prof. PhDr. Pavel Øíèan, CSc. doc. Pavlína Janošová, Ph.D. JAK NA ŠIKANU

��

��

prof. PhDr. Pavel Øíèan, CSc. doc. Pavlína Janošová, Ph.D. JAK NA ŠIKANU Napsání této publikace bylo podpoøeno IAA 700250801 – Grantovou agenturou Akademie vìd ÈR. Vydala Grada Publishing, a.s. U Prùhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 3920. publikaci Odpovìdná redaktorka PhDr. Iva Krejèová Sazba a zlom Milan Vokál Poèet stran 160 Vydání 1., 2010 Recenzovala: PhDr. Jana Procházková Vytiskly Tiskárny Havlíèkùv Brod, a. s. Husova ulice 1881, Havlíèkùv Brod © Grada Publishing, a.s., 2010 Cover Photo © doc. MUDr. Pavel Žáèek, Ph.D. ISBN 978-80-247-2991-6

verze osvit 0, 21 January 2010

Obsah

Obsah PØEDMLUVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 1 ÚVODEM . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.1 Tøi pøíbìhy z èeských škol . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2 Typický vývoj šikany ve školní tøídì . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3 Jde o epidemii? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.4 Co mùžeme dìlat? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.4.1 Možnosti, které mají školy v prevenci a øešení pøípadù šikany . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.4.2 Možnosti, které mají v boji proti šikanì rodièe žákù . .

. . . . .

2 CO JE ŠIKANA A JAK SE ZJIŠŤUJE? . . . . . . . . . 2.1 Definice šikany . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2 Kde a kdy se šikana odehrává? . . . . . . . . . . 2.3 Je možno šikanu mìøit? . . . . . . . . . . . . . . 2.3.1 Závažnost jednotlivého pøípadu šikany 2.3.2 Stupeò zamoøení šikanou . . . . . . . . . 2.4 Kdo a koho šikanuje? . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . .

11 11 13 16 17

. . 17 . . 19

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

21 21 24 26 26 28 32

3 KDE SE TO V TÌCH DÌTECH BERE? K TEORII AGRESE 3.1 Jak rozumìt pojmu agrese . . . . . . . . . . . . . . . 3.2 Instinkty – biologický základ agrese . . . . . . . . . 3.3 Agrese je nauèené chování . . . . . . . . . . . . . . . 3.4 Jak lidé pøekonávají vnitøní zábrany proti agresi? . 3.5 Vztah mezi agresorem a jeho obìtí . . . . . . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

35 35 36 39 43 45

. . . . . . .

. . . . . . .

4 TØÍDA ZNÁMÁ NEZNÁMÁ. K PSYCHOLOGII DÌTSKÉ SKUPINY . . 47 4.1 Tøída je skupina v dlouhodobém vývoji . . . . . . . . . . . . . . . . 48 4.2 Tøída má dvojí život, dvì tváøe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49

5

edice PRO RODIÈE

5 ŠIKANA – HRA O OSMI HRÁÈÍCH . . . . . . . . . . . . . . 5.1 Agresoøi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2 Obìť . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.3 Tøídní „publikum“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.4 Zastánce – spolužák, který se aktivnì zastává obìti 5.5 Pedagog . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.6 Rodièe zúèastnìných dìtí . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.6.1 Rodièe agresorù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.6.2 Rodièe obìtí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.7 Místní komunita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.8 Celá spoleènost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

53 53 58 63 64 65 68 68 69 71 71

6 VYŠETØOVÁNÍ ŠIKANY . . . . . . . . . . . . . . . 6.1 Vznik podezøení . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2 Rozhodnutí o zahájení vyšetøování . . . . . 6.3 Postup pøi vyšetøování . . . . . . . . . . . . . 6.4 Úloha rodièù obìtí pøi vyšetøování šikany .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

73 75 77 79 85

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

7 VÝCHOVNÝ ZÁSAH A NÁPRAVA NÁSLEDKÙ ŠIKANY . . . . . . . . . 91 7.1 Co s agresory? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 7.1.1 Represe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 7.1.2 Zvýšení péèe o agresora . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 7.1.3 Jádro práce s agresorem: zmìna postoje . . . . . . . . . . . 97 7.2 Co s rodièi agresorù? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 7.3 Co s obìťmi? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 7.4 Co s rodièi obìti? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 7.5 Co s dìtským kolektivem? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 7.6 Celkový postup školy pøi øešení šikany . . . . . . . . . . . . . . . . 105 7.7 Úloha rodièù pøi øešení šikany . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 7.7.1 Rady pro rodièe agresorù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 7.7.2 Rady pro rodièe obìtí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 8 PREVENCE ŠIKANY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111 8.1 Prevence na úrovni školy jako celku . . . . . . . . . . . . . . . . . 111 8.2 Prevence na úrovni jednotlivých tøíd . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 8.3 Prevence na úrovni jednotlivcù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117

6

Obsah

ZÁVÌREÈNÉ ZAMYŠLENÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 POZNÁMKY PRO NÁROÈNÉ ÈTENÁØE . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121 DODATKY A PØÍLOHY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133 Dodatek 1 Historie výzkumu a potírání šikany . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133 Dodatek 2 K definici šikany . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 Dodatek 3 Šikana a výchova k tìlesnému støetnutí . . . . . . . . . . . . . . . 140 Pøíloha 1 Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tìlovýchovy k prevenci a øešení šikanování mezi žáky škol a školských zaøízení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 DOPORUÈENÁ LITERATURA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155

7

Pøedmluva

Pøedmluva Pro koho je tato knížka? Kdo je jejím adresátem? n

Rodièe školních dìtí, které postihla šikana od spolužákù nebo kterým šikana hrozí Protože je v dnešní dobì šikana velmi rozšíøená a vyskytuje se, i když ménì èasto, také na velmi dobøe vedených školách, mìli by mít o ní aspoò základní informace všichni rodièe. Šikana je zrádná, jejím terèem se mùže stát i dítì tìlesnì a duševnì vyspìlé, s velmi dobrým rodinným zázemím, tøeba jen proto, že neumí nebo není ochotno „výt s vlky“. Absolutnì chránìný není nikdo. Doufáme, že knížka je dobøe srozumitelná i pro bystrého støedoškoláka, pro kterého se šikana z nìjakého dùvodu stala osobním problémem, buï proto, že je sám ohrožen, nebo že by chtìl pomoct nìkomu jinému.

n

Uèitelé a vychovatelé, kteøí se s problémem šikany setkávají ve své praxi Pro pedagogy má být tato knížka základní informací. Když si ji pøeètou, neznamená to ještì, že zvládnou složitìjší pøípady šikany, na které narazí zvláštì u starších dìtí. (Totéž ostatnì platí i pro øadu jiných školních problémù, jejichž øešení vyžaduje hlubší teoretické znalosti a pedagogické zkušenosti, pøípadnì i speciální praktický výcvik.)

A co v knížce najdete? Co je jejím obsahem? n

Osvìdèené praktické návody Šikana má rùzné formy a správný postup musí být pøípad od pøípadu rùzný. Každá konkrétní situace vyžaduje odpovídající postup, jednak abychom poznali, oè pøesnì v daném pøípadì jde, jednak abychom vìdìli, co dìlat, odkud zaèít, a také kde a jak v pøípadì potøeby hledat pomoc.

