Procházka Prahou za slavnými osobnostmi Slavné osobnosti v Praze Při procházkách po pražském centru narazíme na téměř každém rohu na pamětní desky či busty připomínající významné osobnosti, které v tomto městě žily a působily. Zde jsou připomenuty alespoň některé z nich. Karel Jaromír Erben (1811 – 1870) Básník, historik a významný sběratel lidové slovesnosti Během studií bydlel v několika domech na Starém Městě, např. v Železné ulici č. 20, Kaprově 10 a v Konviktské 14. Jeho slavná sbírka balad Kytice byla napsána v roce 1842 na Malé Straně v Zámecké ulici 182/6. Pamětní deska byla umístěna v Michalské ulici č. 11 (mezi Uhelným trhem a Staroměstským náměstím), kde zemřel. Pohřben je na Olšanských hřbitovech.
Karel Havlíček Borovský (1821 – 1856) Novinář, básník a politik Po neúspěšných studiích kněžského semináře se zabýval slovanskými jazyky a literaturou, překládal z polštiny (Adama Mickiewicze) a z ruštiny (Nikolaje Vasiljeviče Gogola). V roce 1848 založil politický deník Národní noviny, ve kterém hájil názory austroslavistů na samostatnost Čechů v rámci habsburské monarchie. Byl také poslancem Říšského sněmu. Roku 1951 byl zatčen a deportován do tyrolského Brixenu (dnes Bressanone, patří Itálii), kde strávil 4 roky. Po návratu opuštěn zemřel na tuberkulózu v dnešní Havlíčkově ulici 3, pochován je na Olšanských hřbitovech.
Bohumil Hrabal (1914 – 1997) Spisovatel Publikovat začal až ve svých téměř padesáti letech a to jak v oficiální literatuře, tak i v samizdatu. Velká část jeho díla zaznamenává jeho vzpomínky na rodinu, dětství a vlastní životní zkušenosti. V 50. letech bydlel krátce na Staroměstském náměstí v domě U Zvonu, déle žil v Libni, jejíž hospody hojně navštěvoval a popsal ve svých knihách. Nejznámější se však stala hospoda U Zlatého tygra v Husově ulici, kde proběhla celá řada jeho filozofování, mj. i s prezidenty V. Havlem a B. Clintonem. Za svůj život získal celou řadu ocenění a dvakrát (1994 a 1995) byl nominován na Nobelovu cenu. Film Ostře sledované vlaky, podle jeho novely, byl oceněn v roce 1968 Oscarem.
Eliška Krásnohorská (1847 – 1926) Spisovatelka, literární kritička a představitelka ženského hnutí v českých zemí Přítelkyně a spolupracovnice spisovatelky Karolíny Světlé, se kterou řídila od roku 1874 Ženský výrobní spolek zajišťující práci nemajetným ženám. Překládala z ruštiny (Puškina), angličtiny (Byrona), polštiny (Mickiewicze). Je také autorkou celé řady operních libret, např. Tajemství, Hubičky, Čertovy stěny B. Smetany nebo Lejly, Břetislava či Dítěte Tábora K. Bendla. Do češtiny přebásnila Bizetovu Carmen, V roce 1890 se díky ní podařilo prosadit založení soukromou dívčí střední školu Minerva, první ve střední Evropě. Na budově v Pštrossově ulici 15 je pamětní deska. Na Karlově náměstí stojí její bílý mramorový pomník z roku 1913. I ona je pohřbena na Olšanech.
Božena Němcová (1820 – 1862) Spisovatelka, básnířka, sběratelka lidové slovesnosti O jejím původu se vedou spory, prý mohla být nemanželským dítětem kněžny Zaháňské. Její manžel, velký vlastenec, ji přivedl ke studiu češtiny. V Praze se pak seznámila s vůdčími osobnostmi národního obrození. Manželství nebylo šťastné, žili odděleně. K vůli svému svobodomyslnému myšlení, zejména ve vztahu k mužům, byla často nepochopena a žila v bídě. V Praze obývala postupně několik bytů, např. na Václavském náměstí, v Ječné, Štěpánské, Vodičkově. Zemřela na rohu Panské a Na Příkopě, dnešní budově Národní banky, kde je také její busta. Sochu Němcové K. Pokorného bychom našli na Slovanském ostrově. Pohřbena je na vyšehradském Slavíně. Inspirovala mnoho umělců a její jméno nese dokonce i kráter na Venuši a planetka mezi Marsem a Jupiterem.
