji, nesnáším sdělování typu „šla jsem si vypít kafe“.

Tuhle mi nad nějakým muzikálem došlo, jak jsou si americká a ruská kultura podobné svou imperiální devótností. U vás jsem však vždycky sledoval velkou svobodu mocenského pojetí politiky. Jak vnímáte naše postavení na citlivém rozhraní mezi Východem a Západem? Jsem ráda, že jsme malí. Velké země mají problém v tom, že se pro svou velikost dožadují nějakých práv navíc. Američané tato práva sice chápou jako vlastní oběť, ale neptají se, jestli o ni druzí stojí. Zajímavé je, že mezi lidmi to tak není, výška postavy většinou nerozhoduje, ve vyspělé společnosti je důležitější intelekt. V Rusku však rozdíl mezi kvalitou a kvantitou postavili úplně na hlavu, pro ně je rozhodující množství za každou cenu. Kdepak ideály malých států, české ručičky, švýcarské hodinky. Širokaja duša, velikaja Rus – už od dob, kdy Rusko začalo zabírat Sibiř a začalo se nesmyslně rozšiřovat. Tak velké země nemají být! Podle středověkého přísloví, že země, kterou král neobjede za tři dny na koni, se nedá uřídit. Abych se však zastala Američanů. Ti na nezbytnost proporcí přišli, proto mají tak velikou svobodu rozhodování v jednotlivých státech, zatímco Rusové jsou řízeni přísně federálně. Že by v jednom státě byl možný trest smrti, a  v  druhém ne, je pro Rusko nemyslitelné. V zahraniční politice ale Američané opět prezentují svoje velikášství a velikomecenášství. Zůstávám tradiční, spokojena s papírem, Podle mne se i Evropa pořád snaží sjednocovat neusiluji o to, aby mě četly miliony. Stačí, když a být rovnocenným partnerem, ale marně. si mě přečte pár chytrých lidí a mám s nimi kontakt. Jinak bych mohla jít do Blesku a psát Malému národu byste vzkázala: o tom, jak pan Putin chytil rybu. Lidovky jsou Drž se toho, co máš? pořád značka, ať si o nich lidi myslí, co chtějí. Já bych se s velmocemi nedávala dohromady Noviny, které dbají, aby tiskly pravdu. Vždycky v ničem, oni nás nebudou brát – ani Američané ani Rusové – jako rovnocenné partnery. Jedni si to vtloukáme do hlavy. se sice umějí tvářit slušněji, ale podstata je podobná. A co sociální sítě? Američany dokázal zaujmout Havel, protože Jsem na ruských Kontaktech, ale jen pro případ nouze. Některé události jinak nelze pokrýt. byl tak odlišný od všeho, co znali, nový ob- ¥

9

jev v živočišné říši, z nějž byli zcela konsterno- Kdysi válečné zprávy a dnes klid… váni. Ale jinak si pořád pletou Vídeň s Prahou. Ano, napsala jsem hezkou reportáž o místech Jsem příznivcem malých přátelských, vzá- rozstřílených na cimprcampr, kde je teď zelejemně naladěných lokalit, a to i v rámci Čech. ná louka nebo krásný nový dům. Potkala jsem Mnohem víc se mi líbí ovlivňovat politiku na i tři z lidí, které jsme za války krmili, většina lokální úrovni, ve vesnici, ve městě. Na celo- jich umřela, byli staří. Tihle žijí, mají střechu nad hlavou. Otázka je, jak dlouho bude tento stav trvat. Je potřeba, aby vyrostla generace normálních dětí, které se vzdělají a pojedou studovat i do Evropy. Takhle se mohou kultury sbližovat: že se lidé navzájem navštěvují a seznamují a respektují. Ne že jim nařídíte plnění našich podmínek a pak je vezmete do WTO (Světová obchodní organizace, pozn.  red.). Zprávy západních novinářů z „rozvojových zemí“ mají tu vadu, že jen porovnávají: kolik je aut na hlavu, zda mají lidé doma myčky, mikrovlnné trouby… Než tam objevíte krásné věci, trvá to léta. Evropa je namyšlená, přitom málokdo pracuje tak málo jako my. Afghánec třeba vstává ve čtyři ráno, dře do devíti do večera a pak si jde lehnout. Jejich produktivita je sice malá, ale u svého afghánského muže vidím spoustu nevyužitého talentu.

státní jsem už rezignovala, k volbám snad ani nepůjdu. Ale vždycky se budu snažit, aby u nás ve vesnici byl starosta, kterého chci, aby tam byl vodovod, a to je maximum, čeho můžete dosáhnout. Marasmus, který tu vznikl, je nad mé síly. Z morálky politických kruhů jsem zoufalá. Zákony mohou být dobré či špatné, platy vysoké či nízké, to se dá upravit, ale když jsou lidi zcela amorální, nemají žádné zásady, úplně ztratili pojem o deseti přikázáních – to se změnit nedá. Vyprávěla jste o návštěvě Čečny po deseti letech, o proměně Grozného v moderní metropoli. Zažíváte satisfakci?

10

Jaká práce vám teď leží na stole? Hodně se věnujeme volbám moskevského starosty, třetího muže v zemi. Ve hře je bloger Alexej Navalnyj, opoziční rebel, který je mi moc sympatický. Píšeme pořád o Pussy Riot, sledujeme politiku v Rusku. Právě si říkám, co já už mám napsat, abych zaujala, když tady se dějí věci, které se nedějí ani v Rusku. Se svými šokujícími zprávami jsem se dnes dostala na druhou kolej. Co vám v životě pomáhá? Mám výbornou rodinu, bydlím vedle maminky a mám Zafárka, který je ve věku, kdy se z něho stal skvělý parťák, dneska jsme kupovali tašku do školy. Mám také bratra, se kterým si hodně pomáháme navzájem. Dlouho jsem tu nebyla a teď se nám všem i ekonomicky žije hůř, tak se více potřebujeme. Ukázalo se, že v těžkých chvílích se rodina dokáže semknout. Čekáme i rodiče mého muže Paikara. Nemá cenu pomáhat jiným lidem, když nemáte vyřešenou svou rodinnou situaci.  Jan a Lýdia Mamulovi

ROZHOVOR s Michaelem Otřísalem

Pravdivosti se není třeba bát Výbušnina zvaná evangelium

S Michaelem Otřísalem, dramaturgem náboženského vysílání České televize, o zvěstování či odhalování pravdy. Že se změnila mediální scéna oproti době před dvaceti lety, kdy jsi začínal, je asi zřejmé. V čem konkrétně je ale tvoje práce jiná? No, změnilo se dost, ale její podstata, tj. pokud možno strhující a pravdivé zobrazení dobrodružství života, do kterého se otiskla víra, zůstává. Doby, kdy svým způsobem stačilo jen ukázat, že ta či ona osobnost se považuje za křesťana, jsou ovšem dávno pryč. Křesťanství je stará známá až poněkud obstarožní vesta a při stále rostoucí bulvarizaci mediální scény je tvůrce náboženského pořadu v pokušení skrýt se za hradbami veřejnoprávního servisu pro pevné jádro náboženských lidí a spořádanou mravností portrétovaných jakoby vyvažovat tu rozbujelou senzacechtivost. To je ovšem podle mého názoru cesta do mediálních pekel muzejní vitríny s nesmírně starým a krásným, leč neškodným exponátem. Neupadnout ovšem při odmítnutí této cesty do léčky ostentativně „moderní“ víry, jakési církve v džínové soupravě, co si hraje na mladou, to je tíha mého současného hledání. Ovšem to že evangelium je v podstatě výbušnina, která občas přeskládá i  ty nejúctyhodnější náboženské stavby i vnitřní trámoví mého života, je mou výchozí perspektivou. Chtěl bych, aby to bylo znát i na té nejmenší reportáži mého pořadu. S rozvojem internetu a digitalizace vysílání se objevila spousta internetových křesťanských televizí. U nás TV Noe, TV7, na Slovensku třeba Milosť TV a mnohé další. Na webové stránce jedné z nich jsem se dočetl, že „zvláště mladí lidé, kteří každodenně využívají internet k získávání informací i zábavě, mohou být těmito novými moderními způsoby osloveni

zprávou evangelia a setkat se osobně s Kristem“. Je to podle tebe možné? Děje se to? Jak rád bych něčemu takovému věřil! Kdyby to byla pravda, stačily by hezké obrázky na křídovém papíře, případně zmíněná profesionálně vypiplaná webová stránka, a měli bychom misii za sebou. Havaj, naše kostely přetékají mladými lidmi! Dobrá zpráva, že vysvobození je možné, byla Bohem komunikována v těle Ježíše z Nazaretu a tuhle „tělesnost“, nutnost zlatého krytí životem konkrétního křesťana, má v sobě nezničitelně zabudovanou. Webová stránka či náboženský pořad z podstaty věci nic takového nabídnout nemohou. Jsou informací „o“, o genialitě webmastera či tvůrce pořadu, o jejich zápalu pro věc a možná také (když Bůh dá) i informací o tom, že něco takového jako skutečně svobodný život je možné. Média mohou „okopávat úhor“, zbavovat předsudků, bázně před duchovními názvuky v duši člověka, a to není málo. Ve zkypřené půdě se pak může „čapnout“ semínko Slova, vtěleného do života. Čím to, že tato proklamovaně křesťanská média požívají rostoucí popularity? Udrží se? Tahle komunitní média budou existovat vždycky a budou mít vliv v rámci okruhu diváků, kteří si je budou držet při životě. Tak jako vydáváme církevní a sborové časopisy, můžeme mít i rozhlas či televizi. To vše je naprosto v pořádku, pokud si přitom nebudeme myslet, že právě tím nejúčinněji naplňujeme svůj evangelizační úkol. Pak nás totiž statistiky neúprosně usvědčí z omylu a ukážou nám, že tato média slouží spíše jako příjemné a milé rekreační centrum akcionářů. A ti si pak rozhodnou, zda jim stojí za to držet si takové instituce při životě. Jakou sledovanost má křesťanské vysílání ve veřejnoprávní televizi? Sledovanost, to je někdy zjevná, jindy ¥

11

utajovaná mantra televizních stanic. U těch komerčních, které prodávají diváky inzerentům, neboť to jsou prioritně obchodní, a ne kulturní instituce, je to nejsvětější zákon. I veřejnoprávní televize se jí ovšem zabývá, protože jí nemůže být jedno, zda je její služba účinná a žádoucí. Má své vlajkové lodi, nasazené do boje v tzv. primetimu, v době obecně největší sledovanosti. Mezi ně náboženské pořady nepatří, takže se spolu s ostatními pořady pro menšiny dělí o méně lukrativní časy. Ovšem i v rámci tohoto typu pořadů existuje konkurenční prostředí diváckosti a atraktivity. Náboženské pořady si tu nestojí zase tak špatně se svou průměrnou sledovaností někde kolem jednoho procenta, tj. asi 85 tisíc diváků. Mají jednu výhodu – relativně stálé a věrné diváctvo, které je považuje za „své“. V jednom rozhovoru jsi řekl pěknou větu: „Křesťanská žurnalistika by neměla být,kulatá‘, ale laskavě a moudře brutální k sobě i ke svému okolí.“ To zní dobře, ale lze například ve veřejnoprávním médiu otevírat bouřlivá témata? Nebrání tomu jakýsi očekávaný ekumenický konsensus v redakci, který vyostřit hrany například tabuizovaných témat prostě příliš nedovolí. To že jsem řekl?! Ach, já bláhový! No ale vážně: myslím, že tomu ideálu nebrání ani tak nějaký předpokládaný ekumenický konsenzus, jako spíš mnohem závažnější neochota církve stát se poněkud transparentnější. Tu správnou premisu, že náš „bodylanguage“, řeč těla, je pravou evangelizací, si vysvětlujeme tak, že velikost a vliv Boží jsou přímo úměrné velikosti a vlivu naší církve a jejích členů. To nás pak nutí hrát si na anděly, kterými nejsme a nebudeme, prát špinavé prádlo doma, případně mlžit a mlžit až zatloukat a zatloukat. A v médiích si to dáme tuplovaně! Asi si v tomto typu „misionaření“ neuvědomujeme, že to nejzajímavější nejsme v posledu my, ale to, co je za našimi životy, co nás rozeznělo do toho stále neumlčeného akordu rozličných a mnohdy jakoby protikladných „chutí žít“. Chtěl bych svou tvorbou povzbudit a dát ochutnat, že otevřenosti a pravdivosti se není třeba bát, ale lehké to není. Velká část onoho věrného diváctva se spokojí s barvotis-

12

kem a veřejnoprávní médium je rádo, že ustojí politickou publicistiku; nepotřebuje vření na půdě náboženských pořadů, které považuje za čistě servisní.