9

edice PRO RODIÈE n

Základní teoretická orientace Správný praktický postup vyžaduje vidìt aspoò trochu „pod povrch“. Proto se ptáme: Proè a jak k šikanì dochází? Jak se jedno dítì stává agresorem a druhé jeho obìtí? Pùsobí v nás nìjaký agresivní pud? A co se to dìje se školní tøídou, že i vzornì vychovávané dìtí snesou, aby se ubližovalo jejich spolužákùm, nebo se dokonce aktivnì zúèastní vyložených surovostí? Proè zùstává šikana tak dlouho skrytá i pøed „bystrozrakem“ velmi zkušených a svìdomitých, humanistických uèitelù s dobrým vztahem k dìtem? Proè se o ní dozvídají i milující, inteligentní a vzornì peèující rodièe èasto až po týdnech nebo mìsících, kdy jejich dítì tìžce trpìlo? Proè se èasto vìc nedoøeší a proè dokonce poctivé úsilí pedagogù a rodièù o nápravu vede paradoxnì ještì ke zhoršení situace postižených dìtí? – Je tøeba pøiznat, že dosud nevíme tolik, kolik bychom potøebovali, ale pedagogická psychologie a sociální psychologie mají už øadu poznatkù, které rodièùm i pedagogùm pomohou šikanì pøedcházet, vèas ji odhalit i úspìšnì øešit. Pro nároèné ètenáøe, kteøí chtìjí rozumìt problému šikany hloubìji, než je tøeba pro praktické úèely, jsou urèeny doplòky a vysvìtlivky na konci knížky od stránky 121. Odkazují na nì èíslice v hranatých závorkách jako zrovna tato: [1] ***

Kdo jsou autoøi této knížky? Profesor Øíèan a docentka Janošová se dlouhodobì zabývají výzkumem lidské agrese v Psychologickém ústavu Akademie vìd Èeské republiky a zároveò vyuèují na Karlovì Univerzitì v Praze. Profesor Øíèan napsal knihu „Agresivita a šikana mezi dìtmi – Jak dát dìtem ve škole pocit bezpeèí“ (Portál, 1995). Tuto knihu zde teï vydáváme pod novým názvem, ovšem doplnìnou a podstatnì pøepracovanou tak, jak to jednak umožòují, jednak i vyžadují výsledky dosavadního domácího i svìtového výzkumu a praktické zkušenosti, které se od té doby nahromadily. [2] Dìkujeme všem pedagogùm, kteøí se s námi rozdìlili o své zkušenosti se šikanou, všem kolegùm, kteøí náš text èetli a poskytli nám k nìmu cenné pøipomínky. 10

Úvodem

Úvodem 1.1 Tøi pøíbìhy z èeských škol

1

Zaèneme tøemi konkrétními pøípady šikany. Jsou to pøíbìhy, jaké nejsou sice na našich školách bìžnou, každodenní skuteèností, ale nejsou bohužel ani žádnou vzácností. Uvádíme je bez komentáøe, protože mluví samy za sebe. (Jména a okolnosti jsou samozøejmì zmìnìny, aby nebylo možno úèastníky identifikovat.) 1. Prvòáèka zatáhli kluci z tøetí tøídy do køoví, zkroutili mu ruce za záda, srazili ho na kolena: „Zejtra pøineseš pajcku. A jestli cekneš, budeš se válet v krvi!“ Prvòáèek se svìøil mamince, ta se hned rozbìhla za paní uèitelkou. Její reakce: „Tohleto? Na naší škole? Vylouèeno! To si musel váš chlapec vymyslet.“ Veèer si nešťastný prvòáèek cosi maloval pastelkami. Padesátikorunu. Aby ukázal aspoò snahu… 2. Ètrnáctiletá nenápadná gymnasistka Blanka, zatížená tím, že žila delší dobu v rozklížené rodinì, se dostala v dùsledku stìhování do nové, sehrané tøídy. Trochu nešikovnì se snažila zapadnout mezi ostatní. Jana, suverénní hvìzda tøídy, pøišla s nápadem zahrát si s Blankou zpùsobem, kterým si dìvèata hrají dost bìžnì: „Holky, víte co, nebudeme s ní mluvit!“ Blanka nechápala, co se dìje. Když se pokoušela vmísit do rozhovoru, spolužaèky umlkaly a odvracely se, nebo se ozvala ironická poznámka èi uchechtnutí. Blanka se snažila, jak dovedla, a bylo velmi „zábavné“ sledovat její reakce, když tøeba uslyšela „nedolejzej“! Dìvèata, která s ní zpoèátku normálnì mluvila, se dostala pod tlak, aby nekazila hru, jež postupnì zaujala i chlapce. Brzy sedìla Blanka sama v poslední lavici, pøi rozdìlování družstev v tìlocviku zbývala vždycky poslední. Tøídní profesorka Blanèinu izolovanost zpozorovala, snažila se ji „zapojit do kolektivu“, ale bez úspìchu, tøída se bavila vymýšlením rùzných dùvodù, proè je nová spolužaèka „nemožná“. – Hra se z nejasných dùvodù vymkla z obvyklých mezí a trvala nìkolik mìsícù. Vyvrcholilo to poznámkami jako: „Smrdíš“ nebo: „Podívej se na sebe, jak vypadáš!“ a dokonce: „Co kdybys koneènì vypadla –

11

edice PRO RODIÈE no, odevšad!“ Blanka nevydržela, pokusila se o suicidium,1 jen náhodou neúspìšné. (Rodièe se vrátili domù døíve, než mìli, pøiotrávené dìvèe se podaøilo zachránit). Byla nutná psychiatrická hospitalizace. Rodièe našli Blance jinou školu, kde s pomocí delší psychoterapeutické péèe jakž takž zapadla mezi spolužáky. 3. Olda se uèí kuchaøem. Mohutný chlapec, dobrosrdeèný, trochu tìžkopádný a sociálnì neobratný. Jeho šikana ve škole a pøi výcviku se vcelku omezovala na drobné ústrky a obèasný posmìch, což snášel bez protestù. Na internátì si ho však vzala „do prádla“ skupina mimoøádnì otrlých „mazákù“, kteøí si z nìj udìlali doslova otroka. Okrádali ho o peníze, jež dostával od rodièù, musel jim posluhovat a jeho odmìnou bylo kruté ponižování, obnažování, pomazávání krémem na boty apod. Udržovali ho ve strachu, když se vzepøel, byl surovì zbit. Obèas ho pro zábavu a pro „utužení káznì“ týrali, kopali, dokonce pálili cigaretami. Vychovatelé vnímali jeho ustrašenost a plaètivost. Tušili, že s ním nìco není v poøádku. Vyptávali se ho, on však nepøiznal nic – ze strachu i ze studu. Doma jen jednou vzdálenì naznaèil, jak na tom je, otec mu však striktnì øekl, že tohle si musí vyøešit sám jako chlap, on musel v jeho vìku také dost vydržet. Naštìstí nastoupil na internát nový hlavní vychovatel, který absolvoval speciální kurs dr. Michala Koláøe. Z Oldova chování a dalších nenápadných pøíznakù došel k názoru, že jde pravdìpodobnì o tvrdou, velmi krutou šikanu. Informace ze školy a z pracovištì potvrzovaly pøi podrobné odborné analýze jeho podezøení. Tajnì proto umístil na vytipovaný pokoj odposlouchávací zaøízení, pøi nejbližší pøíležitosti obelstil obvyklou „hlídku“ a pøistihl agresory „v nejlepším“. Rychle si ovìøil, že Olda není zranìn, mobilem pøivolal kolegy, pøistiženým chlapcùm naopak mobily odebral a zabránil jim ve vzájemné komunikaci. Vyslechl každého zvlášť, pøièemž pohrozil, podobnì jako by to udìlal policejní vyšetøovatel, nejpøísnìjšími tresty, za pravdivé informace naopak slíbil shovívavost. Podobnì pracoval i se svìdky, o všech výsleších sepsal ihned protokoly, které chlapci museli podepsat. Pak pøivolal policii, protože mìl de facto dùkazy o nìkolika trestných èinech (staèilo by ale i dùvodné podezøení). Konfrontoval navzájem výpovìdi agresorù, kteøí pod tlakem svádìli vinu jeden na druhého a zaplétali se do lží. Tak nakonec postupnì došlo k podrobnému objasnìní celé skuteènosti. (Komplikací, pro laika tìžko pochopitelnou, bylo, že se Olda za „ka1

12

Suicidium – sebezabití. Neužíváme slova „sebevražda“, které má odsuzující pøízvuk; ten není u nìkterých suicidií na místì. Sebezabití mùže být následkem choroby, nìkdy to mùže být i stateèný èin.