Rainer Maria Rilke (1875 – 1926)
Narodil se v dnes už neexistujícím domě na rohu Jindřišské ulice a Senovážného náměstí. Pod vlivem své matky se už v mládí začal zabývat poezií. Navštěvoval obecnou školu v Panské ulici. Po neúspěších na vojenské reálce a obchodní akademii v Linci se vrátil do Prahy a studoval výtvarné umění a práva. Od roku 1895 žil v německém Mnichově, s přítelkyní navštívili Rusko, dokonce i L. N. Tolstého, což ho podnítilo ke studiu ruštiny. Nedokázal se však usadit, stále cestoval a využíval štědrosti mecenášek. Po pobytu v Paříži, kde měl dceru se sochařkou K. Westhoffovou, navštívil severské země, Itálii, Španělsko a severní Afriku. Do Prahy se ještě vrátil roku 1907, na pozvání baronky Sidonie Nádherné. Později získal Československé občanství. Jeho první pražská busta je umístěna Na Příkopě č. 16.
Franz Kafka (1883 – 1924) Spisovatel Narodil se na rohu Maiselovy a Kaprovy ulice, dnešním náměstí Franze Kafky. Dům byl sice asanován, na jeho je však označeno bustou Franze Kafky a nachází se v něm stejnojmenná kavárna. V dětství se často stěhoval, bydlel např. v Celetné, Dlouhé, Pařížské nebo v domě U Minuty na Staroměstském náměstí. Později chodil psát k sestře do bytu ve Zlaté uličce č. 22 na Pražském hradě. Na otcovo přání vystudoval práva, celý život pracoval v pojišťovnách. Během svého života příliš nepublikoval, přestože psaní považoval za svou jedinou touhu. Zemřel na tuberkulózu a je pohřben v rodinné hrobce na Novém židovském hřbitově ve Strašnicích. Své dílo, až na několik výjimek, nařídil po své smrti spálit. Díky jeho příteli, Maxu Brodovi, který přání nevyhověl, se nám část jeho textů zachovala. O Praze Kafka prohlásil: „matičkou s ostrými drápy, která nikoho nepouští. Na dvou stranách bychom ji museli podpálit, na Vyšehradě a na Hradčanech, abychom se jí zbavili.“ Posledním místem jeho pobytu se stal Schönbornský palác v ulici Na tržišti 15 (dnes sídlo amerického velvyslanectví). Kafkovy stopy najdeme i Café Savoy ve Vězeňské ulici, kde se scházel s přáteli. V Hergertově cihelně v Cihelné ulici je jeho muzeum a na rohu Vězeňské a Dušní ulice pomník od J. Róny.
Vojtěch Hynais (1854 – 1925) Malíř Studoval v Římě a Paříži, protože jeho otec si nepřál, aby navštěvoval německé školy. Už od mládí byl oceňován. V roce 1880 začal pracovat na výzdobě Národního divadla, pro které vytvořil mj. alegorie Jara, Léta a Podzimu a po požáru i malovanou oponu. Kromě dekorací Pantheonu Národního muzea navrhl také plakáty k Jubilejní výstavě r. 1891. Proslul zároveň jako portrétista, např. F. Náprstka nebo K. Kramáře. Jeho působení v Praze připomíná deska v Ostrovní č. 1368, kde zemřel. Pohřben je na Slavíně.
Josef Václav Myslbek (1848 – 1922) Sochař, zakladatel českého moderního sochařství Po studiích, na která si musel vydělávat jako kameník a štukatér, pobýval v Drážďanech v ateliéru E. J. Hähnela, autora sochy Karla IV. u Karlova mostu. Po návratu do Prahy si zřídil ve Spálené ulici vlastní dílnu a později působil jako profesor a ředitel Umělecko-průmyslové školy. V roce 1896 se stal vůbec prvním profesorem sochařství na pražské Akademii výtvarných umění. Byl osobním přítelem Vojtěcha Hynaise. K jeho nejvýznamnějším pracím patří socha sv. Václava na Václavském náměstí, sousoší Zpěvohry a Činohry na Národním divadle, pomník K. H. Máchy nebo Kristus na kříži, známý z mnoha odlitků, např. bazilice Sacré-Coeur v Paříži. Busta na Smetanově nábřeží č. 22 označuje místo, kde žil a zemřel.