České země jsou známy svým antiklerikalismem, který vrcholí v dobách církevních restitucí. Zájem obecně o duchovno však spíš roste. Myslíš, že nastane doba, kdy náboženská redakce nebude vysílat jen křesťansky, ale že tu budou v rámci snah o spravedlivou objektivitu reflektována jiná náboženství, směry či nauky? Nebo je křesťanská, potažmo katolická lobby tak silná, že něco podobného je spíš fikcí? Máš pravdu, Češi nejsou nenáboženští, jsou jen necírkevní, někdy proticírkevní. Právě proto bylo a možná ještě je Česko rájem všech možných zajímavých a často i obskurních hnutí. Samo o sobě to není nic nebezpečného. Jako nezněla nikdy církev jedním tónem, nemusí znít jedním tónem ani společnost. V pluralitním otevřeném světě prostě existuje i pluralita náboženská a veřejnoprávní náboženské vysílání ji nemůže ignorovat, má ji jen kultivovat a zvýrazňovat to, co buduje lidskou osobnost, co je ozkoušené. V tomto smyslu už je i bez nějakého institučního zakotvení v naší současné tvorbě vedle samozřejmě převládajícího „domácího“ křesťanství přítomno i svědectví

židovské, buddhistické a výjimečně i muslimské víry.

komunikace se zabedněným člověkem. Docela bych to přál všem kolegům farářům, je to zdravé!

Kdybys měl zcela volné ruce a nesvazoval ti je ani rozpočet, co bys měl chuť udělat, jaký pořad vymyslet, natočit, zinscenovat? Myslím, že ani nesním o nějakém jednom geniálním pořadu, u kterého by se sbíhal celý národ. Za úspěch bych považoval, kdyby se podařilo v každém segmentu diváctva roztrušovat malé perly toho čehosi jiného, co může člověka zachránit, postavit na nohy a učinit ho svobodným a  sebevědomým občanem. Kdysi jsem viděl krásný pokus BBC o nedělní ranní show pro nekostelové diváky. Do proudu hudby a rozhovorů tu a tam vstoupila kratičká žalmová meditace, předtočený duchovní rozhovor v růžovém Cadillacu, případně minizpověď u nafukovací svatyňky. Nehrálo si to na kostel, vše podáno v lehkém televizním tónu, a přece to bylo plné malých duchovních perel. To by mě opravdu bavilo, ale když to trvale nedokázala platit BBC, není reálné očekávat to od České televize.

Jaký nejlepší a nejhorší pořad jsi točil? To se opravdu nedá říci, to je jako s  dobrým a špatným kázáním. Někdy jsem na kazatelnu stoupal jako zmučený vyždímaný a trochu uschlý citron a hle: ono to spoustu lidí oslovilo! Jindy jsem šel sebevědomě s vítězným pocitem a…nic! Naučil jsem se být opatrný ke svým pocitům, koneckonců nejpravdivějším popisem mé situace je dialektické dictum: opravdu dobrý náboženský program neexistuje, ale musíme se o něj pořád pokoušet. Třeba se tu a tam uděje ten zázrak, že někde za ním vykoukne On. Ptal se Pavel Hanych

Jak se vlastně stane z evangelického faráře dramaturg veřejnoprávní televize? To vlastně dodnes nevím. Nikdo (nikdo?!) přece nemohl vědět, že jsem se na předvysokoškolské křižovatce rozhodoval mezi FAMU a teologickou fakultou. Zvolil jsem teologii, ale i do ní se mi stále pletly obrázky, fotil jsem a posléze točil, na koleně jsem vyráběl audiovizuální pořady a dokonce šíleně pracné dokumenty, stříhané pomocí dvou videopřístrojů. Když vypukl „samet“, nějak se to na mě provalilo a Ekumenická rada mě delegovala do nově vznikající náboženské redakce. Nejdříve jsem to kombinoval s prací farářskou, ale posléze bylo třeba se rozhodnout. Zvolil jsem televizní cestu a na stará kolena si dostudoval i tu FAMU. Nezměnil se ovšem jen zaměstnavatel, proměnou musel projít i mladý farářík. Ze zvěstovatele pravdy se musel „přešupačit“ na žurnalistu, tj. odkrývače pravdy. Úsměvné bylo, že ve stejnou dobu se většina českých žurnalistů stala „zvěstovateli“. Lehké to nebylo, ale musím říci, že když to v tom žhavém kotlíku probublalo, obohatilo to zpětně i mé porozumění Bibli, především jejímu unikátnímu rysu trvalé Boží

 OZNÁMENí 

Výběrové řízení na místo ředitele Diakonie Dozorčí rada Diakonie ČCE vyhlašuje výběrové řízení na místo ředitele Diakonie ČCE s nástupem v lednu/únoru 2014. Požadujeme vysokoškolské vzdělání, členství v registrované křesťanské církvi, alespoň pětiletou manažerskou zkušenost, prokázanou trestní bezúhonnost. Výhodou jsou znalost nejméně jednoho světového jazyka, členství v Českobratrské církvi evangelické, pracovní zkušenost v Diakonii, manažerská zkušenost v sociální či neziskové oblasti. Nabízíme práci pro strategicky řízenou církevní organizaci působící v rámci Českobratrské církve evangelické, poskytující především sociální a pastorační služby, jejíž součástí jsou také školské právnické osoby. Dále nabízíme pracovní poměr na dobu šesti let a přiměřené mzdové ohodnocení. Kontakt: Ivana Swiatková, [email protected], 723 458 306 pro podání doplňujících informací. Své přihlášky doručte do 15. 9. 2013 na adresu správní rady Diakonie ČCE, Belgická 22, 120 00 Praha 2-Vinohrady v uzavřené obálce, kterou prosíme nadepište „Výběrové řízení – ředitel DČCE“.

13

OTÁZKA NA TĚLO

Odkud získáváte informace o tom, co se děje? Bronislav Matulík, kazatel Církve bratrské a šéfredaktor časopisu Brána Jde o to, co se kde děje a kolik toho chci vědět?! Pokud se jedná o základní zprávy z politiky a ze světa, pak samozřejmě z internetu, televize a rozhlasových zpráv. Pokud chci vědět, co se děje „doopravdy“, raději se setkám s někým osobně, kdo té či oné problematice rozumí – s novinářem, církevním představitelem atp., protože všechno co čteme nebo vidíme v médiích, je přirozeně už zpracované a svým způsobem jednostranné.

ke kterým se na internetu dostanete, je i hodně smetí. Internet je často dost nepřehledný, ale i tak výhody výrazně převažují. Marta Kellerová, výtvarnice Z týdeníku Respekt a ze zpráv České televize.

Wiera Jelínková, farářka Zprávy a komentáře k tomu, co se ve světě děje, získávám ze čtyř zdrojů: za prvé z informačního rozhlasového programu Radia Plus, které jde podle mého mínění do hloubky věci. Druhým zdrojem je obsáhlý monitoring, který rozesílá redakce Českého bratra s informacemi ze světa médií a který se týká široké škály církevních záležitostí (vřele doporučuji!). Dále ze zpráv na ČT1. Se zájmem sleduji občas také informační webové portály. Emilie Ouzká, dobrovolnice Informace získávám výlučně z internetu. Miloš Hübner, farář a senior Z Lidových novin, z internetového zpravodajství, v širším slova smyslu z rozhovorů s lidmi, ze života, pokud o událostech a osudech lidí přemýšlím. Jan Škrob, student a redaktor Nejčastěji na internetu. Ještě o něco víc než jinde tam platí, že je potřeba si informace ověřovat z více zdrojů, protože v té spoustě zpráv,

14

Zdenka Pagáčová, kurátorka českého evangelického sboru v Bjeliševci v Chorvatsku Televize, rádio a internet. Noviny kupuju málokdy, protože aj to si teď, co mě zajímá, přečtu na internetu. Marek Drápal, správce serverů a ekolog Většinu informací o tom, co se děje, získávám od své manželky. DaZ

NÁSTĚNKA

  SYNODNÍ RADA 

Na zasedáních dne 25. 6. , 16. 7. a 13. 8.  projednala synodní rada 84 titulů. Z nich vybíráme: Sbory a pracovníci Synodní rada potvrdila volbu Jiřího Marvána za faráře v Černošíně na poloviční úvazek, Petra Chamráda za seniorátního faráře Západočeského seniorátu na třetinový úvazek, volbu Lýdie Mamulové za druhou kazatelku v Praze u Salvátora na poloviční úvazek, volbu Jonatana Hudce za faráře v Mladé Boleslavi na plný úvazek a volbu Ondřeje Kováče za faráře v Táboře na plný pracovní úvazek; prodloužila pověření Janě Kašparové jako pastorační pracovnici ve sboru Brno­‑Židenice na poloviční úvazek; udělila Evě Voženílkové osvědčení o způsobilosti k ordinované službě presbyterky. Na vědomí vzala SR rezignaci Petra Čapka na povolání kazatele, váží si jeho ochoty podle potřeby i nadále sloužit v církvi a souhlasí proto se zachováním způsobilosti k ordinované službě faráře v ČCE. Rovněž vzala SR na vědomí rezignaci faráře Františka Pavlise z důvodu odchodu na odpočinek. SR přerušila pověření Ivo Mareše k práci studentského faráře ETF UK do 30. 6. 2014. Synodní rada poskytla pastorační pracovnici v Českém Těšíně Zuzaně Smyčkové pracovní volno bez náhrady mzdy po dobu její účasti na dobrovolnickém projektu Slezské diakonie; po dobu její nepřítomnosti pověřuje jako pastoračního pracovníka Milana Kantora. SR vzala na vědomí zprávu o čerpání studijního volna farářky Ester Čaškové, během nějž vznikla brožurka pro společné domácí pobožnosti a modlitby s malými dětmi. Koordinátorka supervize kazatelů Lýdia Mamulová předložila SR zprávu o supervizi za první pololetí 2013. Z ní vyplývá, že zájem o supervizi v církvi je, využívá ji

především mladší generace kazatelů a vyškolení supervizoři odpracovali za dané období 51 hodin supervize. Vikariát Na vědomí vzala SR zprávu o absolvování předepsané praxe Ludmily Míchalové Mikšíkové, uchazečky o vikariát. Na základě doporučení komise pro hodnocení absolventů vikariátu udělila synodní rada osvědčení o způsobilosti k ordinované službě faráři/farářce ČCE Janě Hofmanové, Martině Lukešové, Matěji Opočenskému, Ondřeji Zikmundovi a Filipu Ženatému. SR neudělila toto osvědčení Otto Miklíkovi. Dušanu Ehmigovi udělila osvědčení o způsobilosti k ordinované službě jáhna ČCE. Správa církve Synodní rada vzala na vědomí zprávy ze zasedání seniorátních výborů Poličského, Poděbradského, Chrudimského, Ústeckého (3x), Východomoravského (2x), Libereckého (3x), Královéhradeckého, Horáckého (4x) a Moravskoslezského (2x) seniorátu. Rovněž vzala na vědomí zprávu o vizitaci příslušného seniorátního výboru ve sboru Džbánov­‑Ústí nad Orlicí. Rekreační střediska Synodní rada souhlasí s výměnou pozemků ve vlastnictví ČCE a města Janské Lázně, která umožní rozšíření počtu parkovacích míst střediska Sola Fide. Synodní rada souhlasí s návrhem smlouvy o výpůjčce objektu Kunzárny se SEM Přátelé Herlíkovic. Uděluje podmíněný souhlas s příspěvkem 30 000 Kč na opravu oken herlíkovického kostela. Podmínkou je úspěšné vyřízení žádosti o grant u Česko­ ‑německého fondu budoucnosti. Ekumena Po jednání s ekumenickým oddělením podpořila Bavorská luterská církev projektový záměr Horní

15

Krupé částkou 30 000 €, když se na rekonstrukci dvou kůlen staré evangelické školy na „zahradní učebnu“ nepodařilo získat plánovanou státní dotaci.

aby pomoc byla poskytnuta co možná nejrovnoměrněji a nejspravedlivěji. Na sbírkovém kontě Diakonie je v současné době 3 600 000 Kč a jsou přislíbeny další dary od zahraničních partnerů.

Synodní rada souhlasila s částkou 10 000 Kč na organizaci Modlitby za domov, pořádané Ekumenickou radou církví. Jako každoročně se bude naše církev na této události podílet.

SR souhlasí s adopcí hrobu Jana Karafiáta v Praze na Vinohradech, ke kterému se nikdo z rodiny nehlásí a který chátrá. DaZ

Pracovníci vyslaní synodní radou do ciziny podali zprávy: Anna Měkutová z pobytu ve Vídni, Roman Mazur ze studijního kurzu v Josefstalu, Martina Sklenářová ze synodu skotské církve a o plánovaných společných projektech. Na synod Presbyterní církve v Koreji v září 2013 delegovala synodní rada Martina Kocandu, na konferenci k biblickému týdnu do Erfurtu v září 2013 Petra Pivoňku a Romana Mazura, na setkání představitelů církví v rámci Setkání křesťanů 2014 do Wroclawi Joela Rumla, na zasedání Evropské konference pro evangelickou církevní hudbu ve Štrasburku Ester a Ladislava Moravetzovy, na kurz fundraisingu pořádaný Světovým luterským svazem Olivera Engelhardta a Pavlu Zetkovou. SR souhlasí se smlouvou o ročním pobytu farářky Magdalény Trgalové ve skotském sboru v Stromness. Evangelická akademie SR navrhla správní radě Nadačního fondu pro podporu církevního školství (NFPCŠ) Pavlu Zetkovou za člena správní rady NFPCŠ. Diakonie S účinností ke dni 30. 6. 2013 odvolala synodní rada náměstka ředitele a člena správní rady Diakonie ČCE Tomáše Nejedla.