Úvodem marády“ pøimlouval a žádal, aby bylo vyšetøování zastaveno. Všechno byla podle nìj jen legrace!) Výsledkem trestního a kárného øízení byly dva podmínìné tresty odnìtí svobody, hlavní „kápo“ a dva další agresoøi byli z uèení vylouèeni, tøi další pøemístìni do jiného závodu. To byl ovšem jen zaèátek dlouhé a složité výchovné práce s cílem napravit vztahy ve skupinì a obnovit etické cítìní tìch, kteøí se pøihlížením k šikanì bavili, i tìch, kteøí o ní jen vìdìli a ve prospìch obìti nic neudìlali. Olda oèividnì „rozkvetl“ a zlepšil se v prospìchu i ve sportu, s následky psychické traumatizace se však bude vyrovnávat ještì dlouho. Pro srovnání ještì jeden dìsivý pøípad z Norska Tichý chlapec Kaj byl nìkolik let obìtí obèasného šikanování, jež se v sedmé tøídì vystupòovalo. Nìkolik mìsícù byl dennì pokoøován. Spolužáci mu shazovali knihy ze stolku, lámali mu tužky, hlasitì se posmívali jeho odpovìdím na uèitelovy otázky, pøezdívali mu „èerv“. Uèitel se pøi jeho ponižování obyèejnì díval jinam. Jednou ho pøinutili, aby vlezl obleèený do sprchy, brali mu peníze. Musel pro nì v samoobsluze krást cigarety. Nìkolik spolužákù ho litovalo, ale nikdo mu nepomohl. Když ho jednou pøinutili lehnout si na záchodì do žlábku, odešel Kaj tiše domù a spolykal hrst práškù pro spaní. V dopise na rozlouèenou napsal, že se cítí naprosto bezcenný a že na svìtì bude líp bez nìj. Rodièe byli šokováni, nemìli o nièem tušení. Chlapec se totiž bál, že kdyby si ve škole stìžovali, vedlo by se mu ještì hùø.

1.2 Typický vývoj šikany ve školní tøídì Šikana mùže mít rùzné podoby, jež popíšeme pozdìji. Podívejme se teï podrobnìji na jednu, dosti èastou variantu, a to na šikanu v rámci jedné skupiny, konkrétnì školní tøídy, jak jsme to už vidìli na pøípadu Blanky. Tento typ šikany, který budeme nazývat tøídní šikana, má mimoøádnì zhoubné následky, protože nejen tìžce ubližuje obìti, ale kazí vztahy v celé skupinì, kterou je školní tøída, poškozuje etický i psychický vývoj vìtšiny, nebo dokonce všech dìtí. Nejvíce se „podepíše“ na osobnosti postiženého dítìte a agresorù, ale tìžce poškozuje i ty, pro které je utrpení obìti vítanou zábavou, a nemálo i ty, kteøí jsou nedobrovolnými svìdky, anebo i jen vìdí, co se dìje mezi jejich spolužáky nìkde v zákoutí školních chodeb.

13

edice PRO RODIÈE

Co se to dìje mezi dìtmi a v dìtech, že dojde k šikanì? Jakým zpùsobem se šikana vyvine tøeba v kolektivu školní tøídy nebo dìtského letního tábora? Abychom si to pøiblížili, berme ji trochu jako nemoc, jako patologii celé skupiny. Sledujme krok za krokem, co se zaène dít tøeba tehdy, když se na zaèátku školního roku sejdou v páté nebo šesté tøídì dìti, které se dosud neznaly, a zaèínají se tedy sžívat „od nuly“. Mùže to probíhat rùznì, popíšeme jen „hlavní variantu“ vývoje k tøídní šikanì. Je dost pravdìpodobné, že se ve tøídì vyskytne aspoò jedno nadprùmìrnì agresivní dítì, èastìji chlapec, které má sklon šikanovat druhé. (V èem tento sklon spoèívá a kde se bere, o tom budeme mluvit pozdìji, podobnì jako o tom, co zase jiné dítì uvádí do nebezpeèí, že se stane obìtí, viz kap. 5) Souèasnì se ve tøídì èasto vyskytne i dítì, opìt spíše chlapec, které je z hlediska šikany rizikové, tedy potenciální obìť. Za tøetí ve tøídì, o které uvažujeme, chybí – což také není nijak vzácné – pozitivní silný jedinec nebo skupinka dìtí dobøe vychovaných, které by byly pro nevyhranìný zbytek tøídy autoritou. Ty by totiž vytvoøily a udržovaly atmosféru družné solidarity, v jaké se šikanì nedaøí. (A za ètvrté: V práci uèitelù chybí nìco podstatného, pøedevším úèinná, pedagogicko-psychologicky kvalifikovaná etická výchova.) Tím je scéna pøipravena. Ponecháte-li dìti chvíli o samotì, napøíklad dvanáctileté chlapce svleèené v šatnì tìlocvièny, zaène brzy slovní nebo fyzické (nejèastìji obojí) pošťuchování. To je v tomto vìku oblíbená zábava, nevinná legrace – a zároveò užiteèný trénink komunikace i zpùsob vzájemného poznávání a navazování užších vztahù. Toto pošťuchování (mùžeme také mluvit o škádlení nebo dráždìní) se tu a tam vyhrotí v hrubší nadávku nebo ránu, nejèastìji vinou onoho potenciálního agresora. Na nadávku se vìtšinou odpoví, jak „káže mrav“, nadávkou, na ránu ranou. Jinak se projeví budoucí obìť: Ta se spíše poleká, bázlivì uhne, stáhne se nìkam do kouta. Spolužákovi, který si toho všimne, probleskne myslí trochu soucitu nebo pohrdání. Nìkdo tøeba prohodí: „Ten je nìjakej mìkkej!“, ale nedìje se nic zvláštního, jen pozice nastávající obìti se pomalu mìní. Pokud nevyváží svoji nedostateènou tvrdost nìèím, co pozvedne její prestiž, napø. schopností bavit tøídu vyprávìním vtipù, stává se outsiderem. Bìhem nìkolika týdnù, ale spíše døíve, rozezná agresor v outsiderovi snadnou koøist. To už kolem sebe obyèejnì také agresor rozšíøil atmosféru strachu. Vìtšinou souèasnì získal jednoho nebo více spojencù pro rùzné

14

Úvodem

akce, které vìtší nebo menší èásti tøídy imponují. Nìkdy se stane diktátorem tøídy, v nejhorším pøípadì diktátorem všeobecnì oblíbeným. Outsider bude od agresora napadán urážkami i ranami stále èastìji a stále surovìji a nenajde-li zpùsob, jak se ubránit, ztratí postupnì i ty dobré vztahy s ostatními dìtmi, které dosud získal. Vìtšina bude mít pocit, že kamarádit s ním je neprestižní, nebo dokonce nebezpeèné. Budou vypozorovány jeho slabiny a budou nemilosrdnì využívány pro zábavu celé tøídy. Obìť se stane úzkostnou, ztratí sebevìdomí. Bude vynechávat školu, zhorší se její prospìch. Teï už si na ni troufne každý, ztratí poslední zbytek prestiže a sebeúcty. Nepøijde-li úèinná pomoc, zejména ze strany uèitelù, je bludný kruh uzavøen. Koneèný stav hlavní varianty mùžeme vidìt na pøíkladu, na který jsme náhodou narazili pøi výzkumu na školách. Pøi tomto výzkumu klademe dìtem formou skupinového dotazníku rùzné otázky týkající se dìní ve tøídì. Dìti odpovídají anonymnì. Jedna z otázek je, kdo ze tøídy nejvíce ubližuje bezbranným. Na tuto otázku reagovala jedna zkoumaná tøída smíchem a z nìkolika stran se ozývaly polohlasné výzvy: „Napište ,všichni‘“! Ukázalo se, že ve tøídì je typický „otloukánek“, škola o tom dobøe ví, ale není schopna ho pøed zvlèilým kolektivem ochránit. Uèitelka, která s námi jednala pøátelsky a ochotnì spolupracovala pøi výzkumu, o tomto chlapci øekla nìco, co nám vyrazilo dech: „On má takovou odpornou povahu…“ Šlo o tøídu, ve které zašla šikana tak daleko, že etické vìdomí a cítìní dìtí hluboce upadlo – a bez vyøešení šikany nebylo možné nastolit normální skupinové klima a vztahy. Na uèòovském internátì bývají konce nìkdy – jak jsme vidìli na Oldovì pøípadu – velmi drsné, a nejhorší šikany se patrnì odehrávají, pomineme-li vìzení, ve výchovných ústavech pro mládež do osmnácti let, zvaných „pasťáky“. Tam jde nejednou o závažné trestné èiny, které se bohužel – z dùvodù, k nimž se dostaneme pozdìji – policii èasto nedaøí rozkrýt. Nápravná instituce se pak stává doslova školou zloèinu. Jak to bude dál? Jaký vývoj se dá èekat ve tøídì, kde se šikana naplno rozbujela? Nedokážou-li pedagogové proces šikany zastavit, rodièe v této situaci nìkdy najdou dítìti jinou školu. Asi v polovinì pøípadù to obìti pomùže, v novém prostøedí se „chytí“ nebo se prostì dostane do lepšího kolektivu, vedeného lepším pedagogem. Odchod obìti znamená ovšem porážku práva a triumf agresora. Jeho pozice ve tøídì se ještì více upevní, stoupne jeho vliv a faktická moc. Navíc je poškozena etická výchova celé tøídy: Agresor a jeho

15

edice PRO RODIÈE

klika budou napøíštì ještì drzejší, ostatní se jim budou podøizovat ještì zbabìleji. Èasto se najde jiná obìť a „zábava“ pokraèuje. Demokracie utrpìla vážnou porážku.