Alfons Mucha (1860 – 1939) Malíř, grafik a pedagog Kreslení se věnoval už od dětství. Po neúspěšných zkouškách na Akademii výtvarných umění pracoval jako úředník. Byl však vyhozen pro své pravidelné zkrášlování úředních spisů fantazijními motivy. Díky hraběti Khuenovi mohl studovat v Mnichově a Paříži, kde se seznámil s herečkou Sarah Bernhardtovou a vytvářel pro ni divadelní plakáty, oděvy a účesy. Ve Francii po něm tak pojmenovali celý styl (Le styl Mucha). Roku 1900 navrhl interiér a nástěnné dekorace pro pařížskou světovou výstavu. Byl jmenován rytířem francouzské Čestné legie. V letech 1904-10 působil jako malíř a pedagog v Americe. Podílel se na také výzdobě Obecního domu na náměstí Republiky. Poslední období svého života zasvětil práci na monumentálním díle Slovanská epopej, která je právě vystavena ve Veletržním paláci. Při pobytu v Praze bydlel v Thunovké ulici 25 nedaleko Hradu, jeho tvorbu stále připomíná Muzeum Alfonse Muchy v Panské ulici. Pohřben je na vyšehradském Slavíně.
Jakub Schikaneder (1855 – 1924) Malíř Malíř patřící ke generaci Národního divadla, na jehož výzdobě se podílel, měl mezi předky slavné osobnosti. Patřil k nim Karel, operní režisér Stavovského divadla, a Emanuel Schikaneder, libretista Mozartovy opery Kouzelná flétna. V mládí se živil jako ilustrátor časopisů. Po studiích na pražské Akademii výtvarných umění cestoval po Evropě. Později působil jako profesor dekorativní malby. Ve středu jeho zájmů byla nálada, hry světla, které se snažil postihnout ve svých naturalistických obrazech, i pozdějších krajinách. Jeho rodný dům v Masné ulici, ani většina domů, kam se rodina často stěhovala, např. v Dlouhé a Dušní, už dnes neexistují. Jediné, co ho stále připomíná, je náhrobek na Vinohradském hřbitově.
Jiří Trnka (1912 – 1969) Malíř, grafik, ilustrátor, autor kreslených a loutkových filmů. Loutkářskému výtvarnictví se vyučil v Plzni u Josefa Skupy, autora Spejbla a Hurvínka, pro jehož divadlo už během studia vytvářel kulisy. Proslavil se také jako ilustrátor knih, návrhář hraček a scénograf. Opravdové celosvětové uznání mu přinesly kreslené a loutkové filmy. V roce 1945 založil nejstarší a největší české studio kreslených filmů Bratři v triku, v němž do roku 2000 vzniklo více než 1600 filmů. V letech 1967-69 přednášel na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a v roce 1968 zde byl jmenován profesorem. Byl signatářem výzvy 2000 slov. Za svou tvorbu získal desítky cen a vyznamenání. Jeho pobyt v Praze bohužel nepřipomíná žádná socha, ani v Konviktu v Bartolomějské ulici, kde měl jeden z ateliérů, ani na Kampě s přítelem Janem Werichem. www.denik.cz
Vlasta Burian (1891 – 1962) Herec, komik a divadelní ředitel Imitováním hlasů lidí i zvířat se zabýval už v dětství. Přestože byl milovníkem sportu, nakonec se rozhodl věnovat herectví. Vystupoval v řadě kabaretů, kde si ho všiml Karel Hašler a přivedl ho do kabaretu Rokoko, Městských divadlech pražských a dokonce si zazpíval roli principála komediantů v opeře Prodaná nevěsta na scéně Národního divadla. Po válce založil své divadlo, které fungovalo až do roku 1944, kdy bylo nacisty zavřeno. Proslavil se však zejména účinkováním ve filmech, zahrál si i v prvním československém zvukovém filmu, C. a k. polní maršálek z roku 1930. Po válce byl obviněn z kolaborace s Němci, byl vězněn a měl několik let zákaz hrát. Jeho bustu najedeme v pasáži Vlasty Buriana před dnešním divadlem Komedie, pamětní desku pak na vile v Kadeřávkovské ulici č. p. 1072 v Dejvicích, na stadionu Sparty v Praze 7 a dokonce i pražské ZOO, protože té r. 1934 daroval první lachtany. Jeho hrob se nachází na Vyšehradském hřbitově.