 JUBILANTI  V měsíci září 2013 slaví kulaté nebo půlkulaté narozeniny (od padesáti let výše) tito současní a bývalí pracovníci v církvi: Miloslav Štorek 70 Helena Hamariová 50 Marie Melicharová 60 Jana Opočenská 80

 ÚMRTÍ  Dne 28. června zemřela ordinovaná kazatelka, katechetka a dlouholetá sborová sestra Marta Kocnová, rozená Hrejsová. Bylo jí 86 let. Dne 9. července zemřel ve věku 86 let farář Václav Otta, naposledy v Hodoníně. Dne 4. července jsme se rozloučili s paní farářovou Věrou Sečkařovou, která zemřela ve věku 86 let.

 Z DOMOVA  Různé Synodní rada vzala na vědomí zprávu předsedy povodňové komise Vojena Syrovátky o pomoci obětem červnových povodní. SR děkuje humanitární komisi, Středisku humanitární a rozvojové pomoci Diakonie a všem dobrovolníkům za dosavadní obětavou pomoc. Diakonie provádí šetření v domácnostech ve spolupráci s dalšími neziskovými organizacemi (Člověk v tísni a ADRA) tak,

16

Křesťané kolem Prague Pride PRAHA – Také letošní, třetí ročník festivalu Prague Pride vyvolal odezvu katolických i nekatolických křesťanů. Někteří opět dávali najevo svůj nesouhlasný a odmítavý postoj, ale skupina věřících gayů a leseb se k desetitisícovému pochodu naopak připojila, aby tím vyjádřila víru, že Bůh přijímá člověka i s jeho sexualitou.

Na tři desítky heterosexuálních i homosexuálních věřících různých vyznání, především z občanského sdružení Logos ČR a z aktivity nazvané Křesťané pro pestrost, došly v sobotu 17. srpna pod duhovou vlajkou z ulice Na Příkopě až na Letnou, kde se první z těchto iniciativ představila i pomocí vlastního stánku. Při navazující nedělní bohoslužbě v zaplněném evangelickém kostele sv. Martina ve zdi se nad Ježíšovým při-

přesvědčení a odpor vůči Prague Pride projevovali radikálním a konfrontačním způsobem; stejně tak ale na straně účastníků pochodu ubylo extravagantních masek a kostýmů. Oba tyto extrémy na sebe přirozeně strhávají pozornost fotografů a novinářů, což vede ke zjednodušenému až černobílému mediálnímu obrazu. „V českých médiích jsou nadále podporována klišé o křesťanech stojících v opozici vůči homosexuálnímu karnevalu,“ říká člen výboru Logosu Tomáš Fénix. „Drtivá většina účastníků průvodu ale neměla žádné masky či kostýmy, nýbrž svou civilní účastí vyjadřovala civilní postoj, včetně své víry.“ Nejbližší setkání věřících gayů a leseb se koná v neděli 6. října v kostele U Jákobova žebříku v Praze­‑Kobylisích v odpoledních hodinách. Bližší informace naleznete na http://www.logoscr.cz.

 OZNÁMENÍ 

Festival hudby a slova 2013 – 30 let festivalu!

kázáním „milujte se navzájem“ zamýšleli nedávno jmenovaný profesor Martin C. Putna, husitská farářka Sandra Silná a evangelický farář pro mládež Mikuláš Vymětal. „Kolikrát jsme slyšeli z kazatelen řeči o lásce – které se vzápětí obrátily v chrlení nenávisti. V posledních desetiletích to bývá často i nenávist vůči gayům a lesbám“, uvedl profesor Putna ve svém kázání. „Ježíšovi nejde ovšem prvotně o lásku erotickou, ale o tu bratrskou. Komunita leseb a gayů si navzájem takovou lásku, podporu a pomoc navzájem prokázala a stále prokazuje, ačkoli se nutně nehlásí k žádnému náboženství; stejně tak ji prokazují i mnozí přátelé, kteří ke komunitě sami nepatří… Duchem, v němž nebylo nenávisti vůči nikomu, měla v sobě Letná v den závěru Prague Pride jakýsi záblesk mesiášské říše.“ V porovnání s předchozími dvěma ročníky viditelně ubylo těch, kdo své tradicionalistické

Ve dnech 13. a 14. září se koná v Ondřejově a Mnichovicích jubilejní ročník tradičního festivalu. Páteční diskusní večer s bývalým velvyslancem ČR ve Francii Pavlem Fischerem proběhne 13. 9. od 20 hodin v ondřejovském mlýně. Hudební část festivalu 14. září od 15 hodin bude tentokrát v nedalekých Mnichovicích. V Mnichovické krčmě vystoupí Znouzectnost, Ejhle, Oboroh, Původní Bureš, Karel Vepřek, Caine, Jan Sobotka & Broken Harp, Fork, Jakub Noha Band, A­‑ven a další. Podrobné informace a aktuální program naleznete na webu: festival­‑hudby­‑a­‑slova.webnode. cz. Festival pořádá sdružení Setkání Ondřejov ve spolupráci s občanským sdružením Mnichovický Rynek.

Zveme vás na sborovou slavnost do Potštejna, která se koná v neděli 8. září. Bohoslužby začínají v 9 hodin, kázat bude Jindřich Halama, děkan ETF, který bude mít ve 14 hodin také přednášku. Jste zváni na společný oběd. Těšíme se na vás. Ochranovský sbor při ČCE Potštejn

17

CÍRKEV ŽIJE

brigáda v Kunvaldu foto: Benjamín Skála

¥

EVANGELICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA

Vytřídit a poskládat vše podstatné Katedra systematické teologie

Co to je? Systematická teologie – v Česku synonymum pro dogmatiku či věrouku, jinak souhrnný pojem pro fundamentální teologii, dogmatiku, apologetiku a  etiku – představuje nejvlastnější jádro teologie. K ní směřují disciplíny biblické a historické teologie (starozákonní a novozákonní biblistika, církevní dějiny), od ní se odvíjejí disciplíny teologie praktické (homiletika, pastorálka, katechetika, liturgika). Anglosasové ji často nazývají bezpřívlastkovým „theology“. Jejím úkolem je: 1) shromáždit, vytřídit a poskládat v konzistentní celek vše podstatné, co jako evangeličtí křesťané věříme a vyznáváme; 2) samostatně to promýšlet a vlastními slovy sdělovat bratřím a sestrám v církvi i případným zájemcům mimo církev. Viděno zvenčí – něco jako křesťanské filozofování, viděno zevnitř – konfrontace biblických vyprávění s našimi životními příběhy. Systematický teolog promýšlí svou víru jako víru křesťanskou a  křesťanskou víru jako víru svoji. Zkusmo bych systematickou teologii definoval jako „svůj pokus podat základní obsah křesťanské zvěsti/křesťanské víry systematicky (souhrnně) a aktuálně (soudobě)“.

překladových titulech: Horst Georg Pöhlmann, Kompendium evangelické dogmatiky (2002) a  Daniel  L.  Migliore, Víra usilující rozumět (2009).

Kdo ji učí? České prostředí systematické teologii příliš nepřálo. Jednak proto, že filozofie nepatřila k silným stránkám českého myšlení, jednak proto, že se menšinové české evangelictví soustředilo na studium Bible a české reformace. Přesto se naše katedra může chlubit jmény dvou doma neobyčejně vlivných a  ve světě proslulých teologů: Josefa Lukla Hromádky (1889–1969, za druhé světové války profesorem v  Princetonu) a  Jana Milíče Lochmana (1922–2004, v době normalizace profesorem v Basileji). V současné době na katedře přednášejí profesor Jan Štefan (vedoucí katedry, nar. 1958, na fakultě od roku 1990) a docent Petr Macek (nar. 1944, na fakultě od roku 1993). V oboru promovali výrazní evangeličtí faráři Pavel Otter, Filip Susa, Petr Gallus, Ondřej Kolář (všichni ČCE) a Marek Říčan (SECAV); její současní doktorandi tvoří intelektuální elitu svých církví: Jan Valeš (CB), Kristýna Kupfová (ECM), Jiří Šamšula (katedrový pomvěd, ČCE).

Jak se učí? Systematickou teologii se nenaučíme biflováním informací, nýbrž rozhovorem s teology před námi a vedle nás. Student systematické teologie čte, přemýšlí, diskutuje. Učitel systematické teologie učí systematickoteologicky myslet, mluvit, psát. Prakticky to znamená, že pracujeme s klasickými dokumenty křesťanství, s texty, v nichž naši otcové formulovali svou víru v Otce, Syna a Ducha svatého: v starocírkevních či reformačních vyznáních (kréda a konfese), katechismech, osvědčených učebnicích teologie nebo reprezentativních novodobých monografiích k jednotlivým teologickým problémům. Kdo by se chtěl poučit blíže, nechť sáhne po dvou

Z knižní produkce katedry: Jan Štefan, Karl Barth a ti druzí (2005); Petr Macek, Novější angloamerická teologie (2008); Petr Gallus, Člověk mezi nebem a zemí. Pojetí víry u Paula Tillicha a Karla Bartha (česky 2005, německy 2007).

Bonmot na závěr „Úkolem systematického teologa je učinit se přebytečným: pojmově vyjádří to, jak smýšlejí křesťané všech dob. Jeho nejvyšší cíl je učit tak, že ti, kdo s ním sdílejí tutéž víru, shledají jeho učení zcela samozřejmým.“ (Martin Kähler, 1896) Jan Štefan

19

MLÁDEŽ O PRÁZDNINÁCH

Barevné korálky pod jednou střechou aneb Kemp mládeže ve Strmilově

A

hoj, vezmi si jeden korálek. Který? Jaký chceš, která barva se ti líbí. Dobré ráno, vezmi si jeden korálek… Blíží se osmá hodina ranní, jídelna strmilovské základní školy se plní. U vchodu stojí farářka Hanka Ducho, v ruce drží misku dřevěných korálků a každému přicházejícímu nabízí. Už jsme skoro všichni, Hanka se ujímá slova, ranní pobožnost začíná. Zpíváme, přitom mezi mládeží koluje dlouhý provázek, každý navlékne svůj korálek, vzniká dlouhý pestrý řetěz. Tak nějak jsme se sešli. Každý trochu jiný, jinak velký, starý, barevný, veselý, uzavřený… Ale spojeni – místně pod střechou strmilovské školy, lidsky pouty přátelství (třeba právě ve Strmilově navazovaných nebo obnovovaných), ale ještě jinak – pojí nás společná víra, nebo spíš společný Pán Bůh. Pod jednou střechou. Tak se jmenuje letos už třetí ročník kempu evangelické mládeže ve Strmilově. A jak vypadá jeden den v kempu? Dopoledne a odpoledne se konají kurzy – každý z účastníků navštěvuje jeden z kurzů celý týden. Kurzy jsou čtyři: design (zvl. práce s fotografiemi v počítači), divadlo (zvládání textu, hlasu, těla, mimiky…), kurz biblicko­‑tematický (biblické příběhy o pomoci; odpoledne kurz první pomoci) a LARP. Co je to LARP? Doslova Live Action Role Play, k tomu

20

jako vysvětlení jedna věta z anotace vedoucích této dílny: „V larpu lze prožít oblíbené příběhy či sny naživo, na vlastní kůži.“ Účastníci myslím opravdu prožívali vše dost naživo a líbilo se jim to. Mezi obědem a svačinou je každý den na vybranou z několika programů (muzicírování, bubny, vaření, sportování, rukodílna, hra cvrčci…). Po večeři se nejde hned spát, ještě nás čeká třeba povídání o cestě po Austrálii na kole, o dobrovolnictví v Etiopii nebo večer se synodním seniorem a kurátorkou. A večerní pobožnost. V sobotu celodenní výlet a v neděli končíme společnými bohoslužbami ve strmilovském kostele. Zázemí poskytuje tamní základní škola, využívá se taky zahrada sousední školy mateřské (zde je taky velký stan, kde můžete do pozdní noci pobýt v čajovně), některé programy se odehrávají v místním kině a v kostele, obědy nám vaří kuchařky ve školní jídelně. Sešli jsme se pod jednou střechou a o to, aby pod tou střechou všechno fungovalo, se postaral organizátor kempu, totiž, o. s. SEM (Sdružení evangelické mládeže) spolu s ČCE (konkrétně COM – Celocírkevní odbor mládeže). Za těmi zkratkami se skrývají konkrétní lidé, které v kempu poznáte mj. podle vysílačky za pasem. A kdo jste ve Strmilově nebyli, přijeďte napřesrok! Lenka Ridzoňová