1.3 Jde o epidemii? Pamìtníci, kteøí chodili do školy pøed pìtadvaceti lety nebo døíve, vìtšinou šikanu z vlastní zkušenosti neznají. Bezpochyby se vyskytovala, k ubližování bezbranným a k jejich vykoøisťování nejrùznìjším zpùsobem docházelo odnepamìti.2 Pedagogové ani psychologové ji však soustavnì nezkoumali a ve škole jí bylo podstatnì ménì než dnes. Podle názoru profesora Olweuse z Norska, který problém soustavnì zkoumal od zaèátku sedmdesátých let, za 10–15 let šikany mezi skandinávskými školáky znatelnì pøibylo a vzrostla její brutalita. Øeditelé desítek pražských škol, s nimiž jsme o tomto tématu diskutovali v devadesátých letech, vyjadøovali stejný názor. Podle názoru Bohumila Stejskala, který po mnoho let jako expert ministerstva školství øešil komplikované pøípady na školách, pøibývá šikany u menších dìtí. Rùst agresivity je zøejmý již v mateøské škole, kde dìti bijí spolužáky, násilím se zmocní hraèky a odmítají ji pùjèit jiným apod. Bujení šikany pravdìpodobnì souvisí mj. se zøejmým úpadkem školní káznì a autority uèitelù, který trvá dodnes. [3] Uèitel je èasto rád, že uhájí sám sebe, a nedokáže zaruèit bezpeèí všem dìtem. Nìkterým rodièùm ani nevadí, když se dozvìdí, že jejich dítì ve škole ubližuje druhým. Vidí v tom dokonce dùkaz, že se dovede prosadit, což je podle nich v „moderním svìtì“ výhoda. Filosofové, kteøí obyèejnì vidí dál než ostatní, varují pøed všeobecným zeslabením smyslu pro dobro a zlo, pro øád a solidaritu mezi lidmi, blízkými i vzdálenými, v rodinách, na pracovištích i v politice, vèetnì té mezinárodní. Cení se úspìch, bohatství – a ostré lokty. Souèasná média v honbì za senzacemi pøímo pasou po pøípadech køiklavé šikany, útlaku a krutosti mezi lidmi v zamìstnání, ale i ve vìzeních, v domovech dùchodcù, v nemocnicích, a tyto pøípady horlivì „rozmazávají“. Proto se problém jeví ještì horší, než ve skuteènosti je. Mediální popularita 2

16

Viz Dodatek 1: Historie výzkumu a potírání šikany.

Úvodem

pøípadù mimoøádnì kruté šikany zároveò pùsobí na agresivní dìti jako povzbuzení a návod k napodobení. Že je šikana – spolu s jinými formami agrese a násilí – v souèasné škole znaènì rozšíøená, to má ještì další oèividné pøíèiny: nadmìrná feminizace uèitelstva, mezery ve vzdìlání pedagogù, [4] oslabený vliv rodiny, poèítaèové hry s brutálním obsahem, prezentace násilí v médiích, spojená èasto s oslavou tìch, kteøí se ho dopouštìjí, ideologie „ostrých loktù“ a nedostatek etické výchovy ve školách, celková nedùvìra veøejnosti k vládì a k celému politickému systému vèetnì zákonodárcù, policie a soudù. Nejde o izolovanou „vadu na kráse“ souèasné spoleènosti, nýbrž o jeden z projevù nìèeho hlubšího, jakési nemoci doby, které se teprve pokoušíme porozumìt, abychom proti ní mohli úspìšnì bojovat. Zlo ve spoleènosti, stejnì jako v rodinném a osobním životì, má tendenci ke stupòování, k eskalaci. Kdybychom kapitulovali pøed zlým, doèkali bychom se døíve nebo pozdìji nejhoršího. Šikana je proto velká výzva pro vìdce, ať už pedagogy, psychology, sociology nebo lékaøe, stejnì jako pro odborníky v praxi, pro rodièe, a koneènì pro celou veøejnost.

1.4 Co mùžeme dìlat? Prozatím vyjmenujeme a „telegraficky“ popíšeme nejdùležitìjší zásady a postupy, které budeme pozdìji podrobnì probírat. Nìco z toho je specifické, to znamená, že se to týká speciálnì šikany, nìco jsou všeobecné, nespecifické zásady a postupy, na které se èasto zapomíná. Jejich uplatòování pomáhá v prevenci šikany i v øešení konkrétních pøípadù šikanování tím, že zlepšuje vztahy mezi dìtmi a pedagogy i mezi dìtmi navzájem.

1.4.1 Možnosti, které mají školy v prevenci a øešení pøípadù šikany n

Rozvíjet prùøezové téma osobnostní a sociální výchovy, peèovat o jeho kvalitní uplatòování. Zvláštní význam pøitom má etická výchova, vykonávaná pedagogy s pøíslušnou aprobací. Ta má dìtem vštìpovat pøedevším úctu k druhé lidské bytosti a ke všemu živému, solidaritu se slabými a potøeb-

17

edice PRO RODIÈE

n

n

n

n

n

n

n

18

nými a upøímnost k sobì i k druhým. Základem pedagogického pùsobení pøitom musí být osobní pøíklad uèitele bìhem veškeré školní èinnosti a praktická zkušenost, kterou dìti získávají pøi aplikaci interaktivních metod osobnostní a sociální výchovy. Vìnovat individuální pozornost dìtem s rùznými sociálními, osobními, zdravotními a vztahovými problémy. Zlepšení atmosféry v dìtském kolektivu, kterého tím dosáhneme, navíc usnadòuje výuku a èiní ji efektivnìjší. Zlepšovat vzájemné vztahy, zvláštì vztah dùvìry mezi školou a rodièi – zde dosud doznívá podezírání a strach, jež byly typické pro dobu vlády komunismu. Všeobecný odpor k autoritám na jedné stranì a na druhé stranì omezená schopnost hrát úlohu toho, kdo má autoritou být, nesmírnì komplikují celé školní vzdìlávání. Tato situace nahrává šikanì a ztìžuje øešení tam, kde k ní došlo. Zaujmout realistický a otevøený postoj k šikanì – žákùm i rodièùm musí být známo, že škola si uvìdomuje šikanu jako reálný, závažný problém a že vùèi jednotlivým pøípadùm šikany i jiného agresivního jednání postupuje se vší pøísností tak, aby ochránila slabé pøed bezohledností silných a aby zajistila atmosféru klidu a bezpeèí pro školní práci všem. V tomto smìru se škola mùže opøít o Metodický pokyn MŠMT vìnovaný speciálnì šikanì (viz str. 143). Uspoøádat pohyb žákù ve školní budovì a pedagogický dozor tak, aby byla hustota dozoru dostateèná a aby bylo co nejménì pøíležitostí k šikanì, unikající pozornosti pedagogù. Seznámit se s Metodickým pokynem MŠMT z roku 2009 – tento pokyn je celý vìnován speciálnì šikanì. Je záhodno postupovat podle nìj v prevenci i pøi øešení konkrétních pøípadù. Školní øád formulovat tak, aby obsahoval ustanovení podporující prevenci šikany, její postih i nápravu. (Zatímco Metodický pokyn je pouhým nezávazným návodem, Školní øád, schvalovaný radou školy, je závazný pro veškerý personál školy, pro žáky i jejich rodièe; i ti s ním mají být seznámeni a má být èasto pøipomínán.) Základní literaturu o šikanì zpøístupnit všem pedagogùm a zajistit, aby ji prostudovali v takovém rozsahu a do takové hloubky, jak to odpovídá úloze toho kterého pedagoga: tøídního uèitele, výchovného poradce, metodika prevence, zástupce øeditele odpovídajícího za prevenci a øešení pøípadù šikany. Nejzákladnìjší informace mají mít a využívat i nepedagogiètí pracovníci školy, vèetnì školníka, uklízeèek a kuchaøek.

Úvodem n n

n

Kurs prevence a øešení šikany, akreditovaný MŠMT by mìl absolvovat alespoò jeden z pedagogù pùsobících na škole. Sledovat a øešit i ménì nápadné projevy šikany a jiného agresivního a neukáznìného jednání: Bylo zjištìno, že dùsledné dodržování všech pravidel, poèínaje malièkostmi, pozitivnì ovlivòuje atmosféru ve škole a omezuje agresivitu dìtí. Pøi podezøení na šikanu nebo pøi jejím „provalu“ zajistit øádné vyšetøení, uplatnit pøimìøené sankce a výchovné postupy, zamìøené na obnovu normálních vztahù v postižené skupinì, dlouhodobì poskytovat pomoc a podporu jednak postiženým žákùm, jednak agresorùm. Ke všem tìmto aktivitám podle potøeby pøizvat odborníky kvalifikované buïto pedagogicky, nebo psychoterapeuticky; nìkdy je tøeba tyto odbornosti kombinovat.

1.4.2 Možnosti, které mají v boji proti šikanì rodièe žákù n

n

n

n

Hodnotová orientace Hodnotový žebøíèek, který dìtem vštìpujeme v rodinì, je základem jejich výchovy. Vzájemná solidarita a ochrana slabých mají být na pøedních místech tohoto žebøíèku, alespoò v rovnováze s hodnotou osobního prospìchu a vyniknutí. Rozumìt vlastním dìtem a udržovat si jejich dùvìru V souèasné dobì stále rostou generaèní rozdíly mezi rodièi a dìtmi ve zpùsobu života, myšlení a cítìní. K odpovìdnému rodièovství patøí snaha tyto rozdíly aspoò zèásti pøeklenout. Potøebujeme takovou dùvìru, aby nám dìti øekly o všem dùležitém, co se dìje ve škole, také o každé køivdì a násilí, jehož jsou svìdky. Pozornì sledovat pøíznaky možné šikany v chování dítìte Rodièe jsou bìžnì šokováni tím, jak vážné problémy se šikanou jim dìti tají. Je proto tøeba pozornì sledovat øadu pøíznakù toho, že dítì je možná šikanováno. Tyto pøíznaky mají vìtšinou i jiné možné vysvìtlení, jestliže se však hromadí, je to velmi varovné (viz str. 76n). Vychovávat dìti odolné k šikanì („šikanovzdorné“, anglicky bully-proof) Naše dìti mají mít vybudovanou sociální síť vzájemných pøátelství, mají být obratné a vstøícné v jednání s vrstevníky, podle potøeby ener-

19

edice PRO RODIÈE

n

n

n

20

gické, asertivní, tìlesnì zdatné a otužilé, v pøípadì nutnosti schopné obstát i ve fyzickém støetu pøi sebeobranì nebo obranì spolužáka. Spolupracovat se školou Snažíme se být k uèitelùm loajální, v kritice konstruktivní (což neznamená „bezzubí“), podporovat jejich autoritu, získat a udržet jejich dùvìru. Vzájemná dùvìra je prvním pøedpokladem úspìšného øešení šikany, je-li naše dítì postiženo. Pìstovat vzájemnost mezi rodièi Je tøeba zajímat se – více než je dnes bohužel „v kraji zvykem“! – o rodièe spolužákù svých dìtí. S nimi nás spojuje zájem na tom, aby škola co nejlépe plnila své poslání, aby byla pravou „dílnou lidskosti“. Vyplatí se investovat do vzájemných vztahù, budovat dùvìru a spolupráci. Dojde-li ve tøídì k šikanì (nebo objeví-li se jiný závažný problém), mìla by zareagovat síť vztahù mezi rodièi žákù a zjednat nápravu, nebo k ní alespoò pøispìt. Je-li naše dítì šikanováno, poskytnout mu ochranu a pomoc – tento pøípad rozebíráme podrobnì v oddílech 6.4 a 7.7, zde tedy jen telegraficky: Jde pøedevším o okamžitý zásah k ochranì dítìte, o spolupráci se školou pøi dùsledném vyšetøení a uplatnìní kázeòských prostøedkù, jež má škola k dispozici, o spolupráci s odborným pracovištìm poradenským nebo i psychoterapeutickým. Pokud škola neøeší pøípad uspokojivì, musí se rodièe obrátit na pøíslušné školské i jiné instituce, a jestliže vše selže, najít dítìti jinou školu.

Co je šikana a jak se zjišťuje?


2

2.1 Definice šikany3 Šikana je ubližování nìkomu, kdo se nemùže nebo nedovede bránit. Obyèejnì mluvíme o šikanì tehdy, když jde o opakované jednání, ve velmi závažných pøípadech oznaèujeme za šikanu i jednání jednorázové, s hrozbou opakování. Tuto definici je ještì tøeba upøesnit: n

n n

3

Šikanou nazýváme ubližování mezi tìmi, kteøí jsou ve stejném postavení, ve škole tedy mezi žáky nebo studenty, ve sportovním oddíle mezi sportovci, ve vìzení mezi vìzni, na pracovišti mezi spolupracovníky atd. Je samozøejmì možné nazvat šikanou i ubližování žákùm ze strany uèitele nebo i ubližování uèitelùm ze strany žákù, sekýrování pracovníkù ze strany nadøízeného, jednání úøedníka, který obtìžuje obèany vyžadováním zbyteèných potvrzení atd., tìmito druhy šikany se zde však nezabýváme. Mezi agresorem a obìtí je osobní asymetrický vztah moci. To znamená, že obìť ví, kdo jí ubližuje, bojí se ho, je závislá na jeho rozmarech. Jaké konkrétní ubližování oznaèíme za šikanu? Obyèejnì rozlišujeme šikanu pøímou a nepøímou. Pøímá šikana je velmi rozmanitá. Spoèívá zejména: o v násilí všeho druhu: pùsobení bolesti bitím, kopáním, bodáním, pálením atd., ponižující tìlesná manipulace obnažováním, nucením sníst nebo vypít nìco odporného, poškozování a braní osobních vìcí, ob-

Viz Dodatek 2: K definici šikany.

21

edice PRO RODIÈE

n

n

22

leèení, školních potøeb, jídla, penìz atd., tedy chování, jež zákon oznaèuje a trestá jako loupež, o ve slovním napadání nadávkami, posmìchem, urážením postiženého a jeho rodiny, o v zotroèování, kdy je postižený hrozbami nebo bitím donucen konat nìco ponižujícího nebo zakázaného, napø. posluhovat svým „pánùm“, ukrást pro nì nìco v obchodì, nebo dokonce pro jejich zábavu zkopat jiného žáka. Nepøímá šikana spoèívá v sociální izolaci spolužáka, kterého druzí neberou na vìdomí, se kterým se nemluví, je vyluèován z èinností skupiny atd. Tato forma, používaná èastìji dívkami, je nìkdy trýznivìjší než pøímá šikana (viz pøípad Blanka). Dítì se zoufale snaží zavdìèit a pøizpùsobit, mùže napø. zaèít zlobit a lajdat, jen aby tak projevilo solidaritu se „stádem“ a zavdìèilo se, ale jen se víc zesmìšòuje a v oèích tøídy ztrácí prestiž. Nepøímá šikana se èasto kombinuje s pøímou, zaèátek mùže být jak v pøímé, tak v nepøímé variantì. Dítìtem, kterému se zaène otevøenì ubližovat, se zákonitì zaène postupnì i pohrdat a bude v kolektivu izolované, a naopak izolované dítì je vždycky v nebezpeèí, že pøijdou nadávky a nakonec i ty kopance, ne-li nìco ještì surovìjšího. Formy šikany jsou rozmanité. Nìkdy je ve høe sexuální zájem, jindy rasismus. Jedna romská dívka z našich záznamù byla skupinou chlapcù a dívek donucena, aby se svlékla, a pak musela na kolenou prosit, aby jí byly šaty vráceny. Nemožnost èi neschopnost obrany je pro definici šikany zásadní. Mùže být dána nìjakým handicapem postiženého, jeho tìlesnou slabostí a nešikovností, pøípadnì invaliditou, opoždìným rozumovým vývojem, neurotickou plachostí – anebo prostì tím, že agresorù je nìkolik a postiženého snadno pøemohou. Pøíèiny a dùvody šikany jsou stejnì rozmanité jako její projevy a budeme se jimi pozdìji podrobnì zabývat. Pøedevším jsou zde pøíèiny individuální, dané na jedné stranì vlastnostmi agresorù, na druhé stranì vlastnostmi obìtí; tyto vlastnosti bývají trvalé. Mezi bìžné motivy agresorù patøí „bavení“ tøídy, u chlapcù pøedvádìní se pøed dívkami. Ve høe však bývá i sadistické uspokojení z týrání jiné lidské bytosti, pocit moci a pocit nadøazenosti (kompenzace pocitù ménìcennosti!). Šikanování obìti pøitom zároveò slouží upevnìní moci agresorù nad celým kolektivem, protože se pøi nìm názornì pøedvádí, co by mohlo potkat