KOMISE PRO PŘÍPRAVU NOVÉHO EVANGELICKÉHO ZPĚVNÍKU

Poklad evangelického zpěvu

M

vorech o podobě současné církve i společnosti ilé sestry a milí bratři, v nedávné době jste dostali výzvu k vyjá- kolem nás: dření zájmu o nový připravovaný evangelický zpěvník. Mnozí z vás se tak poprvé o práci na bu- 1) Církev nežije a není tvořena jen nedělní bohodoucím zpěvníku naší církve dozvěděli. Výzva službou; existence sborů a nejrůznějších skupin však vyvolala také řadu otázek, úvah a nejistot uvnitř sborových společenství je provázena šinad tím, jaký že zpěvník se vlastně připravuje. rokou škálou příležitostí a způsobů setkávání. Komise, která se již od roku 2004 z pověření Proto také není budoucí zpěvník zamýšlen jen synodu této obsáhlé práci a přípravě věnuje, se jako soubor písní pro nedělní shromáždění, ale proto na vás obrací se stručným představením chce nabídnout písně pro různé druhy spoletohoto zpěvníku, se zprávou o jeho charakteris- čenství a aktivit uvnitř sborů i pro pastorační a evangelizační práci mimo sbor. Zamýšlíme do tice, záměru a předpokládaném rozsahu. Nejdůležitější složkou práce zpěvníkové zpěvníku zařadit také návrhy domácích pobožkomise je péče o poklad evangelického zpěvu, ností, osobních ztišení a další možnosti využití svěřený nám mnoha generacemi našich před- liturgických textů tam, kde není možné zpívat chůdců. Písně patřící do tohoto dědictví otců (např. žalmy k recitaci). tvoří v budoucím zpěvníku základní součást jeho obsahu. Ze současného evangelického zpěvníku je převzato zhruba sedmdesát procent písní; každá píseň prošla zevrubnou hudební i textovou redakcí. Pokud to bylo možné, použili jsme tyto písně beze změny, v některých případech bylo však potřeba opravit zjevné chyby či nedostatky melodií, textů i zápisů písní. Podstatnější proměnu prodělala žalmová kapitola, v níž se komise pokusila hledat vedle ženevských žalmů širší okruh zpracování žalmových předloh z různých zdrojů. V současném stadiu práce je v této kapitole obsaženo 2) Církev je velmi různorodá, jednotlivé sbory či celkem 150 žalmových zhudebnění, z toho 53 oblasti církve se liší podobou zbožnosti i způsoženevských žalmů, zčásti opatřených novými bem vyznávání, a to od zcela tradičních projevů texty. Dále jsou zde ve větším počtu zastoupeny reformované bohoslužby až po hledání nových žalmy ve zhudebnění Heinricha Schütze, Petra a nekonformních způsobů zvěstování evangeEbena, Miloše Rejchrta a také je do tohoto kon- lia. Také z tohoto důvodu bychom rádi v novém textu zařazena řada žalmových písní, které byly zpěvníku nabídli širší možnosti liturgického původně začleněny do jiných kapitol zpěvníku. zpěvu od tradičních chorálů a písní po moderní Ve srovnání s dosavadními zpěvníky je pro a nově vznikající písně, kánony, nepísňové liturcelý nově vznikající evangelický zpěvník cha- gické zpěvy, responsoriální žalmy, vícehlasy či rakteristická větší hudební, stylová i vyzna- několik lidových duchovních písní. V několika vačská různorodost a  otevřenost. K  hledání písních myslíme také na děti a mládež. větší pestrosti a rozmanitosti zpěvu církve nás vedou tři základní skutečnosti, důvody, které si 3) Při konfrontaci se zpěvníky ze zemí od nás uvědomujeme při obsáhlých a otevřených rozho- na západ si velmi zřetelně uvědomujeme jejich

21

Naším cílem je práci na novém zpěvníku ČCE šíři pohledů, odvahu a otevřenost k přijímání nejrůznějších nových podnětů, například dokončit tak, aby mohl vyjít k významnému v rámci ekumenického soužití církví. Přímou výročí naší církve v roce 2018. Předpokládáinspirací pro tvůrce nového evangelického me, že bude obsahovat kolem 700 písní, zpěvů, zpěvníku se stal právě díky těmto výrazným modliteb a dalších textových oddílů. Do té doby rysům Zpěvník evangelických reformovaných je potřeba zodpovědět řadu konkrétních otázek církví německy mluvící části Švýcarska. Zaujal týkajících se způsobu vydání zpěvníku, předponás také svým dokonalým zpracováním a hlu- kládaného nákladu a nalezení finančních zdroboce promyšlenou vnitřní strukturou. Osnovu jů pro tisk. Proto se na vás obracíme s prosbou tohoto švýcarského zpěvníku jsme (s laskavým o informace, které nám pomohou tyto otázky svolením autorů) převzali s drobnými úprava- postupně řešit. Odhad počtu výtisků a předpomi i pro náš nový zpěvník. Švýcarští bratři kládaných finančních nákladů, který byl ústřenám navíc poskytují velmi účinnou praktickou dím církve připojen k závěru zprávy pro synod, pomoc při přípravách sazby, grafického zpra- je jen velmi předběžný a není zatím podložen cování a tiskových předloh a v mnoha dalších odezvou církve na dotazy předložené komisí.  konkrétních problémech. Miloslav Esterle

Z CÍRKEVNÍCH ŠKOL

Mladí muzikanti ve světě Koncertní turné Konzervatoře Evangelické akademie v Olomouci po třech německých městech

N

aše výprava koncem školního roku čítala se připomíná hrad, biskupství pak od počátku sedm členů: tři pedagogy a čtyři studenty. 11.  století. Autobus zastavil před kostelem Před sebou jsme měli tři večery s koncertním Krista Vykupitele (Erlöserkirche), který byl vystoupením. Program byl divácky záživný postaven v letech 1930–1934 a po vybombardování v roce 1945 byl zrekonstruován. V roce a pestrý. Ve čtvrtek ráno jsme vyjeli z Olomouce do 1972 vzniklo v prostorách pod kostelem sborové malé lázeňské obce Bad Alexandersbad v se- centrum. Po krátkém občerstvení nás čekala verním Bavorsku, známé svými minerálními akustická zkouška a večer náš první koncert. a slatinnými lázněmi. Ubytováni a také srdečně Po úspěšném vystoupení jsme se vydali na přijati jsme byli v Evangelickém vzdělávacím krátkou procházku do centra tohoto malebného a konferenčním centru Alexandersbad. Tento městečka – převážně barokního, kde se nešlo ubytovací komplex, ve kterém najdete kapli, nezastavit u nejstarší části Domplatz se dvěma knihovnu, prostory pro semináře, přednášky, paláci a obdivovat goticko­‑románský císařský sport a další vzdělávání, byl založen v roce 1958. dóm (Kaiserdom, zač. 13.stol.) i  „absurdně Pracují zde a jednotlivé vzdělávací akce pořá- malebnou“ radnici, původně gotickou, později dají specialisté na teologii, filozofii, politiku, rokokově přestavěnou. První den byl vskutku dlouhý a vyčerpávající, zato však plný zážitků. psychologii, ekologii a zemědělství. Protože jsme v pátek k místu večerního Na první koncert jsme vyrazili do města Bamberg, které je centrem oblasti Horní Fran- vystoupení nemuseli cestovat daleko, rozhodli ky v severním Bavorsku. Už koncem 9. století jsme se navštívit Wagnerovo město – Bayreuth,

22

které leží na řece Červený Mohan a je největším klavíristy bylo zážitkem zahrát si na výborný městem Horních Frank. Sídlí zde univerzita, nástroj v inspirativním koncertním sále pokde studuje přes devět tisíc studentů. Najdete jmenovaném po slavném Arturu Rubinsteinovi tu nejen Wagnerovo muzeum ve vile Wahnf- (1887–1982), legendárním interpretovi Chopina, ried, ale i Lisztovo muzeum, neboť v roce 1886 ale také Beethovena a Brahmse. Našimi posluzde Franz Liszt zemřel. Město je ve světě pro- chači byli mladí hudebníci a jejich rodiče, neboť slulé díky každoročnímu opernímu festivalu koncert vyplňoval pauzu mezi soutěží a vyhláRichard­‑Wagner­‑Festspiele. Měli jsme v  úmyslu navštívit Wagnerovo divadlo a těšili jsme se na prohlídkový okruh exteriérem. Protože však probíhaly zkoušky festivalového představení, tento plán se nám nepodařilo uskutečnit. Prohlédli jsme si alespoň centrum a vrátili se zpět do Bad Alexandersbadu. Náš druhý koncert se konal nedaleko ve Wunsiedelu – rodišti básníka Jeana Paula, který ovlivnil Roberta Schumanna. Koncertní sál, který byl součástí společenského domu, navštívilo sice méně posluchačů než jich bylo na koncertě předchozím, avšak o to nadšenější bylo přijetí naší interpretace. Ráno jsme se rozloučili s lázeňským městečkem i našimi hostiteli a vydali se na cestu šením výsledků renomované klavírní události. do bavorského hlavního města Mnichova. Díky I když byla v sále patrna nervozita při očekávání bezchybné navigaci naší klavíristky jsme po- výsledků, obecenstvo bylo pozorné a vstřícné. V neděli ráno jsme vyrazili k domovu, bohatší měrně rychle v tomto rozlehlém městě našli místo našeho ubytování v Teologickém semi- o zážitky z třídenního pobytu v Bavorsku, vyplněného nejen úspěšnými koncerty, ale též náři luterské církve. Na místo našeho třetího koncertu jsme se setkáními s příjemnými lidmi a návštěvami velmi těšili, neboť koncertní sál se nachází v re- zajímavých míst. nomovaném Steinway­‑Haus a zejména pro naše Marika Žáková, Konzervatoř Evangelické akademie

CÍRKEVNÍ DEN V LUŽICI

U sousedů evangelíků

H

ádanka: Je to v Německu, mluví se tu i slovanským jazykem a můžete zkusit i češtinu. Kde to je? Odpověď: V Lužici. Kdo je uvyklý naší českobratrské bohoslužbě a našim kostelům či modlitebnám, byl by asi překvapen: krásný kostel plný původní barokní výzdoby, a přece vznikl už jako evangelický. Lu-

terská bohoslužba ve slovanském jazyce. Kostel je plný, však to je také výjimečná událost, obvykle jsou tu bohoslužby v němčině. Pokud jste cestovali po slovanské Lužici a chtěli se setkat s hornolužickou srbštinou ve veřejném životě, navštívili jste nejspíš vsi mezi Budyšínem a Kamencem, takzvanou jádrovou

23

katolickou oblast – třeba vesnice Chrósćicy, Pančicy­‑Kukow (tady je dodnes klášter Marijina hwězda, který dlouho patřil pod českou duchovní správu), Njebjelćicy nebo Wotrow s jeho hradištěm. Úplně jinak je to s evangelickými Lužickými Srby. Mají se svými německými sousedy společnou víru a také sbory. Dnes žijí mnohem více rozptýleni – po celé Lužici i mimo ni, a proto pořádají každoroční církevní den – Serbski cyrkwinski dźeń. Pro mnohé je to jedna z mála možností účasti na lužickosrbských bohoslužbách a také příležitost k setkání. Zvláště pro nás, kdo žijeme v Praze. Tento svátek je pořádán na různých místech a letos byl vybrán Delni Wujězd v blízkosti města Hamor (něm. Boxberg) na severním okraji Horní Lužice. Nejde ale o  to naplnit jednou za čas kostel. Letošním heslem bylo „Naplnit Kristův zákon“ (hornolužicky Chrystusowy zakoń dopjelnić) a v tomto duchu se nesl i celý program. Protože setkání je to pro leckoho opravdu výjimečné (zvlášť pro nás z diaspory), měli jsme možnost přijet už v sobotu, na odpolední zahájení. Toho se často účastní hosté – představitelé evangelické církve v Sasku i lidé ze zahraničí. Za ČCE letos přijel pozdravit a podpořit lužickosrbské evangelíky přímo synodní senior Joel Ruml. Účastníci si toho velmi považovali a navíc je potěšilo, že jako jediný host nemluvil německy, ale prostě česky – mnozí rozuměli úplně, ostatní téměř všemu. Ani nebylo zapotřebí,