n

každého, kdo by se vzepøel jejich vùli, kdo by „kazil normy“ pøílišnou pílí (tedy „šprt“), kdo by byl pøíliš vstøícný k pedagogùm („šplhoun“), nebo kdo by dokonce „bonzoval“. Šikanování pøináší agresorùm èasto také pøímý zisk z vykoøisťování obìti, jež bývá nucena k rùzným službám, okrádána o vìci nebo peníze, dokonce nucena pro agresory krást. Co není šikana Býváme v pokušení pojem šikany pøíliš rozšiøovat tím, že do nìj zahrneme rùzné druhy jednání, které je násilné nebo rùznými zpùsoby druhé poškozuje, ale které neodpovídá definici. Jsou to pøedevším rvaèky mezi pøibližnì stejnì silnými žáky, krádeže a pomluvy (ledaže by byly souèástí a nástrojem sociální izolace, pak o šikanu jde). Za šikanu také neoznaèíme vydírání celé tøídy skupinou rváèù („Dej, nebo budeš bit!“), i když se opakuje. Nadvláda takového „gangu“ ve tøídì ovšem velmi èasto vede k šikanování nìkterého žáka nebo celé skupiny. Rasové násilí, jež není bohužel mezi dìtmi vzácné, mùže, ale nemusí mít formu šikany, stejnì tak hrubé „kanadské žerty“. Ani pøinucení spolužáka, aby kradl nebo se zúèastnil jiné trestné èinnosti, není vždycky možno oznaèit za šikanu, i když se obèas vyskytuje jako souèást šikany. Sexuální obtìžování (harassment) mùže být formou šikanování, nìkdy je však obtížné urèit podíl viny na stranì obtìžované dívky. Ta mùže chlapce více èi ménì vìdomì dráždit, a vyprovokovat tak jednání, se kterým nepoèítala. Škádlení je mezi žáky bìžná zábava a zároveò dùležitá škola sociální komunikace, vzájemného poznávání a sbližování. Problém je v tom, že co pro jednoho škádleného žáka je dobrá, nebo alespoò pøijatelná legrace a dokonce vítaný projev pozornosti, který s potìšením oplácí, to druhého, citlivìjšího žáka už ponižuje nebo uráží. V pøípadì opakování jde pak jednoznaènì o šikanu, rozeznat ji však mùže vyžadovat pedagogický cit, zkušenost a nìkdy i soustøedìnou pozornost, tedy kus práce. Tvrzení, že jde o „pouhé nevinné škádlení“, je bìžnou výmluvou agresorù, jejich rodièù, nìkdy bohužel i pedagogù, kteøí nejsou ochotni nebo schopni øešit závažnou šikanu – proto ji vìdomì bagatelizují oznaèením za škádlení.

V souèasné dobì, kdy je autorita pedagogù katastrofálnì oslabena (ve jménu falešnì chápaných „práv“ dítìte a zásad liberální výchovy), se uèitel nìkdy dostává do postavení, které pøipomíná obìť šikanování: Musí si nechat líbit drzost, vyrušování, otevøenou neposlušnost, ba i nadávky, dokonce

23

edice PRO RODIÈE

i hrozbu násilím. Nìkterých žákù se doslova doprošuje, aby ho nechali konat svou práci, a èiní mu potíže psát na tabuli, neboť se bojí obrátit ke tøídì zády. Mùže i odejít ze tøídy popliván (Zapletalová). Tento odporný jev se sice podobá šikanì, ale nebudeme ho tak nazývat. Jak je to s takzvanou kyberšikanou? Kyberšikana spoèívá v tom, že se na internetu zveøejòují o obìti pomluvy, nebo i pravdivé, ale choulostivé informace z jejího soukromí, vèetnì obrazového materiálu (v souèasné dobì snadno získávaného mobilním telefonem). Obrázky bývají navíc upravené tak, aby obìť co nejvíce zostudily. Obìť zde tedy máme, a její trýznìní tímto zpùsobem mùže pokraèovat dlouhou dobu, mùže být také mimoøádnì kruté. To vše jsou charakteristické znaky šikany, chybí však typický asymetrický osobní vztah mezi obìtí a agresorem. Pøi šikanì, jak jsme ji definovali, agresor demonstruje svou moc a pøevahu. On je ten, kdo si díky své pøevaze mùže dovolit obìť pokoøovat, zotroèit atd. Pøi kyberšikanì naproti tomu agresor mùže zùstat skrytý, nìkdy jde o zbraò slabého zákeøníka, možná dokonce o pomstu toho, kdo se stal obìtí šikany, a komu proto nebudeme jeho poèínání pøíliš zazlívat. – Internet mùže být tedy nástrojem umocòujícím šikanu, když je zahanbující materiál získán za použití násilí, napø. když jde o fotografii nebo video zachycující obìť ve chvíli trýznìní, nebo když se celá skupina spolužákù domluví na vytvoøení a „propagaci“ internetové stránky, na níž je obìť ostouzena. Ne každou kyberšikanu v bìžném smyslu oznaèíme za šikanu, kterou se zabýváme v této knížce. Na závìr je tøeba pøiznat, že pøesná definice šikany neexistuje, v nìkterých pøípadech i odborník váhá, zda jde o šikanu nebo jen o nìco, co se šikanì podobá. Pro praxi to však není velký problém, zlu musíme bránit, ať se jmenuje tak, nebo onak. Rozhodující je poznat závažnost problému a najít jak odvahu, tak moudrost a dostatek informací k jeho øešení.

2.2 Kde a kdy se šikana odehrává? Nejbìžnìjší je šikana mezi spolužáky jedné tøídy, kterou nazýváme vnitrotøídní šikana. Je také nejnebezpeènìjší, protože je nejtrýznivìjší, obìť i dlouhodobì psychicky nejvíce poškozuje – a navíc kazí dlouhodobé vztahy a celkovou atmosféru, ve které dìti ve škole žijí.

24


Šikana, zvláštì vnitrotøídní, se odehrává èasto pøímo v uèebnì. V nenápadné podobì ji mùžeme pozorovat pøímo pøi vyuèování, za pøítomnosti pedagoga, který její projevy podceòuje nebo je není schopen zvládnout. Jde o drobné posmìšky a poznámky, pøicházející z mnoha stran najednou, o drobné naschvály a ústrky, které výbornì zachycuje pøípad „Zpovìï obìti“ (str. 150), výmluvný i zoufalstvím, jež cítíme z projevu postiženého chlapce. Pøitom každou z jednotlivých drobných zlomyslných akcí spolužákù, které se ve svém úhrnu rovnají krutému muèení, mùže uèitel považovat – vzhledem k bìžné nekázni pøi vyuèování – nanejvýš za drobný, v podstatì zanedbatelný kázeòský pøestupek! Vžijme se do pocitù obìti, která ví, že to vše je jen „pøedehra“! O pøestávkách nebo pøi jiných pøíležitostech, kdy uèitel není nablízku a obìť nemá ani jeho èásteènou ochranu, propuká pak šikana v plné síle a krutosti, ať už pøímo ve tøídì, pøed zraky celého kolektivu, anebo v jiných prostorech školy, pøípadnì cestou do školy a ze školy atd. Agresoøi jsou nejèastìji dva až tøi a mohou šikanovat jednoho nebo více spolužákù, nìkdy i vìtšinu tøídy. Naopak nìkdy se k šikanì nechá strhnout vìtšina dìtí ve tøídì, a jejich agrese proti jedinci pak mùže nabýt velmi dramatických forem, ohrožujících zdraví, nebo dokonce život obìti. (viz str. 127) K šikanì ze strany starších dìtí vùèi mladším, která bývá zpravidla pøímá, dochází obyèejnì ve spoleèných prostorech a mimo prostory školy. Tam bývají obìti zvláštì bezbranné, hledají proto rùzné okliky na cestì do školy a ze školy, lze však zorganizovat jejich ochranu za pomoci spolužákù a rodièù. Jsou-li v tomto pøípadì agresory žáci z vyšších tøíd, lze napø. obìť pouštìt ze školy nìkolik minut pøed posledním zvonìním, než se problém vyøeší. Zvýšené nebezpeèí šikany hrozí tam, kde jsou dìti spolu celý den, pøípadnì i noc. Zkušená uèitelka, mimochodem dnes oddaná bojovnice proti šikanì na své škole, vypravuje o epizodì ze svého dospívání: „Na gymnáziu jsme mìli spolužáka Èendu. Byl to takový trouba, neprùbojný, ne moc hezký, trochu obézní, nosil tesilky místo džín, na nose laciné brýle… Když jsme byli na brigádì na chmelu, nesmìl si jít lehnout, musel vždycky nìco pøedvádìt. Nejvìtší úspìch mìlo ,metro‘: To se musel obléknout do prostìradla, plazit se pod postelemi, mezi nimi se vždycky zvednout a ,hlásit stanice‘, øíkat: ,Dveøe se zavírají‘ apod. Sedìli jsme nahoøe na palandách a výbornì jsme se bavili, vùbec mi nepøišlo, že je to k Èendovi kruté. Ti, kteøí takové legrácky zaøizovali, patøili k výkvìtu tøídy, krásní kluci, naši partneøi v taneèních. – Èasem

25

edice PRO RODIÈE

to nìjak ustalo, mìli jsme starosti s maturitou… Ale na žádný sraz po maturitì Èenda nepøišel.“

2.3 Je možno šikanu mìøit? Ve vìdì, v technické praxi, ve sportu, v medicínì i v jiných oborech nám usnadòuje práci, když mìøíme nejrùznìjší velièiny a parametry, nebo alespoò odhadujeme jejich velikost, sílu, závažnost atd. I školní známkování prospìchu je vlastnì jednoduché mìøení. Co se dá mìøit na školní šikanì?

2.3.1 Závažnost jednotlivého pøípadu šikany Pøedevším musíme rozhodnout, jak vážné ubližování už budeme považovat za šikanu. Šikana není nìco jako spála, kterou dítì buïto má, nebo nemá. Existuje plynulý pøechod mezi nevinným škádlením a surovým posmìchem, mezi trochu hrubší legrací a vážnou brutalitou, mrzaèící tìlo i duši. Když se napø. dvì nebo tøi dìti jednou nebo dvakrát za mìsíc posmívají spolužákovi pro jeho obezitu nebo proto, že koktá, ale když pøitom ani nepadne vulgární nadávka a jde spíš o bezdìènou hrubost než o promyšlené týrání, obìť si z toho vìtšinou mnoho nedìlá. A jestliže navíc dokáže oplácet stejnou mincí, budeme zde vidìt jen náznak šikany, který sice nebudeme ignorovat, ale se kterým si ani nebudeme dìlat vážné starosti. Jak závažná je šikana v daném konkrétním pøípadì, to nedovedeme zmìøit. Mùžeme to ale alespoò odhadnout, což má urèitý praktický význam. Èím závažnìjší šikana, tím naléhavìjší je, abychom zasáhli rychle, a tím vìtší, èasto také dlouhodobìjší pomoc bude tøeba vìnovat obìti. V tabulce 2.1 je uvedeno, èeho si máme všímat. Tøi faktory, které jsme uvedli v tabulce 2.1, umožòují hrubé posouzení závažnosti šikany. Nejobtížnìjší je posoudit první faktor, trýznivost toho, co agresoøi obìti dìlají. Ta závisí mimo jiné na èasové perspektivì. Je-li dítì šikanováno na letním táboøe, ví, že jeho trápení brzy skonèí, a trpí ménì. Záleží také na poètu obìtí. Je-li šikanováno nìkolik obìtí souèasnì, je to snesitelnìjší. Jediná obìť totiž navíc èasto trpí dojmem, že si své útrapy nìèím zasloužila, a marnì se snaží pøijít na to, èím. (Viz pøípad Jim, str. 59n)

26


Tab. 2.1 Posouzení závažnosti šikany pro obìť Jak posoudit závažnost šikany pro obìť? 1. Jak trýznivé je pro postiženého to, co mu agresoøi dìlají? To, co agresoøi v urèité chvíli své obìti provedou, mùže mít velmi rùznou závažnost. Je podstatný rozdíl napø. mezi nadávkou a surovým zbitím. Není však vždycky jednoduché poznat, jak silnì obìť v dané chvíli trpí. Kromì toho musíme uvážit, že dìti jsou rùznì citlivé. Po èem se jedno snadno „otøepe“, to mùže na druhém zanechat trvalé duševní jizvy. (Pedagog ovšem nesmí omlouvat svou neochotu øešit šikanu tím, že dítì „si za to vlastnì mùže samo“, protože je „pøecitlivìlé“!) 2. Jak èasto je obìť napadána? Èím jsou útoky èastìjší, tím je šikana závažnìjší. Je-li napø. obìť nìjakým zpùsobem ponížena tøikrát za mìsíc, jde o podstatnì menší závažnost, než když se totéž dìje nìkolikrát dennì. 3. Jak dlouho trvá šikanování urèitého žáka? Èím déle šikana trvá, tím vìtší utrpení zpùsobuje a tím vážnìjší jsou i její následky. Šikana mùže trvat teprve nìkolik dní, pak vlastnì o šikanì v plném slova smyslu mluvíme jen tehdy, když trýznivost a frekvence ubližování jsou vysoké. Mùže však jít o mìsíce, nìkdy dokonce o léta. Èím déle šikana trvá, tím naléhavìjší je proto rychlé øešení.

Šikana nepoškozuje jen obìť, ale také agresory a všechny, kteøí jsou jejími svìdky, nebo o ní vìdí. Mimoøádnì závažná je proto tøídní šikana. To je šikana, o které všichni vìdí, zvlášť když se odehrává dokonce pøímo ve tøídì. Jestliže mezi dìtmi pøevládne názor, že je vlastnì všechno v poøádku, pak skuteènì „hoøí“!

27

edice PRO RODIÈE

2.3.2 Stupeò zamoøení šikanou Jak jsme vidìli, závažnost jednotlivého pøípadu šikany mùžeme jen zhruba odhadnout. Naproti tomu stupeò zamoøení dané skupiny dovedeme dosti pøesnì mìøit. To je velmi dùležité, protože nám to umožòuje srovnávat navzájem jednotlivé skupiny, a to tøídy téže školy, školy mezi sebou, rùzné typy škol (základní, speciální, sportovní, jazykové atd.), školy mìstské a venkovské, školy v rùzných zemích. Zjistíme-li, že v nìkteré škole je velmi málo šikany, ptáme se, proè tomu tak je, a snažíme se využít zkušeností pedagogù, kteøí zde pracují, pro jiné školy. [5] Jak mìøit zamoøení šikanou? [6] Nejvíce se osvìdèilo zeptat se na šikanu prostì žákù, resp. studentù, a to formou anonymního dotazníku. Jak se pøitom obyèejnì postupuje, je naznaèeno v bodech v tabulce 2.2.4 Tab. 2.2 Postup pøi zjišťování zamoøení školní tøídy šikanou n

n

n

4

28

Získáme kvalifikovaného odborníka, který má zkušenost se skupinovým dotazníkovým vyšetøováním. Uèitel, který pøichází do styku se žáky, jimž se dotazník pøedloží, by nemìl vyšetøování provádìt, nemìl by pøi nìm být ani pøítomen. Jeho nepøítomnost podporuje dùvìru žákù, že dotazník je skuteènì anonymní. Vysvìtlíme žákùm smysl vyšetøení, zdùrazníme anonymitu dotazníku a požádáme je o úèast. Odmítnutí spolupráce je výjimeèné a respektujeme je (žáka, který úèast odmítl, zamìstná pedagog, s nímž jsme dohodnuti, jinak). Vysvìtlíme žákùm, co rozumíme slovem „šikanování". Menším dìtem mùžeme napøíklad øíct, že žák je šikanovaný, když jiný žák nebo nìkolik žákù: o mu øíkají nìco sprostého a zraòujícího nebo mu sprostì nadávají, o ho úplnì ignorují nebo ho vyluèují ze své skupiny pøátel nebo ho schválnì neberou k tomu, co se spoleènì dìlá, o bijí ho, kopou, strkají do nìj nebo mu zamknou dveøe, takže nemùže dovnitø nebo ven, Popis v tabulce 2.2 je ilustraèní, nestandardní a zkrácený. Není urèen k praktickému použití.


o

o

øíkají o nìm lži nebo šíøí pomluvy a posílají sprosté lístky a snaží se, aby ho jiní nemìli rádi, nebo dìlají podobné vìci, které mu vadí.