24

aby lužickosrbský superintendent Jan Malink překládal (sám studoval nějaký čas na Karlově univerzitě a nejen že zná dobře Prahu, ale mluví i dobře česky). Pokračování programu v nedalekém hostinci nepředstavovalo jen příležitost k povídání a občerstvení (klasicky kofej a tykanc = koláč). Následovala přednáška Lubiny Malinkowé o vzdělávacím ústavu pro Lužické Srby, který tu v 18. století založil a podporoval hrabě von Gersdorf, spolupracovník Zinzendorfův. Byla to doba a místo, kdy se české a lužické dějiny silně prolínaly. Hlavním bodem lužickosrbského církevního dne jsou pokaždé nedělní bohoslužby s vysluhováním večeře Páně. Vysluhuje se samozřejmě „podobojí“, avšak chléb se neláme, podává se v oplatkách. Slavnostní bohoslužby nedoprovázejí jen varhany, ale i trubači. Potom následuje další program (výstava o střední Lužici, oběd, beseda a hodně společného zpívání). Organizaci má kromě superintendenta Malinka na starosti Serbske ewangelske towarstwo, které vede Měrćin Wirth. Nejen s nimi jsme se mohli sejít před lety na společných česko­‑lužickosrbských bohoslužbách v dejvickém sboru ČCE. Česko­‑lužickosrbské styky mají dlouhou tradici. Hodně Srbů studovalo v Čechách, mnozí čeští duchovní jezdili pravidelně do Lužice. Naše národy nemají jen staletí společné historie, ale i společnou současnost. A stejné úkoly. Heslo letošního lužickosrbského dne to potvrzuje. Hanuš Härtel, foto Jürgen Maćij

Vzpomínka na Věru Miřejovskou

D

ne 11. 7. 2013 uplynulo 100 let od narození Věry Miřejovské, rozené Lochmanové. Narodila se v Novém Městě nad Metují v rodině Josefa Lochmana, která patřila do evangelického sboru v Šonově. Užší i širší rodina a zrovna tak prostředí církve tvořilo zázemí jejího života. V roce 1938 se Věra provdala za faráře ČCE Jana Miřejovského a ve válečných letech se narodili jejich dva synové. Po válce rodina žila několik let ve Švýcarsku, potom působili ve sboru v Třebechovicích pod Orebem a od roku 1958 v Praze u Klimenta. Do Nového Města se

však Věra Miřejovská celý život ráda vracela, navzdory potížím s pohybem v pozdějších letech. Zemřela v roce 1993 v Hradci Králové. Narodila se v monarchii, zažila obě světové války a oba totalitní režimy. Upřímně i kriticky se radovala ze znovu nabyté svobody. Měla dar velmi přesně analyzovat situaci a věděla, podle čeho se řídit a co udělat. Málo uvažovala o svém vlastním prospěchu a v nejistých dobách byla zdrojem jistoty pro řadu lidí. Vzpomeňme na ni. (jp)

K poctě českých a moravských exulantů pro víru

Exulant po dvaceti letech K 400. výročí Bible kralické

P

řed dvaceti lety byly položeny základy občanského sdružení Exulant. K připomenutí této skutečnosti uspořádalo sdružení ve spolupráci s Českobratrskou církví evangelickou a Bratrskou jednotou baptistů 8. června letošního roku sjezd k poctě českých a moravských exulantů pro víru a k 400. výročí tisku jednodílky Bible kralické roku 1613. Hlavním tématem byla Bible v životě církve s  mottem „Národ náš nepochybně zanikne, neobrátí­­­‑li se opět k Hospodinu a jeho Písmu,“ jehož autorem je Jan Karafiát. Místem jednání byl evangelický kostel U Salvátora a Betlémská kaple. Sjezd zahájil předseda o. s. Jan Bistranin vzpomínkou na osobnosti, které stály u zrodu novodobé organizace sdružující potomky náboženského exilu – Pavla Smetanu, Karla Matějku, Vlastimila Pospíšila a Miroslava Veselovského. Připomenul cíle sdružení i přímou zkušenost často již nežijících reemigrantů a vyjádřil vděčnost za jejich svědectví víry.

Vědeckou část sjezdu zahájila Edita Štěříková přednáškou Exulanti a Bible. Skvělá přednáška i přednes, citace z dochovaných archivních dokumentů exulantů. Temno jako odraz biblického…Světlo nohám mým…, kterého se nedostává. Alois Jirásek původně exulantský výraz umělecky umocnil. Bible jako vskutku to jediné nejcennější co mám v držení. Srovnání s katolickou Biblí v exulantském prostředí. Petr Pokorný v  excelentní přednášce porovnával překlady Kralických, jejich možnosti překladů z původních jazyků a obtížnost jejich získání s překladem ekumenickým. Ilustroval vývoj jazyka i odraz vědeckých poznatků v překladatelství. Zdůraznil interpretaci překladu. Ondřej Macek přednesl Hledání odkazu českých písmáků, v němž nás provedl od písmáků tajné církve v době protireformace přes exulanty, toleranční dobu až ke kruhu písmáků kolem profesora Starého zákona Slavomila Daňka a k otázce, co dnes.

25

Jan Bistranin podal obsáhlou zprávu o činnosOdpolední jednání se přestěhovalo do Betlémské kaple. Cestou se účastníci nechali ti o. s. Exulant a vyjádřil naději v další pokračozvěčnit na společné fotografii, stejně jako před vání díla s novými mladými členy. Následovaly dvaceti lety, u Šalounova pomníku Mistra Jana pozdravné projevy. Jakkoli měly jedno téma, bylo Husa na Staroměstském náměstí. Tentokrát za pozoruhodné, jak odlišně je jednotliví řečníci asistence Městské policie. Zvonky dobré zprá- uchopili, aby se setkali v závěrečném zdůraznění vy (viz foto), hudební soubor ručních zvonků úlohy Bible v životě exulantů i současníků. Všechny přednášky, kázání a pozdravy budou mladých hudebníků ze sborů v Kateřinici a Ratiboři nám vyzvonil Dobrou zprávu a zahájil uveřejněny v připravovaném sborníku, který je odpolední pokračování sjezdu. V Betlémské možno objednat na adresách [email protected], kapli byl pak přednesen dopis Mistra Jana Husa [email protected] nebo Občanské sdružení Veškerému národu českému z 10. června 1415 Exulant, Jungmannova 9, 111 21 Praha 1-Nové Město. z vězení v Kostnici. Josef Čáp (redakčně kráceno)

  ČTENÁŘI PÍŠÍ 

Reklama na dovolenou v Herlíkovicích O prázdninách jsme měli možnost prožít příjemný čas v evangelickém středisku Horský domov v Herlíkovicích. Z vyprávění rodičů jsme věděli, že Herlíkovice jsou úžasné místo, na které mají bohaté vzpomínky a kam se rádi vracejí. Sami jsme však k danému zařízení žádný vztah neměli a netušili jsme, co nás čeká. Krásou Krkonoš, útulností Horského domova a chaty Vokurky, stejně tak jako vstřícností a ochotou správců střediska, manželů Bártových, jsme byli uchváceni, a proto jsme se rozhodli napsat tento článek a doporučit zařízení dalším.

26

V Horském domově najde zázemí větší i menší skupina lidí, rodina s dětmi se zde nebude nudit, a to ani při nepřízni počasí (ověřili jsme). Na své si přijdou sportovci (turistika, ping­‑pong, fotbálek, trampolína), hudebníci (klavír, kytara, buben zvaný Cajon), hazardní hráči (kanasta, deskové hry), jedlíci (o borůvkových knedlících se nám ještě teď zdá) i lenoši. Nejdůležitější a nejcennější role zařízení spočívala a stále spočívá v tom, že se zde setkávají lidé, kteří jsou naladěni na stejnou vlnu – a to není málo! Marie Soukupová

MOJE CÍRKEV

O HOSPODÁŘSKÉ SOBĚSTAČNOSTI SBORŮ

Z rozhovoru církve o samofinancování Část 2 Rozložení parametrů podle seniorátů V  této – druhé části souboru článků jsou vyhodnocovány jednotlivé parametry podle seniorátů. Na obr. 5 jsou uvedeny průměrné počty osob ve sboru v jednotlivých seniorátech. Sledují se průměrné počty členů sboru, počty platících

je v seniorátu Ochranovském (72) a Ústeckém (142), senioráty s největším průměrným počtem členů ve sboru jsou Východomoravský (650), Poličský (467) a Brněnský (450). Velmi rozdílný počet členů ve sborech bude představovat jeden ze základních problémů při restrukturalizaci sborů.

O počtu členů, kteří nesou finanční odposalárníků, počty členů s  vlastním příjmem a počty členů s hlasovacím právem. Je zcela vědnost za své sbory, nejlépe vypovídá počet zřetelné, že mezi jednotlivými senioráty exis- platících salárníků. Jejich nejnižší průměrný tují až téměř desetinásobné rozdíly ve všech počet ve sboru je opět v seniorátu Ochranovhodnoceních průměrného počtu členů ve sbo- ském (26) a Ústeckém (37), největší naopak ve ru. Nejmenší průměrný počet členů ve sboru Východomoravském (250), Poličském (189) ¥

27

a Horáckém (145). Zajímavý pohled je na poměr novský (139 tis./rok) a Poděbradský (149 tis./ počtu platících salárníků k celkovému počtu rok). Sbory těchto seniorátů budou mít cestu členů sboru, obr. 6. Nejvyšší podíl platících k samofinancování obtížnou, protože jejich salárníků je v  seniorátu Horáckém (44  %), stávající celková obětavost je velmi nízká. Poněkud jiné hodnocení sborů poskytuje Poličském (41 %) a Východomoravském (36 %), tedy v seniorátech, kde často vybírají salár pohled na sborovou obětavost přepočtenou na presbyteři osobně. Nejnižší podíl platících člena sboru, obr. 8, nebo na platícího salárníka, salárníků je naproti tomu v seniorátu Jihočes- obr. 9, v jednotlivých seniorátech. Největší oběkém a Západočeském, v obou platí salár pouze tavost člena nebo platícího salárníka vykazují 17 % členů. V celé církvi platí salár průměrně senioráty celkově „nejchudší“ nebo s nejmenpouze 30 % členů. Je tedy zřejmé, že většina ším počtem členů, například Ochranovský členů sborů se na financování církve nepodílí a Jihočeský i Západočeský. Naopak senioráty vůbec, jsou tedy pouze tzv. kartotéčními čle- s největším počtem členů i salárníků a s nejny nebo jejich finanční povinnosti vůči sboru vyšší celkovou obětavostí sboru mají příjmy

plní rodinní příslušníci. Malá část členů církve přispívá sborům jiným způsobem než salárem. Jejich počet však leží mimo evidenci salárů. Nerovnoměrnost finanční „síly“ sborů dobře ilustruje pohled na průměrnou obětavost sborů, seřazenou podle jednotlivých seniorátů, obr. 7. Za průměrnou obětavost je pokládán součet salárů, sbírek, darů a ostatních darů. Největší celkovou průměrnou obětavost mají sbory Pražského a Východomoravského seniorátu. V těchto seniorátech se průměrné příjmy sboru z titulu obětavosti sboru blíží 400 000 Kč/rok. Nejmenší celkovou průměrnou obětavost sboru mají senioráty Ústecký (132 tis./rok), Ochra-

28

přepočtené na jednoho člena relativně nízké, např. seniorát Východomoravský. Nepříznivé podmínky ve sboru, jako je malý počet členů sboru, vedou k vysoké průměrné obětavosti na jednoho člena, protože jinak by takové sbory nebyly schopny plnit ani své stávající finanční povinnosti a hradit své náklady. Ve sborech s větším počtem členů není potřeba obětavosti tak naléhavá, a  proto může být obětavost přepočtená na člena či platícího salárníka relativně nižší. V některých seniorátech se jistě odráží také poměrně nepříznivá ekonomická situace regionu, případně daných obcí. Poněkud mimo jakoukoliv souvislost leží

seniorát Pražský, kde je obětavost přepočtená na platícího salárníka nebo člena poměrně vysoká. Vliv má, kromě jiného, nepochybně i dobrá ekonomická situace pražské aglomerace a nejvyšší průměrné příjmy na jednoho obyvatele ve srovnání s regiony. Spíš pro zajímavost uvádíme obr.  10, na kterém je zobrazen podíl jednotlivých druhů příjmu v seniorátech. Ve většině seniorátů tvoří největší podíl příjmů sboru salár. Druhým

nejvýznamnějším zdrojem jsou sbírky, třetím dary. Jiné pořadí zdrojů je pouze v Ochranovském seniorátu, ve kterém se projevuje jiná tradice financování sborů. Pavel Stolař Témata pokračování článku v příštích číslech: Rozložení salárníků ve sborech podle výše salárů Modely vývoje hospodaření ČCE v dlouhodobé perspektivě Teze, předložené 3. zasedání 33. synodu

29

VÝZVA ČTENÁŘŮM

Kroniky pro příští ročník

M

ilí čtenáři, s přicházejícím novým školním rokem a podzimem začínáme sbírat tipy a nápady pro další ročník Českého bratra. V rámci rubriky Moje církev, která letos přináší angažované příspěvky k samofinancování, nápravě křivd z minulosti a církevním restitucím, bychom se v příštím roce rádi věnovali tématu sborových kronik. Pevně stojí v turbulencích současného světa ten, kdo zná své kořeny, kdo může být hrdý na své předky a může se opřít o jejich postoje. Doufám, že se nám podaří vytvořit sérii úryvků z kronik, které zachytily dramatické časy v životech sborů či zajímavé nebo humorné události. Prosím kronikáře a kazatele, kteří vědí, že by se v jejich sborové kronice našel vhodný materiál, aby kontaktovali redakci Českého bratra (ceskybratr@e­‑ cirkev.cz). Daniela Ženatá

K FINANCOVÁNÍ CÍRKVÍ

Peníze, peníze …miluješ mě více než…?