Øíkáme, že to je šikana, když se takové vìci stávají opakovanì, a pro žáka, který je šikanovaný, je tìžké se bránit. Šikana øíkáme také tomu, když druzí žáka opakovanì dráždí sprostým a nepøíjemným zpùsobem. Ale neøíkáme, že je to šikana, když je to pøátelské a legraèní škádlení. Také není šikana, když se hádají nebo perou dva žáci, kteøí jsou asi stejnì silní. n

n

n

Žáci odpovídají na otázky jako napø.: „Byl jsi od prázdnin šikanovaný?“ Pøitom mají zaškrtnout jednu z tìchto možností: (a) Od prázdnin jsem nebyl šikanovaný. (b) Byl jsem šikanovaný jen jednou nebo dvakrát. (c) Bývám šikanovaný tu a tam. (d) Jsem šikanovaný skoro každý týden. (e) Jsem šikanovaný skoro každý den. Dotazníky od žákù vybereme. Mùžeme je ještì pøedtím požádat, aby napsali, zda jsou dívka, nebo chlapec. To neruší anonymitu, kterou samozøejmì dodržíme. Je ovšem pouèné zjistit, jestli ve tøídì, kterou zkoumáme, šikanují, a také jestli jsou šikanovaní, více chlapci, nebo dívky. U každého dotazníku zjistíme, zda budeme toho, kdo ho vyplnil, považovat za obìť šikany, za agresora, nebo za nic z toho, anebo za obojí, což se také vyskytuje. Za šikanovaného žáka (žákyni) považujeme obyèejnì toho, kdo zaškrtne (c), (d) nebo (e). Za agresora považujeme toho, kdo v podobné otázce pøizná, že šikanoval „tu a tam“ nebo èastìji.

Vypoèítáme procento žákù, kteøí byli nebo bývají šikanováni (obìti), a také procento žákù, kteøí šikanovali jiné (agresoøi).

Z toho, jak jsme popsali celý postup, je vidìt, že to, jestli je žák šikanován, není dáno tak docela objektivnì. Záleží jednak na tom, jak jsme žákùm šikanu popsali, jednak na „kalibraci“ naší metody, tj. na tom, jakou hranici 29

edice PRO RODIÈE

závažnosti jsme zvolili pro rozhodnutí, jestli budeme urèitého (stále pamatujeme, že anonymního!) žáka považovat za obìť. Když oznaèíme za obìť i toho, kdo ve ètvrtém bodì v naší tabulce zaškrtne (b), vyjde nám nakonec samozøejmì obìtí mnohem víc, než když uznáme za obìť jen toho, kdo zaškrtne (d) nebo (e)! (Jinak by to bylo s objektivitou, kdybychom zjišťovali výskyt nìjaké nakažlivé nemoci: Když u nìkoho najdeme pøíslušný bacil, øekneme, že tu nemoc má, nebo že u nìj brzy propukne – když ten bacil nenajdeme, tak ji nemá.) To, co jsme právì øekli, má velký význam pro pohled veøejnosti na šikanu. Novináøi, kteøí o šikanì píší, rádi líèí takové drastické pøípady, jaké jsme popsali, a k tomu pøipojí informaci, že podle vìdeckých výzkumù je u nás šikanováno 10, 20, nebo tøeba i 40 % žákù. Krátké spojení tìchto dvou informací, jednak o tom, jak krutì si nìkdy dìti ubližují, jednak o tom, kolik dìtí je šikanováno, vede buïto k názoru, že èeská škola je místem hrùzy, nebo k tomu, že ètenáø neuvìøí našim výzkumùm. Když to ètou uèitelé, kroutí nedùvìøivì hlavami – a nejhorší je, že ztrácejí chuť dìlat proti šikanì to, co jim radíme. [7] Teï už je jasné, jak je dùležité správnì kalibrovat metodu (zvolit hranici závažnosti), aby údaje o zamoøení šikanou uvádìné v procentech mìly smysl. Kalibrace musí být také jednotná, stejnì jako popis šikany v dotazníku. Teprve pak lze srovnávat výsledky rùzných badatelù, získané v rùzných zemích a krajích nebo v rùzné dobì. Jinak nemá velký smysl uvádìt, kolik dìtí je šikanováno a kolik dìtí šikanuje. Pøes nesnáze zpùsobené dosavadní nejednotností vìdcù pøinesly již výzkumy zamoøení nesmírnì dùležité a zajímavé výsledky. Zde jsou nìkteré z nich: n

30

Rozdíly mezi pohlavími Mezi chlapci najdeme podstatnì více agresorù i obìtí pøímé šikany než mezi dívkami. Chlapci také pøi šikanì mnohem èastìji užívají fyzické násilí, dívky spíše slovní – ale jak dobøe øíkají Romové, zlé slovo mùže bolet víc než rána nožem. Nepøímé šikany najdeme u chlapcù i dívek asi stejnì, u dívek je nepøímá šikana (zvláštì intriky a sociální izolace) mnohem èastìjší než pøímá. A jak je to s šikanou mezi pohlavími? Zjistilo se, že dívky jsou èastìji šikanovány od chlapcù než od dívek, chlapci v naprosté vìtšinì jen od chlapcù.

Co je šikana a jak se zjišťuje? n

Rozdíly dané vìkem Obìtí šikany s vìkem ubývá. [8] Ubývá i dìtí, které v dotazníku pøiznávají, že samy šikanují druhé, to se však týká dívek, ne chlapcù. Chlapcù, kteøí se k šikanì pøiznávají, s vìkem pøíliš neubývá. (Z toho mùžeme odvodit, že chlapci èasto šikanují menší dìti, zvláštì zase chlapce, jde tedy o šikanu mezitøídní.)

n

Rozdíly ve velikosti škol Èekali bychom, že velké školy se svou anonymitou budou šikanou zamoøeny více než malé školy, na kterých se snadnìji vytváøejí osobní vztahy. Výzkumy to zatím nepotvrdily, na malých školách je v prùmìru stejnì šikany jako na velkých.

n

Rozdíly ve velikosti tøíd Kupodivu stejný výsledek! V malých tøídách udává šikanu stejné procento dìtí jako ve velkých. (To však mùže být zpùsobeno i faktem, že malé tøídy se èasto vytváøejí pro dìti s rùznými výukovými a výchovnými obtížemi, pro dìti hyperaktivní a neklidné. Takové dìti bývají zároveò èasto nadprùmìrnì agresivní, a èasto mívají také vlastnosti obìtí.)

n

Rozdíly mezi typy škol a tøíd Ménì šikany, než je prùmìr, najdeme na výbìrových školách, kde jsou dìti více motivované k uèení a kde bývají také lépe kvalifikovaní, vzdìlanìjší uèitelé èi profesoøi – a odkud lze nezvladatelného agresora v krajním pøípadì i vylouèit. Více šikany, než je prùmìr, jsme naproti tomu zjistili na speciálních (zvláštních) školách. Ze zkušeností uèitelù a psychologù víme, že na støedních školách je šikany (alespoò pøímé) pomìrnì málo, na uèòovských podstatnì více. Ohroženy jsou zvláštì internáty (podobnì jako dìtské domovy, zejména ovšem ústavy pro dospívající, zvané „pasťáky“, kde mívá šikana – podle dlouholetých zkušeností Michala Koláøe – formu závažné trestné èinnosti).5

5

Urèité zlepšení pomìrù v „pasťácích“ lze snad oèekávat od mobilních telefonù, jež zlepšují spojení s vnìjším svìtem, a omezují tak ponìkud závislost chovancù na vedení a personálu.

31

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.

prof. PhDr. Pavel Øíèan, CSc. doc. Pavlína Janošová, Ph.D. JAK NA ŠIKANU

Recommend Documents