Ž

ivá, místy až vzrušená diskuse o  nové situaci financování církví. I kdyby, jak se říká, k „narovnání došlo“, zůstaneme i nadále nebohatým společenstvím. Kazatelé i jiní pracovníci církve nebudou mít záviděníhodné platy ani nebudou odcházet se „zlatými padáky“. Argumenty obou stran jsou zřetele hodné. Pro řadu sborů nastane velký problém, zvláště tam, kde pár věrných s nadějí bojuje o zachování možnosti pracovat a shromažďovat se. Je pro ně třeba mít pochopení a najít způsob, jak pomáhat.

30

Při tomto přemítání mě stvrzenka od inkasa přiměla, abych spočítala, kolik a komu za to, na čem můj život existenčně nezávisí, rok co rok dobrovolně odvádím. Jsou to nemalé částky. A připomenula se Ježíšova neodbytně opakovaná otázka po velikosti Petrovy lásky (Jan 21,l5). Snad si mohu dovolit tuto aktualizaci, i když nejsem teolog. Myslím, že jsem počítala správně (a správnost potvrdila i kalkulačka), že naprostá většina našich rodin i samostatně žijících jednotlivců včetně důchodců zaplatí jen za rozhlas a televizi 2160 Kč ročně. Rádio

i televizi máme tedy rádi, i když je snad přímo nemilujeme. I v našich sborech nalezneme jen málo těch, kteří se bez nich obejdou. Spíše se zdá, že jsou pro nás přímo nepostradatelné. Víc než církev a společenství sboru, když s větší či menší ochotou jako řádní evangelíci platíme stanovené poplatky poctivě a včas? Počítám rychle, zda na salár a sbírky dám za rok alespoň tolik. Jak jinak by se církvi hospodařilo, kdyby každý kdo platit má, odvedl alespoň tolik co za uvedená média, na jejichž kvalitu si stěžovat patří skoro k dobrému tónu. Když si už chci oddechnout, uvědomím si, že to není zdaleka všechno: co tisk? Doufám, že alespoň únosné kvality a ne ty splašky ve formě třesků a Blesků. Neodebírám sice noviny denně, ale i tak – vyrovná se částka za ně sumě

na církevní tisk nebo knihy s duchovní náplní? Přemýšlet je nebezpečné, najednou myšlenky nelze zastavit. Co dary pro milé a blízké? Opět jedna nepříjemná otázka. Šťasten je ten, kdo má koho obdarovávat. Takto šťastni můžeme být všichni, vždy lze nalézt nablízku či v  dáli někoho, koho obdarovat můžeme. Zvládáme my, dary Božími bohatě obdarovaní, obdarovat i někoho mimo náš rodinný okruh? Na světě je tolik potřebných, kde církve dle štědrosti svých členů mohou účinně pomáhat. Zkušenosti dosvědčují, že naši blízcí přesto nebudou nijak ošizeni. Je toho tolik… Otázky nejsou zodpovězeny uspokojivě, zvláště když si připomenu, jak často zpíváme „…vše ti rád a cele dám“. Eva Žárská

 OZNÁMENÍ 

Vepřové hody v Herlíkovicích Horský domov Herlíkovice pořádá 25.–28. října pro všechny labužníky prodloužený víkend plný chutí a vůní. O duchovní potravu se postará farář Marek Vanča z Krucemburku. Kromě vepřových pochoutek bude připraveno i něco bezmasého a sladkého. Pivo a slivovice v dostatečném množství! Provoz našeho střediska je celoroční! Na horách je na podzim nádherně – pominou letní horka a příroda se krásně zbarví. Neváhejte proto přijet i mimo hlavní sezónu. Jste srdečně zváni! www.horskydomov.cz, tel.: +420 604 434 300, e­‑mail: horskydomov@e­‑cirkev.cz

31

DIAKONIE

Pečuj doma Představujeme projekt na podporu domácích pečujících

D

Dále Diakonie zprovoznila bezplatnou poraiakonie ČCE zahájila v létě provoz bezplatné telefonické poradny v rámci rozsáhlého pro- denskou linku 800  915  915, kde jsou pečovatejektu na podporu rodinných pečujících – Pečuj lům k dispozici zkušení odborníci, a to v pracovdoma. Projekt, jenž je v českém prostředí ojedi- ních dnech od 9 do 17 hodin. Během letošního podzimu vyjdou také tři nělý, probíhá dlouhodobě od ledna letošního roku (pod oficiálním názvem Pomáháme pečovat). příručky – Rady ošetřovatelské, Rady sociálně Jeho cílem je komplexně podpořit laické rodinné pečovatele, kteří se starají zejména o seniory, prostřednictvím propojených informačních, poradenských a vzdělávacích činností. Nejeden z nás se ocitl v životě v situaci, na kterou nebyl dost připraven: nemoc či stárnutí rodičů, prarodičů… Jak se postarat o příbuzného, který je nyní doma z nemocnice, a my musíme do práce? Tyto a podobné otazníky nejnovější vzdělávací projekt Diakonie ČCE řeší. Podle ředitele Diakonie ČCE, Davida Šourka, je u nás domácí pečování rozšířeno více, než by- právní a Rady pro komunikaci, včetně DVD s 15 chom čekali: „V ČR je podle neoficiálních údajů instruktážními videy pro domácí pečování. V návaznosti na kurzy uskutečněné v prvém 200 000 lidí pečujících dlouhodobě a dalších 200 000 pečujících krátkodobě. K poskytování pololetí je do konce roku 2013 připravena další dobré péče potřebují přirozeně i sami pečující série kurzů pro veřejnost, které se budou konat podporu, kterou se jim snažíme jako velká orga- v Břeclavi, Valašském Meziříčí, Jablonci nad Nisou, Pardubicích, Brně a v Praze. Kurzy představí nizace s celostátní působností nabídnout.“ Pro nejširší veřejnost byl v červenci spuštěn účastníkům sociálně­‑právní a psychologické minový webový portál www.pecujdoma.cz, který nimum, potřebné základy ošetřovatelství i praknabízí aktuální informace, rady a návody pro tický nácvik stěžejní domácí péče. „Je potěšující pečování a ošetřování. Uživatelé tu mají mož- vidět, že se vzdělávání účastní i mladí lidé, nanost využít elektronické poradenství či se in- příklad dívky, které mají zkušenost ze zahraničí spirovat zdejší moderovanou diskusí, stahovat jako au pair a chtějí dále o někoho pečovat, ať si konkrétní návody, vzory smluv, postupy pro už ve vlastní rodině, nebo třeba v blízkém okolí,“ sociálně­‑právní úkony a podobně. V nabídce říká manažerka projektu Olga Mutlová. Projekt je financován z Evropského sociálního jsou rovněž pokyny pro začínající pečovatele, tedy výčet stěžejních kroků a úkonů pro ty, kdo fondu prostřednictvím OP LZZ (Operační prose rozhodli postarat se o své blízké v domácím gram Lidské zdroje a zaměstnanosti) a státního rozpočtu ČR. prostředí a jsou začátečníky. Pavel Hanych

32

 AKTUALITY 

Povodně 2013: Když vody opadly… Humanitární pracovníci a školení dobrovolníci Diakonie se v posledních týdnech po ukončení odklízecích prací v terénu intenzivně zabývají šetřením a vyhodnocením škod v konkrétních domácnostech. Šetření pro poskytnutí finanční pomoci probíhá ve spolupráci s dalšími neziskovými organizacemi (ADRA, Člověk v tísni) ve snaze, aby se pomoc dostala ke všem potřebným, aby se přitom činnost těchto organizací navzájem nepřekrývala a prostředky byly poskytnuty transparentně a spravedlivě. Uvolnění finanční pomoci lidem nejvíce zasaženým povodněmi zahájila Diakonie už v srpnu. Výtěžek letošní povodňové sbírky přitom už v červenci přesáhl pět milionů, kromě sympatizující veřejnosti sbírku významně podpořily také kulturní projekty a partnerské organizace. Přehled humanitární pomoci Diakonie ČCE během červnových povodní: – počet přihlášených dobrovolníků: cca 800 – počet dobrovolníků nasazených v terénu: cca 250 – počet obcí, kde jsme pomáhali/pomáháme:  19 – kraje v působnosti Diakonie ČCE: Královéhradecký, Ústecký, Středočeský, Jihočeský.

Pomozte popálené Martě Tříletá ukrajinská holčička Marta spadla letos na jaře do nádoby s vařící vodou, těžce se popálila a ve vážném stavu strávila několik týdnů v nemocnici. Cizinci bez trvalého pobytu musí platit komerční zdravotní pojištění, což pro děti znamená 15 až 18 tisíc korun ročně. A je třeba je platit předem minimálně na půl roku. Rodina právě šetřila Martě na nové pojištění, když se toto neštěstí stalo. A protože zrovna v tu chvíli pojištěna nebyla,

nemocnice vystavila fakturu za Martino léčení ve výši 196 000 Kč. Finanční situace rodiny neumožňuje dluh splácet. Hrozí narůstající penále, exekuce a další postihy. Pro rodiče, kteří jsou ze zranění malé Marty psychicky a fyzicky vyčerpáni, představuje nesplatitelný dluh nepřekonatel-

nou překážku v dalším životě. Může ovlivnit i kvalitu zdravotní péče, která je potřeba na dívčino úplné uzdravení. Váš finanční dar pomůže tento dluh uhradit. Podpořit rodinu můžete také nákupem mastí, které Marta denně potřebuje. Pomoci můžete jednoduše na dárcovském portálu www.mnoho­‑tvari­‑pomoci.cz. Číslo účtu pro přímou podporu: 359 6666 359/0800, v. s. 43. Děkujeme všem!

Nevěděli jsme, co bereme Kuriózní případ řešili policisté ve městě San Bernardino v Kalifornii (USA). Zloději, kteří se vloupali do místní neziskové organizace, pomáhající obětem sexuálního násilí či bezdomovcům, se dvě hodiny po krádeži vrátili zpět i s nakradenými věcmi a omluvným vzkazem: „Neměli jsme tušení, co tady bereme. Tady máte své věci zpět a doufáme, že budete dál proměňovat lidské životy. Bůh vám žehnej.“ (zdroj: idnes.cz) Kdyby snad někdo ze zlodějů, kteří v minulosti vykradli nejedno středisko Diakonie, toužil po nápravě věcí, nechť je mu tato zpráva zajímavou inspirací… ph

33

SURSUM CORDA

Tys, Kriste, prosil Vezměme vážně Kristovu přímluvu za to, abychom byli jedno

V

 novém evangelickém zpěvníku se objeví Kristovu přímluvu za nás, za to, abychom byli také písně, které se zpívají u našich sou- jedno. A abychom srdcem i duší toužili po tom, sedů. Zeptali jsme se varhaníků a hudebníků aby se to splnilo. Být jedním chlebem a jedním z anglikánské církve, které písně považují za tělem (v originálu písně) nemusí znamenat unisvůj „poklad“. Jako první v seznamu písní, kte- formitu či unifikaci, ale jednotu a součinnost ré nám doporučili přeložit, je píseň pojednáva- různých částí těla. jící o večeři Páně. Takových mnoho nemáme, při vysluhování se jich zpívá jen několik. Píseň, Nejsme důvěryhodní kterou chceme nabídnout, pojednává o večeři Prostřední dvě sloky nás vyzývají, abychom Páně jako o  „svátosti jednoty“. Eucharistii se přimlouvali za církev (tedy i za jiné církve, (doslova: díkůvzdání) vnímáme leckdy spíše odlišná společenství) i za celý svět, za ztracené jako svátost, která křesťany rozděluje, ale tak či vzdálené, aby pro ně víra byla něčím, čeho to Ježíš určitě nechtěl. se mohou chytit, a aby nalezli v církvi domov. Originál písně začíná „O Thou, who at Thy Toto téma také souvisí s jednotou, která nám Eucharist didst pray“ – „Ty, který jsi v eucha- chybí: Nemůžeme se divit, že se lidé nevracejí ristii prosil“, aby všichni jedno byli (Jan 17,11). do církví a nemají v ně důvěru; dokud nepoAutor měl na mysli Ježíšovo poslední slavení minou smutná rozdělení, jak můžeme být svěHodu beránka s učedníky, resp. první slavení dectvím světu? Sotva můžeme zrcadlit Krista večeře Páně. Podle evangelisty Jana se ve veče- v našem světě, když jsme jako rozbité zrcadlo, řadle odehraje nejen společné jídlo (J 13,11.28), když se mezi sebou hádáme nebo se diplomaale Ježíš také učedníkům umyje nohy (J 13), ticky míjíme (toho si lidé také všimnou) nebo pronese k nim obsáhlou řeč na rozloučenou když považujeme druhé za fanatiky či hlupáky. (J 13–16) a modlí se za ně (J 17), mj. právě za Myslím si, že dnešního člověka, který se na jejich jednotu – asi tušil, jak to s nimi dopadne. církve dívá zvenčí, snad ani tolik nepohoršuje, že je jich víc, že existují různá pojetí, ale nemůže pochopit, proč se k sobě církve nechovají Všichni jsme jedno tělo Myslím si, že i v písních má smysl přiznat si kolegiálně, proč se různí křesťané navzájem něco, co nás bolí nebo co by nás aspoň mělo posuzují a pomlouvají. pálit, co by nám nemělo být lhostejné. Kristus nás zve, abychom i dnes, po dvou tisících le- Smutné rozdělení tech, byli jeho učedníky. Má nám jít o to, aby Někteří křesťané říkají, že přece nevadí, když církev byla opravdu tělem, tedy živým orga- je na světě církví více, že je dobře, když si nismem, ve kterém se jednotlivé části o sebe každý člověk může na náboženském tržišti zajímají, sdílejí radost i bolest (1K 12,26), ale najít to, co mu vyhovuje, pojetí, které je mu také se ptají na názor druhého a snaží se ho po- blízké. Jistě je dobře, že se dnes lidé mohou chopit. Píseň nás vyzývá, abychom vzali vážně svobodně rozhodovat. Jsem přesvědčen i o tom,

34

že Božím záměrem není uniformní jednota, ale pestrost – ovšem jako různost provázená vzájemným respektem. Bylo by škoda, kdybychom prohlásili, že je to tak v pořádku a že je vlastně dobré, že církev není jedna. Nemohu si pomoci – rozdělení křesťanstva je smutná věc. Bůh jistě může i takovou skutečnost, jako je rozdělení církve, obrátit k dobrému, může využít i toho,

co jsme pokazili, k něčemu, co nám a celému světu může pomoci. Nedělá to ovšem bez naší účasti – proměňuje naše postoje. A právě o to jde v modlitbě (a nabízená píseň je modlitbou): Když se za někoho modlím, proměňuje se můj vztah k němu, záleží mi na něm, už si nemohu myslet, že má nesprávný názor a že nemá smysl s ním mluvit. ¥

35

Když slavíme večeři Páně, vyznáváme svůj teď a tady. Ale zároveň víme, že až tehdy církev podíl viny na tom, co nás dělí od Boha i od bude vpravdě jedna, v trvalém pokoji a lásce druhých lidí. Vyznáváme však i  svou víru bez hranic. Do té doby jsme Kristovým tělem s nadějí, přimlouváme se za druhé a prosíme – zlomeným, rozbitým, rozervaným, ale požeho pokoj, který si také navzájem přejeme, vděč- naným, které se má vydávat pro život světa.“ Ještě jedno téma ke mně z této písně zní: ně přijímáme Boží dary, sytíme se jeho slovem i duchovním pokrmem. Odevzdáváme se mu interkomunie, společné slavení večeře Páně. a jdeme (odcházíme) v pokoji, abychom hledali Určitě bych přál některým vyznavačským círka plnili jeho vůli. To vše nás přitahuje ke Kristu vím, aby nevylučovaly od stolu Páně ty, kteří a skrze to jsme (v původním textu) přitahováni nějak mravně selhali, a katolické církvi bych přál, aby eucharistii vyvázala z područí církevk sobě navzájem. ního práva, aby ji otevřela například rozvedeným (resp. znovu sezdaným) lidem a věřícím I svátosti jsou jen do času O  poslední sloce píše Brannon Hancock ve z jiných církví. Ale otázka je, jestli jsme ochotsvém komentáři k této písni: „Až Kristus za- ni vstoupit do dialogu, vyslechnout stanovisko volá domů svou nevěstu, církev, pak už nebu- druhých, snažit se je pochopit a srozumitelně deme dostávat pouze ochutnávku nebeského a nepovýšeně nabídnout svůj (jiný) pohled. Kéž banketu, ale na té kosmické slavnosti oprav- by nám k těmto snahám pomohla i tato píseň.  du zasedneme ke stolu. Tato víra nás nevede  k tomu, abychom přestali pracovat pro jednotu Daniel Heller ml.

 OZNÁMENÍ 

Nabídka farářského místa Farní sbor ČCE v Brně I nabízí místo 2. faráře/ farářky sboru s nástupem služby od 1. 9. 2015. V případě vašeho zájmu prosíme o písemnou odpověď do 20. 9. 2013 na adresu sboru Opletalova 6, 602 00 Brno 2.

Práce restaurátora historických knižních vazeb VERITAS, historická společnost pro aktualizaci odkazu české reformace, pořádá již třicátý osmý seminář pro učitele a další zájemce o dějepis, český jazyk a společenské vědy, tentokrát na téma Práce restaurátora historických knižních vazeb. Přednášku prosloví Lenka Fajmonová, absolventka oboru Konzervátorské a restaurátorské práce se zaměřením na papír, staré tisky a knižní vazby, která je v současné době odbornou pracovnicí Univerzitní knihovny v Bratislavě. Úcta a láska k dobrým knihám a písmáctví patří k významným průvodním jevům české reformace už od jejích počátků.

36

Seminář se bude konat jako obvykle v Pardubicích, na faře Českobratrské církve evangelické v ulici Sladkovského č. 638, a to v sobotu 12. října od 10 hodin. K ulici Sladkovského jedou od nádraží trolejbusy č. 2 a 13 do stanice Třída Míru. Fara je šestý dům za evangelickým kostelem. Všichni zájemci jsou srdečně zváni, vstupné dobrovolné. Výbor VERITAS, M. Soukup (http://veritas.evangnet.cz; [email protected]).

Výstava fotografií a dětských kreseb Ekologická sekce České křesťanské akademie zve k návštěvě výstavy fotografií a dětských kreseb na téma Život se rodí ze smrti. Výstava se koná v Galerii Josefa Adamce v Praze 7, Na Špejcharu 3 (u tramvajové smyčky Špejchar, možnost dopravy metrem do stanice Hradčanská) od 4. září do 2. října a je možno ji shlédnout vždy ve středu od 15  do 19 hodin a v neděli od 11.45 do 13 hodin. JNe

SLOVO

ZVĚŘINEC

Velryba Když kolem vás náhodou pluje velká ryba…

A

nežka s tatínkem a Filipem se vydali do města. Bylo hezky, náměstí plné lidí, turistů, prodavačů pohlednic a zmrzliny. A ještě něco zvláštního. Stál tam podivný člověk, celý obarvený nazlato. Skoro se nehýbal, lidé si ho fotili. Anežka zůstala stát s otevřenou pusou. Tohle ještě neviděla. Dívala se… a najednou – kde je tatínek s Filipem?! Začala se nešťastně rozhlížet kolem sebe, volat. Ale nikde je neviděla. Vydala se tam, odkud předtím přišli, ale oni už mezitím došli jinam a taky ji hledali. Už to trvalo dlouho. Anežka si sedla na kraj chodníku a dala se do pláče. Najednou před ní někdo stojí. Anežko! Zvedla hlavu. A uviděla paní Voříškovou. Co se stalo, Anežko? Ty jsi tady takhle sama? Ne. Vlastně ano. Zajíkala se Anežka. Ztratila jsem se. Nevím, kde je tatínek s Filipem. Tak je najdeme. Paní Voříšková vyndala z tašky telefon a volá tatínkovi. Mám tady vaši Anežku. Za chvíli se sešli. To byla náhoda… Nebo to nebyla náhoda? Víš, jak to bylo s Jonášem, Anežko? ptá se večer tatínek. No, nechtělo se mu do Ninive. A dál? Šel do přístavu a nasedl na loď, která jela úplně na druhou stranu, na západ do Taršíše. Tam si lidé tenkrát představovali, že je konec světa. Dál už byl jen nedohledný oceán. Schovám se tam Pánu Bohu, řekl si Jonáš. Ale cestou vypukla hrozná bouře. Lidé na lodi se báli, že ztroskotají. Začali se modlit

k různým bohům, v které kdo věřil. Nemodlil se jen Jonáš. Ležel v podpalubí a spal. Velitel posádky si všiml, že Jonáše nikde nevidí, a tak sešel do podpalubí. Našel ho spícího a zacloumal jím. Co je s tebou, ospalče! Vstaň a volej k svému bohu! Jenže Jonáš přece je na cestě od Boha pryč! Když odejdete z domova, protože už tam niko-

ho nechcete vidět, tak přece nebudete domů telefonovat! A  tak jim to Jonáš všechno řekl. Já Pánu Bohu utíkám. Proto je taková bouře. Hoďte mě do vody a bouřka přestane. To ale námořníci nechtěli. Přece nemůžou hodit člověka do moře! Jenže bouře sílila a Jonáš je přesvědčil. Hodili ho do moře a bouře přestala. ¥

37

Pán Bůh ale nechtěl, aby to s Jonášem skonNaopak v Novém zákoně se to rybami jen čilo takhle. hemží. Někteří učedníci byli dříve rybáři a po A teď poslouchej, co se stalo, Anežko. Pán vzkříšení se k této práci zase vracejí. Ryba je Bůh poslal k Jonášovi velikou rybu a ta ho spolk- v té době běžné jídlo, s několika rybami Ježíš la. Tím ho zachránila. Jonáš se pak v jejím břiše nasytí zástupy lidí. Ježíš také používá symbokonečně začal modlit a rozhodl se přece jen jít liku rybolovu (učedníky chce učinit rybáři lidí). tam, kam ho Pán Bůh posílal. Ryba se stala symbolem křesťanů. Řecké Takže – když tu rybu poslal Pán Bůh, tak byla slovo pro rybu ICHTHYS totiž je zkratkou slov vlastně tak trochu anděl, tatínku? Anděly Pán Ježíš Kristus (je) Boží syn (a) Spasitel. Bůh posílá, ne? Je to tak, někdy anděl vypadá jako velká ryba. Doporučujeme Některé věci se stanou náhodou a některé ne. Duha – barevný život s vírou, katolický časopis Ta ryba nebyla náhodou. pro děvčata a chlapce, vychází čtrnáctidenně Anežka přemýšlí. To že jsem dneska potkala od září do června, zajímavý nejvíc pro děti od paní Voříškovu s mobilem – myslíš, že to byla pěti do dvanácti let. Co v  časopise najdete? náhoda? Třeba v jednom květnovém čísle bylo biblické Nevím. Určitě za některé náhody můžeme čtení z  knihy Skutků, reportáž Po stopách Pánu Bohu moc poděkovat. apoštola Pavla, seznámení s paní Dvorskou, která maluje ústy, vyprávění o prvních křtech v Jordánu, hádanky a na zadní straně komiks. Ryby v Bibli Ve Starém zákoně mnoho ryb nenajdeme. Přece Před vánocemi dostanete adventní kalendář, jen jsou Izraelci nomádi z pouště. Cestou z Egyp- před velikonocemi postní sešit a na prázdniny ta vzpomínají na ryby z Nilu. A velká ryba je pak dárek. Doporučuji i pro děti evangelické! důležitým „Božím poslem“ u proroka Jonáše. Lenka Ridzoňová, kresba Tomáš Tichý

RECENZE

Jsme připraveni na návrat bohů? Proměny náboženství v postmoderní době

V

Hoškova útlá kniha nabízí však mnohem víc  posledních dvaceti letech u nás vyšlo velké množství knih, umožňujících pochopit poma- než jen pečlivě sestavený seznam literatury lý ústup náboženství z evropského kontinentu ve vhodné k další četbě. Kdo někdy slyšel Pavla třech posledních staletích (sekularizaci), poznat Hoška přednášet, ví, jak umí danou látku jasně specifika vývoje křesťanství v české společnosti rozčlenit, srozumitelně vysvětlit a především a seznámit se s rychle se měnící náboženskou poutavě, často až napínavě podat. Ve své třetí situací ve světě v posledních čtyřiceti letech. Kdo knize naplnil Hošek své obdivuhodné umění chce najít přehledný soupis všech těchto knih, strhujícího výkladu beze zbytku. Kniha A bohové se vracejí je ve svých prvních může nahlédnout do závěrečných stránek knihy religionisty Pavla Hoška z pražské Evangelické dvou třetinách (tvořených čtyřmi kapitolami) teologické fakulty A bohové se vracejí. Proměny přehledným shrnutím poznatků o zesvětštění západní kultury od nástupu novověku, o nánáboženství v postmoderní době.

38

Hošek charakterizuje současnou dobu jako vratu náboženství do veřejného prostoru v posledních čtyřiceti letech, o podobách religiozity postracionalistickou, postideologickou, postinv postmoderní době a o specificky české situaci dividualistickou, posttradicionální, postoptináboženství. Pro zájemce o takové shrnutí je mistickou a postmaterialistickou. Promýšlení tato část Hoškovy knihy zcela ideální – stručná všech těchto vlastností naší doby ho vede ke zjištění, že čeští křesťané se mnohdy snaží a přitom obsahově mimořádně nabitá. Vlastní autorské jádro Hoškovy knihy ovšem svým současníkům odpovídat na otázky více vidím v poslední třetině textu, v kapitole páté než čtyřicet let staré (kladené v šedesátých s názvem Postmodernita a evangelium. V ní letech) a neuvědomují si, že dnešní – zejména mladí – lidé už žijí pod zcela jinými duchovními vlivy. Hošek vidí ideově vyhraněný ateismus jako ustupující a slábnoucí; převažující projev dnešní religiozity shledává v lidském hledání neurčitého „duchovna“, „něčeho nad námi“, často ezotericky zabarveného, hlavně ovšem zcela nezávazného a naprosto necírkevního. Takové „hledání vracejících se bohů“ je pro dnešní křesťany často těžko uchopitelné, takže na ně nedokážou odpovídajícím způsobem reagovat a ztrácejí tak zejména s mladými lidmi kontakt. Přitom třeba autor vedle jasného výkladu vkládá do textu právě pochopení toho, že dnešní doba je postini vlastní srdce: v podkapitolách Křesťanství dividualistická a že lidskou touhou je patřit do a kultura a Postmodernita a úkol církve se ob- společenství, otevírá křesťanům nadějeplný rací k českým křesťanům všech vyznání (eku- prostor. Otázka je, zda jsme však na „návrat bohů“ menické porozumění pro specifika jednotlivých dostatečně připraveni. křesťanských tradic je pro něho samozřejmostí) Jan Šulc a v přesně a výstižně popsané současné náboHOŠEK, Pavel. A bohové se vracejí. Proměny náboženství ženské situaci se snaží upozornit na možnosti v postmoderní době. Jihlava: Mlýn 2012, 142 s. působení, které čeští křesťané mají, a na chyby, ISBN 978-80-86498-48-5 kterých se často mohou dopouštět a dopouštějí.

PRŮZKUM

Než půjdeme spát Pomůcka pro unavené rodiče

M

odlíte se s dětmi? Zjistila jsem, že je to pro mnohé mladé rodiče náročný úkol, protože to třeba sami doma nezažili a navíc už večer při ukládání dětí nemají sílu něco takového vymýšlet. A tak jsem připravila „pomůcku pro

unavené rodiče“, knížku s názvem Než půjdeme spát. Je zamýšlena jako návod pro večerní (i jiné) ztišení s malými dětmi doma. Nejsou v ní biblické příběhy, ale modlitby, texty písní a vysvětlení různých rituálů. Najdete v ní kapitolky, jak se

39

můžete modlit, když máte radost, když přijde takové modlitby nás často provázejí po celý život. Aby se knížka mohla vytisknout, je potřeba nemoc a trápení, když mají děti špatné svědomí a pocit viny, když se musíte s dětmi loučit nebo vědět, jestli se prodá. A tak vás prosím, jestli když někdo umře. Zpívat a modlit se s dětmi je byste mohli dát svůj zájem najevo do konce září možné také ráno, před jídlem nebo když slavíme předběžnou objednávkou na adresu Ústřední narozeniny či připomínáme křest. A samozřejmě církevní kanceláře, oddělení výchovy a vzděo svátcích: v adventu, o vánocích a o velikono- lávání (Jungmannova 9, 111 21 Praha 1; e­‑mail: cích. Připojena je kapitolka o požehnání: co to vychova@e­‑cirkev.cz). Myslím, že by to byl pěkznamená a jak se to dělá. Na konci je seznam ný dárek i pro ty, kteří dali své děti pokřtít, ale témat k přímluvným modlitbám a malé nahléd- s křesťanskou výchovou si nevědí rady. Čím víc nutí do dětské psychologie: co potřebují kojenci, zájemců, tím levněji se může knížka prodávat. Česká biblická společnost se věci ujme, pokud batolata a předškoláci. Knížka je doplněna CD s písničkami, které bude mít aspoň 500 objednávek předem. Publimnozí známe, ale doma už je sami nezvládneme kace o 120 stranách by mohla vyjít ještě do vánoc zazpívat. Knížku můžete vzít a prostě dětem číst, a zvýhodněná cena pro sbory bude 125–150 Kč vyberete si z několika možných modliteb i písní. i s CD se všemi uvedenými písněmi (běžná cena A děti se snadno nějakou veršovanou modlitbu bude kolem 220 Kč). Malé ilustrace nakreslila naučí zpaměti. Společnými chvílemi ztišení mů- Jana Slavíková. Za váš zájem předem děkuje žete položit základ pro jejich duchovní růst, vždyť Ester Čašková

PŘÍBĚH TÉMĚŘ DETEKTIVNÍ

Kam se poděla Bible kralická? Byla snědena

M

ůj děděček, farář Čeněk Dvořák, vlastnil velmi cennou rodinnou památku, Bibli. Náš táta si ještě z dětských let na tuto Bibli

vzpomínal. Po létech, když šel dědeček do penze a odstěhoval se z fary, se na Bibli snad zapomnělo. Nikdo ji nedostal, nikdo ji nepodě-

40

dil, prostě zmizela. Mysleli jsme si, že ji snad někdo ukradl. Táta marně vzpomínal, kdy ji viděl naposledy. Nakonec zemřel i on. K  rozuzlení této záhady došlo až před několika málo lety, kdy jsem prohrabávala a  prostudovávala rodinný archiv Dvořáků. Nalezla jsem důležité listiny, v nichž dědeček popisuje, jak pro neustálou bídu v obci, když již vyčerpal svůj rodinný majetek, lidé stále trpěli hladem a také jeho rodina, manželka a tři synové trpěli nouzí. A proto tehdy tuto cennou památku prodal do Prahy. Nový zákon posloužil k tomu, aby nejstarší syn Bohumil mohl dostudovat v Praze na Karlově univerzitě medicínu. Byl to smutný konec rodinné Bible kralické. Důležité však je, že posloužila, ač nezvykle, dobrému záměru. Naděžda Zdeňka Dvořáková

UPOUTÁVKA

Cesta církve VI

P

rávě vyšla Cesta církve VI jako již 11. svazek Knižnice studijních textů ČCE. Časové období, kterému se toto vydání Cesty církve věnuje především, je zásadní pro pochopení dění v Českobratrské církve evangelické a její role v kontextu ekumeny v roce pražského jara 1968. Ve vztahu ke komunistickému státu jsou pro ČCE šedesátá léta dobou pozvolné emancipace, kdy bylo v církvi slyšet čím dál víc nezávislých a odvážných hlasů. V pozdějším období normalizace, v letech sedmdesátých, se tento duch už nedal potlačit, což se odráželo ve velkých sporech mezi církevním vedením a některými členy církve. Přes změny politického ovzduší let šedesátých perzekuce vůči církvi neustala. Tento sešit nabízí několik příběhů evangelických duchovních, kteří se v padesátých a šedesátých letech dostali do konfliktu se státními orgány a byli vězněni nebo ztratili státní souhlas k duchovenské činnosti. Jsou to faráři Jaroslav Dokoupil, Josef Jirků, Jan Kučera a Bohumil Skalák, do jisté míry také vikář Josef Tobiáš. V obšírném příspěvku o Janu Jelínkovi se Pavel Keřkovský zabývá různými teologickými a politickými proudy v ČCE v padesátých a šedesátých letech. Pavel Hlaváč popisuje v první části studie o Spolku českobratrského duchovenstva dějiny farářské organizace, která byla v šedesátých le-

tech ohniskem myšlenkové změny v ČCE. Blanka Nová objasňuje téma, kterému jsme se doposud téměř nevěnovali, a to pronásledování laiků z řad ČCE.

V části Dokumenty tato Cesta církve přináší pět příspěvků z oblasti jednání ČCE se státními orgány z období 1963–1966, které dokládají, že ČCE se začala chovat ve vztahu ke komunistickému státu čím dál tím sebevědoměji a tudíž svobodněji. Peter Morée Publikace je k dostání prostřednictvím e­‑shopu a v Kalichu Cesta církve VI, Praha: ČCE 2013, 134 s., 90 Kč ISBN 978-80-87098-35-6

POSLEDNÍ SLOVO

Novinář a věčnost Ze závěru stejnojmenné knížky Břetislava Hladkého (1937)

…Ž

ivot se váží jen po tmě a v tichu. Jenom v tichých chvílích narovnání a tichem na‑ pojeného vzdoru roste mravní páteř a naplňuje se poznání. Bez nich člověk ochabuje sám v sobě a nadouvá se jako hladový před smrtí v prázdné

pýše. Ve chvílích nejniternějšího ztišení vstá‑ vá ze své rakve opět mladý Údiv, křisitel duší a obnovitel jejich mladosti. Učí chápat vše od počátku, svěže, vážit slova do vět jako do měšců nejvzácnější tolary a dukáty, spoře. A údivem se

41

člověk dává přenést za povrchní tvářnost věcí, může poskytnout. Víme, co nám poskytnout aby naslouchal jejich stesku po věčnosti a bolesti nemůže. Jen na kovadlině současné chvíle se jejich hynutí. Údiv ve ztišení i čas zastaví. Ale kuje ještě žhavý život a srší jiskry a jen u ní lze právě k těmto ztišením noviny nevedou a vést tušit a slyšet Boží výzvy. Jinde ne. Je nutno se ke kovadlině postavit. Náboženství, jež by neznalo nemohou. Je pravda, že je dvojí ztišení: ono před sebou aktuálnost, je v nebezpečí stát se opiem a planým a věcmi a druhé před Bohem. První je okamži‑ sněním. Anebo mrtvou naukou. Rozumíme­­­­‑li Pís‑ tým zahlédnutím vitální vichřice smyslů, druhé mu jako slovu Božímu, pak z něj musí být slyšet si působí Bůh sám. Ale tím prvním se prochází do hlas Boží vždy znovu, každý den, za každé životní druhého: kdo se ani sám před sebou neztišuje, jak situace. Nikdy o Něm nic nevíme, co nám právě může slyšet hlas Boží, který člověka celého před nebylo Jím samým živě dáno. (1K 8,2n) Živý Bůh, Pánem nebes a země umlčuje? Odpírat tomuto který všecko činí nové, je Bohem této chvíle, v níž ztišení – není to též jedna z forem hříchu? Jedna tvoří a mluví a slovem znovuzrodí, neboť je Pánem z forem naší hluboké nepravosti a životní zdán‑ věčnosti. Novinář učí církev cílit, žít, bolestí okoušet livosti? A v této sféře berou svůj vznik noviny… A přece: Lze nečíst noviny? Zejména tomu, kdo dobu. Církev pak vchází ve své aktuální úkoly se chce účinně křesťansky vidět a zasahovat? Karl zvěstí o pokoji, který není z tohoto světa a přece Barth zdůrazňuje ve výkladu epištoly Římanům v Kristu Ježíši je též pro tento svět. Novinář ať se četbu novin, aby nám před zrakem nezmizela učí opět sloužit velkým cílům tím, že bude vést konkrétnost života a jeho rozpor s věčností. Ale a vychovávat. Církev ať nehyne pýchou svých nesmíme zůstat jen při četbě novin. Novinář je kazatelen a pohodlností ve svém závětří!  obětí doby – tu věčnost nezajímá. Víme, co nám Zpracoval Adam Balcar

Evangelický měsíčník

vydává Českobratrská církev evangelická

REDAKČNÍ RADA šéfredaktorka: Daniela Ženatá redaktorka: Gabriela Fraňková Malinová členové: Adam Balcar, Romana Čunderlíková, Šárka Grauová, Pavel Hanych, Jiří Hoblík, Jan Kirschner, Tomáš Pavelka, Jana Plíšková, Lenka Ridzoňová NA OBÁLCE foto: animalnewyork.com REDAKČNÍ UZÁVĚRKA Redakční uzávěrka říjnového čísla je 15. 9. 2013. Vyhrazujeme si právo nevyžádané příspěvky krátit. DISTRIBUCE PRO ZRAKOVĚ POSTIŽENÉ elektronicky a ve zvukové podobě: Diakonie ČCE, Klimentská 18, 110 05 Praha 1, tel.: 222 316 306, e­‑mail: [email protected]

42

TISKNE OPUS v.d.i. Janáčkovo nábřeží 1075/27 150 00 Praha 5 (ev. č. MK ČR E810), vychází 12x ročně, jednotlivá čísla 25 Kč, předplatné 290 Kč, do zahraničí 790 Kč. Informace o předplatném podá, objednávky rozšiřuje (i do zahraničí) redakce ADRESA REDAKCE A ADMINISTRACE Jungmannova 9, p. p. 466, 111 21 Praha 1, tel.: 224 999 236, e­‑mail: ceskybratr@e­‑cirkev.cz, www.e­‑cirkev.cz, sekce Publikace, časopis Český bratr www.ceskybratr.cz

ISSN 1211-6793

Chystáme: Pro číslo 10 v cyklu profesní svět Řidič

43